Nyárë - spoločné príbehy

Ve chvíli, kdy Blade a Alucard byly nad jezerem: Kyneth na nic nečekal seskočil z draka a šipkou vlítl do vody. Chvíli byl potopen a po dvou minutách vyplaval na povrch. Blade se zase na oplatku bezpečně přistal na pisčito-kamennym břehu. Jedním prstem se dotknul vody a pak ho štítivě odtáhl."Je ještě chladna...." zklamaně zamumlal " myslel jsem, že pod konec jara bude teplejší, raději se budu vyhřívat na břehu.“ Lehl si na prosluněny kus břehu a zavřel oči.
Po pěti minutách otevřel své zlaté oko a rozhlídl se kolem, Alucard ještě nevyplaval. Drak začínal byt znepokojeny. Řekl si, že počká ještě minutu. Uplynula minuta a Alucard nikde.
Blade nad ničem nepřemýšlel, skočil do ledové vody a potopil se. Na hladině nezůstala ani vlnka, kolem zpívali ptáci, les šeptal v jemném vánku, mála zvířátka se starala o své domečky a zlate oči, které se objevily nad hladinou nevěštily nic dobrého.

Mlada dračice se řídila popisem, který ji poradila její pani. Měla dojit lesem k obrovskému jezeru a odtud zamířit na sever, rovnou na Semerske planě, tam by se měla setkat s lidmi, kterým nesla zprávu, no možná spíše prosbu o pomoc.
Dračice zvedla hlavu do výšky a začuchala vzduch kolem sebe. Byl cítit vlahou, to znamenalo, že je blízko vody. Sklonila hlavu a rozběhla se k jezeru. Když byla skoro u něho, uslyšela zvonivý mužsky smích. Zpomalila a pomalu se přiblížila k okraji lesa, přikrčila se za velkym keřem a pozorovala děni před sebou.
Nad hladinou vody uprostřed jezera se tyčila do výší obrovská hlava draka černých barev. Jeho zlaté rohy byly ještě do kulatá, což svědčilo o jeho nedospělosti, stejných barev byli i jeho oči s kočičími zorničkami. Měl protáhly ušlechtily čumák z bílými ostrými zuby, kterého taky zdobil jeden zlaty růžek. No a na tom čumáku seděl nějaký zvláštní muž a smál se z celého srdce a jeho kůže se zvláštně třipitivě leskla.

„Ale no tak Blade, netvař se tak, byl to jen pokus jak tě dostat do vody.“
Drak se zamračil ještě víc:“Ty! Jsi jako čerstvě vylíhle mladě!“

______________________________________________________Alucard sa odsrdca zasmial.
"No niesi prvý kto mi to hovorí. Fakt si ani nepamätám kedy som bol naposledy čistý. Čo povieš, keby som ešte dnes vymenil sprchu za to krásne čisté jazero na juh odtiaľto? A išli by sme spolu?"
Bladeovi netrebalo hovoriť nič dvakrát. Hlasovím príkazom rozkázal riadiacemu sistému otvoriť strop.
"Sadaj!"
Vyzval Alucarda, ktorý sa z radosťou usadil medzi Bladeovími lopatkami. Vzlniesli sa do vzduchu ľahko ako pierko a priamo ako šíp. Aj keď Alucard lietal na Severusovi keď ho trénoval toto bol absolútne odlišný zážitok. Toto bol jeho Blade. Pevne sa primkol k nemu, nie preto, žeby sa bál pádu, chcel cítiť Bladeovu blízkosť. Napriek tejto šťastnej udalosti mal v sebe trochu zmiešané pocity. Teraz už plne chápal ako musel Severus prežiť jeho odchod. Ale potom sa už odmietol tým ďalej zaoberať.
"Každý z nás má draka a jazdca a tak je to správne!" Hovoril si v duchu.
______________________________________________________
"Na čo sa to stále pozeráš?"
Naklonil sa Severus bližšie.
"No tento kameň som sa pokúšal predať na trhovisku jednému obchodníkovy. A z ničoho nič sa tam zjavil akýsi divný chlap a povedal, že mi zaňho zaplatí dvojnásobok. A potom obydvaja začali zvišovať cenu. A ja stále nechápem, čo je na tom kameni také vzácne."
Severus nespúšťal oči z kameňa.
"No a čo teraz? Šaty už mám, tak letíme do Kaldera?"
Severus zamručal.
"Ak má táto vec skutočne cenu trebalo by si to overiť. A nepoznám žiadnych lebších odborníkov na kovi ako trpaslíkov. Ale to máme úplne opačným smerom. Musíme sa na tom nejako dohodnúť. Preto najprv navrhujem, vrátiť sa ešte na chvíľu k jaskyni. O a mimochodom. Kto bola tá krásna elfská dáma čo si stretol necelú polhodinku od jaskyne?"
"A vieš, že ani neviem! Ale ona pozná mňa. Viem, že by som mal poznať aj ja ju ale nepamätám sa."
Severus ďalej nedobiedzal. Vedel, že Ceowulf hovorí pravdu a tiež vedel, že keď si náhodou spomenie tak on bude ten prvý kto to bude vedieť.

Ceowulf seskočil zpět na pevnou zem s pocitem nesmírné úlevy. Nepochyboval, že z dračího hřbetu je na svět ještě krásnější pohled než z toho koňského, nadruhou stranu to z něj bylo taky daleko dál na zem v případě pádu. A drak se při letu zvláštně klouzavě houpe, jak mává křídli. Rozhodně to bude chtít ještě pár letů, než si ten pohled plně užije, bez divného pocitu kolem žaludku a úplně křečovitý. Vzal si svůj váček s kamenem, jedinou kůži, kterou vzal sebou, a zbraně, které mu zbyly po předcházejícím setkání. Protože, koneckonců, jeden nikdy neví.
Až na náměstí městečka ale dorazil celkem v klidu. Chtěl co nejrychleji směnit co přinesl a vrátit se zpět do lesa k Severusovi. Ve městě se cítil divně, nepřirozeně. Koneckonců, nebylo se čemu divit. Všechen svůj život, který měl v paměti prožil mimo město.
Ve městečku byly právě trhy. Ceowulf našel jeden stánek, kde tušil, že by mohl svůj majetek odprodat. Nejdříve to vypadalo, že bez problémů dostane od trhovce, který si kámen právě prohlížel, částku, která by tak akorát stačila pokrýt výdaj na věci, které chtěl získat, když se mu za zády, přímo do ucha ozval ne zrovna příjemný hlas: "Dám Vám dvakrát tolik, než nabídne." Ceowulf až nadskočil, jak se lekl. Rychle se otočil, a měl co dělat, aby nenadskočil znovu. Protože ten zjev za ním byl opravdu dost hrůzný. Prodavač, zavětříc, že zde jde asi o dobrý obchod, a že nejspíš něco na tom kameni přehléd, se snažil obrátit pozornost zpět na sebe: "Pardon, prvně jsem se spletl v odhadu ceny. Nabízím za něj třikrát tolik".
"Má nabídka stále platí: Dvakrát tolik, co on." zašeptal mu do ucha ten podivín. Ceowulf se rozhodl velmi rychle. Vytrhl trhovci z ruky kámen a utekl do jedné z postraních uliček. Tam celkem výhodně prodal jedinou, ale poctivou a vydělanou kůži. Trochu teď litoval toho, že si chtěl ušetřit námahu s ostatními, i takhle ale měl dost peněz, aby si pořídil nějaké oblečení a rychle se vytratil bránou ven. Z jemu neznámého důvodu se v zamyšlení vydal na druhou stranu, než z které přišel. Po pár minutách už stál po boku Severuse.
"No, koukám, že roh potřebovat nebudem. Dorozumíme se i bez něj," poznamenal s úsměvem Severus, "jsem rád, že jsi si mě našel. Přemýšlel jsem, jak ti dát vědět a už jsem začínal panikařit. Málem mě tam totiž našli nějaké děti..." vysvětloval, "alespoň teď už nikdo nemůže pochybovat, že k sobě patříme." uzavřel svou promluvu k Ceowulfovi, ale ten ho vůbec nevnímal. Vytáhl z váčku ten kámen a začal zkoumat, co by na něm mohlo být tak důležitého a zvláštního.

Alucard čistil Bladeu šupiny a zaroveň je leštil. Svou povinnost provaděl profesionalně s mnoholetou zkušenosti. Blade měl zavřene oči a skloněnou hlavu, važne vyrazy v obličeji obou dvou naznačovaly jak važna ta situace je. Nikdo nepromluvil. Drak věděl kvuli čemu byl Alucard pryč a kyneth nevěděl co na to řict.
Kyneth kroužil hadrou s leštidlem po jedne z obrovskych šupin, když najednou z ničeho nic se ta šupina rozplinula do černe mlhy. Stejně jako cele drakovo tělo. Alucard neměl čas přemyšlet, najednou se ocitl v obrovské svalnaté pevné naruči.
"Ani jsme se pořadně nepřivitali Alu." tiše pronesl Blade Alucardovi do ucha.
Kyneth se pokoušel nadechnout, ale moc to nejde, když vas v ocelovem objeti drží dva a pul metrovy obr s atletickou postavou.
"B-...B..blad..e" zasypal Alucard.
"Á? ...aha....promiň," Blade kynetha pustil a omluvně se podival k zemi, pak se najednou usmal a vzhledl.
Alucard byl tak trochu mimo a začal přemyšlet nahlas:" Jsem tak překvapen, tak mlady a už ma humanoidni podobu. Drakonis Humanoides mě nikdy nepřestanou překvapovat." V te chvili jak domluvil si uvědomil, že to řekl nahlas. Potichu se omluvil. Tim se znovu ocitl v naruči obrovskeho chlapa. Už ho Blade nedrtil ale i přes to.
"Alucarde....jsem strašně rad, že si tu, to co jsem řikal, když si před pěti lety odechazel, nemužu to vzit zpět, avšak si muj bracha, si muj otec, konec koncu si muj jezdec, a ty viš co citi draci k svym jezdcum, myslel jsem, že jestli se nevratiš tak tě pujdu hledat, že bez tebe už vic nevydržim..." Drakovi začali stekat slzy po tvaři.
Kyneth přemožen dojemnosti teto situace, objeti oplatil:"Buď sticha...." zamručel litostivě, "....nevzopimnej co bylo před tim, udělal jsem chybu, když jsem vzal na starost tu misi....nikdy bych tě nevyměnil za nic na světě....u bohyni...když si vzpomenu, na moment kdy si u mě přimo v naruči vylihnul, a byl si tak drobny tak slaboučky. Nebo na chvili, kdy jsem tě musel tahat pořad v tričku u břicha, protože si byl nemocny a nemohl si regulovat svou teplotu, tak si čerpal do sebe tu mou....jak si pak ve spanku o něčem snil a samym vzrušenim mi do toho břicha jako kočka zatinal drapky a pak mi oblizoval kuži svym jazyčkem a ja jsem se musel držet abych se v ten moment nezačal šilenym zpusobem smat.....bože! zapomeňme na přikoři, co jsme jeden druhem před ochodem zpusobili. Divejme se do budoucnosti...to co bylo, bylo a neda se to odčinit...nechme to platvat jo?"
Blade jako male ditě, což ještě byl(i když fyzicky na to nevypadal) kyvl hlavou. A pak pronesl:"Alucarde smrdiš."

Ceowulf sa rozrehotal na plné kolo.
"Že roztrojiť! Pravda. A naviše pozerám, že slušnosť teda v dnešnej dobe pekne upadla! Po vivolenom strieľať pšípi a viesť ho akoby bol tým najväčším zločincom a... Počkať! A ako si ma ty vlastne našiel?"
"Si predsa môj jazdec! Hádam si nemyslíš, že by som ťa fakt nechal niekam ďalej ako za kopec ísť samého!"
Uškrnul sa drak.
"Prosím ťa, nedrž sa ma akoby som letel z vetrom o preteky. Iba plachtím. Takto si svoj prví let vôbec neužiješ!"
"A si si istý tým čo odomňa chceš?"
Trochu opatrne sa spýtal Ceowulf no potobm bez toho aby čakal odpoveď uvoľnil ruky a veľmi pomaly sa narovnal. Tvár mu ovieval jemne chladivý vietor. Nad ním obloha modrá bez jediného mráčika, a pod ním šíra zeleň lesov. Už ani nie tak ďaleko od nich bolo za lesom vidieť mestečko.
"Hm, to čo si mi práve povedal, znamená, že somnou pôjdeš aj na trh?"
"No to nie. Veď som ti povedal, nemal by som pred sebou pár lesníkov ale celú tú dedinu. Ale budem čakať neďaleko v lese!"
Povedal celkom vážne drak.
"O a keď predáš čo máš a ešte ti niečo z toho zvíši kúp si aj nejaký roh. Potom keď ma budeš potrebovať naň zatrúbiš a ja som za okamih pri tebe."
"To je skvelý nápad!"
Potvrdil Ceowulf a pohladil Severusa po šupinách na krku. Začali klesať a to pristátie bolo zauímavé. Severus najprv varoval Ceowulfa, nech sa ho teraz poriadne drží. Potom pristál na korune stromu, pričom sám veľmi nechápal ako ho ten strom môže udržať a zošmikol sa po ňom na zem. V kôri ostaly do očí bijúce stopy po drakovich drápoch.
______________________________________________________
Alucard sa vytratil tak rýchlo pre to, čo Orbeeto povedal: že sa má postarať o Bladea. Nieže by mu samotná táto povinnosť vadila, vadila mu myšlienka na to, že Blade nieje jediným drakom o ktorého sa rád stará. Vlastne staral. Doteraz Severusa z Ceowulfom nestretol a pochyboval, že ich ešte uvidí. Nakoniec si povedal, že práve pre to ako mu Severus chýba sa musí postarať o Bladea najlebšie ako vie. Aj keď vedel, že by mal ísť naprv na ošetrovňu zvrtol sa na chodbe a pobral sa opačným smerom. Prešiel niekoľkými chodbami než zastal pred dverami ktoré boly z rovnakého skla ako okná. Za nimi sa nachádzala miestnosť určená výlučne Bladeovi. No miestnosť ako miestnosť. Nepatrila priamo k základni bolo to samostatné jadro ku ktorému viedla táto jediná chodba. Strecha jadra sa otvárala podobným sistémom ako objektýv fotoaparátu aby mohol drak pohodlne vyletieť. Blade bol navyknutý na toto prostredie a dianie na základni. Bol tu už od narodenia. Dračie vajce, v ktorom sa skrýval bol dar od Walniri, vládkyne ktorej kedysi patrilo aj územie na ktorom sa základňa nachádza. Bola jednou z mála ktorá o nej vedela. Takmer pre všetkých ostatných tvorou na tejto planéte bola základňa utajená a neviditeľná. Alucard našiel Bladea čistiť si šupiny.
"Prosím ťa nechaj to na mňa!"
Poprosil ho a hneď vytiahol z jedného z mála kusov nábytku čo tam Blade mal apulky jemných emulzií, handričky, krémiky a jemné kefky.

"Rad tě vidim, Orbeeto....takže ten nakaženy ještě nedorazil?"
"Ne, ale všichni jsou v pohotovosti....včetně jednotlivcu a timu, kteři jsou v akci."
Orbeeto(poz.a.:čtese Orbito) seděl s Alucardem na pohodlne pohovce v společenske mistnosti a oba dva se koukali přes zeď tvořenou pruzračnym tenkym sklem, ono to sklo ani se nedalo nazvat sklem. Fungovalo na zakladě chovani chameleona, když bylo moc jasno, sklo propouštělo tolik světla, kolik by neubližilo očim. Toto tenke pruzračne sklo bylo natolik tvrde a zaroveň flexibilni, že se použivalo i na okna a pruzory v vesmirnych lodich nižši třidy.
"Co budeme dělat Orbeeto?" Zeptal se zaprašeny Alucard.
Orbeeto rusovlasy muž s typickou krasou kynethu si nakrčil nos, změnil lidskou podobu na podobu sve rasy, udělal vid, že čicha ve vzduchu a pak se podival na Alucarda, tomu bylo jasne, že tim Orb naznačuje, že jeho přitel smrdi.
Orbeeto se postavil přibližil se k stěně ze skla a pronesl:"O tomto druhu parazitu, vime už několik let, prakticky od okamžiku co se zakladna začala stavět, zpřisnili jsme bezpečnostni opatřeni. Lide a tvorove na tehle planetě jsou proti nim imunni. Naši ať jsou to Lidi, či Yautjove, Demoíni nebo Chitahove(poz.a.: čti Čitahove), imunni nejsou. Vytvořili jsme proti těm horšim... protilatku. Mysleli jsme, že zname už všechny druhy, ale jak si se stal svědkem, mylili jsme se. Myslim že viš co bude čekat, viš co je zvlaštni....nam jako kynethum...na zakladně jsme jenom my dva....tak ten parazit nezpusobi nějake važne problemy, naše buňky, naše regenerace jim v tom zabrani, když jsem ja byl nakažen, tak jsem ji samovolně vyzvracel, měl jsem horečky a prujmy kratkou dobu, později se dělali testy a zjistilo se, že v sobě nic ciziho nemam...jini takove štěsti neměli na zakladně před tim bylo pětset lidi teď je jich dvěstě...zvětšovani počtu bylo zakazano a ja se těm nahoře vubec nedivim."
Alucard sklonil hlavu:"Jo.....vim.....lety jsou omezene viď?"
"Ano a poměrně o dost, každych pět let."
"Ty odletaš?" zeptal se s lišackym usměvem Alucard.
"Ano....misto mě bude zde Lee Onewa Dangerasu."
"No nekecej?! Fakt?! Jedna z osmi sester Dangerasu....fjuuu. Jejich matka je doopravdy zazrak, kynethu je malo a rodi se jim tak nanejviše 2 děti za pětset let vic ne a ona zvladla porodit 8 dcer za 50 let!"
"Jak vidim si nadšen....teď však tve nadšeni musim zchladit...." Orbeeto vykouzlil zakeřny usměv, "...až odpočineš a zotaviš se....na to maš dva dny...tak pujdeš opravit par robotu a taky tě musim upozrnit, že si zanebaval sveho dračiho mazla Bladea, potřeboval by vyčistit šupiny....a ...."
Alucard zoufale zavyl a raději rychle zmizel z mistnosti.
Orb do prazdne mistnosti dořekl větu a pak nevěřicně zavrtěl hlavou:"....a nech se ošetřit na metbloku, ať ti daji zada s křidlami do pořadku."

"Nech nás být draku! Nemůžeš nás zastavit! Nemůžeš nám ho vzít!" zvolal ten nejodvážnější z nich. Severus jen zůstal koukat. Právě jim ukázal, že je všechny do minuty vymaže z povrchu zemského a ten zakrslík mu řekne :"Nemůžeš nás zastavit!" ?
"Nemůžeš nám ho vzít, protože k nám přišel dobrovolně. Přesně jak měl. A má všechno, co má mít."
Severus se upřímně rozchechtal: "Přišel dobrovolně a proto jste mu vzali všechny zbraně a pod krkem mu držíte dýku? No, každý tomu říkáme jinak."
"Bylo to pro jeho dobro," argumentoval dál onen řečník, "než mu stihneme ukázat, že mi jsme ti, ke kterým patří."
______________________________________________________

Přistáli u jedné z bran. Blade přiklekl, aby mohl Alucard seskočit. Poprvé po dlouhé době viděl opět svou základnu, kousíček své rodné galaxie na téhle planetě.
"Rád tě znovu vidím Alu!" zahřmělo mu nad hlavou, "Ale při vší úctě k tvým instinktům a schopnostem, trochu nám panikaříš. Proč si vlastně myslíš, že ohrožena je právě naše základna? Ale to je jedno, pojď dovnitř a odpočiň si. A pro tvůj klid: ujišťuji tě, že tady vládnou přísná bezpečnosnostní opatření už několik dní." jal se ho provést bránou strážný, první kyneth, kterého po pěti letech spatřil.
_____________________________________________________

"Ehm...," odkašlal si Ceowulf, "dobrovolně jsem přišel, dobrovolně taky odcházím," zdělil jim. Rychle se ještě prosmíkl pod nataženou paží toho, který držel v ruce jeho dýku :"Ale tohle Vám tu, s dovolením, nenechám." vytrhl překvapenému lesnímu muži z ruky svůj meč a řítil se k Severusovi. Už už se chystal prvně se mu proletět na hřbetě, když řečník oné skupiny začal téměř histericky křičel: "Ne! Počkej! Nedělej to! Nemůžeš! Potřebujem tě! Máš poslední důležitý artefakt! Artefakt nejsilnějšího! Artefakt našeho vůdce! Původce naší nejsilnější magie! Určitě jsi novým vyvoleným!"
Ceowulf nedbal toho volání, vyskočil Severusovi na hřbet a ten s ním vzlétl. Elf se mu rozplácl na zádech a křečovitě se snažil nespadnout.
"Ještě máš co trénovat!" ozval se pobavený Severusův hlas, "A mimochodem: Slyšel jsem už o rozdvojených osobnostech, ale pokud máš být všechno, co po tobě tenhle svět chce a chtěl, tak se budeš muset minimálně roztrojit."

Alucard už letěl vic jak dvanact hodin ve vyšce, ktera ho, tak trochu uspavala a velice špatně se mu dychalo. Ale byl to jediny zpusob jak dostihnout nebezpeči, ktere se bližilo k zakladně. Byl tak zaměstnan starostmi o blizke a o oto aby je zachranil, že si ani neuvědomil, že ani on neni schopny letět do nekonečna. Najednou mu jeho zadove svalstvo, ktere pohanělo křidla, vypovědělo službu.
"Tak jo neni duvod k panice." Šeptal,"zatahnu křidla, chvili budu jen tak lehce klesat k zemi a jakmile svaly trochu odpočinou, vytahnu křidla a bezpečně přistanu." Jenže křidla mu vypověděla službu i v tomhle, nedokazal je zatahnout. Jeho organismus mu odmital dal sloužit. Alucard vždy byl duchaplny optimista s velkym pudem sebezachovy a poměrně klidnou mysli. V tuhle chvili však spanikařil, zatočil se a tim stratil par metru sveho života. A zem se bližila. Kdyby jeho volny pad viděl nějaky nahodny pozorovatel, tak by začal tvrdit, že viděl padajiciho anděla. A pokud by vedle toho nahodneho pozorovatele stal nějaky Kyneth tak by s ironii v hlase by poznamenal, ať si neplete rasy.
Alucard se pořad pokoušel zprovoznit křidla, ale nešlo to. Když viděl žu zustalo jen trochu, tak si řekl, že zklamal a zavřel oči. Z žuchnutim dopadl.....
Chvili ležel a pokoušel se uvědomit, že žije. Se zavřenymi oči ohmatal špičky prstu pomyslnou zem. V tu chvili mu vytanulo na mysli....odkud ma zem šupiny.
Překvapenim otevřel oči a malem vyjekl radosti. Nenachazel se ne na zemi, ale na zadech obrovskeho černo-zlateho draka.
"Mohl bys mi vysvětlit, co vyvadiš Alu?" zaznělo kynethovi v hlavě.
"Blade!" zakřičel do větru Alucard štěstim bez sebe.
"Ani neviš jak tě rad vidim!" křičel dal a pak mu usměv zmizel z tvaře a znovu zařval:"Blade musime hned na zakladnu hrozi nebezpeči, nesmi na zakladnu kohokoliv pustit...mohl by ses zkontaktovat s někym?"
Alucardovi v hlavě ozvalo se:"Alu, přestaň křičet ja tě slyšim.....spojim se ostatnimi, ti co nebudou na misich vyrozumim ať jsou v pohotovosti, ale ty mi řekni proč."
A tak kyneth všechno odvykladal.
Chvili letěli v naprostem tichu rušenym jen zvukem větru.
"Všechno co si mi řek, jsem pověděl Imperialu Angelovi a ostatnim, ktery ma dnes straž, ten to vyřidi dal....jaka škoda životu."
Drak začal klesat, najednou se podnimi z pod zavoje z oblaku se začala rysovat plaň se skalovym ubočim. U te skaly na plani stala monumentalni zakladna. Stavby ktere nesli harfarske prvky byli o několik kilometru dal ohrazene velice dlouhymi jakoby tyčkami vzdalenymi od sebe 500 metru. Sloužili k tomu, aby v připadě nebezpeči vytvořili pruzračny trochu nafialověly štit, ktery by celou zakladnu uzavřel i s prostorem v ni, do takoveho jakoby vajička. Takže by nepřitel se nemohl ani podkopat ani zautočit ze vzduchu ani přijit po zemi. A v době nečinnosti tohoto štitu celou tu nadheru chranili gigantičti roboti zvani M.E.C.H., u každe tyčky se nachazelo po jednom MECHu.

"No to som zasa dopadol."
Pomyslel si Ceowulf. Kým ho viedli rozmýšľal čo s ním chcú, a kto sú, že mu pripadajú taký povedomý. Nakoniec sa rozhodol, že ak sa z tohto nejako dostane, risknú to a pôjdu do mesta zo Severusom spolu. Najprv sa však potreboval dostať z tohto. Kráčali lesnou cestičkou smerom na východ asi hodinu. Náhle chlap na čele skupiny zdvihol ruku a všetci sa zastavili. Boly na križovatke a uprostred kryžujúcich sa ciest bola kamenná socha pôvabnej štíhlej elfky, v šatách vejúcich v smere neexistujúceho vetra. Celá skupinka okrem Ceowulfa znervóznela. Všetci sa rozhliadaly okolo. Ozval sa zvuk ako keď zaveje silný vietor. Z opačnej strany ako stály oni na zem skôr dopadol ako pristál zelený drak. Ceowulf využil moment prekvapenia vymanil sa a kopol muža stojaceho za ním medzi nohy. Iný ho však strhol k zemi a skupinka vyrazila na Severusa.
"Sev pozor majú zbrane!"
Varoval Ceowulf. Na odpoveď Severus vychrlil plameň. Nikoho však nezasiahol. Ani nechcel. Skupinka ustúpila trochu dozadu.
"Toto je výstraha! Buď pustíte môjho priateľa alebo to urobím znova. Ale tento raz si to už namierim na vás!"
Skupinka na varovanie nereagovala.
"Dobre ako chcete." Povedal im a tresol najbližšie stojacemu chvostom tak, že ho zastavil až strom.

Když dorazili do tabora, byl Alucard nervozni, jak rychle se ten dotyčny se symbiontem dokaže pohybovat. Určitě to byl člověk protože jine ty silnějši Predator ulovil, za co mu Alucard byl vděčny. Když vzpomněl na Seta, v krku se mu objevil knedlik, ktery z obtižemi polknul. Set byl užasny lovec a bojovnik. Alucard nenaviděl když umirali harfařane, nezasloužili si to, ano patřilo to k riziku prace, ale byli to lide a tvorove pochazejici z rodne Galaxii Harfara z jeho domova. Najednou si Alucard uvědomil, že zde ztraci čas a dava tomu symibontovi naskok, to nesměl:"Viš co Palanire, asi vas opustim teď ne až rano, nechci mu davat velky naskok....jinak se měj hezky....možna se ještě někdy uvidime." Nečekal na odpověď, vylezl na strom kolem ktereho prochazeli a vzletl. Pokud bude dobry je na zakladně misto za dva dny tak za jeden. Bude tam dřiv. Pevně v to věřil....a doufal, že se mu to povede.

Ceowulf sa postavil. Mohol poďakovať všetkým bohom aký boly na tejto planéte známi. Vo víške jeho očí a snáď iba dva tri milimetre od jeho nosa preletel ďalší šíp. Sám nevedel prečo, ale miesto toho aby sa zvrtol a utekal sa otočil smerom k letiacim šípom a vykročil tým smerom z rukami vysoko zdvihnutými nad hlavou. Iba niekoľko metrou späť ho čakala skupinka dvadsiatich lesných mužov. Sivozelené plášte, ale zvlášť kapucne ktoré neboly súčasťou plášťa ale samostatným kusom odevu, z runou mu čosi veľmi pripomínaly. Nikomu z tých mužou nevidel do tváre. Ktorýsi z nich mu prstom na perách naznačil aby bol ticho a aby ostal stáť. Iný ho potom zbavil všetkých zbraní. Ceowulf mal neskutočnú chuť aspoň sa dozvedieť kto týto muži sú a prečo sa mu zdajú tak veľmi povedomý. Neodvážil sa však, keďže cítil na krku dotyk dýky. A ak žiadny z mužov nemal dýku s vlnitou čepeľou tak to bola jeho vlastná.
"Povedzte aspoň prečo...?"
"Pšššt, až keď dorazíme do tábora!"
Rázne zašepkal hlas za ním.
______________________________________________________
Elfovia ho čakaly na mieste kde ich opustil. Niektorý zo skupiny maly otrávené výrazi nielen z čakania ale aj z toho, že niekto kto k nim v podstate nepatril im odrazu hovoril do toho čo majú robyť. Palanir sedel opretý od strom a vyfukoval dym z vyrezávanej fajky z bieleho dreva. Hlavica kam sa plnil tabak mala podobu draka z roztvoreou tlamou.
"Tak mladý a už fajčí?"
Začal naňho bez pozdravu či nieočho ďalšieho Alucard.
"No tu na veku nezáleží."
Vyfúkol Palanir ďalší obláčiik, potom sa postavil a zahľadel sa mu do očí. Alucard to síce netušil, ale v jeho očiach sa ešte odzrkadľovali potity z toho čo prežil. Aj napriek tomu však elfova otázka znela:
"Čo to bolo? Ten strašný rachot?"
"Ja!"
Odvetil a pritom vydýchol.
"Tvoja mágia je veľmi mocná Alucard."
Alucard sa iba uškrnul. Ak sa sonicko-detonačnému granátu hovorilo "mágia" tak mal Palanir vlastne pravdu.
"Takže si našiel nážho démona a zničil ho však?"
Ozval sa niektorý z prítomných elfov.
"Nie to bohužiaľ nie, iba som sa pre istotu pohral z jednou malou jaskynkou."
Uviedol polopravdu a dúfal, že to im všetkým bude stačiť.
"Dobre! Ideme!" Zavelil Fafnyr a všetci nabrali smer späť do dediny.
"Ja sa po raňajkách vydám do pátrania znova! A sám!"
Zdôraznil Alucard. Palanir mu prehodil ruku cez plecia akoby bol jeho starým priateľom, kráčal po jeho boku a položil mu otázku, o ktorej si myslel, že tu nikoho nezauíma. Mladík bol totiž prvý čo sa to opýtal.
"Dúfam, že ťa neurazím a ani, že ti moja otázka nevadí, ale doteraz neviem k akému národu patríš. A si prvý z neho koho vidím."
"A ja som si už myslel, že to tu nikoho nezauíma!" Uškrnul sa znova Alucard.
"Nazývajú nás rôzne pre rôznosť jazykou ale najčastejšie meno ktoré nám dávajú a pod ktorým sa aj my sami chápeme je Kyneth. A ak chceš vedieť viac..."
Miesto dokončenia vety sa Alucard zasmial.
"Ak chcem vedieť viac?"
Zopakoval Palanir.
"Na to by nestačila dĺžka dejín tvojho národa!" Zakončil Alucard.

Málem zapoměl na elfy. Musel se pro ně pěkný kus vracet. Přistál v korunách kousek odtaď, seskočil ze stromu a vrátil se k nim po zemi. Zatím nechtěl o svém objevu elfům říkat. Nedokázal odhadnout, jak by reagovali. Za rozbřesku se s nimi vracel do vesnice. Dají si snídani a vyrazí. S plným žaludkem to půjde líp. Nečekal, že by se vrátil zpět k nim dřív jak večer. Nejspíš ještě bylo co objevovat.
__________________________________________________

Drobné, křehké stvoření lehce vyplulo zpozastromu, ale blíž k němu nešlo. Vysoká, štíhlá elfka si ho prohlížela od hlavy k patě.
"Ceo, jsi to ty?" zašeptala nesměle. Ceowulf jen přikývl. To jméno totiž znělo jako zdrobnělina jeho vlastního.
"A jsi to doopravdy ty?" stále šeptala, ale hlas se jí už třásl méně, "Jen ty a nikdo jiný?"
"Jak někdo jiný?" podivil se, ale nečekal na odpověď, "Já jsem já, sám ale pořádně nevím, kdo jsem. Rád bych ti to řekl, ale nevím. Promiň." koukal na tu vyděšenou postavičku, věda, že ji odněkud zná, ale jeho podvědomí odmítalo zdělit odkud.
"Vypadáš trochu jinak. Hlavně ty oči. A trochu i zbytek. Ale jsi to zas ty? Nezdá se mi to?" udělala krok k němu. Její nevinná dětskost ho dojímala.
"Doufám, že jsem ten, kdo mám být. Víc ti říct nemůžu."
Děvče se k němu přiblížilo na krok. Už už to vypadalo, že se ho chystá obejmout, když se z lesa ozvalo jen: "Nech ji na pokoji!".
Rychlý šíp, prosvištěl vzduchem nad jejich hlavami. Ceowulf sbíral tu malou ze země, kam jí předtím strhl. Až v průběhu toho instinktivního jednání mu totiž došlo, že šli jen po něm.
"Utíkej, co nejdál odemně! Dělej!" přikázal jí.
Jala se vyplnit jeho příkaz, ale cestou se ještě otočila :"Ne, nejsi to ty. Ale takhle se mi líbíš snad ještě víc. Nebo alespoň stejně jako všechny ty roky předtím. Ale ať je to jak chce, vrátím se. Zase si tě najdu. To nám pořád jde." a s těmi slovy a potutelným mrknutím zmizela v lese.

To co spatřil ho přinutilo nevěřicně pokleknout. Slzy ktere mu začaly stekat na tvaři si nevšimal. Jen nevěřicně pozoroval scenerii před sebou. Na jednom konci te louky se nachazel plochy obrovsky zvlaštně ozdobeny kamen a z něho vyvěral otvor velikosti jablka, ze ktereho vytekala křišťalova voda do male přirodni prohlubni. Kolem te přirodni "fontany" bylo vic jak pultuctu mrtvych. Všude byly porozhazene zničene stany, věci na tabořeni apod. a uprostřed te spoušti klečel nehybně Yuatja(Predator).
Alucard vyskočil na nohy a utikal k němu. Par metru před Predatorem se zarazil.....predator na něho promluvil:"Nepřibližuj se ať si kdo si."
Alucard trochu Yautju obešel a tim se ocitl pobliž jeho boku.
Yautja držel nuž u hrudniku přesně v tom mistě kde měl srdce a jeho vyraz naznačoval, že bojuje sam se sebou.
"Setg´-ine!" překvapeně zašeptal Alucard.
"Alucarde si to ty?" Setg´-nove roztřesene rty pohli v zašeptane otazce.
"Pomužu ti." zašeptal stejně tiše Alucard a chystal se k němu přibližit, najednou však Setg´in vyskočil na nohy a od něho odskočil:"Nesmiš Alucarde! Mam v sobě symbionta.... vypada jako giganticka stonožka....mam ji vzadu na krku mužeš ji zabit.....Alucarde!" Zařval Predator:"Měli to všichni! Napili se te vody...jsou tam vajička....ani dezinfekce na vodu nepomohla.....jeden po druhem.....chtěli se vratit na zakladnu.......nakazit ostatni....ziskali schopnosti.....zabil jsem je ale jeden mi utekl....jsou chytři nezajimaji se....domorodce chtěji vic....zakladna jim to.....Alucarde ja to nevydržim, citim jak mě ovlada, citim jak se ve mě množi.....zabij ho....zabij mě.....znič je....." Setg´-in se skrčil v křečich, pak se jako dřevo narovnal a upustil ostry dlouhy nuž.
Nuž nedopadl na zem sam, Setg´-inova hlava s nim.
Alucard si utiral, z vysunovacich nehtu podobnych dlouhym velice uzkym třiceti centimetrovym nožum, krev a sledoval Yautjovu hlavu, ze ktere pomalu vylezavala ona stonožka, nedolezla daleko, jakmile se totiž setkala se vzduchem začala hynout. Alucardove čiste "nehty" se vratili na sve misto pod kuži a jejich majitel zamiřil ke "kašně". Stal nad ni a mrkal aby zavoj slz zmizel. Natahl ruku nad kašnou a zamumlal:"Když vam vadi vzduch, jsem zvědav co řeknete tomuhle." A nedotykajici se vody po ni provedl rukou. Voda vzplala. Alucard mezi dlaněmi vytvořil ohnivou kouli opředenou blesky, začal ji zařikavat a pak ji poslal směrem do diry. Koule zmizela v temnem otvoru.
Alucard byl už od toho strašneho mista docela daleko, když se odtamtud ozval ohlušujici vybuch. Muž se začal usmivat, vylezl na korunu stromu a vzletl.

_____________________________________________
Noc tehož dne:
Alucard před několika hodinami zachytil zvlaštni pach a teď ho vic jak dvě hodiny sledoval. No ono by to šlo snadněji a rychleji, kdyby se nenechal přemluvit dětskymi milymi očkami Palanira, aby si sebou vzali i dalši elfy. Elfove sice častečně vidi ve tmě, ale jen častečně narozdil od Alucard. Viděl jako ve dne a stopy pachu mu taky nedělalo problemy sledovat.
Teď postaval u nějakeho stromu se založenymi rukami a čekal na elfy.
Alucard měl pocit, že ten pach zna jen za nic nemohl vzpomenout odkud. Pak mu to doklaplo....nebyl to pach ale stopa feromonu a jediny jemu znamy tvor, ktera nechava tak silnou stopu je Yautja.
Palanir cely uřiceny doběhl k Alucardovi, ztěžka se opřel o kolena, vzhledl na Alucarda, ktery nebyl vubec unaveny ani uřiceny. Chtěl něco řict, ale Alucard ho předběhl:"Zustaňte zde, jen mě zdržujete, slibuji vam, že najdu toho nebo to co vam to udělalo, ale zustaňte zde nebo se vraťte zpatky."
Na odpověď nečekal, rozběhl se do tmy jak nejrychleji mohl. Nestaral se o to jestli ho někdo sleduje, čim byl bliž cili, tim větši zmatek a strach citil a ani nevěděl proč.
Po pětiminutovym běhu hustym lesem, znenadani se vřitil na malou louku.

Nadruhý den probudilo onu zvláštní dvojici v jeskyni sluneční světlo. Ceowulf se sebral, že se dojde k říčce umít a pak hned vyrazí do městečka pod horami. I tak při tak časném vyražení bude mít co dělat, aby se do večera vrátil. Přecijen to nebylo za rohem. Seběhl dolu k potoku a vstoupil do něj. Bylo to tak nedávno, co z tohohle místa viděl prvně Severuse. Vzpoměl si, že už tehdy mezi nimi cítil zvláštní spojení. Zvláštní, že těch pár dní s ním, je vlastně jediné, co ze svého života zná. Naklonil svou tvář blíž nad hladinu a nabral do rukou hrst křišťálově čisté vody. Ještě se v ní blýskl odraz jeho modrofialových duhovek a pak už smyla špínu uplynulého dne. Vydal se zpět k jeskyni, když v tom o něco zakopl. Sebral to ze země. Zadíval se na krásné odlesky z velkého kamene a rázem věděl, že je po problému s kožešníky. Tohle bylo pro lidi tam dole mnohem zajímavější a pro Ceowulfa mnohem lepší. Nemusel se táhnout s velkým množstvím neforemných a těžkých věcí. Ta myšlenka mu ještě více zpříjemnila už tak hezký slunný den.
___________________________________________________

Alucard smířený s myšlenkou, že možná, nebo spíš docela pravděpodobně, potká tam v horách Severuse i Ceowulfa, vyrazil s menší skupinkou dobrovolníků, v jejímž čele stál Palanir, na průzkum. V noci dospěl k závěru, že to bude ten nejlepší způsob, jak přijít na něco dalšího. Protože víc už mu stejně nikdo z elfské odsady neřekne.
____________________________________________________

Ceowulf, se Severusovým přáním šťastné cesty a navrácenými zbraněmi, vyrazil. Zvláště přítomnost stříbřitého meče mu z nějakého důvodu dodávala sebevědomí a pocit, že se našel. A už toho dne se mu naskytla první příležitost jí vyzkoušet. Už delší dobu měl pocit, že ho někdo nebo něco sleduje, ale teď nabyl jistotu. Chtěl zaujmout útočnou pozici, ale pak zjistil, že je to jen žena. Vlastně elfka. A navíc napůl ještě dítě. Vypadala, že mu něco chce. Byl stále velmi ostražitý, ale meč vrátil zpět a ukázal jí své prázdné ruce na znamení toho, že se nemá žádné zlé a násilné myšlenky.

______________________________________________________
"No čo ja to viem? Čo som kožušník?"
Zdanlivo sa na Ceowulfa oboril drak a potom sa zasmial.
"Čo je?"
Zamračil sa Severus keď si všimol Ceowulfovho pohľadu.
"Iba uvažujem, či ma dnes večer prichýliš?"
"Čo je toto za hlúpu otázku? Samozrejme, že áno!"
Prisvedčil a hneď ponúkol svoj ľavý bok.
"No ja len, že si vyhlasoval, že budeme potrebovať dvojmiestnu jaskyňu."
Pripomenul mu Ceowulf a uškrnul sa.
"Ale prosímťa zabudni nato! Ja som toho za ten svoj ešte krátky život už nahovoril."
Mrskol jazykom Severus.
"Ty ukecaná ještěrko! Tak mi zvikol Alucard občas hovorievať."
Povzdychol si. Ceowul stál pri ňom a pohladil ho na miestne kde je lícna kosť.
"Na tých ktorých sme mali radi sa nedá nikdy zabudnúť!"
"No to ty máš teda právo niečo také povedať!"
Rípol si Severus.
"Moja situácia je iná. Akože som nič nepočul!"
Ozval sa Ceowulf ale už nie takým jemným melodickým hlasom ako predtým.
"No dobre. Tu sa stúľ ku mne a poďme už spať! Zajtra toho máme dosť na práci."
Ceowulfovi netrebalo hovoriť dvakrát. Sotva sa zložil a Severus ho zakryl krídlom už sa ozívalo tiché chrrr.
"Dobrú noc Ceowulf."
Zaželal Severus a tiež si položil hlavu na predné tlapy.

______________________________________________________
Alucard si podoprel bradu hánkami pravej ruky.
"Môžeš mi to prosím vysvetliť? Ten vsťah. Ja o Ceowulfovi viem, že je temným elfom."
"To skutočne je. Priviedol ho sem jeho otec. Prišli spolu. Dodnes nevieme odkiaľ a prečo. Jeho otec Olegar si po pár rokoch vzal za ženu Ylthin, sestru brata môjho krstného otca, ktorý je..."
"Nechcem ti do toho skákať..."
Slušne ho zastavil Alucard
"...ale je nutné aby som poznal celý tvoj rodokmeň? A dúfam, že som ťa neurazil."
Dodal rýchlo. Palanir sa začervenal.
"Prepáč nechal som sa uniesť."
Ospravedlnil sa Palanir.
"No jednoducho bol nevlastným synom Ylthin. Tá mala malé dievčatko rovnakého mena ktoré je Ceowulfovou sestrou."
"A kde je tá Ceowulfova sestra Ylthin teraz?"
Zdalo sa, že táto otázka Palanira veľmi zaskočila. Po chvíli povedal:
"Skutočne neviem. Utiekla niekam. Vieš on... Ceowulf sa ju... on sa ju pokúsil zabiť."
Poslednú časť vety zašepkal Alucardovi do ucha a aj to takmer nepočuteľne.
Alucardova tvár nevykazovala žiaden výraz. Nechal Palanira pokračovať.
"Práve preto sme si stopercente istý, že to čo urobil neurobil z vlastnej vôle. Svoju sestru aj keď nevlastnú miloval viac ako svoj život!"
"Prečo o Ceowulfovi hovoríš v mynulom čase? Stále žije."
Palanir sa skúmavo zahľadel na Alucardovu tvár z časti skrytú v temnote noci a z časti osvetľovanú odleskami ohňa.
"A kde je teraz?"
"Takto otázka nestojí!"
Poopravil ho Alucard.
"Lebo na ňu ti nemôžem odpovedať ale čím som si takmer absolútne istý je to s kým je! S mojim...priateľom..."
Alucard slovo priateľom vyslovil po kratučkej odmlke pri ktorej musel prehĺtnuť v krku veľký knedlík. Čo ak ich stretnú pri hľadaní toho démona. Vždy si myslel, že Severusa poznal dokonale práve preto ako dlho ho už poznal. No z času na čas sa ukázalo, že tá zelená jašterka vie byť pekne nevypočítateľná. Ako asi zareaguje, keď sa s ním náhodou stretne? Na výčitky bol pripravený ale bál sa, že tie bude sprevádzať aj Severusov hnev spôsobený bolesťou zo straty a Alucard pochyboval, žeby dokázal žiť s pocitom, že jeho priateľ sa naňho hnevá.

Severus se na Ceowulfa zkoumavě podíval: "Jak to víš? Doteď jsi nevěděl ani kde jsme a stačí jeden výlet pár kilometrů od jeskyně a znáš celé okolí?"
Ceowulf se zarazil ve žvýkání masa. Nedojedené sousto mu zůstalo v ústech, jak na něj zapomněl. Protože tohle byla dobrá otázka.
"Víš, že ani já sám nevím. A čím víc chci bědět, tím míň se to daří. Přichází to nečekaně. Když se o to nikterak nesnažím..."
_____________________________________________________

"Klid! Klid!" přikázal Alucard sám sobě polohlasně. Otočil se na vteřinku čelem k lesu. Pak se vrátil očima k Palanirovi. Ten na něj koukal silně vyděšeně.
"Omlouvám se," zašeptal Alucard, "nějak jsem se nechal unést. Dáme hlavy dohromady a třeba na něco společně přijdeme. Víc hlav víc ví." snažil se ho znovu povzbudit ke spolupráci, protože mu došlo, že bez něj by byl mezi elfy asi dost ztracený.
"Říkal jsi, že jsem myslí ovládal mysl vašeho bratra, vyprávěj mi o něm. Vše co víš!" vyzval ho a povzbudivě se na něj zadíval. A najednou mu to došlo. Zvedl ruku na znamení, ať Palanir s tím vyprávěním ještě počká. Tady totiž něco nesedělo.
"Vašeho bratra?" vykoktal, "doopravdy vašeho?"
"Ano, našeho." přitakával nejistě Palanir, "Byl dokonce doopravdy mým příbuzným, i když jen vzdáleně."
odpovídal nic nechápající mladičký lesní elf.

"Žadne jine stopy nenechal? Dotkl se někoho? Nechal zde nějakou věc?" ptal se Alucard tak trochu podražděně.
Kluk sklonil hlavu a smutně zavrtěl hlavou:"O ničem nevim." Vzhledl a setkal se pohledem, ktery se při světle nedalekeho ohně, vypadal velice strašidelně.
Alucarduv obličej necelych pět centimetru od Palanirova tiše nebezpečně zavrčel:"Tak mi pak vysvětli jak ti a tvym přatelum mam pomoct, to mam tu bestii porodit?"
_____________________________________________

Ceowulf se dival na natažene kuže v jeskyni a tajemně se usmival. Venku byla tma.
Drače se protahlo:"Co je?" Zapředlo.
"Ale jen jsem si uvědomil, fakt, že temnym elfum narozdil od naši bratrancu lesnich, neděla problem zabit zviře....dokonce jime maso, je to zvlaštni, nechapu je."
"Ja na tom nevidim nic divneho, jist maso se musi...v tom se asi schodneme, v tehle zkutečnosti je taky nechapu. Co budeme dělat Ceowulfe, muj osudovy jezdče?" zeptal se zeleny mlady drak a zivnul a tim ukazal řadu dlouhych bilych ostrych zubu.
Temny elf se usmal, zakousl se do masa a po chvili žvykani pronesl:"Až si pořidim věci, pujdeme na jih....ty a ja potřebujeme vycvik a tam na jihu přesně v Kaldere nachazi se drači jezdci, kteři jsou tak trochu tolerantnějši.

"Jak se jmenuješ kluku?" zeptal se Alucard s kouskem zvlaštniho chleba v puse. Zavřel oči a opřel hlavu o drsnou kuru stromu a pomalu přežvikoval.
Kluk s kratkymi blonďatymi vlasy, zelenymi oči a skoro divči tvaři se usmal a vesele pronesl:"Palanir, mužu vam řikat Alucarde?"
"Budu jen rad, Palanire."
Alucard mluvil dal:"Ty se mě nebojiš Palanire?"
"Ne." Palanir machl zamitavě rukou, seděl v tureckem sedu naproti Alucardovi a tiše ho pozoroval.
"Si odvažny Palanire," Alucard si ukousl trochu z chleba:"ktery s tvych rodiču byl člověk Palanire?"
Chlapec se překvapeně zarazil a pak se smutkem v hlase pronesl:"Mamka, ale tu zabili mi přibuzni elfove když mi byl jeden rok."
Alucard uznal, že pro kluka je to bolestive tema a tak to tema změnil:" Kam odešel ten demon, směr, kam miřil?"
Kluk se podrbal na hlavě a pak s prstem u pusy pronesl:"Posledni stopy miřili na sever do hor.... v tom směru jsme potkali tebe u toho jezera...."
"A nic dalšiho nevite?"