Nyárë - spoločné príbehy

Blade pozoroval klidnou spici tvař sveho jezdce a přemyšlel nad budoucnosti. Viděl sebe jak lita v oblacich a jeho jezdec na něm, dokonce citil jemny vitr proudici mu po tvaři. Viděl tu zvlaštni planetu v Harfaře, nazyvanou Velka drači. Viděl jak kolem něho pobihaji jeho děti jak ty drači tak i lidšti. Jak vyrustaji spolu s dětmi jeho jezdce. Slyšel Alucarduv hluboký, veselý a krásny smich. Znějici jako zvon, jako esence jeho melodickeho a neobvykleho hlasu. Smich, ktery by pronikl hluboko do srdce, každeho kdo by byl pobliž. Blade byl podivně dojat. Ani nevěděl jak tak i on, stočeny do klubička,usnul.

Kynethovi se zdal zvlaštni sen. Měl pocit, že se prochazi po břehu moře. Temne nebe je zalite biliony hvěz a tam mezi nimi sviti nadherny střibrny měsic. Vzduchem plyne vuně moře a nějaka melodie...nebo řikanka. To Alucard nemohl pozat. Slyši však slova ktere spivaji.....°°Luna sviti, bojovnik s bolesti v očich sleduje tanec střibrnyc noci.°° Vidi jak mu v ustrety po plaži krači jeho žena a vede za ruku maleho chlapečka. Dojde až k němu, vezme chlapečka do naruči a pronese Lantash. Chlapeček se začne usmivat a Alucard v ten moment pochopil, že je mu to ditě velice podobne. Kyneth zachtěl objemout tu milouvanou dvojici, když se za ženou s ditětem ojevil meč. Ktery by je proklal, kdyby Alucard před ně něskočil. Kyneth necitil žadnou bolest, jen nechapavě se koukal na meč ve svem těle a pak na jeho jilec. Jilec jenž ve svych rukou sviral demon s rudymi zařicimi oči a obličejem Ceowulfa.°°
Alucard se probudil a pomalu otevřel oči. Narovnal se a podival se pozorně na Ceowulfa. Pak na okoli. Po tehle noci se zdal nějak moc unaveny.

Ceowulf nahol hlavu a pozrel sa na spiaceho Alucarda a svoju myseľ obrátil k osamotenému Severusovi. Zacítil, že nad niečim premýšľa ale nedokázal určiť presne čo to je.
„Prečo tam sedíš tak sám a nejdeš medzi nás?“
„Je tam málo miesta.“
„To je úbohá výhovorka a ty to vieš!“
„A ty tiež vieš prečo tam nechcem ísť!“
Dal sa do protiútoku Severus. Potom sa odmlčal.

„Ako sa voláš mladý?“
Severus chcel prísť na iné myšlienky a preto kontaktoval Basila.
„Basil a mojím jazdcom je Gilake de Agan.“
„Teší ma, ja som Severus a mojim jazdcom je Ceowulf. Dúfam nevadí, že som ťa oslovil.“
„Nie to nie.“
Ubezpečil ho hneď Basil.
„Aj keď netuším prečo.“
Priznal.
„No rád spoznám niekoho nového.“
Zaklamal Severus. Boli tu všetci a on sa aj tak cítil sám ako prst. Cítil sa sám práve preto, že tu boli všetci. Rád by mal teraz súkromie no akosi sa mu nechcelo ani odletieť.
„Neprisadneš si?“
Vyzval Basila.
„Obávam sa, že by som asi zobudil...“
„Dobre áno samozrejme.“
Uznal Seveurs.
„Môžem sa ťa opýtať na niečo na čo sa ťa asi nikdy ešte nikto nepýtal?“
„Ak budem vedieť odpovedať.“
Pripustil trochu nesmelo Basil.
„Mal si už niekedy niečo, čo si nedokázal svojmu jazdcovi povedať? Niečo čo si sa pred ním pokúšal ukryť?“
Basil zapremýšľal iba okamih.
„Nie!“
„To je dobre. Radšej ostaň taký aký si, čestný a nevinný. Zo mňa si určite príklad neber Basil.“
Vystríhal ho Severus. Akosi sa v Basilovi videl. Bol presne ako on keď bol menší a teraz ho chcel uchrániť pred všetkými chybami ktoré kedy urobil. Severusovej mysle sa odrazu dotkla akási iná.
„Všetko už viem.“
Tón znel ospravedlňujúco a hlas bol známi. Severus sa ospravedlnil Basilovy a vyhliadol trochu viac zo svojho balkóna. Z vedľajšieho ho hypnotizovala Lilith.

Wolfbrave se ale nenechal zaskočit. Přestal se však Severusem zabyvat, když se na plošině objevil Gilake s Basilem. Gilake seskočil ze sveho draka a i hned nato se ocitl v medvědim objeti Wolfa. "Kluku ty jedna, a my jsme už tě chtěli jit rano hledat.....jsem rad, že se tobě s Basilem podařilo utect."
"Pane Wolfbrave, byl jsem u otce a řekl jsem mu co se stalo."
"A jak na to Raziel reagoval?"
"No podobně jako vy, řekl mi ať vam zdělim, že zitra u toho hostince U Tři mnichu bude na Vas se svymi muži čekat. Kralovna Urilie ten doprovod schvalila."
"Tak to jsem rad....cestujete s nami doufam?"
"Ano." Usmal se kluk a podrbal Basila na hlavě, ten stal pobliž Severuse nereagoval na něho, jen ze slušnosti pozdravil pak hlavou jemně strčil do Gilakeho. Ten se placnul do hlavy a pronesl:"Pane Wolfbrave, ja uplně zapomněl na to, že tam Raziel nebude sam. Jedou i damy, to kvuli narozeninam, ktere pořada syn naši pani a jejiho manžela."
"A kdo všechno jede?" znepokojil se Wolf, protože ho netěšila představa, že se jejich cesta kvuli damam zpomali.
"Vaše dcera, pak Eleanor de Santo, manželka a dcera vevody z Blansh, obě dcery barona Balaza....a to je asi vše."
"Achjo." Povzdechl si Wolf a strčil kluka do zad směrem k jeskyni:"Běž pozdravit ostatni ja zustanu zde, musim se nadychat čerstveho vzduchu a přemyšlet."
Kluk se uklonil, Basil ho jakoby napodobil a oba dva se ocitli v jeskyni.
Basil předtim než vejit se narovnal a vypnul drobny měkky hřeben nazelenale barvy. Když vešel, pozdravil svou matku, pak Bladea a pak ostatni. Přišel bliž k Alucardovi, lehnul k němu a pak položil hlavu vedle jeho nohou, Alucard ho ihned začal po ni hladit. I Gilake pozdravil ve stejnem stylu. Blade mu z usměvem rozcuchal vlasy. Gilake byl tak šťastny, že vidi všechny hvězdne osobnosti poslednich dni, že i když usinal opřeny o Basiluv bok, tak se usmival.
Alucardove oči začinaly take kližit. Byl pořad opřeny o zeď vedle Ceowulfa. Dokonce na chvili i usnul, protože jeho hlava se ocitla na rameni temneho elfa.

Ceowulf najprv prekvpanene zažmurkal ako o tom Alucard vie, že sa nemenil. Potom si ale uvedomil, že už dva dni bola večer zatiahnutá obloha. Iba sa usmial a povedal:
„Ale veď to viete.“
Nevedel prečo odrazu mal pocit, že by mal Alucardovi a Bladeovi vykať.
„Správne dva dni.“
Usmial sa znova Alucard a oprel sa o skalnú stenu jaskyne. Tenany pomaly zhlboka dýchala, nádych a výdych. Bolo to niečo nepredstaviteľné. Niečo o čom si myslela, že dokážu iba majstri medzi La´varthami. Akoby jej niekto ukradol trápenie, starosti a strach. Pravdaže na svoje nenarodené dráčatá stále myslela ale už bola zmierená s tým, že ich nemusí uvidieť. Ylthin stála najbližšie k nej a tak iba šepla:
„Ylthin.“
Elfka ktorá svoj pohľad doteraz zabárala do Ceowulfa z Alucardom sa konečne odvrátila a kľakla si k Tenany. Tá nečakala na vyzvanie a hneď jej to všetko pekne vyrozprávala. Keď skončila Ylthin k nej pomaly načiahla ruku. Tenany sa znova nebránila dotyku. Elfka ju nežne pohladila na čumáku. Tenany na okamih privrela oči. Keď ich otvorila ich pohľady sa stretli.
„Ylthin, chcem aby sa našlo aspoň jedno z mojich vajec. Nie k vôly mne, ale pre teba. Máš dobré srdce, veľké srdce, ja to viem, cítim to v tebe. Niekto ako ty v spojení z naším rodom, by mal toľko možností ako pomôcť. Zaslúžiš si stať sa jazdcom.“
Ylthin onemela. Aj keď už jej čosi podobné sľuboval Severus, vyrazilo jej dych to, že Tenany by obetovala aj svoje jediné vajce pre ňu. Teraz ju už nepohladila, rovno ju objala.

Severus radšej vyšiel na balkón na čerstvý vzduch. Od kedy včera ráno napadol Bladea sa snažil, vylúčiť čo možno najviac spomienok a pocitov k Alucardovi zo svojej mysle a života. Už nechcel spôsobiť ďalšie problémy. Navyše presne vedel, čo si o ňom Alucard myslí a čo si už asi myslieť naveky bude. Mal dilemu. Odletieť alebo neodletieť. Chcel rozprestrieť krídla a opustiť to miesto, no tupá bolesť mu pripomínala, že by nemal, tak isto ako každá myšlienka ktorá sa akokoľvek týkala Ylthin a ani Ceowulfa nemienil nechať samého.
„Takže okolo teba bolo včera ráno toľko zmätku?“
Vyrušil ho hlas. Prebral sa akoby z tranzu a po svojom boku našiel stáť toho šľachtica. Vôbec ho nepoznal ani on jeho. Ten človek mu tikal, čo si často nedovolil k niekomu ani Severus sám.
„Áno.“
Odpovedal len. A pomyslel si, že to zasa bude niekto z tej sorty nafúkaných, bohatých ľudí, ktorý strkajú svoj nos do všetkého.
„Nie si veľmi zhovorčiví.“
Vyčítal mu chlapík.
„Ani ste sa mi nepredstavili. Neviem s kým hovorím a neviem o čom s vami hovoriť.“
Odpovedal chladne. Teraz mal veľmi veľmi zlú náladu a keby ten muž zjavne nemal niečo spoločné s Alucardom už by časti jeho tela zbierali po celom Formene.

Tenany vzhledla a uviděla přičinu Severusova trapeni.
Wolfbrave Tenany pozdravil, ta mu pokynula hlavou. Blade a Alucard nikoho nevšimajic přistoupili k dračici. Kyneth dal jednu ruku k srdci a druhou opatrně natahl před sebe aby se mohl Tenaniny hlavy dotknout. Ta ze začatku leknutim uhla, ale zvědavost a omamna vuně, kterou mohli citit jen nejcitlivějši nosy nebo rozeklane jazyky draku, ji přemohla, nechala se dotknout. Alucard dal dlaň doprostřed jeji hlavy. Dračice z ničeho nic ucitila přival energii, zavřela samym blahem oči. Kynethova mysl, jemna jako vanek, dotkla se te jeji. Tenany ji vpustila do sve a čekala. Měla pocit jakoby se nachazela na travnate plani a kolem ni a toho muže nic kromě modre nekonečne oblohy ani nebylo. Podivala se na muže, ten se usmal a kolem něho se najednou ocitli draci, byly jich tam desitky, tisice, miliony. Všichni byli ruzni, nenapodobitelni, se svymi myšlenkami a pocity. Divali se na ni, něco ji řikali, ale ona je neslyšela, bylo naproste ticho a pak zazněl vesely Alucarduv hlas.
"Přinašim ti pozdrav z Velke drači, pani."
Najednou vše zmizelo, vanek, planě i neodvratny pocit domova. Byla zpět v jeskyni a před ni stal usmivajici Alucard, objimal jeji hlavu a hladil po licni kosti.
Podivala se kolem sebe a na šokovane přitomne. Ještě od nikoho kromě La´vartha se totiž po ztratě dračat, nenechala takhle obejmout a pohladit.
Kyneth ustoupil a v jeho tvaři se zračila spokojenost smichana s dětskou radosti. Tiše telepaticky pronesl:"Tenany, děkuji vam a už se těmi mlaďaty netrapte, něco zleho je vždy pro něco dobre. Jednoho dne mi date za pravdu."
Ukončil svou telepatickou řeč a otočil se k obecenstvu, usmal se a jakoby se nic nedělo přešel přes mistnost k Ceowulfovi a posadil se vedle něho. Přičuchnul k němu a zeptal se:"Tak co, kolik dni ses už neměnil?"

_________________________________________________
Procitl. Někdo byl stále vedle něj. Několikrát zamrkal aby si zvykl na světlo. Skláněla se nad ním Ylthin. Vypadala dost vyděšeně. Posadil se.
"Už zase jsi byl v tom...transu," zašeptala, "tohle mi nesmíš dělat, vypadá to vždycky dost hrozivě. Nechtěl by sis vzpomenout hezky na všechno najendou?". Nečekaně ho objala. Chovala se stejně emotivně jako Severus. Už chápal, že si ti dva rozumí. Objal ji také.
"Myslím, že dneska jsem ti vyhověl," zašeptal. Najednou se od ní odtrhl. Sedl si až na druhou stranu jejich postele, jakoby si chtěl udržet odstup.
"Myslím, že ten Objednavatel měl mnohem závažnější důvod udržet mě od Alucarda, než přiznal," pověděl spíš do vzduchu, než přímo někomu. Ylthin stále děsila jeho bledost. Chtěla ho utišit, řici mu, že to celé byl jen zlý sen.
"Musíme se spojit s Alucardem a Bladem."
Odpovědí mu bylo tiché nesouhlasné zavrčení od vchodu jeskyně, kde se právě objevil Severus. Ylthin už se k němu přiblížila natolik, že mu mohla položit ruku na rameno, bleskurychle ale uhnul.
"Ne, prosím, teď ne," řekl, jakoby najednou vymlouval Severusovi pokusy o neposlušnost a Ylthin pokusy o fyzický kontakt. Ta se tvářila dost zmateně.
"Není všechno tak, jak se zdá být."
Tohle vysvětlení se nezdálo věc jí nějak moc ozřejmit. Byla to ale jeho poslední slova, která věnoval Ylthin. Pak se zvedl a šel ke vchodu za Severusem. Ten evidentně nevěděl, jeslti se má o svého jezdce bát, nebo jestli se má smát. Jestli se má snažit ze všech sil zabránit mu odejít z jeskyně, nebo to s ním vzít nejkratší cestou k té hospodě, kde tušil najít Alucarda. Tento problém se ale vyřešil za něj.
"Dobrý večer," ozvalo se mu za hřbetem. Na skalní římse stál Alucard, Blade, a nějaký šlechtic, kterého si matně spojovali s městem pod nimi.

Alucard byl spokojený. Pronajal si s Bladem hezký, i když trošku malý, pokojík. Cestou probrali, co bylo třeba a ještě si příjemně popovídali. Teď ale začínalo padat šero a Wolfbrave se zbývajícími jezdci se stále ještě neobjevil. Stejně, jako na krajinu padala tma, padalo na Alucarda divné tušení. Právě když docházel k názoru, že už něco doopravdy není vpořádku, rozlétly se dveře a do místnosti vrazil Wolfbrave. Sám a uřícený.
"Kůň, splašil se...vražda" vyrážel ze sebe udýchaně slova tak, že Alucard zachytil sotva každé páte, navíc ještě evidentně motal několik příběhů dohromady. Musel ho nejdříve uklidnit, než z něj dokázal dostat, co se stalo. Když pak vybíhal po schodech do pokoje, kde nechal Bladea, byl silně pobledlý.
_________________________________________________
-Ceowul stál v temné, vlhké chodbě. Už mu byla známá. Ani se nemusel kouknout dolů, aby věděl, co uvidí. Dlouhý černý plášť. Jen ze zvědavosti našel nejbližší louži. Červené oči hledící na něj z černé hlubiny vody ho vůbec nepřekvapily. Za sebou zaslechl hlas. Otočil se po něm.
A uviděl sebe. Svoje já, jak ho znal ze země. Podruhé tu stálo před ním. Podruhé na něj promluvilo. A tentokrát ho nikdo nevzbudil.-
_________________________________________________
Stejně jako předtím Wolfbrave, i Alucard rozrazil dveře rázněji, než by bylo obvyklé. Sedl si na pelest postele a dlouho přemýšlel. Nechal Bladea, aby si sám v jeho mysli zjistil, co se stalo. Nakonec promluvil.
"Ta malá elfka říkala, že se pokusili zabít jejího bratra, protože se báli, že se s námi spojí," odmlčel se, "Vím, že se ti to nebude líbit. Neznám důvod, proč si to myslí, ale vypadá to, že nějaký důvod to určitě mít bude. Pokud to náš nepřítel nechce, bude nejlepší to udělat."
Blade sebou teatrálně hodil na postel, protočil oči vsloup a jen zakňučel, "Ne".
"Ale ano," kontroval Alucard, "nadšený taky nejsem, ale myslím, že ano."

Přistáli před hostincem, ale k Alucardově nemalému překvapení tam ještě Wolfbrave ani nikdo z jeho družiny nebyl. Ani ho to ale příliš nepřekvapilo. I on čekal, že se jednání potáhne daleko déle. A takhle alespoň neměl důvod zůstávat zde. Mohl ostatní doprovodit do Formenu. Tedy, ne že by o to tak stál, ale cestou zpět si mohl v klidu promluvit s Bladem a probrat s ním všechno, co s ním probrat chtěl.
Před hradbami města klesli k zemi dva draci. Ylthin s Ceowulfem seskočili na zem. Ceowulf poděkoval a rozloučil se, Ylthin těm dvěma znovu předvedla drobné pukrlátko. Už se otočila a chystala se k odchodu, když si na něco vzpoměla.
"Pane Alucarde," obrátila se zpět čelem k drakovi s jezdcem, "ať už jde po Vás kdokoliv, už teď ví, že Vás Uriel poslala na východ. Přeju Vám hodně štěstí. Sbohem."
Znovu se otočila směrem k městu a společně s Ceowulfem a Severusem prošli branou.
Ve městě strhli pozdvižení. Drak, kvůli kterému byla svolána rada a muž, kterého málem zabili v chrámu božím. Přez noc se z těch dvou stal snad nejznámější pár a městem je stále provázely davy zvědavců. Probít se k voliéře jim trvalo dvakrát déle, než by se dalo čekat. Severus sice asi v půli trasy nabídl, že jim cestu trochu "pročistí", načež Ceowulf vyprskl smíchy a Ylthin přísně, ale s jiskřičkou smíchu v oku, Severuse vypeskovala, že další radu už s ním absolvovat nebude. Před vchodem do jeskyně je ale přešel smích. Tenany je sice přijala do své jeskyně, to ale ještě nevěděla, co všechno s sebou přinese Sevrusův incident s Bladem.
Naštěstí Tenany bylo upřímně jedno, co vše to s sebou přináší. Společnost ostaních draků stále ještě nevyhledávala. Ti tři a Val'keas byli její jediná společnost a naprosto jí vyhovovali. Chtěla jen, aby ji vyložli vše, co se stalo od jejího odletu až do doby, kdy se teď vrátili. Vyprávění zabralo pěknou chvíli a na jeho konci Ceowulf zjistil, že mu Ylthinina hlava začala padat na pravé rameno. Nebylo se co divit. Už víc jak den nenaspala ani minutku. Jemně ji vzal do náručí a přenesl do odlehlejšího kouta jeskyně, kde byla na zemi sláma a jejich kožešiny. Uložil ji a pak se schoulil vedle ní. I když to večera bylo ještě daleko, chystal se taky si schrupnout. Cítil na sobě všechny rány posledních dnů. A ten let mu taky moc nepřidal. Navíc, večer ho nemusel nechat spát měsíc. Vůbec si nedovedl představit, že by se teď měl přeměnit.
Dál se ve svých úvahách nedostal. Usnul skoro stejně rychle, jako předtím Ylthin. Jestli se to, co prožíval vůbec dalo nazvat spánkem.

Wolfbrave, Oleg, Alexander a Gilake na Basilovi pokojným tempom napredovali po hradskej k hostincu U troch mníchov. Všade na okolo bolo voľné priestranstvo. Ani jeden strom iba zvlnená pahorkatina a sem tam nejaký trs kriačin. Oleg a Alexander živo diskutovali, čo ich všetko asi čaká a tešili sa na spoluprácu z Alucardom a Gilake sa tiež do toho miešal. Iba Wolfbrave klusal mlčky pred nimi. Premýšľal o tom čo vlastne urobil. Vidal svoju dcéru za muža, ktorý ju musel ani nie deň po sobáši opustiť kôly povinnosti. Nepremýšľal o tom, jednoducho bol veľmi nahnevaný. Joylon čakal na Udine už niekoľko rokov a on chcel aby bola zaopatrená a v bezpečí. Z myšlienok ho vytrhol cinkavý zvuk. Obzrel sa za seba. Alexandrov kôň bol bez jazdca. Alexander ležal na prašnej ceste. Wolfbrave si najprv iba myslel, že jeho kôň sa nečakane splašil a zhodil ho. Oleg sa zahľadel do kriačin na ľavo od neho. Odrazu ho niečo odhodilo spadol z koňa na cestu a ostal ležať tvárou k zemi. V tej chvíli Basil poplašene vystrelil k oblakom. Wofbraveou kôň sa potom rozbehol a to mu zachránilo život. Pred očami sa mu myhlo niečo strieborné. Pochopil. Oleg z Alexandrom sú mŕtvy a niekto takmer zabil aj jeho.

Ale veď ja to zvládnem."
Zaprotestoval Severus.
"Pozri sa na seba!"
Otočil k nemu hlavu Blade a pritom zdôraznil slová "na seba"!
A tak iba z pokynutím hlavy nechal aby Ylthin a Ceowulf vysadli na Bladea.
Bladeovi stačilo jednou machnout křidly a už se vznašel. Alucard se posadil do tureckeho sedu zady k jeho hlavě a zadival se na přitomne, jeho hlas zněl chladně:"Letime k hostinci U Tři mnichu. Budeme tam za okamžik. Jinak poslouchame, kdo je ten vrah?"
"No to presne neviem."
Priznala z poľutovaním Ylthin.
"Ale najal ho démon. Viem to, pretože nás dvaja taký démoni ukradli. Podľa toho čo som počula vás má iba sledovať, ale pokúsil sa zabiť môjho brata. To vraj preto, lebo ten kto ho najal sa obáva, že sa s vami spojíme. Viac bohužiaľ neviem."
Zakončila Ylthin.
Alucard si odhrnul pramen vlasu z obličeje, měl pocit, že kola osudu se začaly hybat. "Děkuji za varovani, budeme se mit na pozoru, jestli chcete až budeme u hostince, Blade vas muže zanest před Formenske hradby.
Vzduchom sa ozvalo:
"Alucard!"
Jeho pohľad sledoval zdroj zvuku a stretol sa zo Severusovim pohľadom. Severus nič nevravel ani nemusel. Prehovoril zaňho jeho pohľad:
"Ale skutočne si dajte pozor!"
Zbohom prehovorila jedna jediná slza ktorú už nestačil potlačiť. Svoj pohľad odvrátil a aj dráhu letu upravil tak aby sa na Alucarda už nedíval.
"Tohle mě jen utvrzuje v tom, že me rozhodnuti bylo spravne. Neni to drak pro mě. Sila a čest, odvaha a spravdlnost, chtit chranit slabe, mit silnou vuli, vydržet a nedat nepřiteli na vědomost svou slabost. Snažit se byt spravedlivym, divat se na obě dvě strany rovnovahy. To vše jsem mu snažil předat, myslel jsem si, že jsem mu to všechno předal, ale jak vidim nezvladl jsem to. Nikdy zde nešlo o to abych s nim zustal, věděl jsem odjakživa, že se to stane, dřive nebo později by se to stejně stalo." Alucard nadzvedl hlavu, zavřel oči a nadechl se čerstveho vzduchu nabiteho elektřinou a uctivym hlasem pronesl:"Bliži se dalši bouře." Odvratil se od skupiny a zadival s Bladeovymi oči. Už viděl hostinec.

Jelikož draci a jejich jezdci spolu s Urilii byli velice zaujati poradou ani si nevšimli, že Blade s Alucardem zmizeli.
Aj Severus zmizol zo scény.
"Alucard, počkaj!"
"Už som ti povedal svoje zbohom Severus. Čo ešte odomňa chceš? Všetci sme ti to už vysvetlili! Začínam mať pochybnosti či sa u teba dá vôbec hovoriť o inteligencií!"
Snažil sa ho zmraziť Alucard. Ale teraz to bolo doslova ako keby hrach na stenu hádzal.
"Prosím je to veľmy dôležité."
Alucard sa z povzdychom zastavil a otočil sa.
"Takže, čím ma zasa mieniš zaťažovať?"
"Je to dlhé na podrobné vysvetlenie, v skratke sa vec má tak, že Ylthin náhodou zistila, že po vás oboch pátra akýsi nájomný vrah. Kto si ho najal aby vás sledoval zatiaľ netuší nikto z nás."
"Myslíš, že to čo hovorí je pravda? Podľa mňa sa zasa snaží iba upútať pozornosť. Začínam pomali ľutovať, že som bol taký veľkorisí."
Zavrčal Alucardovi v hlave Blade.
"Nebuď hlupakem Blade!" Zavrčel z ničeho nic Alucard v telepaticke odpovědi. Neuvědomil si, že zavrčeni bylo nejen telepaticky.
Rozhlidl se kolem sebe a podražděně pronesl:! Pojďte odsud pryč, vypovime si to cestou. Hadam, že si schopny letu?" Zadival se na Severuse a jeho kočiči zorničky se ještě vic zužili jak netrpělivě čekal na odpověď.
"No ja som sem priletel."
Zamrmlal Severus.
"Ale počkajte ešte než..."
"My už sme tu."
Ozvala sa za jeho chrbtom Ylthin.
"Čo sa deje?"
Zastal si po Severusovom boku Ceowulf.
"Vysvetlím cestou."
Severus sa prikrčil aby mohly naňho pohodlne vysadnúť. Zacítil pri tom ešte bolesť na niekoľkých miestach ale nedal na sebe nič poznať.
Alucard se vyčitavě podival na Bladea, ten jenom povzdechl, proměnil se a odevzdaně pronesl. Teď poletite na mně. Lehnul na zem a nastavil tlapu, aby Ylthin, Ceowulf a Alucard nasedli.

Orkovia obsadili západný breh Netherandu. Teraz to chce rýchle a rozvážne rozhodnutia."
Zaúčinkovalo to ako štipľavá facka. Prítomný okrem Severusa, Ceowulfa, Ylthin, Alucarda, Bladea a Urilie sa zlúčili na jednom mieste a miestom sa rozľahol tlmený šepot, ako keď vietor šumí v stromoch. Po nejakej chvíli sa spomedzi hlúčiku vyplietl Kortraz na čo Blade mierne tlmene zavrčal, pretože sa obrátil tvárou priamo k nemu.
"Stále trváte na svojich slovách môj pane?"
Preniesol čo najúctivejšie vedel.
"Áno."
Stroho odpovedal Blade a tým dal Kortrazovi najavo, že sa s ním nemieni baviť viac ako bude potrebné. Kortraz zatlieskal a hlúčik sa rozostúpil..
"Severus."
Oslovil draka.
"Si si vedomý svojho činu?"
Severus iba prikývol.
"Pripúšťaš, že si sa ho dopustil pri svojom plnom vedomý, bez akého koľvek donútenia ovládania?"
"Prečo sa ma na to pýtate, veď všetko som vám už predsa priznal."
"Je to iba formálna stránka ale dobre teda. Zhodli sme sa na tom, že ak Blade trvá na tom, že si sa potrestal sám, udelíme ti minimálny trest..."
Ma malú chvíľočku sa odmlčal a pokračoval:
"Ktorý pre teba znamená zákaz dokončenia magického výcviku."
Obrátil sa na Uriliu, Alucarda a Bladea a pohľadom si pýtal schválenie rozhodnutia.
Alucard ustoupil o krok dozadu protože, se to netykalo jeho. Urilii to bylo jedno tak jen přikyvla. Blade taky přikyvl a zadival se na okolo stojici draky. Jeden z draku ten nejstarši se ho telepaticky zeptal:
Môžem byť tak smelý a spýtať sa na Vážho jazdca?" Opatrne sa ozval Ancalagon. Blade zbystril pozornosť.
"A čo také o Alucardovy by si rád vedel."
Oplatil Ancalagonovi otázku.
"Severus mi spomenul, že všetko čo vie ho naučil Alucard."
Potom Ancalagon pocítil, že Bladeova pozornosť sa nasmerovala inam.
"On to bol, on nás prezradil."
Popudene sa sťažoval Alucardovi. Ten ho chlácholil:
"Ale to sme predsa vedeli už dávno."
"Ancalagon sa ma na to pýta. Mám mu odpovedať alebo to nejako zahovoriť?"
"Myslím si, že ak to o nás vie už kde kto jeden drak viac alebo menej..."
Konečne sa mysľou vrátil k Ancalagonovi.
"Áno je to tak!"
Ancalagon upriamil pohľad na Alucarda a hlboko sa uklonil, na čo sa mu dostalo odpovede vo forme úklonu hlavou od Alucarda.
Posunkom ruky naznačil Bladeovi čo nebolo treba naznačovať.
"Nemôžeme vám povedať všetko, naša úloha tu sa skončila odchádzame inam. Nemôžem prezradiť kam ani čo je našim poslaním. Pravdupovediac to, že sme vôbec tu malo ostať v tajnosti."
Samozrejme chápem."
Prikývol Ancalagon.

"Tak rozhodne tu už niekto o niečom?"
Ozval sa bez vyzvania Dathor.
"Nie lebo nikto sa tu už nevie z nikým dohodnúť!"
Pridala sa aj jeho Sigrid.
"Musíme sa dva krát zísť aby sme vyriešili jeden jasný prípad napadnutia. Bolo k tomu minimálne pätnásť svedkou. Pritom nám tu priamo z voliér miznú vajcia a orkovia sa dávajú do pohybu."
Do všeobecného rozhorčenia prispel Amaren.
"Ticho a prestante mi hovoriť bez vyzvania!"
Snažil sa presadiť Nathaniel ale jeho hlas zanikol teraz v už hlasnej vrave.
Ceowulf a Ylthin iba zo značnou dávkov prekvapenia sledovali ako sa jednoduchý výsluch dokázal zmeniť za krátku chvíľu v búrlivú diskusiu.
"Neviem čo ti povedať Severus. Priznal si sa."
Trochu skleslo mu v mysli poznamenal Ceowulf.
"Ale Ylthin mi tu vraví, že je na teba hrdá."
Tlmočil mu jej slová.
"Dooooosť!"
Ozvalo sa z hora. Ako na povel sa všetky pohľady uprely na nebo. Priamo nad hlavami im krúžila medená dračica ktorá na svojom chrbte niesla ten najvzácnejší poklad. Samu Uriliu.
Měděna štihloučka pružna dračice nebyla nijak velka jeji elegantni silueta dosedla na zem. A než stačila panovnice sesednout, všichni se ji uklonili. Urilie nevšimajic potulnych zraku ostatnich, seskočila z dračich zad a přimym raznym krokem zamiřila k Alucardovi. Stoupla si před něho, dala ruce v bok, sfouklasi s tvaře neposlušny tenky pramen vlasu, usmala se a z trochu ubliženym zkonstatovala:"Tak vy jste se oženil Alucarde." Rozhlidla se po okoli, zaškaredila se a pronesla:" Jak vidim tam kde jste vy Alucarde, tam je roj problemu."
Kyneth panovnici usměv vratil.
Zatiaľ čo sa Urilia vybavovala z Alucardom medená dračica takmer všetkým dobre známa ako Lomba si prísnym pohľadom prešla každého, najmä Severusa.
"Vy ste ešte nerozhodli ani v tomto prípade!"
Povedala káravo.
"Ale zatiaľ sa orkovia zoskupujú v Netherande. Kortraz mi povedal všetko čo sa tu dialo. Buď sa zhodnete, alebo to za vás rozhodnem ja. Máte na výber a zároveň desať minút na poradu."
Vyzvala ich.

Ma pani," uklonil se Alucard, " vite byla to takova zvlaštni nahoda, kter-...." kyneth ani nestihl domluvit, Urilie ho přerušila tim, že se otočila směrem k ostatnim a promluvila
."

Alucardove zorničky se přestaly neustale měnit a zustaly jako kočiči s křišťalovou duhovkou. Kyneth přimhouřil oči a take se rozloučil. Pokud Severus od Alucarda čekal nějaky naznak soucitu nebo jakehokoliv jineho pocitu, tak se hluboce splet. Jeho mysl byla jako hladky povrch skla, ve kterem jako giganticky had plul Severusuv ryval Blade.

Čo viac čakal? Nič. Veď sa rozhodol už minulé popoludnie, ale nemohol si dovoliť to aspoň neskúsiť keď sa tu z Bladeom a Alucardom stretol.
O slovo požiadal muž celý v bielom pri ktotom stála strieborná dračica:
"Ak smiem prehovoriť, veľmi dobre poznám túto situáciu ale z opačnej stránky. To vy viete."
Naznačoval tým ako k svojej dračici prišiel. Bola do ďalšia kuriozita v ráde. Esmera bola totiž týraná psychicky i fyzicky svojim skutočným jazdcom Bengalasom. Šeredne sa zmýlila pri víbere jazdca. Sama nevedela ako sa to mohlo stať, no pokúsila sa to napraviť. Ušla od neho a preto takmer zomrela. Zachránil ju muž stojaci po jej boku Kartan ktorému sa od nepamäti hovorilo Albus (biely) a postaral sa o ňu.

Do dnes sa však ich mysle nespojili, hodci sa Esmere podarilo úplne zablokovať aké koľvek podnety z Bengalasovej mysle.
"Viem aké to preňho muselo byť prísť o niekoho kto ho vychoval. Aj keď porušenie pravidiel je zjavné a veľmi hrubé ja súhlasím z miernejším trestom alebo beztrestnosťou ako navrhoval ctihodný Blade."
Slovo si vypýtal Heslin drak Cristalus:
"To čo hovoríte má svoju logiku. Ale aj napriek tomu ja nemôžem súhlasiť!"

"Má predsa svojho jazdca, s ním zdieľa sám seba a jedine jemu má byť oddaný. Podľa mňa sa príliž zaoberal Vami Alucard."
Prihlásila sa Esmera. Nathaniel sa chytil za hlavu. Vedel čo bude nasledovať:
"A čo ja Cirstalus? Zabudol si, ako môže dopadnúť ten, čo dá až príliž veľa svojej vlastnej dôvery niekomu. Netreba sa upínať iba na jednu osobu to vám vravím ja!"
"Nechapu o čem se tady dohadujete..." ozval se temně zeleny vysoky a štihly Grith jehož jezdcem byl Radark, elf tělem i duši.
"Jeden druhemu si protiřečite a Esmero z tebe mluvi zašť a utrpeni, ktere si prožila...." Drak se na chvili odmlčel zadival se laskyplně na sveho jezdce a nedokazal si představit co by bez něj dělal.

Tyto informace co dvojice ze zakladny ziskala, nebyli pro ně novinkou. Blade pokyvnul hlavou, všem poděkoval a zamiřil k Alucardovi. Jeho jezdec tam stal mezi nějakym mužem zahalenym v celym bilem a žlutem drakovi a pozoroval kračejiciho draka. V jeho azurovo-modrych oči se občas probleskly kočiči zorničky. To znamenalo, že kynetha muselo něco silně znepokojit.
Nathaniel konečne pokynul Severusovi aby predstúpil.
"Len žiadne hlúposti!"
Varoval ho Ceowulf. Keby vedel čo má Severus na jazyku nedovolil by mu ani predstúpiť. Zdalo sa, že každý drakov krok trvá neskutočne dlho. Premáhal sa. Teda nie, že by mal problém vystúpiť a priznať sa ale bol tak nervózny, že musel prehovárať každučký jeden napnutý sval aby sa zohol a vykonal nejaký pohyb. Keď predstúpil z hlboka vydýchol.
"Vážený prítomný. Všetko čo vám bolo povedané a ukázané je čisto čistá pravda. Ja za to môžem, ja som to spôsobyl a ja za to musím pykať. No pred tým ako nadomnou vinesiete alebo nevynesiete rozsudok by som sa tu pred vami chcel verejne ospravedlniť Bladeovi a jeho jazdcovi Alucardovi."
Pri tých slovách sa otočil a hlboko uklonil k dvojici.
"Viem, že moje ospravedlnenie nezmení to čo som urobil no ja aj napriek tomu dúfam, že ho prijímete."
To povedal nahlas. Bladeovej mysle sa však dotkla myšlienka tak nesmelá, ako prvá snehová vločka.
"Ak mi neveríte nahliadnite."
Alucard se přemohl a nechal sněhovou vločku vplout do sve mysli, take citil, že i jeho drak je v jeho vědomi a hlida ho. Blade tu svou mysl jen trochu pootevřel. Jen mala vratka. Hnusilo se mu to, ale neměl na vyběr.
Akonáhle Severus ucítil voľnú cestu začal prelievať zo svojej mysle do ich svoju túžbu po odpustení. Po tom aby bolo všetko aspoň z polovice také ako predtým.
"Už nemienim nič vysvetľovať, lebo pre mňa nieje takého ospravedlnenia ktoré by ma ospravedlniť dokázalo. Uvedomujem si plnú závažnosť svojho činu. Čo som si ale v tej chvíli neuvedomoval. Klesol som veľmi veľmi hlboko pod úroveň na ktorú si ma ty Alucard dostal. Bol, si a vždy budeš mi ako otec." Ja len... Už nevedel ako pokračovať. Zavrel oči a bojoval zo sebou aby sa nezosipal. Mysľou zachytil Bladeov nevypovedaný názor na svoje počínanie. Poslal mu teda obrazi toho ako hovoril z Ylthin aby mu dokázal, že on ju za ním skutočne neposlal.
"Ja... zbohom."
Zašepkal v mysli nakoniec a odstúpil väčšinu sústredenia. Ešte čakal či sa k tomu nieko z nich nejako nevyjadrí.

"Předtim než odejdu, chci se zeptat na par informaci o takzvanym Sefessovi a jeho generalech, jinak řečeno všechno co se jich tyka, byl bych vam vděčen za jakekoli informace a rad bych ještě něco, ten zeleny byl potrestan dostatečně, tak si to vemte v uvahu. A dalši maly detail....poprosil bych vas abyste nešiřili mou lidskou podobu mezi jinymi draky, co vy na to?" Blade se chtěl před Alucardem předvest co nejlepe, byl pyšny, že mohl pravě svemu jezdci předvest svou velkorysost.
Severus nervózne prešľapoval. Keď Nathaniel znovu vstal až takmer podskočil a trošku sa predsunul dopredu. Jazdec mu však rukov naznačil, že slovo ešte nedostane.
"Severus pokoj. Blade nechce aby si bol potrestaný sám to teraz povedal. Tvojim trestom sú už tvoje zranenia."
Prehovoril Ceowulf k nemu nahlas, keďže myseľ mal Severus stále uzavretú.
"Ibaže ja... ja."
"No tak no tak!"
Zahriakla ho Ylthin a spolu z Ceowulfom sa snažili ho upokojiť tým, že zo začali hladiť. Nezdalo sa však, že by to nejako pomáhalo. Stále bol napätý a čakal kedy bude môcť sám seba verejne popraviť. A zároveň chcel využiť absolútne poslednú možnosť požiadať o odpustenie či posledné slová aspoň zbohom počuť od Alucarda.
O slovo požiadal Dathor:
"Sefess? No neviem prečo sa naňho pýtate, je medzi životom a smrťou uveznený v priestore ktorý je ničím a zároveň všetkým. Bol to najstrašnejší démon starovekého sveta. Viem kolujú chýri, že sa ho pokúšajú oživiť ale určite to niesu jeho generáli. Tý samotný sú už tisícky rokov po smrti a ich rody sú vyhladené. Ale je nieje nemožné, že si to iba myslíme."
Upozornil na koniec svojej reči Dathor.

Kortraz vedel, na čo Blade naráža. Plne si uvedomoval čo plynie z toho, kým je, presne vedel pred kým stojí. Uklonil sa mu:
"Chápem všetky vaše dôvody a, že je pre Vás vylúčené odpúšťať, no za to kým som sa zrodil nemôžem a neviem ako Vám to mám dokázať, ale od vojny som žiadnemu z drakov ani šupinu nepoškriabal. Ak sa tu náhodou ukáže Lomba tá Vám to potvrdí." Pevným pohľadom zaostril na Bladeove oči.
"Nenarozena mlaďata v lunech matek take za nic nemohla, děti a ženy tež. A přece vaš narod vraždil ten muj. Vraždili jste bez slitovani, bez kapky soucitu. Lavarthi jsou chtivi po moci, vždy byli a vždy budou." Blade se odmlčel a obratil se k němu zady. Z tonem řikajicim - jak mě to obtěžuje - pronesl:"Tak jednejme ať to mame zasebou co nejdřive. Zustavat delši dobu v přitomnosti Lavartha je pro mě nanejvyše zahambujici."
Alucard byl z chovani sveho draka znepokojen, avšak stal vedle nějakeho žluteho draka a vše pozoroval, kdyby se schilovalo k nejhoršimu, zasahl by.
Kortraz sa v poníženom úklone vzdialil z Bladeovej blízkosti. Na jeho mieste ho nahradil Nathaniel ktorý sa mu tiež uklonil:
"Ako si, želáte môj pane. Ste tu iba preto aby ste nám čo možno najpodrobnejšie a najobjektívnejšie ako to ide priblížili udalosti včerajšieho rána. A potom ak si to prajete môžeme rozsudok a ďalšie jednania môžeme prebrať aj bez Vás."
Úctivým gestom a pohybom ruky Bladeovi naznačil aby im vyrozprával udalosti a tiež poodstúpil. Zavládlo absolútne hrobové a ničím nerušené ticho. Každý napäto čakal na Bladeove slová.
Severus stál priamo oproti Bladeovi. Po jeho pravici pripravený hájiť jeho česť stál Ceowulf a ľavicu ozdobovala svojou prítomnosťou Ylthin. Severus si vypočul dosť, kým priletel Blade s Alucardom. Mal sto chutí jednoducho sa priznať nech sa tu už dlho nezdržujú. Zosypať na seba všetko čo sa naňho právom zosypať má. To, že je navine muselo byť predsa každému jasné. No už sa nemienil správať nijako nevhodne. Už by sa neodvážil vonkoncom nie ak bol prítomný aj Alucard. Ani na jedného z nich sa neodvážil ani len pozrieť. Sedel, mlčal a čakal, kým ho nevyzvú. Predsavzal si, že len čo dostane slovo prizná absolútne všetko do posledného puntíku. Vedel, že Ceowulf by bol okamžite protestoval keby o tom vedel a tak si tak dokonale ako to len dokázal uzavrel myseľ. Jediný kto by ju teraz rozrazil by mohol byť ten Kortraz predstavený a okrem neho si bol úplne istý, že len a len Blade.
Blade si vybral jen tu scenu z boje a kousek před ni. A jako hromobiti poslal tyto myšlenky spiše přesne obrazce celeho konfliktu všem přitomnym drakum. A poprosil je aby tyto informace předali svym jezdcum. Pak nahlas prohlasil:"Nic vic vysvětlovat nebudu."
Medzi prítomnými tieto obrazce vyvolali viac než len mierne pobúrenie. Dali to na javo mrmlaním, no keby dostali slovo tak si Severus vypočuje slová ktoré možno ešte v živote nepočul. Nathaniel otvoril oči. Mal ich zavreté až tak sa na ponúknutú scénu sústredil.
"Ďakujem v mene nás všetkých."
Znovu sa Bladeovi uklonil.
"A teraz je to na Vás. Môžete sa slobodne rozhodnúť, ostanete alebo odýdete?"
Znovu položil Bladeovi otázku.

"Pokud mluvite o tom incidentu dneska rano, tak se nic nestalo....."
"Prepáčte ale mýlite sa. Možno vy ste na to už zabudli, no náš predstavený vidí všetko inak. Takýto závažný prečin sme tu už nemali..." Zarazila sa, zvažovala či je potrebné pretierať tu Nathanielovu minulosť. "...veľmi dávno. Drak čo Vás napadol teraz musí byť podľa pravidiel drakov nesúcich jazdca potrestaný ak sa mu vyna preukáže." Oponovala mu Hesla.
Blade se podival na Wolfa a ten jen kyvnul hlavou na souhlas a pronesl:"Počkame na vas v hostinci U Tři mnichu."
Drak se usmal a zadival se na Heslu:"Bude moct se mnou i muj jezdec?"
"Samozrejme. Rada je pre jazdcov a drakov." Znovu sa uklonila Hesla a cúvala smerom ku Cristalusovi. Ten jej pomohol aby naňho vôbec mohla vysadnúť.
"Nasledujte nás prosím."
Požiadala ich, no čakala kým zosadnú a budú pripravený.
Alucard seskočil z koně a přistoupil k Bladovi. Promluvil k Wolfovi:"Měli byste už jet, koně by se mohli polekat."
Blade obejmul Alucarda jakoby to byla jeho vytoužena laska, kterou strašně dlouho neviděl. Počkal až se Wolf a rytiři vzdali a pak zavřel oči. Kynetha obalila černa mlha a během chvilky seděl Alucard na rozložitych černych dračich zadech.
Cristalus potom už na nič nečakal a vzlietol znovu smerom k vrchom. Hesla vedela, že hodci smer je rovnaký ako minule miesto bude opäť iné.

Aj Ancalagon navádzal Severusa na miesto konania. Bolo asi dve hodiny letu víchodne od voliéry na ostrove uprostred horského plesa. Tam na nich už čakal tento krát celý rád. Už nechýbali ani Dathor a Palonike zo svojimi drakmi. Kortraz už netrpezlivo čakal. Ako jediný nemal pri sebe draka. Kde sa teraz jeho Lomba nachádza ani len netušil. Bola si vedomá, že môže kedykoľvek odletieť a kedykoľvek sa ukázať. Tak ju vychoval. Ako náhle sa na obzore objavil Ancalagon nasledovaný pohrešovaným drakom vrava medzi členmi utíchla a tvárí odrazu zmyzli akékoľvek prejavi pozitívneho či negatívneho citu.
"Ty pristaň do stredu!"
Prikázal mu Ancalagon a odbočil smerom kde mal na svoje miesto z Gabrielom pristáť.
Ve chvili kdy se bližili k mistu setkani Kristalus požadal aby Blade přistal pobliž středu mezi jezdci. Když už byli nad mistem setkani a dělali posledni kolečka, Bladeovi zhnusenim se malem obratil žaludek na ruby, viděl totiž uhlavniho nepřitele.
"U všech dračich bohu...." šeptala uctivě hněda Iris, "....ten je obrovsky."
"Ankalogone, " pronesl tiše Gabriel, "...měli bysme udělat větši kolečko, nebo nas jeho křidla smetou.
Blade přistal, jeho pohled stale spočival na nepřiteli. Udělal krok do prava a zpět a znovu, pak zasyčel a jeho giganticka hlava se zuby bilymi a ostrymi jako meče, se ocitla přimo před obličejem představeneho rady jezdcu. "Nikdo mi neřekl, že tady bude Lavarth. Zavrčel Blade a proměnil se. Mezitim však Alucard stačil z dračich zad seskočit.

Severus raz zakrúžil okolo a ako surfer na vode pristál na zarosenej trápve pričom sa dobrého pol metra šmýkal. Ešte stále nezahojený chvost mal vstýčený priamo aby mu ešte viac neublížil. Ylthin sa k nemu dotackala a oprela sa o jeho bok. Kým bdela a počúvala rozhovory únava sa vôbec neprejavila no keď mala potom prejsť vzdialenosť od brány k voliére cítila sa ako opitá.
"Zakázala ja viem, ale takto by si domov určite nedošla."
Prikrčil prednú tlapu. Ylthin sa na ňu postavila a odtiaľ sa jej liezlo ľahšie Severusovi na chrbát. Stačilo dva krát mávnuť krídlami a už z neho musela zliezať, stáli na balkóne. Z vchodu sa vytackal sotva zobudený Ceowulf.
"O čo som prišiel?"
Ylthin dlho zývla no vedela, že novinky ktoré sa dozvedela nepočkajú:
"Dobnútra tam sa všetko dozvieš."
Všetci sa zhlúčili okolo Severusa a pritúlili sa k nemu aby sa zohrialy v to chladné ráno a Ylthin začala rozprávať.
Vysvetlila kde bola, čo všetko sa dozvedela a čo robyla od popoludnia kedy sa tak náhle vytratila.
"Takže mňa chcel zabiť assasin na objednávku jedného z tých démonou. Ten démon je niekto vysoko postavený tu vo Formene. Myslíš si, že ovláda Alucardovu myseľ a preto sa Alucard chová k Severusovi tak ako sa chová?"
Snažil sa si to dať do kopy Ceowulf. Severus si Ylthin počas jej rozprávania dovolil niekoľko krát prerušiť prívalom poďakovaní za to čo sa preňho snažila vykonať a všemožné iné milé pripomienky ktoré Ylthin začínala považovať už za prehnané. Ozvalo sa zasvišťanie vzduchu. Všetci traja sa obrátili smerom ku vchodu. Na balkóne stál Ancalagon s Gabrielom. Ten sa z neho ladne zošuchol a rýchlim kromkom vstúpil do jaskyne:
"Poďte somnou okamžite!"
Prikázal miesto pozdravu a rukov ukázal na Severusa a Ceowulfa. Vstala aj Ylthin.
"Vás sa to netíka!"
Upozornil ju.
"Tak pozrite sa, ja som ich dostala oboch do starostlivosti. Zodpovedám za ich zdravotný stav jasné? Ak už musia niekam ísť idem s nimi či sa vám to páči alebo nie!"
Rázne si zastala za svojim Ylthin.
"Kortraz nebude nadšený ale čo už s vami. Ale poletíte somnou!"
"Samozrejme. Severus má toho dosť, že musí niesť Ceowulfa."
Počastovala Gabriela pevným pohľadom.
Alucarda prebralo z jeho zamyslenia to, že museli zastať. V ceste im stál planúco červený drak z ktorého zliezalo drobučké žieňa. Obaja súčasne padli pred Bladeom na kolená.
"No zbohom, kto o tom ešte nevie?"
Pomyslel si Blade keď si všimol ich gesto. Máme šťastie že sme Vás našli. Prehovorila žena ktorá by bola bežne vysokému mužovi niečo málo vyše pŕs udýchaným hlasom. Všetci jazdci vrátane Gilakeho a Basila sa zoradili vedľa seba. V mysli Bladeovi zaznel hlas: "Moje meno je Cristalus pán môj!" "Princ, prosím..."
"Blade, prosím ja Vás."
Prerušil ženu Blade. Už mal toho dosť. Mal pocit akoby si nikto neuvedomoval, ako jeho rod vlastne skončil.
"Dobre, musím Vás požiadať aby ste ma nasledovali. Som tu na rozkaz predstaveného rádu dračích jazdcov. Jednáme v prípade útoku na vašu osobu a k dôkladnému šetreniu a správnemu vyneseniu rozsudku je potrebné vaše svedectvo."
Narýchlo mu vysvetlila žena zatiaľ čo ju Cristalus predstavil:
"To je moja jazdkyňa Hesla. Prepáčte jej, trochu sa ponáhľame." Ospravedlňoval ju Cristalus.

Severus sa z ťahavým zazívaním prebudil. Ospalým pohľadom zhodnotil situáciu. Chlad rána prenikal aj do voliéry ktorá bola prázdna. Okrem neho a Ceowulfa ktorý ešte stále pokojne spal pod jeho ochranou tam nebolo ani živej duše.
"Tak moment!"
Zašepkal, keď si uvedomil, že to, že tu nieje Tenany nieje nič zvláštne, ale to, že tu nieje Ylthin je už čosi iné. Opatrne aby ešte náhodou Ceowufa neprebudil sa vyplazil von z voliéry na balkón. Nad šírim zeleným priestranstvom sa lenivo prevaľovali chucvalce rannej hmly. Niekomu by bolo chadno, pre Severusa ranný mráz takých 0 stupňov predstavoval najpríjemnejšiu teplotu akú si vedel predstaviť. Zatriasol hlavou aby dokázal konečne zaostriť a pohľadom skúmal krajinu. Na ľavo sa v tráve niečo pohlo. Ako vystrelený šíp tam zamieril. Ešte ani nedosadol a už sa ozvali kritické Ylthinine slová:
"Nezakázala som ti dôrazne lietať kým sa ti kompletne všetko nezahojí?"

Blade se podrbal ve vlasech a asi po stopadesate zivnul, čarky jeho ospalych oči se zaměřily na spravne drženi uzdy patřici jeho krasnemu ušlechtilemu grošakovi. Drak měl pocit, že jeho vlastni zadek pořad sjiždi z toho krasneho koženeho sedla. Znovu zivnul a rozhlidl se po spolucestujicich.
Vedle něho na černem koni ze stejně ušlechtileho rodu jako jeho, jel Alucard. Neustale se koukal do blba a zdalo by se, že vubec nevnima to nadherne okoli, ktere Bladovi tolik bralo dech. Samozřejmě bralo by dech, kdyby nebyl ospaly jako male drače. Alucardova mysl byla bytelně uzavřena, a proto snaženi se dostat do jeho vědomi, Blade po par pokusech vzdal. Drači oči putovali k dalšim členum ekipy.
Blade se zadival na zada tři mužu v brněni jednouci v čele skupiny. Byl to Oleg, Wolfbrave a Alexandr. O něčem tiše rozpravali. Jejich brněni se zkryvalo za teplymi plašti rodovych barev a Blade po chvili o trojici ztratil zajem. Drak se podival na dva tažne valachy jdouci těsně za jeho koněm a pak se malem ze sveho hřebce zřitil, když na něho promluvil Gilake jedouciho na Basilovi:"Blade?" ptal se v mysli
Gilake

"Mužu s tebou takhle mluvit?" zaprosil Gilake nejistě.
"Ano."
"Jak na tvou pravou identitu reagoval baron Wolfbrave?"
"Odpustil Alucardovi, že mu lhal ohledně meho přibuzenstvi s nim. Pochopil proč mě Alucard kryl."
"Takže je to v pořadku?"
"Ano."