Nyárë - spoločné príbehy

__________________________________________________________
Ceowulf skutočne vnímal okolie minimálne. To, že práve videl démonov ktorých doteraz živila jediná spomienka mu otvorilo cestu ku spomínaniu. Ani jedna spomienka sa nedala nazvať príjemnou. Videl sa v tej najnelichotivejšej úlohe. V úlohe vraha vo vlkolačej podobe neľútostne zabíjal bez toho aby sa nad čímkoľvek pozastavil. Spomínal si na jednu elfku kľačiacu na kolenách ohnutú v prosbe aby ušetril aspoň jej malé dieťa. No to jej nepomohlo. Ceowulfa bodala do srdca ľadovochladná čepeľ a v hlave cítil dotyk mysle. Nie ten jemu dobre známi pevný a pritom zvláštne jemný pocit ako keď hovoril zo Severusom. Tento bol chladný drvivý a neúprosný. Hovoril:
"Nera gedwa nazadul. Dul baugh eito churušnak taarot."
Jazyk mu nebol neznámi no aj napriek tomu si nevedel vybavyť význam slov.
Severus začal neočakávane klesať. Ceowulf si to vôbec nevšimol za to Ylthin nechápavo hľadela na temeno drakovej hlavy:
"Prečo klesáme? Čo sa deje? Ceowulf čo sa stalo?"
Ceowulf jej však neodpovedal a od Severusa sa dočkala iba strohého:
"Musíme si urobyť dúfajme, že iba krátku prestávku."
Pri pristátí Ylthin radšej zatvorila oči. Nebolo kam pristáť. Spustili sa priamo do lesa.
"Prikrč sa nech ťa náhodou netrafí konár."
Varoval ju Severus.
No Ceowulf bol stále duchom neprítomný. Do hrude ho trafil jeden z hrubších konárou a on sa zošuchol zo Severusovho chrbta. Ylthin iba zhíkla no Severus ho s prehľadom chytil svojim chvostom. V duchu pritom zasa ďakoval Alucardovi za to, čo všetko ho naučil. Pristály prudšie ako by bolo žiadúce, lebo Severus musel stiahnuť krídla prudko k telu. Už nebol priestor pre ich rozpätie. Ceowulf sa zkotúľal z objatia drakovho chvosta na zem. Ylthin priskočila priamo k nemu. Položila mu ruku na čelo.
"Čo mu je?"
Jej hlas odzrkadľoval strach.
"Zasiahol ho silný príval spomienok."
Vysvetlil Severus keď sa pokúsil nahliadnuť do jeho mysle.
"Môžeme počkať až to prejde alebo sa pokúsiť to prerušiť ale k tomu budem potrebovať tvoju pomoc Ylthin."

V konferenčni mistnosti na zakladně:
Za kulatym stolem pobliž prosklenych zdi seděli nejhlavnějši velitele zakladny. Byl zde Orbeeto jako hlavni mluvči Kynethu a celkově, Sandalfon zastupce Demoinu-vysokych humanoidu s narudlou nebo bilou kuži, převažně černymi vlasy a sadou malych vyrustku podobnych ružkam na ramenou a na zadech, s dlouhym ocasem zakončenym do špičky a nohami nenepodobnych těm dračim(ve zmenšene podobě).
U maleho pokojoveho stromku co kvetl obrovskymi červenymi květy v rohu mistnosti, postavala štihla pružna humanoidka s jemnou kratkou černou srsti dlouhym ocasem s bilymi hustymi chlupy na jeho konci a kočičimi uši vykukujicimi z pod kratkych černych vlasu s modrym melirem. Byla to zastupkyně rasy Chitah jinak jim taky řikavali kočiči rasa a jmenovala se Kaemon( v překladu- radostna)
V neposledni řadě zde byl Yautja Elder jmenem Kwei(přek.-lstivy) a nejpuvabnějši osubka, jejiž rasu zde přitomni přimo milovali byla Margarita Savina z rasy Pozemšťanu ze Země z galaxii Harfary (upozorněni - ne z Mlečne drahy!). Oproti všem okolo stojicim vysokym humanoidum pusobila drobně a křehce, ale byla to razna ženska a skvěla velitelka, ktere měla zastupovat Orbeeta až odleti.
Orbeeto si odkašlal a zeptal se:"Tak co si myslite, jak budeme jednat, pomužeme nebo nepomužeme? Margarito ty jako člověk, co bys řekla?"
"V žadnem připadě!, zni ma odpověď....mame tu sice zakladnu, tajně zde operujeme....ale zasahovat v tak šileně velkem měřitku do vyvoje planety a života na ni nesmime. Pokud zde maji nějake spory, nebo mezi sebou vedou valky, nas se to netyka, ovšem pokud by se nejednalo o nějakeho vyspěleho jedince z vesmiru."
"Co vaš nazor? Kaemon? Kwei? Sandalfone?"
Postupně se ozvali souhlasy s nazorem Margarity, všichni věděli, že ma pravdu.
Kwei zavrčel a zeptal se:"A co ty Orbeeto?"
"I když mě to trochu mrzi, tak musim zcela s vami souhlasit, přatele. Dobra teda...." vydechnul Kyneth, "......odpověď zni ne....ovšem pošleme tam jednotlivce, ktery bude pozorovat chod udalosti a zjišťovat situaci, aby jsme měli jistotu, že doopravdy nehrozi nebezpeči od nezvaneho hosta z vesmiru."

Belise sledovala odchazejiciho Nejhlavnějšiho z hvězdnych lidi. Nasledoval ho i ten nadherny mlady černo-zlaty drak spolu s jeho jezdecem. Jakmile zmizeli za těmi kouzelnymi dveřmi, Belise obratila pozornost na sve okoli a vše co bylo v něm.
Jeden s kynethu se zeptal dračici, jestli by ji mohl nabídnout nějake občerstveni. Střibrna Belise chtěla ze začatku odmitnout, ale jeji hladove břicho ji hlasitym vrum, naznačilo, že by to neměla dělat. Zavedli ji do jedne časti obrovske prosklene haly, kde se nachazelo spousta polštařu a sedatek a stromku s rostlinstvem a nadhernymi květinami. Ten samy hvězdny člověk, ktery se představil jako Limeteru, ji zdělil, že muže v klidu ulehnout kamkoliv a že se za chvili vrati i s jidlem. Druhy hvězdny ji zdělil, že pokud by ji nevadilo, tak by ji vyčistil a naleštil šupiny. Belise z rozpaky souhlasila.
Jeden z velkych kovovych golemu, kterym hvězdni řikali roboti, odešel a druhy pokračoval v nehnutem pozorovani. Kyneth, ktery ji čistil šupiny a tim ji pusobil velice přijemně, zdělil sve jmeno, ktere znělo Eldewalden a pak ji informoval, o tom že jednani se muže protahnout, takže se ji pokusi pobyt na zakladně co nejvice zpřijemnit.
Belise se zeptala, kde jsou ostatni, jelikož ji jeji pani řikavala, že zde je spoustu lidi. Eldewalden odpověděl, že maji praci a že se objevi až bude odpoledni přestavka. Po chvilce se vratil i Limeteru s podnosem na kterem byl obrovsky zapečeny jelen. Belise byla tak hladova, že se dotoho masa pustila bez nějakych poděkovani. Kynethi se na to jen chapavě koukali, počkali až doji a pak se znovu pustili do upravy jejiho vzhledu. Hezky se s nimi bavila, byli upovidani a vykladali snad o všem, co se dělo na planetě. Tematum tykajicich se zakladny a všeho v ni se obratně vyhibali. Protože pokaždy když se dračice zeptala na cokoliv tykajici tohoto gigantickeho komplexu. Tak kynethi odvedli tema, natolik obratně, že si dračice kolikrat ani nevšimla, že mluvi o něčem jinem.

Najednou se zarazil. Zůstal zírat na skupinku pod sebou.
"Co jsou zač, co myslíš?" pošeptal do ucha Ylthin.
"Elfové, " vydechla, "to snad není možné!". Obrátila se k němu s hrůzou v očích: "Myslíš, že to jsou bratři z naší vesnice? Nemůžou ti chtít ublížit! Asi mě stopovali. Měla jsem být opatrnější, promiň,..." šeptavě drmolila jedno přez druhé. Pevně ji uchopil, otočil ji k sobě a pevně se jí podíval do očí.
"Klid. Nejsou z naší vesnice. Nic si neudělala! Ano?" vyloženě na ní zakřičel, protože byla téměř nepříčetná. A pokud je ty dole chtějí slyšet, tak je uslyší, ať mluví jakkoliv.
"Severusi, prosím, nenápadně se snes trochu k nim. Kousíček" poslal mu Ceowulf vzduchem svou myšlenku. severus okamžitě zareagoval, a během chvilinky musela Ceowulfa málem chytat Ylthin. Ale z naprosto jiného důvodu. Všiml si, že jim z ramen vlají douhé pláště a ....
"Okamžitě se otoč!" změnil rychle svou prosbu k Severusovi, "Dělej! Tak dělej!" jako by úplně zapoměl na slušné vychování. Ve skutečnosti neměl chuť, zahlédnout ani o kousíček víc. A doufal, že ani jeden z těch dvou nezahlédl víc. Že ani jeden nezahlédl záblesk, který viděl on. Červená!
Bratři! Ylthin, to tvoje slovo mi teď zní hlavou, ale z naší vesnice rozhodně nejsou. "Do háje," zaklel si na hlas a poměrně slušně na to, co tím chtěl vyjádřit. Selhávající paměť mu odmítala vyjevit byť kousíneček navíc. Tma a pláště, co už jednou viděl v jeskyni. A víc nic.
"Co se děje?" ptala se Ylthin, ale celkem zbytečně. Fialové oči měl zabodnuté do nekonečna a mysl v nepřítomnu.
"Vypadá, jak by ani nebyl na téhle zemi," pošeptala stísněně Ylthin Severusovi a ani netušila, jak blízko pravdě se tím dostala.

__________________________________________________________
Ylthin pohladila Severusa po tlame odstúpila a objala svojho brata.
"Mrzí ma to!"
Severus ich objal oboch tak ako to len dokázal a dával si pri tom veľký pozor aby nikomu z nich neublížil.
"Čo všetko som vykonal?"
Pridusene sa spýtal Ceowulf.
"Radšej to ani nechci vedieť!"
Radila mu Ylthin.
"A ako to nesú? Vyhnali ťa za to?"
"Nie, sama som ušla pred tebou. Vedia, že si to neurobil ty, pretože ak by si vedel čo robýš, nikdy by si mi nechcel ublížiť však?
"Nie nikdy!"
Pevnejšie ju objal Ceowulf Severus ich náhle pustil a ozval sa znepokojeným hlasom:
"Ceowulf, mali by sme ísť ihneď!"
"Čo sa deje?"
Pustil Ceowulf Ylthin a inštinktývne sa rozhliadal po okolý.
"Niekto sa k nám blíži, z víchodnej strany. Cítim akúsi zvláštnu vôňu, s ničím podobným som sa doteraz nestretol. Radšej si bežte po veci a čo najríchlejšie sa pobaľte!"
Ceowulf nemal dôvod pochybovať. Koniec koncov Severus ho vymanil z rúk lesákou. Vedúc Ylthin za ruku vbehli do jaskyne a všetko ríchlo balili. Našťastie nemali toho veľa. Vonku už na nich čakal prikrčený drak. Obaja naňho doslova naskočili.
"Dobre sa držte! Chyte sa mojich chrbtových ostňou!"
Poradil im Severus.
Keď tak urobili zamával krídlami a začali prudko stúpať. Odpor vzduchu ich pritlačil k Severusovmu chrbtu.
"Mal som pravdu!"
Povedal Severus Ceowulfovi v mysli. Ceowulf sa trochu nahol a pozrel sa. Les z víchodnej strany skutočne prečesávala asi dvadsať členná skupinka nejakých mužov.
"Ale kam teraz? Na ničom sme sa nestihli dohodnúť!"
Povedal Severus nahlas a dúfal, že okrem Ylthin a Ceowulfa to už nikto iný nepočul.

Belise došla k Orbeetovi. Ten udělal jednoduche znameni rovnovahy, neuklonil se, ale pozdravil:"Vitej na Harfarske zakladně vznešena, ja jsem Orbeeto nejhlavnějši ze zdejšich "hvězdnych lidi", pry jsi přišla aby si mi zdělila žadost o pomoc, mluv tedy, maš slovo."
Dračice se po drači puvabně uklonila:"Předevšim Vam mam vyřidit pozdravy od me jezdkyni Walniry a omluvit ji, že zde neni s nami....ale je v očekavani a každym dnem se ji ma narodit ditě. Cestovat v tomhle stavu by pro ni nebylo bezpečne."
Dračice se odmlčela, trochu znervozněně se podivala na mechy, kteři byli o něco větši než ona a pak pokračovala:"Před měsicem se v severni oblasti na uzemi naši vladkyni Uriliel začali se ztracet drači vejce. Tamějši jezdci se pustili do patrani po dotyčnych, jak se později zjistilo, kteři ty vejce kradli. Dračim jezdcum, se podařilo chytit jen jednoho a před svou smrti prozradil, že Sefess probouzi a až se tak stane, tak se na svět snese Tma věčnosti.
Mame domněnku, že se temni přivrženci, jeho generalove se znovu objevili a začali budovat vojsko....do ktereho určitě budou patřit i draci. Na uzemi Lidi a Temnych i Světlych elfu se zaznamenavaji ozbrojene střety s orky, častějši než obvykle."
"Promiňte, že vas přerušuji madam, ale kdo je Sefess?"
"To je buh podsvěti, pan demonu a vladce temnot....pokud se probudi..."
Orbeeto se trochu naklonil hlavu a podival se na Alucarda opirajiciho za dračici o Bladeovou nohu. Viděl jak Alucard si dal ruku na srdce, na tvaři vykouzlil ztrapenou a dramatickou grimasu a němě zopakoval slova dračici. Orbeeto se znovu narovnal, když dračice skončila vyklad o tom jaka je toť ten Sefess obluda jedna.
"Dobra tedy... vznešena, o vaši žadosti popřemyšlime, vy si zatim zde odpočinte, někdo vas obsouži, stači řict, ja se zatim vzdalim, musim svolat poradu."

______________________________________________________
____
Spoločne vykročili von z jaskyne a tentoraz osamel Ceowulf. Díval sa do blkotajúcich plameňov a premýšľal. Nechcel svoju sestru ohroziť to je všetko a to isté nechce ani Severus. To vedel.
Ylthin sa narozdiel od Ceowulfa odmietala skryť pod drakove krýdlo:
"No ale neviem do čoho suchého sa potom prezlečieš."
Poznamenal.
"Noo takže?"
Zatiahla Ylhtin a klepala jednou nohou po mokrej tráve.
"Ja sa ti teda zo všetkým priznám! Áno chceme ťa odpratať a to vzáuime tvojej bezpečnosti. Ani jeden z nás ťa nechceme dostať do problémov. Vieš no ani let do Kaldera netrvá krátko, kto vie čo všetko sa môže cestou stať! Tý lesáci sú dobrým príkladom."
Potom ešte stíšil hlas:
"A Ceowulf si spomína na akýchsi démonov."
"Aj o tom viem!"
Zaskočila ho Ylthin.
"Bol z jedným aj v našej dedine. Spolu ju skoro úplne zničili."
Ylthin smutnela každým slovom.
"Zomreli tam mnohý..."
Bolestne vydýchla. Severus jej položil konček svojej tlamy na plece.
"Viem, že za to nemohol. A práve preto chcem ísť! Chcem sa oňho starať a dávať naňho pozor. A pomstiť sa tým čo mu to urobili!"
"Ylthin to som nevedel! Odpusť mi, podozrieval som ťa, že si, že náš špehuješ a budeš donášať našim nepriateľom."
Priznal sa s tým Severus a tiež to z neho neplynulo ľahko.
"Ale tvoj brat sa ťa zastal! Odpusť mi..."
Ylthin to prijala dokonca lebšie ako Ceowulf.
"Asi toho viem veľa na sestru však?"
"No áno a..."
"Čože som?"
Prerušil Severusa uprostred vety Ceowulf ktorý sa náhle objavil vo vchode jaskyne.
______________________________________________________
___
Alucard pokývol hlavou otočil sa a náhlivo opusti pracovňu. Z dverí vyletel a letel smerom k drakom. Videl Bladea a Belisu stáť blízko pri sebe a zrejme sa zhovárali. Raz zakrúžil a pristál.
"Tak, môj nadriadený ťa rád uvíta."
Oznámil Belise. Tá na nič iné nečakala a hneď vzlietla. Alucard sa už ani neobťažoval vysadať na Bladea a využil radšej vlastné krídla. Prekročili štít. Belisa prudko zabrzdila vo vzduchu a užasnuto sa dívala dolu.
"Niečo také som v živote nevidela."
Preniesla zasnene keď ju predbiehali Blade z Alucardom. Rýchlo sa však spamätala a letela za nimi ďalej. Kupola dračej voliéry sa otočila. Blade pravý dračí gentleman nechal pristáť ako prvú Belisu. Za ňou dosadol na zem Alucard a až na koniec Blade.
"Tak prosím touto chodbou."
Ukázal Alucard rukov na chodbu špeciálne vyvýšenú a upravenú tak aby v nej mal dosť priestoru aj dospelý drak. Na konci chodby sa im dvere sami otvorili čo Belisa tiež sledovala z nemým úžasom.
"Vaša mágia je neskutočná."
Pochválila všetky technické novinky. Za týmy dverami už čakal štvorčnelnný tým. Dvaja kynethi strážcovia Orbeetovej kancelárie a dvojica MECHov.
"Iba doprovod."
Ubezpečil ju Blade. Spolu pokračovali ďalšou presklennou chodbou do kruhovej haly kde už stál z rukami zloženými za chrbtom Orbeeto a čakal len na túto chvíľu.

Alucard vešel do prosluněne mistnosti. Zasalutoval a na vybidnuti od sveho nadřizeneho se posadil do křesla.
"Orbeeto...." začal "....od kdy ti straži vchod kynethi?"
Na važne tvaři plukovnika se objevil usměv od ucha k uchu:"Od te chvile kdy ti mladi smradi prohrali souboj....se mnou pochopitelně."
"Kvuli čemu?" zeptal se Alucard se zvědavosti v očich.
"To tě nemusi zajimat přiteli a teď k věci kvuli čemu si zde?"
"U velkeho jezera skoro prakticky na hranicich u čtyř vchodu z te strany se objevilo mladě-střibrna dračice. Hleda zakladnu protože potřebuje promluvit si z nejvyššim z "hvězdych lidi" o hromadnem vyskytu kradeži dračich vajec....pry ji posila tva milovana Walnira....."
"Walnira?" tiše zamumlal Orbeeto a zahleděl se do prazdna," jeden z mala něžnych milych květu teto planety,...." zasněně mumlal dal"....křehka a silna, přužna a v něčem i neobratna, dětska i dospěla...."
"Erh-hm!" přerušil plukovnika z jeho zasněni Alucard.
"Znaš nějakou Uriliel?"
"Mysliš Pani Severnich draku? Ano...proč?"
"No ta zase požadala o pomoc tvou Walniru."
"Tak to musi opravdu byt važna situace....zaveď dračici do haly pro navštěvy a informuj ostrahu...nechci nic riskovat."
"Dobra." Alucard se postavil, otočil se směrem ke dveřim a vyrazil, ve chvili když k nim došel se zarazil a s usmivajicima očima se zeptal:"Kolik zbylo na teto planetě celkově kynethu? Je jen viděl jsem spoustu lidi, i par Yautju jsem zahlid stejně jako jako Demoínu a Chitahu."
"Na planetě jsou jenom 4 kynethi....my dva a ti dva venku. To je vše. Ostatni jak si řikal na zakladně a na misich jsou lide, Chitove, Demoni jak jim z oblibou řikaji atakdale....proč se o to zajimaš?"
"Jen tak....."
"Alucarde nedělej ze mě blazny...jen tak u tebe nebyva....tak co, poviš mi to nebo to musim z tebe pačit?"
"No ja jen v době sveho pětileteho putovani zahlidl par drobnosti, ktere možna.....řikam možna....souvisi pravě s kynethy."
"Ty mysliš jako z prastarymi? Uplně těmi prvnimi? S Kygalateany?"
"Jo přesně s nimi."
Orbeeto se zachmuřil:"To je pak velice važna věc....promluvime si o tom však později teď mi přiveď tu dračici."

"Tak to mi teda vysvetli! Ako pomôcť z čím?"
Zháčila sa Ylthin.
"Ten kameň podľa všetkého priťahuje priveľa pozornosti. Ak sa chceme v zdraví dostať do Kaldera nebude múdre ho vláčiť zo sebou."
Vysvetlil Severus.
"No a ty určite poznáš veľa vhodných úkrytov však?"
Pokúsil sa primiešať do toho Ceowulf no Ylthin sa okamižtite ohradila:
"To ma chcete odpratať?"
Vypískla neveriackym tónom. Ceowulf pokrútil hlavou a Severus tú svoju vopchal do otvoru jaskyne.
"Nikto ťa nechce odpratať."
Snažil sa Ceowulf uhasiť horúcu situáciu no Ylthin mu znovu nedala dohovoriť.
"Ale chcete! Myslíte si, že vám budem zavazdať, že vás budem zdržovať! Ďakujem pekne bráško! Viem to na čo si ty zabudol a vy ma chcete upratať."
"Nechaj to na mňa."
Prehovoril v Ceowulfovej mysli Severusov hlas.
"Ylthin poď sem vonku zamnou prosím."
Požiadal ju drak.
__________________________________________________________
Blade naznačil Belise, že budú pristávať. Krúživým spôsobom sa zniesli dolu na zem. Ešte pred pristátim sa Alucard zošuchol z Bladeovho chrbta a dopadol rovnými nohami na zem.
"Počkajte ma tu!"
Povedal im a Bladovy v myšlienkach dodal:
"Ak môžeš pokús sa zistiť viac."
Potom odyšiel niekoľko metrov od dvojice a odrazu zmizol. Teda to sa zdalo iba Belise a Bladeovi ktorý však chápal o čo ide. Alucard prekročil kricí štít zo sonicko-elektromagnetických vĺn ktoré zabezpečovali neviditeľnosť základne. Nikto kto neprekročil štít ju nemohol vnímať žiadnym zmyslom. elektromagnetické vlnenie rušilo vyzuálne pole a sonické vlny zasa destabilizovali zvukové vlnenia. Zo desať metrov za hranicou štítu zastal pred jednými zo štyroch vstupných brán do základne. Kameri a podlahové scannery overili, že do základne sa skutočne snaží vstúpiť jeden z členov jej posádky až potom sa brána otvorila a Alucard prechádzal chodbami. Zastal na chodbe pred dverami ktoré strážila dvojica kynethov v bielich uniformách.
"Ohláste ma u plukovníka!"
Rozkázal im.
"Kam zmizol? Čo sa s ním stalo?"
Zhíkla Belisa keď sa im Alucard náhle stratil z očí. Blade vedel, že sa nemôže vyhýbať odpovedi a tak povedal to čo ho naučili aby utajil existenciu základne:
"Je to druh splívacieho kúzla. Ukrýva náš tábor. Máme mnoho nepriateľov a musíme sa brániť. Neber to osobne ale pokiaľ nám to nepovolia tak ťa ďalej ako sem pustiť nemôžem."
Belisa sa už nadýchla, že mu niečo povie no on presne vedel čo by nasledovalo a tak to zachránil:
"Ja viem, že niesi náš nepriateľ ale sú démoni ktorý dokážu aj z drakovej mysle vičítať to čo potrebujú."
Belisa sa nad tým zamyslela.
"Asi máš pravdu."
"Zauímalo by ma, prečo ťa tvoja pani poslala takto samú?"
Skúsil sa Blade opýtať zdanlivo neškodnú otázku.
"Zadrž! Nie, nič ti nepoviem to poviem iba predstavenému hviezdnych ľudí!"
Okamžite jeho pokus prekukla dračica. Až musel Blade užasnúť aká ja bystrá a domýšľavá.

"Ještě tu chvíli zůstanu," řekl pak Ceowulfovi, ale křídli mu vytvořil zastřešený "tunel" až k jeskyni. Ceowulf nezaváhal a proběhl pod jeho křídli. Venku byla zima. A jestli chtěl Severus zůstat chvíli sám, dopřeje mu to. Ylthin stále seděla u ohně a v ruce si pohazovala s něčím lesklým. Když přistoupil blíž, poznal onen kámen.
"Pořádně jsem ho prozkoumala," zdělila mu, "a myslím, že by ses ho měl zbavit. Nevím komu patří, ale věřím, že ne tobě. Je ti na nic, spíš by tě mohl ohrozit, když vezmeme v potaz ty lesácký a vůbec. Bohužel, ani já nevím přesně, o co tady s tím," významě pozvedla kámen, "běží. Koneckonců, jako elfka to nepotřebuji." vracela ho zpět do vaku, když se od vchodu ozvalo: "Souhlasím s Ylthin, musíme se ho zbavit. Nebo ho alespoň uklidit na bezpečné místo. A já o jednom vím." oklepal křídla a s významným pohledem vešel do jeskyně.
______________________________________________________

Alucard cestou přemýšlel o tom, jak velký problém může někdo mít, když pošle nedospělé dráče samotné na tak dlouhou cestu. Vyřídit důležitou zprávu je jedna věc, ale takhle? Jde opravdu "jen" o ta vejce. Začínal tušit nějakou nekalost. A to ještě nevěděl, že tahle stříbrná dračice a její zpráva není tím posledním problémem, který bude muset v následujících dnech řešit.
_____________________________________________________

Ceowulfovi docvaklo, co Severus chystá, ještě než to stačil pořádně naznačit. Doopravdy mezi nimi asi něco je. Nejdřív chtěl hlasitě protestovat. Pak mu ale došlo, že je to vlastně výborný nápad. Sestřičku mohli asi těžko vzít s sebou do Kaldery, a takhle snad bude v relativním bezpečí. Už teď věděl, jak bude Severus argumentovat. A pak...
"Ylthin, potřebujeme, abys nám s tím pomohla. Já zatím nemůžu a Ceowulfa potřebuju,". Ten, který byl právě zmíněn se netvářil vůbec překvapeně.

Severus ještě nehodlal jit do jeskyni a Ceowulf nechtěl těch několik metru proběhnout a promoknout.
Temny elf si založil ruce a podival se na Severuse:"No tak brachu, co tě trapi?"
Zeleny drak se podival do deštiveho nebe a pak na Ceowulfa, chvili si ho pozoroval a pak se zeptal:"Mohl bych tě o něco poprosit?"
"Jááásně," zaznělo kamardsky s elfovych ust.
"Už mi neřikej velka zelena ještěrka, si sice muj jezdec a ja tě mam rad, ale Alucard mě vychoval je mi jako otec a takhle mi smi řikat jenom on. Domluveno? Jo a ještě něco, k povinnostem jezdcu taky něco patři...."
Ceowulf kyvl hlavou a zeptal se:"Co?"
".......napřiklad starat se o vzhled a zdravi sveho draka."

__________________________________________________________
"No tak no tak! Pokoj vi dvaja!"
Rozdelil súrodencov Severus.
"Ospravedlníš nás na chvíľu?"
Opýtal sa Ylthin, ktorá súhlasila. Potom naznačil Ceowulfovi aby s ním vyšiel von.
"No určite do dažďa! Ďalšie šaty nemám!"
Protestoval.
"Tak sa mi schováš pod krídlo! Musím s tebou o niečom hovoriť."
Nakoniec po drakovom boku vyšiel von do dažďa. Tam Severus roztiahol krýdlo a Ceowulf sa pod neho schoval ako pod dáždnik.
"Tak s čím máš toľko tajností?"
Začal znervóznený Ceowulf.
"To čo ti teraz poviem sa ti nebude páčiť ale na tvojej sestre mi niečo nesedí!"
Priznal sa Severus.
"Viem, je to tvoja sestra takže o tebe vie veľa ale podľa mňa vie príliž veľa aj na sestru!"
"Čo tým chceš povedať? Že je skutočne špión pre niekoho?"
Oboril sa naňho Ceowulf.
"Povedal som to? Ja som to nepovedal!" Bránil sa drak.
"Ale myslel si si to!"
Severus pokýval hlavou.
"Áno napadlo ma to ale netvrdím to!"
Ceowulf sa urazene nadul a na túto vetu nereagoval. Severus si to samozrejme všimol a veľmi ho to zamrzelo.
"Dobre. Neznesiem aby sa na mňa hneval môj vlastný jazdec!"
Začal sám pre seba.
"Odpusť mi, už o tom nebudeš odomňa počuť ani slovo prisahám!"
V tom sa zrazil z tvrdým Ceowulfovim pohľadom. No keď prehovoril tón nemal nepríjemný ani hnevlivý hodci výraz jeho tváre sa nezmenil.
"No tak dobre ty prerastená, zelená, podozrievavá ještěrka jedna! Ale daj mi nejaký čas aby som strávil to, že môj drak podozrieva moju sestru z toho, že nás zámerne špehuje."
_________________________________________________________
Alucardova hraná maska razom nabrala tvrdého výrazu a Blade ten tiež nevyzeral ako svetúšik.
"Čo si myslíš?"
Pýtal sa Alucard Bladea v myšlienkach.
"To isté čo ty. Určite by tu nebola bez svojej jazdkyne keby to nebola pravda."
Potvrdil Alucardove obavy. Belisa ich podozrievavo sledovala. Alucard sa k nej otočil.
"Belisa, dôveruj nám prosím. Pozri nemáme žiadne zbrane a ak by sme ťa chceli zlikvidovať mali sme už stovku skvelích príležitosí. Ja viem, môžeš namietať, že ťa chceme zajať. Neviem ako ti dokázať, že ti nechceme skutočne nič zlé. Je to na tebe."
Blade k tomu pridal zopár slov v dračej reči. Belisa chvíľu hľadela do tých zlatých očí a nakoniec pomaly vypúšťajúc slová povedala:
"Tak teda dobre. Na mieste bude dôvera."
A vystúpila z kríkového úkrytu.
"Ešte sa zastavíme na druhej strane jazera mám tam svoje veci."
Upozornil ju Alucard. Na Bladeovom chrbte teda preletel jazero. Obliekol sa a znova sa naňho vyšvihol. Nasledovaný Belisov zamierili smerom k základni.

Střibrna dračice ziskala trochu jistotu:"Nemam jistotu, že mi řikate pravdu."
Blade se rozhorčil a zasyčel něco v drači řeči natož se dračice odevzdaně kyvla hlavou a začala vykladat:"Muj jezdec je Walnira, byvala majitelka tohoto rozlehleho uzemi posila mě za hvězdnymi lidmi abych doručila žadost o pomoc.....a tuto žadost prozradim pouze hvězdnym lidem." Dračice pyšně zvedla hlavu a tim naznačila, že se citi panem situace.
"Páááníí Blade!!!, domorodci našincum začali řikat "hvězdni lide" no neni to nadherny?" Začal se rozpliva nad nazvem zničeho nic zasněny Alucard.
Blade neposlouchal sveho přitele, takova nahla změna v Alucardovych emocich znamenala, že je neskutečně unaven a velice podražděn, pocity, ktere dusil celych pět let hrozili vyplout na povrch.
"Mila dračice..." začal Alucard z hranym usměvem a hranym pohodovym vyrazem "......my patřime k hvězdnym lidem, byt tebou tak nam povim co vim....jinak tě k hvězdnym lidem nezavedem."
Dračice nabrala na nejistotě.
"Alucarde." Napomenul kynetha drak.
"Copak Blade, vždyť mam pravdu."
"Tak mluv bezjmenna!" Vybidl ji drak a zaroveň těmito slovy upozrnil na to že se nepředstavila, což bylo mezi draky považovano za uražku.
Dračice se trochu začervenala a pronesla: Prave jmeno vam neprozradim, ale mužete mi řikat Belisa, jsem posel od me pani Walniry, ktera slouži Vznešene
Uriliel, pani Severnich draku. Mam vyřidt, že někdo, nebo spiš něco temneho začalo krast drači vejce."

"Ve vší úctě, nevím, co jste tak překvapení, toho si nešlo nevšimnout," prohlásila světácky, ale uvnitř si tak jistá nebyla. To, že je vlkodlak, nebo kdovíco podobného, totiž nevysvětlovalo spoustu věcí. A to velkou spoustu věcí. Věcí, o kterých Ceowulf nevěděl. Protože ten teď, z jejího pohledu, nevěděl prakticky nic. A v té vteřině, kterou na to měla, se rozhodla, že mu je neřekne. Nebo alespoň zatím ne. Teď stejně nebyly podstatné. Tak proč se s nimi zalamovat.
A předvedla, že je nejen skvělý špion, ale i herečka. Ani jeden z nich nic z jejích rozpaků nevytušil. Jen na ni pořád nevěřícně zírali. Až se tomu musela smát.
"Ty malý pískle, srandu ze mě mít nebudeš!" pronesl naoko rozhorleně Ceowulf, než se s ní pustil do sourozenecké strkanice.

___________________________________________________________
Severus sa zasmial.
"Je dobré, že si tu Ylthin. Aspoň vieš podať užitočné informácie na ktoré si tvoj brat nevie spomenúť. No dúfajme, že sa mu časom pamäť vráti."
Ylthin sa na Seveursa usmiala. Ceowulf prevaľoval kameň z dlane do dlane.
"Počkať! Máš pravdu! Spomenul som si, veď ten chlapík čo za nami kričal pamätáš Sev?"
"Ano ano, že máš zostať, že máš artefakt najmocnejšieho. No mohlo mi to dôjsť aj skôr."
Začervenal sa trochu drak.
"Dobre toto všetko na chvíľu odložíme. Teraz si musíme všetci ujasniť pár vecí."
"A to?"
Spýtali sa Severus a Ylthin takmer v tú istú sekundu a udivene na seba potom pozreli.
"No keďže si tu ty moja milovaná sestrička, neviem či vieš, kým teraz som."
"Ako to myslíš?"
"No keď sme sa vtedy stretli tak si mi správne povedala, že som sa zmenil tak chcem vedieť, či vieš aj ako?"
"A ha, ty myslíš, či viem, že si vlkolak?"
Po tejto vete takmer ľahli zo Severusom obaja.
__________________________________________________________
"Prosím prepáč mu to ako sa k tebe ozval."
Začal jemne Blade. Dračica behala očami z Bladeovej tváre na Alucardovu.
"Bojíš sa nás, lebo si myslíš, že by sme ti mohly ublížiť však?"
Ďalej mlčala a Blade aj Alucard čakali na odozvu. Nakoniec sa ozval jej slabý tichý hlas:
"Na čej strane stojíte?"
Blade s Alucardom si vymenili prekvapené pohľady.
"Je ťažké ti to vysvetliť. Vieš nevieme na čo myslíš?"
Spýtal sa miernejším a čo najprivetivejším hlasom Alucard.
"Ste verný Uriliel alebo jej protivníkom?"
Spýtala sa znovu dračica.
"Zrejme ani jednému ani druhému. Nevieme nič ani o Uriliel ani o tom kto sú jej protivníci."
Snažil sa vysvetliť Blade.
"Podstatné je, že hovoríme pravdu, skutočne ti nechceme ublížiť a ak sa dá tak sa ti pokúsime pomôcť."
Uistil ju Alucard.
Dračica sa pomaly a nesmelo narovnala. Jej striebristé šupiny sa zaleskli ako morské vlny.

Vyplašené stříbřité mládě se ještě víc přikrčilo, v beznadějné snaze ještě se zmenšit, nebo se raději učinit úplně neviditelným. Alucard okamžitě pochopil, že s tónem, který zvolil přestřelil. Raději trochu poodstoupil a pustil k ní Blade. Jako drak by jí mohl spíše porozumět, jak doufal, a zjistit, proč tu je. Působila plaše, ztraceně a smutně. Jako dračí mládě bez vlastního jezdce.

Přez noc se mraky nerozpustily. Naopak. Venku prudce pršelo a i když už bylo dopoledne, pro hustý déšť stále vládlo šero. A i když už byli vzhůru, ani jednomu z teď už tří obyvatel jeskyně se nechtělo ven. Severus bez sebemenších problémů rozdělal oheň a všichni si sedli co nejblíže k němu. S deštivým počasím přišel i chlad. Ceowulf děkoval osudu za to, že si na ně tohle počasí nachystal až po jeho návštěvě města. Jinak by tady teď totiž mrzl polonahý. Ylthin se projevila jako chytré děvče, protože i ona vytáhla ze své torny další svršky. Ceowulf jí chtěl půjčit ještě svůj plášť, ale když ho nesl, vypadl z něj jiskřivý předmět, který ve světle ohně házel modrá prasátka. A neušel bystrému postřehu elfího děvčete.
"Pro všechy elfy světa!" zvolala při pohledu na neohrabaně se kutálející kámen. Ceowulf na ní tázavě pohlédl.
"No, když si odcházel, tak TOHLE si určitě neměl," odpovídala bez vyzvání na otázky v jeho očích, "ale jestli chceš něco vědět, myslím, že tohle je magický kámen. Dost silný artefakt, který my, elfové, nepotřebujeme. Ale lidi a jejich mágové by ti za něj utrhli ruce. V lepším případě..." odfrkla si, "takže je jasné, co ti chtěli ty lesácký a když už jsme u nich..." popadla Ceowulfův plášť a držíc si ho nad hlavou jako deštník vyběhla ven. Severus se nechápavě podíval na elfa, ale ten jen pokrčil rameny a šeptem poznamenal: "Lepší jak deset skřítků, že?". Trvalo asi minutku, než se Ylthin vřítila zpět do jeskyně s čímsi v ruce.
"Tohle sis u nich zapoměl," konstatovala, když mu podávala jeho luk a toulec, "mimochodem, měli jen tenhle jeden, tvůj, takže v tom lese byl ještě někdo třetí. Ale dost mě překvapilo, že si jim ho nechal a vzal sis tu svojí stříbrnou hračičku. Odkdy ty se kamarádíš s mečem?"
Ceowulf zůstal doslova zírat s otevřenou pusou.
"Ty si dokonalý špion," vyblekotal, a znělo to nevěřícně a obdivně, avšak neodpovídalo to na položenou otázku.

Blade zamiřil hned k těm stromum od kterych předtim vyšel ten hluk. Odhrnul větve keře stranou a setkal se odhodlanym avšak vystrašenym pohledem zelenych oči mlade střibrne dračici, ktera ho bez hnuti pozorovala.
"Ahoooj!" ozval se Alucard.

_________________________________________________________________________________
Alucard sa zasa iba zasmial.
„Tak tebe sa to, že si ma vydesil zdá smiešne čo? No dobre! Uvidíme ako sa ti bude páčiť toto.“
Blade trhol hlavou a Alucard zletel do jazera. Po pár sekundách sa prskajúc a kašľajúc vynoril, no stále sa smial. Keď prestal kašľať začal plávať okruhy okolo Bladea. Ten sa vo vode prikrčil a tak bol ponorený až po bradu a očami sledoval plávajúceho Alucarda.

Keď tak dračica sledovala situáciu nabrala dojem, že minimálne ten drak, je priateľský ale nemohla si byť istá komu aj zo svojim jazdcom slúžia. Rozhodla sa teda pre istotu počkať kým to miesto obaja neopustia. Usadila sa, ale pri tom narobila viac hluku ako chcela. Ten drak v jazere si to všimol. Plával smerom k nej. Za ňou stály stromy a z opačnej strany sa blížil ten drak. Bola v pasci. Jediné čo ju napadlo prikrčiť sa a ak jej bude hroziť nebezpečenstvo jednoducho prudko vyraziť v pred.

„Čo sa deje Blade?“
Alucard prestal plávať v kruhu a sledoval ako Blade pláva k opačnému okraju jazera. Neodpovedal. Alucard teda začal plávať za ním. Keď sa dostal na Bladeovu úroveň Blade mu potichu povedal:
„Mám pocit, že nás niekto sleduje. Niekto je ukrytý tam v tých kríkoch.“
Alucard prikývol a vyliezol spolu z Bladeom na breh.
_________________________________________________________________________________
Za chrbtom sa im ozvalo vrčanie a potom Severusov hlas:
"Ceowulf kde si? Deje sa niečo?"
"Nič vážne. O chvíľu som pri tebe a všetko čo viem ti vysvetlím."
Potom sestre naznačil aby ho nasledovala do jaskyne. Tá chvíľu išla za ním, no keď si potom všimla drakovich lesknúcich sa mačacích očí, trošku zaváhala a zastala. Severus ju však povzbudil:
"Mňa sa nemusíš báť! Však Ceo?"
"Áno, je to môj drak ktorého my vyvolil osud." Potvrdil Ceowulf.
"Sevrus dovoľ aby som ti predstavil svoju sestru. Ale bohužiaľ spomenul som si zatiaľ iba nato, kým je, nie na meno."
A v tej chvíli Ceowulf ďakoval čo mu len na um zišlo, že je takmer úplná tma, pretože cítil horúčavu na tváry a iste bol červený ako cvikla.
"Volám sa Ylthin."
Predstavila sa elfka a zastala po boku svojho brata.
"Teší ma Ylthin. Ja sa volám Severus a tvoj ctený brat je mojím jazdcom. Poďte obaja ku mne. Snáď je tu dosť miesta aby som vás zahrieval obidvoch."
Ponúkol sa Severus.
"Takže ty niesi z tých divých horských drakov?"
Chcela sa uistiť Ylthin.
"Nie niesom ale som aaah, som dnes už unavený."
Zazýval Severus.
"Sev má pravdu, všetci by sme si mali pospať. Iste si aj ty unavená.“
Ceowulf nechal svoju sestru nech si ľahne k Severusovi prvá aby bola k nemu čo najbližšie a bolo jej čo najteplejšie. Potom si ľahol vedľa nej. Severus ich oboch zakryl krídlom tak, že im s pod neho ostali trčať iba hlavy. On aj Ceowulf spokojne zaspali, no Ylthin šťastím celá bez seba držala spiaceho brata za ruku a druhov hladila Severusa po brušných šupinách až kým konečne aj ona nezaspala.

Byli zpět v jeskyni. Bvenku se rozprostírala naprostá tma. Vypadalo to, že měsíc dnes skrz mraky ani nevyjde. Což Ceowulfovi nikterak nevadilo. Seděli u malého ohníčku a mlčeli. Ale nebylo to ono nepříjemné ticho. Bylo to ticho souznění a naprostého porozumění.
"Jdu spát, byl to celkem náročný den," ozval se Ceowulfovi po nějaké době Severus, aniž by se namáhal otevřít tlamu.
"Jo, já půjdu taky. Sfoukneš ten ohýnek?"
Díky tomu, že Ceowulf stál právě otočený ven z jeskyně a zkoumal mraky, si Severus nemohl všimnout, že mu odpověděl stejným způsobem. Pouze tedy nevzrušeně vyplnil, co Ceowulf řekl, složil hlavu pod křídlo a nechal jeden bok nastavený tak, aby se k němu mohl Ceowulf přidat, kdyby byla v noci zima.
Skutečně, během chviliky se tak stalo. Ceowulf už usínal, když zaslechl venku šramot. Vzhledem k tomu, že dnes se mu už jednou do čela málem zabodl šíp, raději ostražitě vstal a potichu, aby nevzbudil Severuse, se vyplížil ven.
Najednou mu někdo skočil zezadu kolem krku.
Příšerně se vyděsil. Ten někdo mu zakryll oči. Už uvažoval, jak s ním praští o skálu, když uslyšel dívčí smích.
"Dostala jsem tě!" zašeptal mu někdo do ucha, "A teď hádej kdo?"
Ten kdo mu visel na zádech byl ale daleko menší a lehčí, a když mu zakryl oči, na jeho zmítajících zádech se neudržel a šel k zemi sám.
"Sestřičko," vydechl úlevou Ceowulf, ještě než se otočil. Když tak pak učinil, spatřil v prachu u svých nohou překvapeně se tvářící elfské děvče. Chtěl jí pomoci na nohy, ale to už tak učinila sama a oči jí radostně blýskali. Protože nejen že se po několika dnech vrátila ta vazba, která jí téměř celý její dosavadní život umožňovala najít ho kdekoliv a kdykoliv, ale teď už i on věděl, kým je. A to laskavé oslovení naznačovalo, že ať už se to stalo pro cokoliv, a ať už je teď Ceowulf čímkoliv, dnes v noci jí znovu o život usilovat nebude. A nejen dnes v noci. Už nikdy. Věřila tomu celou tu dobu, a teď se jí to splnilo. V její ještě prosté, dětské dušičsce nebyl prostor na výtky. Navíc, věděla, že tak nečinil z vlastní vůle. Odpustila mu už dávno. Teď ho sourozenecky pošťouchla a věděla, že už je zas všechno dobré.
I když pravděpodobně nezná ani její jméno.