Nyárë - spoločné príbehy

Alucard ucitil na těle stupňujici Bladeove teplo, bylo mu jasne, že se Blade chce proměnit." V mysli ho oslovil....°°Nedělej to Blade, někdo by to mohl vidět.°° Blade mu vzapěti telepaticky odpověděl:°° Pokud se o něco pokusi, tak budu muset.°° Alucard zakyval na souhlas°°Ale ne dřiv.°°
Severus nechapl proč mlči, chtěl pormluvit, když ho Alucard předběhl:"Tak se ptej, ale bracha zustane tady."

"Keď ináč nedáš!" Prevrátil oči v stĺp. Potomsa usadil tak aby kútikom oka mal dvojicu pod dohľadom a zároveň aby sa na nich nemusel celý čas dívať. "Otázok by som mal asi milión ale to čo je najpodstatnejšie je jedno jediné! Vysvetli mi kým vlastne si! Päť rokov Alucard! Päť rokov! Brata si nikdy nespomínal. Prečo? Máš rodinu? Prečo si hral celú tú hru? Prečo si mi o ničom nepovedal keď si odchádzal? Ak by si to urobyl naše dnešné stretnutie by vyzeralo úplne inak." Otočil k ním hlavu z trvdým výrazom v ktorom sa myhlo nedočkavé očakávanie odpovede.

"Kdybys ty měl rodinu a nechtěl, aby se ji něco stalo......ty bys vykladal všem na potkani, že maš rodinu, bratra sestru.......v dnešni době je tak nebezpečna situace......že kdybych něco prozrazoval......tak bych svou rodinu odsoudil na smrt......" Alucard se odmlčel a zadival se na Severuse, přitom jeho oči pokoušeli se zaostřit......po celou dobu co mluvil totiž všechno viděl rozmazaně.

"Je dobré vidieť, že mi tu niekto veril!" Priam si až povzdychol keď to vyslovil. Zamrzelo ho, že sa mu Alucard bál povedať o svojej rodine. "Čo myslíš čo by som asi urobil keby som vedel o tom že máš rodinu? Myslíš, že by som ju nechránil? Je to predsa tvoja rodina. Ty si ju zradil!" Severus vyskočil na rovné nohy a v očiach sa mu blískalo. "Päť rokov si sa zahadzoval somnou! A o rodinu si sa nestaral ani si nevedel čo s nimi je! Tak mi tu s tým na mňa nechoď." Hovoril prakticky bez toho aby lepšie myslel na to čo hovorí. Prekrúcal vety v polovici. To ako sa náhle Alucard choval, vôbec nie tak ako si to pamätal ho vyvádzalo z miery.

°O čem tu to blaboli?°° ptal se Blade telepaticky kynetha. °°Nemam sebemenši poněti Blade.....ale začina to tady byt ostry.....měli bysme jit......ten drak se přestava ovladat...°° Jak tak chtěl kyneth bez slova nebo pulsova vyrazit pryč, tak se mu zatmělo před očima. Posledni co vnimal jako posledni, bylo jak někdo zvolal jeho jmeno a popadl ho do naruče. "Blade....." mumlal z polomdlob kyneth a snažil se vytěsnit z hlavy tu dotěrnou tmu.

Nebol to však Blade a nebola to ani náruč ale Severusova tlapa ktorá stihla zachytiť kynetha a zabrániť tomu aby si rozbil hlavu o kamenné schodište. Blade tiež chcel reagovať no skončil odstrčený Severusom. "Alu čo sa deje?" Pýtal sa nevnímajúceho Alucarda. Triasol ním. "Do čerta s tým všetkým, chcel som aby sme boly znovu spolu aspoň ako priatelia!" Začal mu to vysvetľovať v nádeji že ho aspoň počuje a že keď sa preberie jeho chovanie sa zmení. No nič nepomáhalo ani zvíšený hlas ani trasenie. Nakoniec otvoril tlamu a chystal sa mu oblízať tvár. To zabralo takmer vždy.

Alucardovi zabehlo znova. Tentoraz nepomohla ani jedna ani dve ani tri rany. Blade Alucarda trieskal medzi lopatkami tak, že keď Alucard konečne ten kúsok vypľuvol chrbát ho nepríjemne pálil. „Táááákže! Môj milí „priateľ“! Ako mi mieniš vysvetliť zo začiatku aspoň to, prečo si si ma zámerne nevšímal. Alebo to bol iba môj hlúpi pocit?“ Začal Severus tvrdým tónom.
Alucard po prvnim šoku v klidu dojedl. Hodil dřevěnou lžici do misky a postavil veškere nadobi i z podnosem vedle sebe. Pak si opřel lokty o kolena a propletl si prsty. Pomalu znovu vzhlednul....."Nic ti vysvětlovat nebudu draku Severusi....a teď kdybys nas omluvil, potřeboval bych tady s brachou vratit misky a podnosy, dokud je jidelna otevřena." A tak se Alucard i s podnosem před sebou postavil. Nacož mu ho Severus prudce vytrh a odhodil.

"Už zasa chceš utiecť? Ty mi to robýš schválne! A teraz čo vrátiš? Črepi a ak ich nemám narobyť aj z tvojho brata tak by som rád počul pravdu klamár! Brata si nikdy nespomínal a rozhodne teraz nevyzeráš ako tulák za ktorého si sa celý čas keď si bol somnou vidával! Ukáž svoju pravú tvár!
Odvrčal vety Severus.

Blade vyskočil a postavil se co nejbliže k Alucardovi, aby mohl v připadě utoku kynetha odstrčit z dosahu dračiho pazouru.
Alucard měl stochuti to udělat....ale bylo mu zle a proměnu do kynethske podoby a zpatky by asi nepřežil. Popravdě sotva se držel na nohou, ale zapřisahl se že to vystoji a neda svou slabost najevo.
"Mě je jedno jak v tvych očich vypadam.....nejsem ti ničim zavazan....nejsem ti nic dlužen, proto ti nemusim vysvětlovat....a byt tebou se začnu chovat hezky tiše.....jinak přijdou vojaci, kterych bude moc zajimat, co se tady děje....a nikdo problemy nechce, že ne?"

"Tak ty nechceš problémy? Ale jeden pred tebou práve teraz stojí! A vojaci? Tý majú byť problém? Ja som jediný tvoj problém! Nevieš si predstaviť akú chuť teraz mám upiecť ťa za živa. Aspoň by s teba bola oveľa chutnejšia večera, než tá čo pripravyl ten tlsťoch! A chceš vedieť prečo ešte niesi aj s tým tvojím bratom, mimochodom neviem o čo sa pokúša, na popol?" Urobyl veľavíznamnú pauzu a očami behal z Bladea na Alucarda. "Iba preto, že si mi ako otec keď som už skutočného nikdy nemal. Je mi fuk či to cítiš rovnako alebo nie ale otcovia majú voči svojim synom isté povinnosti! Chcem len zodpovedať pár otázok! A tento..." Ukázal špičkou ocasu na Bladea. "...by pri tom byť nemusel!"

„Mam takovy pocit Blade, že na nas jidlo nezbude.“ Zoufal si Alucard a snažil si nevšímat bručeni a vrčeni v žaludku jak u něho tak i u Bladea.
„Už jsme skoro tady.“ A také měl pravdu ocitli se před dveřmi do kasárenské jidelny, na nic nečekali a vešli. Oboum dvou upadla pusa z množstvi vojaku, které se ve velke mistnosti se nachazelo. Blade ukazal v nějakem směru:“Tamhle je kuchař, ty běž najit mista ja se pokusim obstarat jidlo.“
Alucard bezmyšlenkově sledoval okoli a pokoušel se zrakem nalezt volna mista, zatím bezuspěšně. Najednou jeho zrak padl na volne místo a na jemu znamou postavu. Tu postavu by poznal všude, byl to přece Ceowulf temny elf.
Elf se bavil s nějakou drobnou divkou, když najednou vzhledl. Alucard se k němu rychle otočil zady, aby ho ten elf nepoznal. A jak se tak otačel, tak malem zhodil jidlo na podnosech, které Blade nes. „Bacha Alucarde! Malem si shodil naše jedine dnešni jidlo….“
„Promiň.“
„To nic, našel si nějake místo na sezeni.“
„Ne….“ Zalhal Alucard, „ ….viš co najime se venku, co ty na to? Je tam svěži vzdoušek a tady to smrdi tak, že by to položilo jakekoliv zasahove komando.“
„Jasně, nic nenamitam.“ A tak dvojice i s jidlem vyšli ven. Jenže vznikl jim další problem a to kam se sednout.
„Kam se sednem Alu….nikde nevidim ani pořadny sud…..“
Tady kousek je přece chram, tam se sednem…..na schody…pokud nebudeš protestovat.“
„Nebudu to viš že ne.“
A tak vyrazili ke chramu na naměsti, které bylo osvětlene louči, došli ke schodum, posadili se na ně a dali se do jidla.
„Co řikaš tomu jidlu Alu?“
„V tuhle chvili jsem tak hladovy, že bych snědl i měsíc starou nepranou ponožku.“ Mručel Alucard s plnou pusou.
Blade se rozesmal a trochu ze srandy po bratrsky kynetha vžduchl. Tomu kouskek jidla zaskočil a ten začal kašlat. Drak se rozesmal ještě vic a bouchl Alucarda do zad. Toho to dušeni ihned přešlo.
„Tobě to přijde vtipne?!“ zavrčel Alucard, ale vic pozornosti tomu dal nevěnoval, teď cela jeho mysl byla posedla myšlenkou: Jidlo, JIDLO, JIDLO.
Drak se smějic pokyval hlavou na souhlas a pokračoval dal ve smani. Jakmile popadl dech, tak s lišáckým tonem a usměvem pronesl:“To je odplata za to jezirko.“
„Ach ty, pomstichtiva ještěrko!“ Začal se nevěřicně usmivat Alucard.
Blade nasadil povzneseny vyraz a promluvil:“Ja?! Tsss….je to pod mou uroveň.“
„Tos kde slyšel?“
Drak se už tvařil normálně a zcela važnym hlasem pokračoval„Když jsem Nauglirovi nesl špatna brněni, tak v mem směru šli dva takovy floutci a bavili se o záležitostech zapadni šlechty v dnešni době…..Pokud Urilie něco neuděla s hledanim vajec v brzke době tak budou problemy.“
„Mě by zajimalo co mají Sefessove generalove v planu.“ Mumlal Alucard s pohledem zabořenym do skoro dojezeneho jidla.
„Mě by to taky zajimalo Alucarde, potulny rytiři.“ Ozval se něči trochu syčivý mužsky hlas.
Blade s Alucardem vzhledli. Před nimi stal mlady travově zeleny drak.

Ylthin si sadla na posteľ a začala uvažovať. Konečne sú tu, ale čo ďalej? Kameň je niekde v nedohľadne spolu z ďalšími vecami ktoré by sa im mohli hodiť. Severus je v poriadku dokonca viac než to, ale čo bude z výcvikom jej brata? Spomenie si vôbec na to kým vlastne bol? Bude jeho pamäť úplne v poriadku? Vedela, že sa už dávno dostali doprostred niečoho temného ale tiež mala pocit, že vedia viac ako by bolo bezpečné. Nakoniec si začala preberať Efaultovu ponuku na výcvik. Rozhodne mala chuť vyskúšať to. No potom ju napadlo niečo oveľa krajšie, no oveľa ťažšie na realizáciu. Pripomenula sa jej chvíľa ako prvý krát letela na Severusovi. Predstavovala si sama seba v úlohe jazdca. No tiež si rýchlo spomenula aká je momentálne „dôvera“ medzi ľuďmi či elfami nejazdcami a drakmi. Ak by v tej jaskyni nebol Val´kaes a vkročili by tam iba tak Tenany by sa určite nakoniec nedožadovala objatia ale skôr by vypratávala voliéru od ich mŕtvol. No čo by sa tak stalo ak by našli jej vajcia? Zo zamyslenia sa ozvalo zaťukanie na dvere. Potom sa pootvorili. Bol to Ceowulf.
„Ahoj. Už sme sa vrátili. A je čas ísť na večeru. Dojednal som ti niečo čo ti bude isto chutiť hoci som musel povedzme trochu diskutovať z kuchárom.“
Vstala, trochu sa natiahla a vyšla za ním na chodbu.
„Vieš, konečne sme tu. A bol to zaujímavý deň.“
Rozhovoril sa keď schádzali po schodoch.
„Ale ten kameň sme späť ešte stále nedostali!“
Pripomenula mu.
„To máš pravdu, ale všetko pekne po poriadku. Ani nevieme kde začať hľadať. A nakoniec sama si hovorila, že ho nepotrebujeme.“
„Nepotrebujeme ho použiť ale určite by sa nám zišiel. Prilákal tých démonov ale skôr než sme čakali. Ak by sme na to boli pripravený mohli by sme ich chytiť.“
Vyšli von do chladnej noci. Mesiac bol znovu za mrakmi, no hrozilo, že tie sa čoskoro potrhajú. Ceowulf nedôverčivo obrátil na nebesá svoj pohľad.
„Čo ak sa premením počas večere?“
Spýtal sa Ylthin akoby práve ona vedela čo v takejto situácií robiť.
„Nebojte sa, Efault už všetko zariadil.“
Ozval sa k nim známi hlas.
„Severus? Pre pána veď Efault ti povedal aby si sem nechodil!“
„Teraz mám od neho povolenie. Vieš ty tu vlastne nemusíš ostávať na noc. Val´kaes mi vysvetlil, že jazdci radi prespávajú vo voliérach drakov. My takto fungujeme od kedy sa poznáme tak prečo tú tradíciu rušiť? A naviac nemôžem za to, no delím sa o voliéru z Lilith a Tanzi.“
Podpichol ho Severus.
„To sa všetko uvidí po večeri. Či náhodou neskončím v cele miestneho väzenia.“
Nesmelo sa pousmial a pokračoval za zvukmi mnohých hlasov. Keď otvoril dvere do jedálne tak ho to priamo ohlušilo. Miestnosť bola natrieskaná až po okraj. Vojaci sa tlačili jeden vedľa druhého, občas sa trochu postrčili aby mali o čosi viac miesta. Na stoloch boli porozkladané večere. Pečená hydina. Z druhého konca miestnosti na novorpíchodzích zagánil tučný kuchár v mastnej už dávno nie bielej zástere z čapicou nakrivo. Vzal malý drevený podnos a ťažkým krokom sa k nim začal predierať. Zastal pred Ceowulfom, práskol mu ten podnos do rúk a zavrčal:
„Dúfam, že ste spokojný, ale aby som varil extra stále s tým sa ale ríchlo rozlúčte!“
Ceowulf posunul podnos Ylthin a začal hľadať dve voľné miesta.

Alucard se odtahl od Bladea, dal si ruce za hlavu a znovu ulehnul, dival se na večerni nebe a s jemnym usměvem povidal :“ Nebude to porod jaky znaš Blade. V oblasti nad břichem je místo, kde se komuluje energie ziskavana s planet a vesmiru. Mame diky ni naše magicke schopnosti. Rovnovaha je zajivama věc…..za to že s věkem naše magicke schopnosti vzrůstají a zdokonaluji….no jak bych to vysvětlil……tak za to jsme museli něčim zaplatit….Demoni jsou druhym bodem ve fazi vyvoje….“
„První byla proměna, pokud se nepletu….při te vždy na par vteřin až minut zemřete? A někteři z vas doopravdy se nikdy nevzbudi…..“ ptal se znepokojeně drak. „nedovedu si představit jak bude nebezpečne tohle…..pokud při prvním bodu umíráte.“
Alucard se rozesmal:“Neboj se Blade…..tohle nebude tak hrozne…..prvni bod je zlomovy to je pravda…..ale další body jsou oproti němu hračka…..“
„Pokračuj.“
„No tak část energii, kterou jsem naspřádal za svůj život se musí vratit, ale v takove formě, aby se libila přírodě. Buď ve formě Aviaku, nebo demonu a nebo ve formě daleko mocnějších tvoru.“
„A jak to vraceni energii bude vypadat?“
„No zatím nevim, ale bere mi to veškerou energii, citim se slaby a je mi zle….připadam si jako těhotna žena……a ještě musim si vybrat podobu pro sveho demona nebo demony.“
„A jak tu podobu vybíráte?“
„Vyberem osobu nebo tvora, který se nam libi a vezmem mu trochu jeho DNA.“
„Jak?“ ptal se zvědavě Blade a pokoušel se skryt vzrušeni v hlase.
„Jako upiři zakousnem se oběti do krku a vysajem male množstvi jeho krve…..vrrrr….chtěl bys abych se ti zakousl do krku Blade? Aby demon vypadal jako ty?“ Zavtipkoval Alucard a trochu se zasmal tomu jak jeho hlas při těch slovech zněl….i když byly pravdive.
Najednou si Alucard uvědomil, že se Blade nesměje, podival se na něho. Bladeuv vyraz vypadal odhodlaně.
„Ale notak Blade…..snad nechceš abych ze svého přitele sal krev…..to bych to „narozeni“ demona jen urychlil…..ja to vydržim…..sice mě to bude vyčerpávat, ale vydržim to…..“
„Alucarde.“ Blade popadl kynetha za limec jak to dnes dopoledne udělala Undine jemu a rozhodnym hlasem pronesl:“Ja nechci abys mi tady umřel na vyčerpani!“
„Blade klíííd.“ Uklidňoval ho Alucard a zaroveň ho poplacaval po rameni, „není na to ani vhodne místo ani čas….měli bysme jit ……musime na večeři do kasárenské jidelny….pak do lazni a pak musime k Urilii.“
„Dobra.“ Pomalu se Blade uklidňoval.“Ale pokud se to zhorši….slib, že to vyřešiš rychle a bez okolku…..“
„Jasně! Ale teď už pojď!“

„Alucarde…..Alucarde…..Alu no tak probuď se.“ Něco kynetha posadilo a objalo, něči horka ruka pozvedla Alucarduv obličej.:“No tak Alucarde…..probuď se.“ Kynethi dlouhe huste řasy se zachvěly a začaly se pomalu otvírat. Blade se dival ne na lidske azurově modre oči člověka, ale na křišťalove kočiči, které ho tiše pozorovaly.
„Od obědu tě cely den hledam, Josefina na tebe nadava, že si liny budižkničemu…..nemohl jsem tě ani v mysli zkontaktovat…..stejně jako teď vůbec se do tve hlavy nemužu dostat.“
„Kde to jsem?“ zasypal Alucard a citil se slaby jako právě narozene ditě……
„Představ si že na střeše jedine věžičky na tomhle panstvi…..ja se ti nedivim, že sis vybral tohle místo……ty kameny zde jsou pěkně vyhřate.“
„Jak si mě našel?“ zeptal se Alucard, posadil se ještě lepe a co nejvice se schoulil v Bladeove naruči. Blade Alucarda obejmul ještě pevněji. „Vaše vuně je jedinečna, vy kynethi nemate ani ponětí jak krasně drakum vonite.“
„Jsem rad, že konečně vim, že drakum vonime jako jidlo…..protože kromě jidla vam snad nic krasně nemuže vonět.“
Blade se tiše rozesmal:“Viš, že to není pravda…..“
Drak se opřel bradou o kynethovu hlavu a tiše se zeptal:“Co se děje Alucarde?....nikdy jsem tě tak slabeho neviděl a tak naladoveho…..co tě znam tak ses vždy dokazal perfektně ovladat.“
Kyneth mu stejně tiše odpověděl:“Myslim, že budu mit sveho demona.“
„Jak to mysliš?“ vykulil Blade oči, „Jako, že se ti narodi nebo co?“
Teď byl neřadě kyneth kdo se zasmal:“Tak nějak….“
„Ale ty si přece muž!“

„Domníváte se, že by tam mohli byt kreogeny a Kygalateani v nich? Jenže jak k trpaslíkům pronikneme? A pokud se nam to podaři…..tak jak se dostaneme v te změti chodeb k cili?“
Margarita se usmala:“Tisíc otazek Viktore, jako vždy….. Nikoho ze zakladny kromě vas dvou poslat už nemužu, protože nemam koho…..buď jsou ostatní na misich nebo je potřebuji na zakladně…..a to ostatní….“ Holograficka projekce zmizela a všichni se znovu ocitli ve velitelske mistnosti. Margarita se posadila do svého křesla, pročisla si prsty svoje po ramena dlouhe hněde vlnite vlasy a zadivala se na dvojici:“….s tim si musite poradit sami…..ale řeknu vam, že budete muset putovat na severovýchod nejlepe k temnym elfum nejlepe k jejich panovnikovi…..nebo k La´varthum….to je na vas…mate spoustu času….neni kam spěchat….“
„Jake vybaveni mužeme vzit sebou?“
„Budete mit na sobě Chamelonuv oblek, (poz.a.:Přilnava černa kombineza, které na sebe muže vzit jakýkoli tvar a napodobit jakoukoukoliv latku. Kromě istetcke stranky ma funkci ochrannou, je dokonale prodyšna a chrani majitele před mrazem a nebo obrovskými teplotami. Zaroveň vykryje ty nejhorši rany tupých zbrani.)
Taky si vezmete potřebne vybaveni na pruzkum lodi, jednu navigovaci mapu, par lezeckych potřeb….a ty Viktore si vezmeš par pro tebe potřebnych součastek, pro připad opravy. ….Jinak ty baťohy budou taky z Chamelonove latky…. Odcházíte zítra rano….Dotazy?“
Lee sklonila hlavu a zavrtěla jej.
Android také ne a tak se s nimi Margarita rozloučila, a dvojice se zasalutovanim vyšla ven z mistnosti. U dveři však ještě nastala mala vyměna nazoru a vypadala tak: ….android byl u dveři první, jenže to Lee nedalo a ona ho odstrčila a prošla jako první.
Margarita na to mohla jen zavrtět hlavou.

„Ano, vaš… mam totiž v umyslu vas Onewo a tady přítomného Viktora poslat na misi a pokud mě už nebudete přerušovat, tak se dozvite v čem bude spočivat.“
„Velitelko….“ Začala protestovat Lee „…..ja s timto mechanem odmitam pracovat…nemuže mě poslat s nim do jedne mise….vždyť se navzájem pozabíjíme! ….nemyslim že to je dobry napad….“ Onewa Skončila poslední slova tiše, protože viděla ve velitelčině tvaři vyraz nesmlouvavosti a také varovani, že skončit je to pro Lee to nejlepši co teď muže udělat.
„Podle vašeho vyrazu soudim, že jste pochopila Dangerasu…“ Pokračovala Margarita klidně.
„A když dovolite budu pokračovat……Matko prosim…..“
Krasna krajina se změnila na černotu a přednimi se objevila hruba zeleně zařici struktura hory. Odněkud zezhora se objevil tenky paprsek a zamiřil hluboko pod horu. Tam narazil na fialovy bod, který se posleze rozzařil.
„Tento fialovy bod je skladiště Kygalateanske slzy….podle satelitu…..je tam toho doopravdy hodně.“
„To není možne!“ ozvala se unešeně Onewa, „Ta surovina se samovolně v dosud probadanem vesmiru nevyskytuje…..ledažeby…“
„Spravně Onewo….leda že by tady byla možnost že Kygalateani na tehle planetě kdysi davno byli…..“ Margarita se na chvili odmlčela. „ Z tehle hory vyteka 9 podzemnich řek, jsou to veletoky, které jsou dlouhe hodně desitek kilometru a vyvěraji napovrch v tisicich řičkach a potučkach…..řikam vam to proto, že z těch řiček si občas nějaky ten domorodec vylovi takovy nafialověly nebo modry kamen. Mezi domorodci se tito kameny považuji za magicke, taky z nich tu magii čerpaji……nevědi odkud ty kameny pochazeji….a jsou schopni kvuli těm kamenum zabijet……. Pokud je naše doměnka spravna a ty mocne kameny….ty ulomky… jsou vytekle palivo z Kygaleteanske lodi, pochopitelně po tisicich let tuhnouci a vodou opracovane….tak bysme to měli ověřit….“
„Vy chcete abychom to zjistili…..a chcete poslat jenom nas dva? To znamena, že i když se jedna o tak důležitý faktor jako Kygalateanska loď tak musí zakladna byt i nadale utajena…“
„Spravně Viktore…..trpaslikum by jsme prozradili naši existenci jen v případě, že by to doopravdy byla loď a kdyby jsme tam našli něco nebo někoho kdo přežil a potřebovali bysme je odtamtud dostat.“

Margarita seděla na pohodlne velitelske židličce a prohližela si v počítači velikosti A – 4veho papiru a stejně tenkého, udaje o zakladně. Dělala si do něho poznamky a něco si odškrtavala.
Neodtrhnuv oči od počítače, klidně promluvila na dvojici stojici před jejim stolem:“Tohle na zakladně tolerovat nebudu…..porušili jste svým chovanim a činy aspoň tucet vyhlášek a nařizeni….a nemyslite si, že když jste tak daleko od Harfary, že to na tom něco měni…..buďte si jisti, že vas potrestam a to udělam teď hned.
Margarita vzala „papirovy“ počítač a dala ho do hologramu který se ji objevil nad pracovnim stolem. Ozval se mechanicky žensky hlas:“Nahravam data.“ Vteřinu na to se hlas ozval znovu:“Data nahrata.“
„Matko, zobraz.“
Najednou mistnost jakoby zmizela a nahradilo ji šedo-střibrno ale zaroveň jemně barevne prostředi matrici nebo –li metrixu mozku zakladny „Matky“. Spolu s timto prostředím se objevila nádherná naha žena. Jejiž slabiny kryly dlouhe vlasy, které se kolem ni vlnili zaroveň spadali na zem a ztracely se do neznama. V jejich vlasech se pořad prolinaly miriady barev.
„Zdravim tě Matko, jak vidim maš dnes dobrou naladu.“
„Taky tě zdravim Margarito i vas Viktore a Lee.“
Osloveni se lehce uklonili.
„Matko mohla bys nam ukazat….to co jsem po tobě chtěla?“
„Zajiste.“
Najednou šedo-střibrne prostředi nahradil pohled z vyšky na štit obrovske hory, kolem které rozprostírala krajina zarostla gigantickými stromy. Pohled se přiblížil. Teď skupina stala na louce u giganticke kamenne brany vytesane ve skale.
Margarita promluvila:“ Za touto branou se nachází domov Avardskych trpasliku a vaše budouci mise….“
Lee zničehonic velitelku přerušila:“Naš?“

Vstal a hodil do seba to čo mu krčmárka priniesla a odchádzal. Pohárik pritom položil na iný stôl. Nikdy nevypil viac ako jeden. Mal dokonalú sebadisciplínu preto bol kým bol. Učili ho necítiť strach, bolesť, či ľútosť. Mal veľmi málo slabín. Nikto ho prakticky nemal čím vydierať. Smrti sa nebál, od malička bol sám a prakticky nemal nikoho na kom by mu záležalo. Od detstva bol sirota. Keď vyrástol vzali si ho do učenia mnísi. Neboli to však mnísi ako tí ktorý slúžili v chráme. Bol to ďalší rád. No oveľa neznámejší. Rád cvičených zabijakov assasínov. Tam ho vycvičili, pripravili o spomienky, a zbavili pocitov ktoré sa nehodili k jeho „práci“. No teraz už bol niekto viac ako oni. Bez mena a predsa ho všetci poznali pod menom „nesmrteľný“. Z rádu ho vylúčili dva roky po ukončení výcviku, po tom ako porušil jedno z hlavných pravidiel. To znie: „Nikdy neprijímame objednávku na vraždu iných členov rádu od kohokoľvek!“ To bola jeho hlavná a najnebezpečnejšia slabina, túžba byť jedinečný. Pravdu povediac vraždy členov boli dve. Išlo totiž o vylúčenie z rozsudkom smrti. Tá však stihla jeho kata. Ušiel a začal pracovať sám pre seba. A za nedlho tento muž, zatienil povesť takmer celého rádu. Postupne pribúdali na jeho osobné konto aj ďalší členovia rádu. Nevedel či to bola iniciatíva ich predstaveného alebo iba objednávky tých ktorým škodil na jeho vraždu, ale netrápilo ho to. Jediné na čom mu záležalo bolo to byť stále lepší a zarábať si na živobytie tak ako si zarába. Každý rok sa v inej časti kontinentu pripojil k inej skupine a učil sa s nimi samozrejme pod falošnou identitou nové bojové umenia a nové štýly boja. Od kedy sa vyučil za zabijaka nikto ho anilen nezranil. Jediné stopy po zranení boli medvedie pazúry ktoré sa mu pri „edva siniden“ prvej skúške alebo inak prežitia týždňa v horách bez akejkoľvek pomoci zaťali do predlaktia pravej ruky. Bolo to znamenie podľa ktorého ho mohli kedykoľvek spoznať a preto si ho úzkostlivo strážil, aby na to nikto neprišiel. Porozhliadal sa, či niekde neuvidí niekoho z cieľov a potom sa vybral na prechádzku ktorej účelom bolo aj to aby sa pokúsil niekoho z nich nájsť.

Po deseti minutach začala bolest pomalu ustupovat. Alucard byl cely zpoceny, unaveny a neměl zezačatku silu postavit se. Pomalu se z embrionalni polohy narovnal až ležel na boku a pomalu oddechoval. Po par dalšich minutach byl schopny i postavit se. Chviličku se motal ale zvlad to a začal sbirat dřevo. Pak zamiřil do panske ložnice. Vybaveni pokoje ho vubec nepřekvapilo....bylo tipicky středověke. Velka postel, na ktere byly kožešiny, na kamenne podlaze a na zdich ručně vytvařene koberce. V jednom rohu u uzkeho okna stal podstavec na kterem předtim bylo určitě brněni se zbraněmi. Par zbrani viselo i na zdi.
U krbu vyložil dřevo a odešel.
Zamiřil dolu znovu do kuchyně, kde ho Josefina sprdla za flakačstvi. Nasledoval par dalšich hodin všemožne prace. Nastaval čas obědu.

Povedal miernejším hlasom.
„Čakaj nečakané. Snaž sa o bojovú dokonalosť. Ak je treba podvádzaj!“
Tlmene zaznelo od Nateasa zo zeme.
„A preto sú moji borci najlepší v kraji. Ak je treba vedia byť v boji aj nečestný! Preto nám naši nepriatelia robia také problémy. Kto z vás by sa odvážil našim nepriateľom kradnúť dračie vajcia?“ Obrátil sa Joylon z aktuálnou témou na mlčiace publikum.
Faleas už kľačal pri bratovi a pomáhal mu na nohy keď mu krk ochladil chlad čepele Joylonovho meča.
„Už aj sa vráť na miesto!“
Prikázal.
„Je to môj brat!“
Odvážil sa zaprotestovať Faleas.
„Stačí maličký pohyb a budú musieť pomáhať tebe z oveľa vážnejším zranením!“
Výhražne zasyčal Joylon tak, že to počul iba Faleas. To ho prinútilo vrátiť sa na miesto, no očami sledoval schúleného brata ktorého sa už ujalo pár z prizerajúcich sa vojakov.
Tentoraz začal z útokom Joylon. Faleasovi to išlo zo začiatku lepšie než jeho bratovi. Aj obe zbrane si udržal v podstate až do konca súboja. Využíval totiž zlosť ktorú cítil takmer vždy keď ich ich majster učil nečestnosti. A v hneve konal nečestne aj on sám. No nie úplne. Joylona zasiahol rukoväťou meča tak prudko do pravého ramena, až mu z cinknutím odletel chránič. Joylon sa stiahol trochu do zadu:
„Výborne takto sa mi to páči.“
Volal Faleasovi na slávu. No keď sa Joylon stiahol Faleas urobil osudnú chybu. Nechal svojmu majstrovi priestor. Tromi nasledujúcimi údermi prišiel o obe zbrane a kľakol si na tréningovú plochu držiac si ľavú ruku tesne za prstami. Strhol si rukavicu. Úder bol našťastie iba plochou stranou meča no ruka začínala opúchať a modrať. Nemienil však urobiť Joylonovi radosť, po kratučkej chvíli znovu vstal. Očami bez názaku bolesti prebodával vlastný odraz v Joylonovích očiach. No aj napriek tomu sa uklonil, zdravou rukou zobral svoje aj bratove zbrane a vyplietol sa preč cez zhrozene sa prizerajúcich vojakov preč z bojiska.

Na cvičisku pre rytierov vládol poobedňajší čulý ruch. Aj sir Joylon a jeho učni vyrazili na tréning. Každému kto ich videl muselo byť jasné, kto sú zač. Aj tréningové oblečenie napoly pripomínalo večernú róbu. Okraje vyšívané zlatom, čistá zbroj bez najmenších škrabancov. Postavili sa na tréningový priestor. Proti Joylonovi jeho dvaja zverenci bratia Faleas a Naetas. Zastali si oproti svojmu majstrovi a uklonili sa. Potom vytiahli svoje pári mečov a zaujali bojové postoje. Niekoľko zvedavcov aj s majstrami prerušilo tréningy len aby sa mohli prizrieť umeniu slávneho Joylona z Kaltherie. Joylon kývol hlavou na Naetasa. To bolo preňho znamením aby zaútočil. Faleas ostal v bojovej pozícií a čakal. Naetas zaútočil s pravej strany. Joylon jeho úder poľahky odrazil a pripravil ho o meč v ľavej ruke. Nedbal ani na to, že mu takmer zranil zápästie. Stačilo máličko a mladík by najmenej mesiac nepohol ľavou rukou. Nateasovi však nerobilo problém pokračovať v útoku z jedným mečom. Údery sa striedali tak rýchlo, že nebyť iskier tak si ich prizerajúci ani nestačili všímať. Nateas sa snažil ako mohol ale Joylon odrážal údery z elfskou ľahkosťou, hoci bol človek. Ich súboj skončil pre všetkých obrovským prekvapením. Keď sa Nateas nepodaril výpad do strany z opačnej priletel Joylonov lakeť a zasiahol ho do tváre. Nikto sa neodvážil povedať ani pol slova. Boli ohromený nečestnosťou aká sa udiala. Nateas sa bezbranní chúlil na zemi a rukami si držal tvár.
„Myslíš, že tvoji nepriatelia budú bojovať čestne?“
Vyprskol Joylon a prešiel nebezpečným pohľadom po publiku.
„Tri pravidlá!“

Tanzi sa zošmykla Lilith z chrbta aby mohla podať Ceowulovi ruku.
„Teraz už budem musieť ísť, veľmi ma tešilo Ceowulf a Severus.“
Podala Ceowulfovi pravicu. Stisk mala pekne pevný.
„A a ano aj mňa.“
Usmial sa na ňu až prehnane milým úsmevom.
„Môžem?“
Obrátila dlaň k Severusovi, čo mohlo znamenať len jediné, tiež sa s ním chce rozlúčiť viac ako slovne.
„No nemám vo zvyku odmietať pomoc, možnosti pomôcť a ani rozlúčenia takouto formou. Ostatne rozhodnutie je čisto na vás. Ja sa na vás hnevať nebudem.“
Usmial sa pre zmenu on na Lilith ktorá mu to oplatila a kým sa s ním Tanzi lúčila pohladením, priamo sa v mysli Lilith spýtal:
„Sme v rovnakej voliére však?“
Ako odpoveď zvolila súhlasné prikývnutie hlavou.
„Tak erituavolute!“
Povedal Ceowulf keď Tanzi vysadala na Lilith. Tá po tom skoro spadla keď sa chcela vyšvihnúť na jej chrbát. Zamaskovala to tým, že jej niečo spadlo a zohla sa pre to ešte.
„Povedal som to nahlas alebo som si to len myslel?“
Pošepol Severusovi zhrozene Ceowulf.
„Bohužiaľ nahlas kamaráde a poriadne si ju tým teda vyviedol z miery.“
„Veď ako by nie keď to znamená „stetaknádherná!“ a navyše som to všetko spojil do jedného slova.“
Lilith aj Tanzi už mali akosi dosť z dohľadu. Severus sa hodil na chrbát a začal sa váľať ako keď sa kone váľajú v tráve a šialeným spôsobom sa smiať.
„Ešte som ti tu na smiech čo? A načo bola moja práca?“
Rozhodil bezmocne rukami keď sa Seveusove šupiny vyleštené tak, že sa v nich sám mohol vidieť, stali znova špinavými.
„Áno áno! Povedz, si zaľúbený prvý krát však?“
Vyrukoval z priamou otázkou Severus keď sa konečne prestal smiať a pochytil dych.

Ylthin zatiaľ Efault odviedol do izieb ktoré im boli vyhradené.
„Ja viem, nehodí sa to k vám ale bohužiaľ nič lepšie skutočne nevieme poskytnúť.“
Ospravedlňoval sa keď Ylthin ukazoval, jej skromne a účelovo zariadenú izbu.
„Ale prosím vás, spala som aj na horšom.“
Ľahostajne prehodila Ylthin.
„Budem mať po mesiaci posteľ ktorú by netvorila tráva alebo mach. Toto...“
Prešla rukou po perinách.
„...bude ako spať v tej najjemnejšej posteli z nebesiami nad hlavou.“
Usadila sa na postel. Efault bol už na odchode no vo dverách sa zastavil a otočil späť.
„Ja viem asi vás obťažujem ale zaujímalo by ma...“
„Áno?“
Nadhodila Ylthin keď Efaultovo maaaaa trvalo už príliž dlho.
„Ja, vyzeráte krehko a kra e teda, nepripadáte mi tak krehká ako niektorý z vášho rodu. A tak ma napadlo, či nieste náhodou bojovník.“
Sklamane sklopil hlavu akoby sa mu niečo nepodarilo.
„Áno teda, nemám žiadny profesionálny výcvik ani nič podobné, niečo som sa naučila sama. Nemám záujem o kariéru, liečiteľa alebo nejakého učenca. Život má predsa toľko stránok.“
Rozhovorila sa o myšlienkach ktoré sa v nej objavovali. Efault iba sedel a počúval. A keď prebrali pár ďalších malých tém, Efault sa znovu vydal k odchodu. No opäť sa zvrtol vo dverách:
„Ylthin ešte by som chcel vedieť, či by ste boli proti tomu keby...“
Prehltol pár slín. Ylthin iba počúvala čo jej tento raz povie.
„...keby som vám zabezpečil výcvik?“
Ylthin to dosť zaskočilo. Už pár krát sa jej totiž stalo, že sa jej niekto chcel priznať s tým, že sa do nej zaľúbil, no o aké všemožné maskovanie sa pokúšal Efault. Alebo sa mýlila?
„Porozmýšľam o tom. Dajte mi čas do zajtra.“
„Iste.“
Znova sa zvrtol na odchod. Už išiel zavrieť dvere keď ich nechal trošíčku pootvorené tak aby mu bolo vidno na tvár a znovu sa spýtal:
„Nemáte ešte na niečo chuť? Nemám vám sem nechať priniesť napríklad niečo na pitie?“
Ylthin si vzdychla, vstala pristúpila k dverám a pomaly ich zatvárala s tým, že teraz skutočne nič nepotrebuje iba trochu pokoja. Na čo už Efault dal pokoj.

„Ty bioplastotitanova sbirka šrotu!“
„Organicka nicko!“
„Tý!!!“ udeřila Lee pěsti, která však nedorazila na místo určeni, protože androiduv obličej uhnul. Android ji chytil za napřaženou ruku, seskočil ze stolku na kterem ho před chvili divka opravovala a zkroutil ji ruku za zada. Onewa nezahalela, kopla tak, že zasahla špičkou nohy androiduv obličej. Android divku od sebe odstrčil tak, že odlitla několik metru. Onewa dopadla na zem všemi čtyřmi a z drapy zabořenymi do betonu projela par metru po zemi. Na chvili ji to odhozeni vyrazilo dech, ale rychle se vzpamatovala, na nic nečekala, rozběhla se a skočila androidovi na krk. Ten ji rychle popadl za jednu ruku a přehodil přez zada. Divka udělala na zemi obrat, nohama sekla do těch jeho a tim ho povalila na podlahu. V momentě byla na něm a začala ho mlatit do obličeje. Nacož ji android jednou rukou chytil za jednu jeji ruku a pak za druhou a během chvilky seděl pro změnu obkročmo na ni on. Jeji ruce ji přišpendlil tou jednou rukou k zemi a začal se vitězně usmívat.

Tomu všemu byli svědky Limeteru a Eldewalden.
„Ty jo! Ty si nepadli do oka…...Jak dlouho už tady tak kočkuji?“ Zeptal se Eldewalden, který přišel před par okamžiky a byl svědkem až posledních minut souboje.
„Par minut to bude.“
„Mam zasahnout?“
„Raději jo….co kdyby se to dozvěděla Margarita.“

„Plechovko!“ vrčela Lee.
„Potvoro.“ Odpovídal ji asertivně android.
„Notak, přatele…...nechte toho.“ Ozval se Eldewalden.
Android se znovu usmal, postavil se a začal se oprašovat a dělat, že se nic nestalo. To Lee Onewu Dangerasu dopalilo a chtěla po něm znovu skočit, naštěsti tomu zabranil Limeteru. Chytil Onewu za ramena a odtahl:“Ale notak Onewo ovladejte se.“
Předtím než ji Limeteru odvedl pryč z hangaru, stačila ještě na androida zasyčet:“Z nas nikdy nebudou přatele!“

„Viktore, to ses teda předved.“ Usmíval se Eldewalden a odvaděl ho znovu na opravařsky stul.
„Začala jako první.“ Android se posadil na stul.
„Pojď doopravim ti tu zničenou ruku…....si teda dobry, bojovat s kynethem a jen jednou rukou.“
„Není ještě plnoprávnou kynethkou...ještě ne...a ještě k tomu je slaba a neučena...nebyl problem ji porazit.“

Neftis Re ze sveho postu u jedne z "tyči" vytvařejicich štit sledoval probihajici opravne prace pravě na te tyče u ktere stal. Všechno bylo v pohotovosti, protože tim, že se opravovala jedna z tyči, byl cely kilometrovy usek bez proudu a to znamena bez ochrany timpadem hrozilo nebezpeči.

Re občas lidem vypomohl v praci a to tim, že pokud potřebovali zvednou nějakou těžkou součastku z tyče, nebo se přesunout z dola nahoru. Jeho obrovska ruka sloužila tak trochu jako vytah.
Neftisovi se najednou v hlavě ozvalo zašuměni laděnych radiovych vln. Z jeho kulateho jakoby ucha se vysunula mala antenka.
"Ahoj, to jsem ja.....musela jsem přeladit par komunikačnich frekvenci, aby jsme se vubec slyšeli.....je mě vubec slyšet?"
"Ahoj Onewo, ano slyšim tě."
"A čistě?"
"Dokonale." odpověděl tiše robot.
"Tak jsem jen chtěla.....tak jak ti to jde?"
"Zatim dobře a jak tobě?" Najedou se mu v radiu ozval zvuk elektrickeho vyboje, nacož nasledovalo ženske zakleni a dalši hlas suše poznamenal:"Jsi idiotka."
Nacož nasledovalo ženske vyhužne:"Týýý!" A začaly se ozyvat zvuky boje. Posledni co Re slyšel bylo:"Ozvu se později...."

Zanadával. Musel ich stratiť. V uličke sa krčil a vyzeral spoza rohu už dobrú hodinu no Alucarda ani Bladea nikde ani nezazrel. Opustil teda úkryt a z rukami založenými do zbožného gesta sa vybral smerom k neďalekej hospode. Pretože kde inde sa ostrieľaný nájomný lovec ľudí dozvie viac ako v rušnom hluku krčmy plnej ľudí. Najmä ak vie triediť užitočné do neužitočných informácií. Pred dverami však náhle zastal. Stále bol oblečený ako mních. Ak by tam vošiel takto bolo by to až príliš nápadné. Jedným pohybom strhol mníšsku róbu a už vyzeral ako bojovník. Po pravom aj po ľavom boku sa mu skveli strieborné dýky z hadovito zvlnenými čepeľami. Čierna tunika z leštenej kože taktiež s kapucňou mu splývala až po kolená a cez hruď sa mu tiahol kožený pás v ktorom mal pozastrkovaných desať strieborných vrhacích nožov. Raz kedysi dávno totiž dostal úlohu zlikvidovať istého démona. A na démonov najlepšie platia strieborné zbrane. Od vtedy ich nosil neustále pri sebe, a tak mohol zabiť kohokoľvek. Bez strachu vošiel do zadymeného prostredia krčmy. Nebolo tam celkom plno. Šťastnou náhodou bol stôl uprostred úplne prázdny a tak sa tam usadil.
„Tak čo Sylwan, tvrdého ako obvykle?“
Oslovila ho prsnatá krčmárka len čo si sadol. To samozrejme nebolo jeho pravé meno. Identít mal hneď viacero. Dokonca sa občas vydával aj za človeka. Pomáhalo mu v tom to, že nebol čistokrvným severským elfom. Pokývol hlavou a automaticky vytiahol z mešca príslušný počet mincí. Keď náhle do krčmy vtrhol nejaký chlapík a na plné hrdlo zvolal:
„Nebudete mi veriť, ale práve som videl Tenany letieť. A hádajte kto ju sedlal? Val´kaes!“
Rozkrikoval sa na celú krčmu takže to nemohol nepočuť.

A tak Efault, Ylthin a Ceowulf presadli na Severusa. Kým leteli rozhovoril sa z Ceowulfom:
„Tak si to predstav. Som tak vycvičený až drak ktorý ma skúšal Ancalagon, mimochodom mám ťa pozdravovať od neho aj od jeho jazdca Gabriela, tak on žasol.“
„Tak to je skvelé.“
Pochválil ho Ceowulf.
„No ale budem potrebovať doučiť sa mágiu. A ty hlavne potrebuješ výcvik.“
Hrane káravým tónom napomenul Ceowulfa.
Severus ich odniesol až do priestoru medzi baraky čím spôsobil nemalí rozruch. Nebolo zvykom aby draci pristávali pred kasárňami. Efault situáciu však rýchlo ukľudnil.
„Severus dám ti malú radu. Tu nie sme zvyknutý aby sme mali draka uprostred areálu...“
„Dobre samozrejme. Prvý a posledný krát sľubujem.“
„Počkaj ma!“
Požiadal ho Ceowulf. Potom nasledoval Efaulta a Ylthin. O pár minút bol späť aj z čistou bielou handričkou a nejakými ampulkami. Vysadol naňho a zavelil aby zaleteli niekam na tie trávnaté pláne. Severus s viac než tušením čo sa asi bude diať letel akoby mu horelo pod chvostom. Pristáli na jednej lúke kde bola menšia tráva. Ceowulf zosadol a pustil sa do starostlivosti o svojho draka. Pomalými krúživými pohybmi mu vtieral do šupín výživné oleje a čistiace látky, zatiaľ čo si Severus zdriemol. A čo čert nechcel práve keď mu Ceowulf čistil šupiny na krku blízko hlavy Severus sa náhle prebral a zdvihol hlavu. Bolo to tak nečakané, že Ceowulf pristál na zadku. Tiež vytočil hlavu hore. Z víchodu priamo k nim letela dračica farby zapadajúceho slnka.
„To je Lilith.“
Povedal Severus odrazu zvláštne hlbokým hlasom. Dračica vo vzduchu urobila piruletu a ozvalo sa radostné vísknutie. To však nepatrilo Lilith ale jej jazdkyni ktorá ju sedlala. Zakrúžili tesne nad ich hlavami a pristáli obďaleč. Potom Lilith pritlapala až k nim. Na jej chrbte sedelo snaď to najnádhernejšie stvorenie aké si Ceowulf pamätal. A to bola práve pekná dávka irónie. Na jej zlatistých vlasoch sa odrážali lúče slnka takže žiarili ako zlato. Jej rysi rozhodne neboli krehké. Skôr pevné ako bojovník no ak by ju súdili iba podľa jej krásnych hnedých očí nikto by si nemyslel, že by dokázala niekomu ublížiť. Pôsobením spojenia z Lilith už nabrala elfských risov takže nebolo možné určiť čo je presne zač.
„Tak toto je ten tvoj úžasný priateľ?“
Zaznel jej kompliment na Severusovu adresu. Ten vstal aby sa mohol ukloniť.
„A toto musí byť jeho jazdec však?“
Oslovila Ceowulfa. No ten bol do nej tak zadívaný, že ho musel Severus za chrbtom nenápadne drgnúť aby sa vôbec ozval.
„A... ano. Prepáčte ja...“
Dievča sa iba zasmialo, pretože Lilith jej v mysli posunula poznámku vhodnú ku situácií a síce:
„Tak ten je z teba pekne mimo!“
Znovu sa zasmiala a potom sa predstavila:
„No vidím, že musím z predstavovaním začať ja. Volám sa Tanzi.“
„A toto nemehlo čo sa nevie ani predstaviť je Ceowulf!“
Predstavil ho zaňho Severus. Potom nahliadol do Ceowulfovej mysle. To čo tam našiel ho vôbec neprekvapilo. Bola to Tanzi.

Blade si sundal Undininy ruce z limce a vykouzlil na tvaři uličnicky usměv, nacož divku rychle strčil za dveře ve stražnici. Pravě včas. Neznamo odkud se na dvorku objevil ten nevlastni synovec budouciho chotě Wolfove dcery. Rozhližel se kolem, když najednou spatřil Bladea ve dveřich od stražnice, jak sbira rozhazene časti zbroje a sklada je zpatky do pytle.
Malymi kroky přispěchal k drakovi a zapiskal:"Promiňte!"
Drak dělal že ho neslyši ani nevidi a dal čupici sbiral.
Nevlastni synovec nesměle mužovi zaťukal na rameno a znovu zakvikal:"Promiňte!"
"He?!" Drak se rozhodl, že si zahraje na neandertalce.
Otočil na synovce hlavu a zavrčel:"Co chceš, ňufňo?"
"No dovolte!..." začal pobouřeně synovec, když se Blade postavil a ukazal se tim cely ve sve mužske nebezpečně vypadajici krase.
"Chtěl jsem řict...neviděl ste tady někdy... snad tu nejkrasnějši divku na světě," rozhodil rukami a dojatě se jakoby chytil za srdce, "... mou drahou Undinu." dokončil a zadival se na muže. Blade se otočil čelem k synovci a na oplatku jemu se naskytl pohled na krasu synovce.
Synovec byl maleho vzrustu, nepostradal svaly, měl sympatickou tvař avšak byl křivych nohou a vyparaděny, tak že by ho bylo vidět i ve tmě.
Drak se podrbal na hlavě a udělal ze sebe ještě většiho neandrtalce, nasadil vyraz absolutniho hlupaka:"Ééé? Jako kohožeto?"
"Mou sladkou květinu, Undine!!" Procitěně zapiskal synovec.
"Éeee....a jak vypadala?"
"Jako anděl!"
"Éééé....myslite tu, jak ma alabstrovu pleť, nadhernou tvař, dlouhe hedvabne hněde vlasy a postavu bohyni?" Blade si dal prst do pusy a zadival se na nebe.
Synovec se složenymi rukami jako v modleni v naději rychle přikyvoval na souhlas.
Blade si vyndal prst z pusy a zadival se na skrčka a pak jako rozsudek zdělil:"Ne, neviděl."
Synovec odvezdaně svěsil hlavu.
"Neztracejte naději, je to asi určitě dama....možna bude v zahradach, zkuste to tam....a teď mi mazejte z cesty...překažite v praci." Zabručel Blade a tim zpusobil, že mužik ho uposlechnul a zamiřil k zahradam.
Jakmile byl pryč, Drak tiše pronesl:"Mužete vylezt, je pryč. Undine vykoukla od dveři. Rozhlidla se na pravo a na levo a pak ulehčeně vydechla. Narovnala se a podivala se na Bladea. Na jeji tvaři hral široky usměv. Blade se nahnul k pytli aby ho vzal do rukou a toho Undine využila, vlepila mu polibek na tvař, začervenala se, sklopila oči a stydlivě pronesla:"Jste pravy rytíř, pane." Nacož rychle udělala pukrle a utekla pryč. Drak zustal s rukou na tvaři šokovaně stat. V jeho srdci se totiž po tom polibku proběhla nezkutčna bouře ruznych emoci.