Nyárë - spoločné príbehy

Blade se vzpamatoval a rychle uhnul napřahnute tlapě, rychlosti u ktery by to nikdo nečekal se znovu ocitl za Severusovymi zada. Popadl znovu jeho ocas a v te časti kde ho předtim proklal, popadl oběma rukama a ob koleno, ho diky vynaložene ohromne sile sve drači podstaty, zlomil. Ostra nebezpečna špička zustala Severusovi volně viset držic jen na svalech a kuži. Blade si utřel krev z prokousnuteho rtu a zasyčel:"Jsem zvědav jak teď budeš svuj let koordinovat holoubku."

"Ja si možno nezalietam, ale ty pár mesiacou zaručene NEVSTANEŠ!" Zreval. Doteraz to bolo ešte ako tak, no teraz už ti vyzeralo zle. Zahodil "opatrnejšie spôsoby" no zvíšil opatrnosť. Hovoril si, že ho musí mať stále pod dohľadom. Akonáhle ho stratí musí vzlietnuť inak dopadne ešte horšie. Vedel do čoho sa púšťa. Vedel že sa hraje z ohňom. Z dračím ohňom. Z obidvoch strán okolo stále sa pohybujúceho Bladea plaskol tlapami o zem. To spôsobilo, že sa zapotácal. Nesmel zaváhať. Zasiahnuť sa mu ho podarilo cítil ako sa drápi zadrapili no tým, že sa Blade stihol ešte uhnúť nespôsobilo to to čo zamýšľal. "Teraz sme vyrovaný. Bratříčku." Oplatil mu posmech keď videl ako Bladovi z ľavého predlaktia kvapká krv a odhadzuje poškodené chrániče. Hodci vedel, že to tak vôbec nieje.

Blade zahodil chranič, vyhrnul rukav a s usměvem oliznul krev jenž mu stekla až na dlaň. Přitom však sledoval přibližujiciho se Severuse. Jakmile Severus byl u něho v jeho hlavě zaznělo ohlušujici °°konec hram°°. Z ničeho nic se před nim Bladove tělo rozplynulo a Severus si uvědomil, že se mu začalo špatně dychat, aby ne když ho podkrkem držela obrovska černo-zlata tlapa. "Tosss přece chtěl zeleny? Abych ssse proměnil.....abych ssse všem ukazal v cele sssve krassse...." Promluvil vznešeně černo-zlaty drak a tlapu ve ktere držel Severusa přibližil k sobě. "Tak tady mě maš a řeknu ti jednu věc my s tebou nejsme bratři, už se to ssslovo neoopovažuj vyřknout. Z tve tlamy to totiž zni jako uražka."

Severusov pohár trpezlivosti pretiekol. Tú urážku by ešte prehrýzol ale tie reči o Alucardovy to bolo naňho priveľa. Bez rečí sa vrhol do útoku. Nečakal, že sa mu podarí Bladea zasiahnuť jednoducho sa postavil na zadné a oboma tlapami zaútočil.

Jak čekal zasahl prazdne misto. Blade pořad jako humanoid stal opodal, připraveny v bojove pozici. "Tak ukaž co v tobě je, třeba pokud mě něčim překvapiš, třeba ti pak povim, jak se Alucard ma." Blade byl tak naštvany, že se nemohl chovat jinak než arogantně.....dost ho to štvalo....ale co se da dělat.

"Tak to sa teda budem musieť poriadne snažiť." V hlave sa Severusovi začali rojiť taktiky. Nielen do boja na zemi ale hlavne do vzdušného súboja. Uvedomoval si, že teraz je v značnej nevíhode. Blade bol ako "človek" oveľa pohyblivejší a prispôsobyvejší situácií než on. Ale ako ho prinútiť aby sa premenil? Zo začiatku si vymyslel aspoň malú fintičku. Začal okolo Bladea robiť kolečká. Potom dostatočne nečakane sa mu podarilo odrezať Bladeovy únikovú cestu tým, že mu za chrbtom podpálil zem. Za Bladeom oheň pred ním on.

Ale taky nečekal, že Blade zareaguje, tak jak zareagoval. Blade se totiž rozběhl přimo k němu a jakmile byl u překvapeneho Severuse, skočil mezi jeho roztažene nohy a projel po zadech na druho stranu, jakmile byl na druhe straně, vyskočil na nohy. Popadl zeleneho draka za konec mrskajiciho ocasu a dřevěnym mečem co stale držel v rukou, mu v měkke časti ho tim dřevem proklal. Ozval se bolestivy řev. A kolem Bladove hlavy prohnali ostre Severusove čelisti. Blade na nic nečekal a rozběhl pryč co nejdal mohl.

Aj Sevrus sa ale spamätal dostatočne rýchlo. Ak by bežal Bladea by nedobehol, no teraz využil svoju výhodu - rýchlosť ktorá sa skrývala v zapojení jeho krídel pri behu. Čenichom prudko zozadu narazil do Bladeovho chrbta a tým spôsobil, že sa Blade ocitol na zemi. Zabíjať ešte nemal v úmysle, chcel len stoj čo stoj dostať z Bladea to jediné. Preto sa ho pokúsil chytiť a zovrieť v tlape.

"Nehraj to na mňa!" Zreval Severus. "Viem, šššše, sssssi asssi tissssíc krát ssssilnejšššší ako ja!" Začal veľmi výrazne sičať. "No v tejto chvíli je mi všššššetko JEDNO!" Prvý krát sa pokúsil zahnať tlapov. Skôr ale varovne. Aj tak sa ale už nováčikovia kolo Bladea rozprchli a proti Severusovi ostali stáť iba velitelia.

"Draku, prosim, uklidni se!" začal jeden z velitelu, ale nepřičetny Severus se jen po něm ohnal. Jen tak tak velitel stihl uskočit z dosahu smrtelneho udaru. Blade veliteli pomohl na nohy a tiše mu řekl:"Běžte pryč a odveďte odsud lidi, ja si to s nim vyřidim."
"Jak?! Je to drak a ty si člověk! " zaprotestoval . "Udělejte co řikam!" Velitel nakonec souhlasil a všichni vojaci se začali pomalu vzdalovat z mista dějiště i když neodešli uplně. Nakonec na prostornem cvičišti zustal rozzuřeny zeleny drak a jeho humanoidni protějšek.

"Tak?" Zavrčal. "Je to len medzi nami!" Pomali vyzeral o niečo uvoľnenejší ale stále bol odhodlaný pustiť sa do súboja ak by bolo treba. No pokúsil sa ešte o brnknutie na citlivú strunu: "Je tvoj jazdec do čerta! Musíš až pridobre chápať čo pre mňa Alucard znamená!"

Blade zavřel oči, jednu ruku si dal do kapsy kalhot a druhou si prohrabl svoje kratke vlasy:"Jsi idiot..." konstatoval, otevřel oči a zadival se na draka, ktery mu nadělal tolik problemu:" ....nechapu proč tě Alucard zachraňoval, asi to bylo jen proto, že pochaziš z dračiho rodu a pro Alucarda je jakykoliv drak vznešeny.....na ty si nenecha dopustit, pokud ovšem ho neohrožuji. A nebo to dělal jen proto, že měl slabou chvilku."

"Tak dobre. Môžeš ma rovno zabiť! Už dávno som vás prezradil. Preriekol som sa pred drakom ktorý ma na téningu skúšal, že ma vycvičil Alucard. A som na to hrdý. Ale pred tým než mi ja neviem, rozdrvíš lepku chcem len vedieť ako je na tom Alucard." Zaprosil Severus.

Ale Blade už neodpověděl, uzavřel svou mysl a začal se plně věnovat treningu a dělat vid, že neumi bojovat. To Severuse dopalilo

Chvíľku sa ovládal, snažil sa myslieť na niečo úplne úplne iné ako ho to samozrejme naučil Alucard. No v tomto prípade už nakoniec nezabrali ani myšlienky na Lilith. Najprv začal zbesilím útokom dorážať na Bladeovu uzavretú myseľ no keď tým nič nedosahoval nahlas sa ozval:

"Musím vedieť čo s ním je!" Pôvodne to malo byť zasičanie no bolo to o čosi hlasnejšie ako plánoval a tak sa za jeho hlasom otočili absolútne všetci čo boly na cvičisku.

Blade se dival na zeleneho draka stejně jako ostatni a nadale nijak neragoval.

Severus si náhle uvedomil, že situáciu len zbytočne zhošuje. No on ju chcel zhošiť. Ohromne ho štvalo to čo všetko nevie a čo sa ešte môže dozvedieť. Všetky lži no chcel poznať pravdu. Ale skôr mu teraz išlo o to aby sa dozvedel ako je na tom "človek" ktorý preňho toľko znamenal. "No čo čučíte? Musím si niečo vybaviť z jedným z vás. Nerob sa, že ma nepočuješ Blade Montikor! Priznal som sa ti." Poslednú vetu precedil cez zuby. "To chcem tak veľa, vedieť ako je mu?"

Blade nasadil vyraz překvapeni a jakoby zmateně rozhlidl kolem sebe:"O čem to kluci mluvi?" Ptal se jakoby znepokojeni. Ostatni jen krčili rameny a mumlali něco nesouvisleho, ale bylo vidět, že se kruh kolem Bladea začal pomalu vyprazdňovat.

Jakmile dorazili na cvičišti, zazněl rozkaz a všichni se zařadili do uhledne formace. Velitel s dvěma vojaky co nesli velky koš se zbraněmi začal pochodovat od jednoho konce k druhemu a postupně rozdaval makety zbraně. Předtim se však na něco ptal. A tak se nakonec velitel, zdatny chlapik dostal i před Bladea:"S čim umiš bojovat mladej?"
"To nevim pane, zatim jsem to zkoušel jen s meči." Velitel mu podal dřevěny meč a pak si stoupl před jednotku novačku."Tak mladeži, jelikož jste novačci, dostanete zbraně dřevěne....prozatim......"

Severus si aj trošku zalietal kým zmieňované miesto objavil. Našťastie zdalo sa, že niekoľko násobný prelet draka nad vojenským mestečkom tých čo už boli nijako neznepokojoval. Pristál na cvičisku určenom drakom a ich jazdcom. Na vedľajšom cvičisku pre vojakou sa už zoradili nováčikovia a velitelia im rozdávali cvičné zbrane. Severusovi bolo jasné, že vyrušenie by bolo vrcholne nevhodné. No potreboval sa z Bladeom skontaktovať a tak sa odhodlal použiť v tomto prípade značne nebezpečný nástroj. Svoju myseľ. Snažil sa naladiť na Bladeove myšlienky. Nikdy pred tým v podstate nikomu do mysle nevstupoval a keď sa o to dnes v noci pokúsil dopadlo to katastrofálne. Sústredil sa a už iba dúfal, že to víde. Snažil sa o čo najjemnejší dotyk. Blade bol určite omnoho skúsenejší vo všetkom a uzaverl by si mysleľ rýchlo a tak dokonale, že bi k nemu Severus neprepašoval ani slovíčko.

"Co chceš?" Ozval se Blade jako odpověď na dotek mysli a zaroveň se postavil proti svemu lidskemu protějšku. Ke každe z dvojic přistoupil jeden zkušeny vojak a vysvětloval a ukazoval jak s jednotlivou zbrani zachazet.

"No ja, ja som ja..." Severusa to prekvapilo. Rozhodne čakal všetko ale toto nie. "Ja viem čo si odomňa chcel ale ja musím vedieť ako je na tom Alucard. A ešte ti musím povedať niečo dôležité o čom asi nevieš."

"Přejdi rovnou k věci.....co je to duležite o čem nevim?"

Mezitim musel Blade odrazit mečem cvičnou ranu jineho utočnika.

Bladova ruka samovolně zašmatrala po mistě kde by měl byt Alucard. V Bladeovem ospalem mozku rozezněly alarmy na poplach. Narovnal se a zahleděl se na prazdnou postel. Pak se rozhlidl kolem sebe. Někde venku začal zvonit zvon. Vojaci se začali probouzet a oblekat.

Zvony upozornili na to čo sa deje aj Val´kaesa zo Severusom. "Och pre pána! Zabudol som, ranné cvičenia! Severus leť ak ťa tu nietko uvidí Efault nebude šťastný. Ak sa bude dať tak ti Alucarda privediem sľubujem!" Severus poslušne prikývol a letel preč smerom na trávnaté pláne. Sám sa čudoval, že ešte vládze lietať. Praktycky už nespal dva dni a to sa mu doteraz ešte nikdy nestalo. Iba dúfal, že bude mať dosť síl na to čo sa chystá urobyť. Val´kaes sa radšej postavil k rohu budovy a počkal kým vojaci nevyrazia. Pchať sa tam teraz by bolo absolútne zbytočné. Akurát by zavadzal vojakom ponáhľajúcim sa na cvičenie.

Blade vyrazil taky, pokoušel se Alucarda zkontaktovat, ale z neznamych duvodu to nešlo. U vychodu z kasarny chtěl zabočit jinam, ale velici dustojnik ho chytl a naznačil, že cvičiště je v jinem směru. A spolu s nim lehkym klusem pokračovaly od kasaren k cvičištim.

Val´kaes počkal kým všetci okolo preklusali a potom nenápadne vkĺzol dnu. Bladea si anilen nevšimol. Dúfal, že veliteľ tejto kasárne dal Alucardovi a jeho bratovi kôli Alucardovmu zdravotnému stavu a starostlivosti o neho vínimku pre dnešok. No keď dorazil do miestnosti kde mali vojaci svoje lôžka nenašiel nikoho. Mohlo to znamenať, že si pomílil barak alebo je jednoducho Alucardovi už lepšie tak sa aj z bratom vybral na cvičisko. Mysľou vyhľadal Severusa. "Nie sú tu! Asi bude tvojmu priateľovi už lepšie a tak sa vybral cvičiť." "Aj tak sa s ním musím stretnúť!" Naliehal Severus. "V tom prípade ti radím aby si letel na cvičisko pre drakov a ich jazdcov vo vojenskom mestečku." Poradil mu Val´kaes. Severus zazýval a pokrútil hlavou no znovu rozprestrel krídla a riadil sa Val´kaesovou radou.

Jakmile jeji šatrave prstiky dorazily k gatim Urilie se zarazila:"Vždyť jste cely mokry!"
"To nic neni." Ujišťoval ji kyneth, ale to už Urilie, klečela u nějake zdobene komody a vytahovala nějakou dlouhou latku. Panovnice se vratila na postel, ukazala kynethovi ať se posadi. Alucard rezignoval, posadil se a Urilie ho vzala do parady. Jakmile byla jista, že mužove vlasy jsou suche, začala s osušovanim na jeho těle.
"Omluvu jste mohl vyřidit i později, kromě omluvy proč jste zde?" zeptala se panovnice a poklekla na posteli za Alucardova zada.
"No předtim bych vas požadal, jestli byste nam nezařidila aby jsme se co nejvice dostavali ke drakum....jestli vite co tim myslim?"
"Ano vim a co se mezitim změnilo?"
"Asi jsme prozrazeni."
"Jak to, vždyť jsem rozhlasila, že žadna pomoc nepřišla?"
"Potkal jsem znameho draka, jsem si stoprocentě jist....že neudržel pusu na uzdě a taky jsem si jist tim, že o nas vi už hodně buď to lidi nebo přinejmenšim draku s jejich jezdci. Takže jinak řečeno naše prace tady konči.....přemyšlel jsem o tom, že kdybyste byla tak hodna a zařidila nějake misto pobliž draku a tak u sveho pana manžela na vychodě....tam nas neznaji...."
Urilie přestala utirat Alucarda. Jak tak Alu seděl na kraji postele, tak Urilie stoupla před něho.
"Co se děje, pani?" zarazil se kyneth.
"Ty gatě musi pryč, jsou mokre."
Alucard zamitavě zavrtěl hlavou:"Ne-ne-ne!....To ja musim pryč, zachvilu bude svitat a ja potřebuji letět...nechci aby mě někdo viděl."
"V žadnem připadě! Letět nemusite nikam, zustanete zde. Když je to takova situace. Ja už vše zařidim, necham vas poslat jako posly se zpravou na vychod předtim však dam rano zavolat vašeho "bratra" a pokud se vratil Wolf tak i jeho. Všechno bude zařizeno."
"Děkuji a co chcete naoplatku za takouvou pomoc? My vam přece nemužeme nijak pomoc...jsme tady jako pozorovatele nic vic a mame omezene možnosti." Zeptal se Alucard a sledoval ženinin odhodlany vyraz.
"Vim..." sklonila hlavu.
Pak ji znovu zvedla:"Zezačatku sundate ty gatě a pak se uvidi.

Urilie se probudila od neodvratneho pocitu, že v jejim pokoji je ještě někdo dalši. Jeji ruka zašatrala pod polštař pro dyku. "Mě se nemusite bat, ja vam neubližim." Zazněl do ticha pokoje tlumeny hluboky syty mužsky hlas, ktery panovnici uvěznil do jemne sitě cizi moci.
"Alucarde, jste to vy?" zeptala se do tmy Urilie a podivala se k velkemu sklněnemu zdobenemu oknu. V tu chvili jako by nahoda chtěla, venku temnou oblohu pročisl nafialověly blesk a tim na okamžik ozařil vnitřek pokoje a postavu stojici u postele.
"Ano....Urilie nebude Vam vadit, když si lehnu vedle vas?" Žena se uvolnila a přesunula se na jednu stranu postele. Byla tma, takže neviděla, ale spiše citila jak se postel vedle ni trochu prohnula.
Jejim tělem projelo nepatrne vzrušeni z přitomnosti ciziho člověka v noci v jejim pokoji na jeji posteli vedle ni.
"Budete muset nechat opravit ram okna, musel jsem ho trochu zničit abych se k vam vubec dostal."
"A to jste k němu přiletěl? ptam se protože, je strašně vysoko nad zemi a na věž se neda moc dobře vylezt." začala ironicky.
"Znovu jste se trefila do černeho, přiletěl.....chtěl jsem se vam omluvit za to, že jste na nas čekala a my jsme s bratrem nedorazili....to kvuli mě, byl jsem v poněkud menši indispozici...sice i teď mě neni moc dobře, ale i tak dokazal jsem vstat a dokonce přiletět."
Kyneth se otočil na bok, čelem k Urilii a v tu chvili oblohu znovu pročisl blesk. Panovnici ležici taky na boku naskytl neuvěřitelny pohled na muže ležiciho vedle ni.
"Vy jste demon?" vypustila Urilie z pusy tichou překvapenou otazku.
Alucard se tiše zasmal:"Ne pani, nejsem."
Urilie musela polknout, aby mohla mluvit dal:"Nevadilo by vam, kdybych si rožla svici." A mezitim se natahla přes Alucarda k svici stojici na stolku vedle něho, pak tu ruku musela znovu ztahnout, protože...
"Ja to udělam." nabydl se kyneth, lusknul prstem. Mezi konečky jeho prstu se objevila jiskra a pak se knotek svice rozzařil jasnym ohněm.
Urilie zamžourala do světla hořici svičky a pak jeji pohled padl na nočniho navštěvnika. Trochu se polekanim odsedla. Očekavala cokoliv, ale tohle ne.
Před ni ležel nadherny muž. Měl bíle dlouhe husty vlasy, jeho oči s dlohymi černymi řasy nad kterymi bylo hezke upravene bile oboči, měly kočiči zorničky a křišťalovou barvu. Měl take rovny nos a z jeho přiměřeně smyslnych bledych rtu, vykukovaly dva dlouhe ostre špičaky. Urilie bezostyšně Alucarda pozorovala a ani si nevšimala lehkeho kynethova usměvu, ktery ji nechaval ať se pokocha dostatečně, miloval tuhle reakci lidi na jeho zevnějšek.
Panovnice z nahleho popudu konečky prstu dotkla se kynethove tvaři a začala jimi pomalu sjiždět po hladke bíle kuži jeho krku přechazejiciho nerušeně do mramorovych konturach hrudi a dokonale svalstvo už se nerysovalo pod oblečenim jako když ho viděla poprve v kočaru jako člověka, ale bylo krasně vidět. Po cele jeho bile kuži se objevovali ruzně velke občasne tygři pruhy apropo kyneth na sobě nic neměl kromě gati.

Konečne sa objavil vo dverách do baraku. Severus znovu nastavil krídlo.
„Niečo málo mi už Ceowulf povedal. Tak čo ťa trápi a prečo o tom chceš hovoriť práve so mnou?“
„Pamätáš sa na to keď sme hovorili o Alucardovi?“
Val´kaes iba prikývol a počúval.
„Tak je tu. Dnes som sa s ním stretol. Nepamätám sa, či som ti hovoril o tom aký silný vsťah k nemu mám.“
„Stačí mi vedieť to, že ťa vycvičil a vychoval a je mi jasné, že ten vsťah vystihuje slovo „Otec“.“
„Trafil si sa úplne presne.“
Ticho povedal Severus priduseným hlasom. Začali mu padať slzy.
„A teraz je tu. Pár metrov oproti a je na tom veľmi zle. Chcem mu pomôcť no mám to zakázané od jeho draka. Áno...“
Nenechal Val´kaesovi priestor na reakciu.
„...bol jazdec skôr než ma vychoval. Dozvedel som sa to iba dnes. Naviac chová sa ku mne ako keby ma nepoznal a to ma veľmi hnevalo. Povedal som veci ktoré by som normálne asi nikdy nevyslovil.“
Hlas sa mu lámal na koncoch slov, často zastavoval a zhlboka dýchal.
„A ty mu chceš aj napriek tomu pomôcť však? Preto si si ma zavolal.“
Vyčítal z toho Val´kaes. Severus takmer nepatrne prikývol.
„Pokúsim sa ti pomôcť ale ešte mi povedz čo chceš robiť ale ešte ma budeš musieť najprv vypočuť. Si ešte veľmi mladý a neviem či ťa toto Alucard naučil, ale tvoje city a pocity...“
„...by nemali do tak veľkej miery ovplyvňovať moje konanie. Naučil ma veru aj to, ale to že viem, že by to tak malo byť a to že to tak je je trošku rozdiel. Ja sám neviem či sa to vôbec dá chcel by som ho posilniť samím sebou.“
„Zrozumiteľnejšie predať mu časť svojej energie.“
Zasiahol do toho Val´kaes.
„Presne, ale neviem ako sa to robí budem potrebovať tvoju pomoc. Ale nielen s tým chcel by som ťa poprosiť aby si presvedčil Bladea. To je Alucardov drak. Je to draconis humanoides a pravdepodobne sa teraz o neho stará v tamtom baraku.“
Ukázal Severus.
„No s tým aby som ho presvedčil to by som snáď mohol, ale z prenášaním energie mám mizivé skúsenosti.“
„Aj tak to chcem skúsiť!“
Trval na svojom Severus.

Obloha sa zrazu zatiahla zablislo sa. Severus bez toho aby nad tým rozmýšľal jednoducho rozprestrel krídlo a Ceowulf sa pod neho vďačne schoval. Severus ani nevedel ako má začať. Nechcel do toho zatiahnuť ešte aj Ceowulfa. Znovu bojoval sám zo sebou. Na jednej strane chcel splniť to o čoho Blade žiadal a na druhej strane teraz túžil pomôcť Alucardovi a niekedy sa s ním ešte stretnúť. Nakoniec sa ozval ale ani nie normálne nahlas iba v myšlienkach:
„Ty by si to nemal vedieť.“
„Neboj sa a povedz mi čo sa deje. Od razu iba tak zrušíš svoju ponuku, Ylthin som to nevedel zdôvodniť tak je nervózna a potom na mňa voláš Val´kaesovim menom. Ja viem, že sa niečo deje. Si zmätený hoci dôvod sa ti darí skrývať. No tak!“
Naliehal Ceowulf.
„Dobre, preto, že si mojím jazdcom a máš právo to vedieť ale nikomu ďalšiemu to nepovieš inak budeme mať obaja problémy.“
„Sľubujem!“
Sľúbil mu Ceowulf a už nedočkavo čakal čo sa to vlastne deje.
„Je tu Alucard ale je na tom veľmi zle. Má aj brata ktorý sa oňho stará a ten mi povedal, aby sme sa im neplietli do cesty ale nezdôvodnil to.“
Ceowulf sa zmohol iba na:
„Je mi to ľúto.“
Skôr než stihol pokračovať predbehol ho Severus.
„Ja to by som chcel skúsiť to dodržať. A teraz prosím, nájdi mi a zobuď Val´kaesa. Raz ti to vysvetlím ale dnes večer nie.“
Ceowulf si vzdychol.
„Nepáči sa mi to.“
No aj napriek tomu sa zvrtol prebehol tých pár metrov ku vchodu a išiel zobudiť Val´kaesa.
Val´kaes spal vo svojej posteli rovno na chrbte. Ani nechrápal ani sa neprehadzoval. Keď ním Ceowulf ľahko zatriasol nezobudil sa prudko iba pomaly otvoril oči.
„Prepáč, že ťa budím. Nastala taká zvláštna situácia. Severus by rád s tebou hovoril. Viem, že ho niečo trápi cítim to ja to jednoducho viem! Ale nejako sa mi uzatvára.“
Pri príležitosti sa už aj Val´kaesovi posťažoval. Val´kaes si pretrel oči a zazíval:
„Rád s ním budem hovoriť ale o samote. Viem čo odo mňa chceš, ak sa mi zverí z niečim čo by si mal vedieť poviem ti to.“
Prisľúbil mu kým na seba niečo obliekal.

Na zeleného draka sedícího na dvoře kasáren začali dopadat první kapky. Nebyl schopen se hnout. Pořád nemohl strávit pocit, že se ho Alucard úplně zřekl. Proč? Proč ho vychoval, a teď se k němu chová jako k nepříteli? Co se mezi nimi stalo? A v neposlední řadě, co se s ním stalo?

Ylthin ulehla na postel. S bratrem nebyla žádná řeč. Cítila, že není vše uplně vpořádku. Jeho chování se v průběhu večera změnilo. Nepatrně, ale pro někoho, jako ona naprosto citelně. Navíc se odebral spolu s ní zpět do jim přiděleného pokojíku. Tvrdil sice, že důvodem je Severusova voliéra, kterou neobývá sám, ale nemohl si myslet, že mu Ylthin tahle slova bude věřit. Nevěřila, ale co dělat. Nezbývalo, než zůstat v nevědomosti. Ceowulf s ní mluvit nechtěl. Přemýšlela proč asi a to ji nakonec ukolébalo až do spánku.

Ceowulf na vedlejší posteli mlčky seděl, oči otevřené, a zíral do tmy. Lehký větřík přivál mraky a venku začalo krápat. Nevadilo mu to. Alespoň měl úplnou jistotu, že se pro dnešek vyhne městské šatlavě. Spát ale nemohl. Přemýšlel, proč ho tak náhle Severus poslal zpět, když předtím mu nabídl místo po svém boku. Jednu jedinou noc, co si pamatoval, nestrávil bez něj. Co se mohlo stát? A proč mu to nesvěřil?
Najednou jakoby mu něco přejelo po zádech. Lekl se, že měsíc přecijen vychází. Zavřel oči a čekal, co
se bude dít.
_____________________________________________________

Konečně se Severus jakžtakž vzpamatoval. Rozhodl se zkusit realizovat svůj plán. Měl štěstí, měsíc byl za mraky a nemusel se tedy bát o bezpečnost občanů Formenu, i když hodlal vytánout z postele vlkodlaka.
"Val'kaes, prosím, slyšíš mě?" upřel své myšlenky v místa kasáren, kde tušil, že spí jeho přítel. Zvláštní, ještě nedávno ho chtěl sežrat a teď...
"Val'kaes, prosím, jestli mě slyšíš, tak se ozvi. Potřeboval bych tě."
Odpověď, se mu vrátila. To však nebylo to, co ho dnes, a ne poprvé, přikovalo k zemi. K jeho překvapení sice zněla :
"A s čímpak, příteli?", ovšem pokračovala dál, "Ale, jen pro příště: jmenuju se Ceowulf."




O chvíli déle už se Ceowulf prosmíkl kolem stráží a vyrazil k okraji města, kde se měli sejít. Severus už na něj čekal. Ceowulf se musel pousmát. Pohladil draka po šupinách na krku. Ač si to doposud nepřipouštěl, neskutečně k němu přilnul.
"Tak copak je za problém?" optal se, když k němu Severus sklonil hlavu a nechal se pohladit po čumáku.

Alucardove oči se zachvěli a otevřeli. Byla ještě tma. Jeho pohled padl na černou hlavu Bladea, sediciho u jeho postele a spiciho u jeho ruky. Kyneth zvedl tu ruku u ktere byla drakova hlava a jemně prohrabl jeho vlasy. Pak pomalu vstal, trochu zavravoral, počkal až se mu přestane točit hlava a pak nikym nepovšimnuty tiše zmizel z kasarny.

Severusa prekvapilo to, že sa Blade ozval aj keď to nevyzeralo, žeby to patrilo jemu a následne sa naňho otočil že v tom momente aj takmer zabudol prečo sem prišiel. Potom si všimol misku v Bladeovich rukách. "Pokojne ju do mňa hoď! Za dnešný večer si to skutočne zaslúžim! Či už veríš alebo nie, som tu kôli tomu aby som sa ti ospravedlnil. Aj keď viem, že to ospravedlňovanie by som nemal podávať tebe. A iste ťa zdržujem." Začal z predpokladmi. "Ale ako sa Alucard má? Ja nechcel som mu ublížiť." Jeho správanie sa absolútne otočilo. Za to mohla Alucardova výchova. Neučil ho, byť podlí dotieravý a zlý ani nepríjemný. To všetko spôsobilo to, že sa z Alucardom musel rozlúčiť.

Blade prochazel kolem Severuse. Jeho vznešena tvař byla klidna a v slabem měsičnim světle se v ni odražela unava. Zastavil se na urovni zeleneho draka a klidně vyrovnaně promluvil:"Řeknu ti tři věci pro tebe velice duležite věci, za prve: Alucard je muj jezdec." Nacož to slovo zduraznil. Za druhe: Jestli dnes zemře, zemřeš i ty a pokud si stihl založit rod ani oni nezusatnou ušetřeni a za třeti: pokud dnešni noc dobře dopadne dělej vid, že nas neznaš a nikomu o nas nevykladej.....bude to v zajmech jak tvych tak i našich." Jakmile domluvil pokračoval v chuzi.

"Alucard Váš jazdec?" Severusovi sa skoro zastavil rozum. Začal Bladeovi vykať. "Takže vy ste boli tým drakom? Je to sním až také zlé? Ako môžem pomôcť, čo môžem preňho urobyť?" Začal zo seba chrliť.

"Vyhni se mu." Byli posledni Bladova slova než vyšel z kasarenskeho dvora.

"To ale nejde." Zašepkal. Všetko sa naňho zrútilo ako keby ho zasipala lavína. Odrazu sa cílil absolútne sám. Ceowulf ten si teraz už pravdepodobne spí v jednom s tých barakov, Lilith už tiež určite spí. Val´kaes. V tom istom momente ako si spomenul na La´vartha sa chytil za hlavu. Bohužiaľ ešte bude musieť Alucarda s Bladeom navštíviť. Spomenul si totiž na to, že už o Alucardovi povedal Ancalagonovi. Zavládol v ňom zmätok. Myšlienky boli ako divé osi, stále ho bodali a nedali pokoja. Už nevedel čo by mal robyť a kam by mal ísť. Dnešná noc, bola jednoznačne najhoršia v doterajšom jeho živote. Jednoznačne ju potreboval stráviť z niekým. A tak sa rozhodol, že zobudí Val´kaesa. Pravdaže nemal v úmysle vojsť do jeho izby a zobudiť ho. Vlastne ani sám nevedel ako to urobý ale chcel sa mu dostať do mysle a zobudiť ho tak.

Čo čert skôr chcel ako nechcel Severus si na svoj nočný let vybral svetovú stranu pri ktorej musel prelietať nad vojenskými kasárňami. Díval sa pod seba a tak zachytil to ako jemu od dnešnej noci známi Blade vychádza von. Ak by sa toto nestalo asi by ho nič nedonútilo zosadnúť na zem. No tak veľmi sa chcel z obomi udobriť a zistiť o čo vlastne išlo a ide. Tak ticho ako len dokázal sa zniesol za Bladea na kasárenský dvor. No aj tak mal pocit, že Blade o jeho prítomnosti vie.

Blade hodil kibl do vody a začal tahat vodu nahoru.....dělal to automaticky. Nic nevnimal byl otupěly a vystresovany. Jeho veškere myšlenky směřovali ke kasarně přesněji k osobě ležici v nich na slamniku. Pomalu začal vodu z dřevěneho kyblu přelivat do misy.

Severus nevedel či ho Blade iba ignoruje, alebo si ho skutočne nevšimol. Odvážil sa nesmelo vydať: Ehm ehm. A čakal čo sa stane.

Blade to slyšel, ale nechtěl reagovat....ať byl za nim kdokoliv. Odložil misku na zem, vzal kybl ve kterem zustala voda a oplachl si obličej.

Severus trpezlivo čakal ďalej. Prinajhoršom mohlo to vedro odrazu vyletieť a trafiť ho do hlavy. Alebo sa mohlo ozvať pomedzi zaťaté zuby prenesené: "Zmizni." Už nechcel riskovať z dotieravosťou.

"Horka noc...a ten vanek je tak slaby, že ho ani necitim." Promluvil Blade tiše, otočeny zady k Severusovi. Blade se natahl pro misku a jakmile ji měl v rukou otočil se k neznamemu čelem.

„Alucarde, musiš to udělat.“ šeptal Blade k spícímu kynethovi. Mezitím co pečoval o svého jezdce, tak se vojaci co byli na večeři, vraceli se a ulehavali ke spanku. Když se někdo chtěl na něco zeptat. Tak vojak co byl na straži je od toho odradil.
Voda v mise byla už poměrně dost tepla. Vojaka na straži už znovu obtěžovat nemohl, tak vzal misu z teplou vodou a vyšel ven z kasarny. Když miřil ke studni val přijemny vitr, jako něžne ruce krasne jemne vily, čechral Bladovi jeho kratke černe vlasy.

Vojak hlidajici u dveři kasarny podřimoval, proč ne skoro všichni jeho druhove se teď začnou vracet z večeře....ma ještě chvili čas. Najednou na dveře kasarny někdo silně zabouchal. Vojaka to probudilo, proklinal všechno na světě, ale šel otevřit okynko, aby se podival kdo a co chce. Otevřel okynko a naskytl se mu pohled na nějakeho muže držic jineho v naruči.
"Jsme bratři Montikorovi, jsme tady ubytovani....pusťte nas dal." Vojak se podival na vyšitou maličkou standartu na uniformě....ujistil se, že je ta spravna a pak otevřel dveře.
Blade prošel dveřmi a rozrušenym hlasem se zeptal:"Kde jsou naše postele?"
"Vy jste novi?"
"Jo!" vyjekl Blade
"Klid....klid...tam uplně vzadu...ty dvě u stěny."
Blade na nic nečekal a vyrazil k nim. Jakmile byl u jedne z nich položil Alucarda na postel vlastně to byl slamnik. Začal mu sundavat boty....mezitim k nim došel ten vojak. Podival se na potem zborceneho nemohouciho muže na posteli a pak s nejistym vyrazem ve tvaři se zeptal:"Nechcete zavolat felčaře?"
"Ne! Ale pokud chceš pomoc, tak dones nějakou misu s ledovou vodou a nějaky kousek latky." Bylo to řečeno takovym tonem, že to znělo jako rozkaz velitele, vojak neměl čas přemyšlet a tak hned vyrazil rozkaz splnit. Jakmile byl pryč. Alucard přiotevřel oči:"Blade....nemuže-me....musime za Urilii...." s plně otevřenymi oči začal Alucardovi šmatrat po drakovi. Blade ho chtil za ruku:"Nemusime nikam, odpočivej Alucarde."
Mezitim dorazil vojak s misou chladne vody a bilou hadrou. Postavil to vše na stolek a zustal stat...zirajic na ležiciho, pak se zeptal:"Neni to nakažlive?"
Blade musel dvakrat nadechnout a vydechnout, aby mohl relativně klidně promluvit:"Prosim, odejdi."
"Jen jsem se ptal...viš."
"Odejdi!" zasyčel drak.
"Klid...klid." Vojak se zvednutymi rukami...pomalu couval až nakonec se otočil a vratil se k sobě na misto. Blade roztrhl hadru na dvě. Obě dvě namočil do vody, trochu je vyždimal a jednu dal Alucardovi na čelo a druhou ho začal ochlazovat na krku.

Podľa toho čo Blade hovoril Nauglirovy mal do jeho ďalšieho príchodu niečo okolo pätnástich minút. Bežal po bočných uličkách kde bolo o niečo menej ľudí a preto mal o čosi voľnejšiu cestu. Pri bráne úplne spomalil a prešiel cez ňu krokom aby bol čo najmenej nápadný. Vo Formene nakoniec vkĺzol do jednej bočnej temnej a skutočne úzkej uličky. Spodné okno posledného domu bolo zamrežované Dom bol postavený s kameňov bez nejakej omietky.
„Detsky jednoduché.“
Zašepkal. Zatvoril oči nadýchol sa a z miesta vyskočil. Zachytil sa mreže okna a vytiahol sa na obločnicu. Potom už len liezol po kameňoch do okna na vyššie poschodie. Horné okno bolo dokonca otvorené. Vošiel do niekoho spálne. Miestnosť bola stopercentne prázdna. Chvíľu stál pri okne a načúval či nebude počuť nejaké hlasy. Ozývali sa iba tlmene zo spodného podlažia. Zámku skrine vylomil dýkou a rýchlo sa prehrabával medzi šatami. Majiteľ domu nebol žiadny boháč. Normálne prosté a jednoduché dokonale nenápadné šaty. Tie ktoré si myslel, že by mu mohly padnúť si vyskúšal. Keď našiel tmavosivé nohavice a ľahkú košeľu z vestou zelenkavej farby obliekol si ich na šaty ktoré mal práve na sebe. V tom sa ozvalo zavŕzganie schodu na schodoch. Otočil hlavu tým smerom. Nikoho zatiaľ nevidel no musel byť ríchli. Šaty nahádzal späť do skrine a skriňu na oko zavrel. Potom sa postavil na obločnicu otočil sa chrbtom do temnej uličky potom sa obločnice chytil rukami a začal zliezať dolu. Keď stál na obločnici spodného okna už len zoskočil dolu. Nevedel koľko mu to trvalo no dúfal že má ešte dostatok času. Uličkami znovu bežal a pred bránou sa znovu zastvavyl aby cez ňu prešiel pomalým pokojným krokom. A keď zmizol strážam pred bránou z dohľadu opäť sa rozbehol. Nakoniec to ešte stihol Blade práve vykladal u Nauglira brnenie. Rýchlo a plytko dýchal ale to bolo všetko. Potreboval iba chytiť dych. O únave mohol tak maximálne snívať. Tento raz Bladea sledoval možno až prehnane opatrne. Vždy keď sa mohol ukryť za roh alebo do tieňa tak neváhal a využil to. A tak sa ukázalo odkiaľ Blade brnenia nosí. Zo strážnice pri Wolfbraveovom sídle. Už vedel kde ich bude čakať potom čo sa nasýti a absolútne pokojne a bez nejakého zbytočného náhlenia sa vybral späť do mesta nájsť si niečo pod zub aby sa zas vrátil a čakal až do večera kedy sa Alucardovi z Bladeom skončila práca.

Rozhodol sa, že už nebude ani späť pokiaľ nebude skutočne cítiť únavu. Veľmi ho znepokojovalo to, že sa mu Alucard z Bladeom stratili. Rozmýšľal kde by ich asi tak mohol nájsť. Možností bolo snáď nad tisíc. Mohli byť práve z Wolfbraveom ale kde to netušil. Spomenul si, že v deň keď sa tu objavil Val´kaes z tým zeleným drakom a dvoma elfami ich videl prichádzať na to námestie z kováčom Nauglirom. Konečne mal slabý záchytný bod. Nauglirovu kováreň mal prakticky päť minút cesty odtiaľto. Presvedčil sa že je dostatočne zamaskovaný a vyrazil. Chvíľu sa prechádzal okolo keď sa naňho konečne predsa len usmialo šťastie. Vysoký urastený rytier ktorého poznal pod menom Blade Montikor sa tam objavil z akýmsi vrecom. Rozhodol sa, že bude trošku riskovať. Chcel sa pobaviť čo bolo ďalšou síce malou ale slabinou. Prišiel do Nauglirovej kovárne zároveň z Bladeom. Celý čas ho pozoroval tak nenápadne ako to len šlo zatiaľ čo sa tváril že si prezerá výrobky ktoré mal Nauglir na predaj. Blade priniesol Nauglirovi akési staré poškodené a miestami nahrdzavené brnenia. Zachytil útržky rozhovoru:
„Prečo si mi priniesol robotu?“
Durdil sa Nauglir.
„Robím len to čo mi kážu a nakázali mi priniesť ti to na opravu. Ale ponáhľať sa s tým nemusíš. No ale druhá správa ťa až tak nepoteší prinesiem ti toho viac.“
Nato sa zvrtol a odišiel aby mohol znovu Nauglirovy doniesť ďalšie brnenie. Nauglir si mrmlal popod nos:
„Trpaslíka tu nenechajú ani chvíľu na pokoji. Čo stále všetci odomňa... Dobrý deň.“
Pozdravil zvláštneho muža Nauglir.
„Nie iba som zvažoval ale bohužiaľ nemám teraz peniaze. Možno na budúce ale výber máte pekný ďakujem.“
Rýchlo sa vyvliekol zo situácie. Teraz to všetko bral ako skúšku. Musel si rýchlo zaobstarať nové šaty aby ho nikto ani nepoznal. Bolo však poludnie a všade sa niekto pohyboval. Krádež náhodného chodca teda neprichádzala do úvahy. Tak riskovať až zas nemienil. No zato ukradnúť niečo v dome vo Formene by bola ďalšia dobrá skúška.

Severus zatriasol hlavou a zamrkal. Cítil sa otrasený. Nebol si istý čo sa stalo. Postavil sa na všetky štyri. Doteraz totiž ležal na boku uprostred námestia. Odkiaľsi ale len na maličkú chvíľku ako keby sa k nemu premiestnil nejakým kúzlom sa tam zjavil nádherný čierno – zlatý a oveľa väčší drak. Jeho šupiny sa leskli vo svetle okolitých lámp. Bol to skutočne okamih ako keď žmurknete. No bol si istý tým čo videl. Dostal od neho totiž pekný úder do tlamy a na to sa len tak nezabúda. Potom si už len pamätal ako vidí toho urasteného mladého muža Bladea Alucardovho brata odnášať Alucarda smerom ku kasárňam. Nevedel čo má robiť. Alucard sa za ten relatívne krátky čas absolútne zmenil. Navyše bol akýsi zvláštne slabí. Keď ho tak Severus držal v tlape zdal sa mu krehký ako vajce. Pomaly sa ukľudňoval. Žasol nad svojim chovaním. Aj on sa veľmi zmenil. Nikdy by mu ani len nenapadlo, žeby dokázal povedať Alucardovi to čo mu dnes povedal. Cítil sa strašne. Priam sa hanbil za to čo sa tu pred chvíľou stalo. No aj tak nerozumel tomu ako a hlavne prečo sa k nemu Alucard takto chová. Kedy mu stihol ublížiť aby mohol byť k nemu takto odmeraný. Naviac keď by stačilo jedno jediné Alucardovo slovo a asi by neodolal a nechal aj Ceowulfa napospas jeho osudu. Alucard bol jednoducho Alucard. Nech už to všetko bolo akokoľvek jeho prvým jazdcom bol on. Mysľou sa spojil s Ceowulfom.
„Ceo niečo sa stalo.“
„Si v poriadku? Čo sa stalo?“
Ozval sa znepokojený Ceowulfov hlas.
„Nie nič veľmi podstatného, iba vás dnes asi nezoberiem k sebe ak vám to nevadí.“
„No nemyslím si, žeby malo vadiť.“
Neurčito a stále nie úplne pokojne odpovedal Ceowulf. No Severus už prerušil spojenie. Úsúdil, že malý nočný let by mu nemal uškodiť naviac dúfal, že potom pokojnejšie zaspí. No ešte chvíľu tu len tak sedel a pokúšal sa aspoň čiastočne zabudnúť na udalosti z posledných pár minút. Potom najprv akoby skúšobne rozprestrel krídla ľahko nimi zamával a až potom vzlietol. Nikto si počas celého diania ani len nevšimol zahalenú postavu ukrývajúcu sa v rohu jednej z temných uličiek.

Blade na nic nečekal, proměnil se a jednou tlapou smetl Severusa pryč. Bylo to tak rychle, že ještě stihl proměnit se zpatky a chytit padajiciho Alucarda. Vzal ho do naruče a rychlym krokem vykročil ke kasarnam. "To bude dobre Alucarde.....potřebuješ jen odpočinout.....to bude dobre...." uklidňoval Blade spiše sam sebe,
když nesl Alucarda.