Nyárë - spoločné príbehy

Severus a Ceowulf si vymenili šokované pohľady. Pred malou chvíľkou vyzeral Alucard veľmi vyčerpane a teraz sa tu háda z Bladeom o čistení krídel.
„Tak poď!“
Vyzval Severusa Ceowulf.
„Počkaj!“
Zadržal ho Severus. V očiach sa mu zračil strach. Toto bola čiastočne príučka ktorú potreboval. Konečne si mal kedy uvedomiť, čo všetko preňho Ceowulf znamená a pripustiť si, že ho má minimálne tak rád ako Alucarda.
„Neboj to bude dobré.“
Chlácholil ho Ceowulf no hlasom neznel vôbec presvedčivo.
„Ako to môžeš vôbec povedať!“
„A čo?“
Zaznel blízko Alucardov hlas.
„Nič!“
Okamžite zaklamal Ceowulf.
„Nič?“
Podozrievavo sa naňho Alucard pozrel. Ceowulf prikývol hlavou. Nemal ako povedať Severusovi aby mlčal a tak iba dúfal, že keď ich spoločná myseľ zlyhala tak aspoň myslia rovnako. Našťastie tomu tak bolo.
„Tak sa teda pohnite keď tu toľko hovoríte... o ničom!“
„No nie tak celkom o ničom!“
Zastavil ho v polovičke prvého kroku predsa len Severus. Alucard sa pomaly otočil späť a jeho tvár rozhodne nemala príjemný výraz.
„Tak vy dvaja, robíte to schválne? Zdržujete?“
„Nie,... len je tu ešte jedna... hmm osobná a pre mňa... dôležitá vec, ktorú by som si rád vyriešil... teda skôr než pôjdeme.“
Narýchlo skladal vysvetlenie Ceowulf. Alucard si povzdychol.
„Viete kde je hostinec U troch mníchov?“
„Po východnej hradskej?“
„Skvelý typ Ceowulf.“
Pochválil Alucard už chrbtom otočený k nim. Blade už čakal na svojho jazdca v dračej podobe na voliére.
„Tak a von s tým! Čo máš vlastne v pláne?“
„Sadaj! Letíme na dračie cvičisko!“
Ceowulf si povzdychol. Netušil čo bude nasledovať a práve preto nemal na výber iba Severusovi dôverovať. A tak Blade a Alucard odleteli smerom na východ a Severus a Ceowulf smerom na juh.
„Tak dozviem sa to už?!“
Severus sa na plné kolo rozosmial až tých zopár ľudí čo sa v ten čas potulovalo po lúke za vojenským mestečkom zdvihlo hlavy aby prišli na príčinu toho hluku.
„Tuším, nebyť chvíľu jedna myseľ bude aj trochu zábava!“
Ceowulf bol drakovim správaním vyvedený z mieri, ale na druhej strane bol rád, že to Severus berie takto. No tá z mena z veľkého strachu na vtipkárstvo prišla prirýchlo. Práve preto chcel vedieť čo má v pláne. Oprávnene sa obával, že Severus do niečoho vkladá falošnú nádej. Nakoniec predsa len rozhodol, nech bude po Severusovom a čakal čo vymyslel. Zakrúžili teda nad tréningovou plochou .
„Vidíš tu niekde Val´kaesa?“
„No jasné Val´kaes!“
Plesol sa Ceowulf rukou po čele. Že mu to nenapadlo skôr. Donedávna by bol ešte povedal, že vie o drakoch všetko čo sa vedieť dá, no predčil ho Alucard. Ale aj tak dúfal, že Val´kaes im to bude schopný vysveliť.

Podival se na vystrašeneho Blade a pak, jakoby se nic nedělo, usmal a zeptal se:"Co je Blade?"
Drak na něho vytřeštil oči a pak s obviňujicimi slovy:"Ty jeden hlupaku blaznivá!!!" ho začal drtit v objeti, Alucard se zmohl jen na přidušene:"B-b-b-b-lade!"
Drak se vzpamatoval a Alucarda pustil.
"Co tě to napadlo he?! Tohle mi vyvadět....tss." Drak se postavil a pomohl kynethovi na nohy, tomu se postavit moc nedařilo, protože tiha obrovskych křidel mu v tom branila, proto, Alu musel ta křidla schovat, když to udělal, podival se na misto kde před tim ležel a pak na Bladea. Kriticky se zatvařil.
"Co je?!" Zabručel Blade s rukama v bok. Byl tak rad, že Alu znovu stoji na nohou, že nevěděl jak ma jinak reagovat, chovat nebo něco řikat.
Alucard ukazal na zem a pak na Drakovy gatě, ktere byly, stejně jako ta zem kolem, posypany jemně zařicimi světelky.
"Coto ksakru?" Zeptal se překvapeně Blade, ktery se začinal pomalu, ale jistě uklidňovat, natolik, že jako před chvili Severus tak i on teď začinal vnimat okoli.
"Špina, mam špinava křidla....když jsme u toho, s čištěnim si nařadě ty!"
Blade se zatvařil odmitavě a zaroveň velice povyšeně:"Nemyslim si. Týý! Maš o mě pečovat a čistit mi šupiny a leštit rohy, olejem mazat polštařky mych tlap, mam pokračovat?" Přiotevřel na chvili Blade jedno oko.
"Ja jsem to dělal! Na řadě si ty....kdy ty si mi vyčistil moje křidla he? Nikdy! ja to potřebuji taky!...."
"Né-né...." odmital Blade.
A tak to pokračovalo dal. Hadajici se dvojice pomalu začinala vychazet ven z jeskyni, Blade se založenymi rukami na prsou a Alu ve sve lidske podobě, zanechavajic za sebou šokovanou dvojici čitajici temneho elfa a zeleneho draka.
Na plošině před jeskyni se zastavili a Alucard na šokovanou dvojici zvolal:"To mame na Vas čekat cely den?! Jdeme!"

Alucardovi se znovu zdal sen, znovu se prochazel po břehu moře, znovu byla citit jeho vuně, znovu svitily hvězdy a opět k němu kračela jeho žena....jeho krasna žena se synkem. Usmivala se na něho, tim něžnym vše řikajicim usměvem, usměvem jenž dokazal jeho chladne srdce rozehřat. Jak nezkutečně moc kyneth toužil po tom, aby tento nadherny, pro něho tak duležity okamžik, nezkončil...
Ale on zkončil a to tim assassinem s Ceowulfovym obličejem a mečem v kynethově těle.
Alucard si myslel, že se teď probudi. Jenže nastala změna, změna jenž ho zasahla tak nepochopitelnym zpusobem, že mu to na chvili vyrazilo dech.
Jeho maly synek, to roztomile drobne stvořeni, stal v bojove pozici otočeny zady k němu a něco na Ceowulfa křičel.
Kyneth citil jak se začina probouzet. Ještě nechtěl, ze všech sil se tomu snažil zabranit....
Jeho synek začinal před jeho očima rychle rust, rostl a rostl až najednou před nim stal dospěly muž.
Temny elf s rudymi oči byl zničeho nic pryč. A jeho synek, teď už dospěly muž, pevně objimal sveho otce, něco mu křičel do ucha a Alucard na rameni citil synove slzy. Meč v jeho těle už byl davno pryč, teď tam byla jen nezastavitelně krvacejici rana.
Kyneth začal konejšit sveho syna. Vzal jeho hlavu do dlani a dotknul se jeho čela tim svym. Synove ruce napodobily ty otcove a Alucard z ničeho nic ucitil velky přiliv energii. Nedalo se tomu zabranit, kyneth s vydechem plnym tiche ulevy, probudil.

No nemohol nájsť slová, nevedel ako mu to povedať a tak sa rozhodol, že mu to ukáže. Pokúsil sa dostať do jeho mysle. Keď to skúsil cítil v mysli akýsi zvláštny kovový chlad.
„Severusi, uzavrel si si myseľ?“
Drak sa začal tváriť znepokojene.
„Nie! Prečo by som mal?“
„To je zvláštne.“
Povedal po tichu Ceowulf. Aj Severus skúšal či sa k Ceowulfovej mysli nedostane no výsledok bol rovnaký. Ceowulf takmer zabudol dýchať a Severus ten vyzeral, že je na tom horšie a to nebolo iba vidieť. Ceowulf to na jeho veľké prekvapenie cítil no nie tak intenzívne ako predtým. A pred čím vlastne? To bola teraz tá hlavná otázka. Severus mal slzy na kraji a tisol hlavu Ceowulfovi do náručia.

Blade sa vkradol Alucardovi do mysle a kontroloval ako je na tom jeho vedomie. Práve naberal sily a odpočíval. Dar ktorý Ceowulfovi dal ho veľmi vyčerpal. Napriek tomu čo preňho jeho jazdec znamenal, teraz bol naňho naštvaný. Vedel, že naštvaný dlho byť nevydrží, teda aspoň nie na Alucarda ale strašne ho rozhnevalo to, že sa mu Alucard z jeho plánom vôbec nezdôveril a vôbec, že ho zrealizoval práve teraz! Teraz pred odchodom na takú dlhú cestu. Ako tak nad tým premýšľal uvedomil si ešte jednu podstatnú vec a tak sa otočil na Ceowulfa zo Severusom:
„Ani slovo nikomu! NIKOMU platí hlavne pre teba zelenáč!“
Severus sa na Bladea vážne zadíval a potom prikývol.

„Vezmem si na starosť Belise!“
Zopakovala Ylthin sama pre seba. Trochu ju vystrašilo to do čoho sa práve pustila. To, že za ňou prišiel Alucard a oslovil ju, či by mu nejako z Belise nepomohla ju vyviedlo z mieri. Na vlastné oči predsa videla ako práve on vyriešil Tenanyne problémy a on ju žiada o pomoc? Keď tak nad tým uvažovala stále nechápala prečo? Pretože si dokázala poradiť zo Severusom? Lenže s ním to bolo niečo úplne iné, on sám jej dôveroval. A koľko iných drakov vo svojom živote poznala? Gabrielovho draka Ancalagona a to si ani nedovolila tvrdiť, že ho pozná. V jej minulosti sa nachádzal ešte jeden drak menom Pelnion z jazdcom... Nie na meno jeho jazdca si už nepamätala ale prvého draka ktorého vo svojom živote videla áno. Nádherne orechovohnedého. Bol to jazdec ktorý mal kedysi na starosti ochranu ich dediny počas dávnej vojny z orkmi. No ani jeho veľmi nepoznala. A potom tu bol Blade. Prípad ktorý ju veľmi mrzel. Priala si s ním vychádzať lepšie ale od kedy sa zastala Severusa vyzeralo to s ním na spadnutie. Tak ako si poradí? Navyše Belise bola dračica, a ona doteraz poznala samých drakov. A ďalší problém ani v oblasti vsťahou ktorej sa problém týkal nemala veľa skúseností. Jej povaha jej však teraz už nedovoľovala vycúvať a navyše bola to tak trochu dlžná ako Alucardovi tak Bladeovi.

„Alucard nai!“ („Alucard nie!“)
Znelo to celkom ako rozkaz. Blade veľmi dobre vedel čo znamená silnejúca žiara. Odrazu sa za ním ozvalo:
„Čo mám robiť?“
Vedel, že je to Severus a zasa sa motá do situácie.
„NO TÁK!“
Znelo to zúfalo. Severus potichy klial. Už nikdy sa to totiž nenaučí nemôže má to zakázané ako trest. Ak by ovládal mágiu vedel by teraz pomôcť. Blade si pritlačil Alucarda na hruď ešte zúfalejšie a pevnejšie.
„Thauta nai, thauta nai!“ (Takto nie, takto nie!)
Opakoval.
„Blade sakra! Použi ma neviem čo mám robiť ale takto to nenechám!“
Severus mu do ucha takmer vrieskal. Vzápäti ho Blade chytil za tlapu a to nie šetrne zo svojou silou mal aj v ľudskej podobe dostatočne tuhe zovretie. Veľmi ľutoval, že to musí urobiť, že musí „prijať“ pomoc od toho zbabelca no keď už tu bol... Dvojnásobná ríchlosť presunu energie by mala pomôct. Severus zazíval chcelo sa mu spať a odrazu to pominulo. Blade sa nevedel rozhodnúť, nevedel sa rozhodnúť či mu stojí za to aby potom pri každej možnej príležitosti od toho sizouna počul:
„Nezabúdaj, že som zachránil Alucarda!“
V Severusovi si totiž už čítal takmer ako v otvorenej knihe a tak to vedel predpokladať. Prepožičal si teda od neho iba veľmi malú časť energie a potom trhnutím jeho tlapu pustil.
„Bež tam za Ceowulfom to je tvoj jazdec!“
Odsekol. Pod dlaňou ale cítil ako sa kynethov tep spomaľuje, Alucard dokonca na pár sekúnd otvoril oči. Blade mu ich ale zasa nežne zatvoril zo slovami:
„Nvala Alucard. Ian gwey anta raneto. Nai en raneto tua Alucard.“ (Odpočívaj Alucard. Skoro si mi znova odyšiel. Nie neodchádzaj mi už Alucard.)
Alucardovy tie slová zneli ako hudba v ušiach. Severus sa teda zo sklonenou hlavou vrátil späť k Ceowulfovy. Aj keď ešte stále myslel na to, ako bola jeho pomoc odmietnutá so záuimom si opierajúceho sa Ceowulfa prezeral. Zdalo sa mu to alebo sa naozaj zmenil? Niečo sa mu na ňom zdalo neznáme. A potom na to prišiel. Veď doteraz mal Ceowulf oči fialové a teraz výrazne bledomodré skoro až biele.
„Čo sa to s tebou stalo?“
Vybafol naňho z otázkou. Ceowulf sa mu iba díval do očí a rozmýšľal ako formulovať odpoveď.

Severa přítomnost Ceowulfa uklidňovala. Už překonal svazující strach, který ho donutil zanechat překvapenou Tenany pár metrů před cvičištěm samotnou, a přez stále ne úplnou fyzickou způsobilost k letu i bolest se vrhnout neskutečnou rychlostí zpět k voliéře. A teď, díky jasnější mysli, mu začínalo všechno docházet. Začínal chápat, co tohle všechno znamená.

Blade stále pevně držel Alucarda. Snažil se ho přinutit věnovat energii užitečnějšm věcem než kritickému sebehodnocení a lítosti. Sám sobě ale, v bezpečně uzavřeném koutku mysli, pěkně nadával. Nejdřív nechal zesláblého Alucarda samotného, aby mohl hlídkoval před jeskyní, ale to, čeho se chtěl vyvarovat se nakonec Severusovi povedlo snadněji než snadno. Takový přehmat by od sebe nečekal. On ho nechal úplně normálně vejít!

A teď tu seděli proti sobě. Každý u svého jezdce a nenápadně po sobě koukali. Bladovi stačil jediný pohled, aby zjistil, že Severus si nakonec dokáže dát dohromady dva a dva. A tomu se to opravdu začínalo dařit. Pro ten pevný Bladeovův stisk a jeho konejšivé šeptání a ustrašené chování.

"Blade, to je Alucard?" zeptal se, tiše. A i když Blade přímo neodpověděl, jeho doměnku mu přesto potvrdil.

Alucard měl malinko přiotevřena očni vička s dlouhymi černymi hustymi řasy a ztěžka oddechoval, jeho tělo slabě nastřibřele zařilo a z jeho těla vychazela teď už ničim netlumena kynethska opojna vuně. Alucard něco tiše skoro šeptem přeryvaně mumlal v kynethštině a jedině jeho drak mu mohl rozumět, pokaždy když nějake slovo pronesl, musel se kratce nadechnout:"Vel niju se-d-alar naj metru....me gavara Undine, Blade. Nu ame durosti o amel onu nezu ame o´este moan astra...e kicte! "("Jen jsem ji chtěl ochranit....svou ženu, Blade. Kvuli sve hlouposti a svym osobnim zajmum jsem ohrozil pruběh cele akce...je to neodpustitelne!")Tyto slova pronesl s takovou duraznosti, že jeho slaba zaře nacvhili zesilila.

"Kdo je to?" Zeptal se Severus, zprvu nepovznavši Alucarda.
Blade byl připraveny popadnout sveho jezdce a utikat s nim pryč, jen kdyby neměl Alu vytažena sva obrovska těžka křidla, ktera v tuhle chvili nepatrně pocukavala.
Blade se posadil ke kynethovi a zady k Severusovi, popadl Alucarda za hrudnik a přitahl ho do naruči. Pomalu mu prohrabaval vlasy a tisknul ho k sobě, snažil se mu předat co nejvice sve energii a přitom měl nepřitomny pohled s doširoka rozevřenymi oči.

Ani se nenadal a už viděl Severuse, jak leti v jejich směru. Předtim Severus byl pryč jen proto, aby doprovodil Tenany na treningovou plochu. Alucarduv pozdrav dračici pomohl natolik, že měla chuť vratit se k plnohodnotne funkci draka jejiho veličenstva.
Blade na nic nečekal a vřitil se zpatky do jeskyně. Přispěchal k Alucardovi a počal ho budit:"No tak Alu, vzbuď se dělej...." Bladovi se však v odpověď dostalo jen slabe zmačknuti jeho ruky. Drak nemusel byt empatik, aby poznal, že jeho jezdec je na hraně sil. Nemohl už s tim nic dělat, apropo Severus už stal vedle Ceowulfa a samym strachovanim ho oblizoval. Až když ze zeleneho draka spadl primarni okoli nevnimajici strach o sveho jezdce, rozhlidl se kolem a pak spatřil to čeho se Blade obaval.

Alucardovi to pusobilo bolest, jeho tělo protestovalo proti tomuto ukonu, ale kyneth neměl na vyběr:"Jen krev v me prave podobě ti dovoli proměnu ovladnout. Od teto chvile, budeš moct proměňovat do vlkodlaka jen tehdy, kdy budeš chtit." S těmito slovy Alu odtrhl ruku od Ceowulfovych ust. Matoživě dovravoral k protějši zdi, vytahl křidla a zhroutil se na zem.
Mezitim se Ceowulf začal v Bladeove naruči zmitat a kopat. Měl pocit, že hoři zevnitř. Drak ho držel velice pevně. Elf bolestivě vykřikl, ale nikdo kromě přitomnych v jeskyni ten vykřik neslyšel, protože drak, potom co ostatni odešli, použil kouzlo, jenž zabraňovalo nepovolanemu uchu slyšet to, co drak nechtěl, aby bylo slyšeno.
Nakonec divoke zmitani elfa, ustalo. Ceowulf se pomaloučku uklidňoval a vzpamatovaval se. Jakmile byl Blade jist, že je to dobre, elfa pustil. Vstal a pomalu zamiřil ke kynethovi. Opatrně obešel jedno z jeho křidel a přikleknul k jeho hlavě, jenž druhe křidlo krylo. Nadzvedl peruť a zkontroloval zda-li jeho jezdec žije. Když se ubezpečil, že ano s povzdech se postavil a vyšel před jeskyni hlidat

Jakmile byli všichni, až na Alucarda, Bladea a Ceowulfa pryč, tak kyneth na nic nečekal, rozhledl se a proměnil se do sve prave podoby. Přikleknul k Bladeovi, sedicimu a opirajicimu se o skalni stěnu, svirajici Ceowulfa v naruči. Obyčejna teplota dračiho těla v lidske podobě dosahovala až 53°, tuto teplotu draci mohli využivat ve dvou zpusobech. Prvni byl primitivni, prostě zahřat sam sebe a někoho opirajiciho se o něho. Druhy zpusob spočival v tom, že draci čast sve teploty přeměnili do ozdravne energii a použili buď to na sebe nebo na blizke okoli, a čim bliž ten někdo byl, tim lepe ta energie fungovala. A proto se temny elf nachazel v Bladeove naruči. Bylo vidět, že to pomaha. Ceowulfove rany se rychle hojily. Alucard dlani poplacal zpocenehe a nevnimajiciho Ceowulfa po tvaři a jemně rozkazal:"Probuď se, elfe....no tak, otevři sve oči a podivej se na mě....no tak."
Ceowulfova vička se zachvěla a přiotevřela. Elf byl jako ve snu. Bylo mu strašně horko, ale zaroveň velice dobře. Viděl vše divně, rozmazaně. Otočil hlavu ve směru přichazejicho zvuku. Před sebou uviděl rozmazanou postavu, zvlaštně nazlatle zařila...vrtalo mu hlavou proč, nemohl však na to pořad přijit. Z jeho uvah ho znovu vyrušil ten zvlaštni zvuk, ten dvojity hlas:"Temny elfe vnimej mě...."
"Ééé...je mi zléé...." zamumlal Ceowulf a natočil na bok hlavu. Alucarad ho chytil za bradu a přinutil, aby se na něho muž podival. Jeho kočiči oči se zadivaly do těch fialovych a zpusobily to, že elf doopravdy lepe začal vnimat:"Kdo si?!" Vylekal se Ceowulf a pokusil se dostat z dosahu te zvalštni bytosti. To se mu však nepodařilo, Blade ho držel pevně.
"Buď sticha a poslouchej...." Ozval se dvojity hlas, nachvili se odmlčel, aby se přesvědčil zda-li ho elf posloucha, "...maš dvě možnosti na vyběr, buď tě mužu zabit a ušetřit ti trapeni každodenni proměny a nebo ti nabidnout dar. Na dukaz svych slov, tomu demonovi vyjeli dlouhe uzke a tenke třiceticentimetrove střibrne nože z prstu.
"C-c-co je ta druha možnost?"
"Budeme na Vychod cestovat s lidmi, ja nechci aby si kohokoliv z nich ohrozil, nemohu tolerovat tve nekontrolovatelne přeměny. Proto ti nabizim dar...." Alucardova ruka s drapy se přibližila k jeho druhe a čistě a rychle řizla do zapěsti. Kyneth nastavil krvacejici ruku před Ceowulfuv obličej a pronesl:"Pij."
"C-c-cože?!" Spanikařil neznamo proč Ceowulf.
Kynethuv hlas nabral na raznosti:"Pij!" Přikazal,"...nebo tě zabiju."
Elf neměl na vyběr. Pomalu se natahl k ruce, jeho rty obemkly krvacejici ranu a on začal tu zlato-rudou krev pit. Ze začatku mu to připadalo odporne, ale za chvili vlkodlači reflexy zafungovaly a on ji neovladatelně začal sat.

Ve chvili kdy Alucard vstoupil do jeskyni zjistil, že většina byla vzhuru.
"Á! Alucarde, kde pak se toulaš?" S usměvem pozdravil hlasitě Wolfbrave a tazavě se zadival na naklad v kynethově naruči.
Alucard přešel bez povšimnuti Bladeuv pobouřeny pohled a v mysli ho poprosil, aby mu našel nějakou deku nebo plašť. Zaroveň se stejnym elanem pozdravil Wolfa i ostatni.
"To nic, Wolfbrave." Odpověděl na nevyřčenou otazku a pak pokračoval, "....Poslyšte Wolfe, co byste řikal tomu, kdybyste vyrazili s ostatnimi napřed a my, tady ctěny Ceowulf, Ylthin, Blade a ja Vas pak po cestě dohonili?"
"Jste si jisty, že je to dobry napad, ten assassin muže byt pobliž." Tak trochu se strachoval Wolf, nechtěl aby ho dcera, ktera už možna čeka jeho vnuka, přišla o manžela.
"Myslim, že to k hostinci bezpečně zvladnem. Kdyby nahodou... počkejte na nas do oběda..."
"Tak dobra, ale jestli mě ma dcera, kvuli tomu, že jsem tě neuhlidal...."
"Budeme v pořadku Wolfe." Tiše a kratce rozesmal se Alucard. V tu chvili se po boku objevil Blade s plaštěm. Do ktereho Ceowulfa zabalili.

S prvním Ceowulfovým nesmělým pohybem, když z ní spadl počáteční strach, už už chtěla začít s výčitkami. Od otázek typu jak jen si mohl myslet, že to zvládne sám ho zachránil ten, v jehož přítomnosti se cítil tak nesvůj. Teď ale taky vypadal, že neví, kde najít slova. Ta ale neměla mířit k Ceowulfovi, nýbrž k Ylthin. Uvědomil si, že ať chce nebo ne, tohle děvče poměrně snadno navazuje vztahy s draky, má správnou vyřídilku, ale umí ukonejšit a utišit. Její velké srdce a v neposlední řadě to, že je z ženského rodu, ho přimělo k ní přijít. Současné spojení jejich cest se mu náramně hodilo. Hodlal požádat Ylthin o pomoc. Protože, jak tušil, Belise by se v současnosti sám jen tak rychle nezbavil. Dnešní noc ji neodradila a teď by hledala odvahu, kroužila okolo a stále končila jen u něj. A kde byla Belise, nablízku se dala tušit i Uriele. I přes svou schopnost sebeovládání, nebo možná právě pro ni, neviděl na tomto faktu nic pozitivního. Rozhodně ne teď, tak brzy po svatbě.
K jeho překvapení Ylthin projevila trochu bázně, ale souhlasila, že si Belise vezme na starost. A dohohodl se s ní, že začne hned. Musel jí však službu oplatit službou. Nadhodil si břímě do náruče a začal stoupat vzhůru.
Asi v polovině schodiště se dosud prakticky nehybné tělo v Alucardově náruči pohnulo. Ceowulf zamžoural do světla a pak nechápavě do Alucardovi tváře. Za linií dvou třetin cesty promluvil.
"Musím asi přehodnotit svůj názor na Vás. Já bych se do schodů s někým, kdo mi prokousl krk netahal," pokusil se pousmát, "děkuju Vám za to. I když nechápu, jakým systémem odpouštíte. Já, narozdíl od Severuse, nikdy neuznám, že mé jednání vůči Vám byla chyba. Protože jen a jen to mi teď umožňuje zůstat s Ylthin. Jen to, jak jsem se k Vám zachoval negentlemansky a prokousl Vám hrdlo, mi umožňuje mít teď vedle sebe její lásku, srdečnost a smích. Odměna za hřích. Dobro za zlo. Svět je nespravedlivý. A vy přes to..."
"Nedělej si iluze. Tohle není laskavost, tohle je obchod," pronesl tvrdě Alucard. Zamčel fakt, že by pravděpodobně to samé udělal i bez obchodu. A teď už by to ozřejmit nemohl, ani kdyby chtěl. Zátěž v jeho rukou se opět proměnila v nehybnou hmotu. Ceowulf se propadl zpět, do husté mlhy bezesného bezvědomí.

Spolu se zvířaty se díky svým nynějším instinktům probudil i Ceowulf. Stále měl ještě jasnou mysl, ale tušil, že měsíci už z jeho noční poutě ooblohou nezbývá urazit mnoho a Slunce naopak od horizontu dělí na východě už jen velmi krátký okamžik. Rozhodl se v mžiku. Ve své vlčí podobě přeskočil Severův ocas v místě, kde byl kruh tvořený jeho tělem nejužší. Jeho ladný pohyb a tichý dopad draka ze sladkého snění nevzbudil. Přesto, když se potichu plížil dolů po příkrých kamených schodech, někdo ho sledoval.
Ylthin, která už k ránu neměla spánek tak tvrdý a kterou vedl její vytříběný sourozenecký instinkt, Ceowulfův odchod okamžitě zaznamenala a vydala se za ním. Chápala, proč opustil jeskyni. Bylo v ní příliš mnoho tvorů a přeměna, která se blížila, by téměř jistě osazenstvo jeskyně vzbudila. Jak si ale myslel, že by to celé mohl zvládnout sám, bez nikoho, to už nechápala. A pochopit nehodlala. Nakonec i jí se podařilo dostat se z hradby Severova těle, i když rozhodně ne tak ladně, jako Ceowulf a jala se bratra sledovat.
Slezl ze skály a stihl udělat sotva pár spěšných kroků, když ho sluneční paprsky dostihly. V zápětí se to samé podařilo i Ylthin. Ta ale zůstala stát na skále, ve výšce asi dvou metrů nad zemí. I přes svou mladistvou kuráž a nerozvážnost si uvědomovala, že právě minuta proměny je ta jediná, kdy by jí mohl Ceowulf ublížit. Jediná minuta, kdy se neovládal a právě ta, ve kterou ji nejvíc potřeboval. Ze své bezpečné výšky na něj alespoň mluvila. Zdařile zakrývala svoje znepokojení, pramenící z bratrových znovu otevřených a krvácejících ran. Její hlas byl klidný a konejšivý. Když už nenecházela slov, přešla do melodie. Její čistý, tichý hlas prorážel mlhavý raní opar a zanesl slova v cizím jazyce k uším osoby, o jejíž přítomnosti neměla ani potuchy.
Neměla čas se příliš rozhlížet a Alucardova postava téměř dokonale splývala s šerem. Když se dostal na dohled k voliéře spatřil, jak se dolů po schodech žene vlčí stín, následovaný křehkou dívčí siluetou. Jak se blížil, divadlo nabývalo na ostrosti. Viděl Ylthin, jak konejšivě promlouvá ke zkroucenému tělu, pár stop pod svýma nohama a myslí mu projela myšlenka. Než ji ale stačil chytit, přerušil ho Ylthinin zpěv. I jeho lehce vyvedl z míry. Těžko by s ním mohla tímhle způsobem manipulovat jako se Severem, ale přecijen i on se při něm na chvíli zarazil. Postava dole na zemi znehybněla a elfka k ní seskočila z římsy jediným pohybem. Dopadla měkce jako kočka. Ihned začala bratra jemně ošetřovat a stále při tom cosi šeptala. To už ale Alucard neslyšel. Myšlenka se vrátila úpět. Jasnější a zřetelnější. Tohle děvče by ho mohlo zbavit jeho malého dračího problému. Než prošel vysokou orosenou trávou až ke dvojici, Ylthin už bratra v rámci možností ošetřila.

Alucard se oblekl a pomalym krokem zamiřil k drači voljeře, počital s tim, že do vychodu slunce zbyva ještě aspoň pulhodina. Stihne to tak akorat. Jak se tak k te drači voljeře přibližoval, pomoci smyslu zaznamenaval probouzejici okoli, mala a velka zviřata, draky a jejich jezdci. Bouře, kterou citil minuly večer, Formen minula a Alucard měl pocit, že to nebylo jen nahodou. Buď se o to postarali staři mocni draci usoudivši, že bouři už bylo dost nebo někdo stejně mocny.

Nemusel čekat dlouho, Belise ihned odešla. Alucard s ulevou ve vodě prohrabl vlasy a znovu nabyl sve kynethske podoby. Vylezl na břeh a jeho tělo se zalilo střibrnym měsičnym světlem, ktere pomalu mizelo. Jak čekal na to až uschne, přemyšlel o tom co asi dělaji jeho bratři a sestra. Když si vzpomněl na tu zlobivou uličnici, musel se zasmat. Pak však posmutněl, neviděl je velice dlouho.

Pote co se Alucard probudil a co se rozhlidl kolem, tak se postavil, znovu se narovnal. Prošel k druhe stěně jeskyni, dřepnul si k spicimu Bladeovi, seslal na něho jemne kouzlo spanku a pak vyrazil ven z jeskyni. Seskakal z drači voliery a rozběhnul se vysokou travou směrem k nedalekemu vodopadu. Netrvalo mu dlouho a už byl ponořeny v osvěžujici vodě jezera do ktereho vodopad stekal. Přijemna chladiva voda na něho pusobila jako balzam na duši. Jeho mysl se uvolnila stejně jako svaly. Jak se tak nachazel pod vodou, nemusel se bat, že ho někdo uvidi a tak se proměnil do sve kynethske podoby. Konečně to zvlaštni mravenčeni, pocity a emoce spojene s lidskou fyzičnou, odpluli z jeho vědomi. Vznašel se ve vodě a relaxoval, když pobliž sebe ucitil něči přitomnost. Vyplul na povrch. A zadival se do travy okolo.
"Vylez." Pronesl lidskym hlasem. A znovu na sebe vzal lidskou podobu, jen jeho oči v zaři měsice nepřestaly sřibrně svitit.
Trava zašustěla a na břeh jezera vystoupila Belise.
"To je mi přijemne překvapeni Belo, ty si mě snad sledovala?" pronesl kyneth a začal plavat.
Belise se zezačatku stydlivě koukala do země a pak odvažně zvedla hlavu a zadivala se na Alucarda:"Ano, chci se tě cizinče z hvězd na něco zeptat."
"Ptej se, odopovim ti na co chceš, ale mam podminku...."
"Jakou?" nasupeně zasyčela střibrna dračice.
"Vlez do vody, je nezkutečně přijemna, zaplaveme si spolu a ty mi poviš to na co si se chtěla zeptat."
"Nemam čas na takove pitomosti."
"Ale notak Belo."
Dračici nezbylo nic jineho než poslechnout. Vlezla do vody a připlavala k Alucardovi. Ten kyneth měl pravdu, byla opravdu přijemna.
Kyneth se obratil na Belisu a obkroužil ji kolem, a pak ještě jednou. Dračice najednou měla strašnou chuť si jako male drače si nim hrat. Ovladla se však.
"Chci se zeptat."
"Ptej se." zašeptal Alucard a položil se na zada.
Najednou dračice nevěděla jak začit, kdyby se dokazala červenat asi by teď byla ruda jako rajče.
"Ja....no .....chci mit z Bladem mlade."
"A co ja s tim?"
"Co co ja s tim....chci abys mu to řekl za mě!" Rozohnila se dračice.
"To mu řekni sama."
"To nemužu."
"Proč? Chceš od něho mlade a nemužeš mu to řict?"
"Stydim se."
"Hmmm...."
"a to je vše?! Nic na to neřekeneš?!"
"Ty chceš slyšet muj nazor?"
"Ano!" Vybuchla dračice navztekaně.
"Si moc mala na něho, zabil by tě, kdyby to zkusil. Blade pokud chce mit potomky, musi najit aspoň o trochu větši dračici než si ty, nebo se naučit zmenšovat a nebo si potomky pořidit v lidske podobě s humanoidni samici. Ale ohledně toho si hoď rozhovor se samotnym Bladem." Zakončil svuj vyklad Alucard a potopil se.

Ceowulf mal veľmi zvláštny príjemný pocit a nechápal z čoho to pramení. Za pár minút ho čakala premena, bolesti veľmi veľkej bolesti. Zranenia ešte doliečené rozhodne nemal a práve preto bola tá premena nebezpečná. Vyzliekol si všetko čo sa odvážil si vyzliecť a vyšiel na balkón. Z tejto strany voliéry bola tma už takmer úplne jeho elfské oči ale aj tak rozoznali na voliére po jeho pravom boku Severusa a Lilith. Potom pochopil z čoho pramení tá dobrá nálada. Severus mal myseľ úplne voľnú, neuzatvorenú a zdalo sa, že už nemyslí na Alucarda. Aspoň zatiaľ. Ceowulf sa voľne preniesol do jeho myšlienok ale iba na malú krátku chvíľu. Potom to prišlo, najprv pomaly ako keď sa šelma zakráda za korisťou a potom náhle ako keď šelma na korisť skočí. Ako keby ho prebodlo desať tisíc mečov naraz no on sa neodvážil ani pípnuť. Nechcel všetkých zobudiť. Spadol na dlažbu balkóna. Spola zahojené rany sa mu otvorili a začali krvácať. Ylthin bola pri ňom takmer okamžite no dobre vedela, že nemôže nič robiť kým premena neskončí.
Severus sa náhle strhol a pozrel sa za seba.
„Čo sa deje?“
Neistým hlasom sa ozvala Lilith.
„Vysvetlím ti to neskôr. Bohužiaľ musím ísť.“
Severusovi škubalo tlapami a krídlami ako keby dostával kŕče. Dokonca mal teraz trochu problém preskočiť späť.
Premena konečne ustala. Jeho srsť bola zlepená a lesklá od krvi a rany nekrvácali tak mohutne ako keď premena prebiehala. Ylthin mu na ne poprikladala iba krvistav, čakala ho totiž ešte premena späť a až potom malo zmysel liečiť zranenia. Keď skončila za pomoci Severusa ho odniesli späť do jaskyne.
„Bude sa ti to zdať síce nechutné pretože si plne uvedomuješ čo robíš. Ak by si bol vlkolakom na 100% urobil by si to inštinktívne ale urob čo ti poviem. Vylíž si rany. Trochu to pomôže kým sa zasa nepremeníš späť a potom ich budeme zas liečiť bylinkami.“
Ceowulfovi sa do toho skutočne nechcelo ale musel uznať, že Yltin má pravdu. Aj zvieratá si takto liečili svoje zranenia a tak si takto ošetril každú ranu na ktorú dosiahol. Potom ho Ylthin prikryla kožušinami a prikázala mu vyspať sa. Severus sa stočil okolo neho, Ylthin si ľahla k nim a postupne zaspávali. Prvý vyčerpaním zaspal Ceowulf, ako druhá Ylthin a nakoniec Severus ktorý sa ešte stále tak trochu spamätával z opojných pocitov ktoré prinieslo jeho dnešné malé stretnutie z Lilith.

Severus zabudol na bolesti. Bol to iba vedľajší balkón, sotva dva metre. V podstate by tam mohol aj bez problémov preskočiť ale on pre istotu ku skoku pridal jedno mávnutie krídlami. Zastavil sa vedľa nej.
„Takžee?“
Zatiahol a spýtavým pohľadom si ju premeral. Ja jej zdravé lesklé šupiny dopadalo podvečerné slnko a hralo na nej podivuhodnú svetelnú hru. Niektoré zo šupín sa zdali byť zrkadlom iné malou iskierkou.
„Takže Belise mi všetko vyzradila. Priznal si si, že si urobil chybu a pokorne si prijal zaslúžený trest a to svojim spôsobom zmierňuje tvoj predošlí čin. Myslím, že ten kto si vie priznať chybu...“
Lilith sa náhle ocitla veľmi blízko Severusa a on pocítil ako sa o neho obtrela. Zohol hlavu a tiež sa obtrel lícnou kosťou o jej krk. Pri uchu sa mu ozvalo.
„...a u mňa to máš odpustené.“
Jej myseľ sa dotkla tej jeho, veľmi jemne no prirodzene nebránil sa.
„Musím sa priznať, som z teba zmätená!“
Úplne to chápal. V hlave to mal všetko tak poprehádzané, že nevedel čo by mal a čo chce povedať. Vedel iba, že je rád, že mu odpustila.

Cez jaskynný otvor bolo vidieť tmu. Mesiac ešte nesvietil, iba slnko už svietilo z opačnej strany voliéry. Obloha bola úplne čistá a jasná. Ceowulf mal preto dôvodné obavy, že dnes ho tá premena neminie. Alucard spal opretý hlavou o jeho rameno a Blade už tiež počítal ovečky.
„Ylthin!“
Zavolal sestru pološeptom. Tá k nemu pomaly prišla.
„Dnes vyzerá, že ma to neminie. Nechcem ale zobudiť Alucarda pomôžeš my prosím?“
Prikývla kým on vstal podoprela Alucarda. Ceowulf si stiahol plášť poskladal ho a položil ho Alucardovy pod hlavu. Ani sa nezobudil a zjavne sa mu niečo snívalo, lebo zo spánku zamrmlal:
„Lantash.“
Ceowulf sa vystrel a všimol si, že Blade nespí tak tvrdo ako sa zdalo. Jedným okom pozoroval ich počínanie. Keď si bol istý, že jeho jazdec sa nezobudil oko zavrel a spal ďalej.
„A teraz si choď ľahnúť. Noc si nespala, potrebuješ si oddýchnuť.“
„A ty vari ideš niekam preč?“
Zamračila sa jeho sestra.
„Nie ale vieš čo ma čaká.“
Ylthin takmer úplne zabudla:
„Tak na oddych zabudni! Budeš potrebovať pomoc a nechcem počuť protesty!“
Z rukami v bok prikázala bratovi, potom jej výraz zmäkkol. Dnešná noc by mohla dopadnúť veľmi zle. Potom si uvedomila ešte niečo a záčila sa:
„A kam zas zmizol Severus? Veď ešte pred chvíľou stál tu na balkóne. Jašterka jedna! Vždy si robí čo sa mu chce.“
Skonštatovala Ylthin z úsmevom na perách, no v duchu ju to mrzelo. Keby jednoducho poslúchol dobrú radu a občas aj nejaký ten príkaz mal by v živote oveľa menej problémov. Potom si, tak pohodlne ako to len išlo sadla vedľa Tenany a načiahla sa po kapsu z bylinami. Nechcela myslieť na to čo prinesie nasledujúcich zopár hodín a tak radšej spomínala na všetko čo sa nejako týkalo nejakého draka. Čo ju potešilo, bolo to, že si nevedela spomenúť na žiadnu negatívnu skúsenosť. Práve naopak. Všade sa jej zo strany drakov dostávalo priazne chvál, teda iba raz... Pozrela sa na spiaceho Bladea. V duchu si povedala , že by chcela dosiahnuť aby o nej zmýšľal lepšie než pravdepodobne zmýšľal.