Nyárë - spoločné príbehy

Blade počastoval Severusa neveriackym pohľadom. No o chvíľu pribehli štyria strážcovia. Jeden z nich mal zväzok kľúčov, jak si mohl Blade všimnout.
„To je najšialenejší plán aký som kedy realizoval,“ povzdychl si telepaticky Blade. La´Varthi si vymenili zdesené pohľady, keď si uvedomili, v čom bude ich pomoc spočívať.
„No bude to?“
„Máme, máme s-sa Vás do-d-dotknúť?“
Zajachtal jeden z nich.
„No iba ak odomňa neočakávate, že sa začnem plaziť...“
Zdesené výrazy tváre však nezmyzli, naopak prehĺbili sa.
„Máte moje výslovné dovolenie, a teraz do toho!“
Váhavo k nemu pristúpili a pokúšali sa mu neisto podoprieť hrane lámajúce sa kolená.
Potom sa Sevrus akoby zapotácal a zvalil La´Vartha zo zväzkom kľúčov na zem. Blade sa mu ochotne ponáhľal pomôcť a pritom mu nenápadne odopol zväzok z opaska a zamotal si ho do plášťa. Potom sa obzrel na La´Varthov ktorý sa stále snažili pomôcť Severusovi na nohy. Usmial sa. Nevenovali mu žiadnu pozornosť.
"Myslím, že bysem měl jít ven a vzduch," navrhoval Severus, "Asi to bude tím stísněným prostorem. Potřebuju ven z té skály."
La'Varhové se tedy vydali ven se Severem.
"Teď nebo nikdy!" zavelel Severus. Pak poslal Bladeovi obraz cel, ve kterých byli Ylthin, Ceowulf a Val'kaes zavřeni, aby vše šlo co nejrychleji.
"Budu čekat venku. Díky své veliksti jsem totiž nezpůsobilý k útěku ve vytesávaných skálách. Kdyby jste mě potřebovali, nechám ti skulinku."
Než zmizel s La'Varthy za rohem, stihl už Severus předat Bladeovi jen jedinou myšlenku. "Hodně štěstí."

Čo najríchlešie to šlo Severusovi všetko vysvetlil. Severus sa stále ani nehol a nič nepovedal iba občas krátko prikývol.
„Do čerta! A práve teraz nemám z Ceowulfom spojenie. Ja som vedel, že to raz bude...“
"Poslouchal jsi mě vůbec? To je úplně jedno, že nemáš spojení s Ceowulfem. Já s Alucardem ho nemáme taky! Nějak se proti tomu pojistili. I když nemám tušení jak, pravděpodobně jsou proti myšlenkám zajištěny sami pokoje, kde je drží. Pochybuju totiž, že by dokázali tak rychle ovládnout Alucarda. Ale na moje spekulace a tvoje kňourání teď nemáme čas," upozornil ho Blade, když se zarazil ve svém monologu.
„Chce to veľmi dobrý plán,“ poznamenal Severus.
„A máš nějaký?" optal se Blade.
Severus bol otázkou veľmi zaskočený. Jen mírně zakroutil hlavou.
„Možná, že bude najlepšie počkať kým ich po tých šiestich dňoch pustia, pak se můžeme nenápadně zkusit spojit a vytvořit nějaký plán?“ zkusil to.
„Problém je, že Val´kaesova poprava má byť už zajtra,“ doplňoval Blade informace, "Tenhle plán tedy asi nebude fungovat. Alespoň pokud tohle zatracené město chceme opustit ve stejném počtu, v jakém jsme do něj přišli."
"Ale dřív jak za šest dní se s nimi nespojíme, sám jsi to říkal. Tak co chceš dělat?" naléhal Severus. Pak mu oči padli na La'Vartího strážce. U pasu se mu leskly klíče spojené kruhem a zavěšené na teké šňůrce. Kam až oko dohlédlo, byli ti čtyři před celami jedinými La'Varthy. Jak rychle Severus dostal myšlenku, tak rychle se odhodlal ji provést. Lepší příležitost už se nemusela naskytnout.
„Ja ich zabavím a ty im ukradni kľúče.“ „Neviem či je to múdre...“ ohradil se Blade, ale než stihl doříci větu: „Vôbec necítim nohy! Hej vy tam dolu! Poďte mi pomocť! “ nasadil zelený drak vystrašený tón a podlomil se v kolenech.

Blade přišel k Severovi a předstíral, že se ho snaží přesvědčit, aby vzdal svůj bojkot. Než ale začal, kraťounce a lehouce se otřel o Severovu mysl. Doufal, že to bylo dostatečně krátké a nenápadné, aby to nezpozorovali La'Varhové, ale zároveň dostatečné pro Severa. Během jeho výkladu se Sevrus tvářil nechápavě, ale nic víc. Blade zakončil svůj impozantní, několikaminutový projev otázkou. La'Varthové se za celou tu dobu ani nepohnuli.
"Tak co říkáš, Severe, necháš si přinést něco k jídlu?"
Po celou dobu, kdy mluvil silně gestikuloval. Daleko silněji než obvykle, ale to nemohli strže vědět. To vše však bylo jen proto, aby tohle jeho jediné, důležií gesto nebylo La'Varthům nápadné. Když větu vyslovoval, nasměřoval svůj pohled k Severovi. a vteřinku se jejich pohledy střetly, pak dračí princ lehce kývnul hlavou. A pak už je doufal. "Ano, myslím, že ano," odpověděl po krátké pauze Severus. Blade vduchu zajásal.
"Tak jděte! Na co čekáte?" vyzval stráže.
"Ale když mi..."
"Váš host má hlad! Můj přítel má hlad!" Blade stále zvyšoval hlas. Pomalu se blížil ke křiku a náramně si užíval jak se na něj ti dva dívají. "Tak bude to! Chcete si snad proti sobě poštvat dračího prince!"
Víc ani nemusel říkat. Oba La'Varthové už mizeli za nejbližším rohem a běželi nejkratší cestou do kuchyně.

"Severe, teď mě poslouchej, nebude čas to opakovat. Nic z toho," zašeptal Blade, "obrň svou mysl, co nejlépe to umíš. Vystav okolo ní hradbu tak vysokou, jak jen to půjde, nech skulinku jen pro mě. Máš?" a Blade přešel do Severových myšlenek, což byla nejbezpečnější cesta, jak mu předat, co ví. A požádal o radu.

Blade vedel dve veci. Po prvé Der´ver ho nechá určite sledovať a po druhé musí ich všetkých varovať za každú cenu. Vedel kde Severusa nájde pretože drak dal do trucu. Odmietal všetko čo mu ponúkali a svojim telom blokoval vstup do väzenia zo schodišťa. Nehol sa ani o centimeter odkedy Ceowulfa a Yltrhin uväznili. Vyrazil teda k väzenskému schodisku po spleti dokonale vytesaných chodieb. Okolo neho prechádzali slúžky a sluhovia. Blade o každého na chvíľu zavadil pohľadom a pri pohľade na ďalšieho a ďalšieho zo sluhov si uvedomil, čo mu na nich nesedí. Všetci mali v tváry výraz ako jeden. Temný a neprítomný.
„Nespomínal Ceowulf, že ho tí démoni v čiernych plášťoch ovládali?“
Jeho myšlienoví prúd prerušila črtajúca sa silueta zeleného draka. Blade sa pripravil na neľahkú úlohu. Popri Severusovi stály dvaja La´Varthský strážcovia. Vedel, že aj keď ich pošle preč niektorý zostane dosť blízko aby načúval. Dokonca aj myšlienkové spojenie nebude ľahké bude musieť spojiť Severusovu a svoju obranu.

Der´ver teraz už nemohol cúvnuť. Prestúpil priami príkaz svojho pána. No Bladeov príchod ho priviedol na túto skvelú myšlienku. Prečo by nemohol byť pánom on? Nie teraz musí urobiť všetko preto aby to pred pánom utajil a zároveň sa mu jeho zámer vydaril.

Blade byl vypuštěn z místnosti, kde jednal s La'Varthským vůdcem. Musel jít na chvíli ven, protože z toho, co si právě vyslechl, se mu dělalo až špatně. Přemrzlé sněhové vločky mu zakřoupaly pod nohama a studený vánek zchladil jeho rozhořčení. Už ho nestálo tolik přemáhání přestat myslet na to, že by mohl zkusit, jestli je La'Varthský král tak neporazitelný, jak si myslí. Místo toho začal přemýšlet nad tím, jak se dostat z téhle šlamastiky. Nebyl naivní. Na něj a a Severa určitě ruku nevztáhou. Je dva nezabijí. Nebo alespoň jeho určitě ne. Ale bylo mu jasné, že pokud Ceowulf s Alucardem nebudou chtít spolupracovat, nevydrží ani o hodinu déle, než bude nutné pro La'Varthy. A Ceowulf s Alucardem nebudou chtít spolupracovat. Oba měli moc hrdosti, moc morálky, moc smyslu pro čest. A i když Blade z hlouby svého srdce nenáviděl Val'kaese, nechtěl připustit, aby ho zabili. Nebo alespoň ne, aby ho zabili, než mu bude moc vysvětlit, co se tehdy stalo. Blade věděl, že pokud Val'kaes zemře, nikdy už se pravdu o svém bratru a rodu nedozví. Relativně nejvíce v bezpečí se teď zdála Ylthin. Ale dračí princ věděl, že je to jen klam. Ti proradní, fialoví pokrytci ji mohli lehce použít jako prostředek k vymožení si svého. A rozhodně by neváhali to udělat. Vysoký, tmavovlasý, mladý muž zamířil zpět do vnitřního komplexu. Rozhodně se musí něco podniknout. A to co nejdřív. I když ještě včera by přísahal, že tohle nikdy neudělá, dnes mu to přišlo jako nejpřirozenější věc na světě. Byl zde jediný tovr, s kterým mohl teď mluvit. Blade vyrazil hledat Severa.

„Dobře konec hram. Jde mi předevšim o tebe muj krasny Blade.“ La´Varth přikročil k drakovi a pokusil se ho pohladit po rameni. Drači muž však stihl uhnout.
„Viš, že si měl bratra, Blade? Jmenoval se Baltazar, vylihl se pro mě…“ Bylo vidět jak oči La´Varthiho krale potemněly. Znovu se zadival na svou ruku a sevřel ji v pěst, nespouštěje z ni oči pokračoval:“ Byl krasny, měl stříbrnou barvu, barvu jenž byla krásnější než Andělske stříbro…..a pak přišel ten zbabělecVal´kaes a zabil mi ho.“
„Nesnáším Val´kaesa, jako všechno co se nazývá La´Varth, ale znam ho, on by to bezduvodně neudělal….a on měl důvod, viď Der´vere?“
„JE TO PRAŠIVY PES!“ Zařval vztekle kral a hodil vražedny pohled na draka, pak jakoby našel ztraceny klid a pokračoval:“No nic vraťme se k tematu….Jelikož ho zabil, připravil mě a me společniky o nadvladu nad draky….o vladu nad tim nejmocnějším vojskem na této planetě….diky tvému bratrovi bych mohl vladnout samotnemu Sefessofi a jeho temnemu vojsku….jenže ten ZRADCE! Mě o něho připravil.“
Blade se pohrdlivě usmal:“Mohl si přeci ukrást i jiné kralovske vejce.“
La´Varth kratce a šileně se rozesmal:“ Nééé nemohl, předtím než tvuj bratr dosahl tydne zkončila existence dračího Sillbriskeho kralovskeho rodu.“
Drakovi se malem zastavilo srdce:“Ty si přikazal, aby nas prachsprostě POVRAŽDILI?!“
„Ano,“ pronesl ulistně Der´ver, „potřeboval jsem přece aby muj drak byl jedinym vladcem, tak jsem to zařidil….. Nedivej se na mě tak vražedně Blade, i když si teď mocny, zabit mě nedokážeš….no a teď se dostavame k jadru problemu…..Nezajimaji mě tvi elfi a drači přatele, zajimaš mě ty, tvuj jezdec a tvi potomci, které zplodíš s jednou dračici, kterou tady držim.“
„Jinými slovy až nas přestaneš potřebovat, tak tě taky přestaneme „zajimat“
„Chapej mě Draku, nemohu dopustit, aby cokoli prozradili….ale nebuďme tak kruti, jen je budu držet v chladku cel, řekněme, že to bude takova pojistka, abys neutekl.“
„A co ten zeleny drak a Val´kaes“
„Zeleny tady zustane, samozřejmě, zabijem jeho jezdce a tim vlastně i jeho….no ja za to nemužu, že chci jen to nejlepši.“ Usmal se La´Varth, „…..Val´kaese popravime hned zítra.“

Blade nemusel přemyšlet dlouho:“Dobra udělam co chcete, ale ti vězni budou mit lepši podminky, chci aby byli v teple a měli dostatek jidla.“
„Tvym přanim bude vyhověno.“

_________________
Blade seděl za masivním dubovym stolem na jehož okrajích bylo do dřeva vpuštěno La´Varthske svate pismo tvořene ze směsi andělského střibra a střibra obyčejneho. Židle s vysokou zdobnou opěrkou nesla podone rysy.

La´Varthi panovnik jmenem Der´ver, vysoky, mohutně stavěny, s temně fialovym krátkým kožichem, a po ramena dlouhymi zlatymi kroužky zdobenymi vlasy, seděl naproti Bladeovi a se založenymi rukami pozoroval ho. Jeho bohatě zdobeny brokátová župan se při každem pohnuti v světle tisice sviček zatřpytil.
Mistnost ve které se nachazeli, byla vlastně velka jeskyně, podobna přijímacím salum u trpasličiho krale. Byla zdobena mramorem a drahymi kovy a kameny, předevšim andělskym stříbrem, rubiny, safiry a opaly. Na stěnách této komnaty diky těmto kamenum byly ukazane některe vyjevy ze starych dob.
Bladea nejvice zaujal obrazek muže svirajici v jedne ruce obrovsky dlouhy modře zařici meč s tenkou čepeli, a v druhé velky štit ve tvaru obracene kapky. Zbroj toho muže byla velice jednoducha v nehybnem bohatě zdobenym vyjevu pusobila až nepatřičně, zdalo se že se topila ve tmě a byla zaprašena. Zato Sefess, zde byl vyobrazen impozantně.
Temna zbroj byla vykladana černym obsidiánem, hadovita hlava diamanty….

„Je to pusobive viďte Blade, nebo bych Vam měl řikat Vašim pravym jmenem, které Vam dala Vaše matka.“ Der´ver mluvil velice uctivym tonem a přitom daval velky pozor aby se nepodival drakovi do oči.

„Kdyby si ho znal, ty červe, tak bys tu moc jmena už davno použil…přestaň tu ztracet muj čas a vysyp co ode mě chceš. Projevuješ mi takvou uctu, která hraniči z faleši.“
„Pravda, muj pane, pravda.“ Der´ver se zadival na svoje ruce s černymi drapy a pak pronesl:“Maš absolutni pravdu….“
„Když mam takovou moc, když jsem dračim Panem a vy La´Varthi nam mate sloužit nebo aspoň vyhovět našim přanim, tak chci abys nas pustil, odpouštím jim, že se nas draky dotkli, odpouštím jim i to, že nas přijali za sve věrne druhy! Tak a teď je pusť!…VŠECHNY!“ Poslední slovo horkokrevny Blade malem vykřikl. Drak se zhnuseně zadival na Der´vera,“…ale ty to neudělaš však? Tak řekni tedy proč? Co ode mě chceš, co chceš od nas?“
„Klidni svůj vztek muj mlady přiteli….maš pravdu něco od tebe chci….ale není to duležite“
Blade vstal a dlaněmi vztekle praštil do stolu. La´Varthi straže zareagovali na to a začali se bližit ke stolu, Der´Ver se taky postavil a posunkem dlaně poslal straže zpatky na sva mista.

Ylthin mokra a prochladla seděla na slamniku a tiskla k sobě nohy, nevěděla kolik času už uběhlo, ale muselo to byt hodně, když ji chlad z hlavy vyhnal veškere myšlenky. Měla pocit, že jejim osudem je zde zemřit, když v zamku zazvonily kliče. Vzhledla ke dveřim, které se otevřeli a vpustili La´Varthiho vojaka. Nesl něco v rukou, jak se zdalo, to něco byli věci a kožešinova deka:“Drači pan Blade se setkal s našim panem Der´verem a přemluvil ho ať Vam poskytne větši pohodli.“ Vysvětlil vojak, položil oblečeni na postel a odešel pryč. Ylthin slyšela jak se pohnul zamek i u bratrove cely. Kratce vydechla a rychle se pustila do převlekani.
____________
Alucarda zavedli do pokoje jenž sice postrádal okna, ale byl prostorny, bohatě zdobeny a hlavně vyhřivany a osvětleny nažloutlym světlem, skladal se jakoby z dvou pater, přičemž na hornim patře, ke kteremu vedly do skaly vpuštěne schody, se nachazela drobna knihovna.
_____________
Kyneth se nestačil ani pořadně rozhlednout, když nastala první vyměna vojaku. Robustniho La´Vartha, který měl hlidat uvnitř, nahradil štihly mlady asi tak dvacetiletý kluk, s pružnou postavou a jemně namodralou krátkou srsti. Také přinesl oblečeni, ať se snažil sebevíc zakryt zvědavost na toho jenž ho vybral drači pan za svého jezdce, tak mu to moc nešlo.
Alucard s poděkovanim převzal oblečeni a zamiřil k velke měkke posteli. Položil oblečni na kraj a počal se převlekat. V jeho hlavě viřily myšlenky na to jak ziskat od toho kluka co nejvice informaci.
„Jak dlouho tady sloužiš?“ zeptal se kyneth a otočil se k vojakovi čelem. La´Varth už nestihl včas změnit svůj zvědavy pohled, a tak se jen narovnal a s vysoko pozvednutou hlavou se zadival před sebe.
„Proč se mnou nemluviš?“ Zeptal se kyneth klidně a přišel bliž k vojakovi. Velice blizko, bylo vidět jak kluk znervozněl:“Není mi to dovoleno, a teď prosim ustupte.“ Vysoukal ze sebe. Kyneth pozvednul ruce ve znameni, že to respektuje a rozhodl se raději pro dnešek po náročném dni odpočinout. Když se zkusil zkontaktovat s Bladem, tak to nešlo.

No bolo to samozrejme až na myšlienkový dohovor od Alucarda.
„Všetkých nás odtiaľto dostanem.“
Zazvonila Bladeova myšlienka v Ylthininej hlave.
„Čo tak odrazu? Nepovedal si mi dokonca aj na tom strome, že ma tiež veľmi nemusíš.“
„To len aby som ťa potešil.“
Usmial Blade. Strážcovia si povedali, že lúčenia už bolo dosť a postrkovaním viedli Ylthin, Val´kaesa a Ceowulfa chodbou ďalej. Alucardovy strážcovia aj kapitán sa pred Bladeom hlboko uklonili a kapitán posunkom naznačil aby sa Blade, Severus a Alucard vydali hore schodišťom. Ylthin teraz nemyslela na to čo bude nasledovať. V hlave sa jej premietali obrazy vysokého štíhleho jazdca Gabriela draka Ancalagona. Kedysi sa jej veľmi páčil, kedysi by mu dala srdce, no teraz k nemu už necítila viac než priateľstvo. Zlomilo sa to odvtedy čo sa to stalo na tom strome v Eriuane hoci to zanovite odmietala nakoniec si porazenecky musela priznať, že sa jej o Bladeovi sníva častejšie než by malo, keby k nemu nič necítila. Z úvah ju vytrhlo zarinčanie kľúčov v zámkoch. Spamätala sa a uvedomila si, že sa pozerá na ťažké drevené dvere spevnené železom v ktorých bol vyzeraný priezor. Keď sa otvorili objavila sa pred ňou neveľká miestnosť. Bola v nej drevená posteľ z vankúšom, na stene štyri stojany v ktorých boli zasadené horiace fakle, jeden menší regál ktorý mal zjavne slúžiť na uloženie osobných vecí malý stolík a stolička. La´Varth zaňou ju postrčil dovnútra. Otočila sa k nemu, nadýchol sa očividne mal niečo na srdci.
„Zostanete tu šesť dní. Ak sa budete dobre správať, pustíme vás von z ciel, mesto však nebudete môcť opustiť. A nech vás Darnias chráni aby ste sa dotkli draka. Potom Vás sem pošleme znova a už definitívne.“
Keď videl Ylthinin zvláštne spýtavý pohľad dodal:
„Rozhodnutie pána, pretože ste priateľmi dračieho princa.“
Ylthin počula, že rovnaké poučenie dostáva aj jej brat. To iba za Val´kaesom sa dvere definitívne zabuchli.

Bola to skôr chodba ktorá pokračovala ďalej a schody späť hore. Boli stále dosť široké pre Severusa ale pod Bladeom ako drakom by sa kameň určite rozpadol.
„Rozlúčte sa!“
Povedal jeden z La´Varthom hlasom bez emócií a pozrel na „väzňov.“ Konečne uvolnili ruky aj Ceowulfovi ale Val´kaesa stále pevne držali. Severus sa k nim vrhol a tisol sa k Ceowulfovi a Ylthin akoby ich mal vidieť naposledy vo svojom živote. Svojou mysľou zahrnul aj Ylthininu aby si boli tak blízko ako sa len dalo. Hladil ich myšlienkami, oni jeho tiež a aj rukami.
„A čo bude z mojím jazdcom?“
Spýtal sa Blade v dračej reči La´Varthov. V jeho slovách bolo cítiť odpor. Dvaja La´Varthi čo stáli vedľa Alucarda sa spýtavým pohľadom pozreli na svojho veliteľa. Ten vydal rozkaz:
„Zostante tu! Za chvíľu som späť.“
Potom svižne vybehol po schodoch.
„Alu čo myslíš ako to dopadne?“
Z trochou neistoty sa v mysli pýtal Blade.
„Tažko povedať, nepoznám ich zmýšľanie, ale je vidno, že u nich máš autoritu Blade. Neviem akú veľkú ale ak tento fakt zvážim myslím, že ti dá medzi nimi určité výhody.“
Blade sa na chvíľu zadíval na Ylthin. Akoby vedela, že sa na ňu díva, strelila po ňom pohľadom. No Alucard si to všimol, no teraz nepovedal nič. Jednoznačne ho však táto výmena pohľadov zaujala. Spýta sa na to Bladea, keď Ylthin nebude prítomná. Vrátil sa La´Varthí kapitán celý zadýchaný od behu po schodoch.
„Vaš..., jazdec..., vaše veličenstvo..., udelia mu zvláštnu..., výnimku..., s..., s podmienkou...“
„Akou?“
Vyštekol Blade no keď videl Alucardov varovný pohľad zhlboka sa nadýchol a vydýchol a tak sa upokojil.
„Nepôjde nikam bez doprovodu dvojice strážcov. Ak bude spať vo svojej izbe, jeden zo strážcov bude pred dverami, a druhý priamo v miestnosti.“
„To je drz...“
Alucard uštedril Bladeovi slabú ranu do ramena aby ho zarazil. No okamžite mu ha kožu na krku zatlačili hroty dvoch oštepov. Ticho zasyčal no nepovedal nič.
„Prijímam.“
Vydýchol zmierený Blade, že hoci je dračím princom, musí prijať podmienky fialových slizov.

Jak postupovali dále směrem dovnitř skaly, chodby se stačely do ruznych směru, zužovaly se a zmenšovaly, takovym zpusobem, který Bladeovi už nedovoloval mit drači podobu. Zastavil se. Velitel La´Varthu dal znameni a zustali stat i všichni ostatní.
„Alucarde budu se muset proměnit.“ Oznamil drak telepaticky kynethovi.
„Dobra, tak se proměň.“ Pronesl Alucard v oplatku a zadival se na zastup před sebou.
„To nejde.“ Zašeptal Blade.
Kynethi muž obratil pohled na svého draka a pozvednul jedno oboči.
„Jak jsme tak spěchali v noci pryč, když jsem se měnil do drači podoby….“
„Zkrať to.“
„Zkraceně jsem si ho nedopatřenim zničil.“
„Ech jo….Blade.“ zafuněl zoufale Alucard svou poslední telepatickou větu a pak se obratil na La´Varthy.
„Blade nemuže dal, pokud se neproměni, potřebujem šaty.“ Alucard se zadival na La´Varthiho velitele, který mu pohled oplatil a zaroveň chladně pronesl:“Nemužeme s oblečenim posloužit dokud Vas neubytujem.“
„Achjo….“ Zoufale vyfoukl kyneth vzduch a začal se rozhlížet co z oblečeni na sobě muže obětovat, když se v tu chvili ozvala Ylthin:“Stačil by šatek?“ Bedlivě pozorovana La´Varthy, sahla do tašky u boku a pomalu vytahla temně zeleny široky kus platna.
Podivala se na La´Varthiho válečníka, který ji hlidal, a ten ač nerad ji nechal jit bliž k dračimu princi.

Jak se tak k dračimu panovi přibližovala, tak on k ni sklaněl hlavu. Ve chvili kdy byla u něho, jeho morda byla na skoro stejne urovni jako jeji obličej. Najednou elfi divku zahalila černa neproniknutelna mlha. Něco v te temne mlze ji pohladilo po ruce, tvaři a plnych rtech a vzalo ji šatek. Když mlha zmizela stal před ni muž. Ovazoval si šatek kolem pasu a usmival, když byl hotov, podival se na ni.

Jejich pohledy střetli jen na chvili, na kratičky okamžik, se v očich dračího pana, zajiskřila touha pak se Blade zakřenil na obecenstvo a šibalsky se začal usmívat:“Pujdem? Začina mi byt zima…“
Velitel La´Varthu se rychle vzpamatoval z prvotniho šoku a něco v jejich řeči zavelel.

Skupina vojaku se rozdělila na dvě skupiny. Polovina obstoupila Ceowulfa, Ylthin a Val´kaesa, a druha se připojila k drakum. Ve chvili kdy se rozdělovali do skupin, jeden z vojaku chtěl popadnout kynetha za ruku, ten jeho doteku rychle a plavně vyhnul, vojak se polekal a namiřil na něho zbrani.
Blade na to hrdelně zavrčel. Vojak nevěděl co dělat až nakonec mu velitel v jejich řeči přikazal vratit se k zastupu vedoucich spoutaného La´Varthiho vězně.

Během chvili dorazili na rozcestí.

"Jak to přijde, že La'Varthové žijí v trpasličím městě?" optal se nesměle Alucard, když se před nimi ukázalo město v celé své kamenné, chladné kráse.
"Není to trpasličí město. Ano, pôvodne ho postavlili pre La´Varthov trpaslíci ako vďaku za to, že im La´Varthi dovolili ťažiť na ich území anjelske striebro, ale je to plně La'Varthské město a vždy bylo, od počátku jeho historie. Bylo jedno z mála čistě La'Varthských měst a zůstalo posledním. Pro jeho nedostupnost, pro jeho polohu uprostřed ničeho." objasnil Val'kaes historii města.

Jejich věznitelé je vedli stále dál, až do středu města, které opisovalo téměř uzavřený kruh. Jediná cesta byla ta, odkud přišli, a pak už jen nebe. Od úpatí skály nebylo skoro vidět. Působilo to velkolepě, ale i stísněně najednou. Nikto z nich už necítil nohy a vlastne celou dolní polovicu tela. Boli premočený a premrznutý. Proto se jim ulevilo, když vešli do skalního systému. Uvnitř se i v nevytápěných chodbách udržovala teplota nad bodem mrazu. K Severově překvapení ovšem zamířili dolů, do vlhkých chodeb pod celým komplexem.
„Ako sa u vás správajú k väzňom?“
Spýtal sa Severus jedného z La´Varthov a z obavou pozrel na Ceowulfa a Ylthin. Podle toho, jak se La'Varthové chovali cestou, neměl dobré tušení.
„Ale Severus to predsa nič nieje...“ uklidňoval ho Ceowulf.
„Teraz nie! Ale keby ste mali potom byť väznený v chlade a zime, prechladnutie by mohlo mať oveľa horšie následky.“
Pozrel na Bladea. Ten vyzeral sebaisto. Zjavne si bol istý, že o Alucarda bude dobre postarané preto, lebo on je dračí cisár. Že ho možno vôbec neuväznia aj keď zatiaľ všetko nasvedčovalo opaku.

„Ide o to, aký sú to väzni.“
Odpovedal dračou rečou La´Varth.

„Môj jazdec a jeho sestra! Kdo jiný?“
Vyštekol Severus. Ceowulf ho s vypětím všech sil myšlienkov bodol v mysli aby situáciu náhodou ešte nezhoršil. La´Varth sa tváril akoby tón prepočul.

" Sakra, Blade, co to bylo?" nechtěl se Alucard vzdát své otázky.
"Co by?" opáčil drak, "Jdou s námi. Musím je chránit, máme společný cíl," ušklíbl se a dodal: "Navíc nemám rád La'Varthy."
Alucardovi se to vysvětlení nezdálo.
"No tak, Alu, trochu jsem si na ně zavrčel. Jsem dračí princ, mám respekt. Lepší, než kdyby se to toho míchal ten Zelený," hodil hlavou, "A byla to sranda."
Alucard se nezdál být přesvědčený, ale dál se neptal. Tiše dál kráčeli sněhem. Po dalších nekonečných hodinách chůze už nebyli ani schopni přemíšlet. Jen automaticky zvedali nohy a posouvali se s hlavami skloněnými vpřed sněhovou vánicí. Snad tou nejhorší, co kdy zažili. Ylthin s Ceowulfem určitě. Pak najednou začal vítr polevovat. I vloček jakoby najednou bylo méně, když jim je vítr nemetal přímo do očí. Ceowulf zdvihl hlavu. Vešli do soutěsky mezi dvěma skálami, která je chránila před větrem. Pak se před nimi v bílé mlze vloček najednou zatemnělo a ze stále až neskutočného množstva vzduchom poletujúcich vločiek sa odrazu vynorilo mesto. Lepší názov preň by bola skala. Bolo totiž vytesané do zasneženého skalného štítu. Kamenárska práca trpaslíkov, bola poznať na prvý pohľad. Mesto sa týčilo do niekoľko metrovej výšky a bolo v ňom viac schodov ako rovných ulíc. Schodištia boli široké, mohlo nimi prechádzať aj desať ľudí vedľa seba a ešte bolo toľko miesta aby žiaden z nich nekráčal blízko okraja. Domy vyzerali ako by ich na skalu namaľovali. Žiaden nemal nejaký dvor. Popred vchody sa priamo tiahli schody. Niekto by predpokladal jednoduchosť, keďže domy vytesávali do skaly, preto ho prekvapilo množstvo rôznych ornamentov a akýchsi zvláštnych druhov písma na priečeliach. Taktiež množstvo okien niektorých z nich. Strechy domov slúžili ako plošiny na ktorých stáli kandelábre z fakľami, alebo tam boli odstavené zvláštne vozy z ozubenými kolesami aby sa dali bez problémov ťahať po schodoch. No bez problémov ako bez problémov. La´Varthi na to mali zvláštny systém ktorý poznali iba oni. V strede výškovej rozlohy mesta sa týčil palác z trojicou veží. Stredná bola najvyššia a akoby tam nepatrila. Zatiaľ čo ostatné veže a budovy boli sivé ako sama skala, stredná veža paláca bola rovnako fialová ako La´Varthia pokožka. Obrovské okrúhle okno, jediné z prednej strany na paláci bolo vyložené farebnou vitrážou a znázorňovalo obraz La´Varthského kráľa klaňajúceho sa predposlednému dračiemu cisárovy, Bladeovmu otcovi. Bolo také veľké, že to bolo rozoznať aj z tejto diaľky.

Snad už hodinu se brodili dál sněhem. La'Vathové byli poměrně robustně stavění, chůze sněhem jim nedělala problém. Ale Severus si už před notnou chvílí všiml, že Ylthin má s chůzí docela problémy. Nestěžovala si, ale jako jediná dívka v tom podivném průvodu měla sníh doopravdy až po pás. S největším sebezapřením držel Severus na Alucardův příkaz jazyk za zuby, aby La'Varthové nezkusili vykonat jejich spravedlnost na místě a bez soudu.
Ylthin se se zatnutými zuby brodila sněhem kupředu. Snažila se jít ve stopách La'Varthů před ní, ale protože byli víc jak o hlavu větší, ne vždycky to šlo. I Ceowulf s Alucardem už byli poměrně promrzlí, ale šli zatím celkem lehce.
Při dalším kroku zapadla Ylthin do nevyšláplé cesty. Jak se pod ní sníh propadl, ztratila rovnováhu a přepadla do závěje. S rukama za zády a zkřehlýma nohama se jí zvedalo těžko. Jeden z La'Vathů k ní přišel, a ne zrovna šetrně ji vytáhl zpět na nohy.
"Běž!" zavrčel. V tu chvíli už se Severus ovládat přestal, přesto první, kdo reagoval, nebyl on.
Černý drak táhle zavrčel a ukázal své smrtící zuby.
"Blade, co to proboha děláš?" ozval se mu v hlavě Alucard. Než ale stihl Blade vůbec pomyslet na odpověď, ozval se mu v hlavě i jiný hlas.
"Nechte to oba dva na mně," promluvil Val'kaes myšlenkami současně k oběma drakům, "Já už problémy mám, vy si je nepřidělávejte. Klid."

"To chcete, aby Vás chování učil odpadlík a vyhnanec?" zavolal dopředu na La'Varthy. "Snad aspoň trochu umíte zacházet s dámou, ne?" La'Varth který postrkoval Ylthin se zarazil otočil a zavrčel: "A co by si chtěl? Jsou to vězni."
"Jo, a taky je to malá holka. Rozvaž jí ty ruce! Copak? Bojíš se, že ti uteče?" provokoval Val'kaes.
"Ať ji nechají jít za mnou," poslal mu prosbu vzduchem Severus.
"Neuteče. Elfové jsou rychlí, ale ne, když se po pás brodí sněhem. Nemá na to sílu. Koukni se na ní. Copak už La'Varthové nemají žádnou úctu? A žádné seběvědomí?" popichoval dál. Ale asi věděl, co dělá. La'Varth, i když se nejdřív tvářil neochotně, rozvázal Ylthin ruce.
"Jdi za Severa," pošeptal ji Val'kaes. Ylthin poslechla. Jejich věznitelé nic nenamítali. Severus vláčel chvost za sebou, a v podstatě jí tím umetal cestu závějí. Neraději by jí vzal ze sněhu na svá záda. Sám by to sotva poznal. Takové podmíky si ale La'Varthům klást neovážil.
"Díky," zašptala mu vděčně Ylthin a s rukama volnýma pokračovala v cestě.

„Alu.“
Výstražne ho upozornil Blade a ponáhľal sa k nemu. Jeho prítomnosť fungovala ako akýsi magnet ktorý ťahal La´Varthov do kolien. Ibaže tento raz sa uklonili no hlavy mali zdvihnuté a oštepy tak isto. Mierili na nich Alucardovi snáď na každý možný kúsok tela. Ten akoby si to stále nevšimol pomaly prechádzal rukou ponad ranu a z dlane mu žiarilo jemné biele svetlo. Rana sa pred jeho očami zaceľovala až zmizla. Jemne sa ho dotkla zelenáčova myseľ v ktorej sa prelievala veľká dávka vďaky a pocity obáv a neistoty z toho čo sa deje naokolo. Dvaja La´Varthi pevne držali Val´kaesa aj keď sa vôbec nebránil a bol pevne spútaný. Zrejme videli čo dokáže ako vlkolak. Zišlo na um Ceowulfovi. Druhá strana kopije ho drgla medzi lopatky a tým mu dal La´Varth jasne najavo aby sa pohol.
„Nedotýkajte sa ma!“
Povedal pokojne Alucard.
„Pôjdem sám a nebudem sa snažiť utiecť len sa ma nedotýkajte!“
Predstava dotyku tých tvorov sa mu parádne hnusila.
„O čo tu vlastne do čerta ide?“
Všetky hlavy uväznených aj obidvoch drakov sa otočili k Ylthin. Nikto si nepamätal kedy z jej hlasu počuli takú dávku hnevu ako teraz. Jej inak krásna tvár sa mračila a obočie mala takmer spojené do jednej čiary ako krčila čelo.
„Mňa väznia, pretože som vyhnancom. A vás, pretože ste leteli na drakoch.“
Odpovedal jej Val´kaes.
„Tak už tomu rozumiem. Jasné, La´Varthi predsa veria, že osedlanie draka je jeho zotročením. Že draci potom niesu slobodný. Preto žiadny z La´Varthov už od vojny z drakmi nikdy nesedlal draka.“
Povedal Ceowulf.
„Až na Kortraza.“
Pripomenul Blade.
„Správne a za to je Kortraz vyhnancom pod trestom smrti.“
„Aj ty si sedlal draka?“
Zaujímal sa Severus u Val´kaesa.
„Myslím predtým než ťa vyhnali.“
Upresnil keď si spomenul ako Val´kaes lietal na Tenany.
„Urobil som niečo oveľa horšie. Niečo za čo nieje trest smrti, lebo smrť by za to bola vykúpením.“ Odpovedal hádankou Val´kaes a ďalej už nepreniesol ani slovíčko naviac. Brodili sa v snehu ktorý im teraz bol takmer po pás a začalo snežiť takže ho pribúdalo. Naokolo iba kde tu vytŕčala nejaká obnažená skala a inak nikde nič, iba ľadová pustina. Tak toto bol domov La´Varthov. Zimu cítil dokonca aj Alucard a Blade.
„Pol dňa cesty od nás je mesto. Jediné mesto La´Varthov ktoré ešte existuje. Je nás už len niekoľko tisíc. Myslím, že približne deväť, preto sa všetci sústredia v jednom mieste.“
Upozornil Val´kaes.
„Škoda, že je vás ešte tak veľa.“
Poznamenal dosť nahlas Blade.
„Za to čo ste robili by vás niekto mal vyhladiť!“
„Blade!“
Vihrkol pohoršene Alucard a zamračil sa.
„Tomu som ťa neučil.“
„Ja viem jazdec môj, ale nemôžem si pomôcť.“
Zavrčal Blade. Zdvihol sa nepríjemný ľadový vietor ktorý im vial snehové vločky do tvárí. Začalo snežiť hustejšie, tak, že nebolo vidno skoro na päť krokov pred seba no La´Varthi ich stále viedli s istotou a stále na sever.

„Severe, klid!“ Zvolal rychle kyneth, aby předešel možnému ozbrojenému střetu. Zeleny drak se však uklidnit nechtěl. Kyneth chtěl poprosit Bladea, aby domluvil svemu menšimu protějšku. Podival se na něho ale jak se zdalo, nejen že Drači pan mrtveho rodu, byl stejně rozzuřen jako Severus, ale i dokonce hrozilo, že tady začne jako smyslu zbaveny vraždit. Alucard v mysli na Blade odporně vysokym tonem zařval, jak se zdalo, zafungovalo to a drak jen vyfoukl oblaček pary.
Kyneth zoufale povzdechl, protože do Severove mysli už nemohl a musel to udělat jak se řika “ručně“. Sledovan hromadou La´Varthich oči zamiřil k vrčícímu malemu drakovi. S rukami za zady přistoupil k drakovi, rozhlidl se a usmal se na tak trochu ztuhle okoli, trochu nadskočil, protože jak se zdalo drak za tu dobu povyrostl, a chytl Severuse za temenní rohy. Povisnul na ně, nohy obtočil kolem Severova krku a začal celou svou vahou drači hlavu tahat k zemi. Šlo to ztěžka, protože tvrdohlavy drak jen nerad chtěl upustit od vražednych mysli a vzpamatovat se, ale jak se zdalo i toto začalo kynethovi vychazet. Drakova hlava začala klesat k zemi. Jakmile oba dva leželi na zemi, kyneth se zadival do neskutečně všemi odstiny zelene zbarvenych oči Severa a s usměvem na rtech se zeptal:“Už si klidny?“
Drak zlostně vyfoukl černy kouř a pokusil se vymanit, Alucard zvyšil tlak nohou na drači krk, jeho azurove oči byly tatam:“Vzpamatuj se, pokud nechceš, aby tvému jezdci bylo ubliženo.“
Jak se zdalo pomohlo to. Drak se začal uklidňovat. Kyneth Severa pustil a zustal chvili ležet, když se stavěl na nohy tak se La´Varthiho velitele začal vyptavat:“Co s nami chcete dělat? Proč jste spoutali dračího jezdce a jeho sestru?“

Ceowulfovi neušlo, že se Alucard nezeptal na Val´kaese. Mezitím, kyneth zamiřil ke zraněnemu Suverusovu křidlu. Podival se zda-li je zasahnuto něco životně důležitého pro letani. Ale jak se zdalo, šip jen uvizl v kosti svalu daleko od vazu a šlach.
„Severusi jestli se po mě oženeš vybiju ti všechny zuby, je to jasne?“
„Co chceš dělat?“ Zeptal se zeleny drak se strachem z předchazejiciho a zadival se na kynetha vedle svého křidla. Na Aluově tvaři se objevil zákeřný vyraz s ďábelským usměvem:“Tohle.“ Pronesl muž ze zakladny a vytrhl šip z rany. Bylo to tak rychle, že dračimu puberťaku až po chvilce došlo co se stalo.
Horami se ozvalo kratke, bolestive, poněkud opožděne zařvani.
Najednou La´Varthi byli kolem kynethiho muže a miřili na něho zbraněmi. Alucard se tvařil jakoby se ho to netyka, lečil ranu, rozhlížel se po obloze a piskal si nějakou melodii.

„Alu čo myslíš?“
Nadhodil Blade.
„Nech je ako chce, Severus potrebuje pomoc. Neochotne priznal Alucard.
„Ale ale veď sú to La´Varthi!“
Neochotne sa snažil zaprotestovať Blade, no vedel, že iná možnosť nieje. Alucard dal signál Severusovi aby pristáli tiež. Blade najprv do mäkkého snehu pustil zraneného mantikóra z Val´kaesom a o pár metrov dosadol on sám. Alucard z neho svižne zoskočil. Hneď pri ňom stála štvorica La´Varthov ktorý okamžite padli na kolená pred Bladeom a tvárami úctivo hľadeli do zeme. Veliteľ v dračej reči prehovoril:
„Čo najúctivejšie vás výtame v našej zemi, vznešený dračí cisár.“
„Ďakujem.“
Bladeovo poďakovanie neznelo prívetivo.
„Výtame samozrejme aj vášho jazdca.“
Dodal veliteľ akoby mimochodom. Severusovo pristátie a uvítanie sa tomuto vôbec nepodobalo. Pred drakom kľačali dvaja La´Varthi a uvítavali ho tak isto v dračej reči. Tretí s hraným úmyslom pomôcť Ceowulfovi zo sedla ho chytil za ruku. Len čo stál Ceowulf v snehu dostal ranu lakťom medzi lopatky a zrútil sa na zem. Ylthin zoskakovala hneď po ňom. Tú za ruky chytil pár La´Varthích a spútal jej ich za chrbtom.
„Čo to má znamenať! Okamžite môjho jazdca pustite, lebo vás usmažím a potom si vás dám k večeri!“
Severus zúril. A takto nezúril od toho nemilého dňa keď medzi ním a Bladeom došlo k súboju. Krídlom odhodil La´Vartha ktorý skúmal jeho zranenia. Ten sa pozbieral zo zeme a úctivo uklonený ustupoval pred drakom ktorý z znozdier vypúšťal horúce obláčiky čierneho dymu a nenávistne sa zabodával do tých čo držali Ceowulfa a Ylthin. Medzi tým už spútali aj pádom trochu omráčeného Val´kaesa.

„Ceowulf, myslím, že vzdať sa luku bola jedna z tvojich najväčších chýb.“
Pokárala ho Ylthin keď už po tretí raz ork unikol inak celkom presne mierenému útoku na jeho hlavu, keď sa zabudol príliš poblízku. Ten ju však nepočúval a sústredil sa na to aby Severusa varoval pred možným nebezpečenstvom.
„SKRČTE SA!“
Ceowulf si ľahol na Severusov krk a Ylthin na Ceowulfov chrbát. Ponad hlavy im preletel prúd žeravého ohňa. Vzduch bol horúci až ich pálil na tvárach a opäť mal tento útok za následok dvojicu padlých. Rady letky viditeľnejšie poredli no orkovia sa stále nevzdávali. Odrazu odkiaľsi z dola priletel šíp a zasiahol jedného matikóra do krku. Schúlený do kĺbka sa rútil k zemi. O sekundu na to priletela celá salva šípov žiaden však nezasiahol drakov a orkovia odpadávali. Malá hŕstka veľkej letky to konečne vzdala, otočila sa a unáňala čo im zbytok síl dovoľoval preč. Prileteli ešte tri šípi ktoré prešpikovali krídla matikóra na ktorom sedel Val´kaes. Ylthin hrôzou vykríkla a ukázala na padajúci chumáč.
„Nikdy som si nemyslel, že raz budem zachraňovať slizkého fialového plaza.“
Pomyslel si Blade, no preto, že to bola Ylthin preto sa vrhol na pomoc Val´kaesovi. Zachytil ho iba pár metrov nad zemou. Doteraz bol až tak zabratý, že si ani neuvedomil, že počas boja zmenili smer. Pár metrov pod ním boli skaly zasypané hrubou vrstvou snehu. Po kolená zaborený v nich stáli La´Varthi z lukmi v rukách a úctivo sklonenými hlavami a jeden z nich, zrejme vodca jednotky im signalizoval aby láskavo pristáli.

No tie tvori sa k nim rýchlo blížili. Boli to osrstené tvory. Mali levie hlavy, kožovité krídla z troma pazúrmi. Telo mali ukončené škorpióním chvostom. Bolo ich viac než päťdesiat a každého z nich sedlal svalnatý ork zo zelenou pokožkou pomaľovaý bojovými farbami a dlhými kopijami či lukom v ruke. Ozvalo sa „drnk“. Šíp presvišťal asi centimeter od Alucardovho ramena.
„Jazdci na mantikórach!“
Vykríkol Val´kaes a chopil sa zbrane, krátkeho jednoručného meča.
Blade sa okamžite stočil a mieril k zemi. No malé okrídlené tvory boli ešte o čosi rýchlejšie než Blade a odrazu boli všade. Pred nimi za nimi pod nimi aj nad nimi. Ostré kopije mierili priamo do vzduchu. Ozvalo sa ďalší „drnk“ a potom dlhé zarevanie. Okolo Bladea sa mihol Severus. V ľavom krídle mal dieru po šípe. Ceowulf bledý ako stena bol pritlačený k jeho krku a niečo mu šepkal a Ylhtin. Tá sa držala brata okolo pása a v druhej ruke zvierala jeho meč vo výške tváre.
„Alu, myslím, že „páni“ (prenesené znechuteným zatiahnutím) potrebujú malú lekciu z mravov.“
Ozval sa Blade k Alucardovi. Ten iba kývol hlavou. Blade urobil vo vzduchu elegantnú vývrtku a pritom chvostom odpálil najbližšieho orka z chrbta zvieraťa ako golfovú loptičku a tak sa dostal tam kde bolo orkov najviac. Nádych bol krátky, no prúd plameňa ktorý z neho vzišiel vyšľahol dobre vyše ôsmych metrov dopredu. Päť jazdcov ktorý nestihlo akokoľvek zareagovať skončilo ako zapálené fakle padajúce priamo k zemi. Od tej chvíle sa vyhýbali tomu aby sa dostali pred ktoréhokoľvek z drakov a leteli povedľa nich ako neželaná eskorta. Kedykoľvek ktorýkoľvek otočil hlavu rozpŕchli sa tak aby v prípade útoku bolo zasiahnutých čím menej členov letky a tí veru zasiahnutý bývali. Väčšinou to bola Bladeova práca, pretože Severus sa teraz skôr snažil udržať sa vo vzduchu a uniknúť ďalším šípom a tak vyťahoval každú vzdušnú kreáciu na ktorú si spomenul. Pri jednom z obratov sa Val´kaes odrazil z dračieho chrbta a zhodil z chrbta mantikóra jedného z orkov. Potom obludu prinútil k poslušnosti, jemným bodnutím do ramena a pustil sa likvidovať letku.

Ylthin sa prebudila na to, že sústavné klopkanie dažďa sa stratilo. Večer na ňu ten zvuk pôsobil ako uspávanka. Zadívala sa na Bladeovo rozprestrené krídlo.
„Takže nás pred dažďom chránil celú noc?“
Vyzeralo to, že Blade ešte spí. No ona nemohla odolať, aj keď vedela, že je blízko chcela cítiť Bladeovu blízkosť. Opatrne sa postavila a nečujným krokom k nemu zamierila. Ozýval sa prúd vzduchu ktorý drak pravidelne vyfukoval z pľúc po hlbokých nádychoch. Pomaly a váhavo približovala ruku k jeho čumáku. Nechcela ho zobudiť. Dotkla sa ho. Hrial ako kachľová pec, aj keď naňho celú noc padal studený dážď. Veľké zlaté oči sa pomaly otvorili a Blade jej hľadel do tváre. Usmiala sa a prívesok sa rozžiaril bielim svetlom. Ceowulf sa na zemi prevalil na chrbát a zakašľal. Ylthin ľakom až nadskočila. Stále nebola pripravená víjsť s pravdou či pred bratom alebo Severusom na javo. Ceowulf zašmátral rukou na zemi. Ylthin sa radšej vzdialila od Bladea ktorý sa začal tváriť, že ešte stále spí.
„Alucard!“
Vyrazilo z Ceowulfa a prudko sa posadil. Asi o stotinku na to sa rovnako prudko zobudil Severus.
„Volal ma tu niekto?“
Alucard práve prichádzal späť na čistinku. Naťahoval sa, až v ňom zapraskalo zopár kostí. Všetci sa potom dali do práce. Skladali deky a pchali ich do vakov, pripravovali sa na odchod. Večer pred tým na oslave si z princovým dovolením zbalili nejaké potraviny. Pravdu povediac, dovolenie si ani nemuseli pýtať a keby bolo ako chcel Celeb tak by sa ani Blade pod ťarchou zásob neodlepil od zeme. Konečne boli pripravený a vzlietli. Raňajkovali na dračích chrbtoch, Blade sa opäť prispôsoboval Severusovi, ktorý sa zo všetkých síl snažil nespomaľovať ich postup a vzdorovito odmietal čo i len zmienku o prestávke na oddych. Smerovali severne od hôr ktoré bolo vidno z Eriuanských lesov. V diaľke na pravo od nich sa triblietala rieka. Blade si všimol, že k nim odtiaľ letia... Boli tak ďaleko, že aj on sám ich najprv pokladal za vtáky.