Nyárë - spoločné príbehy

Pomaly prekladajúc nohy, zdesená z toho čo počula prišla až ku stolu a sadla si na lavičku vedľa Bladea. Alucard prebehol z jedného na druhého pohľadom ktorý sa nedal nazvať príjemným. No jeho videnie bolo už čiastočne rozmazané.
„Všetko som počula.“
Priznala bez okolkov. Blade sa na ňu vydesene zahľadel. Bolo mu jasné, že to vie, no on si svoje vyznanie predstavoval trochu inak.
„To nedopustíme! Však?“
Otočila sa s otázkou k Bladeovi. Ten ju chytil za ruku a mierne ju stlačil. Potom vyskočil na nohy:
„Máš pravdu, nedopustíme!“
„Blade, hodinu, máš iba hodinu! Čo za ten čas stihneš urobiť?“
„Ak to nezvládnem tak či tak o teba prídem Alu, ale aspoň to skúsim.“
„Neuvedomuješ si, že to nemá...“
„Aj keby!“
Zrúkol na kynetha, ktorý sa opäť správal nenormálne pokojne s ohľadom na situáciu, Blade. Mal pocit, že ak bude Alucard ešte protestovať, v zuboch ho odnesie až na najbližšiu kynethskú základňu. Pravdaže, neublížil by mu, ale odniesol aj proti jeho vôly. Uvedomil si, že asi nejako takto sa musel cítiť Severus keď ho vtedy na cvičisku napadol, no teraz to nič neznamenalo.
„Vy dvaja, svoje problémy si riešte láskavo mimo môjho hostinca. Nechcem tu žiadne bitky jasné?“
Ozvalo sa spoza barového pultu. Blade zovrel Alucarda za rameno a postavil ho no stoličky. Alu sa ale snažil Bladeovy vytrhnúť až do chvíle kedy ho Blade nechtiac kopol do zraneného miesta ako sa ho snažil udržať. Alucardova tvár stvrdla a zbledla bolesťou, ktorú dovtedy statočne ignoroval.

Kynethi muž pote co snědl první taliř polivky, nechal si ještě třikrát přidat. Jeho tělo regenerovalo a přitom spotřebovavalo velke množství energie.
Blade pomalu dojidav svou jedinou porci, v te chvili lahodne, polivky s poněkud tvrdším chlebem, pozoroval svého jezdce.
Přestal žvykat a jeho i tak zachmuřeny vyraz ještě vic zamračil.
„Ty odněkud krvaciš, jezdče? Citim vuni tve krve…“
„Jo na stehně, sešil jsem to a obvazal tlakovym obvazem.“ Zamumlal mezi sousty kyneth a dal se tvařil jakoby se nic nedělo.
„Proč si ji musel zašivat? Proč rana stále krvaci? Co regenerace?“ Strachoval se drači muž.
„No regenerace je pořad v činnosti, to se neboj….jen to Andělske stříbro, ma asi velice podobne složeni jako kov, který používají Thyranove na vyrobu svých zbrani…my kynethi mame smulu v tom, že v této časti vesmiru, je těch planet s timto kovem, požehnano….“
„A ja vim jak na Kynethy ten kov působí, zabiji je!“ Vyhrkl naštvaně Drak a polkl knedlik v krku, vůbec se mu nelibilo kam klidna slova jeho jezdce miři.
Jezdec pokračoval:“….mikročastečky, z te zbraně, kterou na nas ten demon použil, se mi dostaly do krve, dejme tomu na hodnou chvili uspaly vykonne regeneračni buňky a tim mi zpusobily tak trochu smrtelnost. Jen diky tomu, že naše krev obsahuje některe protilatky, které ty naše buňky probouzí, ještě žiju. Ale je to pomale, potřeboval bych odbornou lekařskou pomoc aby mi sešily hlavni cevu a žily, jinak do hodiny vykrvácím.“
Drak propadl tiche panice:“Co mam dělat? Jak ti mužu pomoc?“ Zašeptal přiškrcenym hlasem s očima rozšířenýma hruzou.
„Potřebuji hodně, ale doopravdy moc energii, nejlepe nějaky elektricky vyboj, takovy který by mě dejme tomu omračil, ale nezabil. Fungoval by jako budiček pro buňky, bohužel neznam způsob, kde takovy vyboj do hodiny sehnat…“
„Jinak…“ Kyneth odbočil od tematu, „…co maš s naši milou a přijemnou jako osina v zadku, elfskou znamou Ylthin.“
Drači pan, jako maly kluk začervenal a sklopil zrak, pak zkusil taktiku otázkou na otazku:“Co bych s ni měl jako mit?“ Chytl vydličku a začal s ni jemně dloubat do stolu.
Když se chvili bylo až podezřele ticho, tak vzhledl a dočkal se ironickeho usměvu a vyrazu –„přestaň si ze mě dělat blazny.“
Drak si povzdechnul:“Jakou to ma teď důležitost? Ty mi před očima umíráš.“
„Pro mě to ma velkou cenu draku, tak to vysyp…“
Bladeuv stydlivo-nervozni pohled zmizel a nahradila ho važnost:“Miluji ji jezdče.“
Chvili bylo šokovane ticho, pak se ozval nádherný mužsky smich:“Blade přestaň si ze mě dělat blazny!“ Když však Alu viděl ten važny vyraz v Bladeove tvaři, tak taky zvažněl:“Si ve velkem pruseru, kamarade….“ Pronesl ponuře a odstavil prazdny taliř na stranu, pak se bradou opřel o natažene ruce ležici na stole a vydechl:“jsem nějaky unaveny“.

Tomuto rozhovoru byla neumyslnou svědkyni samotna Ylthin. Jelikož se dlouho neukazovali tak se rozhodla, že vyrazi za nimi. Jelikož jejich stul se nacházel hned za dřevěnou zdi u schodiště na kterem se divka nachazela, tak se nebylo čemu divit, že to dobře slyšela.

"Tak prý pokud chceme, můžeme dostat polévku, co zbyla od oběda," vtrhl do dveří Ceowulf. Ylthin opatrně sundala dráče ze svých kolen tak, aby se neprobudilo a vyrazila s Ceowulfem dolů po schodech.
Mezitím co Ylthin přemítala ad svouu novou malou přítelkyní, Alucard pochodoval po pokoji. Nemohl dostat z hlavy Val'kaesovy oči. Za poslední den ho La'Varth totálně zmátl. Skoro až litoval, že musel zemřít. Vypadalo to, že si s sebou odnesl nějaké zajímavé tajemství.
Blade ležel na posteli. Na chvilku snad usnul, ale byl to velmi neklidný spánek. S mihotavou fialovou září, kterou jim ukázala poslední myšlenka mrtvého Nesmrtelného, se stříbrným leskem dračích šupin, s nepopslatelnou barvou kynethských perutí, se strachem, láskou, tíhou proviění a posledním zábleskem života ve fialovýh duhovkách očí, ne nepodobných kočičím. S trhnutím se probral. Když po chvíli zklidil dech, překvapeně zjistil, že v pokoji nejsou sami. Ve rámu dveří se rýsovala drobná dívčí postava."Kuchař dává vzkazovat, že pokud máte hlad, můžete přijít dolů na polévku. Je sice jen ohřátá od oběda, ale z vlastní zkušenosti můžu říci, že je opravdu chutná," zdělila jim, o bylo vzkázno, ale dál zůstávala stát ve dveřích. Když na ní upřely nechápavé pohledy, promluvila ještě jednou.
"A taky jsem s vámi ještě chtěla mluvit já osobně," těžko hledala slova. Nechtělo se jí zrovna přiznávat, že jako jezdkyně nemá ani tušení, jak se o svého draka postarat, ale byla to její jediá možost, proto pokračovala: "Já...já totiž vůbec nevím, co mám dělat s tou maličkou. A řekla bych, že vy dva jste jediní, kdo by mi s ní mohl pomoci. Tak jsem doufala..."
"Neboj, společně to nějak zvládnem," přerušil ji Alucard, "Myslím, že mi se dojdeme najíst a pak ji sem můžeš přinést a promluvíme si."
Ylthin kývla. Ještě šeptla díky a zmizela pryč.

Letěli dál bílou tmou. Ceowulf se snažil v ní najít místo, kde by mohli zůstat. Bál se, že Severus nemůže tuhle zátež dlouho unést. Pomalu už začínal pochybovat, že v tomhle počasí dokáže najít nějaké město či vesnici, protože ani jeho bystré elfí smysly v ní nerozeznávali takřka nic. Jako jediná reálná šance na objev něčeho takového se mu momentálně jevilo, že Severus v té mlze narazí přímo do strážní veže. Nakonec ale, přesto, nebo právě proto, že už ztrácel vůli i schopost do té jednolité běloby zírat, zdálo se, že něco spatřil. Severus ale stále letěl jiný směrem. Proklel svou neschopnost spojit se s ním myslí. Ve snaze upoutat Severovu pozorost tedy udeřil rukou na šupiny pod sebou a zařval.
"Vpravo!"
Severus pootočil hlavu a Ceowulf naznačil rukou. Drak zamžoural do dáli a otočil se ve směru, který jeho jezdec naznačil. Po pár minutách se znovu otočil a přikývl.
"Zdá se, že je to doopravdy nějaké město," přitakal. Do půl hodiny už přistávali a do hodiny měli, i přes jisté problémy s poněkud aktiví a podezíravou stráží, díky Ceowulfově řečnickým schopostem zajištěné i ubytováni ve dvou pokojících místního hostince a momentálě prázdnou stodolu. Podle vzhledu domků, které mohl spatřit, když nad městem přeléti, soudil Ceowulf, že jde o město lidské. Mometálně jim to ale všem bylo úplně jedno. Kdokoliv, kdo neměl fialovou kůži jim teď byl po chuti a jediné z měst tohoto druhu nechali za sebou. Doufali, že už dostatečně daleko za sebou.
Ylthin seděla na posteli a na klíně jí odfukovalo malé fialové klubíčko. Ceowulf dole v kuchyni zjišťoval, zda by byl kuchař ochoten udělat jim pozdí oběd, protože všichni byli hladoví a do doby večeří bylo ještě daleko.Třeba má hlad i ta maličká. Prolétlo ji hlavou. A došlo jí, že neví, co by vlastně mohla jíst. Vlastně nevěděla, jak se vůbec o dráče starat.

Stihli z neho vytiahnuť jeden obraz. Dračie vajce ktoré niekto držal v rukách a vedľa neho žiariaci kameň mágov.
„Čo to má znamenať Blade?“
„Blade? Je ti dobre? Blade!“
Dračí princ sa ale zviezol na krvavú dlážku. Ťažké viečka mu padali na oči. Posledné čo videl bol tieň ktorý mu preletel nad hlavou.
„Myslím, že som tie potvory trochu naštval.“
Skonštatoval Severus keď si prezeral hrot kopije zabodnutý do zadného stehna.
„Každopádne o chvíľu tu možno bude horúco... Blade? Čo je s ním?“
To už k nemu pribehla Ylthin i Ceowulf z mečom v ruke. Alucard Bladea podopieral. Ylthin mu opatrne odmotala prekrvácanú látku z krku.
„Ach nie Val´kaes!“
Skríkol Severus a ponáhľal sa k nemu. Oňuchal mŕtve telo, život necítil. Dlhé kvílivé trúbenie ktoré vydal silnelo a naberalo na hĺbke a zlovestnosti. Oči mu žiarili ako zelené plamene. Ylthin a Alucard zatiaľ pomáhali Bladeovi.
„Varovala som Vás ale vy nie! Nie mágiou sa nedá otvoriť rana však?“
Zaútočila Alucarda výčitkou.
„Ale ja mám pravdu.“
Povedal Alucard úplne ľahostajným tónom a ukázal na bielu jazvu na Bladeovom krku. Rana ktorá krvácala išla krížom cez starú jazvu. Potom mu na krk priložil dlaň z ktorej zažiarilo matné biele svetlo a keď ruku odtiahol po rane nebola ani stopa.
„Nie!“
Zaprotestovala Ylthin. Ľahostajnosť z Alucardovho hlasu sa vytratila a vyštekol.
„Sakra to už ani rukolapný dôkaz ti nestačí?“
„Nechceli by ste si hádanie nechať na inokedy?“
Opýtal sa Ceowulf ktorý vyťahoval Sevrusovi, ktorý ešte stále trúbil, násadu kopije zo svalu a videl ako sa k nim z vyžšieho poschodia veľmi ostražito blížia La´Varthské hliadky. Zvuk ktorý drak vydával v nich asi vyvolával rešpekt.
„Ospravedlňujem sa.“
Sklopila Ylthin oči z trochu zahambeným výrazom. Potom pomohla Alucardovy podoprieť Bladea a vyložiť ho Severusovi na chrbát. Potom vrhla sa za Val´kaesom, no akési ruky ju stiahli späť.
„Ylthin nie! Tomu už nepomôžeme!“
„Nemôžeme ho tu nechať!“
Protestovala elfka. No jej vlastný brat ju odtiahol preč a vysadil na Severusa. Drak tlmene zastonal keď sa naňho nakoniec vyšvihol aj Ceowulf.
„Zvládneš to?“
Spýtal sa starostlivo.
„Mám aj inú možnosť?“
Severus s týmyto slovami sťažka mávol krídlami a odlepil sa od zeme. Stúpali pomaly no mimo mesto znovu panovala snehová búrka hustá ako mlieko ktorá ich ukryla. Ylthin si tisla malé dráčatko k telu a cítila ako sa to malé trasie zimou. Ona sa triasla smútkom. Val´kaes jej nevadil, povedala by, že ho mala istým spôsobom rada. Alucard držal odpočívajúceho Bladea okolo pŕs a dodával mu energiu a Severus fučal pri každom mávnutí krídel.

Alucard a Blade sa pomaly postavili podopierajúc jeden druhého. No pri ich nohách ležal jediný meč. Alucard ho zdvihol a podal Bladeovy. Ten sa zamračil, no keď videl rozhodný Alucardov pohľad, kyneth ešte na zdôraznenie svojho úmyslu zamával rukou z drápmi, meč si vzal.
„Jeden vás tri krát zabije a vy nie a nie zomrieť však?“
Soptil démon naštvaným hlasom. Alucard sa provokatívne usmial a Blade tak isto z úsmevom pokrčil plecami. Provokovanie zabralo. Bolo viditeľné, že démon je nahnevaný na najvyžšiu možnú mieru a to ho trochu vyvádza z miery. Krúžili okolo démona ako dve šelmy. Spomalili lebo na krvavej podlahe sa šmýkalo. Démon otáčal hlavu za jedným aj za druhým aby bol pripravený na útok. Ceowulf z mečom ktorý nesmrteľnému vypadol sa opatrne blížil k nim.
„Ty sa do toho radšej nepleť!“
Varoval ho Blade. A tak iba hodil meč Alucardovi. Alu do Bladea strčil a využil ten krátky okamih ohromenia ktorý tým u Nesmrteľného spôsobil. Niekoľko rýchlich švihov a už sa pripojil aj Blade. Démon sa odrazu chytil za ľavú ruku.
„Ako asi chutí tvoja krv?“
Alucard privoňal k zakrvavenej čepeli. K čepeli na ktorej sa leskla démonova krv.
„Radšej nie.“
Démon vykríkol a pustil sa do nich najzúrivejšie ako dokázal. Ceowulf iba zažmurkal. Meče sa mihali tak ríchlo, že ani jeho elfské oči to nestíhali registrovať. Nikto z nich si nemyslel, že sa to skončí tak byzardne ako sa to skončilo. Démon sa prosto pošmykol na krvavej dlážke. Pri páde síce sekol Alucarda do nohy no Blade mu sekundu potom odťal ruku aj z mečom. Alucard si rýchlo vytiahol meč zo stehna a oprel sa rukami o kolená.
„Alu si v...“
„Je mi dobre. A teraz si zistíme všetko čo sa len dá.“
Špičky ich mečov sa dotýkali démonovho krku.
„Odomňa sa nič nedozviete.“
Démon znovu začal útok na ich mysle. Trochu ich to prekvapilo a dali mu sekundu času na to postaviť sa. Potom však spojením Alucardovej a Bladeovej mysle démona premohli. Skôr než sa však stihli k niečomu odstať démon – Nesmrteľný sa sám nabodol na ich meče aby im nemohol nič prezradiť ani nedobrovoľne.

„Ty slizká potvora!“
Zreval, keď zistil, že je to Val´kaes ktorý mu prekazil konečné vykonanie úlohy ktorou bol poverený od začiatku.
„To čo sa stalo v chráme sa už nezopakuje!“
Uistil La´Vartha démon. A potom ho kopol do kolena. Podlomilo sa mu ale zostal stáť. Démon začal zbesilý útok. Z prava z ľava z dola z vrchu šikmo priame výpady. Démon sa stočil a udrel tak prudko, že Val´kaesovi sa jeho vlastný meč zasekol do kolena. Démon ho pokol do hrudníka a Val´kaes spadol na zem.
„Toto si vychutnám.“
Démon kopol La´Vartha do kolena v ktorom mal zaseknutý meč. Pridusene zakvičal no nevykríkol. Snažil sa pozviechať na jedno koleno. Päsťou udrel démona do hrude ale ten akoby si to ani nevšimol. Chytil ho za ruku a skrútil tú jeho. Val´kaes nechtiac urobil salto a tvrdo dopadol chrbtom na zem. Cítil ako v ňom prasklo niekoľko kostí. Démon mu vytrhol z nohy meč a začal ho mlátiť plochou stranou čepele všade po tele. Val´kaes cítil, že mu zlomil predlaktie no pokúsil sa vstať aj druhý krát. Neľútostné a tvrdé démonove oči ho spaľovali. Odrazu sa na jeho perách zjavil úsmev. Chytil ho za ruku a pomohol mu vstať. Zabalil ho do svojich dymových krídel a Val´kaes ochromel. Démon sa k nemu pevne pritisol a zašepkal mu do ucha:
„Bude to pomalé.“
V krku pocítil ostré bodnutie a potom horúcu krv stekajúcu po jeho tele. Ten bastard – démon sa mu zahryzol do krku, no krv nevyciciciaval. Val´kaes sa bezmocne zviezol na zem. Démon sa otočil smerom k Ceowulfovi a Ylthin.
„Bude škoda takej krásnej elfky.“
Povedal skoro medovým hlasom. Val´kaes ho slabnúcou rukou chytil za nohu. Démon sa otočil a odpľul si Val´kesovi do tváre... . Vysvetlenie prečo ešte niesu mŕtvy prišlo okamžite. Neznáma myseľ ich konečne opustila. Očakávali, že sa už neprebudia, že sú už isto mŕtvy. Keď oči úplne otvorili scéna pred nimi vyzerala asi takto.
Po dlažbe sa vlnili tenké potôčiky krvi, ktoré sa vylievali z veľkej kaluže uprostred ktorej ležal Val´kaes. Odseknutá ruka ležala pri démonových nohách no La´Vart ešte žil. Prebiehal posledný okamih jeho života. Posledný démonov úder práve dopadal. Ladný oblúkovitý švih ktorý otvoril Val´kaesov hrudník z ktorého vystreklo ohromné množstvo krvy. Hlava mu klesla na podlahu a prádny pohľad sa uprel Alucardovi na tvár.

Démon obratne odrazil Ceowulfov útok ktorý to skúšal s tým čo mu z meča ostalo. Val´kaesovy sa tak isto poľahky vyhol no iné to už bolo zo zúrivým Bladeom. Natiahol ruku, jeho spadnutý meč vyletel zo zeme a pristál démonovi priamo v ruke aby sa tak proti dvojici dorážajúcich nepriateľov mohol lepšie odrážať. Ich súboj pripomínal akýsi divoký tanec, tanec mečov. Väčšinou vyrovnaný, až do chvíle kedy Alucard nezaútočil výpadom z hora a Blade zospodu. Blade zasiahol meč tesne pri rukoväti. Démonovi sa pošmikola v prstoch a oblúkom mu vyletela z ruky. Meč dopadol neďaleko miesta kde stál Ceowulf pred Ylthin a chránil ju telom, pretože z jeho meča skutočne zostala už iba rukoväť. Nesmteľný zbledol úžasom ale iba krátku chvíľu. Musel sa totiž brániť. No už nemohol z jedným mečom na dvoch súperov bol prikrátky.
„Alu naraz a tak ho zložíme!“
Alucard súhlasil. Obaja zaútočili naraz švihom z boku. Démon sa stihol hodiť na zem a tak sa zrazili iba Bladeov a Alucardov meč. Démon sa okamžite vspriamil a z bolestivým výkrikom roztvoril dymové krídla. Jedno prešlo skrz Bladeovu tvár ako nôž maslom a tak isto to druhé cez Alucardovu tvár. Oboch prenikol smrteľný chlad a zároveň spálilo horúce peklo. Nemali sa ako brániť mysle im to celkom ovládlo. No nebola to tá myseľ ktorá na nich predtým útočila to nie. Cítily nezmieriteľný hnev prameniaci z desivého strachu ktorý ich samích ochromil. Myseľ neprehovorila vnímali iba jej pocity. Majiteľ tejto mysle, nech už to bol ktokoľvek, nenávidel niečo tak nevýslovne. No nebolo im odhalené čo. A nenávidel to preto, lebo sa toho neskutočne bál. Bolo cítiť bolesť v tom najsurovejšom zmysle slova. Obaja kľačali na chladnej zemi a tisli si na spánky dlane. Démon sa víťazoslávne zachechtal zdvihol čepeľ v údere kata istý si víťazstvom. Skôr než jeho úder dopadol priplietla sa mu do cesty akási zbraň. Nenávistlivo zasyčal a pohľad mu skĺzol po dĺžke čepeľe nepriateľovho meča až na jeho tvár.

„Apertum petitito.
Šepol démon. Plášť sa mu zmenil v pár čiernych krídel ktoré boli akoby z dymu a ich mávnutím uskočil pred Bladeovim úderom. Blade cítil akoby mu niečo stekalo po krku. Dotkol sa ho a keď ruku odtiahol... krv. Nohy a ruky mu oťažievali, zapotácal sa a kľakol na kolená. Na pozadí posmešného démonovho smiechu počul Alucardov výkrik. Alucard sa za Bladeom vrhol, no Ylthin ktorá sa bratovi vytrhla bola rýchlejšia. Objala ho a zaklonila mu hlavu. Ruku si držal na krvácajúcej rane nakrku.
„Severus!“
Zvolal Alucard draka v mysli, no ako odpoveď sa mu dostalo iba obrázkov z drakovho pohľadu ako ho obkľučuje šestica La´Varthov. Zaklial
„Nebojte sa, okrem tých šiestich pri zelenáčovy sa nám už nikto iný nebude pliesť pod nohy. Ste len moji.“
Démon vytasil dvojicu krátkych mečov ktorých čepeľ bola od rukoveti, ktorá bola ako na mečoch samurajov, rovná no na konci kosákovito zrezaná a zbytok čepele mal tiež kosákovytý tvar. Boli strieborné. Vyrazil k útoku. Bol rovnako rýchli ako Aluacard. Aj Ceowulf tasil meč aby sa mohol brániť. Zazvonil kov o kov. Ylthin zatiaľ z námahov pomohla Bladeovy ukryť sa pri rozpadnutých dverách, tam ho ale musela držať. Aj napriek svojmu zraneniu ho do boja poháňal hnev. Na prsia si tisla brašnu z ktorej sa ozývalo ustráchané pípanie. Démon bojoval z Ceowulfom a Val´kaesom iba akoby mimochodom. Jediným vyrovnaným súperom preňho bol Alucard. Démon sa ohnal po Ceowulfovi. Ten narýchlo odrazil prudký výpad ktorý otriasol celou jeho rukou. Dookola sa rozleteli črepiny ktoré kedysi tvorili jeho meč. Bol by mŕtvy nebiť Alucardovho zásahu a tak nakoniec dostal od démona iba nepríjemý kopanec do brucha. Súboj začal naberať vzdušný rozmer, lebo ako Alucard aj démon začali využívať svoje krídla.
„Carpe a...“
K tomu aby démon zaklínadlo ktoré malo kynethovy polámať krídla nedostal. Znemožnila to rukoveť Alukardovho meča ktorá sa zrazila z démonovými ústami. Démon si odpľul a švihol mečom, no Alucard bol rovnako rýchli. Meče sa zrazili. Démon Alucarda bolestivo zovrel za zápästie a vykrútil mu z ruky meč. Pritom mu vypadol ten jeho. No Alucard mu švihol drápmy po krídle a trafil sa. Čierny dym sa zavlnil a krídlo sa prestalo hýbať. Démon Alucarda stále křčovyto zvieral a tak sa obaja krúživo rútili dolu. V poslednej chvíli to však Alucard zabrzdil. No len čo dosadli démon schytil Alucarda pod krk, márne sa mrvil a mykal. Skôr než však stihol kynetha prebodnúť zaútočil Val´kaes a Ceowulf aby mu v tom zabránil. Aj Blade bol už na neudržanie. Ylthin mu narýchlo omotala rukáv ktorý si odtrhla okolo hrdla aby sa mohol znova zapojiť do boja.

Hrdzavovlasý elf zahalený do čierneho plášťa. Pohľadom ktorý pálil na koži, pohľadom červených Kameň sa rozsypal na prach. Keď sa usadili aj jeho posledné obláčiky z chodby vystúpila postava.
zreničiek si ich jedného po druhom prezeral.
„Tarnum!“
Spozanala ho Ylthin. Ale on sa iba zasmial smiechom ako spodzeme. Tvár mu blikla akoby osvietená neznámim svetlom.
„Ty?“
Vykrýkol Blade hnevom bez seba. Chytil Ylthin a strčil ju do náručia jej brata. Potom sa postavil, pripravený v bojovej pozícií. Alucard tiež tasil rovnako ako Val´kaes ukradnutý meč od dozorcu.
„Nesmrteľný!“ Vydýchla Ylthin.
Blade pokročil vpred, no pocítil ruku na pleci. Otočil hlavu a videl, že ho Alucard zadržiava. Vicítil jeho strach o neho.
„Neboj sa Alu to už nebude ako predtým.“
Povedal mu v mysli aby ho upokojil. Odrazu pocítil tlak na svoju myseľ. Keby útok začal iba trošíčku skôr asi by sa mu podarilo dostať do jeho hlavy. Obzrel sa a videl, že ostatný sú pod rovnakým druhom útoku. Pohľad plný nenávisti obrátil na démona. Jeho tvár bola ako z ľadu. Nebolo vidno, že by mu útok na toľko myslí robil veľa problémov. Blade cítil ako démonova myseľ obchádza Bladeovu mysľovú hradbu a hľadá slabé miesto ako vlk obchádzajúci vatru. Démon mu poslušným posunkom naznačil nech len naňho zaútočí. A Blade výzvu prijal. Vykročil a zdvihol meč nad hlavu.

Vrátili sa na ulicu kde predtým Ceowulf z Ylthin narazili na hliadku a schovali sa.
„Tu som tu už skontroloval snáď...“
Alucard ho zarazil gestom ruky. Vrátil sa ku schodom a prešiel sa sem a tam.
„Ale toto si si nevšimol však?“
Poodstúpil aby si aj ostatný mohli všimnúť malých učupených dvierok v stene schodov. Alucard stlačil kľučku a dvere pomaly otvoril. Opretá o čiernu matnú stenu zo zhasnutou fakľou po boku a plnou brašnou tam sedela Ylthin trasúca sa zimou. Otočila k nim tvár a v očiach bolo vidieť šťastie. Blade sa k nej ponáhľal a pomohol jej znovu na nohy. Pritisol si ju k telu a zohrieval ju vo svojom plášti.
„Musím Vám niečo ukázať!“
Náhle vyhŕkla Ylthin a otvorila brašnu. Ozvali sa z nej tiché pištivé zvuky. Siahla do nej rukov a opatrne vytiahla malé dráča. Vytiahla aj svoj plášť ktorým prikrila brašnu aby chárnila malé pred chladom a zabalila ho doň. Brašnu podala Bladeovy.
„Sú tu ďalšie dva!“ Skonštatoval.
Val´kaes sa ponáhľal tiež nahliadnuť.
„Minimálne jedno z nich je... Tenanyno.“
Alucardovy sa chvíľu nedarilo skryť prekvapený výraz a Ceowulf ten ho ani skryť nevedel.
„Sú to tí démoni, démoni ich kradnú a skrývajú ich tu pod mestom.“
Povedala slabým vysileným hlasom.
„Z teba je... Jazdkyňa!“
Posledné slovo vyslovili Alucard a Ceowulf naraz a udivene na seba pozreli.
„Taktže vajcia sú tam?“
„Ale, ale, ale mladá elfka má pravdu. Na nešťastie pre Vás.“
Ozval sa démonicko hlboký hlas prichádzajúci z chodby. Ylthin sa vytrhla Bladeovy a zaplesla kamenné dvere.
„Ale no tak? Toto ma má akože zastaviť?“
Pohŕdavo sa ozvalo spoza nich.

"Já, já jsem nevyhlížel Vás. Já bych celkem rád. Zavolal bych jí. Ale Ylthin se mi nějak ztrartila," vykoktal ze sebe Ceowulf po několika neúspěšných pokusek nejdůležitější část zdělení. Val'kaes se v tu chvíli zarazil, Blade zbledl a Alucard protočil oči vsloup.
"No, tak to je pěkný," poznamenal. Chvíli na sebe jen zírali. Nikdo z nich neměl sebemenší nápad, jak najít malou Ylthin v obrovském La'Varthském městě. Když už situace vypadala téměř beznadějně, dostal Alucard nápad. Ještě než se pustil do jeho realizace, tiše si slíbil, že už vždy bude na svých úkolech pracovat sám. Pak zavřel oči a tiše se zaposlouchal. Začal se soustředit na to, co potřeboval. Nemělo to být až tak těžké.
I Alucard se však mohl mýlit, a to se mu stalo právě teď. Ve chvíli, kdy začal rozezávat tisíce hlasů srdcí tohoto města, uvědomil si, že předpoklad, ze kterého vycházel, nebyl správný. Rychle se ale zorientoval. Nebyl to jediný předpoklad, podle kterého mohl Ylthin najít. Trvalo mu to asi minutu, než mohl povolit ve své koncentraci a znovu otevřít oči. Přímo před ním stál Val'kaese. Chvilinku na něj zůstal bezeslova hledět.
"Už mě přestává bavit, jak na mě dneska všichni zíráte," probral ho Val'kaes. Alucard zatřepal hlavou a obrátil se k Ceowulfovi a Bladeovi, aby jim řekl, co zjistil. Ve chvíli, kdy se otočil, La'Varth si instinktivně sáhnul rukou na hruď. Tušil, že tohle Alucardovi nedá spát. Dříve nebo později to zjistí. Ale teď museli pro Ylthin.
Kyneth skupinku neomylně vedl. Nebylo pochyby, že drobnou Ylthin si nemohl splést s žádným z La'Varthskýh vojáků. Šel poměrně rychlím tempem. Trochu ho znepokojilo, že Ylthin nenašel samotnou. Ale protože nemohl být pochyb o tom, že její společník také není La'Varthský strážce, nejspíš ho k tak rychlé chůzi nutil pouze fakt, že už chtěl být z tohohle města pryč.
"Val'kaesi, jak to, že jsme nepotkali žádné ženy a děti?" zeptal se na jednu z věcí, která ho zarazila, když se ponořil do hlasů města, ve které se nacházeli.
"Protože se všechny zdržují v jedné části města. V té nejklidnější a nejbezpečnjší. A ta rozhodně není v blízkosti vězeňsých cel. Ani kasáren," vysvětlil La'Varth. Ulevilo se mu, že Alucard položil tuhle otázku. Čekal, že bude muset podávat složitější odpověď. A na tu chtěl mít čas a klid.

Blade, Val'kaes a Alucard už se také ocitli na mrazivém venkovním schodišti. Ven z cely se sice nedostali už tak elegantně, jako dovnitř, přesto ale stáli tady, na ochozu kolem skalního města. Nechávali za sebou jednoho omráčeného La'Vartha zaveného v Alucardově bývalé cele. Zajistili si tak, že ho nenajde ždný náhodný kolemjdoucí a dál už jen doufali, že střídání stráží nemá nastat v nejbližší době a oni tak získají čas na útěk co nejdál od města. Alucard nakouknul opatrně za roh. Kočičí zorničky pečlivě prozkoumaly terén a pak jim rukou s tygřími pruhy naznačil, že vzduch je čistý. V rámci bezpečnosti na sebe vzal svo kynethskou podobu a snížil tak riziko, že je někdo pozná.
Naštěstí i když Severus sice nebyl ani zdaleka tak velký, jako Blade, nebylo zrovna snadné ho přehlédnou. Skupinka tedy přesně věděla, kam má zamířit. A zatímco Alucard a Val'kaes se skryli, Blade dál pokračoval k Severovi. Nechtěl vystavovat ty dva zbytečému a předčasnému nebezpečí, dokud nezjistí, jaká je situace. Nahlas tedy předstíral starost o Severa a mezi hlasitým vyzvídáním, zda mu čerstvý vzduch udělal dobře se snažil myšlenkami zjistit, co se děje. Severus mu předal vše, co věděl a potvrdil, že se mu daří o něco lépe, ale ještě chvíl zůstane venku. Blade si nemusí dělat starosti a klidně může jít. Blade se tedy vrátil k Alucardovi a Val'kaesovi. Podle Severových instrukcí se vydali po stopách Ceowulfa a Ylthin.
Ceowulf zatím už podruhé pomalu prošel první úsek trasy útěku, kterou dohodli se Severem. Po Ylthin ale pořád ani památky. Vydal se tedy dál. Třeba když ho ztratila z dohledu, vydala se prostě dopředu s tím, že se na smluveném místě sejdou všichni. A až do chvíle, než tam dorazil, se tomu snažil věřit.
Než se stihl pořádně rozhlédout po prázdném prostranství, někdo mu zezadu položil ruku na rameno. Nejdřív ho zalila vlna radosti, pak si ale uvědomil, že to, co ho drží není jemná dívčí ručka. Prudce se otčil a málem vykřikl. Nebyl zvyklý na Alucardovu přirozenou podobu. V posledním okmžiku se zarazil a to už ho ta samá ruka za rameno nasměrovala do úkrytu za skálou, kde se schovávali i Blade s Val'kaesem.
"Ne, že by si byl zrovna nenápadný, když stojíš ve středu otevřeného prostranství" pološeptem ho pokáral Alucard, který se prosmekl hed za ním. "Blade má dát Severovi znamení, až tady budeme všichni a já už odsud chci vypadnout. Tak zavolej sestru, a nějak nenápadněji, než kdy si předtím vyhlížel nás, pokud bych mohl prosit," neodpustil si trochu kousavosti Alucard.

Na opačnej strane jaskyne sa niečo myhlo. Prikrčila sa za hŕbu vajec a takmer nedýchala. Bola to dvojica postáv. Ylthin sa trošku natiahla aby na nich videla. Boli zahalený do čiernych plášťov. Keď sa jeden z nich otáčal na hrudi sa mu niečo zalesklo a tiež videla červené planúce oči – démoni. Okamžite sa stiahla. Nevyzeralo to, že by si ju bol všimol.
„Koľkých plánuje majster zaradiť k nám tentoraz?“
Zaznel hlas ktorý sám o sebe znel akoby sa niesol tunelom a ozvena v jaskyni tento dojem ešte znásobovala.
„Traja sa dali presvedčiť.“
Odpovedal druhý a jeho hlas znel úplne identicky.
„Presvedčiť, to určite.“
Pomyslela si Ylthin. Na prekvapenie jej samej necítila strach, ale taký zvláštny pocit, ktorý nedokázala slovami popísať. Démon vzal tri vajcia podľa náhodného výberu a otočil sa. Potom však zastavil akoby na chvíľu zaváhal a díval sa jej smerom. Až teraz Ylthin dostala strach, strach, že sa niečim prezradila, no démon sa nakoniec váhavo pootočil vrhol posledný pohľad jej smerom a zmyzol jej z dohľadu. Pritisla si brašnu na hruď. Pomaly opatrne vstala a čo najrýchlejšie sa skryla za roh. Fakle v chodbe stále horeli. Vydala sa teda na cestu späť. Zvolila rýchlejšie tempo no fakle pred ňou aj tak stále utekali. Za druhou fakľou smerom späť sa oprela o múr. Týmto tempom už nemohla ďalej. Sadla si na dlážku zložila brašnu a skryla si tvár do dlaní. Nesedela tam dlho keď odrazu brašňa nadskočila. Ylthin vypleštila oči. Schytila brašnu a otvorila ju. Posvietila si fakľou dovnútra. Jedno z vajec – fialové sa krútilo, nadskakovalo a nadúvalo sa. Ylthin to vydesene pozorovala. Pomalyčky, opatrne a váhavo sa vajca dotkla. V tom okamihu sa škrupina rozletela na tisíc kúskov. To čo obsahovalo zapadlo hlbšie do brašny. Ylthin doň opatrne vložila ruku a cítila ako sa jej na dlani čosi usadilo a jemnú bolesť. Ylthin ruku vytiahla a posvietila si fakľou na maličké stvorenie veľké ako jej dlaň. Maličké fialovučké telíčko, priesvitné jemné drápky na štvorprstých tlapkách, chvostík zakončený vydlicovým bodcom, teraz ešte taktiež priesvitným. Krídelká len o niečo väčšie ako Ylthinine palce priľnuté k telíčku a oproti veľkosti hlavy akoby priveľké sivé oči z mačaciou zreničkou, teraz pod svetlom rozšírenou. Ylthin zabudla dýchať. Do jej mysli ďobla neistá myseľ tohto tvorčeka. Nevedel ešte samozrejme hovoriť ale z prílevu pocitou lásky, šťastia a oddanosti sa to nedalo nepochopiť. Ten malý, alebo tá malá si práve vybrala svoju jazdkyňu, a stala sa ňou Ylthin.

To čo videla... zadržala výkrik. Vytreštila oči prekvapením a zabudla si zatvoriť ústa. Zažmurkala a uštipla sa do koži na predlaktí aby si bola istá, že sa jej to nesníva. Pred ňou sa otvorila podzemná jaskyňa, vysoká asi tak, že by sa sem bez problémov vošiel aj Blade v dračej podobe, no jej veľkosť na šírku a dĺžku sa nedala odhadnúť pretože Ylthin nedovidela na druhú stranu. No nepredpokladala, že by bola veľká a ani ju neskúmala keď si uvedomila to čo v nej bolo. Stovky nie, tisíce dračích vajec, boli navŕšené na jednu kopu. Biele, čierne, zlaté, modré, fialové, zelené, hnedé, strakaté, fľakaté, na aké si dokázala spomenúť. O odrazu k nej doľahli akési veľmi vzdialené hlasy a niesli sa z opačnej strany ako stála. Pochytila ju panika.
„O tomto sa musia dozvedieť Alucard a Blade, väzmem ich zopár ako dôkaz.“
Pomyslela si. Sklonila sa aby po jednom siala keď si všimla svoju brašnu čo jej ukradli tí dvaja démoni v lese keď ešte len smerovali do Formenu.
„Takže oni sú za tím!“
Vzala ju a vložila do nej prvé vajce čo jej prišlo pod ruku, potom jedno a ešte jedno. Viac sa už do brašny nevošlo.

Ylthin čakala a čakala, netušila ako dlho, ale dosť dlho na to aby pochopila, že Ceowulf ju nevie nájsť a ona dvere nemá ako otvoriť. Ostávalo jej jediné, vydať sa ďalej chodbou za svetlom v diaľke. Opatrne našľapovala a pritom nevidela ani na milimeter pred seba. Jednu ruku posúvala po stene a druhú natiahnutú pred seba, no cestu jej nekrižovali žiadne prekážky. No svetielko akoby kráčalo pred ňou, utekalo jej. Začala mať strach, no kráčala stále ďalej. Uvedomila si, že tunel ktorým šla mierne klesal hlbšie a hlbšie a vzduch tu bol ťažký a zatuchlý. Konečne sa svetielko začalo približovať až sa z neho vykľula fakľa v stojane na hladkej čiernej stene. Opatrne ju vytiahla zo stojana a vzala do rúk. Jej svelo bojovalo s temnotou naokolo no boj prehrávalo. Niežeby fakľa zhasínala ale posvietila tak na dva kroky dopredu. No v diaľke sa črtalo ďalšie svetielko. Ylthin sa neisto obzrela smerom odkiaľ prišla do nepreniknuteľnej temnoty. No nakoniec sa rozhodla ísť k ďalšiemu svetlu. A potom k ďalšiemu a ďalšiemu. Nevedela ako dlho, bola to monotónna váhavá chôdza a ona sa neotáčala späť. Nohy mala ťažké a stŕpnuté. Odrazu keď už minula asi piatu fakľu a v chodbe bolo už dosť horúco uvidela svetla viac. Lesklo sa na čiernej stene a určite vychádzalo spoza rohu lebo bolo tlmené. Zrýchlila svoj krok ako jej to nohy dovoľovali no stále si dávala pozor aby náhodou nespôsobila neželaný hluk. Toto sveto už nikam neutekalo. Pri rohu sa zastavila, oprela sa chrbtom o stenu a váhavo po maličkých krôčikoch sa posúvala vpred. Opatrne nahliadla spoza rohu.

Ceowulf a Ylthin sa zakrádali popri stenách. Z paláca von sa dostali, pretože to si ešte ako tak pamätali. No mesto bolo pre nich bludiskom. Vedeli len, že sa musia dostať dole a tak schádzali po zamrznutých schodoch. Pôvodne mali čakať Bladea a Alucarda na nádvorý ale tam hliadkoval nepríjemne veľký počet strážcov. Nechali teda pre nich odkaz u Severusa. Obaja cítili chlad hodci sa zabalili do prikrývok ktoré do La´Varthov dostali ešte v celách.
„Pozor stráže, skry sa!“
Varoval Ylthin Ceowulf. Potom sa hodil za akýsi sud opretý o stenu. Ylthin zostala chvíľu v rozpakoch stáť. V prvom momente najskôr zabehla za roh. Boli tam schody vedúce späť nahor. Zúfalo hľadajúc úkryt sa rozhliadala okolo seba. Potom si všimla maličké dvierka na pravo od nej, ktoré viedli do vnútrajška schodov. Opatrne stlačila kľučku. Otvárali sa dovnútra a bolo tam temno, iba v diaľke pred ňou bolo maličké mihotavé svetielko. Vkročila dnu a dvere sa za ňou zabuchli. Otočila sa a hmatala po dverách. Zo zdesením zistila, že ich nemá ako otvoriť, kľučka zvnútra chýbala. Začala do nich mlátiť pestičkami ale okrem tlmeného zvuku sa nič viac nestalo. Chcela kričať ale v správnej chvíli si uvedomila, že sú na úteku a nevydala ani hláska. No bol tu problém, von nemohla. Hmatala rukami okolo seba a tak zistila, že sa nachádza pravdepodobne v temnej chodbe, dosť širokej na to aby v nej išla vedľa seba trojica. Oprela sa teda o najbližšiu stenu a čakala či ju náhodou Ceowulf nejako nenájde.
„Ylthin, Ylthin!“
Pridusene na ňu volal Ceowulf no jeho sestry nebolo. Začal sa obávať najhoršieho. Naposledy ju videl ako odbieha za roh, no za rohom našiel iba ľudoprázdne schody. Opatrne nahliadal do každých dverí, no nikde ju nevidel a žiadne sa neodvážil otvoriť úplne keby za nimi náhodou číhal nejaký La´Varth. Dvierka na schodoch si nevšimol.

Je dost pochybný, ale lepší nikdo z nás stejně nedá dohromady a čím déle tu stojíme, tím je pravděpodobnější, že zjisí, že nejsem, kde mám být." a pak vyložil Bladeovi, co by jim při troše štěstí mohlo vyjít.
A tak Blade dával pozor zatiaľ čo si Val´kaes prezliekal svoje otrhané šaty za brnenie strážcu väznice. Keď bol hotový zamierili po schodoch do Alukardovych komnát. Blade nenápadně vykoukl zpoza rohu. Před Alucardovou celou stál jen jeden strážce. O pár minut déle se před Alucardovou celou objevil vysoký, sebevědomě vyhlížející dračí princ a La'Varth, který stále uctivě klopil hlavu. V přítomnosti dračího prince vypadal podřadný a malý. Ramena vtažená dovnitř, pohled upřený k podlaze, jako by se bál do královského obličeje vůbec pohlédnout.
"Chci se podívat za svým přítelem," oznámil Blade silným, jistým hlasem. Strážce nevypadal nadšeně. Snad už se chystal něco ve vší zdvořilosti namítnout, ale Blade poračoval stejně pevným hlasem.
"Mám povolení od vašeho vůdce. Poslal se mnou tohohle červa," na ta slova hodil hlavou k Val'kaesovi, který stále zíral do země. Ten se pohnul, vytáhl malý klíček, odemkl dveře a úslužně se před Bladem uklonil. Strážce znejistěl. Věděl, že klíče od téhle cely mají jen nejvyšší velitelé v téhle pevnosti a sám vůdce. Víc už tedy nic nenamítal. Blade sebevědomě prošel dveřmi a Val'kaes proklouzl za ním. Měli štěstí. Uvitř hlídoval nějaký mladíček. Jak Val'kaes prošel dveřmi, stala se s ním nenadálá změna. Vzpřímil ramena a jak dveře zaklaply, promluvil silným, autoritativním hlasem.
"Střídání stráží! Směna tady ti zkončila, mladíčku. Máš jít nahoru. Až si odkroutíš hlídku před vchodem do knihovny, máš pro dnešek padla."
Mladý strážce srazil paty, pokynul Val'kaesovi hlavou a odebral se na stráž k druhému vchodu do tohoto dvoupatrového vězení.
"Musím říct, že když to srovnám s těma dírama, kde drželi ty tři, máš to tu docela pěkné, teplé a útulné," uznal Blade, když si byli jisti, že jsou sami.

La'Varth vyskočil na nohy a vzpřímil se. Když ve dveřích spatřil Blade, trochu povolil ze své strnulosti, stále ale zůstával ve střehu.
"Blade, Vás jsem tady tedy opravdu nečekal," konstatoval. Blade se zastavil hned za dveřmi, které za sebou zavřel a ani se nehnul.
"Čemu vděčím za tu návštěvu?" otázal se tedy Val'kaes, když se Blade neměl ke slovu. Ten ale vypadal, že se zavřením dveří se zavřela i jeho mysl. Jen konsternovaně zíral na Val'kaese a ani se nehnul.
"Blade! Slyšel jsem venku hluk, co se děje?" dotíral La'Varth. Blade ho přejel očima, jako by ho viděl poprvé. Změřil si ho od hlavy k patě, jako by ho zkoušel odhadnout.
"Utíkáme."
Vyběhl z cely a zamířil po schodech nahorů. Po Ylthin a Ceowulfovi už nebylo ani památky. La'Varth ho následoval. Na chodbe sa ale ozvali kroky ktoré smerovali podľa zvuku dolu po schodoch k nim. Blade sa pritlačil o stenu a Val´kaesovi naznačil aby urobil to isté. Za krátko sa povedľa nich objavil jeden zo strážcov čo strážili cely. Skôr než si stihol uvedomiť koho to vlastne vidí zatmelo sa mu pred očami. Zatmeniu predchádzala tvrdá Bladeova päsť. Val´kaes La´Vartha zachytil aby nenarobil hluk pádom na dlážku.
"Ylthin s Ceowulfem už se snaží dostat ven. Severus čeká na nádvoří, nebo jak se tomu prostoru před tímhle ďábelským sídlem říká. Běž za nimi. Já si ještě musím obstarat jezdce," pousmál se, i když mu do smíchu vůbec nebylo. V hlavě se mu proháněli myšlenky, ale způsob, jak obejít Alucardovi stráže stále ne a ne objevit. Kolik La'Varthů by dokázal sám odklidit z cesty? A kolik by při tom nadělal hluku? Blade vytáhl z pláště malý klíč, který sundal z kruhu, než ho podal Ylthin. Byl jiný, než všechny ostatní. Byl to klíč od Alucardovi cely. Teď přicházela nejhorší část jejich útěku. Pokoj, ve kterém Alucard nedobrovolně setrvával, se nacházel o několik podlaží výše, v chodbě, z které La'Varthy nikdo neodlákal. Blade tiše zaklel. Na to se Severem v té rychlosti nevzpomněli. Zarazil se a počkal na Val'kaese. "Nepůjdu ven. Půjdu s tebou. Mám plán.

Blade sa zastavil u prvých dverí a zadúfal, že sa ich Severusovi podarí zdržať čo najdlhšie, pretože zväzok obsahoval asi päťdesiat kľúčov. Blade netušil ktorý kľúč by mal pasovať do ktorého zámku a musel ovládnuť svoju chuť rozlámať dvere na triesky. Zasunul do zámku prvý kľúč, tým však nešlo otočiť, druhý sa do zámku nevošiel. Asi desiaty zapadol, zámka cvakla a dvere sa otvorili. Blade nahliadol dnu. V rohu sedel Ceowulf oblečený do šiat ktoré mu poslali a bradu si podopieral kolenami. Keď uvidel Bladea prekvapene vstal. Blade mu naznačil aby bol ticho a vyšiel von.
„Kde je tvoja sestra?“
„Vedľa na ľavo!“
Blade začal skúšať kľúče na vedľajšej cele. Ylthin si všimla, že niekto lomcuje kľučkou. Upravila si rozstrapatené vlasy, zarovnala si ich za uši. Divka spozorněla a zadivala se ve směr otevirajicich se dveři. Jake to bylo překvapeni když místo očekávaných La´Varthich vojaku uviděla černe oči Bladea.
Chtěla se k němu rozběhnout, jakmile však udělala jediny pulkrok uvědomila si co děla a raději rozpřahnute ruce spustila podel boku a stydlivě se zadivala někam na zem. Blade popadl divku do železne naruči a s obličejem v jejich vlasech chvějícím hlasem zašeptal:“Ja tě tak nesnáším, tak nesnáším, nesna-šim….nesna….“ poslední slovo zaniklo v toužebnem polibku. Horke dlaně dračího prince se přesunuly na divčiny male ručky.
„Hm hm.“
Ozvalo sa im za chrbtom. Blade poskočil. Túžba po Ylthin mu pomohla zabudnúť na to, že je tu aj Ceowulf. Ylthin zalial rumenec.
„Vysvetlíte mi to inokedy.“
„Utekáme?“
Spýtala sa Ylthin akoby jej nebolo celkom jasné o čo tu zjavne išlo.
„Postaraj sa o svoju sestru, chráň ju, ja si musím ešte niečo vybaviť.“
Objal Ylthin okolo ramien a vyviedol ju von z cely. Tam si ju prebral Ceowulf a preskakoval z jej tváre na Bladea z veľmi zaujímavým výrazom v tvári. Bolo to niečo ako nechápavé prekvapenie a infarkt zároveň. Blade sa zastavil u dverí napravo od Ceowulfovej cely. Na chvíľu sa započúval či sa stráž ešte nevrátila, ale zatiaľ bolo počuť ich hlasy stále hore. O niečom sa zo Severusom vybavovali ale to Bladea vôbec nezaujímalo takže tomu nevenoval pozornosť. Na tretí krát vložil do zámku správny kľúč otočil ním a potom ho vytiahol zo zámku. Podal ho Ylthin a v mysli im odkázal:
„Zamknite cely, aby to vyzeralo, že ste stále tam. Snáď tak získame čas. Kľúče zaveste...“
Rozhliadol sa,
„...tam na koniec chodby niekam a ukryte sa niekam. Najlepšie by bolo keby sa vám podarilo tajne opustiť mesto.“
„Ale, ale Blade ja...“
Namietla Ylthin. Blade jej stiskol ruku.
„Neboj sa!“
Otočil sa a potisol dvere dovnútra.