Nyárë - spoločné príbehy

Blade se dival za vzdalujicimi se kynethova zada, a začinal litovat toho co jeho dětska mysl udělala, ale bohužel to co vyslovil, se už nedalo vzit zpět, diky prastare kouzlem opředene kynethsko-drači smlouvě, ta smlouva byla tak stara a tak mocna že se odvolat už nedala. Až budou měsice znovu v uplňku, budou obřad muset provezt ať chtěji nebo ne. Drak se začal obviňovat ze sve sobeckosti. Pak se však vzchopil, vzal sebe v ruky. Protože si byl jisty, že jeho jezdec udělal totež, jako vždy.

Skupina pokračovala v cestě stejným tempem, jako předtím. Co se ale změnilo byla hlučnost. Karavana potichla. Dál to v ní šumělo vzrušeným hovorem, tentokráte ale šeptaným. Blade věděl, že se šeptá o něm. Nevadilo mu to. Hlavní bylo, co dal Alucardovi najevo.
Nenechá ho!

Dlouhou dobu jeli vedle sebe mlčky. Slunce už se jim přehouplo přez hlavy, a i odpoledne se začínalo nachyloval. Alucard neměl chuť ani sílu bojovat s tím, co bylo uvnitř něj. Nechal to. Nechal se tím ovládat. A najednou to bylo pryč. Stejně rychle, jako ho to zaplavilo. Seděl na koni, hleděl před sebe a podmračený Blade jel vedle něj. A najednou na Alucarda všechno dopadlo. Všechno, co předtím jeho mozek nevnímal, jako nepodstatné, co bylo zastíněno prudkým, silným návalem lidských pocitů, které kynethovi byly tak cizí. Velmi zvláštní pocit, uvažovat jako člověk. Jako by mu to vypnulo žárovku v jeho mysli a v ní nastala tma. Jako by se mu ty pocity pokoušely vytrhnout něco z hrudi. Ten chaos v jeho hlavně téměř fyzicky bolel a neskutečně vyčerpával. Ještě teď se cítil slabý. Ne, že by jako kyneth necítil nic, ale tohle předčilo vše, bylo tak silné. Tak nesnesitelné a přece v nich našel zalíbení. Nevěděl, odkud se v něm vzaly, ale věděl, že část jeho osoby by je chtěla vrátit, žít v nich dál. Strach, který mrazí v zádech a ochromuje jako dýka vražená do srdce vyrovnával cit, který hřál. Strach a láska. Nikdy si nemyslel, že zažije byť jeden. A teď zažil. Oba. Najednou.

Blade zachytil změnu v pocitech svého jezdce a obrátil se na něj, v očích tvrdou neústupnost. Alucard opevnil svoje myšlenky. O tom co, jak a proč způsobilo jeho ochromení mohl přemýšlet jindy a chtěl o tom přemýšlet sám. Teď musel řešit následky.
"Blade," jemně se pokusil oslovit dračí mysl. Neuspěl. Po chvíli ale drak povolil.
"Co je?" zavrčel.
"Blade, opravdu sis myslel, že jsem odhodlaný nic nedělat? Nechat se zabít?" schválně udělal pomlku, čekal, jestli Blade zareaguje. Ten ale mlčel.
"Ve vší úctě, Blade, ty sám víš, jak hluboko jsem s tebou spřízněný. Ale nebojovat, nechat se zabít? Věříš, že smrt jednoho z nás je nevyhnutelná? Na základě jedné, prachmizerné vize? Je to možná něco, co hrozí, ne něco, co se určitě stane. Je to varování a, upřímně, že nám někdo usiluje o život, to už snad víme déle. Ale nevěříš, že je někde vepsáno, co se stane, a jak se stane, že ne? Nevěříš, že je vše přednaprogramováno. Že je někde vepsáno: zemře buď Blade, nebo Alucard, staniž se? To je naivní. V to už snad nevěří ani tihle lidé." rozhlédl se kolem a významně povytáhl obočí.
"Co se stane je i v našich rukách, Blade. A my se nevzdáváme! Ani já ani ty. A pokud to nebude nevyhnutelně nutné, nezemře ani jeden z nás. Ne, Blade, nemůžu ti ten obřad upřít, přesně jak jsi řekl. Ale dobře zvaž jestli ho doopravdy chceš. Zvaž všechny klady a zápory, moc kterou nám to přinese vyvaž bezmocí, která přijde spolu s ní. A to víc než jistě. Zvaž to teď, s chladnou hlavou, a dej mi pak vedět."
Pobídl koně patami, vysedl ze sedla a rozjel se vpřed. Než zmizel v dáli, poslal ještě Bladeovi pár obrazů. Zlatá dračice, Belise, Undie, základa. Pak svou mysl zavřel a spěchal za horizont, utřídit si vlastní mylšenky. Doufal, že Blade pochopí.

„Tak nám to teda objasni čo to je?“
Požiadal ho Val´kaes, ktorého Severus takto oslovil a potom to nahlas tlmočil ostatným:
„Vieš, možno si to už nepamätám presne, ale keď ma Alucard učil spomenul aj niečo o takzvanom obrade spojenia krvou. Alucard to raz iba náhodou spomenul, zjavne sa vtedy preriekol. Keď som sa ho na to pýtal zdráhal sa odpovedať.“
„Tak prejdeš už k tomu, čo ti o tom povedal?“
Netrpezlivo mu skočil do rečí Ceowulf a Val´kaes to Severusovi zopakoval. Drak sa zasmial:
„Celý Ceowulf.“
To však adresoval iba Val´kaesovi. Potom pokračoval:
„Iste iste. Iba som chcel zdôrazniť, že neviem všetko. Teda hlavne podrobnosti obradu. Vraj to má niečo spoločné s čímsi čo sa volá Paritá a je to, neviem presne čo je to ale aby sa udržala rovnováha dovoľuje to dvom akýmkoľvek bytostiam spojiť sa prostredníctvom tohto obradu. Ten kto o tento obrad požiadal musel na presne určenom mieste v presne určenom čase, ale neviem kde a kedy a potom to musí urobiť ten, kto je o obrat požiadaný. Podajú si porezané ruky, krv sa premieša a kúzlo pritom odriekané...“
Na chvíľu zaváhal.
„Deje sa niečo?“
Spozornel Ceowulf keď Val´kaes chvíľu nič nevravel.
„N-nie, nič. Takže to zaklínadlo má prostredníctvom výmeny krvy spojiť dve bytosti v jednu. Takmer úplne dokonale.“
„Ako dokonale?“
„Ako jazdca a draka, dokonca viac. Ak by sme to podstúpili mi dvaja a tebe by niekto čo ja viem, prebodol dlaň, akoby neviditeľná dýka ju v tom okamihu prebodne mne...“
„Tým chceš povedať...?“
„Bohužiaľ áno, ak zomrie jeden, v tej istej sekunde padne mŕtvy aj druhý. A preto nechápem prečo to chcú podstúpiť. Veď drak bez jazdca neprežije. O a prvý deň po obrade je zlomový, nieje mi to celkom jasné, ale vraj obom hrozí smrteľné nebezpečenstvo ak niečo pri obrade nevyšlo.“
„Ale jazdec bez draka áno aj keď ťažko ale má väčšiu šancu. A okrem toho, ty sám si príkladom, že ani to nemusí vždy tak byť.“
„Vykríkol to Blade.“
Pripomenul Val´kaes.
„Takže Blade sa bojí, že by mohol prežiť Alucardovu smrť a chce sa poistiť?“
Užasla Ylthin.

„No tak, nechaj to už tak a zleť konečne dolu!“
Zakričal na draka Ceowulf.
„Nie!“
Odpovedal Severus.
„To chceš nad nami krúžiť ako sup celý zvyšok cesty?“
„Áno!“
A Severus si svoju myseľ takmer uzavrel a ani nahlas už viac nič nepovedal. Nechal si ale malú cestičku pre každý prípad. To čo sa pred malou chvíľkou udialo medzi Alucardom a Bladeom ho veľmi rozrušilo. On sám teda za celý čas čo z Alucardom bol, ho nikdy nenapadol. Áno boli chvíľe keď vyjadroval nesúhlas hlasným vrčaním, ale napadnúť vlastného jazdca? Potom si však uvedomil ako sa zachoval on, a ihneď potlačil vlnu nesúhlasu a prichádzajúceho hnevu na Bladea. Ako reagoval on, keď bol Alucard v ohrození? A ako sa on sám v prvých chvíľach správal k Ceowulfovi? Takže sa muselo diať niečo vážne, niečo veľmi vážne keď takto Blade zareagoval. Ale čo malo znamenať to: „CHCI OBŘAD SPOJENI KRVI!?“ Ten výkrik musela počuť každá či i len mierne nadpriemerne vnímajúca myseľ odtiaľto až do tej dediny kde sa Ceowulf prvý krát stretol z Val´kaesom. Sústredil sa na pravidelné mávanie krídel ale ani tak sa nedokázal upokojiť. Prečo len Alucardovi sľúbil, že sa už medzi neho a Bladea nebude miešať? Aspoň to znova skúsil, no tak ako Alucard aj Blade mali mysle dokonale uzavreté.

„Čo sa to preboha stalo?“
Neveriacky sa obrátila na svojho brata Ylthin.
„Alucard ti nič nepovedal?“
„Rovnako ako Blade, obaja ani slovíčko.“
„Ja som počul iba neskutočne nahnevaný a zároveň zúfalý Bladeov myšlienkový výkrik:„CHCI OBŘAD SPOJENI KRVI!“
Zamiešal sa do rozhovoru Val´kaes. Od kedy vyrazili na tento pochod, nebol takým spoločníkom ako ho poznali. Keď stratil Tenanynu blízkosť, akoby sa niečo vytratilo aj z neho. Ylthin i Ceowulf jeho situáciu plne chápali. Nevedeli síce či už od narodenia mu bolo vštepované, že draci sú tí najbližší priatelia, že si ich má ctiť a cit k nim má po čase prerásť do bratskej lásky, alebo je tak starý, že zažil vojnu drakov z La´Varthmi, no jedno bolo isté, Val´kaes mal všetko to v sebe veľmi silne zakorenené. Až tak veľmi, že porušil neskutočne striknté pravidlá svojho ľudu, čo okrem neho a Kortraza sa nikto iný neodvážil. Samozrejme Val´kaesovi napomohlo jeho vyhnanstvo z dôvodu, že je vlkolak a je hrozbou pre spoločnosť. Preto vždy za pochodu hodinu pred zotmením zosadol s koňa, opraty podal najbližšiemu strážcovi a sám peši vyrazil úplne opačným smerom aby bol čo najďalej kým sa karavána v noci k vôly dámam utáborí. Ostala uňho ale zábrana, vďaka ktorej odmietal čo i len požiadať o to aby mohol byť v takom kontakte zo Severusom v akom býval s Tenany, nechcel upierať Ceowulfovo výsostné právo na Severusa. Rešpektoval ich vzťah jazdca a draka. Myšlienkové rozhovory medzi Ceowulfom a Severusom sa však nemohli uskutočňovať a preto, potom ako zistili, že Val´kaes mal pravdu čo sa týkalo spojitosti spojenia a vlkolačej podoby pravdu, Ceowulf dostal skvelý nápad. Val´kaesa požiadali aby medzi nimi pôsobil ako akýsi prostredník. On túto úlohu samozrejme prijal z nadšením a ochotou pomôcť a trochu sa mu vrátila nálada. A Severus to sebe aj svojmu jazdcovi trochu vyčítal, že ich to oboch nenapadlo už skôr.
„Obrad spojenia krvi? Čo by to mohlo znamenať?“
„Tuším čo, ale nechápem to.“
Znenazdajky sa ozval Severus.

Mala sedmičlenna ekipa jela po široke cestě křižujici planinu, takže by bylo hned vidět připadne nebezpeči. Jelikož žadne nebezpeči prozatim nehrozilo, ve skupině panovala dobra nalada.
"Ja nechapu jak si mohl souhlasit, plechovko, mame i tak problemu požehnaně a ty tohle!" Šeptala pobouřeně mlada kynethka.
"Mame stejnou cestu." Odpovidal tiše a klidně robot.
"Stejna, nestejna..." brblala dal.
"Už jsem souhlasil, učni." To pronesl Viktor nahlas, protože zaznamenal, že kuň rytiře Luciena se objevil docela blizko toho jejich.
"Aspoň si mohl koupit koně." Stačila Lee ještě vyčitavě poznamenat než rytiř Lucien objevil vedle nich. Vypadalo to, že se citil lepe, i androiduv scener to potvrdil.
"Pane Viktore..."
"Stači Viktore."
"Viktore." Usmal se rytíř, " taky mi mužeš řikat jen Luciene."
"Těší mě Luciene..."
Rytíř se usmal a podival se na skupinu jedouci za nimi. Na jeho lady, na čaroděje Vefila, elfa Maela, trpaslika Gathola, včera to nemuseli přežit, a přece jsou ještě tady.
"Ještě jednou diky."
"Neni zač."
"Kdybych Vam mohl nějak pomoct..."
"Jo, mužeš nam sehnat ještě jednoho koně." Ozvala se drze Lee trochu pozměněnym hlasem."
Lucien na učně sediciho za Viktorem překvapeně zadival a usmal se, drzost toho kluka jak se zdalo neměla meze.
Android se zmohl jen na hraně karave:"Nebuď drzy, mladej!"
"Až ty mily učiteli, budeš mit zadek bolestivy od toho jak jedeš na koňskym zadku, tak pak si promluvime o drzosti."
"Jestli toho nenechaš, tak budeš mit bolestivy nejen zadek."
Viktor si uvědomil jak to muselo dvojsmyslně vyznit a proto raději nepokračoval dal. Podival se na Luciena a zeptal se:"Cestujete přimo do elfskeho města Silarin nebo jen do jejich hvozdu?"
"Přimo..."
"Take, zkusim hadat, hledate utočiště?"
"Ano...asi se zeptate proč, je to dlouha historie."
"Mame spoustu času..."
"Nevim zda-li je to dobry napad."
Po druhem Viktorově boku se objevil Mael. Zatimco Viktor hovořil s Lucienem, Mael se zabyval klukem. Tiše ho pozoroval a nic neřikal.
"Co čumiš blbečku." zabručela nevrle Onewa
Elf neodpověděl, předjel skupinu a vyrazil hodně napřed, aby zjistil jestli před nimi nikdo a nic neni.

Nevěděl zdali ho Alucard slyšel. Ale doufal, že jo, když to myšlenkově křičel na cele okoli. Každy kdo chita telepaticke vlny, to musel slyšet. Ale bylo mu to jedno, hlavně, že to slyšel jeho jezdec. Nedovoli aby Alucard zemřel, a už vubec ne, aby zemřel sam. Co by tady dělal bez něho on drači princ z prakticky vymřeleho kralovskeho rodu, život by byl tak zbytečny, začal by se trapit, přestal by žrat a pit, a nakonec by do šesti měsicu mučenlive samoty pošel hlady.
Kyneth si nevšimal okoli, jeho tělo ho automaticky vysadilo na koně a zustalo čekat na ostatni. Rozhližel se okolo a nevnimal dotěrne Wolfove dotazy, ani vyčitky mlade lesni elfky Ylthin, ani tiche Severusove škrabani na jeho mysl. A ani hlasite telepaticke volani Bladea. Něco silneho ho drželo v šachu, ovladalo jeho tělo i mysl. Citil jak mu po zadech začal stekat ledovy praminek Strachu, strachu jenž ho tehdy ochromil na zakladně a ktery se vetřel po cestě do Formenu. Bojoval proti němu, ale nedokazal to vydržet dlouho, jeho sila tělesni i duševni s každym protiutokem slabla. Hold cela ta duležita energie odchazela do mista v hrudnim koši a čekala na to, kdyže jeji novy pan a vladce dopřeje sousto DNA.

Azurovo-modre oči nenapadně sledovaly okoli a byly v největšim pozoru, kolikrat zabloudily na osobu jedouci na koni vedle nich. Bylo nezkutečne vedro. Na jarni měsice doopravdy nezvykle.
"Jezdče nech toho." telepaticky napomenul Blade Alucarda.
"Jsi v pořadku?" zeptal se kyneth, zdalo by se bez emoci, ale Drači muž ty emoce stejně vycitil. Smutek, vinu, starost a strach, STRACH, pro kynethy tak nezvykly, pro draka jako je on tak alarmujici.
"Proč bych neměl byt?"
"Podřizli tě...Jsi doopravdy vpořadku?"
Blade si povzdechl a nasledoval kynethova přikladu, dal koňske otěže do jedne ruky a druhou si sundal vršek oblečeni. Bladeova kuže měla podobny odstin jako Alucardova, byla bronzově opalena.
Alucard se zadival na Bladeovou bilou jizvu na krku, zustavajici po atentatu. Drak si toho všimnul, ale než stihl cokoli poznamenat, kyneth uhnul pohledem tim, že se zadival na bezmračnou modrou oblohu. Na ktere byly vidět obrysy krasnych obrovskych měsicu teto planety. Drak polknul knedlik v krku, bylo to ještě trochu bolestive. Ale ještě vic ho bolelo poznani, že jeho jezdec viděl jeho myšlenky, když ho lečil, viděl i jeho hruzostrašny sen o smrti.
Myslel, že na to Alucard bude nějak reagovat,řekne mu, co si o tom mysli, co ma v planu. Ale on nereagoval, jakoby smiřil se s tim co ma přijit, jakoby věděl co ma přijit a neřekl mu to. To Bladea naštvalo.
"PROČ SI TAK KLIDNY ALU?!" Zařval kynethovi v mysli drak, z ničeho nic, ve snaze ho vyprovokovat.
"TY SI TO VĚDĚL?! ŽE MĚ NEBO TEBE ZABIJI?! PROČ PROTO NIC NEDĚLAŠ, TY CHCEŠ ZEMŘIT?!" Blade ucitil jak kyneth před nim uzavřel svou mysl.
"A-luca--arde!!!" Zasypěl drači muž, silně rozrušen jeho chovanim,jeho mlčenim.
"Tato planeta je nadherna viď?..." Jeho jezdec se pořad jako ve snu se klidně koukal na oblohu a jak se zdalo jemny usměv na jeho rtech odpovidal tomu, že ho Alucard vubec nevnima.
To Draka nevědě proč rozzuřilo do nepřičetnosti. Seskočil z koně popadl kynetha a stahl ho ze sedla. Hodil ho na zem a vlepil mu pěsti. Takovou tu na probuzeni a pak dalši a dalši... Jezdec se na sveho draka dival bez vyčitek, bez vzteku a chladnokrevně se nechaval mlatit.
Drak vycitil jak ho par silnych paži začal od kynetha odtahovat, on nechtěl od sveho jezdce pryč a začal se po Alucardovi natahovat, protože si uvědomil co udělal, pro okoli to muselo vypadat, že se Blade po svem jezdci sapa. Dva muži, kteři dračiho muže odtahli a pak drželi, začinali s tim mit problemy. Wolfbrave, ktery jel na uvodu ekipy jedinem pohledu na dějiště v zadu, se tam ihned rozjel.
Objevili se dalši muži, ktere ho začali od Alucarda odtahovat.
Drak ukazal na kynetha a v mysli na něho se syčenim zoufale zakřičel:"Sssam na onen sssvět nepujdeš, slyšiš!!! CCHCÍ OBŘAD SPOJENI KRVI! A ten mi nemužeš upřit! TEN NE!"

Pár minút pred odchodom ešte prípravy vrcholili. Samozrejme čakalo sa na koketné dámy ktoré zo sebou mali viac vecí než by sa na takú cestu patrilo. Minulé ráno sa Wolfbrave zabral do rozhovoru z radným a až doteraz sa Ceowulf nemal možnosť s Wolfbraveom stretnúť, preto si povedal, že musí využiť túto chvíľu, ešte kým vyrazia.
„Pane, chcel by som sa vás opýtať...“
„Pýtajte sa.“
Vyzval ho Wolfbrave a pritom ostrím pohľadom sledoval jednu dámu ktorej kufor museli niesť traja sluhovia.
„Koľko stráží sprevádza karavánu?“
„Prečo vás to zaujíma?“
Zarazil sa Wolfbrave.
„Mohli by ste mi prosím odpovedať, potom zodpoviem ja vašu otázku.“
Snažil sa čo najzdvorilejšie zareagovať Ceowulf.
„Asi tridsať mužov.“
„Neviete to presne? Viete tak ma napadlo, možno ten vrah nebol jediný čo k nám prenikol. Možno sú tu ešte ďalší. Poznáte tých mužov osobne?“
„Väčšinu áno.“
„Á ha.“
„Prosím vás neznepokojujte sa zbytočne. Keby tu boli viacerí asi by zaútočili všetci naraz.“
„No ja budem radšej opatrný.“
Ceowulf sa vrátil k Severusovi a Ylthin. Potom čo vysadol na koňa chcel povedať – Občas sa preleť nad karavánou. Budeš tak trochu hliadkovať. Severus ho ale predbehol.
„Budem občas oblietavať celú karavánu, keďže už neplaším kone pre istotu.“
„Severus si si istý, že naše spojenie je stále preč?“
„Prečo?“
„Ukradol si mi takmer tie isté slová.“
„Tak už nepochybuj o tom, že k sebe patríme keď myslíme úplne rovnako.“
Potom hodil pohľadom po Bladeovi ktorý sedel na svojom žrebcovi pri kočoch. Sedel vzpriamene a nevyzeral, že by na ňom zranenie zanechalo akúkoľvek viditeľnú stopu. Severus aj tak uvažoval, že navrhne Alucardovy, že by Bladea odniesol on a letel s ním, ako s ním letel keď bol zranený a doniesol ho sem. No Alucard by to teraz už určite odmietol. Okolo nich precválal Wolfbrave a kontroloval či je karavána konečne pripravená vyraziť. Potom sa ozval povel a celé zhromaždenie vyrazilo preč z dediny. Museli však najprv vísť z úžiny medzi dvoma pahorkami kde sa dedina nachádzala. Ešte doobeda sa im podarilo vrátiť sa na cestu ktorou mali ísť. Ceowulfa výhľad na viac menej otvorené priestranstvo výrazne upokojil. Keby sa dialo čokoľvek všimne si to, a ak nie on tak Severus určite.

Nehodlala Alucarda přesvědčovat o své pravdě. Věděl o tom jistě hodně, o mnoho víc než ona. Přesto věděla, že se bude nadále držet stejných pravidel, ať už se bude jednat o kohokoliv. Byl starší a zkušenější, o tom nebyl pochyb. Ylthin ale stále věřila svému učiteli. I když nebyly její vědomosti tak rozsáhlé, velká část pocházela právě od něj a mnohokrát už se ukázaly jako správné a velmi užitečné. Navíc, pokud měl Alucard pravdu, nasbírala pár nepotřebných bylin a udělala pár zbytečných pohybů. Měla ale jistotu, že pokud měl pravdu její učitel, nikomu se nic zlého nestane. A za tuhle jistotu by jí to stálo, i kdyby si o ní měl Alucard myslel, že je hloupá a pověrčivá.

Nazítří ráno už všichni stanuli před hostinci v průvodu. Severus se zařadil na jeho konec, po bok Ceowulfa a Ylthin. Pokud něco mohli považovat na této vynucené zastávce za pozitivní, pak to, že koně se, díky neustálé Severově blízkosti a Ylthinině snaze dokončit Ceowulfův plán, zvykli draka tolik nelekat a tak teď mohl zkusit jít v karavaně s nimi.

„To budem rád.“
Prisvedčil Ceowulf.
„Ako ti je?“
Zaujímala sa Ylthin. V tvári bola červená. Hnevala sa na seba, že neostala pri bratovi v tej ťažkej chvíli ale náhly Severusov výkrik ju vyplašil.
„Zabudol som aké to je.“
Odpovedal Ceowulf s pohľadom neprítomne zabodnutým niekde do priestoru za Severusovim chrbtom.
„Idem sa postaviť k Bladeovmu domu.“
Oznámil Severus a vydal sa tým smerom. Ylthin a Ceowulf sa zasa spolu ponáhľali na raňajky v malej sieni ktorá slúžila na porady dôležitých ľudí z tejto dediny. Severus zaujal svoje už obvyklé miesto napravo od dverí. Sotva sa usadil dvere sa otvorili a z nich vyšli Alucard nasledovaný Bladeom. Prekvapene zažmurkal, no potom sa hneď spamätal a uklonil sa tak, že ich oči sa ocitli v jednej rovine.
„Som veľmi rád, že si znova v poriadku.“
V Bladeovom pohľade bolo niečo zvláštne.
„Severus...“
Oslovil ho Blade v myšlienkach.
„Ďakujem ti, musím ti povedať, že nie si taký neskutočne príšerný slizký plaz za akého som ťa mal.“
„Tak toto beriem ako poklonu. Ja viem, tým príšerným slizkým plazom som skutočne bol.“
Blade mu venoval zvláštny úsmev, otočil sa a spolu z Alucardom vyrazili do tej malej poradnej siene. Nezabudol však Severusovi dodať:
„No nemysli si, veľa sa tým nemení! A áno, ešte nemôžem celkom normálne rozprávať.“
Odpovedal aj na otázku ktorú vycítil. Keď sa Alucard z Bladeom ukázali v sieni sám Wolfbrave ich privítal a uviedol ich k stolu. Všetci prítomný ich zborovo privýtali pozdravom a potom si pripili zborovým prípitkom:
„Na pevné zdravie pána Bladea.“
Pri stole už Alucarda očakávala Undine. Alucard si samozrejme prisadol k nej. Wolfbrave ich jedným okom sledoval. Bol si istý, že jeho dcéra je zo svojho manžela šťastím bez seba. Nebol však jediný kto sa na ňu díval nie len tak celkom obyčajným pohľadom. Zo vzdialenejšieho konca stola ju očami hltal Ceowulf. Občas od nej odtrhol pohľad a pozrel sa či si to Ylthin nevšimla. Zopár krát pri tom aj zabudol prežúvať sústo čerstvého chleba v ústach. Zauvažoval o tom aké by to bolo byť v jej tesnej blízkosti, ešte bližšie ako je teraz. Tak blízko nej ako blízko je Alucard. Dobre vedel, že ho Severus naliehavo žiadal o to aby si ju nevšímal. To sa však nedalo. Údery srdca cítil v celom tele a jeho špicaté elfské uši horeli. Stal sa dravcom, čakajúcim iba na jednu jedinú vhodnú príležitosť. Túžil s ňou aspoň hovoriť.
„Takže, keďže nám dnešok priniesol takúto skvostne skvelú správu, zajtra by sme mohli pokračovať v ceste.“
Vyhlásil Wolfbrave. O slovo sa ale prihlásila Ylthin.
„Prepáčte, ale nie som si dostatočne istá, či by bolo múdre tak skoro po uzdravení pána Bladea vyrážať na cestu. Bolo by vhodné dopriať mu trochu viac času na doplnenie síl.“
„To nebude potrebné.“
Ubezpečil prítomných Alucard. Keď sa všetci zasa začali zaoberať rozhovormi a organizáciou odchodu vstal podišiel k Ylthin aby jej súkromne povedal:
„Myslím, že to zo starostlivosťou trochu preháňaš. Som Bladeov jazdec a viem čo je preňho vhodné. A mimochodom, znovuotvorenie uzdravených rán mágiou je tá najväčšia hlúposť na svete.“
Ylthin však toto všetko prijala absolútne pokojne.

Alucard, sledoval pomalu oddechujiciho Bladea. Ny Ylthinina slova ohledně ran, ktere muže někdo zase otevřit černou magii už davno zapomněl. Apropo, byla to největši hloupost, kterou kdy za svuj dlouhy vice než dvěstěpadesaty život, slyšel. Už jenom z toho duvodu, že byl na planetach, na kterych uroveň magii byla doopravdy velice silna, avšak tohle nikdy nedokazala. Stare fyzicke rany prostě nejdou znovu otevřit, staly se totiž jak v jinem času, tak i hojeny byli magii - energii vychazejici s planety, na ktere se nachazeli. Neni nic silnějšiho než energii te či one planety.
Kyneth se promněnil do sve prave podoby, aby se sila zdvojnasobila a položil ruku na Drakovo hrdlo. Jemna zaře osvitila přitmi pokoje. Citil, že uzdravovani je skoro u konce. Hlasivky budou vpořadku, jen to bude chvili trvat než se Blade znovu nauči mluvit bez toho aby měl pocit, že nemuže.
Někdo zaťukal na dveře pokoje a za nimi se ozval krasny melodicky hlas Undine.
"Muj choti, budeme už vyražet, měl by ses jit najist."
"Zajiste draha, hned jsem dole." Ozval se normalnim hlasem kyneth.
Jakmile si byl jist, že Undine už odešla. Probudil Bladea. Prohodili si mezi sebou par telepatickych vět, a pote co se Drak oblekl, vyrazili pryč za jidlem a dalšim dobrodružstvim.

Potom si sadol vedľa nej a objal ju okolo pliec. Sám sebe sa cítil cudzí a preto sa k nej pritúlil tak tuho ako mohol. Severus ich objal krídlom a mysľou sa takmer úplne vteľoval do Ceowulfa. Veľmi mu tento pocit blízkosti chýbal. Cítil jeho veľmi zmiešané pocity, jeho túžbu čo najskôr opustiť toto miesto a vedel aj dôvod.
„Čo myslíš kedy bude Blade natoľko v poriadku aby sme mohli vyraziť preč?“
„Ak bude Alucard pokračovať v tom čo robí možno už zajtra.“
„No tak to bude skve... počkaj, v čom by mal pokračovať?“
„Lieči Bladea mágiou.“
„A čo je na tom zlé?“
Nechápal Ceowulf, lebo z tónu Ylthininho hlasu pochopil, že tým nieje nadšená.
„Rany by sa mali hojiť prirodzene.“
„Ale hojenie rany mágiou je predsa rýchlejšie a rovnako spoľahlivé.“
„Pokiaľ neovládaš temnú mágiu áno.“
Ceowulf na ňu hľadel zo zjavným nepochopením.
„Moji učitelia mi vraveli, že skúsený temný mágovia vedia poranenia vyliečené mágiou, mágiou znovu otvoriť. Preto som radšej dala Bladeovi na krk hojivý zábal aby sa aspoň čiastočne hojilo prirodzene.“
Ceowulf nemal v tejto oblasti žiadne skúsenosti a tak iba prikyvoval. Po chvíli začali obom klesať viečka. Severus ich proti nočnému chladu obrnil svojou prítomnosťou a pred čímkoľvek ich ukril pod krídlo. Takú dobrú náladu ako dnes už veľmi dávno nemal a preto im ticho spieval jednu z Ylthininich piesní ako uspávanku, kým takto neuspal aj sám seba.
Ceowulf už zabudol aké to je, zaspávať ako vlkolak. Zabudol čo nasleduje s prvými slnečnými lúčmi. Severus prenikavo zavil bolesťou, Ylthin sa strhla a vrhla sa preč, Ceowulf sa metal na zemi a mal pocit, že o chvíľu vyskočí z kože. Z okien a dverí už vytŕčali hlavy zvedavých prizeračov. Konečne to prestalo a Ceowulf sa roztrasene postavil. Severus ho pohotovo zakryl krídlom aby nikto nespozoroval, že je takmer nahý. Rýchlo na seba nahádzal šaty a potom sa z ťažka oprel o Severusov bok.
„Už ťa nikdy nebudem nútiť aby si sa menil. Tvoja bolesť mi za pár hodín myšlienkového spojenia nestojí.“
Ceowulf utrel svojmu priateľovi slzu bolesti spod oka.

Ceowulf ale nadšený nebol, teraz keď poznal pravdu, radšej by ostal v sladkej nevedomosti. Teraz sa ukázalo, že všetko to čo zo Severusom doteraz prežil nebola spriaznenosť ich duší, blízkosť ich myslí, iba dôsledok choroby. Na povrch vyplávali veľmi nepríjemné otázky:
„Som skutočne jazdcom? Prečo Severu bez najmenších problémov komunikuje z Alucardom a som nou nie?“
„Prečo sa tak tešíš?“
Sklamane sa Ceowulf telepaticky opýtal draka.
„Ja vôbec nie som nadšený tým, že mal Val´kaes pravdu!“
„Čože? Čo to hovoríš? Ako... ako to myslíš?“
Nemohol uveriť Severus, že mu toto v tak šťastnej chvíli kedy boli zasa úplne jednou bytosťou mohol jeho jazdec povedať.
„Ty si neuvedomuješ čo to znamená však? Všetko, o čom sme si mysleli, že nám bolo súdené je preč! Aj Alucard sa mýlil. Ako môžem byť tvojim OSUDOVÝM jazdcom, keď by som si s tebou nikdy nerozumel, nebyť toho, že ma pohrýzol Val´kaes!“
Severusovo nadšenie bolo tam tam. Smutne si preložil hlavu z tlap na zem.
„Ale no tak! To ešte nič nemusí znamenať.“
Chlácholila ich Ylthin keď jej Severus na požiadanie vysvetlil o čo ide.
„Ylthin má pravdu!“
Pripojil sa k jej názoru Severus.
„To, že naše spojenie nebolo prirodzene vytvorené ešte neznamená, že nebolo osudom dané, že to budeš práve ty, koho Val´kaes pohryzie, a že práve ty nás z Alucardom prepadneš v tom lese.“
Povzbudzujúco do skľúčene sa tváriaceho elfa šťuchol tlamou. Ceowulf sa trochu pousmial.
„Myslíš, že sa to spojenie niekedy obnoví?“
„O tom nepochybuj! A aj keby nie, už teraz sme preukázali, že sme výnimoční...“
Ceowulf sa začal od srdca smiať. Vedel na výnimočnosť akého rázu Severus myslí.
„Ak ťa to poteší, tak ti poviem, že teraz mi pripadáš známejší.“
Poškrabkala ho za ušami Ylthin. To ešte nikdy nikto neurobil a Ceowulf tak dostal možnosť spoznať aký je to príjemný pocit. Prudko si vzal Ylthin do náručia a tá trošku zhíkla, potom ju jemne položil Severusovi pod krídlo.

„Nieže sa opiješ ty!“
Severus najprv vychutnal víno:
„To by som musel vypiť niekoľko sudov aby som sa opil.“
Ylthin z Ceowulfom sa zasmiali. Mesiac už ovládol oblohu.
„Tak čo skúsiš to?“
„Premeniť sa na vlkolaka?“
Ceowulf prikývol na Ylthininu otázku a začal si vyzliekať oblečenie čím vlastne dal najavo svoj súhlas.
„Ale ako na to?“
Severus zavrtel hlavou aby dal vedieť, že ani netuší. V tom ho ale napadlo...
„Alucard. Prepáč, že ťa ruším...“
„Áno Severus?“
Od doby čo Severus zachránil Bladea sa Alucardov postoj k nemu trochu zmenil. Niežeby súhlasil s tým aby boli zasa takými priateľmi ako kedysi to nie. Aj keď v to Severus tajne dúfal, ale aspoň už uňho postrádal ten otrávený podtón hlasu, ktorý sa u Alucarda doteraz vždy objavoval keď s ním hovoril.
„Pamätáš ako si hm vyliečil Ceowulfa? Vravel si, že sa bude môcť premeniť z vlastnej vôle.“
„A ha, chceš vedieť ako by na to mal ísť. Aj keď mu to zaručene nebude príjemné, mal by sa pokúsiť vybaviť si pocity ktoré zažíval keď sa na vlkolaka menil a tiež pritom intenzívne myslieť na to, že sa naňho chce zmeniť.“
Severus predal inštrukcie Ceowulfovi. Ten zatvoril oči. Kútikmi úst mu trhalo ako si vybavoval ten nepríjemný pocit. Odrazu mu začala vyrastať srsť a na niekoľkých miestach sa mu nadula pokožka. Spadol na zem kde sa schúlil do klbka no premena pokračovala. Zopár krát bolestne zasičal a s ním aj Severus no netrvalo dlho a stal sa z neho opäť „prízrak noci.“
„Otvor oči.“
Vyzval ho Severus. Ceowulf teda pomaly otváral oči až sa zahľadel do Severusovích.
„Áno!“
Zajasal drak keď spoznal starú známu fialovú v očiach svojho jazdca.
„Val´kaes mal pravdu.“
Šťastne telepaticky konštatoval Ceowulfovi a pritom stopercentne vedel, že ho počuje. Aj on totiž znova po čase naplno cítil a vnímal jeho myšlienky.

Bolo to podvečer dňa kedy sa Blade prebral. Už opäť sa stmievalo a Severus opustil svoju stráž vedľa dverí do jednoduchej poschodovej chaty, kde na lôžku ešte pravdepodobne spal Blade.
„Dnes to vyjde! Blade sa prebral, preto sa to dnes podarí!“
Povedal z istotou a presvedčením keď prišiel za Ceowulfom.
„A čo sa má dnes podariť?“
„Dnes sa premeníš na vlkolaka a uvidíme čo to urobí s naším myšlienkovým spojením.“
„Aj keby dnes vyšiel mesiac, myslíš si, že by som vedel ako sa z vlastnej vôle premeniť na vlkolaka?“
„Prečo nemôžeš myslieť pozitívne?!“
Trochu nahnevane sa naňho oboril Severus:
„Od kedy sa pokúsil ten istý vrah zabiť aj Bladea si ako na ihlách! Všimol som si to. Často chodíš len tak zo strany na stranu ako keď niekto zatvorí divoké zviera do klietky.“
„Som nervózny z toho, že sa tu zdržiavame tak dlho. Okrem toho, telo toho vraha predsa nikto nenašiel, iba zakrvavenú trávu kde takmer určite dopadol. Nemohlo sa predsa len tak vypariť!“
„Mohlo si ho uchmatnúť nejaké zviera.“
„To by ale zanechalo krvavú stopu smerom ktorým by ho to zviera ťahalo.“
„Pozri chápem, ako sa teraz cítiš, ale som tu ja. Nedovolím aby bolo komukoľvek z vás ublížené.“
Uisťoval ho Severus.
„A keď ublížia tebe na to si nepomyslel?“
Severus si ľahol na brucho skrýžil predné tlapy a položil si na ne hlavu. Práve prichádzala Ylthin a niesla zo sebou kožený mech a akýsi uzlík.
„Večera.“
Usmiala sa. Uzlíček rozbalila a odhalila im tak, že obsahuje čerstvý voňavý syr a bochník chleba. Ceowulf si vzal od Ylthin mech a napil sa z neho.
„Čo je to?“
Chcel vedieť Severus.
„Víno.“
„Môžem sa tiež napiť?“
Ylthin s Ceowulfom sa naňho prekvapene pozreli.
„No čo? Myslíte si, že draci sa občas nenapijú vína? Je to prírodná šťava. Nie sme čisto mäsožravci. Aha, v podstate vy ste ma ešte nevideli jesť ovocie.“
Uvedomil si.
„Nerobievam to často, iba keď mám strašnú chuť na niečo sladké.“
Zdôvodnil. Ceowulf sa rozhodol, že mu bude veriť a tak mu začal z mecha liať víno do otvorenej tlamy.

Zatímco Alucard evidentně věnoval většinu své pozornosti Bladeovu uzdravení, čemuž se nemohl nikdo divit, a tu co mu zbyla obracel láskyplně k Undii, Ceowulfovu mysl žádné podobné myšlenky nezaměstnávaly. Byl neustále roztěkaný. Věděli kdo jsou, kde jsou a kam jdou. Jeden z nich se dostal mezi ně. Co když nebyl sám? Co když jich měli nasazeno víc? Co když jsou tu pořád?Od chvíle, co byli všichni ve městečku, cítil se nejistý. Jediný důvod, proč byl schopný se v noci vyspat byl, že kvůli nedostatku míst v malé vsi začali opět praktikovali starý způsob spaní. Což znamenalo, že měl při sobě jak Ylthin, tak Severa. Přez den ho ale doháněli stíny. Viděl je všude a připadal si proti nim bezmocný.

Severus cítil, co se děje s jeho jezdcem, ale neuměl mu pomoci. Dělal, co považoval za nejlepší a doufal. Že se to zlepší, až dojdou do města, kam směřovala výprava. Až zanechají dámy i se spoustou jejich sluhů samotné. Až nebudou na blízku žádní páni, žádné vojsko. Až budou sami a každý zas bude znát každého. Teď zatím v noci střežil spánek Ceowulfa a Ythin, ve dne Bladeův. Alucard mu za to byl vděčný. Mohl si tak bez strachu sám vyřídit, co potřeboval. Se smrákáním Severus odcházel, a pak už se Alucard od svého draka nehnul ani o centimetr.

Všechny je rozveselilo, když Ylthin přišla s tou zprávou. Blade se probral. Zatímco u Ylthin pramenila úleva čistě z toho fatu, Ceowulf i Severus si museli popravdě přiznat, že ta úleva nepramenila pouze ze zlepšení stavu Alucardova draka. Budou teď moci pokračovat v cestě! V ní spatřovali naději. Upnuli se k cíli cesty, jako k vysvobození z noční můry. I když nikdo nemohl s jistotou říct, že jím bude. Každý krok vpřed je klidně mohl přibližovat zatracení, čím rychleji kůň cválal k cíli, tím víc se mohla křídla téhle můry zvětšovat. Ale něco takového si nehodlali připustit. Ani Ceowulf ne. Alespoň dokud neuvidí její temná křídla pěkně zblízka.

Když Ylthin odešla, Alucard nemohl nepoznamenat:"Ona tě snad miluje..." a pak s ironii v myšlenkovem hlase pokračoval "...co je to za blbost, že rany zahojeny magii se daji znovu magii otevřit. Větši hloupost jsem snad neslyšel, ano uznavam, že na tebe muže zautočit někdo nějakym kouzlem a poranit tě, ale ne otevřit stare rany, rany jenž prakticky přirozeně se zhojily." V kynethově hlase bylo slyšet jak ten bouřici vztek začina vychazet ven.
"Ale no tak Alu."
"Ale stejně si myslim, že se ji libiš...no nic necham tě spat, zitra musime brzy vstavat, omluv mě." Kynethi muž se postavil, protahl se a zamiřil ke dveřim. Před nimi se zastavil a prohlasil, "Uzdravuj se ty nezbedne mladě."

Alucard cítil Bladeovo prekvapenie, ale drak k tomuto konštatovaniu nič viac nepovedal.
„A kde sme to vlastne teraz? Pamätám sa na trávnatú planinu...“
Alucard sa usadil na okraj jeho postele.
„Neviem ako sa to tu volá ale je to taká malá dedinka. Pomaly sa tu ani všetci nevojdeme. Totiž, Ylthin nástojila na tom, že potrebuješ pokoj a nemôžeš cestovať a tak sme ťa priniesli do najbližšej dediny.“
„Ylthin?“
„Starala sa o teba a myslím, že sa na teba za chvíľu príde pozrieť.“
„Ale ak protestovala, proti tomu aby som cestoval ako som sa dostal sem?“
„Severus s Ceowulfom ťa sem zaniesli. A teda so mnou pravdaže.“
„A čo ten...“
„Vrah? To čo mu Severus vyviedol bolo bohužiaľ takmer okamžite smrteľné, takže nevieme pre koho pracoval, ale niet pochýb, že to bol práve ten, pred ktorým nás Ylthin varovala a ktorý zranil Ceowulfa.“
Hneď potom sa ozval škrípavý vrzgot dverí a do miestnosti vstúpila Ylthin. Pozdravila ich a zdvihnutým ukazovákom priloženým na peri naznačovala, že Blade jej nemusí odpovedať. Prisadla si k Alucardovi na posteľ ale o čosi bližšie k Bladeovej tvári. Opatrne mu nadvihla krk a odmotávala obväzy. Pozorne si prezerala dlhú jazvu, ktorú teraz na krku mal.
„Skús povedať, len jedno slovo.“
Keď sa o to Blade pokúsil ozval sa chrapľavý zvuk.
„DOBRE! To stačí.“
„Ylthin, načo všetka táto starostlivosť? Ja ho doliečim.“
„Pri všetkej úcte, liečenie mágiou je síce rýchle a spoľahlivé, ale má jednu nevýhodu. Rany zahojené mágiou sa dajú mágiou znova otvoriť, nech už sú akokoľvek staré. Preto nezaškodí, keď sa bude liečiť aj prirodzeným spôsobom. Keby som mohla zakázala by som vám ho liečiť, ale normálne by to trvalo niekoľko mesiacov...“
Vysvetľovala kým pripravovala pre Bladea nový hlasivkový zábal.
„Alu, a kde sú ostatný?“
„No my sme tu síce boli prvý ale už nás stihol dobehnúť celý sprievod. Sú ubytovaný v iných domoch.“
Ylthin nemohla zachytiť nič z tohto rozhovoru ale jej nasledujúca poznámka celkom zapadla:
„Všetci sú už tu a nikto sa sem nedostane. Severus ťa už dva dni neustále stráži.“

Když se Blade probudil, uvědomil si že je v nějakem pokoji. Bylo mu divně, krk ho svědil a citil se poněkud slaby.
Otevřel oči a pokusil se zvolat. Z jeho krku však vyšlo jen slabe zachraptěni.
"Nemluv." Ozval se dvojity hlas.
Drak se usmal, když s ulevou zjistil, že jeho jezdec je vpořadku. Nemohl nemluvit, tak to zkusil aspoň telepaticky:"Jak dlouho jsem spal?"
"Skoro tři dny." Ozvalo se mu v odpověď.
"Tak dlouho....co se stalo." Blade ucitil v kynethovych myšlenkach hněv, zničujici vše spalujici hněv, ktery bubřel pod pokličkou klidneho zevnějšku.
"Vrah, malem tě zabil. Severus včas zasahl, ale ten zmetek co ti usiloval o život tě stačil podřiznout. Poškodil ti hlasivky a přeťal tepnu."
"Jsem rad, že si byl pobliž."
"Ja taky.... Chvili nebudeš mluvit, regenerace draku je energeticky naročna věc a dlouha zaležitost. Nejhorši je za tebou. Jakmile zitra dorazime do města korunniho prince, pokusim se ti to znovu podlečit.
Jo a ještě něco Undine je těhotna."

Na mieste kde teraz ležalo telo nesmrteľného nebolo ani živej duše. Možno až na pár mravcov ktorý ho už začali ochutnávať. Tí malý tvorčekovia, čo sa len takto pokúšali prežiť netušili, že ich hostina sa čoskoro skončí. Na dvoch miestach vedľa mŕtveho temného elfa sa vzduch vlnil ako keď je neskutočne rozpálený. Nebolo to však spôsobené horúčavou. Vlnenie vzduchu sa zmenilo na oblak čierneho dymu v ktorom sa nakoniec zhmotnili dve postavy. Ich červeno žiariace oči najprv skontrolovali okolie. Dlhé čierne plášte sa im občas nadvihli a zavlnili sa v závane vetra. Potom sa sklonili k mŕtvemu. Jeden z nich ho chytil za nohy, druhý za ruky a všetci spoločne zmysli z oblakoch čierneho prachu.