Nyárë - spoločné príbehy

Severus ihned zareagoval na Ceowulfův vrčivý pokyn. Protože narozdíl od jeho jezdce, Val´kaes nebyl příčetný a už vůbec ne bezpečný. Popadl Ylthin, vyhodil si ji na hřbet a bez dlouhých průtahů vzletěl. Dva vlkodlaci si navzájem neublíží. Alespoň doufal. A snad se Ceowulf ovládne natolik, aby neběžel vyrabovat nejbližší vesnici, ale zůstane blízko místa, kde ho nechali. Aspoň by ho ráno snadno a rychle našli. Dříve se vrátit nemohl.
Přistál. Jemně shodil ze hřbetu drobnou elfku. Ještě se trochu klepala. Až při důkladnějším pohledu mu došlo, že to není strachy. Ylthin na sobě totiž měla jen halenu s krátkým rukávem, což nebyl vhodný oděv na let nočním vzduchem severní země. Naštěstí zrovna ve chvíli, kdy ji popadl držela v ruce batoh, takže teď na sebe navlékala vše, co mohla.
"A je to," oznámila vítězoslavně a usmála se na Severuse, "budeme spát tady?" rozhlédla se kolem sebe. Stáli uprostřed skalní plošiny.

Dole na úpatí, při okraji lesa, tak daleko od nich, že nemohli nic slyšet, se ozývalo vrčení, zvuky zápasu a nakonec i bolestné zavití.

Alucard se narovnal a drobny komunikator schoval v tajne kapse tuniky.
"Už jdem, pane Wolfbrave! Už jdem!" Když se k rytiři přibližoval, dal si zaležet na omluvně stydlivym vyrazu.
"Co jste tam mezi sebou šuškali, mladenci?....chvili jsem myslel, že jednomu z vas je špatně." Zamračil se na ně Wolfbrave.
"To vite, jsem na pul elf a pach masa ve mě občas vyvola nevolnost...." chtěl pokračovat, ale Wolfbrave mavnul rukou a znovu vyrazil:"Pospěšme si, mame malo času."
Po deseti minutach se konečně bližili k zapadni braně, kterou hlidali dva vojaci. Kteři se narovnali a zasalutovali, když uviděli Wolfa.
Wolf jim pokynul hlavou, když kolem nich prochazel a Alucard s Bladem jdouci mu v patach najednou stali ve vojenskem městečku.
Naskytl se jim pohled na strohe nanejvyš dvou patrove budove, bez květin a ozdob. Neměli však čas na kochani museli jit dal. Občas na nějakem domku, kolem ktereho prochazeli, spatřili nějakou tu standartu, jak se bližili ke středu městečka byly budovy čim dal větši, nakonec ulička vyustila na široke kamenne naměsti s velkym chramem. Všude se prochazeli mniši, poněkud v zvlaštnich kutnach, sem tam objevili se i ritiři v ruznych stupnich ozbrojenosti na konich i bez.
"Toto je chram, boha Sendara, je to opatrovnik všech bojovniku, sem budete každe rano a večer chodit modlit."
Alucardovi prolitlo v mysli: To snad ne.
Nacož mu Blade oponoval: nebuď zly Alucarde, jsou to jejich bohove, nesmime jim to brat.
Kyneth nezahalel v odpovědi: ja jim to neberu a vylez mi zatraceně z hlavy.
Tak promiň....
"Je zde pět hlavnich ulic, ty dvě na pravo miři k cvičištim, najdete tam kovaře, obuvnika, tam se taky budete chodit najist. Ty dvě na levo, tak tam jsou kasarny, lazně a tomu podobne pro rytiře a vojaky."
"A co je v te prostředni uliči." zeptal se nadšeně Blade.
"Si nedočkavy mladiku.....no což....ta patři drači kavalerie.....ty s vami budou cvičit jen občas, převažnou dobu je neuvidite."
Což je škoda, asi Belisin plan byl přece jen lepši. Znovu zapřemyšlel kyneth.
Možna že jo Alucarde. Znovu se ozval Blade.
Ty si ještě pořad v me hlavě Blade?!
Jejda, nemohl jsem si pomoct, tve myšleni je velice zajimave Alucarde.
Dej si pozor Blade, abys nevlezl do takoveho zakouti me mysli, ze ktere by ses nevratil.
"HEJ VY DVA!" Přerušil jejich telepatickou debatu Wolf, "Poslouchate mě vubec?!"
"Ano, pane." vykřikli oba dva naraz, polekani z možneho odhaleni.
"Pane?"
"Ano?"
"Mužu se zeptat?"
"Ptejte se Blade."
"Budeme tam moc někdy podivat?"
"Kam?"
"K drakum, pane."
"Možna." Ukončil debatu Wolf

___________________________________________________________
Orbeeto pomalými krokmi prechádzal po chodbách základne. Mieril do presklenného átria plného zelene. Tam si sadol na lavičku a chvíľu si vychutnával pohľad pred sebou. Potom si pritlačil prsty na spánky, privrel oči a premýšľal. Tento stav trval iba chvíľu, z puzdra vytiahol príručný holografický komunikátor a prikázal mu naladiť sa na Alucardov signál.
___________________________________________________________
Alucardovi niečo zavibrovalo na chrbte. Najprv si myslel, že sa mu to asi iba zazdalo no vybrovanie sa dostavilo znova.
"Čo je?"
Prešiel ho Wolfbrave skúmavím pohľadom keď si všimol Alucardovho zmeneného výrazu.
"Ospravedlníte nás z bratom na chvíľku?"
Požiadal ho Alucard.
"Je to dôležité."
Dodal a kývol na Bladea ktorý sa na Wolfbrava iba pousmial a už pádil za Alucardom. Zmizli v jednej z bočných uličiek. Tam si Alucard dal dole z pliec batoh. Chvíľu sa v ňom prehrabával až kým nevytiahol vybrujúci komunikátor. Najprv to v ňom trošku šušťalo a projekcia bola nestabilná no nakoniec naňho hľadela Orbeetova tvár.
"Alucard, Blade."
Oslovil ich.
"Ako pokračuje vaša misia?"
"Takmer si nás teraz prezradil ale inak dobre."
Nie príliž príjemným hlasom odpovedal Alucard.
"Už sme vo Formene. Kritie funguje no nemáme veľa času."
Upozornil Blade.
"Alucard..."
Začal znova Orbeeto.
"Dnešným dňom tu končím. Večer ma vystrieda na poste Margarita. Nezabudol som ako to s nami je Alucard. Som ti dlžný a nie málo. Zariadim aby si dostal predčasnú loď domov a aby bol zabezpečený aj Bladeov presun. Ak by boly nejaké problémi ohlás sa aj mne ano?"
"Orbeeto čo je to s tebou? Nikdy si..."
Potom si Alucard dal dokopi koľko je dva a dva.
"Chceš jej niečo odkázať?"
Orbeeto za sekundu zostarol, viac zvážnel ba i posmutnel.
"Odkáž jej, že som nezabudol, no nemohol som už prísť. Odkáž jej, že sa vo mne musela míliť. No má somnou najskôr už deti. Nech sa slobodne rozhodne či im o mne povie. Ale hlavne, že na ňu neminim zabudnúť!"
Dokončil už z trochu väčšou dávkou sebaistoty.
"Ako dlho bude ten váš moment ešte trvať?"
Ozvalo sa zavolanie.
"No budem musieť hneď končiť Orbeeto!"
"Alucard, Blade!"
Znova ich zadržal hlas v komunikátore. Obaja sa pozreli na Orbeeta. Rukami im naznačil, že im drží palce.
"Nech je vo vás rovnováha!"
Poprial im, čo zvíraznil znamením rovnováhy a hovor sám zrušil.

"Zajimave." zamumlal si pod nos Alucard, členy tohoto rodu potkaval už dřiv. Nejčastěji lidi s znakem medvěda a hada. Jsou to dobři diplomate. Taky občas měl smulu a potkal i členy rodu Kai se znakem medvěda a horske kozy. Byli to namyšleni arogantni blbci, kteři svemu rodu nedělali přiliš dobre jmeno. Byli bohati to ano, ale lidi pod spravou toho jednoho bratra, ktery se jmenoval Josef, tak ti nebyli moc šťastni. Josef byl proslaven tim, že měl velkou oblibu v ženach, ale to by nebylo tak hrozne, kdyby neměl ženu, kterou neustale mlatil. pět manželskych děti a kdo vi kolik bastardu nebo-li nemanželskych potomku.
Jak tak prochazeli rušnou vydlažděnou hlavni ulici směrem na zapad. Tak Blade prakticky neposlouchal co mu Wolfbrave vykladal. Rozhližel se kolem sebe a pokoušel se co nejvice do sebe vtahnout tu středověkou atmosferu. Ten, pro něho, zvlaštni tvar budov a uliček. Sledoval lidi jak vykonavaji svou každodenni činnost. Viděl jak k jednomu kramku z latkami přistoupil par skladajici z Elfa a lidske ženy a dvou malych děti. Byl to uchvatny pohled.
Když prochazeli kolem kramku z pečivem, musel se Blade co nejvice ovladat, měl stochuti vlitnout tam a zakousnout se do prvniho krasně voniciho pečiva.
"Blade, Alucarde.....poslouchate mě?!" dolehlo vzdaleně k Bladeovym ušim. Drak se vzpamatoval a zadival se na podražděny Wolfbravuv vyraz.
"Omlouvam se pane." Sklonil hlavu Blade,"...co jste řikal?"
Rytiř těžce vydechnul, zprasknul ruce jako v modleni a zadival se mučebnicky na nebe. Pronesl par němych slov a pak spustil ruce a zadival se na dvojici ze zakladny:"Vy jste teda připad....řikal jsem opakuji, že vyučovat vas bude zbrojmistr v městečku a třikrat do tydne budete dochazet do meho sidla a to ještě před usvitem!, tam vas do parady vezmu zase ja....jasne."
Alucard kyvl hlavou a pak se zeptal:" A kde jest přebyvate pane?"
"Zitra rano přijde za vami jeden z mych sluhu a odvede vas ke mně."

______________________________________________
Dviřka od kočaru se otevřela a v obdelniku světla se objevila ruka. Žena ji přijala a ladně vystoupila z kočaru. Alucard uslyšel chorove zdraveni a provolavani slavy. Take slyšel jak žena děkuje. Počkal až ruch odezni a hlasy se vzdali, pak vystoupil i on. Na chvili jeho na šero navykle oči oslnily paprsky ranniho slunička v ten moment si uvědomil, že se te ženy ani nezeptal na jmeno. Ironicky se za to v duchu pochvalil a zanadaval si sam na sebe. To teda perfektně začina svou misi. Alucard pochyboval zdali tentokrat Orbeeto udělal dobře, když ho na tento ukol nasadil. Rozhledl se a uviděl nedaleko postavat Bladea a vybavovat se s tim mohutnym zvědavym rytiřem Wolfbrajvem. Blade jakoby jeho pohled vycitil a otočil hlavu v jeho směru. Usmal se a se zamavanim ho přizval k sobě.
Jakmile byl Alucard u nich, Blade šťastně spustil.
"Tady rytiř Wolfbrave nas vezme do svych služeb, ze začatku se budem jako panoši absolbovat vycvik pro začatečniky a pak se uvidi a dle našich vysledku urči zda jsme hodni rytiřskych ostruh."
Wolfbrave o pul hlavy menšiho Bladea přerušil a pokračoval ve vypravěni."Až dosahnete urovně kdy mate ty rytiřske ostruhy ziskat, pošlu vas do dračiho chramu, tam vznešeni draci rozhodnou s jakym živlem budete snoubeni a jakeho řadu rytiřu budete a teď pojďte za mnou do vojenskeho vycvikoveho městečka...neptejte se sami uvidite, ale mužu řict je poměrně velke a je připojeno velkou zapadni branou k Formenu.....mate štěsti....mladeži, dnes večer budete představeni samotne Uriliel....takže se musime urychleně připravit. Tak pojďte co stojite." Wolfbrave se otočil k odchodu. Blade se na Alucarda usmal a hodil mu jeho baťoh. Alucard ho chytil a oba dva urychleně nasledovali rytiře.
Jakmile ho doběhli, rytiř pokračoval ve vykladani:"Takže jsem odteď vaš nadřizeny, budete plnit me ukoly, ktere vam zadam a nechci slyšet žadne protesty ať budou sebehloupějši.....sice jsem tento rok nechtěl nikoho brat....ale co nadělat. Dostanete panošsky šat s mymi insigniemi." S těmito slovy ukazal dvěma prsty na svuj štit, ktery nesl na zadech.Alucard s Bladem se na štit zvědavě podivali jako by ho poprve v životě viděli. Na bilym poli byl nakresleny červeny štit a v něm byl stojici hnědy medvěd kolem ktereho byl obtočeny zeleny drak z jedne strany a modry z druhe.
"Muj rod patři k těm nejznamějšim a nejsilnějšim na severu. Přesně tady ty dva draci označuji moji baronii jinak mam ještě čtyři mladši bratry a ty maji take sva panstvi, mame velice podobne insegnie předevšim v tom, že na štitu je vždy medvěd v červenem štitu na bilem poli, jinak se liši a to zviřatama, ktere jsou spolu s tim medvědem."

___________________________________________________________V tej dobe ako Alucard cestoval kočiarom a ešte o tom nevedel:
Belise opatrne pristála na voliérovom balkóne ktorý patril Tenany. Nesmelo nakukla dnu.
"Chcem byť sama!"
Ozvalo sa dôrazné zasičanie od jedej z jej najlebších učiteľov a zároveň priateľov. Belise si však zabudla hlavu stiahnuť.
"Tak ty si nepočula?"
Vstala oceánovo modrá dračica ktorá sa dovtedy chúlila v kútiku svojej voliery. Teda kedisi oceánovo modrá. Teraz jej šupiny vystihovala temne modrá farba, a keď sa postavila išlo jej to veľmi ťažko, akoby ležala v tej pohole minimálne pár dní bez jediného pohnutia.
"Prepáč Tenany..."
Sotva začala Belise keď jej Tenany skočila do rečí.
"Nemám na nikoho náladu, a radšej ti rovno poviem, lebo už zamnou pár krát chodili a pýtali sa čo by pre mňa mohli urobyť! Nájdi tých čo to spravili a zabi ich nech je ich hocikoľko! Jedného mi prines živého, nech spozná aká je rozzúrená dračica nebezpečná. Potom si to už nikto nikdy nedovolí!"
"Ale ja..."
"Zmizni! Rozumiešššš?"
Zasičala Tenany a na dôraz naprázdno cvakla čeľusťami do vzduchu. Belise sa stiahla, no neodletela. Posadila sa na Tenanyn balkón.
__________________________________________________________
Val´kaes si položil pravú ruku na prsia a uklonil sa. Potom bez varovania prehovoril v obecnej reči až to všetkých zaskočilo:
"Viem, čo som sľuboval vo svojom odkaze, ale už som nevydržal čakať. Rozlúštil si ho?"
Ceowulf z ťažka prehĺtol a prikývol. No Ylthin doňho drgla, pošúchal sa na temene a nervóznym výrazom upravil:
"No nie celkom."
"A z ktorou časťou máš problémi?"
Ďalej pokračoval Val´kaes, spôsobom a tónom akoby Ceowulf bol jeho priateľ už od celkom malička. Obloha výrazne stemnela ani si to poriadne nevšimli. Všetci sa sústredili na Val´kaesa.
"No tú časť kde sa hovorí o kulte."
"Á kult. Neviem čo presne vrrr."
Prerušilo Val´kaesa zavrčanie uprostred vety. Aj Ceowulfa v tom istom okamihu chytili kŕče. Obaja spadli v jednu jedinú a tú istú sekundu a zvíjali sa na zemi.
"Z-z-z-zober-r-r j-ju p-p-reč!"
Vydusil zo seba Ceowulf pomedzi záchvaty kŕčov.

Zatvařil se rezervovaně a stale upravujic oblečeni bez vzhlednuti pronesl:"Setkal, ale narozdil od jinych panu, ktere by se mnou určitě nesouhlasili, se snažim ženam zachovavat jejich čest. A nereagovat na každou pochvalu."
"Jste snad orientovan na muže?"
Alucard zvednul hlavu a s vyrazem male uraženosti a zvednutym prstem na zdurazněni razantně pronesl:"Ne madam! Jsem zcela na ženy....nechapu jak vas...mo..." nestihl to dořict, protože byl nahle umlčen polibkem. Otevřel oči. Žena, ktera na Alucardovi malem ležela, ho chytla oběma rukama za hlavu a polibek se ještě vic prohloubil. Kyneth samym blahem zavřel oči....zvlaštni situace....pomyslel si....pak mu nějak bliklo v hlavě a on se vzpamatoval. Opatrně jednou rukou sundal ženiny ruce z hlavy a druhou položil ženě na rameno a trochu ji od sebe odtahl.
Žena se taky vzpamatovala a trochu zadychaně promluvila:"Tééda! Vy umite libat, to vam povim! Jste na ženy, je to stoprocentni."
Alucard se trochu urazil ale nedal to na sobě znat."Jsem rad, že jsem to vam mohl dokazat....prominte, muj bratr je kde?"
"Venku jede na koni, za chvili budeme ve městě, je to zajimavy muž ten vaš bratr, stejně jako vy." Usmivala se žena.
A měla pravdu za necelych deset minut byli ve městě a za dalšich pět minut byli na kralovskem dvoře.

Když se Alucard začal probouzet, měl pocit, že se s nim zem trochu otřasa, taky se mu zdalo že ta zem je poněkud měkka. Otevřel oči. Naskytl se mu pohled na poměrně pohodlny vnitřek kočaru.
"Tak, jste konečně vzhuru." Ozvalo se sladkym melodickym hlasem pobliž jeho ucha. Alucard sebou vylekaně trhl a bouchnul se ramenem o stěnu kočaru. Podival se v tom směru a samym užasem vykulil oči. Před nim seděla, nadherna žena.Měla dlouhe bile vlasy upravene v složitem vzoru na temeni hlavy, v nichž měla vpletene ruzne drahe kaminky v odstinech modre. Tato žena měla ovalnou tvař, rovny nos, plne naružověle rty. Z pod viček ověnčenymi dlouhymi střibrnymi řasy na vas hleděli šedo-modre oči plne života. Ženina sametova pleť měla trochu opaleny odstin, ale to nijak nenarušovalo jeji krasu. Měla krasne tělo s dlouhymi nohami a byla oblečena v šedych gatich s dlouhymi po stehna koženymi boty ozdobenymi jemnymi střibrnymi vzory z malymi modrymi kaminkami. Měla na sobě širokou bilou košili s volany na koncich rukavu a na ni střibřito-šedou vestičku.
Žena se usmala:"Jsem rada, že se vam muj zevnějšek libi."
Alucard po jeji připomince si uvědomil, že ji očumuje a i hned uhnul pohlede."Omlouvam se Vam."
"To nic." usmala se žena, dala svou malou ručku s dlouhymi prsty na svalnatou Alucardovou paži a znovu promluvila, mezitim si, i tak maly prostor na sedačce mezi nimi, ještě vic zkratila.
"Musim se přiznat, že i ja jsem vas bezostyšně hltala očima, zatim co jste spal."
Alucard podruhe vyvalil oči nacož se dočkal ticheho libozvučneho zachichotani.
"No co rytiři? Jste nadherny muž! Mate krasnou tvař, dlouhe huste havrani vlasy, silne pružne tělo....ještě mi řekněte, že vam takove komplimenty nikdy žadna žena neudělila...."
Alucard se trochu vzpamatoval z prvotniho šoku. Narovnal se a upravil si oblečeni.

Ranni schuze na zakladně.
"Takže vitam tady všechny na schuzi, jsem rad, že jste tu všichni. Svolal jsem vas dnes z jednoducheho duvodu.....dnes večer přileta loď, to znamena, že některym členum posadky zakladny konči služba včetně mě. Slova rozloučeni a oficialni předani me funkce do rukou zde velitlce Margaritě Savině proběhne odpoledne, jako vždy....ale jinak co se tyka toho chudaka ve kterem je ten stonožkovity symbiont....je to problem, volal sem do Harfary....spojili mě z vědci z naši zname "vědecke planety" jinak řečeno z Indeonu....pošlou sem tym, uvidime co se bude dit dal......předevšim bysme toho symbionta měli chytit, ale když to jinak neda, mame povoleni ho eliminovat....timto končim tema ohledně našeho vetřelce, teď jsou na řadě problemy tohoto kontinentu tehle planety, ktere by se mohli tykat zakladny a jakymkoliv zpusobem ohrozit jeji fungovani....." Orbeeto se odmlčel, podival se po okolo sedicich za konferenčim kulatym stolem a pokračoval:" Jak vite, od timu v terenu z ruznych oblasti dostavame zpravy. A jak to tak vypada, je na spadnuti valka......jinak řečeno, postupně začnem ztahovat sve lidi zpět na zakladnu. Ale tohle všichni vime....takže zeptam se ma někdo proti tomu něco? .....ne, tak dobře..... a za jako posledni na pořadniku....tu mame roboty....přesněji M.E.C.H.....nepotřebujeme je hodně opravovat, ale občas přece jenom.....ale to neni co sem chtěl....." Orbeeto se podrbal na temeni hlavy.
".....Ó! už vim......ti roboti nejsou jenom obyčejni stražni roboti bez citu a tomu podobneho....jsou to naši společnici...kolegove, kteři citi....a tady se dostavame k faktu.....že.....no....jak bych to řek.....Imperial Angel se ztěžoval, že se jeho podřizeni mu ztěžuji za malou organickou pozornost vuči nim. Nadavaji na to, že ti Organici(lide, tvorove z masa a kosti) co předtim měli s nimi hlidat, jsou pryč na nějakych akcich mimo zakladnu.....roboti sice chapou, že zde došlo k omezeni počtu Organiku......ale citi se osaměli......A my všichni vime jak je duležite aby se roboti necitili osamělymi.....proto navrhuji, aby se ti co budou na zakladně a co budou mit volno si vydělili čas na navštěvu nějakeho toho mecha. Budou seznamy.....mužou si pak vybirat, koho budou navštěvovat....ale tyto problemy už necham zde na Margaritě....jinak to je vše co jsem chtěl.....ma někdo nějake připominky, poznamky a tomu podobne?.....ne? skvěle." Orbeeto se postavil a ostatni take.
"Uvidime se odpoledne damy a panove." a s těmito slovy se kyneth rozloučil a vyšel z mistnosti.

V noci kdy polovina rytiřu a vojaku spalo, snum se oddali i Blade s Alucardem. Posadili se pod blizky strom a za chvili oba dva unaveni spali spankem zpravedlivych.
Po dlouhe době se Alucardovi nic nezdalo. Konečně spal jak už dlouho ne.

"Stači ti tato odpověď Wolfbrave, nebo i nadale budeš trapit unavene urozene pany?" zeptal se ten sympaticky rytiř a tim Alucarda uvedl do ještě větši deprese z lhani.
"Ne Razieli....omlouvam se vam panove....ale hold je to ma povaha podezřivava...."
"Ja vas chapu....takhle bych se vyptaval i ja.....mužu se vas na něco zeptati, urozeni rytiři?"
Velitel jmenem Raziel, pokyval hlavou.
Alucard pokračoval:"Směli bychom vas s bratrem do města doprovazeti?"
Raziel, mily tož člověk se zadival ke kočaru k trochu odhrnutemu zavěsu na okynku. Latka zašustěla, jak se zavěs vratil na sve puvodni misto a velitel rytiřu svou pozornost znovu obratil k cizincum.
"Bude jen radi za vaš doprovod."

Neznámy sa najprv pozrel k svojim nohám. Bolo to vydno podľa toho ako sklonil hlavu. Ten čas Ylthin dokonale využila. Vrhla sa k Ceowulfovi na zem a keď sa znovu postavila v ruke sa jej už leskla čepeľ Ceowulfovho meča. To sa už neznámi na ňu díval, aspoň to tak vyzeralo. Vystrel smerom k nim pravú ruku.
"Stop ani krok!"
Zvreskla Ylthin. Neznámi podľa hlasu muž, niečo povedal.
"Čože?"
Prekvapene vyjukol Severus. Potom sa niečo povedal v dračej reči a neznámi mu rovnako odpovedal. Všetci pochopili.
"Ako je to možné, že ovláda reč drakov?"
Spustila Ylthin meč nižšie.
"Viem ja?"
Pokrčil Severus dračie plecia.
"Čo hovorí?"
Chcel vedieť Ceowulf.
"Chce vedieť, či som s vami dobrovoľne alebo ma väzníte. A tiež sa ma pýta ako sa mi darý."
Tlmočil Severus a znovu niečo odpovedal v dračej reči. Neznámi si dal dole kapucňu. Jeho vírazne fialové oči, také aké mal teraz Ceowulf, si ich všetkých premerali. Telo mal pokrité kožov ktorá veľmi pripomínala hadiu. Iba bola síto modrá miestami až fialová. Z úst mu vyčnievali dva pári zubov. Jeden zo sánky druhý z hora. Aj nos výrazne pripomínal hadie nozdry. Čierne vlasy mal zapletené do samostatných pletencov. Opäť prehovoril a opäť v dračej reči.
"Vraj sa volá Val´kaes." (poznámka: Čítajte Valkeš)
"To, to je predsa La´Varth!"
Zhíkla Ylthin.

Alucard a Blade sundali si baťohy a posadili se mezi po zuby ozbrojene rytiře.
"Kdepak mate koně, urozeni panove?" zeptal se jeden z mohutnych rytiřu, sidivši hned u Alucarda. Kyneth k němu nervozně vzhledl, polknul....proklinal za lži...ktere musel pronest:" Tři dny odsud v jednom hostinci kde jsme nocovali, hořelo....jak vidite...bratrovo oblečeni to dokazuje....jen tak tak stihl zachraniti věci....naše koně jest byli mladi a když podkonni pokoušeti se zachraniti všechny zviřata, pootviral branky a tim naše koně vypustil."
Mohutny rytiř si dal ruku pod bradu a se soucitnym vyrazem, ktery mu Alucard ani zamak nevěřil, vyrazil svou soustrast s tim.
Blade si v duchu oddechl, ale uleva nenadešla, rytiř se znovu zeptal:"Co pak vas přimělo cestovati tak daleko na sever?"
Alucard se rozhlidl kolem sebe a všiml si, že všichni pozorně poslouchaji včetně toho sympatickeho velitele.
"No jak jse měl přiležitost zděliti, chceme z bratrem ziskati rytiřsky řad.....jelikož jsme nemladši z pěti synu, tak na nas moc dědictvi nezbylo...vite jak to chodi....a ženiti se dokud nebudem zaopatřeni taky nechcem...viď bratře?"
Blade pomalu pokyval hlavou.
"Omluvte meho staršiho bratra, ale moc nenamluvi....pokračovati bych měl..... proč jsme nezamiřili na jih....nebo na zapad....je to jednoduche....naš davny předek kdysi zde tu čest sloužiti měl. Chceme se taky stati udatnymi, čestnymi a skvělymi rytiři jako jste vy a tim proslavit naš rod.“

Pět rytiřu a pul tuctu vojaku posedavali u taboroveho ohně na kraji silnici, pobliž nich stal poměrně obyčejny kočar. Dalšich 6 vojaku bylo na stražich. Byli to oni kdo jako prvni si všiml dvojici našich přatel. "Stujte, kdo jste?!" Zvolal na ně jeden z vojaku a tim oznamil všem přitomnym, že se někdo bliži a tim přinutil všechny tasit zbraně.
Alucard a Blade se začali pomalu přibližovat a zaroveň měli dlaně zvednute vzhuru.
"Jsme jen pocestni jest, cestujeme do Formenu, ziskati rytiřkse ostruhy." Promluvil po rytiřksky Alucard a tim ukazal jak je dobře vychovan, rytiři trochu poodstoupili a dovolili tim jim aby stoupli bliž k ohni, aby na ně bylo dobře vidět. Což Alucard a Blade udělali. Blade se citil trochu nervozni, byla to jeho prvni akce mimo zakladnu. Alucard pokračoval:"
Jsme bratři Alucard a Blade z rodu Monticoru, panstvi našeho otce se nachazi v Alcireskych horach a jak vite je to pořadny kus cesty, takže se mezi lidi nedostaneme tak často...."
Na povel hlavniho rytiře v střibrne zbroji všichni začali schovavat zbraně zpět na sva mista. Hnědovlasy sympaticky muž podal Alucardovi ruku.
"Raziel jest jmeno me, znam tento rod...ale jen diky nahodě....posaďte se mezi nas....a povidejte."

Severus splnil Ceowulfovu požiadavku a leteli bez jedinej prestávky od skorého rána až kým sa nezačalo šeriť. Ani tento let si Ceowulf skoro vôbec nevychutnal. Myšlienka striedala myšlienku. Znovu si k nemu nachádzal cestu ten neznámy elf kľačiaci pred ním. Tiež sa mu vracala tá Tarqilinčina. Stále jedna a tá istá veta: „Del nadres, nu delana belorei iš nu alan taaroth senue.“ Vedel, že prvé dve slová znamenajú: Ten kult,... No na viac si stále nespomínal hodci sa počas celého letu ničím iným nezaoberal. Zo zamyslenia ho prebralo to ako začali klesať k zemi. Narovnal sa na Severusovom chrbte až to v ňom zapraskalo a tiež žalúdok ho upozornil na svoju prázdnotu.
„Urobíte si prestávku! Je na vás vidno, že ten let vás vyčerpáva viac ako mňa.“ Oznámil im Severus.
„A tiež som si nemohol nevšimnúť tvoj žalúdočný symfonický orchester.“ Dodal v myšlienkach Ceowulfovi. Pristály na okraji lesa tesne pod zasneženými horami. Po pristátí z neho spadli, stŕpnutý a ostali ležať na zemi.
Severus obratne vytiahol z Ceowulfovho batoha tú najväčšiu kožu a prehodil ju cez nich. No Ylthin sa zrazu postavila a ostala ako obarená.
"Čo je?"
"Kde je kameň? Máte kameň?"
"Neboj sa tu je."
S námahou zdvihol Ceowulf uzlík látky. Ylthin mu ho vytrhla z ruky:
"Prišli ste po toto? Berte a nám dajte pokoj!"
Skríkla a hodila ten kameň ponad Severusovu hlavu. Severus z Ceowulfom sledovali trajektóriu kameňa až na miesto kde dopadol. K nohám zahalenej postavy. Z toho muža alebo ženy nebolo vidno absolútne nič no aj tak Ceowulfovi pripadal známi. Vedel, že ho videl, najpravdepodobnejšie na jednom z miest v ktorom kupoval oblečenie.

"Blade podivej se....ohně...vidiš je?...."
"Jo vidim Alu....kdo to je?"
"Nějaci pocestni, počkej podivam se." Alucard se proměnil do sve podoby. Vstal čelem k vzdalenemu tabořišti a trochu zašilhal svymi dlouhymi uši. Blade v ten moment potichu vyprskl smichy.
"Co je?" Podival se kyneth nechapavě na draka.
Drak se přestal uculovat a zašeptal:"Poprve vidim kynethi dlouhe uši v akci....jsem si řikal, na co je mate tak dlouhe."
"Mě to nepřipada vtipne...Blade." načepiřil se Alucard.
"Ale abych tě potěšil ještě vic...umime s nimi i otačet....jako kočky a jina zviřata." A aby potvrdil sva slova, zkušebně je otočil dozadu, kdyby neměl klidny vyraz ve tvaři, tak by nahodny pozorovatel by řek, že vypada jako kočka, ktera je přikrčena a na vystražnou na vas syči a uši ma podobně stočene dozadu.
Blade se vyprskl smichy ještě vic, musel zakryt pusu rukama, aby ho nebylo slyšet.
"Hej Blade, to neni vtipny....když mame tuhle podobu, tak slyšime, vidime a citime daleko .....doopravdy DALEKO....silněji....neni to pak přijemny....když si někdo pusti maleho tichačka a vy to ve vzdalenosti deseti metru ucitite....Blade přestaň se uculovat a pojď k nim, jsou to nějaci rytiři, kteři doprovazi nějaky kočar do Formenu....zeptame se jestli je nemužem chvili doprovazet."

Kyneth sa iba jemne pousmial. No ten úsmev bol tak veľavravný... Kaemon akoby cítila aj jeho ďalší úmysel a tak padla otázka na ktorú Orbeeto čakal:
"A budem ti chýbať?"
Uprela hrane smutný pohľad.
"A chceš vedieť ako?"
Spýtal sa Orbeeto a čítahka iba pokývla hlavou. Orbeeto sa naklonil ešte viac a svoje peri priložil na Kaemonine. Vzrušene sa zachvela. Ten jediný polibek trval viac než pol minútu kým sa konečne odtrhli.
"Napustím vaňu."
Navrhol Orbeeto a pomohol Kaemon dolu späť na zem. Na maličkú chvíľku jej ukázal svoj dobre stavaný chrbát, ktorý Kaemon študovala kým on nastavoval teplotu a množstvo vody v modernej výrivke. Tá sa behom dvoch minút naplnila vodou zohriatou na 30 stupňou. Vzal Kaemon do náručia a vložil ju do príjemne telpej vody. Potom tam vliezol za ňou. Oprela sa mu hlavou o hruď. On jej masíroval plecia rukami a krk perami, zatiaľ čo ona ho pod hladinou chvostom držala okolo pása a na tvári mala blažený víraz z privretými očami. Jej srsť mu vôbec nevadila. Naopak na dotyk bola neskutočne príjemná aj keď vo vode stratila zo svojej hebkej jemnosti.

Večer na zakladně:
Kyneth divaji se do zrcadla studoval své rysy. „Krásný ….krásný…“ ozvalo se laškovně za jeho zadámí. Dvě útle ruce pokryte černou krátkou srsti, objali jeho široký hrudník, ostré drápky se jemně zabořily do kynethovych prsních svalu. Kyneth popadl jednu ručku a opatrně zatáhl na stranu a pak před sebe. „Kaemon….“ Ozvalo se z jeho úst, vzal kočičí dívku za málem osí pas a posadil ji na plastový stul s umyvadlem. Roztáhl ji něžně nohy, stoupl si k ni bliž a dal ruce po stranách jejich boku. Jeho obličej se ocitl necelý centimetr před jejim. Dívčiny kočičí uši se až samou zvědavosti napřímili.
„Musíme svolat schůzi….aby jsme se dohodli, co a jak a abych se taky rozloučil….co ty nato?“
„To musíš o tom mluvit právě teď.“ Zaprotestovala rozmrzele Kaemon a obtočila své dlouhé nohy kolem Orbeetova pasu.
„Na kdy ji chceš?“
„Schůzi na zítra ráno, rozloučím se s ostatními až skonči…..vždyť v podvečer přileti novačci a to musíme oslavit taky.“
„Tak jo, drahoušku, co bych pro tebe neudělala……mužu teď naoplatku požadat ja o něco tebe?“
„Klidně…“
Kaemon strhla ručník z Orbeetovych boku. Podívala se na jeho slabiny a rozkošně zapředla, pak vzhledla a z psím prosebným výrazem zamňoukala:“Mohli bychom se vrátit k té předchozí příjemné činnosti, prosím…“

"A kde si ma počula spomínať cestu?"
Nechápal Ceowulf.
"Cestu?"
Zháčila sa Ylthin.
"No pýtala si sa ma čo je to tam o tej ceste."
Pripomenul jej Ceowulf.
"Hm m! Nechystali sme sa náhodou na okamžitý odlet?"
Akoby nesmelo sa ozval Severus.
"Pravda."
Súhlasil Ceowulf. Dohádzal veci do batoha a vyštveral sa Severusovi na chrbát. Ylthin to išlo o čosi pomalšie.
"Hm m!"
"Áno?"
Oslovil hmkajúceho Severusa Ceowulf.
"Nešlo by to odložiť aspoň o malú chvíľku? Predsa len nejedol som toho veľa a chceš po mne nepretržitý let na sever."
Ceowulf teda zliezol späť na zem.
"Dúfam, že to nepotrvá dlho."
"Neboj sa, cítim pach nejakej zdochliny..."
Zavetril drak.
"Zdochliny?"
"Vysvetlím keď sa vrátim."
Kým čakali na Severusa Ceowulf pomohol Ylthin dobaliť si zvišok vecí. Skutočne po niekoľkých minútach si Severus od niekiaľ dotiahol mŕtvu laň. Už už sa chcel do nej zahryznúť no zastavila ho tento raz Ylthin.
"A čo ak bola otrávená alebo mala nejakú chorobu."
"O ta o to sa neboj. Zomrela prirozdene na starobu. Na také veci mám nos."
Zaboril konečne svoje tesáky do brucha zdochliny a odtrhol si poriadny kus.
"Ako to?"
"Nô je to jednôduche. Som duhom seveskeho daka muchožruta."
Odpovedal s plnou tlamou Severus.
"Muchožrúta?"
Súčasne nechápavo vyslovili Ylthin aj Ceowulf.
"Mrchožrúta!"
Opravil ich keď prehltol sústo.
"Živým sa prevažne zdochlinami, no ako ste videli nerobý my problém loviť. No lovím preto, že vy by ste zdochninu určite do úst nevzali je tak? Ak by nebolo vás tak hľadám takéto."
Šťuchol tlapou do zdochliny.
"Ako to, že toto počujem prvý krát?"
Chcel vedieť Ceowulf.
"Nepýtal si sa."
Zaznela odpoveď a po nej Ylthinin tlmený smiech.
"Čomu sa zasa smeješ?"
Obrátil sa na ňu Ceowulf.
"Stará elfská poučka: Nikdy nehovor to, na čo sa ťa nik nepýtal. Ten kto Severusa vychoval musel mať minimálne dobré styky z elfami."
Odpovedala Ylthin. Konzumácia Severusovi trvala dlhšie, pretože sa rozhodol zjesť celú laň. A keď skoncoval už aj z posledným sústom, Ceowulf a Ylthin nasadli a spolu vzlietli smer sever.

"Dneska v noci neni moc jasno...sotva vidim....lidska podoba, ma i sve nevyhody." Mumlal si pod nos Blade a pokoušel se udržet orientaci a miřit pořad na sever.
"Blade ja vidim ve tmě naprosto skvěle...řekni mi směr....a ja nas tam dovedu." Blade se podival na Alucarda, ktery šel za nim, trochu se zimomřivě otřasl:"Maš ve tmě strašidelně zařici oči." Usmal se.
"Ty taky, když si drak a je to daleko strašidelnějši....takže směr."
Blade mu ho pověděl a za necelou hodinu vyšli na hlavni uprašenou, ale poměrně dobře udržovanou cestu.
Dvojice nevylezla hned, zezačatku se poohlidli jestli je někdo pobliž, když nikoho nezaznamenali, vylezli z keřu na cestu a zamiřili rovně k hlavnimu kralovskemu městu severa.
"Blade jak se jmenuje kralovske město?"
"´Podle Belise, ktera ma dost široke styki s elfy...no podle elfu je to Leluebe...znamena to severni květina....jinak lidi mu řikaji Formen-což v překladu je sever."
Tiše se oba dva zasmali a pokračovali dal v pomale chuzi.