Nyárë - spoločné príbehy

"Boj už skončil." Ozval se Michal a starostliva vraska na jeho čele pomalu začala mizet. Viktor jen znuděně pronesl:"Hmmm"
Dveře do hostince se otevřeli a za chvili kolem Viktora stala nebo seděla zcela vyčerpana skupinka. Rytiř se pomalu přibližil k androidovi. Android k němu vzhlednul.
Jakmile to udělal, rytiř se mu uklonil, když se znovu narovnaval, tak se zapotacel. Viktor ho chytil a pomohl se mu posadit na vysokou židli vedle něho, nic neřikal. Jeden člen z rytiřove skupiny byl ihned u sveho druha. Byl to elf.
"Maeli jsem v pořadku....nech to byt." promluvil rytiř na elfa.
"V žadnem připadě Luciene, si zraněny...." zaprotestoval elf a jeho dlouhe prsty šmatrali po sponach držicich brněni pohromadě.
"Tak Michale, pujdu na pelech, uvidime se zitra rano jo?"
"Jasně přiteli."
Android už už chtěl odejit, když ho rytiř chytl za ruku:"Počkej pane prosim...." zašmatral druhou zakrvacenou rukou oděnou v železne rukavici v brněni a odněkud vytahl dvě deseti centimetrove ostre hvězdice:"To myslim patři tobě bojovniku." A podal ostre předměty Viktorovi.
Ten je bezeslov přijal a odešel nečekav na poděkovani, ktere Lucien prones k jeho vzdalujicim se zadam.
"Děkuji ti, tim že si odstranil ty dva silne magy, tim si nam velice pomohl.

Blade ji par velkými kroky dohnal a ne zrovna něžně chytl za paži a otočil ji zpět.
Byl velice rozzloben, ale pokoušel se ovládat. Moc to nešlo, bylo to dokonce slyšet i v jeho hlase. Alucard chtěl zasáhnout a Bladea uklidnit, jenže drak rukou ukázal kynethovi, ať se do toho neplete.
„Podívejte se mi do oči Ylthin.“ Začal Blade omladajícím se hlasem. Dívka se však koukala do země a rychle mrkala, aby se zbavila slz.
„Podívej se mi do oči!!!“ vykřikl rozlobeně Blade. Divka roztřeseně vzhledla, dvě velke křišťalově bile slzy skanuly po tvářích.
„Přestaň brečet a dobře mě poslouchej….. Si zaujata! Uvažuješ jenom o tom svém zelenem drakovi a děláš z něho chudačka, jenže míla zlata nepřemýšlíš i o druhé straně tohoto konfliktu. Za prve ten tvůj červ, který má tu drzost prohlašovat za draka není tak nevinny jak si myslíš….Alucard mě naučil a předpokládám, že i toho červa…..že na bezbranného člověka se nemá utočit, a už vůbec když si drak. A neomlouvej ho tím, že je ještě ditě a že měl strach! Já jsem také ditě!!!! I když na to nevypadám! Já se také bojím! Ale to není omluva ani pro něho ani pro jakéhokoliv draka! Zkus se vžit do mé situace. Když mam lidskou podobu jsem skoro stejně křehký jako každý jiný člověk. A když na mě ten červ zaútočil, co myslíš jak jsem se cítil?! Měl jsem strach! Protože jediná zbraň, kterou jsem měl, byl ten dřevěný mečík!!! Představ si, že místo mě tam by byl někdo jiný, nějaký jiný ČLOVĚK! Který by se nedokázal proměnit na draka nebo jiného tvora.“ Zavřel oči, polknul velký knedlík v krku, par krát zhluboka nadechnul a pak otevřel oči:“A za druhé….“ Pokračoval už klidněji, „….Alucard je MUJ jezdec! Já jsem se pro něho vyklubal….ne ten váš Severus ….on nemá právo cokoliv od Alcuarda chtít. Alucard mu už řekl, že ať ho nechá nepokoji, stejně jako pak já. Měl to udělat a měl by byt vděčny, za to že ho kdysi Alucard zachránil, vypiplal z toho nejhoršího….Dal mu pět let svého života, které měly patřit mně…..
Víš milá zlata ty o nás nic nevíš a jak vidím ani neznáš tak dobře draky jak si myslíš. Protože kdybys je znala dobře, věděla bys, že drak, který se vyklubal pro svého jezdce a toho jezdce zabili, že i ten drak po nějaké době zemře….protože k čemu je život….když už není ten, pro koho si chtěl žit. To stejné plati i pro jezdce, které by přišli o své draky.“ Pustil její ruku a otočil se k ni zady, už neměl nic, co by ji chtěl říct. Bolelo ho srdce a měl strach, že dívka nepochopí, hlubší vyznám jeho slov. Zadíval se na kynetha hledajíc u něho podporu, ulehčeně pomalu vydechl a kdyby vypadal jako malý kluk a ne dospěly muž, tak by se i jako malý kluk rozbrečel by se. Alucard se přibližoval k drakovi a v mysli ho uklidňoval, telepaticky mu šeptal uklidňující slova, omluvy, podporu.
Blade citil otcovskou lásku v Alucardovych slovech a to ho uklidňovalo. Jakmile Alucard byl u něho, tak Bladea poplácal po rameni a oba dva společně vyrazili směrem zpět k městu. Když procházeli kolem Ylthin, tak Alucard znovu lehce na rozloučenou uklonil. V jeho tváři byl vidět smutek, který se pokoušel úsměvem skryt.

"Ylthin.... opustil jsem Severuse, protože nejsem jeho jezdec. Víte kdysi dávno mi jedna pulelfska jasnovidka vypověděla, že někoho nebo něco najdu. Řekla mi přibližně kde to mam hledat....a také jsem to našel. Ano myslím tím někým nebo něčím Severuse. No vraťme se k tématu. Předtím než jsem od jasnovidky odešel, dala mi misku a řekla, že panem toho co najdu nikdy nebudu a bude to ten jenž kromě mě zvládne do té misky podívat. A tak se stalo, našel jsem dráče...to dráče vyrostlo do mladého sotva odrostlého draka. Cestovali jsme spolu pět let a celých pět let jsem mu hledal jeho jezdce. Nového pana.....pana s nimž Severus bude spjat víc než semnou.....a našel jsem ho. Je to temny elf, váš nevlastni bratr Ceowulf. On jediný kromě mě se dokázal do té misky podívat a uvidět minulost a budoucnost. Myslím, že jsem neudělal chybu. Vite musel jsem odejit, chtěl jsem umožnit aby Severus dokázal co nejlépe přilnout k svému novému osudovému jezdci. Apropo ja jsem také jezdec....takže vím o čem mluvím... A asi se mě zeptáte, když je to všechno venku.....a Severus doufám přilnul....ke svému jezdci.....proč se ho i nadále straním......
Je to jednoduché, za prve: mam svůj život, své povinnosti....které musím splnit.... a za druhé: Všechno co jsem Severuse naučil.....tak to dnes ráno sprostě pošlapal....tím poškodil mou čest a tím mezi námi definitivně uzavřel cestu ke znovushledání .......jestli vite jak to myslím."

"Dobře, nebylo to správné, ale to, co se stalo dnešního rána byla jen reakce na to, jak jste s ním jednali," oponovala Ylthin, " Sám jste řekl, že je sotva odrostlý. Strach je špatný rádce i pro dospělé. A on se bál. Strašně. Přilnul k Ceowulfovi, silně, ale stejně Vám nemohl zkusit nepomoct. I kdyby to mělo být ne zrovna nejlepší cestou. Pořád mu to přišlo jako lepší řešení, než vaše smrt, nebo něco podobného. To to nevidíte?" nechala se tak vytočit, že si ani nevšimla, jak Blade zkracuje vzdálenost mezi nimi. Až když si stoupl vedle Alucarda, zaregistrovala ho: "A vy se ani nepokoušejte ho obviňovat. Taky jste se rval," v tu chvíli věděla, že přestřelila, ale nemohla se zastavit. Ani si neuvědomovala, že se postavila.
"Severus ví, že to nebylo správné. Hodně toho lituje, myslí si, že jste dobrý," promlouvala dál k Bladeovi, "A já si myslím to samé o něm. A taky si myslím, že nebyl jediný, kdo za tyhle události mohl. Je učenlivý. A já ho naučím, jak to udělat, aby ho příště neovládli city. Aby ho neovládli žádné city k Vám," plynule přesunula svou pozornost k Alucardovi. Nechtěla ale, aby postřehl, že se jí do očí derou slzy. Slzy vzteku, lítosti i soucitu. A tak už jen rychle dodala : " Řeknu, že vypadáte, jako muž, který je naprosto v kondici, aby už se nestaral. A vy si můžete klidně nechat a hýčkat tu svojí ubohou pošlapanou čest," a otočila se k odchodu.

"Madam." Alu k drobné elfce přistoupil jako první, lehce se ji uklonil, vzal dívčinu ruku do své a jemně ji políbil. Pak tu ruku pustil a laskavě se usmál. Blade se na pozdrav take lehce uklonil.
"Co potřebujete, madam? Čím vám můžu pomoc?" zeptal se kyneth mile.....chtěl tím tonem hlasu, ubezpečit elfku, že muže klidně mluvit a nemá se od nich čeho bát.

Ylthin byla popravdě zaskočena jejich chováním. Téměř cokoliv by ji překvapilo méně, než tahle reakce na její přítomnost.
"Vlastně nepotřebují pomoc," vykoktala ze sebe, "spíš diskuzi, vysvětlení a rozřešení," dodala. Její hlas se stal jistějším. Teď, aby dostála nasazené laťce vysekla před nimi mírné pukrle. "Jsem Ylthin, přítelkyně vašeho přítele. Severuse."

Když vyslovila Severusove jmeno, tak se nad Bladem vytvořilo temné mračno, které Alucardova slova chtě nechtě odvála.
"Zajisté, madam.....promluvme si, co byste řekla vhodnějšímu a klidnějšímu místu než je uprostřed ulici? Toto město moc neznám, proto bych byl vám vděčen, kdybyste mi trochu pomohla a navrhla místo pro náš rozhovor."

Tahle prosba Ylthin zarazila. "V pravdě, pane, já jsem tu ještě kratší dobu a město neznám vůbec," přiznala, protože nic jiného jí ani nezbývalo. Věděla, že tohle je možná trochu risk, ale rozhodla se věřit tomu, že ti dva by dívce neublížili, "ale jestli nechcete být vyslyšen cizím uchem, možná by bylo nejlepší vyjít až za městské hradby," navrhla.

"Prosim, oslovujte mě Alucard.....dobra....tak za hradby...." Stoupl si vedle dívky a nabídl ji rámě.

Když je obklopilo volné prostranství za městskou bránou, Ylthin se pustila Alucarda a otočila se k němu čelem natolik, nakolik to jen během chůze šlo. V chůzi napůl pozadu se pustila do rozhovoru: "Nezlobte se, ale pokud mám Severovi pomoc, potřebuji vědět pár věcí. Třeba proč ho jeho starý přítel opustil a to ještě takovýmhle způsobem," uvědomila si, že možná začala moc útočně a snažila se význam svých slov zmírnit. "Nechci Vás obviňovat, alespoň zatím ne. Pokud mi předložíte pádné důvody, zmizím z vašeho života a přinejmenším se pokusím, aby to samé udělal i drak mého bratra. Ale proč?"

Jak divka šla tak napul pozadu a zaroveň se divala do hlubokych Alucardovych oči a čekala na odpověď, tak nedavala moc pozor na to kam jde a na co šlape. "Pozor!" Zaznělo zničehonic Alucardove varovani, muž chytl divku za paži, protože kdyby to neudělal, už by se Ylthin valela po zemi.
"Jste v pořadku? Neubližila jste si?" Ptal se starostlivě Alucard.
"Jo - jj-jo.. nic mi neni." Z dotyku Alucardove ruky, divku k jejimu překvapeni, přijemně zašimralo v břiše.
"Odpovite tedy na me otazky?" zeptala se znovu.
"Je zde někde misto, kam se sednout?" Oplatil kyneth divce otazkou.
"Ano....ještě kousek cesty odsud, je tam strom a u něho velky kamen....tam se mužeme posadit.

Došli pod zvláštně rozeklaný strom a posadili se. Blade je s přimhouřenýma očima neustále pozoroval zpovzdálí. Ylthin zvedla hlavu a čekala.

Alucard si malým ostrým nožíkem odřezal kousek syru a zadíval se na cpoucího se Bladea. Uvědomil si jak jsou s Bladem podobni, nebyt Blade o hlavu větší než Alucard, nemit kratší vlasy a trochu hranatější rysy, tak by někdo řek by, že jsou to jednovaječná dvojčata.
"Mpffcoje? Co se na mě tak koukaš....mmmtomasojedobre...."
"Mam strach o jídlo, chci aby v královské kuchyni něco zbylo."
"Ale...Alůůů!!!....kuchař nám řekl, že si můžeme sníst snad všechno co tu je."
"Samozřejmě, to ještě ten chudák netuší, že těch slov o "snědeni všeho" bude litovat.


Přes jeho hlasité protesty Ceowulfa vynesli na nosítkách. Severovi se evidentně ulevilo, když viděl, jak se jeho jezdec brání. Dokonce se pousmál.
"A kam s ním?" ptali se dva vojáci, " V jakých kasárnách pobývá? A znáte tu někoho, kdo by se o něj když tak postaral?"
"Ne, do kasáren ne!" zhrozila se Ylthin, "mají útulnou jeskyňku," dodala a ukázala na Severa, "on Vás tam dovede. A o bratra se zvládnu postarat sama, nemějte strach," sdělila vojákům. Pak se přitočila k Severovi a pošeptala mu: "Měj oči otevřené a dej na něj pozor, musím ještě něco vyřídit," a ztratila se do uliček města. Hodlala využít toho, že už zde je, a udělat to, co si předsevzala.


"Nemůžu se hýbat...." pronesl blaženě Blade a poplácal se po svalnatém břichu.
"Budeš muset, musíme k Wolfbravovi, tam máme na něho počkat...dokud večer nedorazí...."
"A to jako musíme teď hned?" zaskučel drak.
Alucard po něm hodil pohled s kočičími zorničkami a Bladeovi bylo jasne, že protestovat v teto chvíli neni v zajmu bezpečí.....jeho bezpečí.

Ylthin se prosmýkala ulicemi rychle a tiše jako toulavá kočka. Bez povšimnutí prošla kolem kasáren, protože z toho, co věděla, tušila, že pokud má Alucarda v tuhle dobu někde zastihnout, bude to pravděpodobně u Wolfbrava. Až k jeho síldlu se ale nakonec ani nedostala, když prvně zahlédla toho, koho hledala.
Pořád nenápadně a tiše se připlížila až těsně ke dvěma mužům, kteří právě vycházeli z královské kuchyně. Teprve v tom okamžiku jí došlo, že vlastně neví, co chce podniknout. Nebo spíš jak to chce podniknout. Držela se stranou, následovala je v chůzi a snažila se co nejdřív něco vymyslet.
"Alu, mám pocit, že nás někdo sleduje," zašeptal drak kynethovi. Ve chvíli, kdy se oba naráz otočili, stála už Ylthin sebevědomě uporstřed cesty a čekala, co přinese další vteřina.

Kynethovi a drakovi bylo jasne, že ta osůbka, která tam stala a sebevědomě se na ně koukala, bude něco od nich chtít. Pomalu, klidným krokem se k ni přiblížili. "Zdravím." začala razně, v jejím hlase zněla patrna nervozita. Z dálky nevypadali tak vysocí....

Belisin život sa príchodom Alucarda a Bladea zdalo zmenil minimálne. Ani sa len nevideli, no vedela, že je dôležité pre ich utajenie aby sa ani nevideli a preto sa im dokonca snažili vyhýbať. No občas, dúfala, že o tom nevedia, ich tajne pozorovala aby vedela Walnire povedať či sú v poriadku keď o nich nebolo počuť. No nerobila to iba pre svoju jazdkyňu. Od kedy sa videli prvý krát Belise po Bladeovi poškuľovala. Komu by sa Blade nepáčil. Veď aj niektoré ženy sa za nim neraz otočili a to ani poriadne netušili za kým sa to vlastne otáčajú. Belise poznala aj jeho druhú podobu. Tá sa jej zdala impozantnejšia, no aj jeho ľudská mala podľa nej čo do seba. Netušila, či si to niekto všimol. Ako sa ho doslova nemôže nasýtiť. Celý život žila v tesnej blízkosti drakov, žiadne odlúčenie a predsa sa jej najviac páčil práve on. A tak cez deň lietala na hliadky, cvičila alebo leňošila či robila spoločnosť Walnire pri jej činnostiach, no večer vyhľadávala Bladea. No zakaždým bol v spoločnosti Alucarda a tak sa neodhodlala. A tak to bežalo tých pár dní čo už boli Alucard a Blade v meste. No jedno ráno sa niečo zmenilo. Vstala súbežne za svitaním a ako každé ráno sa chcela ísť ešte doležať k lesnej studničke na čistinke. Práve keď sa chystala odletieť z voléri priletel vyplašený dračí posol ktorý to snáď rozkríkol do každučkého tunela vo voliére.
„Blade Montikor, on jeho no, napadol ho nejaký drak!“
Belise len tak podskočila. Iba preletela z jedného balkónu na druhý a už stála vedľa posla:
„Kde je čo sa stalo? Hovor počuješ!“
„Na cvičisku.“
Znela odpoveď. Belise tam okamžite zamierila, no našla už iba pomaly sa rozchádzajúci zhluk ľudí. A nejakého neznámeho zeleného draka ležiaceho bez pohnutia uprostred. Spočítala si koľko je dve a dve. Mala úžasnú chuť ho ešte doraziť, ale vedela, že za takýto čin bude tak či tak potrestaný a pri troche šťastia bude ona pri tom. Tušila, že Bladea v dave nenájde ale aj tak sa o to chcela pokúsiť a tak vzlietla a krúžila nad vojenským mestečkom. No bezvýsledne. Keď sa vrátila, zistila, že zmeškala tréning akrobatiky a Walnira jej len nechala odkaz, že dnes k nej ani nepríde. A tak už v neskorších hodinách dorazila ku prameňu.
„Ten zelený úbožiak predsa nemohol Bladeovi nijako výrazne ublížiť.“
Uisťovala sa. No pri prameni sa k nej donieslo od ďalšieho draka ktorý ju vyhľadal aby jej oznámil, že Walnira mení program a dnes sa ešte stretnú, aby sa dostavila na voliéru, o tom, že v meste priamo v chráme sa pokúsili niekoho zabiť. Jej myseľ vytvorila najhorší možný scenár. Niekto Alucarda s Bladeom prezradil a už vedia všetci kto sú a prečo sú tu. A ich nepriatelia to okamžite náležite využívajú. Od strachu takmer zabudla ako sa lieta a k Walnire priletela opäť neskoro. Našťastie ona na ňu počkala.

Bola to snaha ako rozveseliť jeho a hlavne seba. Vzala jeho ruku do svojich. Pozrel sa na ňu unaveným pohľadom.
„Čo je s Val´kaesom?“
Zašepkal.
„Ošetrujú ti rany na polovici tela a ty sa pýtaš čo je s Val´kaesom?“
Vybehla naňho Ylthin. Potom si uvedomila aký tón nasadila a ospravedlnila sa:
„Prepáč ja, Severus zrazu len tak vyletel a bez slova zmizol, pol hodinu som ho hľadala kade tade a keď som ho našla tak mi povedal, že sa ťa niekto pokúsil zabiť. Vieš aký som mala desivý strach?“
Vysvetľovala.
„Ak sa chceš teraz spýtať, kto a prečo tak musím povedať, že na otázku prečo vôbec netuším a na otázku kto tak títo páni...“
Prebehol očami po okolitých vojakoch ktorý ešte dozerali na bezpečnosť v chráme.
„...tvrdia, že nejaký assasin.“
Ylthin si čupla a chytila brata za ruku. Premerala si ho.
„Od teraz budeš vždy spať pri Severusovi, nech už bude mať ktokoľvek z vás akékoľvek protesty je mi to jedno!“
Ceowulf to od nej dostal rozkazom.
„A čo si tu vlastne robil?“
Spýtala sa dodatočne.
„Vidíš tamtú oltárovú dosku?“
Ylthin prikývla.
„Mal som sen, na tej doske je text, ktorý určite obsahuje nejakú stopu. Snívalo sa mi včera presne o tomto. O tom čo sa mi malo stať. Ja som tu pôvodne mal umrieť. Val´kaes mi zachránil život.“
Ylthin počúvala a jej výraz bol zo slova na slovo zvláštnejší.
„Mám taký zvláštny pocit...“
Začala a zadívala sa na strop chrámu cez strešné okno na jasné slnko.
„Aký zvláštny pocit?“
Vrátil ju otázkou Ceowulf do vnímania reality.
„Že to všetko spolu nejako súvisí. Krádež kameňa, pokus o tvoju vraždu a krádeže vajec a vôbec všetko čo sa deje popri tom.“
„A ako by to malo súvisieť?“
„To práve neviem.“
Odvetila stroho.
„Myslíš, že je za tým Scurus du arak?“
„To netuším ale musíme si pohovoriť z niekym kto vie o tých krádežiach viac. No ale teba najprv musíme dostať do poriadku.“
Povedala to práve vo chvíli keď ho vojaci nakladali z lavice na nosidlá.
„Ale veď ja vládzem chodiť.“
Protestoval, no jeho protesty ostali absolútne nepovšimnuté.

Val´kaes neopúšťal zmäteného Severusa. Miesto toho aby bol z čakania kedy Ceowulf víde alebo ho vynesú bol až ľadovo pokojný. No vo vnútri mal znova obrovskú zmes rôznych zmiešaných pocitov, ktoré však teraz nechal tak. Odrazu sa ozvalo hlasné ženské zvolanie:
„Héééj!“
Obaja sa otočili za zvukom. Ylthin k nim bežala čo jej nohy stačili. Šaty mala zaprášené a trochu potrhané. Pribehla k nim, oprela sa o Severusa a sťažka dýchala. Severus ju ešte pre istotu podoprel tlapou.
„Vysvetlíš...mi...prečo...čo...sa...stalo...že si tak...vyletel?“
Dostávala zo seba Ylthin popri tom ako sa snažila chytiť dych.
„Ylthin prečo si bežala peši? Mohla si požiadať niektorého z drakov.“
Čudoval sa Severus.
„Tak dozviem sa to?“
Nástojila.
„Ceowulfa sa pokúsili zavraždiť. Cítil som, čo sa deje ale prišiel som prineskoro.“
Keď si Val´kaes všimol jej videsený výraz rýchlo dodal:
„Našťastie ja som tam bol v čas. Nemalo by to byť nič vážne, práve ho tam dávajú do poriadku.“
Ešte to ani nestihol dopovedať Ylthin už zmyzla v chrámových dverách. Svojho brata našla ležať na bruchu na jednej z lavíc. Pohotoví vojaci mu dávali do poriadku rameno. Teda obvezovaly mu ho. Ylthin sa k nemu naklonila a poznamenala:
„Si tu sotva dva dni a už ťa chcú zabiť. Čo si zasa vyviedol?“

"Hlavně proto, že vy Ianovi muži nejste. Mě jen udivuje, jak ste vy! Banda druhořadych hrdlořezu dokazali porazit tak rozsahlou skupinu vycvičenych Ianovych mužu." Viktor se opiral o ram dveři a dival se do prazdneho keramickeho korbelu od piva. Z obkličene skupinky se ozval rytířuv nalehavy hlas:"Jsou mezi nimi dva temni magove. Raději pane do toho nepleť se."
"Ja se do toho nepletu." oponoval mu Viktor, švihl rukou a dva temni magove svalili se z koňskych hřbetu nazem, možna ani nestihli uvědomit, že jsou mrtvi.
Všichni zustali omračeně zirat na mrtva těla.
"Ten zbytek snad zvladnete..." ozval se znovu android a s těmito slovy se vratil do hostince.
Viktor se posadil na misto, kde seděl předtim a zadival se na usmivajiciho Michala, nevšimal si zvuku boje, odehravajiciho venku.

Mezitim v hostinci:
"Je to divny, nemysliš Viktore?...ti vojaci jsou divni....ani neuvedli duvod, proč je zatykaji....i když je vlastizradstvi dost zavažne samo o sobě...."
Viktor se tvařil, že ho to nezajima....nesměl se plest...do věci domorodcu(°°i když to jednou udělal, tehdy to však nevadilo, měl to rozkazem°°)hlavně v tehle chvili, kdy mohl svym neuvaženym chovanim uvest občanku Harfary do nebezpeči.
"Pujdu se podivat, něco mi tu nesedi....." Michal už už chtěl vyrazit, když ho Viktor zadržel, sam ani nevěděl proč:"Seď, pujdu ja."
"Ale optarně! Nic neriskuj stary brachu!"
"Spolehni se." odpověděl klidně android a vzapěti se v duchu obvnil ze sveho nelogickeho chovani a porušovani pravidel.

Před hostincem:
"Ty dva chlapici na těch konich ovladaji silnou magii, a neni to ta dobra...citim to." Promluvil tiše elf Mael k rytíři a hlavou ukazoval ve směru k dvojici sedicich na konich a oděnych v temnych habitech s kapěmi spadajicim jim hluboko do tvaře. Rytíř však elfa moc neposlouchal, měl totiž jine problemy, misto toho aby je Ianovi vojaci zatkli, tak se k nim začali přibližovat jinak než při zatykani... měli totiž vytasene meče a tvařili se divně.
"Myslim, že nas nechtěji zatknout, přatele připravte se k boji!" Zavelel raznym hlasem rytíř.
"Vy se chcete postavit Ianovym mužum?!" Zaječel nepřijemny ksicht.
"Zajiste, že chtěji." Ozval se od vyraženych hostinskych dveři posměšny hluboky mužsky hlas.

Rytíř si položil ruku na zbraň, stejně jako jeho druhove.
"A kdo by, podle vas pane, měli by byt ti uprchlici a vlastizradci?" Zeptal se klidně Michal a dolil androidovi pivo.
Kupec, samym ulekem přestal jist a bazlivě z kouskem masa trčicim mu z ust, pozoroval co se bude dit dal.
Nepřijemny ksicht podražděně promluvil :"Jeden elf, jeden čaroděj a tři lidi mezi nimiž je i dcera barona De´gur."
Trpaslik se postavil a bouchnul prazdnym korbelem o stul, vytasil sekeru a s třeskem ji postavil na stul, pak se o ni opřel:"Zapominaš na trpaslika, mrtvolo!" Vybafl na velitele vyhružně. Družinici toho nepřijemneho ksichta ihned vytasili zbraně. Čaroděj jmenem Vefilo trochu zaskučel:"Ty si blbec Gathole!"
Už se na sebe dvě skupiny chtěly pustit, když je Michal vyrušil slovy:"Ale notak panove! Tohle si běžte vyřidit ven. Zničite mi tady nabytek a kdo vi co ještě."
"Ty nam budeš přikazovat, kde mame bojovat, HOSTINSKY!!!" Vyjekl nepřijemny ksicht a otočil s tasenym mečem čelem k Michalovi.
"Ne to v žadnem připadě, ale tento hostinec je pod spravou a ochranou tveho barona Iana(poz.a.:čti - Jana) stejně jako cele toto uzemi na kterem mate tu čest byt. Vy byste určitě nechtěli zničit jeho oblibeny hostinec....že ne?.....co byste řekli tomu hošanci, kdybysme v klidu sedli a prodiskutovali to u korbelu meho nejlepšiho piva?" klidně promlouval Michal a přitom dival se na přitomne a utiral vyčepni pult.
"To pravě od něho mame rozkaz je zatknout, copak nepoznavaš standartu na našich šatech!"
"Od Iana?! No to sice poznava, ale že by vam rozkazal I zničeni jeho oblibeneho hostince? Opravdu? Myslim, že ne a myslim, že Vite co by vam udělal, kdyby se dozvěděl...."
"Dobře!!!! DOBŘE!" zabrzdil ho nepřijemny ksicht, nechtěl se už nadale z hostinskym dohadovat, za tohle ho jeho zakaznik neplatil.... znovu se obratil ke skupince:"Jdeme ven! O nic se nezkoušejte, jste obkličeni, nemate žadnou šanci....Á ty! Čarodějičku..."ukazal prstem na Vefila, "... si ty sve kouzla schovej na jindy, nemaš šanci, to plati i pro tebe elfe! A teď ven!"
"Týýý!!!..." chtěl na žoldneře už už vyrazit trpaslik, když ho rytiř zabrzdil:"Gathole, nech toho pokud to rozkazal Ian, tak to je už zbytečne. Pojď..." rytíř se na trpaslika povzbudivě usmal a poplacal ho po rameni. A tak za několik minut stala skupinka venku obkličena rozsahlou bandou vojaku.

Chlapík sa lenivo oprel o stôl. Vzal do pravej ruky džbánok a na ex ho do seba dostal.
„Ale boli ste to vy! Videl som Vás!“
Obviňujúco doňho štuchol ukazovákom. Ako tento pohyb spôsobil jeho následný pád. Z prihlúplym úsmevom ostal ležať na zemi.
„Ako dlho tu už pije?“
Prehodil akoby sa nič nedialo, ale tým chcel upozorniť na klamlivý fakt, že chlapík je opitý.
„Má v sebe s tým Vašim druhý džbánok. Nechápem to.“
Krútil hlavou hostinský.
„Tak to dopadá keď niekto nieje zvyknutý piť.“
Taktiež dopil svoj džbánok. Bol spokojný z výsledkom. Ten muž im umieral pred očami v sladkom opojení z úsmevom na tvári vôbec to tak nevyzeralo. K rýchlemu vstrebávaniu dopomohlo pivo. Prečo mu ale hneď nenapadlo použiť túto jednoduchú metódu aj na Ceowulfa. Asi preto, že ju nemal rád, nebol to jeho štýl no keď to bolo nutné a štýl musel ustúpiť zachovaniu jeho identity uchýlil sa aj k niečomu takému.
„Pomôžem Vám ho odniesť preč.“
Pohotovo sa ponúkol keď videl, že hostinský odchádza od pultu aby „opitého“ vyniesol.
„Ďakujem.“
Zamrmlal len.
„Tak kam ho dáme?“
„Tam kam takých ako je on dávam. Do tamtej miestnosti kým nevytriezvie a nepoberie sa po vlastných domov.“
Ukázal rukou hostinský na malé dvierka na pravo. A tak ho chytil za nohy, hostinský za ruky a už takmer mŕtveho muža do malej miestnosti na jednoduchú slamennú posteľ. Keď sa obaja vrátili k pultu stál pri ňom človek ktorý rovnako ako on nemal záujem na tom aby ho spoznali. No on ho už poznal a to podľa hlasu. Bol to ten istý človek ktorý mu sprostredkoval jeho terajšieho objednávateľa. Keď si objednal naklonil sa k nemu a zašepkal elfovi do ucha:
„Dnes o polnoci buď na obvyklom mieste. Chce sa s tebou stretnúť.“
A viac nepovedal. Vedel, že ani nepovie a je zbytočné sa pýtať. Tón akým mu to šepkal bol veľmi zvláštny, nevedel z neho nič vytušiť. Obával sa, že objednávateľ sa už stihol dopočuť o jeho dnešnom kúsku a toho čo s toho vyplýva. No z oboma sa absolútne pokojným tónom rozlúčil a opustil zadymené priestory krčmy.

Android dorazil ke dveřim pokoje, musel spici Onewu postavit a pak otevřit kličem dveře. Jakmile byl hotov znovu ji popadl a vnesl do pokoje. V pokoji byla tma, přez male okynko dopadalo do mistnosti slabe měsični světlo. Android neměl problemy s viděnim, nevadilo mu, že tam neni světlo. Rychlym pohledem zkontroloval zda-li je vše vpořadku, jakmile byl spokojen. Položil pochrupujici divku na slaměnou postel, dal si bagly na jediny široky stul v mistnosti a zamiřil zpět k divce. Sundal ji boty, a pak z ni nešetrně stahl hnědy plašť s kapi. "U obvodu, ji snad nic neprobudi." překvapeně zamumlal nahlas... měl pravdu, divka spala velice tvrdě. Jakmile byla svlečena a zustaval na ni jen ten oblek, tak ji přikryl teplou ovči kožešinou a odešel z pokoje.
Sešel po schodech do přizemi a podanim rukou se pozdravil s Michalem, ten mu nabidl zdarma korbel nejlepšiho piva a přinutil mu vypravět co za poslednich 6 let provaděl. Android se usmal a začal vykladat historku uloženou v paměti. Konverzovali mezi sebou tlumeně, ale kolikrat se někdo z nich neudržel a do mistnosti zazněl i hurounsky smich.

"Co slyšiš, Maeli?" Zeptal se tiše rytiř naproti sediciho elfa pokuřujiciho elfi dymku. Elf měl zavřene oči a dělal vid, že nic neslyšel, odpověděl však na otazku:"Zda se, že jsou to davni přatele aspoň od te doby co kral Bulfas prohral už předem prohranou valku s Urilii.... člověči hlupak."
"Maeli..."
"Egrhm jo jasně..."pokračoval svym melodickym hlasem elf, " zda se že, ten cizinec cestuje na sever."
"A co ten člověk, ktereho sem ten cizinec přines?" promluvil tichy žensky hlas.
"Pry je to jeho učeň.....našel ho jako ditě bez domova a teď ho vychovava."
"Vapada jako silny bojovnik." Zazněl dalši mužsky hlas a byl to hlas trpsalika.
"Nevim Gathole, neni přece sam ma s sebou učně....a co když nebude souhlasit?"
"Si čaroděj, Vefilo....tak si to zjisti, zda bude či nebude...."
"Si jako vždy přijemny Gathole...." oplatil čaroděj, trpaslikovo popichovani.
"No tak panove!" Usměrnil je potichu rytíř."Zeptame se ho." Rytiř se už chystal postavit. Když v tu chvili rozrazili dveře a do mistnosti vpochodoval, banda nějakych lidi.
Jeden chlapik, co nebyl zrovna moc přijemny na obličej, zahulakal:"Hledame uprchliky a jednoho vlastizradce!"

Už byl večer, když dorazili k hostinci. Lee byla opřena o Viktorova zada a podřimovala. Přitom pořad něco mumlala. Odněkud ze staje postaveneho vedle hostince vyběhl nějaky ušmudlany klučina. Popadl koňske otěže a zadival se na Viktora. Ten, v slabem osvětleni pochodně visici na zdi napul kamenneho a napul dřevěneho dvoupatroveho hostince, na kluka usmal a hodil mu zlaťak, klučina až vytřeštil oči z takoveho bohatstvi.
"A dostaneš dalši, když se odbře postaraš o meho koně." Promluvil mile Viktor na překvapeny vyraz mladeho humanoida, ktery mu na srozuměnou horlivě pokyval hlavou.
"Dangerasu probuďte se, jsme tady." Zvolal Viktor za sva zada a v odpověď se mu dostalo jen ospale...
"Hmmmmmamacomhmmmbyythmmm." Android jen nevěřicně zavrtěl hlavou. Popadl divku za jednu ruku a sundal ji na zem, pak seskočil sam. Onewě bylo všechno jedno. Dokonce ani pořadně nestala nanohou.
Motala se z jedne strany na druhou a Viktor ji musel každou chvili chytat, narovnavat nebo podpirat ze strachu aby se nesvalila na zem, i když měl šilenou chuť toho starani nechat. Jakmile sundal z koně baťohy a dal je na jedno rameno, tak odevzdaně popadl divku do naruči a vešel do hostince.
Jelikož vypadali jako pocestni dokonce byli i tak zaprašeni, u nikoho z malo přitomnych nevyvolali velke pozdviženi či podezřeni. Android se rozhledl kolem, uviděl sedět u jednoho stolu skupinku dobrodruhu čitajici rytiře, trpaslika elfa a dva lidi, z čeho jeden z lidi byl určitě žena. Dale tam byl nějaky asi kupec co si daval vydatnou večeři a neustale poplacaval po zadku obdařenou děvečku, ktera stala vedle něho a dolivala mu do velkeho korbelu pivo.
Viktor zamiřil k mohutně, svalnatě vypadajicimu hostinskemu s milou tvaři a hnědym plnovousem. Ktereho velice dobře znal.
"Zdravim tě Michale, jak de život?" pozdravil Viktor radostně se usmivajiciho hostinckeho. Nevšimal si pohledu sedicich.
"No téédáá! Viktore! Kolik let, kolik zim....ty stary brachu!" Viktor byl se svym nakladem skoro u pultu.
Hostincky chtěl podat ruku, když z te velke radosti ze schledani, neuvědomil, že jeho davny přitel z "vojny" ma plne ruce.
"Co to tu mame?" promluvil tišeji Michal a obešel pult. Jakmile byl u Viktora, poplacal ho po zadech. Podival se na Viktoruv spici naklad v rukou a zavrtěl hlavou:"Člověče, ty dnešni mladi nic nevydrži, no naprosto nic. Co to maš za kluka?....ááá promiň....tady je klič od shora, druhy pokoj vlevo."
Android udělal dokonale lidsky vyraz vděčnosti a stejně dokonale vděčnym hlasem prones:"Si zlaty člověk Michale....Jen ho uložim a jsem zpatky, pak si povykladame... dobra! tak ja jdu, za chvili jsem zpět..."

"Kde je prečo ho ešte nevyniesli von?" Severus sa doslova triasol nedočkavosťou. Ľutoval to, na čo v posledných niekoľkých dňoch myslel. Vnútorne si myslel, že Ceowulfa zradil.
Připadalo mu, že se tak soustředil na Alucardovi problémy, až přehlédl ty, které se týkali jeho nynějšího jezdce. Že měl možnost tomu všemu zabránit.
Val'kaes opět projevil svou schopnost vcítit se do dračích pocitů. Došel, i když trochu s námahou, k Severusovi a položil mu nezraněnou ruku na šupiny. Jakoby mu četl myšlenky, promluvil.
"Nemohl jsi tomu zabránit, kamaráde," konejšil draka, "teď ale zahoď všechnu lítost a sebelítost, neříkej kdyby, nekoukej zpět, soustřeď se na to, na co musíš a všechno bude dobré." "Dobré. Ja neviem, viem, že ty do mňa vidíš. Tak čo vo men vydiš Val´kaesi. Hm? Lebo ja sa v sebe mobentálne úplne nevyznám. Chcem jedno aj druhé. Je správne, že sa znova pokúšam vrátiť naše priateľsvo z Alucardom? A prečo sa mi Ylthin zdá ako vhodnejší jazdec pre mňa ako Ceowulf? Nedokážem si na to odpovedať." Usadil sa pohodlnejšie a dával si pri tom veľký pozor aby si nepoškodil zafixovaný chvost. "Jsou věci, které se prostě ukážou až časem. Myslím, že odpověď nakonec dostaneš. To, že si s Ylthin rozumíš ještě neznamená, že jde o ideální volbu, řekl bych. I když jisté to není nikdy, jako ostatně nic," mírně se ušklíbl, "Ale dokážeš si představit, jak bys teď začal podnikat kroky, vedoucí k jejich výměně?" ohlédl se mimoděk směrem k chrámu a Severus pouze zakroutil hlavou.

Odrazu nevedel čo by mal robyť. Nezbavil sa cieľa a nevedel čo ďalej. Na neúspech si človek ľahko odvikne keď ho pár rokov nezažije. Rozhodol sa teda, že sa opäť ukryje do zadymených priestorov krčmi. Vešel, sedl si ke stolu a houkl na hospodského. Dnes mu ale evidentně nebylo souzeno a štěstí se vydalo jinou cestou. Než totiž hostinský, kterému to dle jeho mínění trvalo déle, než by bylo záhodno, došel ke stolu, z jednoho rohu se ozvalo:
"Hej, vždyť to je On. Má moje šaty!" "Je toto možné?" Pomyslel si v duchu. Robyl sa, že si chlapíka nevšíma. Zastal až pred pultom: "Dve krčahy najlepšieho piva." Na pult sa z jeho rúk vykotúľali zlaté mince. Hostinský sa naňho podozrievavo zadíval a zavrčal: "Zlodejou neobsluhujem!" "Hej ty!" Skrýkol znova chlapík. "Ale no tak. Vyzerám snáď ako zlodej? Skôr tamten." Mykol hlavou smerom k u stolu kde sedel ten chlapík. "Má už z pitia vidiny." Nenápadne hostinskému priložil ešte pár zlatých a navíšil cenu. Hostinský nespúšťajúc z neho oči postavil pred neho dva džbánky piva. Automaticky jeden posunul na pravo dokiaľ sa k nemu dosunul chlap ktorého dom vykradol. No pri tom pohybe trochu zamrvil prstami nad džbánkom čo posúval. Skôr než stihol ten chlapík niečo povedať predbehol ho: "Dajte si na mňa! A šaty som vám neukradol kúpil som si."

Odrazu sa Severus prudko postavil.
„Severus čo sa deje?“
Miesto odpovede prišiel iba ohlušujúci rev. Ylthin si musela zakryť uši a aj to veľmi nepomáhalo. Všetko sa to odrážalo od stien. Keď rev ustal Severus zatlačil Ylthin tlapou nabok a potom sa rozbehol šprintom cez jaskyňu a na jej konci vyskočil a roztiahol krídla.
„Severus nie!“
Skríkla naňho Ylthin no on sa už znášal unášaný vzdušnými prúdmi smerom k mestu. Chvost sa mu škubal ako doňho z oboch strán narážali poryvy vzduchu. Bola to veľká bolesť no nič v porovnaní s tým čo cítil vo svojej mysli. Cítil Ceowulfovu bolesť a tá mu takmer nedovoľovala sústreďovať sa na okolie. Trhala mu myšlienky. Cítil ju ako svoju vlastnú. Nad chrámom zakrúžil a zavolal:
„Chystám sa tu pristáť!“
To stačilo, všetci sa z námestia rozpŕchli, no len čo pristál všetci sa tam vrátili aby si prezreli draka ktorí dnešné ráno urobil oveľa komplikovanejším. Nehľadiac na škody, ktoré by mohol narobiť vopchal hlavu do chrámového vchodu. Našťastie vchod nebol tak úzky aby hlavu už nevytiahol. Pred očami sa mu otvorila krvavá scéna a uprostred toho všetkého bolo dobodané telo jeho jazdca. Vojaci sa už snažili zastaviť jemu aj Val´kaesovi krvácanie. Iný zasa odnášali telá mŕtvych mníchov a kolegov a kamarátov v brneniach.
„Pre boha čo sa mu stalo?“
Podarilo sa mu zo seba pridusene dostať vydeseným hlasom.
„Vyzerá to na pokus o vraždu.“
Prehovoril ktorýsi z vojakov.
„Mohol by si uvoľniť cestu?“
Severus teda poslušne vycúval no z obidvoch nespúšťal úzkostlivý pohľad. Val´kaes sa už prebral z omráčenia. Jeho zranenia boli ľahšie. Chcel pomôcť vojakom odniesť Ceowulfa, no tí mu to nedovolili.
„Val´kaes o čo tu ide čo sa stalo prečo čo...?“
Severusove slová predbiehali jeho myšlienky.
„Neviem presne kto ani prečo sa pokúsil Ceowulfa zabiť. Bojoval veľmi dobre, mohol to byť niekto z Assasínov. Nie som si istý ale neviem prečo mám taký pocit, že to nebol človek.“
„Prečo si to myslíš?“
„Neviem mal som taký pocit, ale možno sa mýlim. Assasíni sú veľmi dobre vycvičený a techniky výuky stále menia.“
„Ale kto by mohol chcieť Ceowulfa zabiť?“
Nedal z doternou otázkou pokoj Severus.
„Netuším. Možno to bola iba výcviková úloha a on bol náhodný cieľ, ale ani tomu sa mi veľmi nechce veriť. Každopádne by som Ceowulfa už nespustil z očí!“
Radil mu Val´kaes.

Ceowulf odtláčal jeho ruku oboma svojimi. Znovu prenikavá ostrá bolesť na ľavom boku. Pozrel sa a zistil, že vyskakovacia dýka mu práve trhá vnútornosti. Do hlavy nájomného vraha z ľavej strany takmer udrela šupinatá modrá päsť. No on sa stihol uhnúť. Val´kaes a vražedný mních si chvíľu vymieňali údery rukami a nohami neuveriteľnou rýchlosťou. A potom sa ozval rev. Vrah zlomil Val´kaesovi pravú ruku a dýku mu zabodol do ľavého stehna. Otáčal ňou a krv stekala po Val´kaesovej nohe. Bola úplne biela ako sneh. Keď dýku vytiahol Val´kaes spadol na zem. Vrah sa znovu obrátil ku Ceowufovi ktorý sa pokúšal vstať. Znovu mu chcel svojou vyskakujúcou dýkou siahnuť na život no Ceowulf sa vyhol smrtonosnému úderu tým, že nechal svoje telo spadnúť opäť na zem. Bolo počuť „puk“. Potom už len videl ako sa vrah náhle obzrel za seba. Zvrtol sa a rozbehol sa smerom ku východu. Znovu sa ozvali zvuky boja, ktorý ale Ceowulf už nevidel.

Podarilo sa mu uniknúť asi päťdesiatke vojakov ktorá napochodovala do chrámu. No jeho objednávateľ mal pravdu. Nebolo to až také ľahké. Keby tam len nebol ten La´varth jeho cieľ by teraz krvácal až do vykrvácania na chrámovej dlažbe a on by odišiel oveľa pomalšie a nenápadnejšie. Keď sa mu podarilo ujsť eskorte ktorá sa ho snažila dobehnúť zašil sa znovu do nabližšej temnej uličky aby zo seba opäť spravil niekoho iného. Dnešok mal na svedomí troch mníchov a dvoch vojakov ktorý sa mu snažili v úniku brániť. Navyše nejeden súčasný gymnasta by mu závidel spôsob akým im ušiel. Najprv salto cez menší múrik, potom sa zachytil o dlhší trám strechy a vytiahol sa na ňu. Zopár striech preskákal a zliezol späť na ulicu. A odrazu neboli nikde žiadny vojaci. O svoju povesť sa však nebál. Nikto by si určite nemyslel, že za takéto fiasko je zodpovedný legendárny „nesmrteľný“. Bál sa skôr hnevu svojho objednávateľa. No vedel, že pri ďalšej šanci už nesmie zaváhať. Za žiadnych okolností. No dnešok mu dokonale ukázal, že nieje neviditeľný, neporaziteľný a ani neomylný. Objavil chyby ktoré bolo treba odstrániť do čo najvyššej miery to pôjde.

Bola to zrejme v hádankách písaná nejaká história. Narovnal sa. Neprečítal celý text. Vlastne sa poriadne nedostal ani do polovice no už ho boleli kolená. Ani netušil čo prinesú už nasledujúce sekundy. Stál za ním totiž jedenásty mních. Svoju pravicu priblížil k jeho krku aby ukončil Ceowulfov život tajnou zbraňou. Vystreľovacou dýkou ukrytou doslova pod rukávom pravej ruky. Ceowulf vykrýkol. Ucítil ostrú pálivú bolesť v pravom ramene. Otočil sa. Stál za ním mních odetý do bieleho habitu. Pravý rukáv mal celý od krvi a za pravú ruku ho držal Val´kaes. Mních ho udrel ľavou päsťou do tváre a zároveň podkopol. Val´kaes sa šmykol na vileštenej podlahe a spadol chrbtom na lavicu. Mních sa sklonil a svoju pravú ruku blížil ku Val´kaesovmu krku. To už ale k nemu zo všetkých strán bežali ostatný mnísi. Ceowulf si konečne dal do kopy čo sa tu deje. Ten kúsok ktorý ho od mnícha delil sa rozbehol a vrazil doňho zraneným plecom. Bola to príšerná bolesť. Obaja spadli. Ceowulf opäť na zranené plece. Vzápäti dostal od zaručene nepravého mnícha kopanec z ľavej strany do krku. Zakašľal. Skoro ho to zadusilo. Nepraví mních sa postavil na vlastné nohy no to ho už obkolesovali ostatný. Snažili sa ho chytiť no bol klzký ako had. Bili sa s ním, no on svojimi rukami obratne odrážal všetky útoky. Zrazu sa len zablyskla čepeľ a dlážku obstreka krv. Jeden z mníchov spadol na dlážku a už sa nepostavil. Znovu strieborný záblesk a padol ďalší držiac si hrdlo z ktorého mu prúdom striekala krv. A potom sa falošný mních opäť vrhol naňho. V ľavej ruke držal dýku ktorou mieril Ceowulfovi na hrdlo.

Ustúpil o krok späť a kľakol si. V mysli prosil Sendara aby mu pomohol spomenúť si na čo najviac slov z toho jazyka. Odrazu sa však ozval takmer vydesený hlas:
„Vy, vy kľačíte na veľkňazovom mieste!“
Ceowulf sa vytrhol zo zamyslenia. Všimol si, že kľačí priamo uprostred najväčšieho z kruhov.
„Prepáčte ja...“
Zajachtal. Mních ktorý doteraz leštil akýsi predmet na oltári k nemu rýchlo prišiel, chytil ho za rameno zdvihol a odtisol z kruhu von.
„Tu je to v poriadku.“
Oznámil Ceowulfovi keď ho dostal mimo kruh. Zvrtol sa no Ceowulf ho zastavil:
„Prepáčte.“
Mních sa otočil a na jeho tvári nebol žiadny výraz. Na hlave mal kapucňu ako všetci mnísi na okolo.
„Mohol by som sa lepšie prizrieť na tamten text?“
Naznačil Ceowulf hlavou ku nosnej doske oltáru.
„To môžete, ale už prosím nevstupujte na miesta určené výhradne kňazom.“
„Ja som tu noví ešte len druhý deň.“
„Dobre teda, teraz to už budete vedieť.“
Odsúhlasil mu mních a rukou naznačil, že pokojne môže k doske pristúpiť. Ceowulf si k nej čupol a snažil sa čítať znaky.
„Kedysi bola iba temnota. No potom sa zjavilo svetlo. Tam kde bol hluk, všetko utíchlo. Nelúčte sa zo svojim duchom bojovníci svetla. Sendarova ruka, neprávo vždy zmietla. Nevzdávajte sa a skúšajte ďalej. Slzy ktoré tiekli z mnohých očí ako dážď na suchú zem. Pre všetky lži, ktoré zabíjali. No pod Sendarovou ochranou, bojovníci nažívali. Tí čo sa stratili už sa nevrátia domov. Na konci ostante tým čím ste. Teraz vravíme zbohom. No nebojte sa lebo ste bojovníci svetla. Sendarovi verný. No aj tých v dávnych časoch Sefesova ruka zmietla. Slzy ktoré tečú, tečú neskoro. Väzmite späť životy, zasiahnuť musíte srdce temnoty!“

Ceowulf vošiel do chrámu. Jeho centrom bola mramorová socha Sendara opatrovníka všetkých bojovníkov. V jednej ruke držal zlatý meč a v druhej strieborný štít. Socha bola z bieleho mramoru tu a tam popretkávaná čiernymi žilkami. Sendarovi nebolo vidno väčšiu časť tváre. Hlavu mu totiž chránila helma ktorá vyzerala ako dračia hlava. Priezor bol v drakovej otvorenej tlame. A pod jeho nohami mramorová doska z rytinou. Po oboch stranách sa tiahli mramorové stĺporadia. Dlážka bola do leskla vyleštená a dubové lavice ktorými tento chrám trochu pripomínal dnešné kostoly, boli udržiavané. Priestor medzi Sendarovou sochou a prvou lavicou od nej bol asi šesť metrov. V tomto priestore boli do podlahy vyryté tri kruhy znakov. Stredný kruh bol najväčší a dva menšie po stranách rovnaké. Každý sa však skladal z iných sústav znakov. Ceowulf spoznával Tarqilinčinu. Text prvého kruhu sprava znel:
„Ochrana pod tvojim štítom.“
Stredný kruh niesol text:
„Každý bojovník dobra je ti bezvýhradne oddaný.“
A posledný kruh na pravo:
„Mocou tvojho meča.“
To však nebolo nič čo by ho zaujímalo. Okolo neho prešli dvaja mnísi. Teraz ich v chráme bolo asi zo desať. Traja sedeli na laviciach, ďalšia skupinka štyroch o niečom horlivo dyskutovala za stĺporadím na ľavo od Ceowulfa a ostatný sa venovali údržbe vecí v chráme. Na stenách vyseli totiž rôzne tabuľky a tabuľa z textom pod Sendarovími nohami bola vlastne oltárom. Kameň z textom bol nosný a na jeho vrchnej hrane bola položená nie veľmi široká mramorová doska. Na nej boli položené tri kalichy, všetky zlaté a iné veci ktoré sa pravdepodobne používali k obradom. Opäť nič čo by ho zaujímalo tak veľmi ako nápis na nosnej oltárovej doske. Obsahovala totiž slová ktoré spoznával. Dôvod, prečo, som sa, nepridal. Slová ktoré videl na Val´kaesovom odkaze.