Nyárë - spoločné príbehy

Oběd jsme prošvihli, co bys řekl tomu, zajit si do kralovske kuchyně a spořadat něco tam?"
"My mame přistup do kralovske kuchyně?!!" překvapeně se zeptal Blade a při te myšlence se mu malem zatmělo před očima...TOLIK JIDLA!!!
"Blade zavři pusu...začinaji ti z ni odkapavat sliny."
Drak se vzpamatoval, uvědomil si, že se za Alucardem opozdil. Rychle kynetha dohnal a začal ho prstem šťuchat do ramena:"Poslyš Alucarde?"
"Alu?" nalehal Blade a nepřestaval ho šťuchat.
Kyneth to nevydržel, podival se na Draka a otraveně zabrumlal:"Co je?"
Blade nasadil podezřivavy vyraz a na jeden koutek ust zeptal:"Alucarde, cos ji proved?"
"Komu?" Alucard udělal vid, že nevi o kom jde řeč.
"Ty viš komu....URILII!!!"
"Aháá....té...." kyneth jakoby vzpomněl a nasadil vyraz blaha a na jeho ustech se rozvinul šibalsky usměv:"Samé přijemné věci..."
"Héé?" zatvařil se nechapavě Blade a pak mu to konečně došlo, chytl za klopy o hlavu menšiho Alucarda a začal s nim šileně zpředu do zadu cloumat, přitom řval:"Alucarde!!!! Řekni míí že ssess sss ni nevyspalll!!!!
Cloumany kyneth zvladl přes klapajici zuby ze sebe vyklapat jen:"N-n-ne!"
Blade přestal Alucardem cloumat, upravil mu oblečení a s vyrazem uklidněni sledoval jak se motající Alu pro udrženi rovnovahy s rukama roztaženymi na strany se k němu otočil bokem a znovu zamiřil k pevnosti-zamku. Blade si dal ruce v bok, sklonil hlavu a se zavřenymi oči ulehčeně vydechnul. V tu chvili se mu něco nezazdalo a to podezřele ticho.
Otevřel oči a rozhlidl se. Kolem něho postavali lidi a se zvědavostí ho pozorovali.
Drak se znerovzněně usmal a vykoktal:"Nic se neděje" pote raději rychle vyrazil za Alucardem. Když ho, dohnal tak kyneth s rukama v kapsech zamumlal:"Ne tak uplně."
"Co?" Blade si zezačatku neuvědomil o čem jeho přitel mluvi a pak mu to doklaplo.
Poklidne občany Formenu z jejich poklidne každodenní prace vyrušilo docela poklidne mužske zaječeni:"Týýýý!"

„Je pravda čo sa stalo?“
Udychčane to naňho vybalil Efault.
„Nebol som pri tom keď sa to stalo. Viem len to čo mi povedali.“
„A Severus, nič ti nepovedal?“
Ceowulf iba pokrútil hlavou. Efault sa nadychoval a mal na jazyku ďalšiu otázku keď pribehol bežec, zastavil sa zasalutoval a oznámil Efaultovi:
„Pane mám súrnu správu. Mohli by ste ísť prosím so mnou?“
„Prepáč.“
Ospravedlnil sa Ceowulfovi ktorý ho už ale nevynímal. Bol k nemu otočený chrbtom a díval sa na vchod do chrámu. Z mysli mu vytanulo, že ho chcel navštíviť. Chcel sa pozrieť ako si myslel „do svojich snov.“

Už nebolo pochýb. Našiel koho hľadal. Ceowulf Severusov jazdec stál pár metrov od neho. No tu na rušnej ulici a navyše v prítomnosti Efaulta si bol takmer istý, že to nezvládne. No Ceowulf vykročil smerom ku vchodu do chrámu. Rýchlo si zastrčil mince do vrecka a už mizol v najbližšej bočnej uličke. Tam sa opäť prestrojil do mníšskeho habitu a zo zbožne založenými rukami vkročil do chrámu za Ceowulfom.

Ceowulf nevedel čo robiť. Z voliéry odyšiel bez cieľa. Samého ho prekvapilo ako sa k Severusovi správal. No netušil čo sa deje. Severus mu odrazu niečo tajil, pobil sa z dračím princom a ani sa neobťažoval mu vysvetliť dôvody. Naviac jemu, jeho jazdcovi zavrčal aby ho nechal na pokoji. Aby sa mu nepokúsil pomôcť. Vraj ak chce môže mu zlomiť krídla. Nevedel nájsť spôsob ak sa upokojiť. Bol veľmi napätý a nervózny. Dokonca ešte aj teraz sa pokúsil vniknúť Severusovi do mysle. Teraz mal zvláštne pocity on. Niežeby mu bránil vo vstupu do mysle no aj tak sa tam nemohol dostať. Severus práce cítil zvláštnu zmes pocitov a Ceowulf vycítil, že sa jedná o Ylthin. Nič viac mu jeho myšlienky neprezradili. Zamyslený sa len tak túlal ulicami vojenského mestečka. Dnes bolo oproti včerajšku dusno. Potil sa a bol smädný. Našiel krčmu zastal pred vchodom a siahol si do vrecka. Vytiahol pár posledných mincí.
„Hm mali by sme nájsť nejaký spôsob ako si privyrobiť.“
Povedal polohlasne. Potom vstúpil. O tomto čase bola väčšina vojakov na cvičisku alebo niekde inde. Krčma bola takmer prázdna. Iba zopár stolov bolo obsadených. Pri pulte krčmárke zaplatil za džbánok medoviny. Sadol si do rohu miestnosti k poslednému stolu, pomaly upíjal zo svojho nápoja a premýšľal. Sú tu, ale nič až na Severusovu náladu sa nezmenilo. Ale vlastne sa zmenilo veľa. Spoznali Tenany, Lilith, Tanzi. Pri spomienke na ňu sa mu i medovina zdala horká ako nejaká nechutná bylinná pálenka. Ani nevedel ako dlho tam sedel. No keď už na dne džbánka nezostala ani kvapka. Zdvihol sa a s krčmy odišiel. Poludnie už určite minulo. Premeškal obed. No aj tak zadúfal, že mu možno niečo nechali a vybral sa smerom ku kasárňam. No pred chrámom ho zastavilo zavolanie:
„Ceowulf!“
Otočil sa a videl ako k nemu zo smeru od chrbta beží Efault.

Zrejme to tak chcela náhoda alebo to bol skutočne osud. Išiel práve smerom ku kasárňam keď niekto blízko pred ním zvolal: „Ceowulf!“ Okamžite začal toho muža nech to bol ktokoľvek sledovať. Keď sa neznámy z ktorého sa nakoniec dokonca vykľul Efault stretol z vysokým štíhlim elfom oprel sa chrbtom o stenu najbližšieho domu vysypal si z meštca na dlaň pár mincí a na oko si ich sústredne prerátaval.

Z voliéry zaznelo:
„Ja viem, že mojím jazdcom je Ceowulf, ale Alucard on je pre mňa ako otec.“
To keď vysvetľoval Severus problematiku Tenany. Ak by bol trochu prhkejší tak by ho vystrelilo z miesta. Takto si len zo zaťatými zubami uvedomil svoj omyl. Tá elfka nebola jazdcom toho draka. Musel to byť buď ten La´varth alebo ten elf. Stále ukrytý sa trošku nadvihol. La´varth z modrou dračicou tam ešte stále boli. Jeho problém sa vyriešil takmer vzápäti. Mal až neuveriteľné šťastie.
„Tak my s Tenany už pôjdeme.“
Prehlásil La´varth. Tenany bola teda buď dračica alebo tá elfka.
„Tak teda uvidíme sa na večeri. Zatiaľ sa majte obaja pekne. Val´kaes, Tenany.“
Ako padali mená ich vlastníci mierne ukláňali hlavy. A keď potom modrá dračica Tenany z Val´kaesom na chrbte opustila voliéru opustil svoj úkryt. A čo najtichšie a najrýchlejšie schádzal dolu. Takže La´varth je Val´kaes a jazdcom zeleného draka Severusa nieje tá elfka ale... Už vedel kto. Elf ktorý stál pri Severusovi keď ich vtedy prvý krát videl na námestí vojenského mestečka. „Ceowulf.“ Práve zabil pol dňa sledovaním nesprávnych osôb. Rezko kráčal po trávnatej pláni a jeho myseľ bola rovnako rázna ako jeho kroky. Ceowulf, Ceowulf. Rozmýšľal kde by mohol byť. A naviac ho videl iba od zadu. Ako ho spozná. Rozmýšľal ako by mohol o tom Ceowulfovi zistiť čo najviac. Keď prekročil bránu vojenského mestečka spomenul si. Keď vtedy opúšťal námestie prichádzala tam práve eskorta ktorú viedol jemu už dobre známi Efault. Naozaj to nebude ľahké, jeho objednávateľ mal pravdu. Musel totiž sledovať Efaulta aby zistil viac o Ceowulfovi. A to bolo dosť nebezpečné. No on si veril. Aj napriek tomu, že pred rokmi pri jednej vražde musel zápasiť z Efaultom. Nepodarilo sa mu ho zabiť, pretože tam potom na pochodoval celý oddiel. No Efault poznal jeho tvár a tým sa to komplikovalo. No on bol pripravený splniť svoju úlohu. A pri troche šťastia sa mu možno podarí zabiť aj Efaulta.

Přesně jak chtěl, probudil ho ostrý zvuk zvonů, který se až otravně vrýval do hlavy. Oklepal ze sebe seno, které se na něj při spánku v maštali nabalilo, a hnán vidinou další odměny se ihned čile pustil do práce. I když naspal sotva pár hodin.
Jak se ukázalo později, možná právě jeho horlivost splnit zadaný úkol mu překazila plány. Rychle totiž vyrazil na druhou stranu města a dál, do volné přírody, kde tušil, se právě začínají scházet draci se svými jezdci. Dostat se na výcvikový plac se mu nakonec ani nepodařilo. Než se o to vůbec stihl pokusit, už se mu donesli zvěsti, o černém a zeleném drakovi. Zatápal, co má udělat. Po té, co shlédl předešlého večera, bylo mu téměř jasné, kdo ti dva byli. Nakonec se otočil, a tryskem zamířil k výcvičišti vojenskému a doufal, že tam ještě na někoho narazí, nebo alespoň chytí nějakou stopu. Něco, co by mu řeklo, kde je Severus se svým jezdcem.

I když se přez vzdálenost, která ho od onoho místa dělila, přenesl až neskutečně rychle, setkla už se jen s pomalu odcházejícími. Nakonec se tedy přimíchal do davu, a nenápadně poslouchal. Doufal, že tak zjistí vše, co potřebuje.
Když vytušil, že právě jeho Zelený je ten, který souboj odnesl hůře, srdce mu poskočilo. Prý že to bude těžké. A zatím mu vše hraje do karet. Jak totiž dokázal vytáhnout ze šumu, který se šířil městem, Severuse ani neměl jezdce. Lehčí to snad být ani nemohlo. Už si ani nepřipustil, že by se mu tato akce nemusela povést. I přez raní přehmat měl všechny informace, a mohl tak i podat plnohodnotné hlášení.

Nejhorší bylo, najít správnou voliéru. Neměl, čeho se chytit, takže už více jak hodinu slézal skály a snažil se být co nejnenápadnější. Že je najde právě zde si byl víc než jistý. Potřeboval si jen potvrdit vše, co slyšel. Přecijen, šuškanda mezi místními babkami nemusí být vždy úplně pravdivá a on si zakládal na naprosté čistotě a přesnosti své práce. Věřit by se při jeho "povolání" nemuselo vyplatit. Konečně se mu ocitli v zorném poli. Snažil se zůstat skrytý jejich zrakům a přitom tím svým, za léta perfektně vytrénovaným, zjistit vše, co se dalo. Zelený drak byl doopravdy zraněný. Nebyl ale sám. Okolo krku ho objímala jemná dívčí paže. Poblíž seděla menší, modrá dračice. Byla trochu pohublá a barevně ladila se svým doprovodem, vysokým La'Varthem. Viset přez poledne na skále, bylo vyčerpávající. Neměl se kde schovat před přímým slunečním svitem. Proto se rozhodl slézt a počkat na úpatí. Jezdkyně! Pohrdlivě si odfrkl. Pořádně mu zaplatili za to, že zlikviduje sotva dospělou holku a ještě ho upozorňují, že je to nebezpečné. Evidentně úplně stačilo počkat, až bude něco potřebovat. Její drak ji sotva mohl pomoci. Bylo nad Slunce jasné, že sletět ze skály nemůže. A dostat se dolů pěšinkou po skále muselo být pro draka jeho velikosti prakticky nemožné. Složil tedy své tělo do stínu a odpočíval. Jedno oko měl ale stále otevřené a pěšinu vedoucí od Severovi voliéry stále hlídal.

Blade otevřel oči a zadival se na proměněneho Alucarda sediciho u jeho leve ruky. Ani nevěděl jakym zpusobem dokazal předtim usnout. Posledni co pamatoval bylo jak k němu přistoupil Alucard a objal ho.
Drak citil jak do jeho těla odněkud proudi sila, ktera ho přimo laskala na těle a duši.
Bladuv pohled padl na Alucardove ruce. Jedna z Alucardovych ruk byla dlani položena na zemi a druha na jeho leve ruce, ktera se mu přimo před očima hojila.
"Jak dlouho jsem spal?" zeptal se a promnul si oči.
"Dvě hodiny." Zazněla Alucardova slova, znějici jako by ji řikali dva muži naraz.
"Co to dělaš Alucarde?"
"Hojim tvou ruku."
"Neplytvej na mě svou energii a silu."
"Neboj přiteli, tohle neni moje energii, jen ji vypujčuji, komuluji a trochu upravuji. Je to energie ziskavana ze země. Nějakou chvili mi trvalo než jsem přemluvil planetu ať mi zapujči trochu sve energii." Tiše se zasmal,"....je strašně pyšna a ma byt na co, život na ni je velice rozmanity a inteligentně myslici živočišny druh stvořila hned v několika verzich."
Blade na něho vykulil oči:"Ty chceš řict, že si dokazal mluvit s planetou?"
"Tak nějak....je to složitějši na vysvětlovani....tuto schopnost komunikaci kynethi ziskavaji až od určiteho věku."
Blade se zadival na kynetha. Alucard pozoroval hojici se ranu a přemital o tom, že ta rana byla horši než vypadala, když na sobě ucitil Bladeuv pohled. Oplatil mu ho tim svym překvapenym a zeptal se:"Co je? Proč na mě tak koukaš?"
"Alucarde, znam tebe a dalši tři kynethy na zakladně už skoro vic než šest let, ale když si to teď uvědomuji....tak vas vubec neznam.......no chtěl jsem řict....vy o dracich vite hodně, občas se mi zda, že vic než samotni draci, ale ja...my....o vaši rase vim...vime jen minimum. Napřiklad....když se na tebe podivam, tak se mi zda jakobys byl kombinovan z několika druhu zviřat a člověka......byli jste vubec vždy Kynethi?"
"Tolik otazek." Rozesmal se kyneth:"Co bys řikal tomu kdybysme o tom promluvili až se vratime na zakladnu....teď musime k Urilii."
Blade se chytl za hlavu:"U dračich zubu, ja jsem zapomněl,....Urilie."
Alucard se proměnil do sve lidske podoby nasadil šibalsky usměv a zamiřil lesem směrem k městu:"Už jsem vše zařidil, řeknu ti bližši info během cesty."
________________________________________

To same rano v pokoji Urilii, ještě předtim než se Alucard vyrazil za Bladem.

Urilie rychle oddechovala a přivirala oči slasti. Měla sucho v ustech a myslela, že tou nezkutečnou rozkoši snad umře.
Konečně nadešel okamžik, kdy se ji za zavřenymi vičky vybuchla světla v miriadach barev. Vykřiku te největši rozkoši zabranila Alucardova pevna sametova usta.
Urilie zcela vyčerpana padla do polštařu.
"V-vy teda dokažete potěšit ženu to vam povim!....Na tolik zpusobu a bez toho abyste s ni doopravdy souložil...." Oblizla sve trochu natekle rty a zadivala se na šibalsky se usmivajiciho muže ležiciho hned vedle ni a s važnym vyrazem ve tvaři pronesla:"Miluji vas."

Dopísal a zvinul zvitok. No opäť sa stalo niečo neočakávané. Zvitok sa sám od seba späť rozvinul. Zavanul chladný závan vetra. Nevedel či sa mu to iba zdalo alebo skutočne niekto niečo zašepkal. Z papiera začali vystupovať slová:
„Desať tisíc nefritov. Zajtra o pol noci, ale musíš mi zistiť kto je jazdcom toho zeleného draka Severusa a potom sa ho musíš pokúsiť odstrániť. Stačí mi, že sa tu objavili Montikorovci. Nepotrebujem aby sa ten drak a oni dali znovu dokopy. Ale varujem ťa, podľa všetkého to nebude jednoduché.“
Ostal prekvapený. „Nebude jednoduché?“ Najal si najlepšieho z najlepších a tvrdí mu, že to nebude jednoduché? Buď to je to démon nejakej vyššej triedy alebo sa za tým skrýva niečo iné. Do teraz mal tú česť zabiť vo svojom živote štyroch jazdcov. Je pravda, že toho prvého sa mu na prvý krát zabiť nepodarilo no ostatný neboli o nič výnimočnejší než bežné obete jeho práce. Nešlo mu do hlavy, prečo by to v tomto prípade malo byť inak. Všetko okrem mešca zbalil a znovu vyložil na strom. Potom znovu zamieril do mesta a rozmýšľal za čo všetky tie peniaze utratí. Ako vždy od začiatku tohto sledovania sa skryl v maštali pre kone blízko kasární aby ho zaručene zobudili, keď budú zvolávať vojakov na rannú rozcvičku.
___________________________________________________________

„Ylthin, zostala by si tu so mnou aj večer?“
Obrátil k nej hlavu Severus. Ylthin s ním strávila takmer celý ten deň. Iba pri ňom sedela, lebo si všimla ako mu jej prítomnosť prospieva. Za celý ten čas sa tu takmer nikto neukázal. Lilith rozhodne nie a to bolo obom podozrivé, prečo sa nevrátila na svoju voliéru za tak dlhý čas. Iba Tenany z Val´kaesom prišli Severusa navštíviť. Aj to mu dosť pomohlo, hlavne rozhovor s Tenany v dračej reči. Do vtedy aj napriek Ylthininej prítomnosti bol posmutnelí a keď spolu dohovorili o jeho smútku a ťažkostiach tak v podstate neprehovoril no Tenany mu zrejme dohovorila. A naviac im priniesli skvelý výdatný obed. Val´kaes pripravil pre Ylthin doslova zeleniovo syrovú hostinu.
„Rada by som Sev ale dnes to skutočne nejde. Nehnevaj sa...“
„Hnevať? To by ma ani vo sne nenapadlo.“
Ihneď ju ubezpečil a obdaril oblíznutím na tvári. Ylthin dnes večer plánovala naplniť svoj nápad. Aspoň sa pokúsiť nejako dohodnúť z Alucardom. Vysvetliť mu všetko pokojne a bez unáhlenia. Preto zo Severusa vytiahla aj to, kde Alucard býva.

Neskôr bol svedkom toho ako sa Alucard a Blade stretli zo Severusom. On bol tou temnou postavou schovávajúcou sa v uličke. Počul každučké slovo. Ten drak z dnešného rána a Alucard Montikor sa teda poznajú. Alucard ho oslovil Severus. Naviac to vyzeralo na to, že sa poznajú veľmi dlho. Ak správne počul päť rokov. Bolo mu jasné, že sa teraz hádajú no predtým museli mať medzi sebou zvláštne puto. No až keď započul
„Do čerta s tým všetkým, chcel som aby sme boli znovu spolu aspoň ako priatelia!"
„Aspoň ako priatelia.“
Uvažoval aký mohol byť medzi nimi väčší než priateľský vsťah. No aj tak všetky nazbierané informácie považoval za nesmierne cenné. Stalo sa však ešte niečo čo neočakával. Vyzeralo to ako malý súboj. No ešte predtým Alucard z ničoho nič omdlel. Blade sa ho pokúsil zachytiť no Severus ho odstrčil a chytil ho sám. Najdôležitejší moment prišiel až potom. Severus držal Alucarda v tlape a niečo mu hovoril tak potichu, že slová k nemu nedoliehali. Potom otvoril tlamu. Nebolo mu jasné čo chce urobiť. Zrazu sa len zadymilo na zlomok sekundy bolo vidieť úchvatného zlato – čierneho draka ktorý Severusa odhodil, bezvládny Alucard vyletel Severusovi z tlapy znovu sa zadymilo a už ho niesol Blade. Okamžite pochopil. Dračí muž a nie hociaký. Kráľovská krv. Takých na severe bolo skutočne málo. Vlastne do dnešného dňa iba sama Urilia. Srdce mu prudko bilo. Okamžite sa stiahol a ako o život bežal do lesa. Takmer zabudol rátať kroky no zvláštny strom aj tak našiel. Len dúfal, že to čo tam byť má tam aj bude. Takmer z neho spadol keď naň liezol. Bol veľmi nedočkaví svrbeli ho prsty. Sadol si na konár načiahol sa a znovu vytiahol balíček. Bol oveľa ťažší, takmer ho neudržal. Rýchlo sa prehrabal vytiahol fľaštičku inkoustu a zvyšok pustil. Lesom sa ozvalo zvonenie. Zliezol dolu. Keď napoly otvorený balíček rozbalil našiel znovu zvláštny papier brko a oveľa tlstejší mešec. Akoby mu jeho terajší objednávateľ videl do mysle a vedel, že dnes večer bude pýtať viac. Mince pomaly prerátal. Šesť tisíc nefritov. Oči sa mu len tak rozšírili. Naposledy takúto sumu dostal keď mal zlikvidovať baróna Estiela aby sa jeho vtedajší objednávateľ mohol oženiť z jeho vdovou. Rozbalil zvitok pergamenu, položil naň dlaň a zašepkal tie známe slová neznámeho jazyka. Keď dlaň odlepil od zvitku stálo na ňom:
„Počul som o mnohých pozoruhodných veciach. Už viem, že prinášaš bližšie správy, preto som sa rozhodol odmeniť ťa!“
Zasmial sa, pobozkal mešec prerátaných peňazí a dal sa do písania.

„Nie o to nejde. Skôr o to, že už to nemôžem ďalej vydržať. Je to už od vtedy keď, keď som zaútočil na Val´kaesa keď bol tvoj brat zranený.“
„Pamätám sa.“
„V tedy sa mi totiž pripomenulo moje prvé stretnutie s tvojim bratom. Bolo to rovnako ako z Val´kaesom. V jeho pozícií bol tvoj brat a tak ako to vyzeralo z Ceowulfom v tedy tak to predtým vyzeralo aj z Alucardom. Myslím, že som ti o ňom hovoril už dosť ale aj tak, spomienky sú zrejme jediné čo mi ostane preto ti to rád zopakujem. Päť rokov bol pre mňa všetkým čo som mal. Bol mi ako otec. A keď sa mi v tedy pripomenul začal mi chýbať. Preto som v ten večer mlčal a bol tak posmutnelý. Myslel som, že ho už nikdy neuvidím.“
„Poznám ten pocit, ja už zrejme nikdy neuvidím svoju matku.“
Severus k nej súcitne pritúlil hlavu.
„A teraz, teraz sa stalo niečo v čo som ani v najtajnejších snoch nedúfal. Ja som ho tu znovu našiel. Dokonca priamo v deň nášho príchodu sem. No on ma zámerne ignoroval. A včera večer som sa s ním stretol opäť. Nespoznával som ho. Choval sa úplne inak. Myslel som si, že to bude aspoň s polovice tak ako kedysi. No nebolo to vôbec tak. Bolelo to. Naviac mi omdlel na tlape. No dobre správne povedané chcel ho zachytiť jeho brat o ktorom som do včerajška ani nevedel ale ja som ho odstrčil a zachytil Alucarda. A potom sa mi jeho brat odhalil. Nebol to jeho brat, je to drak z ktorým som sa dnes ráno pobil. A dôvod k tomu bol ten, že som chcel vedieť čo z Alucardom je. Nechcel mi to prezradiť. Ja som mal strach a navyše ma to hrozne rozhnevalo. Alucard mi klamal celý ten čas. To by nebolo pre mňa ale vôbec podstatné, ja sa nad tým pozastavovať ani nebudem ja len chcem...“
Vetu ani nemohol dokončiť.
„Viem a chápem čo si praješ.“
„Ylthin, ty si tak trochu ako Alucard. Pripomínaš mi ho. Teda takého akým býval.“
Opravil sa Severus a začal Ylthin oblizovať líce. Tá na to nenamietala.
„Preto mám tak veľmi rád tvoju spoločnosť. A toto všetko zas znie ako seba ľútosť. Blade mal pravdu!“
„Blade?“
„Alucardov drak.“
Vysvetlil Severus.
„Ale podľa mňa ono to nieje tak celkom seba ľútosť.“
„Viem, že ma chceš potešiť ale bohužiaľ nemáš pravdu. Aj to čo som predviedol po súboji bola iba seba ľútosť! Ach Ylthin za pár hodín som spravil viac chýb ako za celý život. A najväčšou chybou bolo, keď som Bladea napadol.“
„Áno, bola to chyba. A neospravedlňuje ťa ani to, že si sa o Alucarda bál. Vždy máš na výber, vždy sú dve cesty!“
Trochu mu podohovárala Ylthin, no potom sa znovu vrátila k hladeniu Severusovích šupín.
„Vieš čo, mal by som naňho zabudnúť. A ak mi pomôžeš ty, určite mi to pôjde ľahšie.“
Ylthin sa len usmiala a pomyslela si:
„Áno pomôžem ti ale trochu inak než si myslíš. Iba dúfam, že sa mi to podarí.“

Tam ju uvítal pohotovo Severus slovami:
„To bolo od teba krásne.“
„Ty si to počul?“
Spýtala sa trochu prekvapene Ylthin.
„Tvoj hlas by som spoznal aj keby súbežne s tebou spievali celé davy.“
Ylthin sa až trochu začervenala. Takúto vetu by skôr čakala od Efaulta alebo jednoducho od niekoho kto sa do nej zamiloval. Zmohla sa len na strohé:
„Ďakujem.“
Vstúpila dnu a ešte raz mu skontrolovala zlomený chvost. Kým zaspal podarilo sa jej ho pomocou štyroch palíc a pevného povrazu zafixovať tak aby časťou kde ho mal zlomený nemohol ani len pohnúť.
„Nejaký čas zabudni na lietanie.“
Varovala ho.
„Áno ja viem. Ylthin. Máš chvíľočku čas? Chcel by som sa s niekym porozprávať.“
„Samozrejme, veď tu v podstate zatiaľ nemám nič na práci.“
Usmiala sa naňho Ylthin a dúfala, že sa úsmev objaví aj uňho. Stalo sa tak no úsmev to nebol veľmi veselí.
„No chcel som sa rozprávať a neviem poriadne ani ako začať.“
Povzdychol si.
„Tak najskôr by som mal začať poďakovaním za to, že sa o mňa tak staráš. Takáto vďaka mi z môjho pohľadu ani nestačí. Chcel by som ti niečo povedať...“
Urobil malú tajomnú pauzu.
„Viem si ťa dokonale predstaviť ako nejakého dračieho jazdca. Si vždy tak milá a jemná a ja sám by som uvítal mať ťa za jazdkyňu.“
Ylthin sa prestala venovať kontrole chvosta a prisadla si Severusovi k hlave tak aby ho mohla hladiť.
„Ak by som niekedy v budúcnosti mal predsa len z nejakou tou svojou partnerkou potomkov chcem aby si si jedného vzala zasvätila ho a stala sa jeho jazdcom.“
„Ja neviem čo povedať.“
Divila sa Ylthin.
„Ale nemôžem si pomôcť je to na tebe jednoducho vidieť a asi sa nechceš rozprávať len o tom, že by som sa mala stať jazdcom. Teba niečo skutočne trápi. Už dlhší čas.“
„Máš pravdu, nemá zmysel okolo toho chodiť. Si veľmi vnímavá aj keď na toto nemusíš byť tak neskutočne citlivá aby si si to všimla. Je to to o čom som s tebou chcel hovoriť. Nieje to pre mňa ľahké. V poslednej dobe som si narobil tým čo som povedal veľmi veľa problémov.“
„Neboj sa ja to nikomu nepoviem.“
Hneď mu sľúbila Ylthin.

"Co potřebujete kluci?" oslovil Gilakeho Blade.
"Posila mě otec se zpravou....že maš...." Za Gilakeho však větu dokončil někdo jiny.
"Dostavit k Urilii."
Blade se podival na toho dotyčneho a v momentě byl u něho a drtil ho v objeti.
"Alucarde!" šeptal kynethovi Blade:"Tolik tě teď potřebuji." Obličej měl schovany v kynethovych vlasech u krku.
Pro nahodne prochazejici to muselo vypadat zajimavě.
Alucard pod rukama citil jak se drakovo tělo začina chvět.
"Blade." začal na něho starostlivě, "...tady ne, tohle neni vhodne misto, pojď jinam." Hladil sveho draka po zadech. Blade se narovnal, par krat zamrkal."Pujdeme." odsouhlasil.
Alucard se stihl rozloučit s Gilakeem a Basilem a za chvili se nachazeli oba dva mimo brany Formenu. A za dalšich deset minut byli v lese u te osudne jeskyně odkud tahali předtim Basila.
Oba se posadili na vyvraceny strom.
"Tak co se stalo?"
Blade mu poslal v mysli obrazy všeho co se za dnešni rano udalo.
"Aha." konstatoval Alucard:"Nebuď z toho smutny, nevadi mi, že si ubližil Severusovi, protože si o pořadny vyprask koledoval už hodně dlouho.
To co dnes předved, to....je...to....všechno co jsem ho učil.....přišlo nazmar....sprostě to pošlapal....po tomhletom se k němu nemužu znat....aspoň dobrovolně ne....ale z toho si smutny nejsi..." konstatoval Alucard a dival se jak se Blade opřel o kolena složil ruce a city přemahajicim hlasem začal:"Viděl jsem la´vartha mezi vojaky."
"A?"
"Vzpomněl jsem si." slza stekla z mužova obličeje a Blade se otřasl.
"Dědične vzpominky, viš! Aktivuji se jim, kdy se zachce..." Dalši slza.
Alucard mlčel, tim donutil Bladea mluvit dal.
"La´varthove vyvraždili mou rodinu....zabijeli drači muže(drakonis humanoides), těhotne ženy s a nevinne děti, rozbijeli drači vejce i nižši šlechty..." to už Blade neskryvaně plakal."...všechno co mělo souvislost se Sillbridskym kralovskym rodem....skoro se jim to dokonale povedlo...přežili jsme to jen Urilia a ja jako drači vejce."
"Blade." Alucard přistoupil k drakovi a obejmul ho, slova by byli zde na obtiž.

Blade bezmyšlenkovitě kračel ke kasarnam a zanechaval za sebou na zemi stopu z drobnych kapek nazlatle krve stekajici mu z leve ruky. Poprve v životě bojoval se zkutečnym drakem, ne se simulaci v holotechtělocvičně na zakladně, ale z doopravdickym drakem. Jeho dech se pomalu uklidňoval. Začal znovu vat vanek. Jeho zamyšlene nic nevnimani vyrušil něči znamy vesely hlas:"Ahoj Blade!"
Muž vzhlednul a v jeho temnych smutnych očich zazařili jiskřičky radosti.
"Ahoj Gilake, Zdravim Basile."
Hněde drače unešeně koukalo na Bladea a přitom mělo otevřenou tlamu. Dokonce si ani zezačatku neuvědomilo, že ho Blade pozdravil. Pak se přece jenom vzpamatovalo a pokusilo se udělat uctivou drači poklonu, nacož se mu to nepovedlo a on se legračně svalil na zem. Gilake se smichem a Blade s letmym usměvem začali dračeti pomahat na nohy.
"O-o-omlouvam se ti pane....Zddd-ravim vznešššeny!"
"Ale Basile kušuj s tim pane a vznešeny....kralovsky rod přestal existovat už davno." Blade se přinutil usmat...v jeho i tak chmurnych myšlenkach se po slovach dračete....rozevřela stara bolestiva rana...čast dědičnych vzpominek.
"Basile, to prece viš, strašně davno."Usmival se dal, ale jeho srdce sevřel nezkutečny žal. Začal hladit Basila po ještě hladkych zadech a měkkych ružkach.
Dračeti bylo jedno, že se nachazi uprostřed ulice mezi vojaky, bylo mu tak dobře, že začal přist.

"Pak se uvidi zda-li pojedem k temnym elfum nebo k La´varthum.....a teď pojď.....pojedeš taky.....ztraceli bychom časkdybych...", tady raději pomlčel, "......sice se navzajem nesnašime, ale protentokrat se dohodnem co ty nato? Pojedem na mem koni dokud u prvni obyvatelne vesnici ti nekoupim noveho."
"Dobra." zavrčela Lee.
"Sundej baťoh pripevnim ho vedle meho." Jakmile byl hotov nasednul na koně a podal ruku čekajici divce.
"Před tebou nechci sedět."
"Dobra teda....mam ti pomoc nebo vylezeš sama?"
Lee musela překousnout svou hrdost a přijmout nabizenou ruku.

Leena klisna ačkoliv tak nevapadala, vyvinula takovou rychlost, že hnědakovi trochu dalo zabrat než ji dohnal.
Onewa se křečovitě držela sedla, byla nakrčena a měla zavřene oči, ve chvili kdy hnědak dohnal klisnu, Viktor zvolal:"Dangerasu slyšiš mě! Dangerasu!"
Lee se odvažila otevřit oči a podivat se na androida klusajiciho vedle ni. Předtim však vykřikla, když uviděla pod ni běžici zviře a rychle se pohybujici zemi.
"Dangerasu! Vnimej mě!"
"Co, co chceš?!" Vykřikla.
"Musiš chytit ty otěže!!!"
"Blazniš!" Vyjekla.
"Chyť ty otěže, jinak se zabijete obě dvě!!!"
"Ja nemužu!" když Lee uviděla jak otěže povlavaji u hlavy klisny, zježili se ji vlasy na hlavě.
"Dokažeš to!" Křičel do poryvu větru android a pokoušel se co nejbliž dostat ke koni.
Lee polkla giganticky knedlik v krku a nezkutečně pomalu se začala pro otěže natahovat.
"Rychle, podivej!" Android popohnal divku slovy a ukazal divce bližici rozsahlou propadlinu....do ktere by mohli všichni zachvili zahučet.
Lee znovu vyjekla, ale motivovana gigantickou dirou v zemi se prudce natahla pro otěže. Jen tak tak je chytla a zatahla k sobě jak to viděla ve holofilmu. Jenže co čert nechtěl...vyjukana kobyla ji neposlechla. A okraj propadliny se bližil....popravdě byli skoro u něj.
Lee zavřela oči smiřivši se se smrti. Když ji najednou něco srazilo ze sedla. Čekala tvrdy pad na zem, ale nestalo se, jen se s ni parkrat zatočil svět. Pomalu otevřela oči. Onewa si uvědomila, že leži na zemi, pak se poopravila, ležela totiž na něčim těle. Jeji pohled padl na mužsky opaleny krk. Vzhledla a setkala se s fialovymi oči androida, ktere ji bedlivě pozorovaly. Nejspiše svymi detektory zkoumal zda-li je Lee vpořadku. Měl sve ruce pevně obtočene kolem divčineho těla. Lee bylo jasne, že svym tělem vykryl to nejhorši. Viktorove oči zhnědly, avšak pohledem neuhnul stejně jako Onewa. Koňske zařechtani u jejich hlav vyrušilo jejich kratky mir. Lee se vzpamatovala, opřela se o androida a rychle se postavila nacož se začala oprašovat.
Android se posadil a asertivně s nadechem ironie pronesl:"Rado se stalo, děkovat mi nemusiš." Nacož se postavil. Poplacal přatelsky hnědaka po šiji a zkontroloval zda-li je v pořadku.
"Mohla si mi řict, že neumiš jezdit na koni, nebo že se jich bojiš."
"Ja se jich nebojim, plechovko!" prohlasila razantě Lee.
"Sakra, ten kuň mi utekl!" zabručela divka, když se rozhližela kolem.
"Nejspiš se vratila domu....no nic podej mi svuj baťoh pojedem na Sulacovi oba dva." prohlasil android a urovnal si věci za sedadlem.
"Ani mě nenapadne se na něho sednout a hlavně ne vedle tebe....to raději pujdu pěcha!"
"Dobře tak jdi...ja pojedu." vytahl mapu a přistoupil ke kynethce. Roztahl konce a ukazal na fialovou tečku v mapě."To jsme my....na severovychod zamiřime.....přes tento kus planě....tady trochu severněji je obchodni cesta...tak po ni dal na sever, po 80 kilometrech odbočime na tady tuhle cestu, ktera vede k doopravdy rozlehlemu elfskemu hvozdu jmenem Silarde. Tam se nachazi i kralovstvi lesnich elfu Silarin. Zamiřime tam protože nevime kde se nachazi temni elfove.....mame tam sveho člověka....ten nam určitě řekne kde jsou, jelikož se s nim nemužeme nijak spojit...tak mame za ukol ho taky informovat o tom aby se stahl zpět na zakladnu.

O několik chvil později už byl Severus ve své jeskyni. Anclagon se se zbytkem výpravy uctivě rozloučil, ještě než Ylthin dorazila. Nehodlal zůstávat déle, než bylo nezbytně nutné. Přecijen, měl svou hrdost. Hlavní organizátorka, spolu s Tenany, dorazila totiž o něco déle. Prodloužily si cestu přez kasárna, kde Ylthin přibrala vak, se svými skromnými zásobami bylin. Naštěstí zrovna ten jim zbyl i poté, co o část svých věcí přišli. Ylthin, za neustálého, neutihajícího polohlasného zpěvu, zručně, tak jak se to naučila mezi lesními elfy, ošetřila Severuse. "Fíha," pískla mezi zuby zlatovlasá jezdkyně, "ty bys mohla být felčar."
"Možná mohla, ale nechci," pousmála se na ní Ylthin, "ale všichni, co tu teď nic nepotřebujete, mohli byste se tomuhle místu, alespoň do večera, zkusit vyhýbat? Prosím." požádala je. Načež všichni poslušně vyšli ven. Ylthin se až divila, jak ji všichni na slovo poslouchají. Přišlo jí to úplně neuvěřitelné. Pak ale zjistila, že ne všichni ji tak úplně poslouchali. Ceowulf už opět klečel u Severuse. A co bylo horší, snažil se z něj znovu mámit rozumy. V tu chvíli, ač o hlavu menší, popadla Cewulfa za košili a doslova ho vytáhla před jeskyni. Mlčky mu ukázala na schody. Dole pod skálou, pro Ceowulfa naprosto nečekaně, změnila zpěvný hlas na dokonalý řev.
"To si říkáš jezdec! Sakriš, vidíš a slyšíš? Copak jsi nic nepochopil? Jestli chceš vědět, co se stalo, zeptej se ve městě. Půlka lidí to viděla, a ta druhá už to bude vědět z šeptandy. Nejhorší, co se Severovi stalo není vidět. Mysela jsem ale, že to cítíš."
Být v tu chvíli vlkodlakem, určitě by pouze sklopil uši, a stáhnul ocas mezi nohy. Nejhorší bylo, že musel uznat, že má Ylthn pravdu.
"A ještě jedna věc. Uvědom si, že i když to tak fyzicky nevypadá, Severus je ještě mládě. Trápí se už delší dobu, ale co jsme tady, je to horší. Rozhodně nepotřebuje plísnit, at už udělal cokoliv. Ne teď. Rozumíš?"
Vyjeveně koukající Ceowulf pouze přikývl.
"To jsem ráda. Protože Severus se už dost vytrestal sám," řekl už jen prostě, a zanechala Ceowulfa na místě, zatímco sama se jala vylézt na plošinu před jeskyní.

"No, tak! Co je tu ještě k vidění?" ujala se Ylthin přihlížejících. Zpráva o neobvyklé události se ryche rozkřikla, a porůznu bylo vidět nové a nové zvědavce. "Bitka zkončila, není proč dál okounět. Myslím, že Vám jasně řekl, co máte udělat. A já bych to brala vážně a podle toho se zařídila. I když je v tomhle stavu, tak by z Vás moc zbýt nemuselo ..." strašila přihlížející, zatímco je s rozpřaženýma rukama odháněla od draka. Pár žen vpozadí zbledlo, o krok ustoupilo, snažíc se táhnou s sebu i svá nezbedená, zvědavá dítka, která se i přez Ylthino varování snažila dostat alespoň kousek dál, do vojenské vesnice a nacvičiště. S davem otrnulých rytířů a hlídačů ale téměř nehnulo z místa. Severus znovu vyfrkl oblak kouře, s pár jiskřičkami. Ylthin si povzdechla. Nezbývala jí jiná možnost : "Už to začíná, utíkejte! Rychle!" vrhla se sama vpřed. V kombinaci s neškodným gejzírem jisker ta slova zaúčinkovala až neuvěřitelně. Přesně jak Ylthin čekala. Na chvíli sice zavládla nezřízená panika, ale i vojáci už vyklidili celý prostor. Ylthin sama téměř ihned proklouzla zpět. Ve chvíli, kdy se vrátila už se Ceowulf znovu přiblížil k Severusovi, a snažil se vyzvědět, co se děje. S drakem se však nestala žádná změna. Pouze znovu procedil skrz zuby doporučení, ať ho nechají na pokoji. Ylthin bratrovi pohybem hlavy mlčky naznačila, ať se stáhne od draka dál a nevyzvídá.
"Sežeň někoho, kdo nám s ním pomůže. Myslím, že můžeš zkusit tu dračici, co s ním sdílí sluji. Ta by podle mě přijít mohla." šeptala rozkazy Ceowulfovi, "Ty zkus sehnat taky někoho. Tenany je asi ještě moc slabá, ale věřím, že ty někoho najdeš," vyložila podobný plán i Val´kaesovi a oba je spěšně odesla pryč. Sama se vydala pomaloučku k Severusvi. Konejšila ho, spíše než slovy ale již osvědčenými ukolébavkami. Drak na ně reagoval stejně, jako kdysi. Jasný, zpěvný hlas ho skoro magicky zklidnil. Ylthin k němu přistoupila, pomalu poklekla, pohladila dračí čumák, a Severus si stále všechno nechal líbit. Když už si byla jista, že je úplně klidný, pokračovala v hlazení šupin postupně podel celého těla. To, co náhodnému pozorovateli, a nejspíš i samotnému Severusovi, přišlo jako konejšivé dotyky, byly ale účelné pohyby, kterými zjišťovala, jaká zranění Severus utrpěl. Když se svou prohlídkou skončila, téměř už pod vlivem jejího hlasu usnul. Smutně se na něj pousmála. Ať už udělal cokoliv, tohle si podle ní nezasloužil. V tu chvíli už se ale vrátil Ceowulf. Mírně zrudlý a nejen s Lilith, ale i s její jezdkyní. Ylthin, i přez vážnost situace, málem vyprskla smíchy. Smích ji ale přešel, když viděla, s kým se vrátil Val´kaes. Ancalagon byl impozantní. Tak velkého draka ještě neviděla. "Chtěla jsi někoho silného ne?" zeptal se Val´kaes, a při pohledu najejí običej se tvářil celkem hrdě: "Byl s ním trochu problém, ale nakonec, jako jeden z nejrozumnějších zde, souhlasil, že teď musí držet všichni spolu a je ochotný pomoci." Ylthin se tedy jala všechny zaúkolovat, když se na obloze zjevila i Tenany. "Silná sice není, ale trocha narušení stereotipu jí neuškodí. Doufám, že ti tu nevadí." Mladá elfka zakroutila hlavou. Naopak, Tenany se jí nasmírně hodila.

Ceowulf z Ylhtin a Val´kaesom doklusaly na cvičisko. Tam ich zastavil jeden z veliteľov ktorý cvičili nováčikov.
„Nepoteším vás. Neviem ako vy, ale váš drak bude mať určite problémy. Ešte väčšie ako má.“
„Ako viete, že som ja jeho jazdec?“
„Bežec Vás pozná.“
„Kde je čo sa s ním stalo???“
Spamätal sa Ceowulf.
„Na to vám snáď odpovie sám. Je tamto!“
Ukázal obďaleč stojacich drakov. Ceowulf sa tam rozbehol. Ylthin a Val´kaes ho nasledovali o čosi pomalšie. Ceowulf sa pretlačil pomedzi drakov. Naskytol sa mu nie veľmi príjemný pohľad. Severus bol schúlený do klbka. Špičku chvosta mal evidentne zlomenú. Na niektorých šupinách mal ryhy kto vie od čoho a ani sa nepohol. Už sa zľakol, že je mŕtvy.
„Severus!“
Zvolal. Severus len k nemu neochotne pootočil hlavu.
„Nemám náladu ti nič vysvetľovať. Radšej ma zabi! Aj tak ma to asi čaká, za to čo som dnes urobil.“
„On napadol dračieho princa Hádali sa no neviem celkom presne o čo išlo.“
Hneď mu vysvetlil jeden z pristojacich drakov.
„Čože si?“
„Vypadni! Nemám na nikoho náladu a vy tiež! Nechcem pomoc, ja tu budem ležať a čakať a vy pokračujte tak ako by som tu už ani nebol!“
„Čo to hovoríš? Ja som Ceowulf tvoj jazdec.“
„Prosím ťa z nás dvoch si tu ty jediný kto stratil pamäť viem kto si! Ale nemám na teba náladu nemám na nikoho náladu! Teda ak by mi niekto nechcel niečo zlomiť?“
To už pri Ceowulfovi stáli aj Val´kaes z Ylthin. Severus výhražne k trojici vyfúkol hustý čierny štipľaví dym.

Ceoeulfovi trvalo dosť dlho kým znova zaspal, a znovu si nepospal dlho. Ozvalo sa totiž trúbenie oznamujúce nástup a rozcvičku vojakov. To ale ešte klesol do perín zo sladkým pomyslením, že jeho sa to netýka. No neuplynula ani pol hodina zobudil ho treskot dverí a potom s ním niekto nešetrne zatriasol a skôr ako stihol Ceowulf rozlepiť oči niekto ho do slova a do písmena postavil na nohy.
„No tak preberte sa!“
Volal naňho niekto a lomcoval s ním ako keby z neho chcel vytriasť dušu.
„A studená voda to zaberie...“
„Nie nie nie! Studenú vodu nie!“
Už len tie slová Ceowulfa dokonale prebrali. Pred ním stál nejaký chlap oblečený v bežnom oblečení na ktorom mal ľahké brnenie. Niekoho takého už Ceowulf videl. Bol to bežec ktorý odovzdával správy. Vedľa neho stála veľmi znepokojene sa tváriaca Ylthin a Val´kaes ktorý tiež nevyzeral na to, žeby sa cítil úplne normálne.
„Musíte ísť so mnou ihneď! Na vysvetľovanie bude času potom. Vlastne všetko vám dúfam vysvetlí Váš drak!“
„Severus čo sa mu stalo?“
Zbledol už aj Ceowulf a už bral schody po dvoch nasledovaný Val´kaesom a Ylthin.

Okolo Severusa sa pomaly začal zomykať kruh tvorený prevažne zo strážnych drakov. Vyzeral, že si ich nevšíma no akonáhle ucítil na svojom tele dotyk... Pre z diaľky sa prizerajúcich to muselo vyzerať ako keď do zeme udrie blesk a statický náboj prejde aj dračími telami. Severus sa v tej chvíli začal hádzať ako ryba na suchu.
„Nechajte ma! Nedotýkajte sa ma! Zmiznite! Nechcem pomoc. Ak má niekto z vás záujem dovolím vám akurát tak zlomiť mi ešte krídla alebo nejakú inú kosť!“
Všetci ustúpili asi o krok dva dozadu. Severus sa schúlil do obranného klbka. Pri tom zastonal ako musel zmotať zlomený chvost. V mysli mu utkvela jedna veta: „Apropo budeš s tým musieť žiť do konca života.“ Ale ako dlho ešte. Nemôže už koniec prísť teraz? Od kedy sa narodil ešte nemyslel na smrť tak ako teraz. Vôbec ho netrápilo, žeby neskončil medzi hviezdami na dračom nebi. Ak si mal priznať bolo mu to jedno. Po dnešnom dni radšej chcel aby z jeho popolom pohnojili nejakú z krásnych záhrad než ako by mal žiariť na nebi ako hviezda na veky.

"Nemam rada rana....co je to rano?....to je bolest hlavy, nepřijemne paleni v očich a obrovska chuť spat." Brblala Lee, když šla k jedne z tyči, kde na ni měl čekat jeji "kolega".
Viktor pozvedl kopyto velkeho statneho hnědaka a zkontroloval jestli je v pořadku, bylo v naprostem pořadku a tak provedl kontrolu i ostatnich. Jakmile byl hotov zamiřil k bile štihle klisně. Chtěl začit s tou samou činnosti, když se ozvalo překvapene:"Co to je?!"
Viktor ten hlas ihned poznal, usmal se a pustil se do prace:"To je kuň, popravdě řečeno jsou tu dva koně."
"To vidim ty blbečku, počitat snad umim."
"A proč se teda ptaš, jaky maš s tim problem?" Android ukončil prohlidku zviřete a šel si nasednou na hnědaka, předtim však upravil sve antigravy, tak aby jeho vaha odpovidala vaze dospěleho muže, na ktereho byl kuň zvykly. Jakmile seděl na zviřeti tak vytahl ze zaňadři holografickou mapu(ktera vypadala na konci jako svitky, ale když jste ji rozvnul, tak jste z ptačiho pohledu viděl krajinu, kterou projiždite. Taky jste tu krajinu mohl zvětšit.) Viktor se odtrhnul od mapy, protože bylo dlouho podezřele ticho. Podival se směrem k bile klisně. Lee Onewa Dangerasu stala pul metru od koně a střidavě se divala na koňsky postroj a na samotne zviře.
"Nějaky problem?" Zeptal se android. Onewa se na něho ohlidla, podivala se jak sedi, pak frkla a povyšeně pronesla:"Žadny problem."
Posadit se do sedla nebyl problem, horši bylo když se ten kuň rozjel i bez toho, aby Lee držela jeho otěže.

Severus pochopil že prehral. Bol v koncoch. Blade sa okolo neho veľmi rýchlo obtočil a odrazu ho zvieral od krku až po zlomený chvost. Keby mu ho len nebol zlomil ešte by sa s ním pustil do vzdušného súboja. Už sa ani nevspieral len odovzdane klesol takže ak by ho Blade nedržal spadol by celou váhou na zem. "Viem kedy som porazený." Preniesol to nahlas a vyrovnane. Chcel aby to počuli všetci. "Tak na čo čakáš keď som ťa tak veľmi urazil. Nič som v živote nedokázal akurát vyrobiť problémi. Či bude o niekoho ako ja menej alebo viac na tom nezíde. Som pripravený, nebojím sa! No ak sa tu má môj život skončiť, zabi ma už ako chceš, chcem aby Alucard vedel, že ma to všetko mrzí!" Zatvoril oči a čakal na okamih ktorým sa jeho život skončí.

Blade ho lehce odhodil a pronesl:" Nebudu si tebou špinit ruce a tve doměnky, že si nic nedokazal ti nebudu vyvracet apropo budeš s tim žit dokonce sveho života....." Blade se proměnil zpět do lidske podoby, chtěl už už odejit, tak se zastavil dal zdravou ruku do kapsy a naposledy se na Severuse otočil:"......jo a ještě něco....přestaň se sebelitovat.....si nechutny....to tě snad Alucard nenaučil, že nahlas vyslovena sebelitost v boji se nevyplaci.....že nepřitel tě muže nechat naživu a odepřit ti čestnou smrt,
diky ktere by se tva duše navratila k dračim hvězdam?....ne nenaučil jinak bys to nedělal
Blade rozladěny a zraněny vyrazil k vychodu ze cvičiště, kde se sebral dav skladajici z vojaku a par stražnych draku. Jenž ve chvili kdy kolem nich prochazel, tak mu uctivě vzdali hold.

Severus tam len ostal ležať zranený zo zatvorenými očami. Nesnažil sa ani dovolať pomoci. Nemalo to totiž zmysel. Pomoc si nezaslúžil. Mal konať inak no už bolo prineskoro. Naviac fizická bolesť nebola ničím v porovnaní s tou ktorú spôsobili Bladeove slová. Bolo to horšie ako keď do vás postupne nabodávajú do biela rozžeravené kopije. O to viac, že mal absolútnu pravdu. To čo spravil dnes bolo takmer neodpustiteľné. Už nemienil nikdy s týmto impozantým protivníkom ktorému sa dnes tak bezhlavo postavil nikdy merať sili. Naopak, zadúfal, že niekedy vo veľmi ďalekej budúcnosti by mohol dostať jeho odpustenie a skutočne cenné rady. Ktoré mu Blade určite podať mohol. Nevedel čo mu dnes zachránilo život, no sebaľútosť to určite nebola. Samému zo seba sa mu dvíhal žalúdok. No jeho túžba aby bolo všetko ako predtým, keď sa ho Alucard ujal bola teraz ešte oveľa silnejšia ako predtým.