Nyárë - spoločné príbehy

Belise si toho všimla a zpomalila take:"Co se děje?" otazala se ho.
"Ja nevim, něco neni v pořadku....Alucarde co vyvadiš, promluv!"
Jeho přitel sedici mu na zadech, prakticky se ho nedržel, ruce měl svěšene volně po bocich, měl zakloněnou hlavu a dival se na nebe.
"Alucarde!!!! Co se děje....zatraceně! Belise musim přistat, ty leť dal, cestu si mi ukazala, takže nebude problem, za dva dny se objevit ve městě. Leť a pozdravuj svou pani."
Belise se chvili rozmyšlela a pak pokyvala hlavou, par krat machnula křidly a byla pryč.
"Ach Alucarde ty kynethe jeden zatraceny, co mi to vyvadiš....co se za těch pět let přihodilo?....." znepokojeně šeptal Blade a pomalu přistaval na horske louce bez stromu a s křišťalovym jezerem uprostřed.
Jakmile dosedl na zem, jeho tělo jako by vybuchlo v černou mlhu. Když se mlha rozplynula, na louce stal vysoky muž a držel v naruči sveho druha.
Blade položil Alucarda opatrně na zem, pak k němu přiklekl. Dal jeho hlavu k sobě na klin a pomalu kolebaje začal kynethe hladit po hlavě.
Kynethove oči upřene do nebe se co chvili měnily z lidskych do kočičich a naopak, občas se jejich barva změnila i na uplně černou včetně zorniček a bělma. Tohle Blade u ostatnich kynethu nikdy neviděl.
"Alucarde....co se to s tebou děje..." Blade se začal soustředit na to aby se dostal Kynethovi do mysli....zavřel oči....
Nějakou chvili se vznašel v tmě, pak ho neznamy vir začal někam šilenou rychlosti unašet pryč. Najednou se jeho očim naskytl neuvěřitelně nadherny pohled na tisice, miliony, biliony hvězd, planet a galaxii. Jeho rychly let se zastavil a Blade z ničeho nic koukal na svou planetu...nevěděl jak ale věděl, že je to jeho rodna matka planeta Almaranth. Jeho tělo se pomalu snašelo k jejimu povrchu. A on na něm spatřoval Valku, krutou surovou valku, plne nasili, krve a nenavisti. Každy bojoval s každym, otec zabijel syna, bratr sveho bratra a tam na tom krvavem tisicovym bojišti stal Alucard. Byl cely od krve, chyběla mu ruka a jeho oči byly černe. Z jeho ust z vyceněnymi špičaky vychazela něma slova, z jeho oči tekly slzy, ktere před tim než dopadly na zem proměnily se v drobne diamanty.

"Alucarde už tam skoro budeme, no neni to nadherna země ten sever, jsem pyšny, že pochazim z jejiho luna. Belise mi vykladala o lidech na severu o tom jak jsou statečni a odolnějši než lide ze zapadu a jihu, take mi řekla, že možna navštivime i vychodni lid, vedou dobre obchodni i spojenecke kontakty. Vychodni a severni země jsou utočiště draku, elfu a jinych tvoru dokonce i těch temnych, na okrajovych oblastech, žiji orkove někteři jsou zadobře s lidmi a vedou s nimi obchody, udržuji skřety v šachu ale taky jsou tam i zle bytosti....ti se zatim drži zpatky....no aspoň se drželi zpatky....aspoň ti někteři.... Severni a Vychodni zemi vladne kralovsky par. Severu Uriliel dcera Pana draku a lidske princezny Aktau z rodu Kai a Vychodu Shillien jeji manžel z rodu Lidskeho a La´varthi.
Tyto země žiji v simbioze a proto chtivi jižani a zapadni věčně valčici země tyto dvě vlasti nechavaji napokoji. Aspoň většinou.
Alucarde! Možna už vim proč Harfařane vybrali tuto planetu! Zde jsou zarodky spoluprace temnoty a světla! No neni to užasny!!!" Radoval se Blade, když telepaticky mluvil s kynethem.
"Alucarde....co na to řikaš?" Zeptal se po chvilce drak, jeho přitel a jezdec seděl na jeho hřbetě a byl moc zticha.
"Alu?....Alu?!....Alucarde?!" Drak zpomalil v letu.

V tú noc nemohol zaspať Severus. Hodci sa díval ako Ylthin a Ceowulf spia a pár krát sa mu zdalo, že mu oťažievajú viečka no vždy keď si už myslel, že spý zistil, že sa pozerá na vchod do jaskyne. Niekto ich sleduje, vystrelí šíp ktorý pokojne mohol Ceowulfa zabiť ale miesto toho naň priviaže zvitok písaný v neznámom jazyku. A to mu nešlo do hlavy. Čo vlastne môže chcieť ten niekto? A čo má odhaliť ten list. Čím viac nad tým premýšľal tým viac bol unavenejší až nakoniec konečne zaspal. No spánok mu vydržal iba také tri štyri hodiny pretože to už ho zobudili Ceowulf z Ylthin.
"A vraj niesom unavený."
Zo škodoradostným úsmevom na tváry ho uvítala do nového dňa Ylthin.
"No takmer celú noc som nespal. Premýšľal som."
"Aj ja! Už viem odkiaľ sú tie znaky. Ale stále neviem čo znamenajú."
Oznámyl Ceowulf.
"Z veľkého strieborného pláta na stene niekde?"
"Nečítal si my myšlienky?"
Pozrel naňho podozrivo.
"Nie. Aj ja som ich už videl. No máme zdá sa rovnakú smolu. Ani ja si totiž nespomínam kde to bolo."
"Takže aký máme plán?"
Nadhodila Ylthin. Severus dlho zazýval a dal tak obom možnosť skontrolovať stav jeho chrupu.
"Jednoznačne najprv musíme nájsť vodu, nejaké jazero. Malý kúpeľ by nebol na škodu."
Rozhodol Ceowulf.
___________________________________________________________
Alucard sedel na Bladeovom chbte ale mal stršnú chuť radšej letieť povedľa. No na tvrdé tempo ktoré obaja draci nasadili by stačil iba chvíľu. Blade a Belise sa príležitostne v dračej reči rozprávali a to čo Blade považoval za užitočné pre Alucarda to mu prezradil. Tak sa napríklad dozvedel, že hodci si Urilia nieje istá tieň jej podozrenia padá na akýchsi La´varth. Neskôr mu Blade dodatočne vysvetlil, že je to už takmer vyhynutý národ zvláštnych tvorou žijúcich v hlbokých horských kotlinách. Podozrievajú ich vraj preto, že La´varthi boly najlebšími známimi dračími jazdcami na severe, až kým medzi nimi a samotnýmy drakmi nedošlo k vojne.Alucard túto krajinu z tejto perespektývi poznal až pridobre, no prekvapilo ho akou ríchlosťou sa cez ňu presúvaly. Netrvalo ani hodinu a večne zahalený Avardský masív maly na dohľad tak, že mohly vnímať každý ich detail.

Belise chvili uvažovala a pak souhlasila, v mysli Bladeovi zdělila, že by měly by se vydavat za nižši šlechtice, kteři žiji daleko v Alcireskych horach a do společnosti se nemohou tak často zapojit. "To řikam jen proto, kdyby vas někdo ptal, na to kdo jste a proč o vas neslyšeli. V čem jste dobři, v jakem uměni boje? Chci to vědět abych vam poradila, kam se pak zařadit a kde byste se jakoby cvičili se, taky aby vam Walnira mohla umožnit nenapadne jiste vyhody. U dvora vas asi představi jako bratry Alucarda a Bladea z rodu Monticoru, tento rod existuje, ale neni nijak vyznamny a znam ho jenom proto, že jeden z jezdcu z tohoto rodu před 250 lety zachranil naši pani Urilii a zaplatil za to životem. Ten rod doopravdy žije velice daleko v horach Alcireji....souhlasite?"
Oba "Hvězdni lide" kyvli na souhlas.

"Poď tiež dnu. Aj tam ti môžem posvietiť."
Navrhol Severus a bez vyzvania sa otočil. Tým nedal Ceowulfovi na výber, pretože spolu s ním zmyzlo aj svetlo. Severus v jaskyni položil blkotajúci konár na zem a zubami zachytil jednu z koží ktoré si nechali. Potom ňou prikril Ylthin. Tá už skrčená spala. Opatrne si k nej ľahol, medzi zuby znova vzal obhoretý konár a svietil ním aby Ceowulf videl na papier. Vedel, že minimálne prvú vetu z celého listu už určite vydel napísanú aj v obecnej reči aj v tomto jazyku. No opäť mu myseľ toto tajomstvo odmietala vydať. Severus to vedel. Znova to vycítil.
"Počuj, pospi si. Potrebuješ si oddýchnuť dnes bol celkom náročný deň."
"Nie toto je určite niečo veľmi dôležité! Musím na to prísť."
"Ak ti to poslal až teraz, tak to nebolo až také smrteľne dôležité. A okrem toho, jedno múdre príslovie vravý: Ráno je múdrejšie večera!"
Ceowulf zdvyhnutou rukou draka zarazil.
"Ako chceš, ale svieť si sám!"
Severus vypľul dohárajúci konár z úst. Ten po tom ako spadol na zem zaprskal a nadobro zhasol.
Ceowulf si povzdychol.
"Zdá sa mi, že byť jazdcom nieje vec ľahká."
"To nieje. Lebo nielen drak musí vždy poslúchať jazdca ale je to často aj naopak."
Odpovedal mu myšlienkou Severus ktorý ho už čakal z roztvoreným krídlom. Ceowulfa však najviac hnevalo, že nemal list kam bezpečne uložiť. Skôr než si ľahol vedľa sestri ešte porozmýšľal kam by ho dal. Severusa to napadlo skôr. Zdvihol prednú tlapu a naznačil mu, že by pod ňu mal ten list dať.

"Takže ještě jednou Blade... Dorazime v noci, tajně deset kilometru před pevnosti, aby nas něči drak čistě nahodou nezhladel nebo neucitil....budeme na tom mistě trapčit a mrznout...dva dny....bez věci, no prakticky bez ničeho. Protože se Belise musi vratit k sve pani, tajně zdělit, že přijdeme ale zaroveň vyhlasit, že žadna pomoc nepřijde......ještě před tim než přijdeme my......naše dvě maličkosti...ty a ja.....budeme tvrdit, že jsme novopečeny drak a jeho vyvoleny, kteří se doslechli o mistrech jezdcech ze severu a kteři se chtěji pravoplatnymi jezdci stat taky a tak tajně budeme pozorovat okoli atak a tomu podobne....." Kyneth se odmlčel. Poposunul se na Bladeovych zadech a pak se tak trochu asertivně zeptal:"Mohl bych se k tomu vyjadřit?"
Blade mu v mysli přitakal.
"Ale tak aby to slyšela i Belise."
Blade se zadival na Belise a pak souhlasně zavrčel:"Mluv Alucarde...."
"No začnem z toho....že .....nebylo by lepši, kdyby Blade se vydaval za člověka. Ja jen...za prve je to drak z kralovskeho rodu a je to dost vidět a ja pochybuji, že by to zustalo bez povšimnuti. Za druhe jsme vycvičeni oba dva na jezdce mnohem lip a to mi věř Beliso....doopravdy mnohem lip než jakykoliv jezdci z tehle planety.....jak dlouho zde draci a elfove s lidmi spolupracuji? Tisic? Dva tisice? Tři tisice let? Něco malo přes tisic, viď? No a u nas doma draci s lidmi a jim podobnym maji co dočiněni po dva miliony let a to bez přehaněni. K čemu to vlastně povidam.....naš styl boje apodobně by se projevil...a brzy by se lidi začali ptat...a to bysme nechtěli....že ne..... a za vytoužene třeti....všichni by očekavali draka a člověka...a my by jsme se objevili v lidske podobě....."
"Vim kam miřiš Alucarde....tak co Belise bereš to, že my počkame než doraziš a pak za dva dny přijdeme k vam, Alucard tak jak je a ja v lidske podobě?"

Ceowulf v záři plamínku koukal do pergamenu, Ylthin na Ceowulfa a Severus jim k tomu pokojně svítil. A jak tak Ylthin mžourala přez plamínek do bratrova obličeje, viděla, jak do něj postupně stoupá překvapení. Alespoň tak to odhadla. Překvapení a možná malinko zmatek. A...
"Co tohle znamená?" ptal se, a přeně se tak trefil do jejího odhadu. Byla zvědavá, co ho tak překvapilo a přitočila se k Severovi, který se taky naklonil blíže.
"No, bráško, myslela jsem si, že znám všechna místně užívaná písma. Neznám," pokrčila rameny, "Nepřipomíná mi to nic. Vůbec."
Severus pouze koukal a přikyvoval.
"Ale Ceo, určitě je to určeno pro tebe," přemítala dál Ylthin, "protože ty jediný máš potenciál, o kterém nevíš. Teď jen zkus vydolovat z paměti tu správnou pasáž. A pokud možno jen tu. Nehodlám si zas hrát na návnadu. Tak do toho," povzbudivě se na něj usmála a vrátila mu papír, "a nevím jak vy, ale já jdu spát," oznámila jim jejich malá, elfská špionka a odebrala se do jeskyně, zanechavši je samotné před ní.

Ceowulf v záři plamínku koukal do pergamenu, Ylthin na Ceowulfa a Severus jim k tomu pokojně svítil. A jak tak Ylthin mžourala přez plamínek do bratrova obličeje, viděla, jak do něj postupně stoupá překvapení. Alespoň tak to odhadla. Překvapení a možná malinko zmatek. A...
"Co tohle znamená?" ptal se, a přeně se tak trefil do jejího odhadu. Byla zvědavá, co ho tak překvapilo a přitočila se k Severovi, který se taky naklonil blíže.
"No, bráško, myslela jsem si, že znám všechna místně užívaná písma. Neznám," pokrčila rameny, "Nepřipomíná mi to nic. Vůbec."
Severus pouze koukal a přikyvoval.
"Ale Ceo, určitě je to určeno pro tebe," přemítala dál Ylthin, "protože ty jediný máš potenciál, o kterém nevíš. Teď jen zkus vydolovat z paměti tu správnou pasáž. A pokud možno jen tu. Nehodlám si zas hrát na návnadu. Tak do toho," povzbudivě se na něj usmála a vrátila mu papír, "a nevím jak vy, ale já jdu spát," oznámila jim jejich malá, elfská špionka a odebrala se do jeskyně, zanechavši je samotné před ní.

Ceowulf opatrne vstal a zakrádavým krokom sa blížil ku vchodu do jaskyne.
"Kam to ideš?"
Spýtala sa Ylthin. Ceowulf si iba priložil prst na peri a tak im naznačil aby boly ticho. Vonku bola už veľká tma. Presne v tej istej sekunde sa spoza mrakov ukázal mesiac. Ceowulf klesol na kolená. Sťažka dýchal. Na koži mu z ohromnou rýchlosťou začala vyrastať sivá srsť, nechty sa mu pretiahli a zaostrili. Celá jeho postava asi za minútu nabrala konečných vlčích risov. Po celý ten čas Severus držal Yltin v úzadí pre prípad, že by ju napadlo sa za bratom rozbehnúť. Aj keď sa Ceowulf už ovládal aj ako vlk, jedno bolo isté pri kontrole sa kontrolovať nevie a nikdy vedieť nebude. A Severus nechel nič zbytočne riskovať. Keď sa Ceowulfov dych ustálil pomaly vyšiel von z jaskyne. Cítil prítomnosť niekoho. Rozhliadal sa na všetky strany a vetril. Stále však cítil iba tú zvláštnu vôňu a nič viac. Pomaly sa otočil a zamieril späť. V tom sa ozvalo tlmené "brnk". Ak by bol Ceowulf urobil o jeden krok viac šíp ktorý teraz trčal zo zeme pred ním by bol skončil v jeho boku. Bolo na ňom čosi uviazané. Ceowulf ho zdvihol. Zo zdvihnutými tlapami sa obrátil kľakol si a zobral zo zeme hrubší odlomený konár. Cúvajúc sa vrátl do jaskyne.
"Budem potrebovať svetlo. Severus mohol by si prosím zapáliť ten konár?"
Severus si ho strčil priamo do tlami a keď ho vytiahol, jeho koniec horel. Ylthin ho pridržala. Ceowulf odbalil priviazaný pergamen na šípe a otvoril ho.

Alucard se pozdravil z Belise, ktera byla poněkud zklamana z toho, že se jeji pani a vznešena Uriliel nedostane pomoci takovou jakou chtěly, ale byla rada aspoň za něco. Dostala vic než mohly čekat, a tak by měla byt vděčna i za to malo. Aspoň neodejde od těch zvlaštnich hvězdnych lidi s prazdnou. Za ten den a noc, co ztravila v te zvlaštni budově nazyvane Velka hala na "Zakladně", poznala několik druhu hvězdnych lidi, bylo jasne že jsou z ruznych ras a udivovalo ji, že spolu tak spolupracuji a maji mezi sebou takovy přatelsky vztah. Nejvice ji zaujali ti dva muži podobni elfum, citila k nim něco zvlaštniho, takovy pocit podobny tomu, když si vybirala svou budouci jezdkyni. Měla takove tušeni, že kdyby ji jeden z těch dvou rozkazal ať skoči ze skaly bez rozevřenych křidel... asi by to udělala, měli na ni doopravdy zvlaštni vliv. Stejně jako ten Alucard, ktereho doopravdy nemusela, nejenom že ji jako drakovi neprojevoval dostatek ucty, jak to dělavaji elfove, ale bylo vidět, že se stara pouze o sebe a strašně malo o sveho draka a okoli. Taky byla hodně překvapena z vychovani a zvyku Bladea, byly tak velice odlišne i když sam Blade byl z tehle planety.
Když večer před odletem spolu mluvili, tak nastala řeč o jejich jezdcech. Belise vykladala o Walniře a o tom jak to mezi draky a jejich jezdci chodi a Blade zase naoplatku povykladal o Alucardovi. Z jeho procitěnych slov bylo jasne, jak sveho jezdce nadevše miluje a cti. Belise až přičila tak nezkonala oddanost a laska k tomu arogantnimu hlupakovi jeho jezdcovi, ale tyhle pocity si radši ponechavala sama pro sebe.

Alucarda probudil zvlaštni pocit vznašeni. Otevřel oči. A setkal se širokym usměvem Bladeovym. Kyneth se podival kde se nachazi. Nachazel se už oblečeny, v Bladeove naruči. Drak ho bez namahy nesl. Kyneth vyjeknul a svalil se na zem.
"Blade!!!!"
"Hej ja za to nemužu, ty si spal, pokoušel jsem se tě probudit, ale moc to nešlo, tak jsem si dovolil o tebe chvili pečovat a zajistit, aby si všude byl včas." Rozhodil rukama Drak a přitom se stale nevinně usmival.
Alucardove tvaři se vystřidaly všechny odstiny červene. Podrbal se na zatylku a pak se tichym stydlivym tonem zeptal se:"Kde to jsme?"
"Před mou ubikaci, Střibrna Belise nas už čeka, až vzlitneme, vysvětlim ti co a jak, za koho se budeme vydavat, co budeme provadět a s kym všim se budeme převažně setkavat."
"Takjo, dobře a kde mame věci?"
"Nemame věci."
"My nemame věci?"
"Ne, všechno dostaneme až tam, ale počkej z protestovanim pak ti to vysvětlim."
Kynethove lidske oči se na maly okamžik změnili na oči s kočičimi zorničkami, maly okamžik se koukal do blba a pak se stejnym vyrazem ve tvaři zeptal:"To nas chtěji zabit?"
Blade se tiše uchychtnul:"Ne určitě ne...."
"Necham si zvyšit plat." Kyneth se vzpamatoval, pěsti jemně vžduchl do Blade a s usměvem mazaneho profesionala pronesl:"Tak jdeme, co ještě stojime."

"Ale to nám proti vlkolačej kliadbe nijako nepomôže."
Namietol Severus.
"To by sme museli zatieniť mesiac."
Dodal sám zmienený.
"Ylthin si milá, ale ja by som vás ešte vydržal niesť. Si ľahučká ako pierko. A tvoj brat pre mňa tiež nieje žiadna príťaž. Nemusíš si o mňa robyť žiadne veľké starosti."
Ubezpečil ju Severus.
"Dobre ale aj tak už radšej poďme."
Chcel ich posúriť Ceowulf. A tak zahasili oheň. Severus rozohnal krídlami dym aby ich nebolo vidno do ďaleka a nechali sa potom viesť Ylthin cez les. Jaskyňa ktorú im našla bola síce od dosť menšia ale nakoniec sa do nej všetci vošli.
"Šaty dolu!"
Priam rozkazovačným tónom vyhŕkol Severus na Ceowulfa.
"Prečo?"
Severus naznačil, že pri premene si ich znovu roztrhne a tak sa Ceowulf vyzliekol. Nechal si iba kratšie spodné nohavice. Triasol sa chladom a tak ako si už všetci zvykli ich Severus prichýlil. Spoločne čakali na moment kedy víde mesiac.
"Ylthin. Nešla by si von keď sa budem meniť? Vieš nieje to pekný pohľad."
"Už som ťa videla meniť sa. A nielen teba..."
"Nielen mňa ako to myslíš?"
Všimol si jej prerieknutie Ceowulf.
"No. Ako ti to vysvetlím...?"
Zauvažovala Ylthin.
"Nič mi vysvetľovať nemusíš!"
Vyšlo z Ceowulfa. Spomenul si totiž. Ten večer keď sa prebral a nevedel o sebe vôbec nič. Tá bytosť ktorú pokladal za muža, ktorú prenasledovalo to zvláštne stvorenie."
"Vtedy keď som sa prebral to si..."
"Áno to som bola ja."
Priznala sa Ylthin.
"Neviem ako je to možné, ale znovu je tu niekto kto sliedi okolo nás!"
Náhle prehovoril Severus.

Seděli u ohně. Severovi to nevadilo, ale Ceowulfovi s Ylthin by syrové maso doopravdy dobře nedělalo. Vpravdě, Ylthin evidentně nedělalo dobře ani opečené. Po prvních soustech, kdy nejspíš zahnala nejhorší hlad, začala si uvědomovat, co jí. Další už převalovala v ústech, a nakonec s díky vrátila maso Ceowulfovi.
"Ale prosím tě, sněz to ty. Nebo Sevrus. Bylo by mi líto, že musel umřít zbytečně." a s těmi slovy se vzdálila od ohně.
Po necelé půlhodině se vrátila s halenkou plnou malin a borůvek. Usadlila se zpět k ohni, ale nejdřív se musela bránit jejich nechápavým pohledům.
"Co je? Já za to nemůžu! Jsem lesní elf a byla jsem tak vychovaná! V nouzi možná, nejsem žádná fajnovka, ale teď jsem měla i jinou možnost. Tak na mě tak nezírejte!" Ceowulf se musel smát jejímu rozčarování. Vlastně to bylo porvé, co se dnes srdečně zasmál a byla to příjemná změna.
"Mimochodem, až se támhleten dořehtá," hodila vyčítavý pohled na Ceowulfa, "Asi kilometr odsud je ve skále pěkná jeskyňka. Za chvíli je tma. Severe, ty si musíš taky odpočinout, letíš celý den, ale hlavně by mohl vyjít měsíc," hodila okem znovu na Ceowulfa, kterému úsměv stuhl na tváři.
"Dojíme a jdeme," odsouhlasil jeskyni jako vhodné řešení. A v duchu si nadával za to, že neochrání sestřičku ani před sebou samým. Tak jak se mu to podaří proti celému zástupu nepřátel?

Pohyb Severusovich krídel bol doslova uspávajúci a to tak, že Ylthin skutočne zaspala. Ceowulf sa nútil do bdenia. Nemohol sa tým len tak nechať strhnúť, lebo ak by sa mu to náhodou stalo vo vypätejšej situácií mohlo by to mať nedozierne následky. Severus ako prirozdzene zhovorčivý tvor to ticho už nevidržal. Čo ak sa snažil vychutnávať si po značne dlhej dobe slobodu dlhého voľného letu stále mu nebol jasný nejaký bližší cieľ.
"No na sever mierime, ale kam na sever?"
Dostal to konečne zo seba.
"To ti neviem povedať, poviem ti, že som si spomenul na jedno zvláštne miesto pod horami kde som určite kedysi bol."
"A budeme iba navštevovať miesta na ktoré si spomenieš alebo budeme mať aj nejaký vícvik?"
Znovu sa spítal Severus ktorý jednoducho chcel hovoriť a naviac Ceowulfovi konverzácia pomáhala nezaspať.
Ceowulf sa na to zasmial:
"Vícvik? Myslel som si, že si už vicvičený."
Nato musel drak potlačiť tlak smiechu ktorý sa mu dral hore hrdlom:
"Nemislel som môjho ale tvojho vícviku jazdca. Tu nestačí iba vedieť strieľať a udžať sa na mne aj pri tých najbesnejších otočkách a vývrtkách vo vzduchu. Ani ja sám si neviem predstaviť aké možnosti ale aj aké hrozby môže priniesť spojenie našich myslí."
"Chápem čo máš na mysli."
Pokývol hlavou Ceowulf.
"Neboj sa, všetko poporadí. Aby som porozumel budúcnosti musím najprv pochopiť mynulosť nie?"
"A na čo také si si ešte spomenul?"
"Ty to nečítaš z mojej mysle?"
Udivil sa Ceowulf.
"Ale no tak! Niesom žiadny špión. Každý máme svoje súkromie."
"To teda odceňujem, že mi sústavne nečítaš... Čo to robýš?"
Severus totiž začal klesať k zemi.
"No od minulého večera nikto z nás nemal nič v ústach a neviem ako tebe ale môj žalúdok mi to už pripomína."
______________________________________________________
"Ano Alu?"
"Drvíš ma!"
Blade si uvedomil, že znovu zle odhadol svoju silu a tak povolil.
"Mal si zlý sen?"
Alucard prikývol. V očiach sa mu stále zračil strach a Blade si to všimol.
"Čo sa deje? Poznám ťa a ty nemáš len tak z hocičoho strach. Prečo sa predomnou uzatváraš?"
"Necháp ma zle. Ja len, sú to len sny, nechcem ťa zbytočne zaťažovať."
Blade položil Alucardovu hlavu späť na vankúš.
"Ešte spi. Skoro ráno vyrážame. Dobrú noc."
Zaželal svojmu jazdcovi Blade. Potom si z panela vybral záložné lôžko a ľahol si naň. Zaspal skôr ako Alucard ktorý sa ešte chvíľu díval ako Blade spí. Dokonca ešte aj v ľudskej podobe mu ostal zvyk potom ako zaspal stočiť sa do klbka a aj teraz nápadne pripomínal svoju dračiu podobu.

Alucard se chvěl. Horky proud vody mu stekal po tvaři, laskal jeho silna zada a uvolňoval jeho stuhle svaly. Jenže chvěni nebylo zpusobene unavou. Alucard měl strach.
Nevěděl z čeho, zničeho nic ho ten strach přepadl a nehodlal ho pustit. Kyneth cely roztřeseny vylezl ze sprchy, nahy a mokry dovravoral k posteli a vlezl pod deku. Stočil se do klubička a pokusil se zavřit oči. Avšak jakmile to udělal, objevily se mu v mysli ruzne hruzostrašne obrazy....bitvy, mrtvi, mučeni, umirajici lide, padli draci....poušť, hora.....
Obrazy se mihaly tak rychle a byly tak krute, že Alucard nevydržel a s vykřikem otevřel oči.
Ocitl se v ocelove Bladeove naruči. Venku byla už tma
"Blade...."

Alucard šel dlouhou chodbou do sve ubikaci, při tom se pokoušel zvyknout na pocit, že ma za zady jako ocasek Bladea, ale moc na to zvyknout nešlo:"Blade?"
"Ano Alu?"
"Ty nemaš nic na praci?" zeptal se znervozněně.
"Ne, proč?" oplatil otazkou Blade, to už s Alucardem stali před kynethovym pokojem.
"Ja jen, neměl by někdo te Belise zdělit, že ji nebudeme moc pomoct, aspoň ne tak jak si ona mysli?"
"Neboj o to se už postaral Orbeeto, když jsme byli na navštěvě u Imperiala Angela, chudak ten byl teda pochroumany."
"Jak tože o tom nevim, proč si mi to neřekl dřiv."
"Ja myslel, že o tom viš, myslel jsem, že ti Eldewalden nebo Limeteru s Orbeetem tento fakt zdělili." Podival se překvapeně Blade na vchazejiciho do pokoje Alucarda, vešel taky a dveře se za nim zavřely.
Kyneth si sundal vrchni dil uniformy a zapnul holotelevizi, v vyběru hudby vybral tichou rytmickou melodii, sedl si na postel a natahl se pro věci do skřiňky na opačne straně lože:" Kynethi mezi sebou nedokažou telepaticky komunikovat, proč si mysliš, že mame na ruce komunikačni interkomy..... mohli mi to zdělit aspoň přes něj, ne. To už nejsem člen zakladny nebo co...." bručel si pod nos Alucard. Vstal, dal si ručnik na rameno a přistoupil k rohu jedne stěny, tam si na drobnem panelu nad malymi plastovymi dviřkami, vybral si z nabidek jidel, ktere se dělaji na zakladně a nastavil čas, kdy se mu to ma servirovat. Zamiřil do koupelny a Blade za nim, ve dveřich se oba zastavili, přesněji řečeno - zastavil se Alucard, natočil hlavu do zadu a tazavě pronesl:"Moment, ty jdeš se mnou?"
Blade si uvědomil co děla, začervenal se a poodstoupil od vchodu do koupelny:"Promiň." zašeptal a vyšel z pokoje ven. Zamiřil k Belise, jeji barva ho zaujala a on ji chtěl projevit svou naklonnost a popovidat si s ni, hlavně ho zajimalo z jakeho rodu je a byl taky nadšeny z toho, že je to jedina dračice, vlastně jediny drak, co potkal. Rad by poznal i jine sveho druhu a seznamil se s jejich zvyky. Prakticky cely svuj 6 lety život stravil na zakladně a v blizkem jejim okoli. Byl vychovavan dračim zvykum, draku co ani neznal a kteři pochazeli z planety Velka Drači z galaxii Harfara.
Ach jak byl nadšen z nadchazejici mise.

Zatímco tiše pochodovali lesem, snažila se nenápadně zjistit, kdo je sleduje, ale zřejmě si toho byl vědom, protože jí k tomu nedal nejmenší příležitost. Po slabé půlhodince se jim podařilo vyjít na lesní mýtinku. Nebyla sice nikterak velká, ale na vzletový manévr stále ještě nedospělého draka tak akorát.
_____________________________________________________

"Chtěl jsi se mnou mluvit, Orbeeto?" strčil do dveří hlavu Alucard, "A můžu i s Bladem?" otázal se ještě. Nechtělo se mu od něj vzdalovat, pokud to nebude nutné. Odloučeni už byli dost dlouho.
"Vlastně ano, dokonce to tak bude lepší," souhlasil velitel, "Jak asi tušíš, hodlám tě vyslat jako pozorovatele k tomu případu ztrácení vajec a podobných nepříjemností, co se dějí Walniře. A Blade se ti jistě bude hodit. Budu čekat na tvé zprávy zde. Nevím, kdy a jak přesně proběhne střídání s Lee, ale pokud tu budu, jsem první, kdo ti bude stát po boku, kdyby nastaly nějaké problémy," usmál se, "a teď jdi a hodně zdaru, kamaráde," dovolil si nazávěr svého velitelského rozkazu přátelské oslovení.
_____________________________________________________

"Tak kam to bude, šéfe?" optal se laškovně Severus. Ve vzduchu se cítil před neznámým pronásledovatelem mnohem bezpečněji. Téměř nic se nemohlo vyrovnat rychlosti a mrštnosti draka ve vzduchu. Snad jen jiný drak. A ať ten dole byl, co byl, drak určitě ne. Severus ale zároveň cítil Ceowulfovu nejistotu a laškovným tónem se ho snažil rozptýlit.
"Správná otázka kamaráde," odvětil Ceowulf, "chystá se změna směru. Čelem vzad a na sever, Kaldera počká!" vydal rozkaz v odpověď na spíše řečnicky míněnou otázku, "A neptejte se proč, sám to nevím," zodpověděl ještě nezodpovězenou otázku.
"A není to nějaká past?" zajímal se Severus.
"Ne, není. Není to vnucená myšlenka. Je moje. Nebo alespoň toho, kdo žil v téhle hlavě předemnou. A zněla dost naléhavě. Věř mi. Vzpomínky se vracejí," dodal tajemně. Severus už dál neprotestoval a ve vzduchu vykroužil obratný půloblouk. Ani jednoho z nich nenapadlo diskutovat o tom, kde se od nich Ylthin oddělí. Teď už to bylo jasné. Nepřítel ví, že patří k nim, do Kaldery už se nechystahí a Ylthin už prokázala, že umí být užitečná. A tak se ze spolupracující dvojice stala trojice. Alespoň prozatím.

"Áno ale peši." Upresnil Severus.
"A to prečo?" Trochu znervóznela Ylthin. Už ju aj napadlo či sa drak pri pristávaní nejako nezranil ale Severus to vysvetlil úplne ninač.
"No nemám tu kde vzlietnuť!"
"Ako to, veď si pristál?"
Tiež nechápal v prvej chvíli Ceowulf. Severus sa to rozhodol názorne demonštrovať a roztiahnuť krýdla. Roztvoril ich sotva do štvrtiny ich skutočného rozpätia. Viac mu to nedovolili okolyté stromi.
"Stiahnuť krídla pri pristávaní to ešte šlo. Ale roztiahnuť ich nemám kde."
"Takže sa musíme vydať peši hľadať nejaké priestrannejšie miesto."
"A čo keby si vyliezol na strom a odtiaľ by sme vzlietli?"
Napadlo Ylthin.
"Nápad to nieje zlý, ale na týchto stromoch nerealizovateľný. Sú tu samé mladé stromy z tenkými kmeňmi. Pochybujem žeby ma alebo lebšie povedané nás nejaký z nich udržal."
Zamietol túto možnosť Severus. A tak teda Ceowulf vykročil vpred ako prvý. Severus a Ylthin kráčali podľa toho ako im to dovoľoval priestor raz po stranách vedľa Ceowulfa a inokedy husím pochodom za sebou. Raz keď bola cesta dosť široká na to aby išli vedľa seba Ylthin pošepla Ceowulfovi:
"Ešte stále nás niekto sleduje alebo niečo. Neotáčajte sa ani nezríchľujte, pokojne tak ako doteraz."
"Niesu to tý s červenými plášťami?"
Pošepky takmer zaúpel Ceowulf.
"Je iba jeden ale či k nim nepatrí to ti neviem povedať."

Orbeeto rozpustil schôdzku v konferenčnej miestnosti a vrátil sa do svojej pracovne. Bez toho aby nad tým nejako dlho uvažoval sa rozhodol kto bude tým jednotlivcom pozorovateľom. Sadol si za svoj stôl a stlačil tlačidlo na dotykovom panely stola:
"Zožente mi Alucarda!"
Rozkázal Limeterovmu hologramu ktorý mu zobrazila projekcia stola.
"Rozkaz!"
Odpovedal hlas z mikroreproduktora ktorý bol rovnako ako mikrofón zabudovaný v doske. V podstate celý tento stôl slúžil ako počítač a centrálny ovládací panel.
"Prepáč Belise musím ťa na chvíľu opustiť mám povinnosti."
Ospravedlnil sa dračici Limeteru a vydal sa hľadať Alucarda. Ten sa potuloval spolu z Bladeom po chodbách a živo mu opisoval to čo všetko zažil. Blade naňho totiž naliehal, a Alucard vedel, že jeho dračí priateľ je zvedaví. Limeteru ich v podstate iba náhodou narazil na chodbe.
"Prepáč, že vás vyrušujem."
Prerušil ich v polovici rozhovoru Limeteru.
"Áno?"
Obrátil k nemu hlavu Blade.
"Plukovník, chce hovoriť vo svojej pracovni z Alucardom."
Alucard a Blade sa teda bez slova otočili opačným smerom akým mierili doteraz a nasledovali Limetera do Orbeetovej kancelárie.
Belise zatiaľ robyl spoločnosť Eldewalden, ktorému sa ale nepodarilo vyhnúť sa téme: "Ak ste hviezdny ľudia pochádzate z hviezd?"
Belise trvala na tom, že to chce vedieť a tentoraz nehodlala pristúpiť na zmenu témy. Eldewalden sa dostal do ťažkej pozície. Kynethi totiž nadovšetko stavajú rovnováhu ktorá je pre nich základom každej exstencie. A teraz si musel vybrať medzi uposlúchuťím rozkazu a klamstvom. Nakoniec sa mu podarilo zvoliť zlatú strednú cestu:
"Vieš, no mi ako taký z hviezd nepochádzame ale dokážeme na nich lietať."
K tomuto ho inšpirovalo meno lode na ktorej kedysi slúžil - Hviezda.
"To znamená, že keď vidím kométu sedlá ju niektorý z vás?"
Zo záuimom sa spýtala Belise.
"No dalo by sa to tak povedať." Pripustil Eldewalden ktorému vzápäti odľahlo pretože sa vrátil Limeteru.

"Čekat, hádám, nemůžeme. Takže máš ji mít. Co mám dělat? Ale rychle. Ať nás nenajdou!" souhlasila Ylthin.
"Jsi si jistá?" tázal se Severus. Když přikývla, ještě dodal: "Promiň, jiná cesta mě nenapadla."
Otočil se k lesu, a když se k ní otočil zpět čelem, měl ve tváři úplně jiný výraz. Poznala tu změnu, i přes to, že jako drak neměl tak dokonalou mimiku, jako její rod. Mírně vyvalila oči?
"Co tohle znamená, Severe?" odráželo se její překvapení i v hlase. On však místo odpovědi výhrušně odfrkl do vzduchu pár jiskřiček.
"Co blbneš?" Vystřídal v jejím hlase překvapení zmatek, "Neměli bysme se soustředit na něco jiného?"
Odpovědí na tuto otázku se jí stalo teď už ne pár jiskřiček, ale oheň. A rozhodně už ne směřovaný do vzduchu. Ani o píď neuhnula.
"Doháje, to ses zbláznil?!" křičela.
Severovi začala docházet trpělivost. Prudce švihl ocasem tak, že jí rozcuchal vlasy. Udělal krok vpřed a ukázal jí řadu bílých a hlavně pěkně ostrých zubů.
"Zbláznil," zašeptala a konečně udělala krůček vzad. Jakoby chtěl potvrdit její slova, opakoval ono číslo s ohněm. Tráva u špiček jejích bot vzplanula. Při dalším výhružném pohledu se otočila a rychle přeběhla těch pár kroků k bratrovi.
"Ceowulfe, vzbuď se! Prostě se vzbuď, protože jemu hráblo," šeptala zufale, "Dělej! Vbuď se! Nebo ti ublíží."
I když se přiblížil, nehnula se od bratra ani o píď. "No tak!" velela Ceowulfovi překvapivě pevným hlasem, zatímco s ním třásla. „Nedovolím, ti, abys mu ublížil, rozumíš?“ vyjela útočně po Severovi. Tváří mu problesklo něco, co šlo dost těžko pojmenovat.
Rafinovaným, útočným způsobem se mu nakonec povedlo ji od něj oddělit. V tu chvíli ale Ylthin došlo, že chce jí. Rozběhla se do lesa, na druhou stranu od Ceowulfa. Tím nedala Severovi na výběr. Musel.
Zahradil ji ústupovou cestu a pak ji ocasem přitiskl ke stromu. Bušila do něj pěstičkami v zoufalé snaze se nevzdat. Už ho doopravdy vyváděla z míry. Oheň nepomáhal. Teprve když přiblížil svou otevřenou tlamu na centimetr od jejího obličeje, téměř jen vydechla :"Ceowulfe, prosím, pomoc!"
Vazba mezi těma dvěma znovu nezklamala. V tu chvíli se probral. Rychlým trhnutím byl okamžitě na nohou. Nebylo ale třeba. Ve stejný moment Severus povolil svůj stisk a vrátil se ke svému obvyklému výrazu. Podíval se na vyděšenou a maximálně zmatenou Ylthin.
„To je dost. Už jsem myslel, že nemáš žádný pud sebezáchovy.“ řekl, a pak omluvně dodal: „Fakt jsem nechtěl tě takhle vyděsit, promiň. Asi jsem měl zkusit vymyslet něco jiného. Bylo to trochu víc drastické.“ A zatímco se snažil ocasem ji zvednut zpět na nohy, které se pod ní podlomily ve chvíli, kdy ji pustil, dodal: „Musím říct, že jsem prudce podcenil míru tvé odvahy,“ usmál se na ni.
„Netuším, jak jsi věděl, že to zabere, ale evidentně to zabralo,“ už se taky zvládla pousmát Ylthin, „Tak honem, pokračujem v cestě pánové“.