Nyárë - spoločné príbehy

"Dračích vajec?" Severus poprvé vypadl ze svého transu a projevil o dění okolo větší zájem.
"Ano, dračích vajec. Vy o tom nic nevíte?" Všichni tři svorně zavrtěli hlavami. Val´kaes plně získal jejich pozornost. A trošku si ji vychutnával.
"Tak kde, kdo, kolik? Povídejte!" znervózněl Severus, ač jindy se jevil jako naprosto klidný tvor. Pro Ythin byl dnes vůbec samé překvapení, Val´kaes se však na tu pobídku rozmluvil: "Tak kdo se neví, to už jsem snad naznačil. Kolik nevím, mám starší zprávy. Co Vás sleduju, je to bída, a navíc přesně to stejně asi neví nikdo. pravděpodobně však dost, když seto dostalo na veřejnost. A kde? Všude. V celé severní zemi. Královna už údajně poslala pro pomoc a vypsala odměnu, pro toho, kdo zloděje chytí. Ale kdo ví, co je na tm pravdy, mám to z druhé ruky..." shrnul Val´kaes vše, co věděl o dračích vejcích. Celý den prožili cekem vklidu. Ylthin se nachvíli ztratila, aby po čase přinesla užasně vonící oběd. Celé odpoledne v poměrněpřátelském duchu propovídali pod stromy. Ceowulf se ptal, na co mohl, Severus občas vyzvídal nejčerstvější noviny, ale většinu času nepřítomně koukal doprázdna. Když se už začínalo schylovat k večeru, Val´kaes rozhovor přerušil.
"Bylo to s Vámi příjemné, ale asi se budu muset z bezpečnostních důvodů vzdálit," omluvně sjel pohledem Ceowulfův zevnějšek, ten se však k jeho překvapení taky začal balit. A nebyl jediný, koho to překvapilo. Ylthin jenom tázavě pozvedla obočí. A bylo jasné, co tím výrazem myslí,tudíž se Ceowulf ani nepokoušel vyškrabat se nanohy. Sestřino léčení evidentně zabíralo, takže nepochyboval, že by se mu to povedlo, ovšem prát se s ní zatím nechtěl. Začal tedy nejprve vysvětlovat z bezpečné polohy vsedě.
"Tak se na to podívej. Stmívá se, a ty tu sedíš s dvěma vlkodlaky. Malá holka. Co z toho vyplývá?" "Tak se na to podívej, dneska máme nov, což, pánové, znamená žádný měsíční svit, žádné přeměny. Tak co z toho vyplývá, ty velkej kluku?!" pronesla lehce ironickým tónem. V tom, že se jí tenhle kousek povedl ji utvrdilo hlasité vyprsknutí jejich nového přítele. A navíc pobavené pousmání dnes posmutnělého a zamyšleného Severuse.

Uriliel sa za vrchstolom usadila pohodlnejšie. Dvojica sluhov priniesla priamo k jej miestu ešte dve ďalšie stoličky aby si k nej mohli sadnúť tý z ktorými sa bude zhovárať. Ako prví k nej pristúpil vysoký urostlí rytier v matne sa lesknúcom brnení. Mal krátke blonďavé vlasy a rodový znak holubice nesúcej palmovú ratolesť. K nemu sa postavili dvaja menší skôr chlapci. Všetci sa naraz uklonili. Kráľovná naznačila učňom aby si k nej prisadli a rytier sa postavil za kráľovninýn trón po jej ľavici. A tak postupne od stolov stávali rytieri a ich nováčikovia a dračí jazdci. Alucarda s Bladeom zaujal jeden rytier ktorý mal na tunike na čiernom pozadí bielu dračiu hlavu z profilu a jeho chrániče na plecia mali tvar dračích hláv z otvorenými tlamami ceriac štvoro zubov do obydvoch strán. Vlasy mal po plecia orechovo hnedé prenikavé sivé oči a koziu briadku. Blade sa naklonil k Wolfovi a odvážil sa spýtať:
„Prepáčte, chcel by som sa spýtať kto je ten rytier, ktorý práve stojí pred kráľovnou?“
„To je sir Joylon z Kaltherie. Nevravte, že ste o ňom ešte nepočuli. Je to majster v boji z dvoma mečmi. Vytvoril pre boj s nimi svoj vlastný štýl ktorý vyučuje a pozná vílučne on a ešte pár tých ktorých to stihol zatiaľ naučiť.“
Blade na to uznanlivo pokývol hlavou. No Alucard sa stále nedostal spod hladiny vlastných myšlienok. Až keď zaznelo Wolfbraveovo meno sa prebral a nasledoval ho aj s Bladeom pokľaknúť pred kráľovnou.
_____________________________________________________________
„Obávam sa, že nerozumiem.“
Opatrne vyberal slová Ceowulf.
„No zo začiatku...“
Zložil si Val´kaes ruky na hrudy.
„...si bol mojou korisťou. Potom keď som prišiel k sebe po tej noci, uvedomil som si, koho som to vlastne pohrýzol, chcel som sa ti ospravedlniť. A uvedomil som si, že mi možno dokážeš pomôcť.“
Všetci traja na Val´kaesa vrhli pohľad ako by im práve povedal niečo na spôsob: „Ja som tvojim skutočným otcom Ceowulf.“
„Pomôcť?“
Prehltol slovo Ceowulf.
„Áno sledoval som ťa, a všimol som si, že odkedy si pohrýzol toho mladého muža...“
Ozval sa zvuk podobný psiemu kňučaniu, ktorý mal na svedomí Severus. Ylthin sa odvrátila od Ceowulfa a chvíľu draka hladila po čenichu.
„... lepšie znášaš naše spoločné prekliatie. A potom je tu ešte ďalšia vec...“
„Ó áno áno. Spomínali ste nejaký kult vo svojom liste.“
Prerušil ho Ceowulf na začiatku vety, lebo tento raz mu pamäť aj myseľ poslúžili dobre.
„Áno presne presne! Veľa toho tiež neviem, viem len ako sa nazíva a čo sa o nich hovorí. Sú to Scurus du arak teda „Podriadený pánovi.“ Názov veľa neprezrádza ale podľa toho čo som počul sa skrývajú niekde na severe v horách. A tie najhoršie jazyky vravia, že to práve oni sú zodpovedný za krádeže dračích vajec na severe.“
Všetky tri pohľady sa znovu zabodli do Val´kaesa a zborovo naraz zopakovali:
„Krádeže dračích vajec?“

"Takže já jsem byl rytíř?" vyzvídal Ceowulf, kterému už evidentně otrnulo natolik, že mu přišla jeho poloha téměř vleže nazemi jaksi nedůstojná a pokusil se nadzvednout na lokty. Velmi rychle se ale s bolestným syknutím složil zpět. Ylthin pouze protočila oči, rezignovaně vstala a prohodila : "Měním názor, můžeš mi pomoc. S tímhle..." naznačila, s dalším obrázením očí, posunkem na Ceowulfa. I přez její tón starostivě vyhrabala a složila jednu z kožešin, došla s ní ke stromu a vrátila se pro Ceowulfa.
"Trochu ho šetřit budem, ale zas moc se s ním nemazli," usmála se na draka, a s jeho pomocí pomohla Ceowulfovi dostat se k nejbližšímu strmu a tam se ustálit v poloze vsedě.
"Doufám, že pán už je spokojen a tato poloha je pro něj dostatečně reprezentativní?" ušklíbla se, když přesně odhadla, proč se snažil zvednaout. A mezitím, co mu upravovala houni za zády, sykla mu do ucha: "Ale opovaž se zkoušet vstát! To už bych byla zlá,". Pak vstala a vrátila se na své místo.
"Dobře, k otázce, která padla nazačátku," vrátil se Val´kaes k původnímu problému, sledujíc vzdalující se Ylthin, "ano, byl jsi cvičen, ale jen když jsi byl úplně maličký. Otec tě z učení zase rychle odvedl. Rytířské ostruhy jsi nikdy nezískal,". Ceowufovi automaticky sjela ruka k meči. Visel mu stále při boku. Stejně automaticky ho vytasil, a nechal ho lehce, zamyšleně klouzat po dlani ruky, kterou jej nedržel.
"Tedy,mohl bych," uznale hvízdl Val´kaes, odlepil se od "svého" stromu a natáhl ruku. Ceowulf mu meč podal, ale celou dobu ho bedivě sledoval. Val´kaes si toho byl evidentně vědom a rchle Ceowulfovi meč vrátil. "Něco takového jsem jakživ neviděl. Skřeti jsu šikovní, steně tak elfové, ale..."
"Tak to prr! Já ti zakážu vstávat a ty se tu rovnou začneš rozhánět mečem?! To snad ne!" plísnila Ylthin svého staršího bratra, jako malé děcko. Ten právě teď skutečně lehce napřahoval ruku s mečem. Spíš jakoby jen chtěl zkusit, jestli něco neucítí, jestli si na něco nevzpomene. To však bylo Ylthin jedno. "Okamžitě schovat!" poručila mu s naprosto vážným výrazem. "Radši bych ji poslechl, kamaráde. Zpracovala by tě levou zadní," upozornil ho Val´kaes s vážným výrazem, s vážným úmyslem ho vážně varovat, ale v jeho hlase bylo slyšet stopy smíchu. Pak už ale skutečnš úplně vážně dodal: "Stejně ten meč není to, proč jsem Vás začal sledovat. Tak úplně to není ani kvůli tvému pobytu u mě..."

____________________
Najednou vedle kynetha se postavil Wolfbrave a zahřimal do mistnosti:"Ticho!"
Jakmile všichni utichli, Wolf se posadil a kralovna promluvila:"Tak damy a panove, omlouvam se vam za vyrušeni z jidla, ale rada bych viděla vaše mlade vykvěty, jedince ktere vas budou reprezentovat.....a tim na ukazovat jak dobři mistři sveho uměni jste.
"Panoši Alucarde...." Wolfbrave se nahnul k Alucardovi a tiše zašeptal.:".....Sledujte pozorně, co kdo děla. Ze začatku pujdou synove s nejbohatšich rodin, kteři se chtěji stat rytiři. Na řadě budou drači jezdci a předvedou novačky, kteři se stali dračimi jezdci nedavno. Pak pujdeme my a nakonec nižši šlechta. Vždycky se kralovně ukloňte a dbejte na sve zpusoby.... kralovna je bude brat s rezervou, protože všichni už maji nějake to vino zasebou. Nemusite se bat, jen se na vas podiva a zepta se na par věci....rozuměno?"
Alucard pokyval hlavou a to same šeptem zopakoval Bladeovi.

Val´kaes zdvihol dlaň na znak toho aby Ceowulfa trochu pribrzdil. Potom zaťal zuby, to ako sa Ylthin pokúšala ošetriť jedu z hlbších rán.
„Prepáčte.“
Ospravedlnila sa Ylthin.
„To je v poriadku.“
Uistil ju Val´kaes.
„Milý môj Ceowulf. Ja som sa rozhodol ísť s vami. Ak sa nemýlim mierite na sever pravdepodobne do Formenu. Takže cestu máme spoločnú...“
„Odkiaľ ma vlastne poznáš? Mám pocit, že by som mal poznať aj ja teba ale moja myseľ mi nič neodhaľuje.“
„Z Formenu. Bol si u nás na výcviku môj mladý učeň!“
Tú vetu Val´kaes predniesol z hrdým úsmevom na tvári.
„Ty si ma cvičil?“
Vyvalil oči Ceowulf.
„V boji z mečom áno. Dával ťa k nám do učenia ešte tvoj otec Olegar.“
Ceowulf znovu zablúdil vo svojej mysli ale nevedel si ten okamih ako ho otec odovzdal Val´kaesovi do rúk ani predstaviť. Skusmo zablúdil a dotkol sa Severusovej mysle. Dostal niečo ako elektrický výboj. Severus teraz evidentne nemal náladu na výmenu myšlienok.
„Takže môj otec chcel zo mňa mať dračieho jazdca?“
Obrátil Ceowulf znovu svoju pozornosť na Val´kaesa. Ten sa srdečne zasmial až pri tom zastonal.
„Smiech si musíte na chvíľu odložiť kým sa vám nezaojí tá rana tuto.“
Ukázala Ylthin na škrabanec na jeho hrudniku.
„Prosím mohli by ste mi tikať? Znervózňuje ma to.“
Požiadal Ylthin tá prikývla, obišla ho a začala sa venovať jeho chrbtu.
„Nie, bol si prijatí do rytierskeho učenia.“
Poopravil Ceowulfa.
„No ako sa tak na teba dívam teraz...“
Val´kaes prešiel pohľadom z Ceowulfa na Severusa:
„... myslím, že to bol omyl. Takže Severus je meno tohto impozantného tvora.“
Skonštatoval Val´kaes na čo Severus iba znovu prudko vyfúkol vzduch.
______________________________________________________________
Severusove myšlienky ho mučili. Obnovovali pomaly sa hojacu ranu. Alucarda. Doteraz sa mu nepodarilo úplne zmieriť s tým, že ho už možno nikdy neuvidí. No tento pocit, bol horší, desil ho. On sa začal naňho hnevať, že ho opustil. Zároveň ho to napĺňalo smútkom a bol zdesený z toho ako sa vie hystória opakovať.

Mezitím, než Blade došel do hodovní síně k Alucardovi, venku temný stín, který se tiše snesl ze střechy, opět jako stín, tiše prosmíkl kolem zdi stáje do ulice a dále z města, kde zmizel do lesa. Než tak učinil, přejel mu přez tvář v měsíčním světle dobře viditelný, poťouchlý, samolibý úsměv. I když se mu nepodařilo vyslechnout poslední rozhovor, byl se sebou spokojený. ON uspěl.
________________________________________________

Ylthin ještě jednou přejela rukou jemně po Severově čumáku, ale intuitivně tušila, že to, co se děje nemůže ovlivnit.
Poodstoupila o krok, pohlédla na něj. Pak se vydala směrem, kde stál Val´kaes, aby dokonila, co předtím začala.
"Jestli chceš, můžeš se jít projít," navrhla přez rameno. Nevěděla co říct, co udělat. Zaměstnávala ruce ošetřením Val´kaese, ale dělala to jaksi automaticky. Severovi slzy ji jaksi ochromily. Brala ho, jako neohroženého ochránce jich obou. Velký, silný, asi si nepřipouštěla, že je taky zranitelný a teď...
Překvapeně vzhlédl, sklouzl očima z ní stojící vedle Val´kaese na Ceowulfa a zatvářil se mírně zděšeně. Pochopila.
"Neboj, do tmy to zvládnem. Pak se mi vrať," vydala pokyn. Ceowulf ze země lehce přikývl, ale nikdo to nezpozoroval.
Severus pouze poklepa hlavou.
"Není třeba, ne. A i kdyby - pořád lepší být s přáteli, než sám v lese, " usmál se na Ylthin, která mu úsměv upřímně vrátila. Potěšilo ji, že Severus použill slovo přítel.
"Můžu ti s něčím pomoci?" ptal se.
Jen zavrtěla hlavou: "Ne, není třeba," uklidila si si svoje "nádobíčko" zpět do batohu.
"Tak rychle, povídej," vybídl Ceowulf Val´kaese, "protože mi už zítra pokračujeme v cestě," dodal a dělal, že Severusův pohled nevidí.

Blade přispěchal na misto uvolněne po divce. Jakmile seděl natahl se po šťavnatem kusu opečeneho vepřoveho a bez všech prutahu se do ni pustil. Kousal do masa a přitom svymi černymi oči pozoroval zamyšleneho Alucarda, chtěl mu proniknout do mysli a zjistit nad čem se trapi, jenže narazil na mohutně silnou barjeru, kterou kyneth vystavěl kolem sve mysli. Alucard měl propletene prsty a dotykal se jimi rty. Jeho vyraz prozrazoval, že vubec nevnima okoli.

Neodtŕhala od brata oči ani keď zapraskalo pár vetvičiek a z lesa sa k nim tackavo blížila postava. Severus ta vrhol ostražitý pohľad. Z postavy sa vykľul Val´kaes. Tackavo sa preplietol medzi stromami až k nim. Pri najbližšom zastal a ubolene sa oprel pravým plecom o jeho kmeň. Až potom Ylthin ustarane vzhlédla, no Severus tlmene zavrčal. Val´kaes smutne zvesil hlavu, Ylthin vstala a chcela mu pomôcť, no do cesty jej skočil Severus. Na Val´kaesa zasyčal, a pritom nevizeral žeby sa to snažil hrať ako vtedy keď chcel Ylthin vystrašiť.
„Čo to robíš?“
Nechápavo vydvihla obočie. Severus vyfúkol dym z nozdier a zavrčal výrazne. Val´kaes sa prikrčil a niečo v dračej reči zvolal. Severus nevyzeral, žeby na to chcel akokoľvek reagovať. Zahnal sa po Val´kaesovi tlapou a on stihol len tak tak uhnúť. Drak sa však v polovici druhého úderu zháčil, odstúpil a prikrčil sa. Odrazu pripomínal vystrašené malé mačiatko a to ešte pred pár sekundami bol skôr ako posadnutý.
____________________________________________________________
„Severus nie!“
Ozval sa mu v mysli tichý a naliehavý hlas práve vo chvíli keď chcel útok zopakovať. Bol to Ceowulf.
„Veď ti tak strašne ublížil!“
Namietol Severus. A potom nechápal ako to Ceowulf dokázal, ale jeho myseľ mu na jeho podnet opakovať nie tak dávnu minulosť a síce jeho zoznámenie s Ceowulfom. Vyzeralo to rovnako. Oslablí a zranený Alucard, ktorého schováva do krídla, a zviazaný Ceowulf pred nimi. Aj vtedy uvažoval o tom, že zabije toho kto Alucardovi ublížil tak ako je to teraz z Ceowulfom.
Severus ustúpil a prikrčil sa k zemi.
______________________________________________________________
Bolo počuť ako drak prudko vtiahol vzduch cez čenich a znova ho prudko vyfúkol. Ylthin tam stála a nič nechápala. Zvažovala či sa k Severusovi priblíži. Až doteraz si myslela, že ho už pozná lepšie ale zrejme sa mýlila. Sklonila sa k nevlastnému bratovi, položila mu dlaň na čelo, chcela sa uistiť či mu zo zranení nevytvoril zápal a tým horúčka a potom sa pomaly a opatrne začala blížiť k Severusovi. Val´kaes sa ešte stále hrbil pri kmeni stromu. Keď boli dračie šupiny už na dosah jej ruky dotkla sa ho. Mierne podvihol hlavu a na jej tvár sa zadívalo jedno jeho žlto-zelené oko. Znovu ostala zaskočená. Z jeho spodného okraja pomali tiekli jedna za druhov priezračné slzy.

Alucardovy myšlenky poletavali kolem toho sem a tam. No co, nakonec tak jako tak by s ni nešel....možna by došlo na polibky a něžne doteky, ale nevzal by ji. Nechtěl, aby dalši kyneth zde na planetě měl děti.
V tomhle světě podobnym středověku, bylo obvykle že divka věku te divčiny byla už davno vdana a měla hromadu děti. A nebo zasnoubena v tom horšim připadě.
Alucard se zimomřivě otřasl. Už vypil patou skleničku vina. Měl smulu, že na něho lidsky alkohol nepusobi ať ho vypije kolik chce stejně jako jedy.
°°U bohyně!...°° přemyšlel °°....jak dlouho je zde na planetě....rozhodně dele než šest let....zezačatku se sem dostal jako pruzkumnik, i když se to nezda.... tak diky jeho souhlasu zde vlastně zakladna vznikla.
Bylo mu vic jak dvěstěpadesat let.
Když tak přemyšlel o zasnubovani tak si vzpomněl, na lidskou ženu. Chtěl si ji před dvěstě dvaceti pěti lety vzit. Bylo to na Zemi v galaxii Mlečna draha. Slibil, že se vrati. Nepochyboval, že čekala až dokonce.
Alucardovi vhrkly slzy do oči. Zamrkal aby se jich zbavil.
Miloval lidi jako všichni kynethi a jako všichni kynethi nenaviděl jejich lidskou kratkověkost a křehkost. Největšiho uspěchu bylo, že věda dosahla toho, že lidi se začali doživat třista let. Aspoň v Harfaře. Střelil do sebe dalši skleničku vina. Mezitim se objevil v sini Blade.

Jakmile odložil sklenku na stůl, vzhlédl, aby si objasnil, co se stalo. Urostlý muž středního věku se potýkal s onou dívčinou: "Okamžitě se sebereš a půjdeš domů, když ještě netušíš, jak se chovat!"
"Já to náhodou moc dobře tuším!"
"Mazej, už ani slovo!"
Alucard se snažil neposlouchat rozezlenou šeptavou hádku, snažil se dělat, jako že se ho netýká. V tu chvíli si připadal hloupě. Na druhou stranu jeho chování nebylo nijak neočekávatelné. Prakticky za celou dobu své mise zde nepotkal žádnou ženu. Většinu času se plně věnoval Severovi vysoko v horách. A teď byla jeho vůle najednou vystavena velkému náporu. A evidentně mu podléhala. Právě se totiž málem nechal svést sotva odrostlým dítětem. Měl by se nad sebou vážně zamyslet.
______________________________________________________

Blade chovající jedno z bezejmených dětí se právě chystal začít mluvit, když tu se náhle zarazil.
"Děje se něco?" optala se Walnira
"Ne, myslím, že ne. Měl jsem takový dojem, ale asi ne...ne nic se neděje," ukidňoval spíše sebe, než ji. "V pravdě od chvíle, co jsme se oddělili od Belise se toho příliš zajímavého v souvislosti s naším úkolem zde neodehrálo. Téměř všechen čas nám zabrala cesta sem, takže jsme zatím neměli téměř žádnou příležitost zjistit něco nového," vysvětoval, ", neměli bychom se raději vrátit, než nás začnou postrádat?" dodal trochu nesměle.
Walnira se pousmála: "Jděte Blade, já z de zůstanu s dětmi. Kdyžtak to, prosím, zdělte královně. Můžete to pro mě udělat?"
"Jistě, paní," uklonill se Blade a jal se přesunout zpět dolů.
"A Blade," zarazila ho ještě ve dveřích, "brzy nashledanou."

Alucard nasledoval Wolfbrave ven z trunniho salu a rozhližel se po dračich jezdcich, přemyšlel o tom ke kteremu se přisocknout a začit se s nim "kamaradit". Drači jezdci od normalnich se dalo poměrně snadno rozeznat, měli všichni elfi rysy i když to byl napřiklad člověk, byli všichni urostli. Mezi jezdci zahlidl i par žen, ty měly krasne vypracovane tělo a jejich pohyby napodobovaly ladnost divoke kočky. Stejně jako jejich silnějšich protějšku. Všichni jezdci měli podobny kroj dračich letek a lišili se pouze barvami a dalšimi drobnostmi.
Najednou jeho pozorovani přerušil klučiči hlas:"Ty si tady taky novy?" Alucard se podival na toho jak si myslel malyho kluka. Jenže to nebyl maly kluk, z hlavou Alucardovi sahal malem k ramenum a Alucard nepatři k drobnym mužum. Klučiči lidske uši se taky začinali pozvolna měnit na ty elfske. Měl sympatickou tvař s trochu orlim nosem, sve dlouhe hněde vlasy měl zapletene do jednoho copu sahajicimu mu až po ramena. Jeho ořiškove oči se usmali.
"Ano jsem tady novy, me jmeno jest Alucard Monticor a ty?"
"Jsem Gilake, syn rytiře Raziela de Agan a jezdcem hnědeho draka Basila....ty si taky jezdec?" na znameni přatelstvi podal Alucardovi ruku, nacož kyneth ji s usměvem přijal.(poz.a.:gilake v elfštině znamena rytiř)
"Z čeho to soudiš?"
Mezitim se skupina přibližovala k hodovni sini.
"Maš trochu špičate uši, ale si mohutny jako člověk..."
"Jsem rad, že se tak zdam, ale jsem pouhy křiženec elfa a člověka.....a chci se stat rytiřem."
Klučina se usmal:"Předtim jsem taky chtěl stat rytiřem, byt jako otec, ale osud tomu nepřal."
"Ale si rad, že si drači jezdec?"
"Jistěže."
Vstoupili do hodovni sini jako předposledni. Gilake se rozhledl a uviděl sveho otce, ktery na něho maval a ukazoval na volne misto po sve levici. Raziel seděl po kralovnině levici. A Wolfbrave po pravici, take mu vedle sebe držel misto.
V sini vladl čily ruch, hlasite rozhovory se misili z hudbou bardu a vtipy šašku.
Kralovna konverzovala s Wolfbrave. Alucard se tiše posadil na sve misto a zadival se na plně samymi dobrotami naloženy stul. Masem na tisic zpusobu, obilnin, zeleniny, moučniku, syry, vino, pivo.
Alucarda oslovil sluha a zeptal se co bude pit. Alucard naznačil vino, sluha mu ho nalil a odešel.
Kyneth si položil na taliř, kousek kuřeciho masa a pustil se do jidla. Kuře bylo dobre, ale Alucardovi z něho vyschlo v krku a tak se natahl pro čiši. Načemž jeho ruka spočinula na něči jine, podival se v tom směru. A setkal se s ruměncem sotva patnactilete divčiny. Jejiž postava neměla s patnacti lety nic společneho. Bylo daleko vyspělejši.
Alucard se až zakuckal, když chtěl promluvit a zapomněl, že ji. Divka ho soucitně poplacala po zadech.
"Jste v pořadku?"
Alucard si odkašlal a přikyvl.
"Omlovam se." znovu se rozkašlal.
"Divka se tiše rozesmala,"napijte se pane....nechci abyste se mi tady udusil.
Podala mu čiši, ale nenechala aby se z ni napil sam, držic ji v rukou napojila ho, mazanym pomalym pohybem čiši k sobě přibliovala vic a vic. Alucard se musel naklanět vic a vic. Jejich obličeje byli malem u sebe nacož divku něco prudce ztahlo dozadu. Jen tak tak ztihl Alucard chytit čiši, aby vzacna tekutina nerozlila.

_______________________________________________________________
Severus začal špekulovať ako by odtiaľ Ceowulfa dostal. Temný elf vyzeral slabý a súdiac podľa rán musel cítiť aj veľké bolesti. Práve k nemu skláňal hlavu, keď odrazu Ceowulf vystrel ruky a nečakane sa ho chytil okolo čenichu.
„Zdvihni hlavu.“
Pridusene ho poprosil. Keď to Severus urobil Ceowulf sa horko ťažko postavil na nohy. Po veľmi krátkej chvíli sa mu však podlomili kolená. Severus ho len tak tak stihol zachytiť.
„Tak takto to nepôjde. Potrebuješ felčiara!“
„Áno samozrejme! Požiadaj prvého medveďa, lasicu alebo tamto na strome sedí veverička.“
Zapojil svoju iróniu Ceowulf a jeho následný krátky smiech znel skôr ako kašeľ.
„Zaletím po Ylthin.“
Neisto ho informoval Severus. No bál sa ho nechať v tomto stave osamote.
„Už kontroluješ svoju myseľ?“
Opýtal sa ho nakoniec. Ceowulf pomaly pokývol hlavou. To Severusovi stačilo na to aby triskom vyrazil späť ku skalnej plošine. Tam ho už z ruksakom na pleciach a z odhodlaným výrazom na tvári.
„Nič mi nehovor!“
Predbehla ho, kým on brzdil aby mohol pristáť a naznačila mu aby zaletel pod skalu, že naňho zoskočí.
„Nemyslím, že je to dobrý nápad. Mohla by si sa trafiť na jeden z mojich chrbtových ostňov.“
Ylthin však trvala na svojom a tak sa už neobťažoval ďalej namietať. Ladne ako pierko sa zniesla a dopadla na Severusov chrbát priamo medzi dvojicu ostňou. Leteli tak rýchlo ako keď skúsený bojovník tasí meč a za malí okamih sa už Ylthin skláňala nad Ceowulfom a pritom sa prehrabovala v taške. Na rany mu poprikladala akési listy. Nakoniec mu vystrela nad hruďou ruku a listi jemne modro zažiarili.
„Malo by to urýchliť hojenie. Aspoň dúfam.“
_____________________________________________________________
Postava v mníšskom habite z uchom prilepeným na stene sa snažila načúvať Bladeovmu a Walnirinmu rozhovoru no nepočula nič. Ticho zanadával a kradmým krokom popri stene mieril k otvorenému oknu na konci chodby. Vyliezol na obločnicu, chytil sa vičnievajúceho trámu a vytiahol sa hore na strechu. Tam sa prikrčil a prezrel si okolie. Zdalo sa, že ho nikto nespozoroval. Sliedivím pohľadom kontroloval všetko naokolo. Všetky veže, strechy a ulice. Potom si ľahol na plochú strechu a po bruchu sa posúval smerom kde videl stajne. Iba trochu vystrčil hlavu ponad strechu. Ako čakal pri stajniach bola kopa sena. Znovu skontroloval okolie a potom sa potichu do toho stohu vrhol.

Walnira vzala ditě do naruče a tiše mu něco zabroukala. Podivala na vyjevene přitomne, usmala se a radostně pronesla:"Mužete jit, nic se neděje." Všichni se otočili k odchodu. Walnira zvolala:"Pane Blade, zustaňte zde prosim."
Jakmile vojaci byli pryč, Walnira se jakoby zoufale podivala na Bladea, protože i druhe ditě chtělo na maminčnou naruč. Drakovi to doklaplo, přistoupil ke kočarku a vzal černovlase mrně do rukou, takovym zpusobem, jakym odpozoroval od Walniry. Trochu se znervozněně usmal. Ježili se mu vlasy na zatylku z toho zvlaštniho přijemneho pocitu, že drži v naruči něco tak křehkeho, jemneho a tak mladeho. Chytil jednu malou ručičku a jakoby lehoulince zamaval. Černovlase škvrně se rozesmalo. Blade se usmal taky a vložil svuj velky ukažovaček do miminkovske teď už spiše odrostle miminkovske ručky.
"Pane Blade, co myslite, je to normalni, když kynethske děti tak rychle rostou?"
"To nevim pani Walniro.....zeptam se Alucarda."
"Budu vam velice vděčna."
"Mužu se vas na něco osobniho zeptat, pani?"
"Jistěže....ptejte se."
"Jak na to reagoval vaš manžel?, promiňte je to moc osobni asi jsem se neměl ptat..."
"Ne-ne je to v pořadku.....muj manžel na to nijak neragoval. Je už skoro rok pryč za mořem ve svem kralovstvi, plni službu krali. Myslim že ani nevi o tom, že jsem byla požehnana dětmi...." Walnira při těchto slovech zadivala se do prazdna. Pak se vzpamatovala a s milym usměvem na sve hezke tvaři pokračovala:"Změňme tema.....vypravějte o sobě a o vaši misi."
"Nevim jestli je to vhodne....mohl by nas někdo odposlouchavat...."
"Ne nebojte, použila jsem jedno velice nenapadne kouzlo, ktere odposlouchavani zabrani."
Blade se na Walniru usmal:"Je opravdu nenapadne, vubec jsem ho nezaznamenal."
"Jste mlady, pane Blade....neni se čemu divit." Oplatila žena usměv.¨
Předtim než se Blade pusil do vykladani se zeptal jak se kluci jmenuji nacož dostal překvapujici odpověď, že ještě nijak.

____________________________________________________________
Ylthin však nie a nie zaspať.
„Vravím ti zavri oči a pospy si bude ti lepšie.“
Znova zopakoval Severus. No Ylthin sa o to ani nepokúsila.
„Ach čo mám s tebou robiť?“
Povzdychol si drak.
„Žije.“
Ticho zašepkala Ylthin.
„To je jediné čo viem, že žije!“
Zopakovala akoby sama pre seba. Severus dlho zazýval a obtočil sa okolo nej takmer ako had.
____________________________________________________________
Ceowulf takú ťažkú noc ešte nezažil. Cítil ako mu prudko bije srdce. Ako krv prúdi celým jeho telom a vyteká na poranených miestach. Srsť mu rozrýval mrazivý vietor. Musel sa dodatočne prikryť kožušinou zo svojho batoha. Keď zaspával bolo to skôr ako strata vedomia nie ako spánok. Najzvláštnejšie na tom všetkom bolo, že noc mal bezsennú prázdnu. Niekoľko krát sa zobudil na šuchot lístia alebo zaprašťanie. Jeho vylepšené vlkolačie zmysli sa stali jeho prekliatím. No to nebolo nič oproti tomu čo malo priniesť ráno. Zobudil sa na nepríjemnú bodavú bolesť na chrbte. Keď sa pozrel na rany na ktoré dovidel uvedomil si, že počas noci zaschli, no teraz sa z nejakého dôvodu otvorili. A potom to prišlo. Najprv akoby ho niečo potiahlo dozadu. Potom to bolo ako prudké trhnutie. Sikol bolesťou. Nakoniec si myslel, že mu niekto sťahuje kožu. A tá skutočne pred jeho očami praskla. Srsť sa rozostúpila a on zazrel svoju skutočnú kožu. Premena prebiehala absolútne odlišne. Nie tak ako bol zvyknutý, že spätná premena prebieha. Bez toho, že by si to všimol. Otvorené rany začali krvácať silnejšie. Zadrapil sa drápmi do kože na hrudi a roztrhol si ju. Z posledným vlkolačím zavytím, si kožu vyzliekol akoby to bol nejaký oblek. Nechal ten zakrvavený chumáč chlpov ležať na zemi a potom doň, nahý ako pri stvorení sveta vyčerpaním spadol aj on a pokúšal sa chytiť dych.
____________________________________________________________
Ylthin opatrne zdvihla hlavu. Do očí jej vniklo slnečné svetlo. Uvedomila si, že leží na zemi a nikde necíti teplo dračieho tela iba srsť kožušinovej prikrývky. Celá sa zdvihla z kameňa. Severus bol opäť preč. No niečo sa zmenilo, uvedomila si, že spojenie medzi ňou a bratom znovu zosilnelo, no nemohla sa odtiaľto dostať. Dobre však vedela, prečo tu Severus nieje a kde je.
_____________________________________________________________
Severus opatrne brzdiac dosadol tak tesne vedľa Ceowulfa ako sa dalo. Zdalo sa, že spí alebo je mŕtvy. Oči mal zavreté a ležal na sivej zakrvavenej kožušine. Severus sa zľakol keď videl rany na tele svojho jazdca no dúfal v opak svojich obáv. Jemne doňho drgol čenichom. Nič sa neudialo. Skúsil mu vstúpiť do myšlienok, no tam sa ocitol vo víre ničoho, ale cítil v ňom život. Jeho myseľ sa však strácala v tej Ceowulfovej akoby ho vťahoval do seba. Náhle ho z nej niečo vyhodilo tak prudko až sa mu zakrútila hlava. Ceowulf mal napoli otvorené otaželé viečka a takmer neprítomným pohľadom sa naňho díval.
„Som mŕtvy a toto je len sen však?“
Spýtal sa šeptom Severusa. Ten si z hlboka vydýchol až sa mu hlava zakrútila druhý krát.
„Nie niesi mŕtvy iba si chvíľu tak vyzeral.“
Pokúsil sa zažartovať drak aby sa uvoľnil.

Kralovna promluvila:"Vitam vas zde, me věrni šletichtici, tak se po dlouhe době konečně vidime." Seděla vznešeně na svem trunu, hlavu měla hrdě vztyčenou a rozhližela se kolem. "Donesli se mi velmi zavažne zpravy." Na jejim čele bez vrasek se jedna nenapadna objevila, jak se rozhližejic zamračila.
Alucard se snažil byt nenapadny. Zkoušel se na kralovnu nedivat a co nejvice schovat za Wolfbravovymi zady.
Kralovna se podivala na par velitelu dračich letek na prave straně mezi kterymi byli převažně elfove a pak svym zrakem propatrala rytiře po leve straně. Jejimu orlimu pohledu neunikla hezka mužska silueta schovavajici za jejim věrnym Wolfbrave. Usmala se.
"Ale to nechame na později, začneme od přijemnějšich věci. Vzdalme se do velke sině. Jsou tam přichistane stoly a hudba. Oslavme toto setkani." Uriliel vstala, sešla z par stupinku a zamiřila pryč. Když prochazela kolem Wolfbravea, rychle ho tiše pozdravila. Na což se ji uklonil a tim odhalil schovavajiciho Alucarda. Uriliel hodila po kynethovi nenapadny pohled a pokračovala dal v chuzi přes velke dvoukřidle zdobene dveře ven a na chodbu.
Mezitim:
Walnia vlitla do dětskeho pokoje a zděšeně se rozhližela okolo. Všechno okolo bylo v pořadku, nic nebylo rozhazeno. Bylo otevřeno okno a na podlahu dopadali paprsky zapadajiciho slunce. Walnira zamiřila k postylce. Blade doběhl ve chvili kdy Walnira vykřikla, vřitil se spolu s vojaky do pokoje a zustal zaraženě stat.
Walnira se rozesmala. Blade se přibližil bliž ke kolibce. Jeho pohledu se naskytla neuvěřitelna podivana.
Děti ktrym by mělo byt jen par dni, nanejvyš tyden vypadali jako by jim bylo rok. Už seděli a dokonce to z bronzyvymi vlasky stalo a natahovalo se k mamince.

Jakmile Walnira s Bladem byli pryč, vešel do prostoru mezi rytiře a jejich novačky kralovsky komorny s dlouhou zdobenou holi a parkrat ji silně zaťukal o podlahu. Všichni se rozestoupili po stranach rozlehle krasne podlouhle mistnosti tvaru obdelniku.
Komornik chvili vyčkal než se vše utišilo, jakmile byl spokojen znovu zaťukal holi o podlahu a pak važnym oslavujicim hlasem prohlasil. "Kralovna Urilie přichazi!"
°°Schvalně co to bude°°. Prolitlo zvědavě Alucardovi v hlavě, nevěděl proč, ale podival se na ohromna zada před sebou stojiciho muže a s ulekem si uvědomil, že před nim stoji Wolfbrave. Mezitim z bočnich dveři vedle trunu vyšla osoba oblečena v nadhernych modrych šatech. Doprovazena hordou dvornich dam.
Alucardovi už po čtvrte za dnešni den zatajil se dech. Dama ktera teď sedla na zlaty zdobeny trun byla ta dama jenž ho polibila v kočaře.
Kyneth se usmal°°takže kralovna, co .....zajimave°°

"Měli by jsme se asi na ten chrám aspoň podívat. Už tak jsme se málem prozradili, nechci mít další problémy," prohodil ALucard, ovšem oči mu šplhali vysoko k nebi. Strávili uvnitř slabou čtrvrthodinku, kterou oba dva zasvětili tomu, že po očku studovali interiér. Jinak by se Alucard asi unudil.
"Fuj, doufám, že nám okolnosti brzy dovolí prozradit svou pravou identitu, nebo odsud vypadnout, protože tohle každý den by mě zaručeně zabilo," mrmlal si pod vousy, když vylezl z božího chrámu. Blade jen dostal záchvat smíchu. Snášel tyhle zdejší pozemské záležitosti mnohem lépe.

Na zbytek odpoledne už se raději nevzdalovali z kasáren, protože nechtěli promeškat poslíčka od královny. Ta schůzka pro ně byla důležitá. Zatím se zabydlovali v místnosti, do které je Caletr zavedl. Řekl jim,, že mají štěstí. Momentálně nebyla kasárna plně obsazena, a tak získali celou místnůstku pro sebe. Každý si zabral dva nově vypadající slamníky. Alespoň něco. Alucard se děsil, že budou muset spát na zemi. Tohle předčilo jeho očekávání.

Někdo zaklepal na dveře.
"Dále," ozval se zevnitř překvapivě Blade.
Do dveří vstoupil Caletr a za ním vykukoval malý klučina v panošském oděvu.
"Poslala si pro Vás královna, tak jděte s ním. Sami by jste cestu nenašli," zavrčel vrátný a šel si zas posvých, zanechavši je v kasárnách s tím špuntem.
"Tak půjdem," zavelel Alucard, který se na cestu ke královně stačil převléci do čistých, krásných šatů, které jim zanechala Belise. Byli natolik specifické, že královna musela poznat kdo jsou a proč přicházejí, aniž by cokoliv řekli.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se chlapce ve snaze potlačit své vrčivé já a navázat s tím lidským tvorem pozitivní kontakt.
"Na mém jméně nezáleží, pane," řekl pouze chlapec a to už se prosmíkal mezi lidmi na ulici před kasárny.

Uvnitř v paláci to vypadalo neskutečně. Něco takového snad ani nebylo možné s pozemskými technologiemy vystavět. A pak se prvně střetli tváří v tvář s královnou a její družinou. Walnira je ihned přizastavila a ujala slova: "Vítám Vás, mladí rytíři," pronesla vznešeně, zvučným hlasem, "copak..."
Ale v té chvíli byla přerušena. Do místnosti vběhl strážce, propletl se sálem a naklonil se k ní.
"Paní, musíte jít se mnou," pološeptem pronesl, když už jí byl nadosah.
"To snad ne! Nevidíte, že máme audienci a že právě teď já mluvím tady s pány? Tak snad chvíli počkáte! Nebo si vezměte někoho jiného."
"Paní," strážný se zatvářil velmi provinile, ale po chvíli zamyšlení nejspíš dospěl k závěru, že jinak to nejde. Přisloupil až k ní, nahnul se a zašeptal :"Když ono jde o vaše děti."
Alucardovi dlouhé uši momentálně prokázali velkou službu, protože kromě Walniřiných byly jediné, které tento nervózní vzkaz převzali.
"Nenápadně je sleduj!" přikázal Bladeovi přímo v jeho hlavě, "jsem výmluvnější, nějak tvé zmizení zamluvím, někdo tu musí na tu královninu audienci zůstat, kdyby něco chtěla. Ale ty už běž!" vypoklonkoval ho ze sálu a Blade se jal sledovat teď už na nic nečekající paní Walniru.

Ylthin se pokusila co nejpohodlněji usadit na kameni. Schoulila se, aby se co nejvíc chránila před větrem. Holá skála desítky metrů nad zemí na ni nepůsobila zrovna optimisticky. Docela litovala, že tu s ní Severus nezůstal.

Ten zatím zmateně poletoval nad lesem, neschopen zjistit, co se děje. Nemohl se zbavit onoho pachu, ale potřeboval najít Ceowulfa. Zmatkoval, protože ve chvílích, kdy byl vlkodlakem s ním neměl tak těsný kontak. Vždycky jakoby se mu trochu ztratil. A teď ho navíc strašně znervózňovaly okolnosti. Přiletěl příliš pozdě na to, aby slyšel zvuk rvačky. Jinak by jistě zjistil, že se nachází asi pouhou míli od něj.

Ceowulf se stáhl. Na hřbetě ho pálila rána, kterou od Val'kaese utržil. Zajímalo ho, jak bude vypadat ráno. Zůstane mu? A bude dál fungovat ochrana, kterou mu poskytl Alucard? V zájmu sebe i své sestry doufal, že ano. Mohl by se pokusit je najít. Ylthin ho taky vždycky našla, třeba mu to taky půjde. Nakonec se ale rozhodl zůstat poblíž místa, kde se rozdělili. Nepochyboval, že se pro něj ráno vrátí.

Severus se celý zmatený po hodině marných pokusů najít Ceowulfa raději vrátil k Ylthin. Nevěděl, nakolik je plošina bezpečná. Každopádně pro Ylthin to byla past. Kdyby se cokoliv dělo, nedostala by se odtaď. Koneckonců, právě chránit ji dostal příkazem od svého jezdce, takže to tak bude nejlepší. Přitáhl si ji k sobě, aby se navzájem zahřáli a doporučil jí, ať se prospí. Ráno moudřejší večera. Doufal, že pak Ceowulfa najde snadno. A celého. A když to nezvládne on, Ylthin určitě.

___________________________________________________________
Wolfbrave ich zaviedol cestami na ľavo do kasární. Boly to oplotené budovy, ktoré tým vytvárali jeden jeden komplex. Nad bránou vjala vlajka zo štandardou strieborný mesačný kosák a v jeho výseku taktiež strieborná hlava vlka z profilu na čiernom poly. Wolfbrave zastal u dverí a zaklopal na ne. Priezor na nich sa odtiahol a dve oči si ich prezreli. Wofbrave sa priklonil k priezoru a niečo zašepkal. Dverník dvere z vrzgotom otvoril a pustil ich dnu. Bol to ritier urastenej postavy. Lesklé brnenie nieslo rovnaký znak ako štandarda vlajúca na vlajke na baraku. Plecné chrániče vyzeraly ako levie hlavy z otvorenou papuľou. Bol to človek z krátkymi čiernymi vlasmi veselími očami aj keď tvár mal vážnu. Dvere za nimi zatvoril.
"Toto je Caletr a dnes má dvernícku službu. Ja teraz mám nejaké povinnosti. Caletr vás tu prevedie a ukáže vám kde je čo!"
Caletr skrížil pravú ruku cez prsia a poklonil hlavu.
"A nezabudnite, dnes máte ešte voľno, no do chrámu by ste mali zájsť."
Prizvukoval im Wolfbrave skôr než odyšiel, na čo Alucard len len, že neobrátil oči v stĺp. Wolfbrave sa vrátil ešte od dverí:
"No a voľno to tak celkom nemáte, ale kým ste vy zmysli v tej uličke zastavil sa pri mne kráľovnin poslíček. Kráľovná má dyplomatickú návštevu, ale hneď ako sa skončí príde si po vás jej poslíček." A konečne zatresol drevené dvere.

"Mám taký pocit, že ja dnes asi nezaspím."
Potichším hlasom sa ozval Severus. Každý sval na jeho tele bol napätý ako struna a len načúval či nezačuje nejaký zvuk. Ylthin sa tiež dívala niekam do prázdna. Severus to dlho nevidržal a jednoducho jej oznámil:
"Ja sa tam musím ísť pozrieť. Dávaj na seba pozor a nikam nechoď!"
Ylthin prevrátila očami.
"Aha."
Uvedomyl si Severus. Boly na sklalnej plošine v peknej výške. Jediný spôsob ako sa dostať dole bolo zletieť z nej. Potom už bez slova zletel z plošiny ticho ako nejaký démon. Tma bola dokonale hustá a nepreniknuteľná. Nebol si istý či má správny smer. Všade boli iba tiene. Do mysle sa mu začal zakrádať strach. Čo ak Ceowulfa už nenájde? Čo ak potreboval jeho pomoc a on nestál pri ňom. Mal radšej oponovať a odmietnuť odletieť, keď jeho čenich pohladila zvláštna vôňa. Nemohol prísť na to čo to je. No niečo mu pripomínala. No nechcel ju nasledovať a tak začal krúžiť na mieste a pátral všetkými zmyslami.
___________________________________________________________
CEOWULF VS VAL´KAES:
Val´kaes sa ešte zmietal na zemi, zatiaľ čo Ceowulf stál. Ale ak by to bolo možné chcel sa vyhnúť tomu aby mu ublížil. Val´kaesova vlkolačia forma mu pripomenula prvý večer. A keby len večer. Znovu načrel do žriedla spomienok. Spomenul si na to kde videl ten text. Chrámová stena. Ten chrám musí nájsť. V mysli ho bodlo jedno meno: Sendar. No nebodlo len meno. Nechal sa uniesť a pozabudol na to, že pred sebou má súboj ktorému sa nieje možné vyhnúť. Bolestne zavil ako sa mu Val´kaes už po druhý raz zahryzol do tela. No on útok opätoval. Voľnou tlapou stlačil Val´kaesovu tlamu aby tak povoil jeho zovretie a potom mu dal po papuli. Val´kaes na to zareagoval tým, že sa z ešte väčšou vervou vrhol do súboja a mieryl si to ku krku. Ceowulf sa však okolo neho obtočil ako nejaká anakonda. Obaja sa v nepreniknuteľnej tme vzíjali na chladnej zemi. Stalo sa z nich chlpaté klbko. Kotúľali sa až narazili o strom. Val´kaes chrbtom do kmeňa a to ho prinútilo pustiť sa. Ceowulf to využil a nemylosrdne sa mu zahryzol do boku. Také kvílivé a srdcervúce zavytie snáď ešte nikdy nikto nepočul. Keď ho Ceowulf pustil Val´kaes prášil kade ľahšie, no Ceowulf dúfal, že si ich opäť zajtra nájde. Potreboval sa toho toľko dozvedieť.