Nyárë - spoločné príbehy

Deset minut předtim než se Val´kaes objevil u kasaren:
Caletr široce zivl a otevřel okynko ve dveřich kasaren. Ve vyhledu se mu objevili usmivajici zaprašene tvaře Bladea a Alucarda. "Ahoj Calatere!" Pozdravil Blade s neměnicim se usměvem:"Pustiš nas dal?"
"Byl tu před chvili pro vas posliček od barona Wolfbravea, řekl jsem, že tady nejste....ale za pul hodiny určitě budete, posliček nemohl čekat, tak mi nakazal ať vas k Woflbravovi odvedu ja...." Caletr si povzdechl a otevřel dveře. Jakmile Blade a Alucard byli uvnitř, tak jim rytiř podal čiste vojenske temně šede oblečeni spolu s botami sahajicimi po kolena."Vaše uniforma, panove." Mezitim se ozvalo dalši zaťukani, Calater otevřel dveře a v nich se objevil dalši vojak, ktery ho šel vystřidat. Calater se s nim pozdravil, pak ze stolu u ktereho předtim seděl popadl i svou hromadku čisteho oblečeni a se slovy:"Pojďte za mnou." vyrazil ven z kasarny.
Zamiřil do prava, kyneth s drakem ho nasledovali. Jak tak prochazeli uličkou směrem k naměsti tak je minula zzvlaštni dvojice skladajici z člověka zřejmě nějakeho velitele a poměrně mohutneho humanoida s temně modrou až nafialovělou barvou kuže, dlouhymi zapletenymi vlasy do copanku a obličejem s hadim nosem. Alucardove oči se na maly okamžik setkali s fialovymi oči La´varthovymi. Skupiny se minuli.
____________________________________
V laznich:
Alucard se zavřenymi oči a skloněnou hlavou si hověl v kadi horke vody. Než se prostřida mydlo a houba, tak ma čas si par minut odpočinout. V jeho mysli se honilo spoustu myšlenek. Jedna z nich byla °° jak se co nejlepe vyhnout Severusovi.°°
Protože ho Severus znal pod pojmy rytiř možna čaroděj.....tim padem, kdyby to Severus prozradil....že Alucarda zna a že Alucard neni za co se prohlašuje.....tak by cele kryti by bylo pryč a kyneth s Bladem by museli vratit se na zakladnu. Jeho proud myšlenek přerušila mokra hadra, ktera mu přistala s mlasknutim na hlavě. Nacož uslyšel horounsky smich Calatera a Bladea.
"Probuď se spici krasko, baron na nas čeka!"

Severus veľmi pomaly otvoril jedno oko. No nebol tam kde si pamätal. Tam kde sa nachádzal svietilo letmé svetlo a okolo neho všade dookola boli najskôr prírodne vytvorené kamenné steny. Zavrel to jedno oko a chvíľu oči neotváral. Keď usúdil, že ich mal zatvorené už dosť dlho otvoril obe. Svetlo, steny všetko bolo rovnaké, až na to, že v tom svetle sa mihol tieň a potom ten tieň zatienil celú miestnosť. Stál pred ním akýsi drak. Keď vstúpil do miestnosti tak, že už netienil ale aj naňho dopadalo svetlo, Severus mohol rozoznať farbu šupín. Bola ako zapadajúce slnko. Keď prehovoril vysvitol na javo Severusov omyl. Dračica:
„Už si sa prebral. To je dobré, ale ešte by si si mal oddýchnuť.“
Severus chcel niečo povedať aspoň ju pozdraviť no v tlame mal strašne sucho. Netrúfol si ani skúsiť osloviť ju v mysli. Alucard ho vychoval tak, že je to neslušné bez dovolenia. Alucard. Znovu ho našiel! Spomenul si a inštinktívne sa pokúsil postaviť sa.
„O nie nie nie!“
Káravo sa ozvala dračica. Podišla k nemu a jemne ho zatlačila späť k zemi.
„Nepočuješ ma? Čo som povedala? Alebo si vzdorovitý?“
Konečne akosi rozlepil tlamu:
„Prepáč ale ja... .“
„No, oddýchni si. Keď sa zobudíš znova garantujem ti, že si tu nájdeš čerstvú vodu a niečo pod zub.“
Prisľúbila mu zvrtla sa a odišla. A tak znovu zavrel oči. Myslel si, že všetko bolo iba sen. No skôr než znovu skutočne zaspal, mysľou mu prebehlo zopár dračíc ktoré vo svojom živote zatiaľ poznal. Nebolo ich veľmi veľa. No táto bola spomedzi všetkých najkrajšia.

Podarilo sa mu maximálne trochu zdvihnúť krk z prachu cesty, ale hlava bola teraz priťažká. Či chcel či nie musel ju nechať klesnúť a zavrel oči. Jeho pristávací manéver uprostred námestia nevyvolal iba prekvapenie tých pár mníchov a vojakov ktorý sa tam v tom čase nachádzali ale pochopiteľne za pár minút pripochodoval oddiel. Vojaci ich však neobkľúčili ale dôstojník vedúci skupinu Val´kaesovi zasalutoval na pozdrav a pohľad mu z Val´kaesa skĺzol na vyčerpaného draka.
„Zdravím ťa Val´kaes.“
Oslovil ho.
„Podobne Efalut.“
„Kde si sa túlal celý ten čas?“
„Teraz na to nieje čas, navyše všetkým...“
Prešiel rukou popred Ceowulfom a Ylthin.
„...nám tu škvŕka v žalúdku no a Severus, ten je chudák úplne hotový.“
Hodil Val´kaes na draka pohľad. Efalut iba mávol rukou a jeden z ľahko odetých bojovníkov sa rozbehol smerom na cvičisko dračích jazdcov.
„Tak poďte. O všetkých sa tu vzorne postaráme ako je u nás zvykom.“
Naznačil im aby ho nasledovali. Ostatný vojaci zatiaľ rozháňali zhromaždenie. Ceowulf sa obzrel a videl, že Ylthin tam zostala kľačať pri Severusovi. Zachytila bratov pohľad a zavolala:
„Zostanem sním pokiaľ poňho neprídu.“
Na to sa otočil aj Efalut a iba krátko prikývol a pokračoval smerom ku kasárňam. Zastali pred oploteným komplexom budov z vlajkou a insigniou vlčej hlavy s pol mesiacom. Efalut zaklopal na dvere. Otvoril sa na nich priezor z ktorého si ich premeriavali oči a hlas žiadal o heslo. Efalut sa naklonil bližšie a niečo zašepkal. Teraz im už neotváral Caletr ale iný rytier ktorý mal dnes službu a pustil ich dovnútra. Skôr než dvere zavrel poobzeral sa na všetky strany.
______________________________________________________________
Ylthin zostala zo Severusom čakať na kohokoľvek kto sa ho príde ujať. Sedela pri ňom na ceste a jednou rukou ho hladila po šupinách na krku, aj keď on to vôbec nevnímal. Nebol vôbec zvyknutý prepravovať viac než jednu osobu. Naviac z Alucardom sa nikdy nemali kam ponáhľať takže keď Severus potreboval Alucard mu bez námietok ponúkol prestávku. Trvalo to maximálne pol hodinu, než sa odkiaľ si ozvalo volanie:
„Uvoľnite priestor!“
Bol to zvonivý melodický hlas. Ylthin sa pozrela na oblohu. Od hôr prilietala dvojica drakov. Na jednom z nich sedel jazdec a už sa chystali pristáť na námestí. Všetci ľudia, ktorý tadiaľ prechádzali, už Severusa neobkľučovali ale zvedavým pohľadom neunikal, urobili na námestí priestor pre pristátie. Na zem dosadli dvaja draci. Jeden kovovo sivý a druhý mal farbu zapadajúceho slnka. Z kovovo sivého draka zoskočil na zem urastený mladý muž/elf. Nedalo sa to presne určiť. Sklonil sa a pomohol Ylthin na nohy. Potom sklonil hlavu tak, že sledoval Ylthinine nohy.
„Prepáčte.“
Povedal len obzrel sa po drakoch. Tí vzali Severusa a vzlietli smerom k horám. Ylthin si zatiaľ prezerala jazdca. Na hlave mal jazdeckú čiapku. Mal veselé svetlomodré oči. Tenké obočie blond farby ako aj malí náznak brady. Zahľadel sa jej do očí.
„Ehm e no mohli by ste mi ukázať cestu do vojenských kasární?“
Požiadala Ylthin s viditeľnými rozpakmi z jazdcovho zvláštneho pohľadu.
„Ale samozrejme. Nasledujte ma.“
Povedal znova tým zvonivým krásnym hlasom.

Severus, za doprovazejicich zvuku překvapeni, ztěžka přistal na naměsti, Ceowulf seskočil z dračich zad a sundal i sestru. Nevšimal si lidi kolem, ale přibližil se k drakovi. Lavarth už take stal a rozhližel se kolem. Odlehčeny Severus se svalil se na zem a odmitl pohnout. Těžce dychal. Ceowulf přikleknul a začal ho hladit po čumaku. "Odvedl si skvělou praci Severusi." Drak se na Ceowulfa podival a pak zklouznul pohledem na okolo stojici publikum. Nějake tajne ponuknuti ho přinutilo podivat se určitym směrem.
A tam ho spatřil.

Alucarda z unaveneho nicnevnimani probudilo trpaslikove brblani. Nauglir se se skupinou rozloučil a zamiřil domu. Mezitim se probudil Gilake. Misto toho, aby se na dračich zadech posadil, tak se něčeho polekal a spadl z nich. Blade se rozesmal a začal pomahat Gilakemu se postavit. Když si všiml Alucardoveho rychleho pohledu směřujiciho k zhromažděnemu hlučnemu davu uprostřed naměsti. Alucard zničeho nic se na něho otočil a nalehavym tonem pronesl:"Musime jit, hned."
Co se děje Alu?" zeptal se překvapeny Blade. Gilake se taky začal zajimat.
Jdeme!, Hned!" vyjel na něho Alucard. Pak se ztišil, se zavřenymi oči se podrbal na nose a tiše pronesl:"Prosim."
"Tak jo.....klid Alucarde, už dem......" Blade to řikal normalně jako by se nic nedělo, protože sveho jezdce dobře znal a věděl, že se muselo stat něco važneho, když se kyneth přestal zničehonic tak ovladat. Usmal se.
"Myslim, že bych měl jit take."zamumlal Gilake a spolu s Basilem rozloučili a odešli. Alucard na nic nečekal a vyrazil směrem ke kasarnam. Byl vděčny, že cesta k nim nevede přes střed naměsti. Blade Alucarda dohonil. Popadl ho jednou rukou za ramena a trochu s nim zakymacel:"Sice nevim co tě trapi, Alu, ale bude to dobre."
°°Nemyslim°° prolitlo kynethovi v mysli, ale usmal se.

Jejich oči se setkali jen na kratičky moment. Severus si byl jist, že ho Alucard viděl. Bylo to neuvěřitelne! Znovu se potkali! Překvapila ho Alucardova reakce, reagoval tak jakoby ho neznal. Ale to asi byl omyl.....třeba tak reaguje jen jeho(Severusova) unavena mysl....Alucard by přece nebyl takovy.....on byl by taky rad, že ho vidi....
Severus se chtěl postavit, ale unavene tlapy mu to nedovolili.

„Nauglire, si vpořadku?“
Trpaslik vzhledl:“Vypadam snad nato?“ Kovař se opřel rukama o zem a postavil se, nacož zařval:“Hoďte sem tu lahev, natřu ho sam.“
Zatím co trpaslik natiral draka olejem. Blade, Gilake a Alucard seděli na okrajích diry a snažili se neusnout a dělali to takovym zpusobem, že se pokoušeli najit nějakou tu vhodnou vymluvu, která by omluvila jejich ranni absenci na mši, a samozřejmě zřizeny stav, který je určitě zneschopni na cely den. Po půlhodině se domluvili, že raději řeknou pravdu. Jejich rozhovor přerušil trpaslíkův hlas:“ Tak! Vy! Kecny!, pokud ste zkončili, tak běžte tahat za ocas, ja budu draka tlačit ze předu….JO! A GILAKE, VARUJ TOHO SVÉHO DRAČKA! POKUD MĚ KOUSNE, DOSTANE PŘES FOUSISKA! JASNE?!“
Kluk seskočivši k dračimu zadku, křikl ano na souhlas.
„Až napočítám do tři.“ Zahuláka Nauglir.
Dvojice ze zakladny spolu z Gilakeem chytli drači ocas. Drak sam se zapřel zadnimi o skal.
Ozvalo se vojensky znějici:“RAZ!“
„DVA!“
„TŘÍÍÍ!!!!“
Všichni zatahli…..
Drači tělo se trochu posunulo ale zustalo viset.
Skupina zborově zaklela.
Trpaslik se ozval zas:“ Tak znovu a pořadně!“
„RAZ!“
„DVÁÁ!!“
„TŘÍÍÍÍÍÍÍ!“
Alucard ucitil, jak se mu svaly napínali k prasknuti, když zatahl.
Opřeli se dotoho doopravdy všemi silami, protože se stalo hned několik věci naraz:
Za prve: Drak byl venku.
Za druhé: Skupina čitajici Alucarda, Bladea a Gilakeho se svalila prudce synchronizovaně na zem.
A za třeti: Drače dopadlo na zadek taky, zatvařilo se vykulně a posloužilo trpaslikovi jako přistávací draha.

Začalo svitat.
Zcela zřizena skupina se plahočila polem směrem k městu. Jako první šel Gilake. No on vlastně nešel. Ležel na dračich zadech a spal, nacož vydaval tak trochu podivne zvuky, připomínající pískot myšky. Za vlekoucím se Basilem se vlekli Blade pak Alucard a v neposledni řadě Nauglir, který pořad něco neustale, cice unaveně, ale neustale brblal.
Alucard si dokazal představit, jakym dojmem museli působit na nahodne přehližejici a jak na to ti přehližejici museli reagovat, byl tak unaven, že se ani nezeptal proč Basil do te jeskyně lez. V tuhle chvili mu bylo všechno jedno.
Došli k hlavni braně do Formenu, nacož jim stražni s usměvem na tvaři zamavali.
Skupina se zmohla jen na neinditifikovátelné zvuky a chabe pozvednuti rukou s vyjimkou draka. Podobny zpusobem se dostali i přez vchod do vojenského městečka a na naměsti před chramem boha Sendara.

Ryče narazili na pevnou skalu ve stejny okamžik. Všichni kromě trpaslika, který za cele čtyři hodiny kopani nehnul ani prstem, zajasali. Alucard vylezl z diry velikosti jeden a pul metru na jeden a pul metru a pak pomohl Bladeovi. Jakmile byli z ni venku, svalili se hned vedlei do travy a těžce oddechovali. Trpaslik jen podražděně frknul, vylez nad jeskyni a podival se do vznikle diry tvaru čtverce. Vlezl do ni, pokleknul, odhrnul tenkou vrstvu hliny a přiložil ke skale ucho. Pak si pod nos zavrčel:“Jaka smula, že na rozdil od mych soukmenovcu nedokažu prochazet skalou.“ Neodtahující ucho od skaly zkusmo jemně zaťukal krumpačem o skalu.
„Hrmm…..pujde to…..hrrm…..jo pujde….. Hej kluku, řekni tomu svemu drakovi ať dava pozor na hlavu.“ Nečekal na odpověď a začal třiskat do kamene.
Alucard seskočil ke klukovi. Popadl velkou lahev s olejem a začal natirat šupiny hned v mistech kde se drači kuže setkavala se skalou a snažil se aby olej dostal i do prostoru mezi ně. Jakmile byl hotov se svou stranou, hodil lahev klukovi držiciho lucernu, který ho doposud bedlivě pozoroval. „To same udělaš i z druhé strany, jasne? Dobře, pujč mi tu lucernu, budu ti svitit…..“ Přistoupili k druhemu boku, kluk se ihned pustil do práce. Kyneth ho pečlivě sledoval, jestli praci děla dobře, občas ho poopravil a ukazal kde namazat vic. Gilake v rozharu práce poznamenal:“Ještě štěsti, že mame tu lucernu, jinak bych na to neviděl.“
Alucard se usmal a tiše poznamenal:“Ještě štěsti, že trpaslici vidi ve tmě.“
Udery krumpačem ustali a trpaslik křiknul:“ Ja to slyšim!“
Alucard spiklenecky mrknul na usmivajiciho Gilakeho, když najednou z ničeho nic se ozval rachot. Hned nato se ozvalo nasrane trpaslikove vrčeni a kleni typu:“Ještě jednou ti smradi něco takoveho provedou!....“, nebo, „…….celou noc tady dřu…a oni….“
Během minuty byli všichni u diry a Gilake se do ni lucernou pokoušel posvitit. Paprsek světla putoval ze začatku po okrajích vznikleho otvoru v kameni a pak ozařil zaprášeného prskajícího plivajiciho trpaslika a kousinek dračího čumaku.

Našiel ho spať spolu z Ylthin iba Val´kaes ich strážil. V pravidelných intervaloch sa ozývalo cvak! To znamenalo, že Severus vie práve v tejto chvíli o živote menej než novorodenec a spí tak tvrdo, že si ani neuvedomuje ako mu pri tom lieta sánka. Pristúpil k nemu a zašepkal:
„Severus.“
Napriek tomu, že drak pred sekundou ešte vôbec nevnímal okolie sa zobudil takým štýlom, že pri tom zobudil aj Ylthin.
„Mmmm čo jéé?“
Zamručal, keď zistil, že ich tu nikto neohrozuje a že ho to iba Ceowulf budí.
„Raňajky. Ale musíme si pre ne zaletieť do mesta. Na okolo sa to hemží iba kupcami a keby sme si niektorého z nich dali na raňajky skončilo by to väzením.“
Po chvíľke prehovárania Severus konečne vstal ale mal podmienku:
„Hneď ako do seba tie raňajky dostanem, chcem mať aspoň do večera pokoj je ti to jasné?!“

Preleteli tú poslednú míľu no pred mestskými hradbami sa ozvalo hlasné:
„Stáť! Okamžite pristaňte za hradbami!“
Severus si zafrfľal v dračej reči ako pekne sa to všetko začína. No ako náhle stráž ktorá si prišla nových návštevníkov Formenu skontrolovať všimla na Severusovom chrbte Val´kaesa strážnik im signalizoval, že môžu pokračovať ďalej.
Val´kaes ich teda navigoval smerom na vojenské mestečko.
„A kde tu chceš pristáť?“
„Tam!“
Ukázal prstom Val´kaes na námestie pred chrámom. Ceowulf ho spoznal. Chrám Sendara, boha bojovníkov.

Za tým sa ozvalo Severusove nadšené:
„Sláva konečne!“
Už nevládal a nemal chuť sa vôbec kontrolovať. Stočil sa a bež väčšej kontroly smeru ešte preletel aby sa dostali k mestu čo najbližšie a potom zo sebou takmer doslova švacol o zem. Ceowulf z neho spadol a zobudil sa. Natiahol sa a zazíval. Zahľadel sa na bránu do Formenu ešte stále míľu vzdialenú.
„Tak ideme nie?“
Otočil sa na Val´kaesa a Ylthin. Severus ležal na prašnej zemi bez trávy z blaženým výrazom tváre a pevne zavretými očami. Nedal na sebe znať, žeby Ceowulfov hlas vôbec registroval. Ylthin tiež krivilo ústa do zývania.
„Severus má za sebou dosť ťažkú noc, ak nie najťažšiu vo svojom živote. Nechajme ho oddýchnuť si.“
Ospalým hlasom zatiahla.
„Ale veď musíme získať späť kameň.“
Namietal. Potom znovu prešiel pohľadom po trojici pred sebou.
„Tak sa idem aspoň obzrieť po okolí!“
Skontroloval si meč a vyrazil. Obhliadka mala skôr za cieľ obstarať raňajky. Zachytil akúsi stopu a vydal sa po nej. Až keď ho vyviedla na hlavnú cestu do Formenu ktorá sa už aj takto včasne ráno hmýrila všelijakými cestovateľmi a obchodníkmi, pochopil, že nesleduje jeleňa. Prehrabával svoju pamäť a usiloval sa spomenúť si, ako sa ten tvor volá, no hluk premávky nebol prospešný. Zastavil akéhosi muža slušne oblečeného čistého, no jeho odev nenaznačoval nejaké ohromné bohatstvo z otázkou:
„Prepáčte pane...“
„Áno.“
„Dopočul som sa, o tom čo sa na severe deje. Práve preto som prišiel sem. Je to skutočne pravda?“

„To nikto nevie naisto. Ale ja by som dal ruku do ohňa za to, že áno. Do Formenu sa schádzajú rytieri. Majstri výcviku prijímajú nových učňov.“
„Ďakujem, nechcel som vás zdržať.“
Podal si s chlapíkom ruku bez toho aby tušil s kým práve hovoril. Nakoniec sa rozhodol za posledné peniaze keď už bol tu mäso kúpiť. No mäso nebolo medzi drahými látkami, lesklou zbrojou, rôznymi šperkami a tajomnými elixírmi vidno. Našiel kupca ktorý predával akési malé chuťovky ale tých by musel kúpiť milión aby si Severus vôbec uvedomil, že niečo zjedol. Ten obchodník mu ale dal typ:
„No ak potrebujete viac, skúste to v meste. Teda nie priamo v meste, ale...“ Zastavil sa v reči a premeral si Ceowulfa. „...Vyzeráte ako vojak a takých zadarmo vystravujú vo vojenskom mestečku. To je taká no mestská časť aj keď to nepatrí priamo k Formenu.“ Ceowulf sa mu srdečne poďakoval A bežal naspäť zobudiť Severusa a ostatných.

Severus vzlietol z miesta no kým vystúpal do vhodnej výšky trvalo to tak dlho ako nikdy predtým. Veď teraz ich už niesol troch. Počas letu hľadal silu v každej bunke svojho tela. Siahal na samé dno. Ceowufl si už tak zvykol na lietanie, že mu zaspal na chrbte a navigáciu prebral Val´kaes. Keď Severus cítil, že sily ubúdajú rýchlejšie ako chcel sám vyhľadal pomoc ktorá niesla meno Ylthin. Dovolil si opatrne vstúpiť do jej mysle. Najprv ju na to ale upozornil a keď súhlasila požiadal ju hlasom svojej mysle:
„O čom si tak krásne spievala? Prezradíš mi?“
Neodpovedala ale vicítil jej pociti. Vedel, že s jej rtami sa hrá úsmev.
„Prezradím a ešte ti zaspievam ale niečo iné niečo čomu budeš rozumieť. Ale najskôr k tvojej prvej otázke: Labuť krásna unášaná prúdom za obzor. Jej perie je biele ako čerstvý sneh. Rieka tečie tichým údolím. A ona sa ňou nechá unášať ďalej. Labuť vznešená kráľovná...“
Preložila Ylthin aj ďalej celú uspávanku ktorá sa končila tým, že labuť doplávala až k moru. A potom začala spievať pochodovú pieseň, ktorá Severusa vspružila a prebrala. Val´kaes však sedel strnulo a ozval sa iba vtedy keď Severusa opravil, že zaletel príliž na východ alebo na západ. Až to Severusovi nedalo a aj jemu položil v mysli otázku:
„Letel si niekedy vôbec na drakovi?“
Odpoveď prišla priamo a okamžite:
„NIKDY!“
Severus a Ylthin hovorili a hovorili. On jej rozprával o zážitkoch z Alucardom a snažil sa aby to v ňom nevivolalo žiadne hlboké city. A potom zasa on počúval o tom ako vyrastala Ylthin a aký Ceowulf v mladosti bol. To aby ho nepremohla únava a aby vydržal. Nad ránom keď už farba neba prechádzala z čiernej do sivej Severus sťažka vydýchol:
„Nie už skutočne nemôžem ďalej už nie je mi to ľúto!“
Práve v tej chvíli naraz vyšlo spoza vzdialených ľadových hôr slnko. Oslepilo ich, a keď si ich oči privykli na jeho žiaru všimli si pred sebou asi dve míle vzdialené mesto.
„Formen!“
Zvolal Val´kaes.

Pochválil ju a neprestával tlieskať a Ceowulf zavesil na sestru obdivný pohľad.
„Ja tomu stále nerozumiem!“
Priznal Severus očividne v rozpakoch.
„Dobre tak takto! Pozri sa do mojej mysle. Nič ti neskryjem, môžeš sa pozrieť kam chceš. Tak hlboko do minulosti ako chceš, prisahám!“
Severus ho prebodol podozrievavým pohľadom no nakoniec prisvedčil a ponoril sa do Val´kaesovej mysle. Nazeral takmer absolútne všade. No iba spomienky a myšlienky v ktorých vystupoval aj niekto iný z ktorého bolo cítiť dôveru vo Val´kaesa si prezrel celú. A keď narazil na spomienku pri ktorej mladý Val´kaes zaniesol stratené mláďa sivého draka naspäť jeho matke a odmietol prijať aj ponuku, že by sa ten maličký mohol v budúcnosti stať jeho drakom mal dosť.
„Tak dobre súhlasím.“
Priznal sa porazeneckým hlasom.
„Ďakujem!“
Uklonil sa mu Val´kaes a Severus by bol prisahal, že Ylthin, ktorá už naňho vysadla mu dala polibek na šupiny na krku. Keď vysadol už aj Val´kaes Ceowulf sa naklonil k Severusovmu uchu a požiadal:
„Prosím nech sme do rána vo Formene! Musíme dostať späť ten kameň, ak má takú moc ako Ylthin hovorila a určite práve smeruje do tých najnesprávnejších rúk nebude mať problémy iba sever!“
„Budem sa snažiť.“

„Čo áno? Na čo si si spomenul?“
„Selan tú del meniréj alebo Rieka tečie tichým údolím.“
„Áno a?“
„Tiché údolie ale v názve Tawina Niuven. Tam som sa narodil a toto je uspávanka ktorú mi spievali a aj tebe ako som sa teraz mal možnosť presvedčiť. A tarqilinčinu poznám z Formenu!“ Sebaisto vyhlásil.
„Správne.“ Potvrdil Val´kaes.
„Potom musíme urýchlene do Formenu! Musím zistiť do čoho sme sa to vlastne dostali a odpoveď zrejme nenájdem nikde inde. Navyše aj tý démoni zamierili ďalej na sever ak to teda nebol iba trik.“
„Vôbec ti nerozumiem! Práve nám predsa ukradli magický kameň!“
„Počkajte počkajte! Čo to má všetko znamenať? Ani krídlom nehnem kým mi to nevysvetlíte!“ Stál si za svojim Severus.
„Ako ti mám vysvetliť niečo čomu ani ja sám dobre nerozumiem?“
Vzdychol si Ceowulf.
„Tak nech sa aspoň tento tu...“
Pohodil drak hlavou smerom k Val´kaesovi.
...prizná! Prečo mi vstupoval do mysle?“
„Čože?“
Zažmúril oči Ceowulf.
„Aby som ti pomohol ich nájsť. Čo viete o La ´varthoch?“
Položil im otázku Val´kaes.
„Jasné. La´varthi sú po vojne z drakmi ako to povedať, berú drakov ako sebe rovných a vôbec na nich nejazdia. Urobili z nich absolútne absolútne slobodné tvory, ktoré nezávisia už ani na svojich jazdoch. A asi vďaka tomu sa u nich vytvorila schopnosť vstúpiť do mysle aj drakovi s ktorým sa im nevytvorila schopnosť komunikovať preto, žeby boli ich jazdcami.“
Predniesla Ylthin na čo sa ozval srdečný Val´kaesov potlesk.
„Neviem či o nás toľko vieš alebo si niekedy žila medzi nami.“

Ceowulf stratil démonov z dohľadu. Kľakol si a sťažka dýchal. Ylthin vedľa neho na zemi tak isto. Masíroval si spánky a snažil sa dať si do hromady rozvírené myšlienky.
„Dúfam, že mi teraz nechceš vyhadzovať, že som sa nemal ani pohnúť.“
Oplatil sestre ako s ním ona predtým hovorila. Potom si spomenul:
„Severus!“
Ale to už bol drak priamo nad nimi a znášal sa k nim.
„Čo sa stalo? Myslel som, že vás oboch niekto uniesol? Myslím, že Val´kaes nieje tým čo o sebe tvrdí, je proti nám!“
Začal na nich pekne z ostra.
„Čože? Prečo si to myslíš?“
Severus sa zarazil. No keď sa spomedzi stromov vy potácal Val´kaes, rovnako zadýchaný ako Ylthin a Ceowulf už nezaváhal. Schmatol ho do tlapy a vyceril rad nebezpečne ostrých zubov. No La´varth v jeho zovretý až nato, že bol zadýchaný zostal ľadovo pokojný.
„Severus nesmieš!“
Znovu ho okríkol Ceowulf. Drak si tento raz proti svojmu jazdcovi utvoril v mysli silnú barieru. Ylthin v šoku ale aj tak nestratila duchaprítomnosť. Tento raz bez váhania, v obave o Val´kaesov život k nemu pristúpila a dotkla sa ho. Zachvel sa. Rukou stúpala vyššie po šupinách a začala si hmkať akúsi melódiu. A po malej chvíľke prešla na slová:
„Lau dwey lain nal led hajn. Dej lin aj en, nan tu del ajn. Selan tú del an meniréj. Sé tu linarne lain nírie. Lau núhn evelelien...“
Severusova tlapa začala klesať k zemi. Šepkal opakoval tie slová. Zľahka položil Val´kaesa späť na zem a uvoľnil zovretie.
„Áno!“
Skríkol Ceowulf. Severus sa znovu zachvel, ale tento raz náhlim prekvapením.

Alucard se zadival na ryhy v zemi, kde je drak předtim udělal. Trochu je rozhrabal a zklamaně povzdechl. Podkopat to nepujde. Deset centimetru pod hlinou a listim, se totiž nachazel jednolity kus skaly.
Kyneth vyskočil na misto nad jeskyni, kde předpokladal že bude pod zemi v jeskyni drači hlava. Měl v umyslu odstranit zeminu a jakmile by se dokopakopal ke skale, tak by ji zkusil nenapadně roztavit nebo rozbit a nějak to pak zamaskovat. Mohl by kamen roztavit i tam dole pod drakem, ale nechtěl riskovat odhaleni a už vubec ne neumyslne ubliženi drakovi. Jakmile by měl vytvořeny otvor, namazal by dračeti šupiny ze zadu a pak by vlez otvorem k němu a namazal by draka i ze předu.
Okem přesně vyznačil misto kde bude kopat.
Najedno se začali ozyvat nějake hlasy a Alucardovym očim neuniklo světlo lucerny, ktera se přibližovalo. Na okamžik se proměnil a zastřihal ušima. Uslyšel tiche našlapovani Bladea, ktery ho v mysli vzapěti pozdravil a varoval. Pak slyšel lidske kroky Gilakeho a nakonec těžkopadne trpaslika.
Alucard znovu nabyl lidskou podobu, seskočil ze skaly a znovu začal hladit Basila po šupinach. Mezitim na louku dorazil prvni člen skupiny.
____________________________________
Nauglir dorazil na louku jako prvni, zastavil se a namiřil světlem lucerny do tmy. Paprsky lucerny ozařili drači zadek a usmivajiciho cizince, ktery se mu(Nauglirovi) uklonil. Nepřestaval však draka hladit. Nauglir namiřil na vetřelce zbraň a zahulakal:"Kdo jsi?!" Trpaslik se přibližil vic. Všiml si cizincovych špičatych uši, stejně tak jeho mohutne postavy. "Si snad jezdec? odpověz jinak budu nucen jednat!" vyhrozil trpaslik.
____________________________________________
Alucard chtěl už už odpovědět, když se na louce objevili i ostatni.
"Nauglire, počkej, to je Alucard, bratr tady Bladea. To on nas poslal pro olej a ryče!"
"Aha." zkonstatoval trpaslik, přibližil se ke kynethovi, natahl ruku s lucernou nad sebou a podival se Alucardovi do obličeje. Chvili ho zamračeně studoval pak jen frknul, obešel ho a zadival se na drači zadek.
"Co maš v planu, pulelfe?"
Alucard se usmal a stoupl si vedle něho :"Jelikož je pod drakem skala a neda se proto podkopat, tak jsem uvažoval nad tim, že bych tam...", ukazal nad zorostly povrch nad jeskyni, " vykopal kousek, tak abych mohl prolezt, pak bych draka natřel olejem trochu zezadu, vlez bych do diry a tam bych Basila natřel i ze předu. Vylez bych a zkusili bysme drače vytahnout."
Trpaslik poslouchal a při tom si nevědomky prohrabaval svuj bohaty dlouhy zrzavy vous.
"A jak bys ses dostal přes tu skalu, co tvoři strop jeskyni."
Na kynethove tvaři se objevil lišacky široky usměv:"Jsem rad, že jste zde, mistře."
Trpaslik na tvaři vykouzlil otravenou grimasu."Tak dobře, začněte odhrabavat zeminu, ale tak abych se tam vlez i ja."
Gilake ulehčeně vydechl:"Děkuji ti Nauglire!" a chtěl vyrazit kopat. Jenže Blade mu ten jeho ryč sebral a hodil ho Alucuradovi.
"Nech to byt Gilake, tady si nam nejsi nic platny, raději běž uklidňovat Basila." Jakmile Blade domluvil, pustil se spolu s Alucardem do prace.

Už byla tma, když Gilake s Bladem doběhli k braně vojenskeho městečka. Stražna dvojice je nechtěla pustit. Gilake však vysvětlil stražnym od vchodu situaci a poněkud zaraženi stražni je po chvilkovem vahani vpustili.
Gilake cely udychany křikl:"Blade musime za Nauglirem, mistrem kovařem."
Doběhli na naměsti a odbočili do jedne z pravych uliček. Tam zamiřili po zvuku rytmickeho ťukani k vytouženemu cili. Jakmile byli u kovarny zpomalili.
____________________________________________
Nauglir zpracovaval hrudni plat a bručivě nadaval. Kdyby jeho učeň nebyl tak neschopny, už by ten plat byl by davno hotov. Ach jo, prace na celou noc.
Přestal mlatit kladivem, jen proto, aby si utřel svym zrzavym vousem pot z čela. Teprve teď si všiml, že mu někdo zařval do ucha.
"Co řveš?! Slyšim ne!" Trpaslik vzal kleště, chytl jimi rožhaveny plat a hodil ho do vody. Ve ktere to zavařilo a zasypělo, jak z toho začala vychazet para.
Kovař utřel ruce do zastěry a konečně obratil pozornost na přichozi. Jednoho dobře znal, byl to Gilake syn muže, jenž mu kdysi davno zachranil život. Toho druheho neznal. Zaujali ho insigie vyšite na cizincovi střizlivě zdobenym oblečeni. Cizinec si jeho prohližejiciho pohledu všiml a uctivě s jemnym usměvem uklonil:"Jsem Blade Montikor, mistře".
"Ale prosim tě, nech toho synu z rodu Montikoru, žadne uklony."
Machnul rukou a zabručel na kluka:"Tak co škvrně, co si zase proved?"
"Ja nic Nauglire, to jen Basil....Nauglire, pujčil bys nam olej, a ryče?!"
"Na co?" vybafl ze sebe trpaslik a znovu se zadival na Bladea, pak se vratil pohledem na uřiceneho Gilake.
"Nauglire, Basil uvizl v jeskyně, v lesiku jižně odsud."
"Uvizl!" vykulil Nauglir oči. V jeskyni řikaš?"
"Jo, Nauglire, prosim! Dal bys nam ty ryče s olejem?" zažadonil klučina.
"Ach vy!....smradi jedni, vždycky něco provedete....dam, ale pujdu s vami! Pokusime se Basila z toho dostat....počkejte chvili za minutku jsem zde."
Vběhl do obytne časti domu, vystoupil po schodech vlitl do jednoho z dvou pokoju na patře a zařval do mistnosti."Fróre! Ty jedna lina trpasliči kuže, vstavej a běž udržovat oheň ve vihni, slyšiš?"
Z postele se ozvalo neindtifikovatelne mručeni.
"Fróre, ty mladě jedno, jestli vyheň zhasne oholim ti vousy, jasne!"
Nauglir nečekal na odpověď, seběhl dolu do kovarny, odhodil zastěru, popadl dva ryče, ktere hodil Gilake a Bladeovi, sam si vzal krumpač, lucernu a olej a všichni tři vyrazili na pomoc Basilovi.

°°Basile, kde si?! My jsme ve městě na kralovskem dvoře!°°
°°Jsem v lese jižně od Formenu!°°
°°Navaděj mě!°°
°°Pokusim se!°°
Řvali na sebe v mysli Gilake a Basil.
Když trojice vyběhla z města, tak zamiřili přes velke pole osete pšenici k nedalekemu hustemu lesu. Během pěti minut byli u něho a pak hustem porostem pokračovali dal. Gilake je vedl jistym směrem ke kopečku a přitom nadaval ne moc vybranymi slovy.
"Co se děje, Gilake?" Ozval se běžici Blade.
Odpověď se mu naskytla, jakmile vběhli na malou loučičku se skalou. Ve ktere se nachazel otvor do jeskyni. Maly otvor do jeskyni. A z toho maleho otvoru na ně vykukovala hněde drači pozadi. Bylo evidentně vidět. Že to pozadi se zapřnymi tlapami po okrajich skaly se pokouši tu předni čast, nesouci hlavu a hrudnik, dostat ven.
Všichni tři humanojde zustali zaraženě stat. Drači zadek se přestal take snažit a zustal bezhybně viset , jakoby v očekavani reakci přitomnych, ktera se vzapěti dostavila. Gilake, Blade a Alucard vybuchli smichy. Zadek se začal vrtět, jak se pokoušel dostat ven. Vapadalo to natolik legračně, že to u trojici zpusobilo ještě větši zachvat smichu.
°°Jsem rad, že jsem vas rozesmal....°° vrčel Basil Gilakovi v hlavě. "A teď byste se mohli přestat smat! A DOSTAT MĚ ODSUD!" to drače navztekaně zařvalo zevnitř jeskyně. Nebylo to prakticky slyšet, ale stale pořechavajici trojici to přinutilo jednat.
Usmivajici Alucard přistoupil k jeskynimu okraji:"Gilake mohl bys poprosit Basila ať se nevrti a nehrabe do skaly. Jinak mě muže zranit.
Klučina to vyřidil. Drak se přestal vrtět a kynethovi umožnil přistoupit ještě bliž.
"Gilake nebude Basilovi vadit, když se ho dotknu?"
Kluk znovu zkontaktoval draka a ten mu pověděl, že určitě nebude vadit.
Alucard se dlani opřel o ještě stale trochu měkke, hněde drači šupiny a podival se na misto kde se setkavala drači kuže se skalou.
Podival se na jedne straně, pak drače obešel a to same udělal i na druhe. "Gilake, zeptej se Basila, zdali ta jeskyně ma i jiny otvor, zdali neciti nějaky proud vzduchu."
Gilake chvili vypadal zamyšleně a pak se ozval:"Basil řika, že citi nad sebou nějaky proud vzduchu."
"To je velice dobre.....Gilake asi budeš muset skočit pro nějaky ten olej." Alucard se kouknul na drače, usmal se, podrbal se na nose a pronesl."....hodně oleje, jo a ještě ryče.....Dalo by se to zařidit?"
Zamračeny kluk se usmal od ucha k uchu a pokyval hlavou.
"Blade mohl bys jit s nim, prosim...."
"Jasně, bracho."
A oba dva už byli pryč.
Alucard znovu přistoupil k dračeti a začal ho po jednom z boku hladit, aby mladeho uklidnil. Fungovalo to, jemně hněda barva na jeho šupinach postupně ztmavovala až nakonec měla temně hnědo-červeny odstin. Drak začal přist. Alucard to citil pod dlani.

Val´kaes bol o čosi pomalší, no bežal za Severusom. Takmer si až nevšímal okolie. Odrazu do niečo ho vrazil tak prudko až spadlo na zem. Keď potriasol hlavou, zistil, že sa zrazil práve z drakom ktorý z ničoho nič prudko zastal. Držiac sa pravou rukou za chrbát sa postavil vedľa neho. Ceowulf aj Ylthin boli preč. Ostali tu iba prikrývky. Severus dlho neváhal a zmiesta prudkým mávaním krídel vzlietol. Val´kaesa prúd vzduchu pritlačil k zemi. Mysľou hľadal Ceowulfa a tento raz ho aj našiel. No opakoval sa rovnaký pocit ako keď sa mu pokúšal vstúpiť do mysle ráno. Silný výr myšlienok ťahajúciho do seba do neznáma. Val´kaes sa rozbehol lesom. Zachytával sa stromov a sledoval to čo dokázal pred sebou vidieť. V diaľke zazrel nejasne sa myhnúť postavu.
_______________________________________________________________
Severusa znovu niečo vyhodilo z Ceowulfovej mysle, no elektrizujúci pocit ktorý očakával sa nezopakoval. V mysli mu zahučal nový hlas:
„Severus myslím, že ich vidím.“
„Č-č čože? Kto?“
„Ja Val´kaes. Vidím ich ale zrejme ma nepočujú lebo na nich volám a nič. Nemôžeš sa mysľou spojiť s Ceowulfom?“
Severus zneistel, pokladal to za trik. Doteraz mu nikto dokonca ani Alucard do mysle nevstúpil. No odpovedal a povedal pravdu:
„Nie v jeho mysli sa strácam.“
„Leť na druhú stranu lesa a tam ich zastav.“
Navrhol hlas. Severus však váhal. Stále to pokladal za trik, chcú ho dostať aby nemal kto Ylthin a Ceowulfa chrániť. Možno ani Val´kaes a jeho slová neboli pravdivé a je toho celého súčasťou. Začal si v mysli vytvárať vlastný obraz temnejší Val´kaesov obraz a pritom sa mu však podarilo úplne zabudnúť na zážitok zrána. Toto totiž akosi odôvodňovalo jeho vtedajšiu reakciu. Mal svoj útok dokončiť a Val´kaesa zabiť kým bol čas. Bol presvedčený, že Ceowulf aj s Ylthin boli unesený.
________________________________________________________________
Ceowulf a Ylthin pokojne spali. Ylthinin vak bol pod jej hlavou aby si bola istá tým, že ho má pri sebe. Vo vaku totiž niesla okrem iného aj nájdený magický kameň. Pocítila ako sa brat vedňa nej pod kožušinou zahniezdil. Odrazu jej ústa zakryla akási ruka. Chcela vykríknuť ale nemohla. Niekto jej spod hlavy vytrhol vak. Kopla nohou do Ceowulfa. Ten sa prebral no skôr ako stihol akokoľvek zareagovať druhá postava ho schmatla pod krk a držala tak vysoko, že pod nohami necítil zem. Spod záhybu kapucne naňho hľadeli oči z červenými dúhovkami. Potom démon Ceowulfa odhodil a ponáhľal sa pomôcť svojmu partnerovy ktorý práve zápasil s Ylthin. Podarilo sa jej vyslobodiť zo zovretia a začala sa s druhým démonom biť. No na dvojicu už síl nemala a skončila tak ako jej brat odhodená pár metrov od miesta kde spala. Démoni sa pustili lesom a len čo sa Ylthin s Ceowulfom pozbierali pustili sa za nimi.

Spěšně četl slova, která se mu před očima zjevovala na papíře. I tak dočetl až dlouho poté, co před ním vystoupila poslední tenká písmena. Vrátil se znovu k prvnímu řádku. Přečetl celý list ještě jednou, než znovu cosi zašeptal. Po tomto příkaze všechna písmena hned zmizela. Osoba v kapuci se posadila pod strom, namočila brk a začala psát. Hned, jak dopsala slovo, to zmizelo. Jakoby ho papír vsál. Seděla takhle asi hodinu. Psala poměrně pomalu. Buďto každé slovo dvakrát zvažovala, nebo nebyla v psaní příliš zběhlá. Nebo také oboje najednou. Nakonec vypadala, se stále prázdným pergamenem, spokojena. Poté si připla měšec s mincemi k něčemu pod dlouhým hábitem a vše ostatní svázala opět do uzlíku a vrátila na strom. Než se vytralila z lesa, stáhla si ještě kapuci do očí a pak už zmizela směrem zpět k Formenu.
Nedlouho poté se lesem mihl stín. Nezasvěcený pozorovatel by pravděpodobně ani nezaregistroval, že jde o osobu, plížící se lesní tmou, stejně jako předtím zvěd z města. Narozdíl od něj ale doopravdy vypadala jako stín. Pokud zrovna úplně nesplývala s tmou. Zastavil se až pod stromem, se zvláště krouceným kmenem a pohlédl do koruny. Teprve v tu se ukázalo, že není pouhým stínem. Zpod černého pláště se na vteřinku zablýskla červená. Červená barva jeho duhovky.
__________________________________________________________________________________________
La´varth se jen posadil vedle něj a čekal, jestli Severus začne sám. Zatím se k tomu nechystal, ale Val'kaes se rozhodl vyčkat. Konečně, noc byla ještě téměř celá před nimi. Najednou je ale cosi vyrušilo. šramot a zvuky od místa, kde teď, jak si alespoň doteď mysleli, poklidně spali oba sourozenci. Severus se, s obratností na tak velkého tvora nečekanou, obrátil a bez zaváhání, či nějakého ohlížení na Val'kaese vyrazil.

Alucard po levem, Blade po pravem boku Wolfa přistoupili ke kralovně. Všichni naraz se uklonili. Kralovna pokynula hlavou a rukama poplacala na dvě mista veldle sebe.
______________________________________
Mlady Gilake syn Raziela sledoval tichy hovor kralovny s Alucardem a Bladem Monticorovymi. Jeho drak jmenem Basil ho v myšlenkach kontaktoval:°°Gilake mam menši problem.°°
°°jaky Basile? je to hodně neodkladne?" ptal se mladik v mysli.
°°myslim, že ano, prosim přijď.°°
°°dobře, jakmile skonči ten rozhovor....tak vyrazim k tobě.°°
°°pospěš si.°° zaprosil Basil zoufale.
____________________________________
Rozhovor z kralovnou byl kratky, řekla jim ať ji oba dva osobně na přišti den večer navštivi v jejich kralovskych pokojich. Nacož se s nimi rozloučila. Alucard s Bladem ji polibili ruku a na pokyn se i s Wolfem vzdalili ven z hodovni sini. Wolf jim hned nato nakazal vratit se do vojenskeho městečka a nezapomněl taky připomenout, aby oba dva novačci vzdali hold bohu Sendarovi v chramu. Blade s Alucardem vyrazili, když z ničehonic do Alucarda protirajiciho obličej,zezadu vrazil Gilake.
"U Sendara! Alucarde promiň, nechtěl sem...ale spěcham, Basil zase do něčeho vlip." Gilake znovu vyrazil. Přatele ho dohonili a rychle kračejici kyneth klukovi nabidl pomoc. Kterou Gilake s usměvem přijal.

„Možno máš pravdu.“
Pripustil Ceowulf.
„A naviac uhryzol ma takže...“
„Uhryzol?“
Znovu sa zarazil Val´kaes.
„Je to zložité rozprávanie, ale keďže sa nemôžem ani hnúť...“
Oplatil svojej sestre iróniu.
„Tuto Severus...“
Obzrel sa a zistil, že drak si voľným tempom vykračuje na opačnú stranu čistiny. Zamračil sa.
„Nerob si starosti.“
Okamžite zareagovala Ylthin.
„No takže on bol s človekom menom Alucard. Ale po pravde niesom si istý či to bol človek. Pretože ja som ho uhrizol, dokonca do krku a on to prežil, neuveriteľne rýchlo sa zotavil. A naviac vôbec naňho vlkolačí jed nepôsobil. Severus mi dokonca povedal, že jemu zase vravel Alucard, že jeho krv ktorej som sa napil zmierni účinky toho jedu.“
Val´kaes iba pozorne počúval, prikyvoval lebo o tom niečo vedel a to čo nevedel akosi vytušil.
„Ja myslím, že pokiaľ je pravda všetko čo sme tu dnes počuli o kulte, krádeži vajec a o tom ako sme do toho všetci tak trochu zapletený bude dobré ak sa nebudeme deliť a ostaneme pokope.“
Na tieto slová Val´kaes znova iba prikyvoval a Ceowulf bol nakoniec nútený rezignovať. A tak sa pripravili na spánok. Využili všetko čo sa dalo kožušiny, mach ktorý na Ylthinin podnet ona a Val´kaes nazbierali. Ceowulf sa zahniezdil a chcel vstať. Severus sa stále nevrátil a v hustnúcej tme ho už ani nebolo vidieť. Naspäť ho za rameno zatlačila Ylthinina ruka.
„Nie nie nie! Neboj sa, vráti sa.“
Karhala ho a zároveň dodávala nádej. Už bola úplná tma a skutočne sa ani jeden z nich tej noci nepremenil. Ceowulf nakoniec s obavami zaspal, ale trvalo mu to dlho. Ani Ylthin nemohla len tak zaspať. Jediný kto už po pár minútach chrnel bol Val´kaes. Aspoň sa tak zdalo. Pravda vyšla najavo keď zaspali Ylthin s Ceowulfom. Najtichšie ako to dokázal vstal a vykročil smerom kde Severusa videli naposledy. Ešte stále bol tam. Sedel z hlavou vyvrátenou k nebu ticho a bez pohnutia. Dokonca sa nič nestalo ani v tedy keď sa ho Val´kaes opatrne dotkol. Naopak, La´varth cítil ako sa v Severusovi predchádzajúce napätie zlomilo.

Až dobrú míľu v lese od Formenu sa prestal schovávať v tieňoch stromov a obzerať sa či ho náhodou niekto nesleduje. No naďalej sa vyhýbal už vyšľapaným lesným cestám a bol stále v strehu ako ho to učili. Takúto ponuku ako je táto ešte nikdy v živote nedostal. Totiž väčšinou mu niekto ponúkol dvetisíc Nefritov za krádež na objednávku či pár ktár toľko dostal aj za vraždu. A teraz len za čo najviac informácií o dvoch šľachticoch. Objednávateľ nech to bol ktokoľvek, musel svoje záuimy smerovať vysoko, alebo musel mať neskutočný strach. Náhle zastal. Poobzeral sa dôkladne okolo seba, otočil sa smerom na sever a začal odtratávať kroky. Presne pri sto prvom kroku si všimol strom so zvláštne zakrúteným kmeňom. Poznal postup. Začal na strom vyliezať. Keď sedel na konári v korune stromu načiahol sa a z konára ktorý bol vyžšie zobral malý kožený uzlík. Zliezol zo stromu a uzlík rozbalil. Našiel tam malý mešec zvoniaci mincami, čistý pergamen, inkoust a brko trevenú podložku, zvitok a malý kryštálik. Aj toto už poznal. Vzal kryštálik do dlane a stisol ho. Kryštál zablikal a rozsvietil sa matýnm skrytým svetlom. Rozvinul pergamen. Bol prázdny aj toto už poznal. Bolo to druhý krát od kedy stretol toho chlapíka v krčme. Pochyboval, že on je objednávateľom. Niekto kto sa takto zabezpečuje by sa len tak nepremával po krčmách. Ale na druhej strane ten kto mu to v tej krčme všetko vysvetlil musel mať objednávateľovu plnú dôveru. Položil dlaň doprostred prázdneho pergamenu a zašepkal: E nómine lexis alphabetum. Na z pergamenu začalo postupne vystupovať tenké, úhľadné, ozdobné písmo.