Nyárë - spoločné príbehy

Jeho rozladění ale nepramenilo ani tak z přítomnosti elfů a nepřítomnosti potravy v jeho žaludku, jako znepokojením a starostí o Severuse. Ač si to nechtěl připouštět, dráče mu silně přirostlo k srdci a právě když ho opustí, tak se musí v tomhle koutě hor objevit největší nebezpečí jeho dosavadního života - démon.
Navíc, mohl odpřísáhnout, že on ani Severus nikomu neublížili a neublíží, ale mohl totéž říci o Ceowulfovi? Vždyť ani on sám se neznal, jak ho může znát on, Alucard, který s ním strávil všehovšudy pár hodin. A na základě jedné pochybné věštby s ním nechá Severuse. Měl doopravdy výčitky. Nabídka pomoci elfům, byla vlastně spíše touhou pomoci Severusovi. Pak si ale vzpoměl na ten jeden jediný okamžik blízko Ceowulfa, na jeho oči a celkem se uklidnil. I přez absenci schopnosti telepatie. Asi by to mohl říci i o něm...snad...
Z nepříliš veselých myšlenek ho vytrhl onen Mladý, který se odvážil za ním vyběhnout.
"Omlouvám se, že ruším, ale přinesl jsem něco málo k snědku," nesměle pípnul. Alucard přijmul nabízený podnos a rukou naznačil elfovi, aby mu dělal společnost. Zítra ráno hned vyrazí, aby s¨co nejrychleji odhalil opravdového původcetoho nebezpečí. Ale zatím by se mohl dnes večer snad trochu pobavit. A třeba mimoděk získá i nějaké informace.

"Ceowuf... Hej!"
Ceowulf ležal na kamennej podlahe jaskyne. Severus sa skáňal nad ním a pokúšal sa ho priviesť do stavu vnímania.
"Dobre ani jedného z nás to nepoteší ale iné východisko nevidím!"
Povedal drak skôr sám pre seba a potom elfovi oblízal tvár. Prestal až vtedy, keď sa Ceowulf za pomoci lakťou nadvihol a zatriasol hlavou.
"To si ma musel oblizovať?"
Spýtal sa a utrel si tvár do plášťa.
"No mysku tu nemáme, mohol som ťa ešte vytiahnuť von ale už prestalo pršať, a to by si mal potom krásny chrbát."
"No to je fakt. Je to skutočne pravda?"
Chcel vedieť Ceowulf.
"Či je to pravda neviem. Od key som Alucarda stretol prvý krát, myslel som si, že on je tým ktorého ku mne priviazal osud."
"To chápem. Ale na to bude čas neskôr. Nateraz súhlasím s tvojim návrhom poďme si niečo uloviť a potom to speňažíme."
Po týchto slovách sa postavyl, ako tak zababušil do plášťa a nasledovaný Severusom vyšiel do neskorého popoludňajšieho slnka.

Když elfove a Alucard večer byli hotovi tak seděli u společneho ohniště. Elfove mezi sebou mluvili o mrtvych vzpominali na ně a vzdavali jim hold douškami kořeněneho elfskeho vina. U rozhovoru to neskončilo, začali taky prozpěvovat teskle pisně. Po celou dobu Alucard, ktery byl už ve svem oblečeni, posedaval opodal mimo kruh těch elfu opřeny o strom, jednu ruku opřenou o koleno a se zavřenymi oči poslouchal. Byl unaven a vyhladověly, vina si loknul jen trochu a byl velice rozladěn.

Alucard bol k mladému elfovi otočený už tvárou a kráčal smerom k nemu.
"A už o Severusovi tak prosím nikdy nehovor! Najlebšie bude ak nebudeš pokladať za poslou diabla nikoho živého, pokiaľ sa o tom, že ním naozaj je najprv nepresvedčíš!"
Podal mu lekciu z mravou keď už kráčali bok po boku. Niektorý elfovia ktorý sem Alucarda eskortovali, už sedeli znovu pri vedomí z hlavami v dlaniach na zemi. Alucard ponúkol niekoľkým postupne ruku a tak im pomohol postaviť sa.
"A to platí aj pre vás páni. Mohli ste si ušetriť bolehlav keby ste boly dôverčivejší."
Povedal im z jemným úsmevom na tváry.

"To nejde! Časi sú ťažké! Ak by sme každému dôverovali mohly by nám tu na konároch už vysieť stovky sliedičou!"
Namietal veliteľ skupiny.
"Ale prími za všetkých ešte raz moje ospravedlnenie! Moje meno je Fafnyr."
Predstavil sa a podal Alucardovi ruku. Stisk mal pevný, nie však nepríjemne.
"Nebol by som rád, keby si si o nás vytvoril zlú mienku."
Dodal.
"Ja sa volám Alucard a toho sa neobávaj Fafnyr. Keď to tu tak vidím ako to je, vôbec sa vám nečudujem."
Potom si všimol, že z lesa sa povynáralo niekoľko desiatok elfov aj z rodinami. Tý sa po chvíľkovej nesmelosti pobrali k Alucardovi. Obkolesili ho a zauímali sa o tohto zvláštneho muža. No Alucard iba zdvihol ruky nad hlavu a zvolal aby to všetci počuli:
"Odpusťte, ale zrejme tu nebudem tak dlho, aby som si vás všetkých zapamätal či mohol vypočuť. Mám svoje neodkladné povinnosti.No niežeby boly až také neodkladné aby som vám nemohol trochu pomôcť, ale dlhšie ich už skutočne odkladať nemôžem."
Po týchto slovách sa predral k Fafnyrovi a navrhol mu aby týchto elfov zorganizoval k oprave ich domovou a pochovaniu mŕtvich. A on sám tiež priložil ruku k dielu.

Severus roztvoril pravé krídlo.
"Tak najprv sa poď sem trochu zohriať."
Ponúkol sa mu, keď videl ako sa chveje. Ceowulf mal na sebe totiž iba zvišky šiat čo zostaly na ňom vysieť po premene. Kým mal vlkolačiu podobu, hriala ho jeho vlastná srsť ale teraz... A tak prišiel, kľakol si a pritisol sa k drakovmu hrejivému bruchu.
"Ako úplne prvú vec ti musíme zohnať niečo na seba."
"No ale neviem si dobre predstaviť ako. Ja nemám žiadne peniaze."
"Tak môžeme niečo uloviť a niekomu predať, alebo sa spoľahnúť, že niekto bude veľmi láskavý."
Navrhol Severus.
"Takže sa vyberieme hľadať nejakú usadlosť."
"Skôr to budeš ty sám. Alucard ma varoval, aby som si dával na dediny v okolý lesa pozor. Vraj sú tu na skalyskách divoký draci, ktorý občas lovia zvieratá zo stád miestnych. Najmä ak je nedostatok potravi, a že tý ľudia veľmi medzi drakmi nerozlišujú. Ja sa iba s tebou preletím po okolý aby som ti vedel udať smer."
"Sss somnou? V živote som na drakovi nelietal."
Zajachtal Ceowulf.
"Hold sa to budeš musieť naučiť. Ja som tiež veľmi nespal, pretože som rozmýšľal ako ti povedať to čo musím! Keď Alucard odchádzal povedal mi..."
Jeho hlas sa nachvíľu stratil.
"Nemusíš mi to hovoriť ak je ti to nepríjemné."
Ubezpečil ho Ceowulf.
"Ver mi, sám tomu nechcem veriť, ale povedal mi, že, že mám ostať s tebou, lebo vraj je si istý, že ty si mojím osudovým jazdcom."
Vysúkal nakoniec zo seba Severus po dlhšej chvíli. Tie slová ho opúšťali veľmi ťažko.

Mladý elf stál ještě chvíli jak přimrazený. Pak náhle vyrazil do deště. Nechal své přemožené příbuzné ležet tam, kde byli. V dešti a tmě špatně viděl, ale doufal, že On také. Neměl před ním žádný velký náskok, vyběhli téměř současně, navíc elf měl proti němu hned dvě výhody - byl už oblečený a nebyl dnes večer vůbec zraněn.
Uběhl sotva pár kroků a, podle očekávávní, spatřil ho na horizontu. Ještě se nepokusil vzlétnou.
"Počkej!" zvolal mladý elf. Postava na horizontu sebou trhla. "Počkej, prosím!" křčel elf a pelášil za ním. Alucard se nakonec zastavil. Přemohla ho zědavost, proč ten Mladý utekl od zbytku.
"Když nejsi s ním, pomož nám ho najít. Sami to zdřejmě nezvládneme." zadýchaně drmolil ve snaze vysvětlit mu svou myšlenku dříve, než se zas bude snažit uniknout. Věděl, že teď vše závisí na tom, jestli umí dobře a rychle přesvědčovat, o čemž dost pochyboval, ale pokračoval : "Prosím, vím, že v současnosti k nám asi nechováš příliš mnoho sympatií a uznávám naší chybu, ale jsme pod dost velkým tlakem. A nechali jsme se zmást tvou podobou. Pomoz nám a věz, že pak mi kdykoliv pomůžeme tobě. Nejsme špatný národ. Alespoň myslím, že ne. A když ten drak není posel ďábla, může ti pomoci. Spolu jistě..." v tom Alucard jeho řečnictví přerušil.
"Dobře, pomůžu Vám, ale Severuse do toho teď netahej. V současnsti má, myslím, dost svých problémů."

"Tak a mam toho dost......konec hry....." Zařval velice naštvany Alucard, nenaviděl to když ho někdo nepravem obviňoval a dokazovat, že s tim vražděnim nema nic společneho, fakt neměl chuť. Roztrhl tlusty provaz na rukou jako by to byla jen pentlička. Elfove chtěli použit luky ale Alucard jim nedal šanci. Byl rychly a pružny, luky o kterych většina lidi a elfu mysleli, že se nedaji zlomit, byly na třisky a jejich majitele v outu. Nakonec Alucardovi na vyřizeni zbyl jen mlady elf, ktery luk měl svěšeny volně v ruce, vytřištěne oči a nesouvisle koktal:" Na t-t-tebbe nepusob-b-bi naaš-še kouzla, žž-žadna.....ani smrtici....Eltek na tebe p-použil smmrtici zaklinadlo a on-no se tě to ani nedotklo."
Alucardovi přišlo toho klučina lito. Přistoupil k přimraženemu na smrt vystrašenemu mladikovi a objal ho.
"Mladej, věř mi, ja s vyvražděnim vaše vesnice nemam nic společneho, nemam to zapotřebi, nikomu nesloužim, po bohatstvi ktere znaš ty, neprahnu. A životy bezduvodně neberu a už vubec ne děti. Jo a neovladam telepatii....nemužu nikomu vnutit mmyšlenky ani je čist, Rozumiš?!" Chytl dlaněmi mladeho elfa za hlavu a polibil ho na čelo:"A teď mi pověz kde jsou me věci."
Mlady ukazal na elfa, ktery od nich ležel o několik metru dal:"Tam....on."
Alucard kyvl na souhlas, že rozuměl, popadl sve věci a zmizel v dešti.

"Severusi?"
"Ano Ceowulfe?"
"Co teď budem dělat? Kam pujdeme?"

"Nesnaž sa nás oklamať. My vieme svoje, mysľou si ovládol jedného z našich bratov a prikazoval si mu! Videli sme ako sa k tebe potom ponáhľal ale stratili sme jeho stopu. Vieme aj, že máš draka!"
Obchádzal okolo Alucarda nástupca kapitána skupiny, ako keď zem objeha slnko.
Ozval sa hrom a potom začalo prudko pršať. Odvšadiaľ sa ozývalo sičanie a zdvíhala sa para zo zhorenísk.
"Čo sú to za nezmysli?"
Vyhŕkol inštinktívne obranne Alucard, no hneď si spomenul na Ceowulfa a Severusa.
"Ach tak! Už viem, ale z Ceowulfa je vlkolak. Teda už iba z polovice, čiastočne som ho vyliečil."
"Dosť!"
Okrýkol ho rázne elf.
"Určite máš túto báchorku vinikajúco pripravenú, ale ja niesom na nijaké príbehy zvedaví."


Ceowulf sa pozrel cez vchod do jaskyne. Pršalo ešte silnejšie ako keď zaspával.
"A na čo si si spomenul?"
Spýtal sa nevýrazným hlasom Severus akoby svoj záujem iba predstieral.
"Tá tvár znova. Ale bolo ich okolo mňa niekoľko."
Severus si znova ľahol položil si hlavu na predné tlapy a mlčal. Stále musel myslieť na posledné Alucardove slová: "Osudový jazdec."
Nechcelo sa mu veľmi veriť, že by to mohol byť práve Ceowulf. Stále si myslel, že práve to bol osud, to, že ho vtedy našiel Alucard, že on mal byť tým, ktorý jediný mal právo na ňom lietať a on ho z jemu celkom nepochopiteľných a neznámich príčin sa zrazu zachcelo odísť.

"Vite," vrčel Alucard dal "neni to zrovna přijemne když z vas někdo děla cvičny terč."
"Svažte ho!" Vykřikl rozkaz vysoky elf.
Alucard nemohl nic dělat musel se nechat svazat, hojeni ran jeho tělo poměrně dost vyčerpavalo a to zpusobovalo, že měl velky hlad a taky mu z toho přece jenom začinala byt zima. Vysoky elf zamiřil na jihovychod a ostatni ho nasledovali a mezi nimi i nahy Alucard. Šli už dobrou čtvrthodinu, když se Alucard tiše rozesmal. Elfove si toho jakoby nevšimali. Jeden však ano, vypadal, že je nejmladši z nich, poočku se na něho podival. Alucard si toho všiml a na vysvětlenou pronesl:"Připadam si jako exibicionista, pokud mě vedete někam mezi lidi, bojim se, abych svou nahotou nepolekal male děti a nepohoršil slične damy....mě vejit, jak mě přiroda stvořila, mezi hromadu lidi teda elfu, pardon....neděla problem apropo nemam se za co stydět....ale...." to už nedokončil.
Ten mlady elf totiž něco pronesl a ekipa se zastavila.
Ten nejvyšši z elfu přistoupil k Alucardovi a vlepil mu facku:"Neopovažuj se přirovnavat člověky k vznešenym elfum a teď klekni, hned!"
Tak nahač kleknul, byl zvědav co bude nasledovat. Najednou na jeho tělu se objevilo nějake vlněne pončo hnědo zelenene barvy. "Postav se a nemluv!"ozval se přikaz. Mlady elf mu čast ponča protahl mezi svazanymi ruky a pak v pasu přepasal kratkym lankem.
Když mu mlady elf lanko zavazoval, odvažil se Alucardovi podivat do oči. Ten se mile usmal a jeho křišťalove kočiči oči se změnili na lidske azurově modre, bleda pokožka s občasnymi tygřimi pruhy jak na těle tak i na obličeji na bronzově opalenou a dokonce zmizeli i upiři špičaky, stejně jako dlouhe huste bile vlasy se změnily na černe. Mlady zustal chvili šokovaně zirat. Velitel ho okřikl a všichni pokračovali dal.
Když skupina elfu dorazila na okraj jejich vesnice, Alucardovi se naskytl hruzny pohled.
Některe elfske domy v korunach stromu už byly uhašeny, trosky už pouze doutnaly. Všude se povalovali mrtvi elfove, mezi kterymi byly i ženy a par děti.
Alucard polkl knedlik v krku a zmohl se jen na zeptani:"Kdo to udělal?"
"No ty přece! Ty demone, ty!" vykřikl rozechvěly mlady elf.
Najednou v Alucardovi znovuaktivoval pud sebezachovy:"Tak moment hoši! Ani nahodou!, podle toho co vidim se to stalo před několika hodinami možna i vic pokud se nepletu, ja jsem se u jezera ocitl před hodinou a jedine co jsem dělal bylo koupani a čištěni křidel...takže mě nespravedlivě neobviňujte.....zabit ženu či muže mužu, ale jen v sebeobraně....ALE NEJSEM TAKOVA SVINĚ ABYCH ZABIJEL MALE DĚTI!"

Mezitím Ceowulf dospěl k názoru, že za poslední dny si příliš nepospal a že by nemuselo vadit, kdyby to napravil. Stočil se do klubíčka tak blízko Severuse, jak jen si troufl. Drak sice nevypadal nepřátelsky, ale zase, nejspíš právě kvůli němu, přišel právě dnes o svého přítele. Okolo krku mu stále vlál jeho plášť. Proměna mu neublížila. Nechal se kolébat do snů pohledem na pravidelně se vlnící kus látky. Navíc venku začínalo pršet a zvuk pravideného klapání kapek do kamene působil na unavené tělo jako ukolébavka. V tom se zablesklo, a Ceowulfvi jako by někdo přetáhl přez oči závěs a otevřel mu okno do jiého světa. A najednou nebyl jeho plášť jediný, který se vlnil. V chladném, vlhkém vzduchu jich tu desítky. Desítky plášťů a desítky těch Červenookých. Mrazilo ho z nich. Ne. Měl z nich hrůzu. Panickou. A přitom... najednou chlad ustoupil a nad Ceowulfem stál Severus. Tvářil se trochu vyděšeně.
"Jsi v pořádku?" optal se Ceowulfa. Ten jen mlčky kývl.
"Dobře, ale jestli takhle spíš každou noc, budeme muset najít nějakou jeskyni s dvěma komorami. Protože jinak se nevyspím já."
"Já nespal, " spíš jen zašeptal Ceowulf, když seškrabal na nohy, "Já vzpomínal.".
A pod dojmem událostí posledních minut mu ani nepřišlo divné, že už má nohy opět jen dvě.

"Nám nebude žádný démon nadávat," vystoupil největší z elfů, který se momentálně nejspíš ujal role zraněného vůdce, "ani ničit náš domov. Uznávám, byl si dobrý, ale dneškem jsi, konečně, skončil!" promlouval k Alucardovi, zatímco si ho poctivě měřil a pomalu k němu přistupoval.
Alucard nejdřív nevěřícně zíral, ale pak se na elfa ušklíbl: "To sotva. Právěže já dneškem znovu začal. Ale proč se o tom bavím s tebou..." dodal trochu znudeně, roztáhl křídla a téměř z místa ve vteřině vzlétnul do výšky dobrých dvaceti stop. Bohužel, ani to nestačilo. Nový vůdce stejně rychle uměl natahovat tětivu. A právě v této výšce Alucarda dostihl jeho šíp. Bolestivě se mu zabodl do boku a překážel křídlům, takže mu nezbylo, než přistát. Už na zemi šíp vzteke vytrhl a zavrče směrem k elfovi: "Co tímhle sledujete?"

_____________________________________________
Svitilo krasně sluničko, Alucard nahy seděl na obrovskem hladkem kameni u přirodniho jezera s vodopadem. Pobrukoval melodii a čistil sva křidla. Čistěni křidel bylo otravne, ale co se da dělat....hygiena musi byt. Ještě dva dny nočniho letu a bude "doma".... najednou ho z jeho pobrukovani něco vyrušilo. Rozhledl se okolo, ale nic neviděl. Najednou mu rameno proklal dlouhy šip. Alucard nevykřikl jen bolestivě zasyčel, šip ktery mu měl prolitnou hlavou, bez problemu chytl a poslal ho ve směru odkud přiletěl, ozvalo se:"ééé" a žadny dalši šip nepřiletěl. Alucard dost naštvanym krokem vyrazil k tomu mistu. Nenašel žadnou mrtvolu. Jen zakrvaveny šip.
"Blby domordci." Zavrčel aby si aspoň trochu ulevil sobě od bolesti.
Ale dal mu skupina elfu, ktera ho obklopila ze všech stran, nedala přemyšlet. Byli prakticky všude, všichni na něho miřili luky a podle toho jak to vypadalo nemohl ani utect ani uletět.
Alucard se rozhlidl kolem sebe a jeho kočiči pohled padl na zraněneho vudce.
"To mam dobrou mušku co?" Usmal se Alucard a vytahl si šip z rany:"Ještě štěsti, že mam jak se řika hroši kuži."
"Mlč demone!" Zavrčel elf v obecne a hodil na Alucarda drsňacky vražendy pohled.
Ten mu ho z usměvem oplatil a pak schoval křidla:"To ty mlč blbečku domorody, ještě mě trefit o kousek niž do zadovyho svalu a mam po letani!"

"Vrrrr skutočne ma to vrrr mrzí."
Severus iba prudko vyfúkol z nozdier vzduch a dym.
"Päť rokov, päť dlhých rokov a on..."
"Vrrr ja viem."
Ceowulf sa k drakovi z boku priblížil a chlpatou tlapou mu prešiel po šupinách na celom chrbte.
"A nepovrrrredal ti, čím to vrrrr je? Že sa už vrrr ovrrrrládam?"
"Hovoril niečo o svojej krvi..." Odpovedal sucho Severus.
"Nechcel som sa to vrrr pýtať ale vrrrrr bol to skutočne vrrrrr človek?"
Severus mlčal. Mlčal dlhšiu chvíľu.
"Ani ja som si nie istý! Povedal by som o ňom, že minimálne bol kedysi dračím jazdcom. Inak by ma nenaučil tak dokonale vzdušnú akrobaciu. Ale keď mi vysvetľoval jednotlivé otočky a tak, mal som pocit, že hovorí akoby to sám poznal. Akoby mal niekdy krídla, schované. Alebo mu ich niekto odťal..."
Hlas mal stále slabší a slabší.
Ceowulf sa ho ešte pýtal pár otázok o Alucardovi. V štýle, "Prečo by ti tajil, že je niekto iný ako v skutočnosti je...?"
Ale na tie už od Severusa nedostal odpoveď. Drak trucoval. Ceowulf sa dovtípil, že je to preto, o čom sa rozprávajú ale už sa ani nepokúšal zmeniť tému, lebo Severusovi pomaly ale isto oťažievali viečka.

"Asi aj."
Severus bol skúpi na slovo. Ani si najskôr nevšimol čo sa začalo diať. Ceowulfa chytili kŕče. Kľakol si na kolená a potom spadol na bok. Zvíjal sa v bolesti na zemi. Severus to všetko iba vydesene sledoval a myslel na Alucardove slová: "Bude sa ovládať!"
Ceowulfovi začala rásť srsť. Nechty sa mu predĺžili do čiernych drápov. Oblečenie čo mal zletelo a ostalo na franforce. Narástol mu chvost. Za krátky čas sa pred Severusom vstýčil vlkolak. Srsť sa mu leskla v žiare mesiaca presvitajúceho cez listy stromov. Severus roztiahol krídla a chystal sa vzlietnuť keď sa Ceowulf ozval:
"Vrrrrpočkaj! Už sa vrrr skutočne ovládam vrrrr! Alucardvrrrr mal pravdu vrrrr!"

Severus klesol predními tlapami zasa na zem.
"A teraz je preč."
Povedal smutne a položil si hlavu na predné tlapy.

Alucard běžel po stromech......pro jistotu. Nevěděl jistě jestli to tvrdohlave drače to, že ho necha jit, nerozmysli. Najednou doběhl ke konci lesa....zabralo mu to 2 a pul hodiny....musel si znovu pochvalit, z cviku nevyšel. Seděl na tluste větvi nějakeho stromu, a doslova se přimo by se dalo řict, vyhřival v měsičnim světle, jeho brněni bylo už davno pryč, už ho nepotřeboval a jedine co si na sobě ponechal byly jeho černe gatě a baťoh. Uplněk sice byl pryč, ale odrustajici měsic by mu s klidnym "srdcem" se mohl rovnat. Alucard byl tak šťastny, už se nemusel kontorolovat, aby čistě nahodou se před drakem neproměnil, když se naštval. Už nemusel byt svazovan jen zemi.
Sundal si baťoh ze zad, dal ho na břicho, pasky ho připevnil kolem krku a pasu a pak skočil. Obrovske dva pary černo-bilych křidel se rozevřela a Alucardovo těžke tělo se vzneslo. Jeho tělo s občasnymi tygřimi pruhy vyzařovalo jemnou zaři zpusobenou štěstim a veselim z nabyte svobody. Muž par krat mavl křidly a zamiřil na severovychod.

Ceowulf koukal na drače, ktere ostrym drapem byzcilně rylo do hliny.
"On odešel Severusi?" opatrně se zeptal.
"Ano." zamumlal drak na oplatku.
"Vrati se?"
"Ne."
"Proč, Severusi? Kvuli mně?"

Severus sa mu ale už po tretí krát postavyl do cesty a pokračoval vo svojom akoby poslednú časť vety ani nepočul:
"Zasa plácaš nezmysli! Ja a skoro dospelý? Učil si ma, že život drakov končí násilnou smrťou. Že život nemajú ohraničený prirodzeným odchodom! Päť rokov je príliž málo na to, aby som mohol byť dospelý to je vylúčené! A ja ťa nepotrebujem?"
Zatiahol neveriacky.
"Čo budem robyť s Ceowulfom, veď je to vlkolak! To ho večer nechám nech my vykúše do krku kráter? Nezapieram, že sme sa dnes dosť zblýžili, ale odkiaľ berieš tú istotu, že sa bude ovládať?"

Alucard Severusa obyšiel a pokračoval voľným tempom. Rozhodol sa, že mu to ešte vysvetlý aspoň maličko:
"Pretože,ma pohrýzol!"
"A to už je čo za dôvod?"
"Kôly mojej krvi, je to zložité na vysvetľovanie! Jednoducho, z mojich skúseností by to tak malo byť!"
"Počkaj počkaj!"

Zastavil ho Severus tlapou keď sa chcel Alucard rozbehnúť.
"Niečo si ešte o ňom hovoril. Zdalo sa mi to dôležité, ale už neviem..."

Skôr než Alucard odpovedal napadlo ho, že mu dá Severus konečne pokoj možno až vtedy, keď sa s ním normálne rozlúči. Zastavil sa teda, na čo synchronizovane zastal aj drak. Alucard k nemu pristúpil bližšie objal mu pravú prednú tlapu a potom povedal:
"Maj sa pekne jěštěrko! Lebšie povedané zbohom a vráť sa za svojim osudovím jazdcom."

Potom ho pustil zvrtol sa a bežal preč. Severus tam stál, zo smutno nechápavým pohľadom a jediné na čo dokázal myslieť v tej chvíli bolo, že Alucarda ešte určite nevidí posledný krát!

"Nebude mať nič proti hm?"
Nadhodil Ceowulf skamenenému Severusovi do tváre.
"Ako dobre ho poznáš?"
Pokračoval ďalej.
"Priznám sa teraz ho nepoznávam! Ospravedlníš ma?"
Ceowulf prikývol hlavou.
Alucard sa práve chystal z nabalenou brašnou a svojim ruksakom elitnej jednotky G.S.T.S.Q - Guardian star trooper squard poberal k východu z jaskyne, keď mu ju zatarasil Severus.
"Alucard prosímťa čo to bol za výstup? Veď sa iba snaží zistiť kým bol. To predsa nieje zločin!"

Začal hneď z kraja drak.
"Cez tú mysku mohol komu koľvek z nás čítať myšlienky!"
Rýchlo zareagoval, Alucard.
"Veď ani nevie ako sa s ňou zaobchádza iba sledoval obrazy... ty niekam ideš?"
Zarazil sa Severus.
"Vidím ako pekne s ním držíš tak si s ním ostaň!"
"Na to som sa nepýtal!"
Severus zavrčal na Alucarda, čo sa stávalo skutočne iba vínimočne.
Alucard si vzdychol. Práve tomuto sa chcel vyhnúť.
"Skutočný dôvod je, že aj ja mám svoje povinnosti. Povinnosti ktoré som kôly tebe dlho odkladal."
"To je hlúposť! Klameš mi priateľu klameš! Aké už môže mať potulný ritier ako si ty povinnosti?"
Oboril sa naňho drak.
"To by si nepochopil!"
"Aj napriek tomu mi to povieš!"
Naliehal Severus.
"Nemôžem!"
"Dobre ak nemôžeš, ale nečakaj, že ťa pustím. Si jediný koho poznám od svojho narodenia! To mám tých päť rokov iba tak hodiť za hlavu?"
"Každý máme svoju cestu určenú, a našej bolo určené tu ju rozdeliť."
Skúsil to Alucard.
"Teraz si protirečíš! Vždy si ma učil, že cesta nieje stanovená! Že stanovené sú iba jej križovatky na ktorých sa rozhodujeme!"
"Správne. Ovládaš to dokonale..."
Pochválil ho Alucard a pritom ostal pokojný vďaka rovnováhe ktorá je pre jeho rasu prirozdená.
"ale, ja som si teraz zvolil odchod!"
"A ja si volým to, že ostávam stebou priateľ môj! Takže kamkoľvek pôjdeš budem tvojim tieňom!"
Odhodlane vyhlásil Severus.

A pak Alucard pokračoval:"Ale myslim, že to už neni nutne.....teda....", podrbal se na hlavě a zatvařil se nejistě"......aspoň si to myslim.....že se do vlkodlaka neproměniš a pokud jo.....myslim že se budeš lip ovladat.......dokonce bych mohl tvrdit, že budeš moct použivat i hlasivky....teda když budeš proměněny, teda pokud budeš...." chytil se zahlavu protože si uvědomil, že začal mlet blbosti, pak jeho pohled padl na dřevěnou misku v elfovych rukou. Okamžitě byl u Ceowulfa, vytrhl mu misku z ruky a vztekle zavrčel:"Už se nikdy nedotkneš tehle věci! NIKDY, tve elfske špinave ruce na ni nespočinou, ROZUMIŠ!!!"
Obratil se k němu zady a setkal se s nepřijemně překvapenym pohledem Severusovym :"Pokud ti něco vadi na mem chovani k tomu břidilovi ty zelena ještěrko tak si zustaň s nim...aspoň konečně budu mit od tebe pokoj!!!" Skončil z řvanim Alucard a odkračel do jeskyně.
Jakmile byl uvnitř, jeho vyraz se najednou změnil, musel si pochvalit byl vynikajicim hercem. Podival se na misku a zahodil ji někam do jeskyně, už ji nepotřeboval, svuj ukol splnila. Jak předpovidala ta jasnovidka, ktera mu tu misku davala.
Bylo to pro něho bolestive, tak se rozejit s někym koho měl rad, ale byl si konečně po těch 5 letech co s dračetem prošli svět..... jist... stoprocentně jist, že Severusuv jezdec je ten jehož teď nazval špinavym elfem. Konec. Ano to byl konec jeho prace....teď se musi vratit na zakladnu. Konečně si dopřeje pohodli relativně domova, poslechne si novinky, podiva se na holotelku, třeba potka i par přatel, da si nějake dobre pikantni jidlo....och jak moc se na to těšil.

"Nehnevám sa, že si sledoval tie obrazy v miske a som si istý, že ani Alucard nebude mať nič proti keď mu vysvetlím ako sa veci majú."
Ubezpečil elfa Severus keď sa mu Ceowulf odvážil prinať, že hľadel do mysky.
"Chcel by som sa ťa spýtať, ako dlho poznáš Alucarda?"
"Celý môj život. A to myslím doslovne. Druhá tvár, ktorú som uvidel po svojom vyliahnutí."
"Druhá tvár?"
Zamračil sa Ceowulf.
"Áno ale podrobnosti nechci vedieť, pretože v tomto som ti podobný. Tiež neviem všetko čo ma už stretlo."
"On nieje tvoj jazdec?"
Prekvapil sa Ceowulf. Severus iba nesúhlasne pokrútil hlavou.
"Tvár!"
Vyhŕkol odrazu Ceowulf.
"Tvár?"
Vytiahol obočie Severus.
"V tej myske som videl takú zvláštnu tvár. Nepodobala sa na žiadneho elfa ani iného tvora ktorého som videl pokiaľ si pamätám ale aj tak je mi známa."
Vysvetlil Ceowulf.
"Dobrý už takmer VEČER!"
Prisadol si k nim Alucard.
"Čo tým chceš povedať?"
"Severus, som predsa vlkolak, večer pre mňa znamená zmenu. Sám si videl, že keď som vlkom neviem o tom čo robým. Nemal by som tu zostať. Teda nie na noc. Ak budem vedieť a môcť ráno sa vrátim."
Prisľúbil Ceowulf.
"Rozmýšľaš rozumne."
Pochválil Ceowulfa Alucard.

Když se Alucard probudil byl už pozdni večer, dokonce už stmivalo, posadil se. Trochu se mu motala hlava a i před očima se mu zatmivalo. Nevěděl z čeho je mu vic zle zdali z toho co prožil, nebo z toho, že tak moc spal. Vyšel ven z jeskyni. Chvili tiše pozoroval scenu před sebou. Severus a Temny elf spolu seděli u ohniště, povidali si jako staři přatele a chroumsatali u toho nějake zviře co nebylo dost rychle a utěk nezvladlo. Alucard si popřemyšlel jestli jeho ukol je už u konce. Jestli drače konečně našlo sveho budouciho osudoveho dračiho jezdce. I Když se draci vybiraji sveho jezdce, jsou ještě ve vajičku, ale se Severusem to bylo jine. Jeho jezdce zabili v te chvili kdy se drače vyklubalo. Čekalo by se, že mladě zemře.....ale vydrželo dva dny! Alucard ho našel jen nahodou......u rozkladajici mrtvoly lesniho elfa.