Nyárë - spoločné príbehy

Ve chvili kdy byl skoro u tabořiště, se ho znovu dotkla ledova ruka strachu. Bylo to tak silne, že se Alucard neudržel na nohou a s lehkym tichym heknutim svalil se na všechny čtyři. Dřevo se kolem něho rozsypalo a on se na něho přes rudou mlhu v očich zadival.
"Dracula...Alucard"
"Dracula...Alucard"
"Dracula...Alucard"
Hučelo mu v hlavě:"Přijď za mnou....."
"Kdo si?" zaskučel kyneth a chytl se za hlavu. Najdenou všechna bolest pominula a hučeni pomalu ustupovalo a nahrazovalo ho vyděšene volani Bladea.
Alucard se podival na draka, ktery ho držel za ramena a třasl s nim. Alucard od sebe odstrčil Bladea, promnul oči a postavil se. Trochu zavravoral, ale udržel se na nohou. Když se znovu podival na Bladea a kolem zjistil, že Blade před nim stoji nezraněny v ohořelych věcech a všechno okolo v dosahu dvaceti metru je zcela spaleno, dokonce ani pahyly stromu nezustali.
"Co se stalo?" zamumlal Alucard a pročisl prsty svoje dlouhe černe vlasy, citil se najednou tak dobře....jako nikdy před tim.
"To mi řekni ty!" Zařval Blade.
Alucard se vzpamatoval a pak s obavami v hlase se zeptal:"Si vpořadku?"
"Mam spaleny ocas! a teď nemyslim pohlavni organ! Sedim si, probiram se našemi věcmi a najednou citim žar....ještě štěsti, že jsem se proměnil...jinak by mě i naše věci by zničil ten oheň!!! U dračich zubu! Podivej se jak je to silne! Cos provaděl?"
Alucard se znovu rozhlidl okolo a nevěděl co řict, jen zamumlal:"Nevim."
Blade si odfrkl a oprašil ze sebe popel, ktery se ještě snašel z nebe jako, byl jako snih jen šede a černo-bile barvy.
"Pojď, ty blaznivy kynethe....musime jit, nemužeme zde zustat do zitřka....zamiřime k hlavni cestě...a pak pěcha, neni to daleko...a Alucarde..." zarazil se aby si smetl z nosu smitko popelu, moc se mu to nepovedlo a rozmazal si to. "....Už to nikdy nedělej....budeme v přitomnosti lidi....ja nechci pak vysvětlovat nadřizenym co se stalo....a nebo nahodnym pozorovatelum...."
"Ja ale za to nemužu Blade." Chtěl zaprotestovat Alu, ale Blade ho předběhl, dival se na nebe a něco si pro sebe syčel:" Už se ztmiva...no to nevadi...." Odběhl ke kruhu neponičene travy, na kterem ležely všechny věci, jeden bagl si dal na zada a druhy hodil Alucardovi, ten ho bez problemu chytil. Drak popadl zbraně a s velitelskym jdeme zamiřil na sever, směr hlavni cesta. Kyneth se jen usmal....nikdy totiž neviděl Bladea tak vyvedeneho z miry a hned nato ho nasledoval.

Alucard sbiral suche dřevo a přemyšlel o Orbeetovi.
Orbeeto byl inteligentni, plnopravny zastupce sve rasy. Byl dokonce i šlechticem, měl si brat jednu Vitalku(poz.a.: Vitalove jsou dalšim členěnim kynethu, zaměřuji se předevšim na přirodu, jsou jako elfove.) a tim svuj rod rozšiřit. Ta Vitalka byla skvěla partie... bohata i jeji rod byl znam dobrymi geny...nadchazel čas svatby. Orbeeto byl nadšen, že si ji bude brat....jenže den před svatbou se probudil a oznamil, že si ji za žadnou cenu nevezme....nic nevysvětlil a utekl. Pochopitelně byla to uražka mocneho Vitalskeho rodu, Orbeeto přišel o dědictvi a musel odejit. Život mezi spodni a středni vrstvou, je jednoduchy...stejně jako u nižšich šlechticu, ovšem jina to je, pokud se jedna o kralovsky rod a vyšši šlechtu.
Alucard měl smulu v tom, že se z Orbeetem přatelil už od dětsvtvi, a položil by pro něho i život...jenže by to mělo byt spiše naopak, život by měl pokladat Orbeeto za Alucarda, protože Orbeeto je sice z vysoke šlechty, ale Alucard je z kralovskeho rodu.
No kyneth o tom dal nechtěl přemyšlet, bolela ho z toho hlava. Když se podival na naruč plnou suchych klesti, usoudil, že se vrati a tak pomalu vyrazil zpět k tabořišti.

"Myslíš, že bude potrebné aby som to niekomu prezradzovala? Ak sú tý maličký taký vínimočný, nebude podozrivé ak vniniknú až príliž aj medzi elfami?"
Vrčala Belise vo Walnirinej mysli.
"Ale ale, prečo taká zlosť?"
Prikryla Walnira deti perinkou a znovu sa začala venovať otrávenej Belise.
"Som nervózna. Bojím sa, nikto netuší čo sa tu deje. A naviše vôbec nesúhlasím s tým, že si zradila svojho druha!"
Walnira si vzala svoju hlavu do dlaní a sadla si na stoličku. Odrazu pripomínala starú ženu topiacu sa v trápení. Belise zamrzel tento pohľad.
„Prepáč...“
„Nie máš pravdu. Asi to nebolo správne. No už to nemôžem vrátiť späť. Ale sľúb mi, že to ostane len medzi nami.“
„Sľubujem. Na to sa môžeš spoľahnúť. Ale nepáči sa mi to. A teraz idem za Tenany.“
„Dobre len choď.“
Vstala Walnira, pohladila Belise po čumáku a vlepila jej tam polibek.
Ceowulf sa začal šialenou rýchlosťou pripravovať na okamžitý odchod.
„Ach už zase akoby sme utekali pred stádom orkov.“
Povzdychol si Severus. Ceowulf sa zrazu zarazil.
„Severus ten papier!“
Demonštratívne si ho od draka vypýtal pokyvom ruky. Severus zdvihol tlapu kam si Ceowulf každý večer dával správu od ich prenasledovateľa. Ceowulf sa začítal a všetko okolo bolo zrazu nepodstatné. Oči mu skákali zo slova na slovo. To čo preložil bolo takmer nezrozumiteľné pretože slová nijako neohýbal. Iba mu akosi vyskakovali z mysle:
„To byť dôvod, prečo som ja sa nepridal k vám. Hambým sa. A nechcieť vás ohroziť. Nevedieť sa ovládať. Ale nie som jediný čo vás sledoval. Na severe sa diať niečo nekalé. Veľa neviem, ale súvisieť to z drakmi a démonmi. Rád... .“
„Toto neviem prečítať!“
Zaklial Ceowulf. Ale toto:
„Odkáž drakovi, že teším až ho sponať. Dúfam, že slobodný je a je s tebou dobrovoľne. Postarám sa o to aby sme sa stretnúť...“
„Čo je to tam o tej ceste?“
Zamračila sa Ylthin.
„Čože? Čo to...“
„Preboha Ceo spamätaj sa konečne.“
Zatriasla ním Ylthin. Ceowulf pokračoval v balení akoby sa nič nestalo. Potom si uvedomil.
„Ja som to nečítal v obecnej reči však?“
Ylthin aj Severus zhodne pokrútili hlavou.

Těžká, sametová tma za vlastními víčky mě rychle přemáhala. Ač se to nezdálo, let na drakovi asi nebyl žádná sranda. Nejspíš už ten výcvik fakt potřebujeme. Nebo spíš já. Zatím mi to moc nešlo...ostuda...
A tma mě dostihla.

Najednou se proměnila. Z hladkých, těžkých sametových záhybů se staly ostré jehly. Světlo! Ale bylo ho velmi málo. Odráželo se od stěn jakési jeskyně. Najednou kolem mě byly houfy nohou, houfy dlouhých plášťů, které mi ztěžovaly vidění. Chladný vlhký vzduch, který se sám o sobě špatně dýchal a k tomu se na mě upírá spousta červených očí. A o chvilinku déle jsem měl obličej ve vodě. Vytáhl jsem jej. Dokonce i ten vysoký, protivný smích jsem přešel. Ale z něčeho jiného se mi udělalo zle. Hleděl jsem do té vody. Slabé odlesky světla v tmavé chodbě které se v ní odrážely mi dělaly mžitky před očima. Protože v jejich mdlé záři jsem viděl další z těch tváří, jen mnohem blíž. Dlouhé uši, dlouhý plášť. A pak se tenhle svět rozplynul...
...najdenou předemnou někdo klečel. V tmavé chodbě, ovšem daleko teplejší. Otočil se na mě. Koukal jsem si do tváře! Do té, co jsem jí znal. Elfí tvář. Ale měla své tělo. A ten klečící mi pološeptem zděloval...

"Ceowulfe! Ceowulfe, prober se! Sakriš, co je to s tebou zas?" vytrhával mě ze spaní ostrý hlásek. Zamžikal jsem a otevřel oči. Na pozadí tmavé, zamračené oblohy nademnou jsem viděl Ylthin a její starostlivý pohled. Severus už si asi začínal na tyhle stavy svého jezdce zvykat. Rozhodně nevypadal tak vyděšeně jako Ylthin.
"Zase vzpomínky?" zeptal se jen.
"Ano. A musíme okamžitě vyrazit. Na sever!" rozkázal jsem a snažil se v mysli zatlačit jeden neodbytný hlas. Poslední dozvuk téhle noci.
"Zastav Sefesse. Sefesse a vaše gardy. Jdi!"

Nejdřív se zarazil, pak ale zvítězil chlad. Koneckonců, nikdy na severu nebyl a třeba tady jsou fialové ocasy naprosto normální. I když alespoň tu kápy by si dotyčný, dle jeho názoru, sundat mohl. Nechal si dohodnutý obnos nasypat přímo do váčku, který o chvíli déle vysypal na pult v jednom chatrném domku, protože na místním zapadlém tržišti žádné hotové oděvy neměli. První podlaží domku sloužilo jako krámek prakticky se vším. A k Ceowulfovu údivu muž vytáhl odkudsi z té schátralé zaprášené místnosti celkem obstojně vypadající a hlavně teplé oblečení, schrábl mince z pultu a uctivě je vyprovodil.
____________________________________________________________________________________________

"Těžko soudit, když jsi mi právě teď vyjmenoval, kolik jich znám," souhlasil Blade, "ovšem nějaké hodnoty mít musí, když ho pověřili velitelstvím. Nemyslíš, že alespoň to se mu upřít nedá?"
"Jestli to spíš nebude tím, že sem nikdo jiný nechtěl," zamrmlal ještě Alucard, ale pak si vzpoměl na svoje předsevzetí znovu najít vnitřní rovnováhu a klid, pročež další poznámky spolkl. Na to, aby Bladovi vysvětloval, co kyneth má mít a umět neměl náladu. Navíc jeho povaha těžce snášela to, že musel přiznávat svou slabost. A i když Blade byl přítel, ani s ním nechtěl příliš diskutovat o tom, co se tenkrát stalo. Spíše než zde, doufal najít ztracenou rovnováhu v lese.
"Jdu nasbírat nějaké klestí na noc. A pak pořádně probereme a naplánujeme náš další postup," zdělil Bladovi a doufal, že když se plně zaměří na určité úkoly, podaří se mu potlačit toho nového Alucarda někam do hloubky. Protože by brzy lezl na nervy nejen Bladovi, ale i sám sobě.
____________________________________________________________________________________________

Ylthin se svým malým balíčkem a Ceowulf se svojí půlkou krámu dorazili v klidu do lesa k Severovi. Pomalu už se ale šeřilo. Bylo tedy rozhodnuto, že zůstanou zde, najdou si nějaký úkryt a vyrazí zase brzy zrána. Díky Ceowulfovým přeměnám mohli totiž jen těžko bezpečně létat za nocí a byli tedy omezeni pouze na den. V lesíku se jim nepodařilo najít žádnou jeskyňku, noc tedy museli ztrávit pod širákem. Severovi chladné počasí ale nevadilo a Ceowulf s Ylthin v něm měli živý spacák. Sešli alespoň do údolíčka, kde tolik nefoukal vítr a chystali se jít spát. "Nepotřebuješ něco?" zeptal se ještě Ceowulf Severa, "Však víš..." Dodal na vysvětlenou, když se drak lehce nechápavě podíval.
"A, začínáš se učit. Ale ne, dík. Doufám, že brzy dorazíme na místo a pak se na mě budeš moc pořádně vyřádit," škodolibě se ušklíbl drak a hned usnul. Ceowul ve skrytu jeho křídla a přikryt kožešinami se ho jal následovat do říše snů. Fialový ocas byl zapomenut.

Belise se koukala na mala miminka v postylce a pak telepaticky, aby nevyrušila děti ze spanku, se optala Walniru:" Nemaji elfi uši?! Jak to?! Vždyť tvuj manžel je elf a ty si napul elfka!"
Walnira se nahnula nad postylku a jemně polaskala černe vlasky jednoho z dvou děti. Ditě zamlelo pusinkou a pokračovalo dal ve spani. To same pulelfka provedla i druhemu ditěti. Rusovlase mrně otevřelo očičička a jeho nezkutečně inteligentni černe oči spočinuli na matce.
"Sleduj..." tiše pronesla Walnira a natahla prst nad ručičku rusovlaseho ditěte. Maly klučina chytl svou malou tlapkou matčin prst.
"Vidiš...Belise, normalni děti, dokonce i ty elfske, tohle 4 dny po porodu nedokažou....kdybych teď zvedla prst, tak by se na něm ditě udrželo."
"Co tim chceš řict, že tyto děti nejsou Illiada, tveho manžela?!" vybuchla telepaticky dračice.
"Přesně." mluvila dal tiše Walnira, "....jsou to děti jednoho z hvězdnych lidi...a ty o to nikomu neprozradiš, je to jasne....a nechci slyšet odmluvy....je to rozkaz!"

Ylthin sedela a ujedala zo svojho ovocného obeda a Ceowulf skúšal či je králik dopečený. Keď usúdil, že áno zložil ho a chcel začať porcovať no Severus ho zarazil:
"To je úplne zbytočné! Zahryzni sa do toho prosímťa. A ak niečo ostane tak si to dám ja, ale z takej maličkosti sa ťažko najedia dvaja tak..."
"No chcel som byť veľkorisí ale tak dobre!"
Ceowulf vzal opatrne mäso rukamy a zahryzol sa. Sústo si riadne vychutnával.
"Najedz sa a zájdeme do dediny pre teplejšie oblečenie."
"Myslíš, že na to budú stačiť peniaze čo nám ostaly?" Zdvyhla pohľad od ohňa Ylthin.
"Predám toto."
Poklepal Ceowulf po rohu ktorý mal pôvodne slúžiť na privolanie Severusa v akejkoľvek potrebnej situácií, no teraz keď boly spojené ich mysle ju už nepotreboval. Nakoniec predsa len Severusovi ostalo, preňho jedno sústo. Znovu vysadli, no let tentokrát trval menej než päť minút. Ceowulf podľa toho ako drkotal zubami keď leteli bol za tú rýchlosť len vďačný.
"Ylthin, ako to, že tebe nieje zima?"
"No ja som sa dobre pripravila na všetko."
Poklepala rukov po svojom baťôžku. Tentoraz bolo pristátie prudké, skoro až zleteli Severusovi z chrbta.
"Prepáčte, ale keď to je tak blízko. Skoro som to preletel. Tak ja sa schovám v lese. Keby čokoľvek daj mi vedieť!"
Na rozlúčku dostal od Ceowulfa a Ylthin krátke pohladenie a potom každý išiel svojou cestou. Bolo poludnie a slnko hrialo, známky toho ako ďaleko na sever sa dostali v podobe mrazivých závanou vetra, boli citeľné. Dosť dlho sa nahľadali kým našli tržisko. V tejto dedine bolo akosi zastrčené až kdesi na okraji. Bolo tam iba pár stánkov. V prvom predávali chlieb a pekne staré pečivo. Druhý patril kováčovi. Tam skúsili predať roh, no oň nemal kováč evidentne žiadny záujem.
"Skutočne ho nevezmete?"
Nedal sa Ceowulf.
"Ale kdeže. Čo ja by som s tým robyl?"
"A komu by sme to mohli predať?"
Spýtala sa Ylthin.
"Neviem kto by o to mohol mať..."
"Prepáčte, ja by som to kúpil."
Ozval sa im zpoza chrbtov veľmi zvláštny hlas. Znel akoby vychádzal z hĺbky a pri tom sa odrážal od stien nejakého tunela."
Ylthin a Ceowulf sa otočili. Pred nimi stála postava. Neznámy mal oblečený hrubý kožuch a na hlave kapucňu stiahnutú do tváre, tak, že mu ju nebolo vidieť.
Opatrne si prevzal od Ceowulfa roh a skúmal ho v rukách.
"Koľko zaň chcete?"
Znovu ich oslovil tým hlasom. Ylthin sa zatvárila zvláštne a šťuchla do Ceowulfa. Ten najprv nervózne odtypoval cenu až potom si to všimol. Ten z kým hovorili nech to bol ktokoľvek, mal fialový chvost, ktorý sa mu na okamyh nepodarilo dobre skryť.

Alucard si oblekl hněde trochu volnějši gatě, pak boty a natahoval se pro košili, když se ozval Blade, jeho hlas zněl velice překvapeně:" Ty maš 3 pary křidel?"
"Jo."
"Použivaš je?"
"Ne, viděl si mě snad použivat je."
"Kvuli te jizvě co se ti tahne napřič zadami?
"Jo, zpusobila to thyranska zbraň, ty zbraně jsou snad jedine věci v mně znamem vesmiru, ktere dokažou ihned umrtvit regenrujici buňky kynethu....jinak řečeno....pokud to kyneth přežije....bude se mu to dlouho, bolestivě hojit a zustane mu jizva. Z jinych zbrani nam jizvy nezustavaji. Tu ranu jsem schytal, když se mi ten třeti par klubal...křidla se zahubila v zarodku."
"Boliva tě ta rana?"
"Občas, jsem taky omezen v některych pohybech a ma vydrž nestoji za nic."
"S tim musim nesouhlasit!"
"Ach Blade....jak to mužeš tvrdit....viděl si někdy nějakeho jineho kynetha kromě mě a těch tři na zakladně."
Drak zavrtěl hlavou.
"No vidiš....ti dva co hlidali Orbeeta jsou ještě v poměru ke Kynethskemu věku, zarodky. A Orbeeto, pche..." uchechtnul se Alucard sam pro sebe, "....Orbeeto je připad sam o sobě."

Alucard přitakal:"Než tam dojdeme tak to bude dalši den....přijdem tak akorat.... Co mame v těch baglech zajimaveho?.....nic neřikej, jdu se podivat sam....."
Kynethovi se těžce zkryvalo podražděni.....posledni dobou, hlavně od chvile, kdy se rozloučil se Severusem, měl problemy s ovladanim sebe sama a s nachazenim rovnovahy ve sve duši.... citil se jako nějaka těhotna lidska žena..... styděl se za to. Musel tomu učinit přitrž....bude se chovat normalně....musi se konečně vzpamatovat!...
Alucard otevřel obrovsky bagl a vytahl prvni velky balik. Položil ho na zem a rozbalil ho. Uctivě pisknul.
"Co je?" Byl zvědavy Blade a podival se na Alucarda.
Ten vytahl černou tuniku umně vyšitou zlatym vzorem v podobě listu a stejně umně posazenou na stojatem limcu, malymi drobnymi drahokamy.
Blade se neudržel a taky pisknul.
"Pak jsou tam ještě gatě stejne barvy jako ta tunika jen nejsou zdobene, bila dlouha košile s ...hele....podivej....s červenymi rubina misto knofliku....mazec! A černe kožene vysoke boty...."
"Hezke....co tam maš dal?...."
Kyneth vytahl několik dyk a pak dalši velky baliček. V něm se nachazelo cestovni oblečeni....bylo hnědo-zelene...velice připominajici elfske....i jemne vzory na rukavech nasvědčovali o puvodu tohoto oblečeni. Byly tam i hněde boty take vysoke a take kožene...vypadaly však jako by byly trochu vic obnošene....
Kyneth nahlas vyjadřil svou spokojenost s Walniřinym vyběrem oblečeni....a ani mu nevadilo, že navrch k te sadě dyk dostal i meč malych rozměru. Měl tam take jidlo...převažně sušene jablka a tomu podobne.
Blade se na to trochu uchechtnul:" Na elfa si až moc velky a svalnaty.....takže ty budeš křiženec elfa a člvěka, vlastně budeš muj mladši bracha... zajimave..."
"A co maš ty Draku?"
"Nic zajimaveho...." Chtěl se Blade vyhnout odpovědi.
"Ale no tak! Blade!" nalehal ulistně kyneth a zaroveň pomalu a nenapdně přibližoval k druhemu baglu.
Nevšimal si zoufaleho, smiřeneho se všim, pohledem draka... Otevřel bagl.... vyndal z něho par střibrnych chraniču na ruce a nohy, hněde cestovni oblečeni a pak i to co toužil vidět.
"Nic moc...." začal Blade byl však vzapěti přerušen Alucardovym:"Woooauuw!...To jsou diamanty!...." Pak se kyneth trochu vzpamatoval a s hranym vyrazem zavisti zeptal:"A co maš za zbraně?"
"Nóóó...."
"Blade!"
"Tak dobře ty dva meče a ten dlouhy luk za tim keřem v pravo.....jsou opřene o strom."
Kyneth obešel strom.
Blade přestal dožvikavat kralika a s napětim čekal na Alucardouvou reakci.
Muž vyšel z poza stromu s mrtvolnym vyrazem ve tvaři a zamumlal:"Nebudu se k tomu vajadřovat... jen možna poznamenam maly detail....nespravdlnost funguje vždy a všude." Pak vzal svoje nove cestovni oblečeni a začal se do něho převlekat.

"No, tak tak nekoukejte. Stejně by ho chytil někdo z Vás. Nebo nějakého jiného," prohodila, pokládajíc králíka na zem a začala stavět hraničku.
"Tys ho chytila a ...?" nedokázal pro úžas ani doříct Ceowulf.
Jeho úžas ji jako vždy rozesmál. "Dobře, přiznávám, že chvíli předemnou na něj podnikl nájezd nějaký orel, či co. Unikl jen o fousek a byl zraněný, stejně by nepřežil. Ale stáhněte si ho sami, ano?" učinila doznání, jak ke králíkovi přišla a sama zase vyrazila do lesa. Sehnat nějakou obživu sobě. Cestou viděla svůj oběd. Do králíka se jí zatím nechtělo. I když kdoví, co bude k dispozici na severu. Když se vrátila zpět k ohništi, Ceowulf právě otáčel králíka nad ohněm.
"Za chvíli to bude. Dáš si?"
"Ne, ne," ukázala mu na svůj úlovek, "ale dokonce mám i pár brambor. Dáme je tam, až dopečete toho králíka. I když nechápu, jak se z něj chcete najíst oba dva. Pro Severa to bude úplný nic," přisedla k ohništi.
"Žádná starost. Já moc jíst nemusím, a když přecijen budu mít hlad, něco si obstarám, neboj," promlouval k Ylthin, "A ta výčitka ohledně starostlivosti o draka patřila Ceowulfovi," mrkl na ní potutelně. Ceowulf jim věnoval jeden ze svých nejchladnějších pohledů, ale vydržel to pouhou vteřinku. Přetvařovat se neuměl. A všichni tři se naráz rozesmáli.

"Ten kralik je dobry fakt jo....poslyš, žes kecal, že si nevzal žadne jidlo sebou..." Mumlal s plnou pusou kyneth a zadama se opiral o strom s dlouhymi větvemi.
"Ne, ja nelžu Alucarde, vždyť viš, nemužu...to kořeni na tom masu je z baglu co tady nechala Belise."
"óóó...to je od te furii laskave!" poznamenal ironicky kyneth.
"Alu jak vidim....nemaš ji přiliš v lasce...proč?"
"Proč?" Otazal se překvapeně kyneth.
"Ja ti řeknu proč..." rozvašnil se posleze, "....když byla u nas a jak byla ta poledni přestavka a v kopuli se objevili naši, mezi kterymi byli i lide... ti lide k ni byli laskavi, mluvili s ni tonem, mnohem lepšim, než jakym si ta potvora zaslouži a jak ona se chovala k nim?!!! ......Buď odsekavala kratke odpovědi...aby s lidmi nemusela mluvit....nebo je ignorovala a to stali přimo před ni....JEŽILY SE MI VLASY!....když jsem viděl takouvou neuctu k lidem....ještě měla tu drzost a naznačovala, že se k ni lide nechovaji dost uctivě.....to je nezkutečna drzost....Možna ty ji maš rad protože, to byla prvni dračice kterou si viděl naživo....byla malem jako ty....ale promiň, mě nedonutiš si smyšlet o ni jinak než negativně..."
"Chapu..." svěsil trochu Blade hlavu a pak se zeptal"....zitra vyražime za usvitu?"

___________________________________________________________
Belise pristála na svojom obľúbenom "zelenom" nádvorý. Nazývalo sa tak preto, lebo tu rástli a kvitli tie najkrajšie kvety stromi a kri po celý rok. Tam už ju čakala Walnira. Prechádzala sa medzi zeleňou a keď pristála, neprehliadnuteľne biela Belise okamžite sa k nej otočila tvárou. Dračica sklonila hlavu a jej jazdkyňa ju uvítala objatím.
"Už som sa začínala báť, že som spravila najväčšiu chybu svojho života keď som ťa poslala samú."
Belise jej vtlačila hlavu do náručia a na chvíľu sa stala vďačným objektom maznania svojej jazdkyne.
"Tak a teraz mi povedz..."
"Pomoc príde, aj keď nie celkom taká akú sme očakávali. Sú na ceste, letela som s nimi ale maly malé problémi."
"A aký sú hviezdny ľudia?"
"Sympatický, vedia veľmi zauímavo rozprávať. Uznávajú rovnováhu a majú veľmi mocnú mágiu. Podrobili si železných golemov. Ale je ich tu veľmi málo. Na pomoc nám príde jeden z nich aj zo svojim drakom."
"Jediný z hiezdnych ľudí ktorý kedy dostal do daru od pani Uriliel draka bol Sajrex. Najvyžší kňaz hviezdnych ľudí."
"Nie nepríde on. Toho draka, ktorý dostal meno Blade, sedlá muž menom Alucard. Najneskôr o tri dni sú tu."
Ubezpečila svoju Walniru Belise.
"Už je na čase. Aj Tenany zmyzli dve vajcia. Predvčerom."
Belisina nálada razom klesla.
"Pôjdem potom za ňou. Trochu ju utešiť."

___________________________________________________________
Pristály tak hladko, že si to Ceowulf skoro ani nevšimol. Zošmykol sa zo Severusovho pleca a pristál rovnými nomami na zemi. No zato Ylthin sa dočkala gentlemanského Severusovho gesta. Sám si ju zložil tlapou opatrne z chrbta.
"Ďakujem."
Poďakovala sa Ylthin.
"Čože naraz taká starostlivosť by som povedal?"
Zauímal sa Ceowulf.
"No a vieš, že ani neviem? Jednoducho mi to prišlo ako vhodné gesto. Ale keď už spomínaš tú starostlivosť..."
"Kam tým mieriš? Čo máš na mysli?"
"Kým si to vyjasníte vy dvaja ja idem zohnať nejaké drevo na oheň."
Jednoducho im iba oznámila Ylthin.
"No ak ma pamäť neklame, a mňa neklame, určite som ti spomínal, že jednou z úloh jazdca je starostlivosť o draka..."
"Ale no tak Severus. Máš perfektný vícvik, niesi malý."
"Lietate na mne obaja, zohrievam vás v noci, zapaľujem vám ohne! Hádam si to zaslúžim!"
Oboril sa Severus na Ceowulfa. Potom si všimol Ceowulfovho zveseného pohľadu.
"A ha tu je problém. Ty nevieš čo a ako však?"
"A nieje to jasné? Kedy prosímťa som podľa teba mal možnosť starať sa o draka?"
Opätoval mu predtým použitý tón Ceowulf.
"Ale nič si z toho nerob. Ja ti všetko poviem a vysvetlím. Nieje to nič ťažké a zasa nebudem chcieť aby si mi tu leštil šupiny handričkov z panenského ľanu. Len by si mi mohol... poď na mňa."
Vyzval Ceowulfa aby sa mu vyštveral na chrbát.
"Tu tento krídelný kĺb trochu pomasírovať."
Ceowulf teda bez väčších námietok vyliezol Severusovi na chrbát a potom krúživým pohybom a jemnými stlačeniami rozmasírovával dané miesto. Sám pochyboval, že Severus niečo cíti. Jeho šupiny totiž boly zdravé a pekne tvrdé. No drak blažene zatváral oči a priadol ako mačka. Po niekoľkých minútach to už Ceowulfovi ale nedalo. Ylthin bola preč už dlho na to, že len išla nazbierať suché raždie.
"Idem sa radšej pozrieť za Ylthin. Ty ostaň tu!"
"Noo už ma vidíš! Pamätáš ako to dopadlo minule? Budem hliadkovať vo vzduchu!"
"To nebude potrebné!"
Oslovil ich Ylthinin hlas. Obaja na ňu pozerali ako na číročíre zjavenie. Nie preto, že sa tu len tak z ničoho nič objavila ale pre to čo doniesla. Pod jednou pazuchou niesla suché raždie, v uzlíku ktorý si spravila z vrchného oblečenia pravdepodobne ovocie ale to by ešte nebolo nič. V druhej ruke držala za uši mŕtveho lesného králika. Obaja ju sledovali v nemom úžase.

10 km od hlavniho města Severa:
"Blade! Čemu se směješ?!.....TO NENI VUBEC VTIPNY!!!"
"Alu nezlob se, ale občas tě opravdu nechapu."
"Napřiklad?" funěl kyneth pod vousy.
"No....napřiklad si skvěly bojovnik, ale ulovit si kralika a vykuchat ho pořad nedokažeš!" Vybuchl smichy vysoky černovlasy Blade, vytrhl Alucardovi z rukou kraliči maso, oplachl ho v potučku a zadival se na pobouřeně se tvařiciho kynethe a pak se začal znovu smat:"Nezměnil ses Alu ani po pěti letech, jsem rad...a tu kuži, raději někam zakopej, diky věcem, ktere nam zde zanechala Belisa, prodavat kuže nebudem fakt...." odfrkl si Blade, "...nebudem potřebovat.."

"Jakže?" vyvalila oči, "Teda, že máš děravou paměť jsem si všimla, ale ty si vzpomeneš na písmo, na jazyk, plynule ho přeložíš, ale jen pár slov a dost? To už fakt není normální," zakroutila nad bratrem hlavou. Ten jen pokrčil rameny: "Myslím, že by jsme mohli vyrazit, ne? Cestou uděláme někde přestávku na oběd a případně to pořešíme," řekl, zastrkujíc svitek opět zpět do váčku s kamenem. Pomohl Ylthin na Severův hřbet a chvilinku na to ji následoval.
Let už si celkem užíval. Přestal být křečovitý a sledoval zemi pod sebou. Letěli už druhou hodinu a ještě ho ten pohled neomrzel. Severus se znovu neptal, proč ta náhlá změna směru, ale najednou Ceowulf promluvil: "Na severu je taky výcvikové centrum pro draky a jezdce. Minimálně stejně dobré, jako to v Kaldeře, ale pro svou polohu méně známé a vyhledávané," objasnil zničeho nic, nejspíš po dalším záblesku návratu paměti. Severa to nikterak nepřekvapilo. Tušil, že na severu může žít početná komunita draků.
"Cože? Přistáváme?" ptala se zmateně Ylthin, kterou klouzavý pohyb letu opět uspal a nyní zaznamenala, že se něco děje.
"Ano, myslím že ano. K snídani jsme toho moc neměli a nijak nespěcháme. Co myslíš ty?" otázal se Ceowulf draka, který v odpověď zamířil k zemi.
"Asi míli nebo dvě odsad jsem si všiml vesnice. Dnes tady zůstaneme a dojdete si, kvůli tvé zimomřivosti, pořídit ještě nějaké šaty, ale od zítřka si to namíříme přímou čarou vpřed. Počítám, že by to nemělo trvat déle, jak dva dny." poslal mu ještě svou myšlenku, než začal s přistávacím manévrem.

"Nie nie. Počúvajte pozorne."
Obaja ostaly ako prikovaný a počúvaly.
"Ja nič nepočujem."
Priznal Severus.
"Čo by to malo byť?"
Chcel vedieť Ceowulf.
"Je to taký zvláštny šepot. Jazyk nepoznám."
"Severus."
Severus sa okamžite vyhrabal z jazierka otriasol zo seba vodu a položil Ylthin otázku ktorá sa dala očakávať:
"Smiem ti nazrieť do mysle?"
Ylthin neisto prikývla. Severus zavrel oči. Ylthinina myseľ sa inštikntívne bránila, no drak opatrne prelomyl zábrany.
"Nič!"
Povedal napokon nahlas.
"Yltin niečo mi napadlo. Zopakuj čo hovoril ten hlas."
Požiadal Ceowulf
"Il adarum thei faleas. Udin tarnak nelthan idinum. Bolo to dlhšie ale na viac si už nespomínam."
Ceowulf rozbalil pergamen a pozrel sa naň znova.
"Jasné!"
Zvolal a nahlas prečítal preklad:
"Tento odkaz je určený iba tebe a píšem ho Tarquiliničinou. Ten jazyk iste poznáš som si tým istý. Veľmi ma to mrzý, ja som totiž ten kto ťa zmenil."
Ceowulf sa zasekol.
"Čo sa stalo?"
Zadívala sa naňho Ylthin.
"Ten čo mu napísal ten list z neho urobil vlkolaka." Chcel vysvetliť Severus no Ylthin ho odbila:
"To viem ale prečo nečíta ďalej?"
"To je všetko na čo som si spomenul."
Podal zasa svoje odôvodnenie Ceowulf.

Když si však Blade uvědomil, že začal chovat hloupě, snesl se zpět k Alucardovi.
Proměnil se, přičupnul k Alucardovi, pak si k němu lehl, vzal jeho ruku do sve, chvili se na něho koukal, pak zavřel oči a usnul.
______________________________________________
U hradeb města ji přivital Avatar spolu se svym jezdcem.
"Belise zdravim tě, konečně ses vratila, Walnira už tě očekava."
Dračice pokyvala hlavou a vyrazila směrem k palaci.Letěla k impozantni stavbě a zaroveň sledovala rozkvetajici lidske město z prvky elfskymi, trpasličimi a lidskymi. Těmi lidskymi pohrdala ale pro elfske měla slabost, apropo jeji pani byla z větši časti elfka stejně jako jeji manžel.
__________________________________________
Byla noc. Bladeova vička se zachvěla a jeho řasy vzletli vzhuru, pohled zlatych oči sklouzl z hvězd na Alucarda. Ten stale ležel nehnutě, ale něco se přece jenom změnilo. Alucard tlumeně namodrale zařil. Jeho vička se zavirala a otvirala a z jeho ust vychazela tlumena slova, ktera se tvořila do vět a na konci každe věty zaznělo slovo paritá.
"Alucarde, co znamena slovo paritá.....kdo byl ten muž v tve mysli ten co to vyslovil jako prvni....."
"Paritá znamena rovnovaha....měl dost valek....stary svět umiral a ten co si ho viděl....tento svět se diky němu znovu zrodil....navštivil jsem nevědomky hluboko v trpasličich horach jeho chram.... něco se stalo....mam strach....řekl mi ať za každou cenu zastavim Sefesse.......a ja to udělam...."
"O čem to mluviš?"
"Vstavej Blade musime na Sever...."

"Tak myslím, že sa budeme musieť ešte niekde zastaviť a nakúpiť pre teba teplejšie oblečenie."
Uškrnul sa Severus.
"Odstúp nejakých no pre istotu päť metrov odomňa."
"Chceš tam skočiť?"
Vrhol Ceowulf na jazierko ďalší nevraživý pohľad.
"Aj to bude ale teraz ťa chcem lebšie usušiť a aspoň si niečo preverím."
"Nechceš ma náhodou podpáliť však?"
"Dôveruj mi."
Ceowulf iba pokrčil plecami a odstúpil tak ako mu Severus kázal. Drak potom otvoril tlamu a vyšľahol dlhý plameň ktorého prúd mizol sotva pol metra pred Ceowulfom. Ten sa najprv zľakol a uskočil no potom sa vrátil na miesto. Vzduch bol až neznesiteľne horúci.
"Stačí!"
Zakričal.
"Stalo sa ti niečo?"
Starala sa Ylthin.
"Nemôže ja viem, čo robým."
"Nie nič mi nieje."
Potvrdil Ceowulf. Uhladil si šaty aby na ňom neboly až tak pokrčené.
"Ustúpte obydvaja!"
Varoval ich Severus. Okamžite tak učinili. Severus potom spravil efektné salto vzad a pristál bruchom v jazierku. Ylthin aj Ceowulf musely odbehnúť preč aby ich nezasiahla na všetky strany pŕskajúca voda.
"Skoro si ma mohol sušiť druhý raz."
Povedal Ceowulf a vzal si späť k sebe prsteň a odkaz.
Ylthin stála a napäto počúvala.
"Čo zas ten čo nás sleduje?"
Zareagoval Severus. ____________________________________________________________________________
"Alu, no tak! Preber sa konečne!"
Blade taký pokojný a vyrovnaný drak začínal zúfať. Bol víborne vycvičený. K jeho výcviku dokonca prizvali jedného elfského mága ktorý ho naučil liečiť mágiou a tie základné najužitočnejšie kúzla no na toto ho nikto a nič nepripravil. Alucard mu ležal v náručí akoby bol vytesaný z kameňa. Bez pohnutia. Jediným náznakom, že stále žije bola jeho dvíhajúca sa a klesajúca hruď. Blade vyskúšal takmer všetko. Ako posledné ho napadlo...
"Prepáč Alu. Toto bude asi trochu bolieť."
Premenil sa späť do dračej podoby a potom mu z medicínsoku presnosťou zaškrabol pazúrmi do stehna. Bol si na sto percent istý, že nepoškodil nič okrem kože a mäsa ale to svojmu priateľovi vylieči. No Alucard nezareagoval ani nato. Blade mu teda ranu ihneď vyliečil. Teraz bol už skutočne zúfalý. Zvolal:
"Pomoc!"
Potom ho napadlo, že by mohol letieť po Belise. No keď vzlietol nikde na okolý ju nevidel a nevedel sa kontaktovať ani z jej mysľou. Zniesol sa teda späť na zem, uvalil na Alucardovo telo dve zaklínadlá. Keď sa ho dotkne čokoľvek alebo ktokoľvek Blade by o tom od teraz vedel a druhé zaklínadlo slúžilo k tomu aby sa ťažšie rušilo to prvé. Potom vzlietol späť na oblohu z neustálym volaním o pomoc.

"To nebude problém," ozvala se Ylthin, "Kousek odtud je malé jezírko. Včera jsem došla až k němu. Není to víc jak deset minut chůze. Ale asi bude pěkně studené," upozornila je ještě, než vyrazili ven, do slunečného rána. Les okolo byl krásný, což nemohli ve večerním přítmí dostatečně ocenit. Ptáci zpívali a nohy jim omývala raní rosa. Bylo zde o dost tepleji, než na jejich původním útočišti v horách, ale stále ještě bylo cítit, že do bohatě úrodných krajů na jihu je to kus cesty. Najednou se před nimi rozprostřelo úchvatné panorama. Břeh malinkého jezírka, s třpytící se křišťálovou hladinou, ze strany, kterou přišli, kryté lesem, z druhé příkrou skalou a do třetí se otevíral výhled na vzdálené hory.
"Nu, jdu do toho, protože pokud do něj vleze Severus, tak ho půlku vylije," narážel na velikost vodní plochy Ceowulf. Ještě uložil svitek bezpečně k prstenu a s myšlenkou na to, že si vytváří pytlík záhad skočil do vody. Jak rychle se do ní dostal, tak rychle se zase snažil dostat ven. Myšlenky na záhady voda zaručeně zmrazila. Stejně jako všechno ostatní.
Ylthin se smála, protože rychlejší koupel ještě neviděla. Sama si ale raději omyla jen obličej a probrouzdala se po břehu. Odvahu překonat Ceowulfův rekord v sobě nenašla.
"J-j-jak teplo je na severu?" drkotal zuby Ceowulf, lezoucí z vody a co nejrychleji se sušil a oblékal, "Protože po tomhle uvažuji o tom, že si ten náš výlet ještě rozmyslím," dodal s kradmým pohledem do ledových hlubin.

Blade stal před nim a pokoušel se na něho promluvit, přesvědčit ať jde pryč, jenže kyneth nereagoval, pořad se koukal někam do dalky. Tak k němu Blade přistoupil a dotknul se jeho ruky. Kynethova hlava se pohla v jeho směru. Černe oči se zatřipitly, něme dějiště okolo zpomalilo a z Alucardovych ust vyšlo jedno slovo:"Paritá"
Najednou se Blade ocitl nad povrchem planety, sledoval jak cely jeji povrch pokryva obrovska vlna vybuchu, ktera se začala šiřit pravě od toho mista, kde byl Kyeneth.