Nyárë - spoločné príbehy

Severusovi sa to nepozdávalo o to viac. Ako to dopadlo naposledy keď ich nechal samých? Výsledok, Val´kaes v kaluži krvi na zmrznutej dlážke. Od Val´kaesa mu myšlienky skĺzli k Ylthin. Kde teraz asi je? Bol to vážne správny nápad nechať ju ísť do Eriuanu samú iba z Eby? Z myšlienok ho vytrhol Ceowulfov hlas:
„Severus dolu!“
„Čo čože? Jaj aha.“
Priložil krídla k telu a nasledoval Bladea dolu na zem.
Necelych 10 metru nad zemi kyneth seskočil z dračich zad.
„Co to děla?!“ Zakřičel Ceowulf, „Ja s takove vyšky nemužu skočit, zabiju se...“ Ale dal argumentovat už nemohl, Alucard k němu přiletěl na vlastnich křidlech a popadl ho za ruky. A než se elf nadal, byli na zemi. Kyneth sotva dopadl na nohy a už uhaněl k prusmyku.
Priesmik bol tvorený dvoma horskými štítmi z krivými vrcholcami nakláňajúcimi sa jeden k druhému takže to vyzeralo ako okrúhly portál. Týčil sa priamo nad nimi. Priesmikom sa preháňal ľadový vietor. Ale ten bol ešte hodný kus nad nimi. Viedla k nemu úzka kamenitá cestička pôsobením počasia vytesaná do skaly. Stromy na tejto strane rástli veľmi riedko, lebo na skalách nebol dostatok pôdy.
„No, a nedalo by sa vyletieť niekam na skaly?“
Pokúsil sa uvažovať Severus. Obrátil sa na Bladea.
„Keby nás potrebovali a my by sme museli vzlietať odtiaľto... Blade, bude to znieť veľmi zvláštne, ale prosím ťa choď s nimi. Ty sa môžeš premeniť, ja by som určite upútal pozornosť keby som sa posadil na ten oblúk.“

„Stejně to možna nepřežijem, a nebo aspoň nebudem tam tak dlouho, aby jsme ty zasoby vubec potřebovali, ovšem pokud tu cestu k Sefessove hrobce doopravdy dobře znaš.“ Zkonstatoval kyneth a chladnym zlatym pohledem se podival na Ceowulfa, ktery letěl opodal na Severusovi. Nemluvil moc nahlas, měl pochybnosti, že ho elf slyšel. On elfa i přes hučivy vitr slyšel až nadpřirozeně dobře.
„No po, po počkať. Ja som netvrdil, že poznám cestu, iba že som mal videnie kde hrobka je. To ty si tvrdil, že vieš kde to miesto je.“
Pripomenul Alucardovi Ceowulf a zamračil sa.
Hmm, takže mě slyšel... Pomyslel si Alucard a trochu se zachvěl:"Tvuj drak leti tam kam muj, a muj drak vi kam letět, tak chvili vydrž za necelych dvacet minut tam budem, připrav se. Přistani bude na jedne louce v lese před prusmykem, bude rychle a stejně tak pokračovani v cestě."
Ceowulf si zamyslene pošúchal bradu. Chvíľu sa nič nedialo. Pod nimi plávali lesy ktoré boli najprv všetky zasnežené, no sneh sa postupne vytrácal ako postupovali ďalej na juh. Až ticho, ale iba v Bladeovej hlave narušil Severus.
„Blade. Tá jaskyňa v ktorej to je, vojdeme sa tam obaja? Bude to tam určite nebezpečné, nemyslím si, že by bolo múdre nechať ich samých.“
Spýtal sa a v hlase mu ostali stopy po obavách.
Drak zabručel:“To nevim. Ale tak jako tak se už neproměnim do lidske podoby, jinak budu i ja i muj jezdec zranitelny. Mam v planu vysadit jezdce par kilometru před prusmykem, abych nepřitele nevaroval předem. A až bude jezdec mě potřebovat tak k němu přiletim a pomužu mu.“ Drači princ trochu litostivě jako pes zaskučel. Kyneth ho v mysli chlacholivě pohladil.

„Prestaň už na mňa čumieť Zelenáč!“
Okríkol ho už asi po tretí krát Blade. Severus si nemohol pomôcť. Zo záujmom študoval Bladeovu novú podobu. Zmena sa prejavila aj na Bladeovi ako drakovi. Dalo by sa povedať, že osivel. Lepšie povedané, to čo bolo kedysi na jeho tele zlaté malo teraz skôr striebristý odtieň a aj sýta čierna jeho šupín, už nebola tak sýta. Blana krídel mala hadí vzor a pomedzi šupiny tu a tam vykukovali chumáčiky srsti z tigrím vzorom. Jeho oči zostali také isté ako v jeho novej ľudskej podobe.
„Prestaňte sa už naťahovať vy dvaja!“
Zasiahol Alucard. Ceowulf potichu nadával. Pri nečakane rýchlom odchode veľká väčšina vecí ktoré pripravoval na odchod ostala v hostinci a obsah jeho mešca sa pomaly ale isto zmenšoval. Vravel si, že ak to bude nutné, predá démonov meč. Teraz keď sa prehrabával v ruksaku mal pocit, že je to akútne. Mal tam iba plášť, kus mäsa ktorý stačil tak preňho a pre Alucarda na tri dni, ale pre draky rozhodne nie. Čistú látku keby bolo potrebné obviazať nejakú ranu, mech z vodou a akúsi malú fľaštičku, ktorú tam pravdepodobne nechala Ylthin. V snahe nájsť ešte niečo to nevzdával a ďalej sa prehrabával. Ale nenašiel už nič, okrem zlomeného hrotu zo šípu.
„Z našimi zásobami to totiž vyzerá veľmi biedne.“
Skonštatoval nahlas.
„O zásoby sa neobávaj.“
Mávol rukou Alucard.

Srdce jej prudko bilo a bolelo. Snažila sa bežať aj keď sa jej nohy zabárali do snehu. Z očí jej tiekli slzy a pohľad sa jej rozmazal. Už nevládala bežať ďalej. Potkla sa, ešte stihla ukryť Eby do ochranného objatia a stočiť sa tak aby dopadla na bok. Studená biela masa stlmila jej pád. Ostala tam nejakú chvíľu ležať. Eby v jej náručí sa ani nepohla, Ylthin cítila ako dračica rýchlo dýcha a Eby jej zasa prostredníctvom ich spojenia dala pocítiť aká je vydesená. Ylthin by ju rada utešila ale mala sama zo sebou čo robiť. Keby aspoň približne vedela kde je a ktorým smerom sa má vydať. Opatrne sa zdvihla na kolená a pozrela sa smerom odkiaľ prišla. Zdalo sa, že ju nikto nesledoval a tak sa znovu zvalila do snehu. Do poslednej chvíle dúfala, že si to aspoň Blade rozmyslí. A teraz mala strach. Nie preto, že bola sama, iba z malou dračinkou a nevedela kde je. Nepríjemný pocit strachu v nej vyvolávalo to, že Alucard a Blade sú pokrvne spojený. Naviac tu bol ešte ten Ceowulfov sen. Už pár krát mal sny ktoré sa vyplnili. A posledný klinec do rakvy pribil teraz sám Blade keď jej povedal:
“Schovej se, přijdou sem, zmiz odtud...zapomeň na mě.“
„Kto vie, či vedel, že žiada nemožné?“
Pošepkala Ylthin Eby. Tá na ňu hľadela veľkými sklenými očami. Ylthin z očí vytiekli ďalšie slzy. Ešte chvíľu sedela v snehu, zo zatvorenými očami aby potlačila slzy. Nie nenechá to len tak. Vyberie sa späť. Nájde dračiu voliéru a privedie jazdcov. Ale kam? Kam všetci leteli? Uznala, že to nieje pre túto chvíľu nejako podstatné, teraz musí hlavne vstať a ísť. Postavila sa, jednou rukou sa oprášila najlepšie ako to šlo a vykročila. Chvíľku kráčala keď sa jej Eby v náručí nepokojne zavrtela. Ylthin sa ostražito poobzerala naokolo ale nikoho nikde nevidela. Mysľou načrela do Ebyních pocitov. Bolo ich veľa a kdesi v kúte bol ukrytý pocit mierneho hladu. Ylthin si spomenula, čo vravel Blade o tom, že Eby bude za chvíľu loviť, myši alebo potkany a možno aj niečo väčšie. Lenže v lese myši ani potkany asi nebudú a pokiaľ sa nenájde ani nejaký divý zajac... Ona sama by si vystačila aj z lesnými plodmi. No tých v zasneženom lese tiež veľa nebude. Z hrôzou si uvedomila čo ju čaká. Bude musieť loviť aby obe prežili. Ona lesná elfka, bude zabíjať živé tvory aby uhasila hlad.

Ceowulf vyskočil jako prvni a přistal na Severusovych zadech. Když Alucard viděl, že se jeho drak nema k odchodu, tak na elfa mavnul ať leti napřed.
„Blade musime jit.“ Pronesl přisnym dvojitym hlasem.
Drači princ se dotkl jemne tvaře Ylthin a dlouze ji polibil:“Schovej se, přijdou sem, zmiz odtud...zapomeň na mě.“ S těmito slovy se drak otočil a vyskočil z okna těsně za Alucardem, ktery ho chytl za tuniku a oba dva vzletli. Ylthin přiběhla k oknu a zadivala se na vzdalujici dvojici, na Bladea ktery, když dvojice dosahla odpovidajici vyšky, tak ho kyneth pustil a on se proměnil do sve monumentalni drači podoby. Pak byli pryč.
Elfka uslyšela přibližujici kroky, popadla Ebylilii a taky vyskočila. Naštěsti pro ni byla elfka, takže to, že vyskočila z druheho patra, ji nijak nebližilo. Po chvilce zmizela v lese.

„Poznám tie hlasy. La´Varthi.“
Povedal Alucardovi v mysli. Alucard opatrne vstal a rovnako opatrne pootvoril dvere do stodoly. Iba maličko aby videl cez škáru. Neďaleko skutočne stály dvaja La´Varthi a rozhliadali sa po okolí. Alucard naschvál hlasno zatresol dvere.
„Čo to robíš?“
Spýtal sa Severus no Alucard len mlčal a stál pri dverách. Na prstoch si v okamihu nechal narásť pazúri. Dvere sa otvorili a Alucard bleskurýchle vrazil ruku z drápmi do hrude príšelca. Mŕtvy La´Varth zalapal po dychu a sklátil sa na zem. Alucard prudkým tempom vyrazil von a rozbehol sa k ďalšiemu. La´Varth vystrašený pred ním ustupoval. Alucard ho spoznal. Bol to ten mladík, čo strážil v jeho komnate v deň keď ušli.
„Prosím, prosím neubližujte mi.“
Vydesene zo seba dostal.
„Bež preč a ak sa opovážiš urobiť poplach.
„Nie, nie prisahám!“
Naposledy sa na Alucarda pozrel a bežal čo mu sily stačili.
„Severus výdi von a leť preč, za chvíľku ťa zavolám.“
Severus bol poslušný ako baránok. Toto mu pripomínalo tie staré časy keď ešte putoval z Alucardom po celej krajine. Alucard sa oprel o stenu hostinca a rýchlim, no plýživím krokom sa posúval popri nej. Pred dverami do hostinca stál jeden La´Varth. Alucard dresol päsťou do steny. Ten hluk spôsobil, že sa La´Varth najprv otočil jeho smerom a potom odvrátil hlavu druhým. Ten moment Alucard využil, aby vyskočil spoza roha a rýchlo La´Varthovi vykrútil krk. Zasunul svoje drápy, uhladil si vlasy a otvoril dvere do hostinca.
Ceowulf sa práve vrátil do izby kde bol ešte stále Blade, Ylthin aj Eby a zatváral dvere keď sa prudko rozleteli a dovnútra vtrhol mierne zadýchaný Alucard. Všetky oči sa otočili tým smerom. Kynethi muž mal tuniku postriekanú krvou a drápy na rukách tiež od krvy červené.
„Našli si nás. Der-ver by nás zjavne chcel späť. Sú dole a vedia o nás.“
Za oknom sa mihla zelená šmuha. Blade nezaháľal a vyrazil okno.
„Vyskočíme si.“

„Okrem toho, milujem Bladea a ak on vyráža do nebezpečenstva, mala by som stáť po jeho boku.“ Ceowulf rovnako vstal a objal svoju sestru, ktorej sa v očiach zaleskli slzy. Ale slzy hnevu.
„Tak to mi ver, že Blade by ti povedal to isté.“
„Tak to je pravda.“
Poznamenal Blade vnútri Ebylilinej mysle.
„A aj s ním by som sa pohádala! Už som ho raz skoro stratila.“
„Nebuď taká tvrdohlavá. Nehodí sa to k tebe. Čo sa pamätám, ty si bola z nás dvoch tá múdrejšia, čo vždy urobila to čo je správne a vždy si najprv premyslela čo bude robiť.“
Zdalo sa, že to na ňu zapôsobilo, pretože z povzdychom zvesila ramená, no aj tak sa ešte nadýchla k ďalšej vete.
„Ale čo ak sa niekomu niečo stane. Mohla by som priviesť pomoc alebo vás ošetriť...“
„Prosím.“
Ylthin rezignovane rozhodila rukami.
„Alucard navrhol aby si sa vrátila naspäť k princovi Celebovi. Pokiaľ viem, našla si si tam priateľku. Aluard bol Celebovím učiteľom, aspoň tak mi to on sám povedal. Dobre sa tam o teba postarajú a ochránia ťa. Ja teraz musím ísť, je tu ešte niekoľko vecí, ktoré je nutné vybaviť, ešte za tebou prídem.“
Pobozkal sestru na čelo a vyšiel z izby. Cez otvorené dvere dovnútra vstúpil Blade.
„Tvoj brat má pravdu. Ylthin...“
Pokľakol si pred ňou a vzal jej dlane do svojich.
„...urob to pre mňa prosím. Nechcem aby sa ti niečo stalo.“
Ylthin sa ale netvárila ktovieako ochotne.
„Prečo ma tu všetci žiadate o to, čo je proti mojej vôly?“
„Často, musíme robiť skôr to čo je správne, než to čo sa nám páči.“
„Skutočne si to, želáš? Budeš ma radšej mať zalezenú v nejakom meste, miesto toho aby som stála po tvojom boku? Som už jazdkyňa!“
„Áno. Budem sa cítiť lepšie keď budem vedieť, že si v bezpečí a aj preto, že si jazdkyňa sa musíš chrániť. Ebylilin život závisí od tvojho a tvoj od jej.“
Ylthin si povzdychla a vkĺzla do náručia svojmu milovanému. Teraz už nevizeral tak strápene, pôsobil istejšie, než ešte dnes ráno.
Alucarda vyrušili zospánku akési hlasy. Pravdepodobne stáli priamo pred dverami do stodoly. Severus zamračeným pohľadom civel na dvere.

„Potrebujem sa s... a a Blade.“
Dračí princ zčervenel, no potom sa zatváril najdôstojnejšie ako sa len dalo. Odkašľal si:
„Ja vás nechám na chvíľu osamote.“
Vyšiel z dverí a zavrel ich za sebou. Ylthin vzala Eby do náručia, a posadila sa na posteľ.
„O čom so mnou chceš hovoriť?“
Ale Ceowulf bol zmätený. Chcel začať tým, že jej povie, že sa vrátili Alucard a Blade. Prisadol si k nej na posteľ a pohladil dračinku po hlave. Pozrela naňho iskrivými sivými očkami cez ktoré sa však nedívala iba ona. Severus sa dostal do jej mysle podmanivým líškaním sa aby zistil ako Ylthin zareaguje.
„Severus?“
„Blade?“
„Čo do čerta robíš Eby v mysli?“
„Myslím, že to čo si sa práve chystal urobiť ty.“
„Od kedy takto špehuješ?“
„Iba chvíľočku.“
Dračí princ si vydýchol. Severus pravdepodobne nevidel ako sa z Ylthin bozkávali. Ceowulf sa zhlboka nadýchol.
„Neviem ako mám začať.“
„Začni na začiatku a pokračuj až do konca.“
„Dobrá rada, len keby to bolo také jednoduché ako si to povedala. Čoskoro odchádzame. Pred chvíľou som rozoberal náš ďalší postup s Alucardom. Chce aby som ich zaviedol do tej jaskyne o ktorej sa mi snívalo.“
„Prepáč, ale akosi nechápem ako to súvisí so mnou?“
Ceowulf chytil sestru vstávajúcu z postele a usadil ju späť Eby bola nútená opäť zoskočiť.
„Vážne? Podľa toho ako sa správaš sa mi zdá, že je ti to až pridobre jasné.“
Ylthin sa zatvárila kyslo.
„Ó takže o to ti ide?“
Už to nevydržala a vyhŕkla naňho. Prudko sa postavila a striasla jeho ruku.
„Spávala som vedľa teba, keď si ešte bol dokonalým vlkolakom. Tebe aj Severusovi som ošetrovala rany. Urovnávala za vás vaše spori a odhalila úmysel nepriateľa tak mi nehovor o nebezpečenstve. Chceš sa ma zbaviť ale nemysli si, že sa ti to podarí. Som tvoja sestra a stojím pri tebe od začiatku až do konca.“
Slová z nej vylietali ako šípy z napnutého luku.

„Ylthin a nepôjde akože áno?“
V Severusovom stíšenom hlase bol jasne poznať výsmech.
„Pamätáš sa čo sa stalo naposledy keď...“
„Áno ja viem, našla ma. Teda nás a som rád, že sa tak stalo, lebo bez nej by sme sa možno nikdy nedostali až sem.“
„Tááákže...“
„Takže idem za ňou a pokúsim sa jej to rozumne vysvetliť.“
„Veľa šťastia, pri krotení sestry.“
Ceowulf naňho vrhol varovný pohľad, no drak vykúzlil výraz „som svätý“ a štuchol doňho koncom čenicha. Potom čo Ceowulf znovu vyšiel do snehu vonku Severus sa mysľou snažil nájsť jedno maličké stvorenie Ebylilie konkrétne.
Ceowulf sa znova prebrodil snehom a vošiel do hostinca. Bol takmer prázdny. Otrepal si sneh z topánok a vybehol po schodoch. Zastavil sa pred dverami do Ylthininej izby a chvíľu váhal. Premýšľal ako začne. Opatrne zaťukal na drevo dverí.

Ylthin zobudila Bladea jemným bozkom na peri.
„Nechcela som ťa budiť, ale už je dosť neskoro.“
Zašepkala a on pomaly otvoril oči. Chvíľu ju nechal, nech ho bozkáva no potom sa odtiahol a pozrel sa na ňu neistým a smutným pohľadom. Vedela o jeho trápení, vyčítala všetko z jeho očí. Opatrne vzala jeho ruku na ktorej bol sem-tam vidieť tigrované pásy.
„Nejde o to Blade ako vyzeráš, ale...“
Presunula jeho ruku, jeho dlaň mu priložila k jeho srdcu a prikryla ju svojou.
„...čo máš...“
Ozvalo sa tiché zaklepanie na dvere. Eby zoskočila z postele a ponáhľala sa ku dverám.
„...čo máš v srdci.“
Dokončila Ylthin. Hneď potom sa spoza dverí ozvalo spýtavé: „Ylthin?“
„Áno.“ Odpovedala a pustila Bladea.
„Ylthin prosím nie.“
Povedal potichu Blade.
„Neboj sa. Myslíš, že si to už vtedy v tej cele nedomyslel keď nás videl?“
Vystrúhala na svojej tvári nesmelý úsmev.
„Nejde teraz o to či o nás vie, ale pozri sa ako vyzerám!“
Na mietol Blade, no Ylthin aj napriek tomu chytila dvere za kľučku a otvorila ich.

Byl už pozdni večer třetiho dne co Blade s Alucardem byli pryč. Ylthin vyšla z kuchyně hostince a zamiřila k sobě do pokoje, nevšimala si oplzlych řeči vychazejicich z ust ožralych lidskych mužu. Tiskla k sobě misku s jidlem pro svou dračinku a odmitala fakt, že se ji po nich stiska a hlavně po Bladeovi.
Bezmyšlenkovitě otevřela dveře a vstoupila do přitmi pokoje. Moment přitmi, nechavala přece rozvicenou svičku. Ale na toto uvědoměni přišla až ji něči velka ruka zakryla usta a přitiskla ji k zavřenym dveřim. Někdo ji sebral misku a postavil ji na dřevěnou krabici jen zdaleka připominajici komodu.
„Ylthin otevři oči.“ Zašeptal ji do ucha tak znamy hlas ale přeci jenom jiny. Otevřela oči a kdyby nebylo jeho ust na jejich rtech tak by vykřikla. Muž divku obejmul a shrnul ji z čela praminek vlasu.
„I když se to nezda, tak to jsem ja, Blade.“
„Blade co se ti stalo?“ Zašeptala šokovaně Ylthin a dotkla se jeho tvaře jako předtim Alucard.
„Obřad se trochu nepovedl, Alucarda to taky poznamenalo.“ Drak se smutně usmal a jeho pohled nabyl něžne radosti když uviděl malou dračinku, ktera se mu vyšplhala na rameno:“Je už pěkně velka...za chvili už bude lovit myši nebo krysy, možna i něco většiho.“
„To je ….“ chtěla se zeptat, ale raději odbočila od tematu když viděla Bladeove ztrapene oči skryvajici pod maskou usměvaveho obličeje, „To je Ebylilie.“ Pak se musela přinutit aby se usmala taky:“Ty ses taky krmil myšmi a krysy.“
„Néé...“ zasmal se Blade, „....mě by Alucard nenechal, ale musim se přiznat občas jsem měl chuť si zalovit, byl jsem jako male drače velice nemocny, a poměrně dost slaby....jezdec mě vypiplal z toho nejhoršiho...“ Drakuv hlas selhal. „Co jsem to udělal...“ zavyl zoufale a zabořil obličej do Ylthinineho ramena a divka ucitila jak Drači muž pod jejimi pažemi obimajici jeho krk, otřasl. „Vy jste provedli obřad Spojeni krvi?“
„Ano.“ Drak zvedl prudce hlavu a Eby popuzeně zaštěbetala, jak se ji ten prudky pohyb nelibil, seskočila z jeho ramena a usidlila se na posteli.
Ylthin dlaněmi dračimu princi setřela slzy, přitahla jeho hlavu k sobě a polibila ho.
***
Alucard objevil Ceowulfa a Severuse spiciho ve stodole, prakticky neslyšně přibližil k hlavě zeleneho draka a oběma rukama ho začal hladit po stranach čumaku, nadherne drači oči se otevřely. Alucard přiložil prst ke rtum a pak pokračoval v hlazeni, pak se draka myšlenkou nepatrně dotkl. Severus uvolnil mysl a nechal Alucardove vědomi vplout do jeho hlavy.
„Vyrostl si.“
„Alu.“
„Musime zabit Sefesse, budeme potřebovat vaši pomoc, a hlavně pomoc Ceowulfa, musi nas dovezt až k hrobce te bestie....vylečim ti rany.“

A než se drak nadal, usnul. Když se rano probudil Alucard seděl v seně po boku temneho elfa a tiše s nim rozmlouval.
„Jasne pomužeme ti.“ Ukončil hovor Ceowulf. Kyneth poděkoval, a uložil se ke spanku:“Dejte mi par hodin, pak vyrazime, nezapomeň, tva sestra nepujde.“
„Zajiste, nemohl bych ji ohrozit.“ Přitakal elf a obratil se na sveho draka.

Severus tazavě zahleděl na elfa.

„Dobré ráno!“
Ozvalo sa tesne pri Ceowulfovom uchu. No on spal ďalej. Potom pocítil vlhko a niečo drsné plaziace sa mu po tvári.
„Dobre dosť! Severus dosť, stačí!“
Snažil sa od seba odtlačiť drakovu hlavu. Pomaly otvoril spánkom zalepené oči.
„Čo sa deje? Prečo ma budíš?“
„Lebo sa už o to pokúšala Ylthin asi pred hodinou ale márne. Mal by si už vstať, lebo prídeš ešte aj o obed.“
„Och tak len preto? A ja som si, už myslel, že sú späť Alucard a Blade.“
Ceowulf si konečne uvedomil, že je uzimený. Musel sa v spánku odvaliť od Severusa, no vôbec sa necítil oddýchnutý.
„Keď už je reč o nich, tuší niekto kedy sa vôbec plánujú vrátiť? Mám taký zvláštny pocit.“
„Aký?“
„Neviem neviem ho popísať. Ale o dva dni bude spln a...“
„Ale ja sa už predsa nemením na vlkolaka. Teda pokiaľ sám nechcem.“
„Ale ja som nepovedal, že ten zvláštny pocit mám vo vzťahu k tebe!“
Namietol Severus. Ceowulf sa nemotorne postavil, letmo pohladil draka po čumáku čo by gesto malej rozlúčky a zamieril k dverám do stodoly. Pomaly ich pootvoril. Vonku skutočne panovalo poludnie, slnko plávalo priamo nad jeho hlavou no stále bolo chladno a všade bol sneh. Znovu predbehol tých pár metrov do hostinca. Vo dverách skoro vrazil do akéhosi muža. Zastavil sa a pohľadom hľadal Ylthin. Uvidel ju sedieť vzadu v rohu za stolom, na ktorom už stála dvojica misiek z ktorých sa parilo.
„Práve som myslela, že ťa idem zobudiť. Po druhý krát!“
Začala naňho vyčítavo Ylthin.
„Čo myslíš, kedy sa asi tak vrátia?“
„Prečo sa to pýtaš?“
Skúmavo sa mu zahľadela do tváre.
„Ty si sa dnes nevyspal najlepšie však?“
„Mal som sen a aj Severus má akúsi predtuchu.“
„Aký to bol sen?“
Ceowulf si pritlačil prsty na spánky a masíroval si ich v snahe spomenúť si. Privoňal k miske z obsahom vývaru z duseným mäsom a niečim čo vyzeralo ako rozvarená mrkva. Privrel oči. Myšlienka sa mu zachvela pred očami ako sčerená vodná hladina. Stál uprostred akejsi podzemnej siene. V náručí mu ležal Alucard, z hlavou vyvrátenou k nebesiam s prázdnym pohľadom. Bol mŕtvy. Ceowulfovi skĺzol pohľad nižšie na svoju pravú ruku. Bola úplne červená od krvi a ešte v nej držal rukoväť svojho meča z anjelskeho striebra ktorého ostrý koniec, bol zabodnutý v Alucardovej hrudi tesne pri srdci.
„Ceowulf! Nespi!“
Vyplašil sa tak, že drgol do misky a štvrtinu jej obsahu vylial na stôl. Vzal misku do rúk a rýchlo sa napil teplého vývaru, lebo sa mu začal dvíhať žalúdok.
„Ylthin...“
Začal veľmi vážnym hlasom.
„...stane sa niečo strašné!“
Ylthin vzala brata za ruku a on sa sám rozhovoril, tichým hlasom a povedal jej o svojom sne.
„To bol iba sen.“
Skonštatovala no nepresvedčivým tónom.
„Pokús sa naňho zabudnúť.“
Dojedli obed a každý si išli po svojom. Ylthin prezerala svoju brašnu ktorú si vzala naspäť a skonrolovala ostatné vajcia. Nechýbalo nič, okrem toho magického kameňa. A Ceowulf ten si sadol k oknu a skúmavo hľadel do diaľky odkiaľ pred dvoma dňami prileteli k mestu La´Varthov.

Někdo s Alucardem zatřasl. Muž nechtě otevřel oči a zarazil se, viděl, citil a slyšel všechno nějak nadpřirozeně dobře.
„Co se stalo Blade?“ Kyneth se zarazil když uviděl sveho draka v lidske podobě, no ta podoba už tak ani nebyla moc lidska, aspoň nebyla takova jako předtim. Drači muž měl křišťalove kočiči zorničky jako kynethi, z jeho krasnych bledych ust vykukovaly dva ostre špičaky, po krajich obličeje a krku měl černo-zlatou jakoby hadi kuži a jeho kratke černe vlasy teď byly nepřirozeně dlouhe a propletene s prameny zlatych šedin, na spodni čelisti u uši vykukovali male kulate ružky. Stejně jako jeden větši zlaty ružek uprostřed čela muže a paru dlouhych rohu po stranach jeho hlavy, ktere byly spiralovite a měly uplně stejne barvu. „Blade.“ zašeptal udiveně kyneth a dotkl se konečky prsty jeho tvaře. Drak se až zachvěl pod jeho dotekem.
„Podivej se na sebe jezdče.“ Drak se zarazil když z jeho ust vyšel dvojity hlas, pak se však vzpamatoval a pomohl Alucardovi na nohy. Vratili se zpět do vysilače a zamiřili do jedne z ubikaci. Tam se kynethi muž zustal u jednoho ze zrcadel zaraženě stat. Omameně se dotkl sve tvaře.

Aluovi se zdalo, že muž, ktery se na něho kouka v zrcadle neni on. Měl totiž zcela zlate oči a uzke černe zorničky, drači oči, pomyslel si kyneth. Jeho tygrovana kynethska pokožka zmizela a nahradila ji bilo-nazlatla kuže a zlate vlasy sahajici mu až po zadek. Kuže byla poseta skoro neviditelnymi pruhlednymi drobnymi šupinkami ale jen na bocich těla, rukou, nohou a hrudi a trochu po stranach obličeje. Na rukou měl černe nehty.
„Takhle se nikdy nebudu moct Undině ukazat. Něco při proměně selhalo...asi naše mysle nebyly dostatečně připravene, promiň mi to Blade, ma chyba, netoužil jsem uplně, chapej Undine...“ Kyneth sklonil hlavu. Drak mu položil ruku na rameno:“Nezoufej jezdče, teď na to ani neni čas, sami do toho pekelneho sidla Sefessoveho nemužeme, nezname chodby, musime zpatky pro Ceowulfa a jeho zeleneho šaška.“
„Tak dobře.“ Přitakal Alucard a v jeho hlase zazněla rozhodnost.“Vyzvednem je a zpatky.“

„Nejako sa to medzi nami stále všetko prepletá však? Ty a Blade, Alucard a Severus, ja a Undine...“
Ylthinina červeň v tvári sa vytratila a celá zbledla ako sneh. Aj Ceowulf sa zarazil, keď si uvedomil, čo z neho vyšlo.
„Sľúbil si mne aj Severusovi, že Undine dáš pokoj! Je to Alucardova žena brat môj, nemáš nárok na ňu ani len pomyslieť.“
„A čo Blade a Beli...“
„To je iné! Blade nemal o Belise nikdy najmenší záujem a Alucard ma požiadal aby som jej to vysvetlila!“
Skočila mu do rečí.
„Áno, ja viem.“
Ceowulf sa zatváril ľútostivo.
„Prepáč. Idem sa pozrieť za Severusom.“
„Ranu som mu ošetrila ale ešte sa musí nejaký čas hojiť.“
Ceowulf pobozkal svoju sestru na čelo a dobiedzajúcu Eby uspokojil niekoľkými pohladeniamy od hlavy až po koniec krku. Potom sa otočil, vyšiel z izby, zišiel po schodoch dolu a von z hostinca. Zahryzol sa doňho ľadový severný vietor. V teple hostinca aj zabudol, že sú ešte stále v horách. Objal sa a tých pár metrov do stodoly prebehol. Dvere neboli zamknuté, veď kto by sa tam pokúsil čosi ukradnúť, keď tam bol ubytovaný drak. Severus vyzeral, že spí.
„Sss! Severus, spíš?“
„Nemá zmysel sa o to ani pokúšať. Tebe asi ešte nikdy nemuseli šupiny zrastať čo?“
Zmeral si drak svojho jazdca.
„No ja žiadne šupiny nemám.“
Severus ležal v slamennom hniezde ktoré si pred uložením sa starostlivo vytvoril. Ležal na ľavom boku, aby si netlačil na hojacu sa ranu na pravom stehne. Ceowulf podišiel bližšie a opatrne nadvihol listy akejsi rastliny ktoré zranenie zakrývali. Pomedzi polámané šupiny bolo vidieť ružové mäso z tmavofialovou jazvou tam, kde hrot prenikol do mäsa.
„Na čo myslíš?“
„Alucard a Blade kamsi zmizli. Rozmýšľam či budeme...“
„Počkáme!“
Vystrelilo zo Severusa.
„Uniklo my niečo, ty mi už zasa vidíš do mysle?“
„Nie, ale mal som taký pocit. Počkáme na nich, vedia sa o seba postarať. Nemusíme ich hľadať a ak odišli je na to určite veľmi dobrý dôvod.“
„Dnes by som...“
„Ostal spať tu?“
Dokončil vetu opäť Severus a Ceowulfovi ostali otvorené ústa.
„Ale no tak. Veď ma v mysli necítiš no nie? Jednoducho ťa poznám chlapče!“
Chňapol tlamou po Ceowulfovi, zachytil jeho rukáv a posadil ho k sebe do slamy. Bola príjemne vyhriata od tepla dračieho tela.

Ceowulf končekmi prstov študoval krivky meča ktorý ešte len nedávno zvierala démonova ruka. Anjelske striebro. Nikdy by si nebol pomyslel, že bude vlastniť niečo tak vzácne. Keby ho predal, a za peniaze kúpil najdrahší hodváb mohol by ním Severusa obaliť od špičky chvosta až po čumák aj dva krát. Severus! Spomenul si Ceowulf, priviazal si meč koženým remienkom o opasok, kedže pošvu k nemu nemal a vyšiel z izby.
„Ylthin?“
„Áno.“
Ozvalo sa z vedľajšej izby v ktorej mali byť pôvodne ubytovaný Alucard a Blade. Ceowulf opatrne pootvoril dvere. Jeho sestra sedela na posteli a na kolenách jej sedela majestátne sa tváriaca, mladá dračica.
„Čo tu robíš?“
„Nakŕmila som Eby.“
„Eby?“
Ylthin pohladila dračicu po hlave a Ceowulf pochopil.
„Takže si jej už vybrala meno?“
„Áno, je to zvláštne. Povedala som jej maličká...“
Eby znovu vydala to piskľavé zakrákanie.
„...no a vidíš no. Páči sa jej, tak som ju pomenovala Ebylilie.“ (pozn. V elfštine eby-malá, ebylilie-maličká.)
Ceowulf sa usmial no o sekundu jeho tvár nadobudla mierne zachmúreného výrazu:
„A kde sú Alucard a Blade?“
„Museli letieť na, neviem presne kde ale závisí od toho Alucardov život!“
„Preboha čo sa stalo?“
„Neviem.“
Pripustila skormútene Ylthin. Ceowulf si prisadol k svojej sestre na posteľ a objal ju okolo ramien. Eby zvedavo natiahla krk za novým príšelcom.
„Myslím, že viem čo je medzi tebou a Bladeom.“
Ylthin v sekunde sčervenala, no Ceowulf sa iba usmial.

„Blade...achjo, jestli to udělame, tak zemřeme oba dva.“
„Tak zemřeme....poď jezdče, je noc, sviti měsíc, vyjdeme na plošinu před vysilačem.“
Černa noc plna hvězd a uplněk jednoho z měsicu planety, jemny vanek laskajici svým něžnym dotekem dvě nehybne osoby stojici proti sobě.
„Anaela yoa Drakana silibria, shindolery fanala reloja lifaen su mavia, later paltaven eso vael-re du lalian lea?“(„Si připraven Drakone posvatny, tvore vytvořen hlubinami času a prostoru, spojit svůj osud s bytosti jenž tě z hlubin těch dovedla?“ Tiše zazněla dvojita kynethska slova.
Drak odpověděl:“Sseelas messisa lavaleia, lirelu, mina su allmeria!“ ( Ať se naše životy, srdce, mysle a osudy jedno!)
Kyneth vysunul jeden ze svých dlouhych kovově vypdajicich nehtu a řizl se do dlaně. Blade nožem udělal to stejne.
Muži si podali krvacejici ruce a jakmile se jejich krev spojila, oba se rozzařili oslnivym bilym světlem. Když světlo zmizelo oba muži na plošině leželi v bezvědomi.

Střibrne stěny, měkke namodrale světlo, sve lužko, Bladea spícího u jeho postele a držícího ho za ruku, a androida se vzhledem sympaticke mlade ženy v bledě ružovem uboru lekařske jednotky.

„Dobre rano, Alucarde Sharnid Lava z rodu Kynethskeho, mate štěsti, že Vaš drak Vas donesl včas, ale bylo to na posledni chvili. Ztratil jste hodně krve, kterou my nemame čim nahradit, ale jak se zda ani nemusíme, Vaš organismus to děla za nas, jen je potřeba hodně vody.“
„Kde to jsem?“
„Vysilač číslo 2. tipu S-4, ja jsem Ošetřující jednotka, standartni H-1223, seriove číslo…“
„To nemusite, věřim Vam.“ Usmal se na ni kyneth a androidka mu usměv oplatila.
„Do Vaše krve byli vpuštěny nanoboti s bioelektrickymi vyboji, použivane standartně při lečbě lidi z Vaši rasy, měl jste štěsti, byly zde jen dvě ampule….“
„Tak to jsem měl doopravdy štěsti, jak dlouho už tady je.“
Androidka se podivala na tvrdě spiciho muže, jehož hlava spočivala na Alucardovem lužku a schovivavě se usmala:“Od chvile co jsme Vas převezli na lužko. Musim řict že to bylo to nejrychlejši probuzeni co jsem kdy zažila. Ještě teď me obvody jsou z toho mimo, znate to personal na vysilačich je vždy zcela mechanicky a převažně deaktivovan, protože takove situace jaka se stala dneska, se nestavaji moc často.
Ale jak vidite systemy na vysilači funguji dokonale a vy žijete a uzdravujite se, podle mych senzoru, na vaš druh naprosto bez problemu....vidim to na tyden pane Sharnide....mam ho probudit?“ Ukončila androidka svou řeč otazkou.
Alucardove kočiči zorničky se zadivali na přitele. „Ne,“ zavrtěl hlavou a zavřel oči, „nechte ho spat, zachranil mi život...zaslouži si odpočinek.“
Tři dny pote:
Bladeova usta se nezastavila, jedl a jedl, v miniaturni kuchynce kde se vešel kulaty stul, několik židli, nastěnne skřině na par kousku nadobi, dřez a davkovač jidla nachazejici v jeden z kovovych stěn.
Kyneth sedici na proti Bladeovi s lokty opřenymi o stul a propletenymi prsty, se mlčky dival na sveho draka a když si byl jist, že muž nema v ustech jidlo, pronesl:“Androidka ktera mě operovala, sdělila, že skoro většina pruzkumnych jednotek a timu byla stažena z misi a očekavaji koncem přištiho tydne přilet lodi. Zakladna bude během roku demontovana a zustane jen to co je pod zemi, jako jsou generatory atd...“
„Proč?“ otazal se překvapeně Blade.
„Situace na planetě jak se zda nabrala špatnych obratek, hadam že budou nasledovat dlouhe roky valek a boju, ze začatku lidi proti nepřiteli jako je třeba Sefess nebo Lavarthi kral a tomu podobne a pak přijdou války mezi Zapadem, Severem a Jihem, co ja vim....ale dřiv nebo později nas – zakladnu někdo odhali a to by bylo špatne.
„Takže?“
„Ja osobně musim zabit Sefesse, je to muj osud, nebudu mit klid dokud bude naživu. Něco mi řika, že je už probuzen, ale nenabral ještě sily. Musim toho využit a zničit ho!“
„A co ja jezdče, na mě si zapomněl a co naše spojeni krve?“Blade zamračeně zahleděl na jezdce.

Alucard ležici na Bladeovych zadech pozoroval nočni hvězdnou oblohu nad sebou a co chvili upadával do bezvědomi.
Blade aby zvyšil rychlost musel vystoupat nad oblaka. Jeho obrovské zlate oči teď, i přes úplněk jednoho z měsicu planety, měly barvu černeho obsidianu.

Ve jedne chvilce kdy byl kyneth při vědomi, optal se Bladea:“Co maš v planu Draku, kam to letime? Na Harfarskou zakladnu nestihneme…“
„Když se objevila Ylthin, a navrhla, že bychom mohli něco udělat, vytanulo my na mysli par faktu….uvědomil jsem si, kde se vlastně nacházíme, Alcireske hory….Avardsky masiv….vzpominam si na na podrobne holograficke mapy na zakladně….Co je za Avardskym masivem Alucarde?!“
„Imperie nikoho….“
„Spraaavně a co tam ještě je?“
„Jeden z tři Vysilaču, špatně přistupný teren, armady nepřitele a mnoho dalšich nebezpečných bestii, možna i probuzeny Sefess, nedostaneme se tam nepozorovaně, leda….“
„Leda, že tam doletime, oba dva mame čipy, diky kterym nas obranny systém Vysilače pusti dovnitř, je tam lekařske vybaveni.“
„Ale i tak, cesta bude trvat dlouho…“ zamumlal kyneth a svinul se do klubička, čim bliž byli k Imperii nikoho tim vic ho zachvacoval Strach.
„Nebude, diky jedne dračici znam kouzlo rychleho letu, nikdy jsem ho nezkoušel, je nejvyšší čas!!“
Tyto Bladeove poslední slova jezdec už však neslyšel, protože spal.

Bolest, bile světlo, tma, znovu bolest, něči křik.
Je to muj křik, uvědomil si kyneth a při dalšim mučivem vykřiku otevřel oči. Nic neviděl, jen světlo a nic necitil jen bolest. K jeho ušim dolehali zvuky, něčiho hovoru.
„Je mi to lito, ale zde nejsou takove anestetika,….která by pusobila na Kynetha….dělame vše co je v našich silach….prosim tedy aby jste se vzdalil a nechal nas pracovat.“
Pak slyšel něči bolestne zavyti, které asi zase nejspiš patřilo jemu.

Když se probudil a otevřel oči, viděl vše rozmazaně. Viděni však začinalo zaostřovat a během chvile viděl naprosto dokonale.

Z balíčkom sa Ylthin ponáhľala hore do svojej izby. Keď otvorila dvere pohľad jej padol na práve sa prebúdzajúce dráča. Zívalo a Ylthin to trochu pripadalo ako keď sa veľké draky chystajú vychrliť veľkú dávku ohňa. Pretiahlo si malé telíčko a žiarivé sivé oči uprelo na Ylthin. Zavetrilo zatrepotalo krídelkami zoskočilo z postele a išlo sa motať Ylthin pod nohy. Zaťalo drápky do látky a snažilo sa na Ylthin vyšplhať. Položila plátený balíček na zem. Dráča sa okamžite pustilo a vrhlo sa po balíčku. Ylthin ho zachytila a vzala do náručia. Do druhej ruky vzala balíček. Dráča za ním naťahovalo krk.
„Musíš byť ale hladná.“
Prihovorila sa dračici Ylthin. Malá dračica sa na ňu zadívala.
„Už si uvedomuje, že na ňu hovorím. Zauímalo by ma kedy po prvý krát tak draci zvyknú prehovoriť.“
Pomyslela si Ylthin. Rozbalila balíček a po maličkých kúskoch podávala mäso dračici v ktorej to mizlo jedna radosť. Napriek tomu, že sa po mäse vrhala z dravosťou šelmy Ylthin ani raz nezahrizla do prsta alebo niečo podobné. Z balíčka ubúdalo až nezostalo vôbec nič.
„To je ale apetít. Pane bože, ako to všetko uživíme?“
Zasmiala sa Ylthin, pritom ako dračica pátrala v látke nasiaknutej krvou po ďalšom súste.
„Potrebuješ nejaké meno maličká.“
Dračica vydala zvuk aký Ylthin dovtedy nepočula. Nevedela to prirovnať k ničomu než k piskľavému kráknutiu ako krákajú vrany a predsa to nebolo presne ono.
„Áno o tebe hovorím maličká.“
Dračica zvuk vydala znova.
„Maličká?“
Tretí krát.
„Chceš mi tým snáď naznačiť, že sa chceš volať maličká? Nemyslím si, že je to vhodné meno pre dračicu do akej dorastieš.“
Ylthin ucítila mysľové spojenie v ktorom rozoznávala niekoľko pocitov. Pocit sýtosti, energie, ale aj čosi uspokojujúce v súvislosti zo zvukom ktorý vydávala.
„Takže to chápem správne, chceš sa volať...“
Ylthin preblesklo mysľou...
„...Ebylilie.“
Dračica drcla čelom do Ylthininej dlane.

Ylthin sa vplížila do kuchyne. V obrovskom krbe plápolal oheň nad ktorým visel začiernený kotol z ktorého stúpala para. Kuchár, vysoký na kuchára nezvykle chudý chlapík z čapicov nasadenou tak, že mu skoro zakrývala oči čistil dosku na krájanie starou nechutne vyzerajúcou handrou. Nahliadla do kotla.
„Varíte ešte niečo?“
„Nie iba vyváram kotol.“
„Bude veľký problém ak by som chcela ešte trochu mäsa?“
Kuchár sa netváril dva krát nadšene no nakoniec iba rozhodil rukami otočil sa a zašiel za roh do komory. Vrátil sa z kusom mäsa, z ktorého ešte kvapkala krv.
„Dusené alebo pečené?“
„Najlepšie surové a dobre posekané na čo najmenšie. To si už urobím sama. Stačí ak mi dáte nôž a trochu priestoru.“
Kuchár sa zatváril zmätene.
„Surové? A to už pre koho? Máte psa?“
Zaradom zo seba sypal otázky. Ylthin sa zamyslela čo povedať. Nebola si istá či by bolo múdre hovoriť o psovi v hostinci a už vôbec by nechcela prezradiť že má dráča.
„Máme pred sebou ešte dlhú cestu tak do zásoby.“
Keď to povedala okamžite si uvedomila že prestrelila.
Zaklamala a chytila sa reznického noža.
„Teda no samozrejme to mäso nieje pre mňa.“
„Aha.“
Kuchár jej venoval nedôverčivý pohľad a preto Ylthin rýchlo nakrájala mäso zabalila do hnedého pláteného obrúska, ktorý jej kuchár priniesol spolu z mäsom.

„Prepáč ja nechcel som.“
Rýchlo sa ospravedlnil Blade aby ešte využil moment Alucardovho ochromenia a odtiahol ho von z hostinca. Ylthin ich nasledovala. Vonku sa Blade zmenil na draka a pomohol Alucardovy vysadnúť. Keď si vo dverách všimol Ylthin nie prlíliš prívetivým hlasom, pretože bol ešte stále nahnevaný na Alucardovu tvrdohlavosť sa jej spýtal:
„Kam si myslíš že ideš?“
„No s vami predsa.“
„Nie nejdeš! Zostaneš pekne tu, teraz musím byť čo najrýchlejší. A okrem toho ty sa musíš postarať o dráča.“
Ylthin vedela, že Blade má pravdu.
„Ale ako?“
Namietla, pretože k tomu aby jej mohli poradiť sa nedostali.
„Nakŕm ho pomletím alebo rozžutým mäsom. Drž ho v teple aby neprechladlo, to by ho teraz mohlo veľmi oslabiť ak nie aj zabiť. A... mala by si jej vymyslieť meno.“
Ylthin sa trošku začervenala. Potom sa hodila Bladeovy na čumák, objala ho.
„Dávajte si veľký pozor. Znamenáš pre mňa veľmi veľa Blade.“
Blade zvraštil čelo. Nebol zvyknutý na to, že počuje jej hlas vo svojej hlave. Ylthin sa odtiahla a na tvári mala prekvapený výraz.
„A skús ovládať svoju myseľ.“
Dodal z úsmevom Blade. Ylthin náhle chytila rukami jeho hlavu.
„Daj Alucardovi niečo z mojej energie.“
„To neurobím!“
Zaprotestoval.
„Prosím urob čo ti vravím.“
Ozvalo sa znova v jeho mysli. Bladeovy sa to síce priečilo ale v Ylthininom hlase bola rozhodnosť. Neodčerpal z nej priveľa, no aj tak pocítila odliv energie. Aj Blade pridal veľkú dávku svojej vlastnej energie a vložil ju do Alucarda.
„Snáď nám to dá viac času.“
Štuchol Blade do Ylthin čumákom a svojimy krídlami rozvíril vzduch nastávajúcej mrazivej noci.
„Vráťte sa čím skôr a v poriadku.“
Započul ešte kdesi vo svojej mysli.