Nyárë - spoločné príbehy

A tak vyšli z hostinca pričom Ylthin odtiaľ Ceowulfa do slova vytiahla za rukáv. Dážď ho zdá sa oslobodil od toho príjemného zakliatia. Severus sa potešil.
„No konečne! Počúvajte vy všetci ja si letím niečo pod zub zohnať!“
Oznámil im a už už chcel vzlietnuť.
„Počkaj Severus najprv ťa musíme ubytovať.“
Vysvetlila mu Ylthin. Súhlasil no bolo na ňom vidieť, že ho to neteší.
„Tak poď chlopášku najprv to prubneme v stajni!“
Tam sa už vo dverách takmer nevošiel dnu a musel sa značne prikrčiť a čo najviac stiahnuť krídla k sebe. Do priehrady pre koňa sa vošiel iba po sediačky a nepohodlne natlačený a zohnutý. A poniektoré kone mali taktiež výhrady voči ich novému možnému susedovi.
„Tak toto rozhodne nepôjde!“
Zaprotestoval drak.
„Ale no tak, hádam sa len nebojíš toho hnedáka čo ustavične hrabe kopytom v priehrade na ľavo od teba?“
Zažartoval Ceowulf.
„Ha ha ha, to vôbec nieje smiešne!“
„Tak poďme ešte do tej stodoly!“
Zavelila Ylthin no ešte to chvíľu trvalo než sa odtiaľ Severus dostal. Stodola bola vyššia a rozľahlejšia budova než stajne. Stála niekoľko metrov priamo za hostincom. Ceowulf spolu z Val´kaesom odtiahli ťažké dvere. Severusa potešilo, že sa už nemusel prikrčiť celý iba zohnúť hlavu. Vošiel dnu a zvalil sa na kopu sena, lepšie povedané ju skoro celkom zaľahol. Skúsil sa aj natiahnuť ako to len šlo. Ani stodola neposkytovala 100% pohodlie ale bolo to oveľa oveľa lepšie než v stajniach.
„No tak jednu noc tu prežijem.“
A už sa aj ponáhľal preč. Ceowulf, Ylthin, Val´kaes a hostinský sa vrátili dnu kde im hostinský skonfiškoval ich mešce a niečo čo ešte ostalo z Wolfbravoveho mu vrátili.
„Zal som trošku vácej šak i hladny sce ne?“
Priznal sa hostinský popri tom ako brúsil nože.
Priznali, že hlad teda majú a tak sa o niekoľko minút už nad ohňom opekalo niekoľko kurčiat.

„No podívajte sa ja znam ako to tu teraz šecko vypada ale šak snad še ešti jeden chapík sem vojdze ne?“
„A o to práve ide, on to akosi nieje chlapík ale taký menší zelený drak.“
Hostinský vyvalil oči. No potom keď si plne uvedomil čo to môže znamenať povedal:
„Hm no paninko ale budze to trošku drahše.“
Ylthin znovu štuchla do Ceowulfa. Tá kráska tentoraz tancovala a jej pohyby boli úplne hypnotizujúce.
„Koľko máme?“
Ceowulf jej automaticky podal mešec a aj Val´kaes sa pohrabal v koženej brašni. Oba mešce vyložili hostinskému na pult. Odrazu sa ukázalo, že rátať vie a do veľmi rýchlo a kvalitne.
„No ta toto ne! Ta toto skoro nestači ani pre vás ne to ešce pre toho draka!“
Odkialsi z blízka sa ozvalo hlasné:
„Ja zvyšok zaplatím.“
Bol to Wolfbrave. Zdalo sa, že jeho dobročinnosť pochádzala od neho samého no on sám by ju asi nepreukázal nebyť takmer prázdneho džbánku vína v jeho rukách. Vyložil na pult ťažký čierny kožený mešec a trochu tackavým krokom sa vrátil späť na svoje miesto.
„Ta to by sme mali ale teraz dze ho dáme toho vašoho draka? Zimri dračej velkosci nemáme!“
„A čo stajňa?“
„Aby poplašil kone?“
„Stodola?“
„Znace co skusime i totou stajňu no, kedz ne ta stodolu ale kedz ani to ne...“
Len pokrčil plecami.
„Keď ani to nie, tak toto nedostanete.“
Vzala Ylthin Wolfov mešec.

Už skôr ako vošli do hostinca bol hluk vravy hlasný no vo vnútri to bolo priamo ohlušujúce. Niekoľko desiatok hlasov sa bavili. A každý o niečom inom, prekrikovali sa aby sa vôbec počuli no keďže tam vládla všeobecná veselosť nikomu to nevadilo. Toto bola predsa oslava narodenín. Ceowulf síce netušil prečo si dámy vybrali práve tento hostinec, hoci nebol nijako špinavý či zle zariadení ale predsa si mohli dovoliť viac. Všetko to boli urodzené ženy. Iba žeby toto nebola tá oslava o ktorú sa jednalo ale nejaká iná. Niekde uprostred tej veselej vravy a zvuku hudby videl Alucarda. Práve si od niekoho bral ľavou rukou pohár. No jeho pravica spočívala okolo pása nádhernej ženy. Mala dlhé rovné hnedé vlasy, krásnu tvár z ešte krajším úsmevom a pleťou hebkou ako zamat. Ma sebe mala priliehavé jemne modré šaty ktoré dokonale vykresľovali jej krivky z malou sukničkou ktorá patrila priamo k šatám no pod ňou mala ešte nohavice rovnakej farby. Ceowulf zamrzol a ostal stáť na mieste.
„Dobrý podvečer, želáte si pane?“
„Pane! Želáte si?“
„Ako vám môžem poslúžic pane?“
„PANE!“
„C E O W U L F!“
Prebral sa až bolesť ktorú spôsobila Ylthinina rana rukou do jeho pleca.
„Čo hm a áno.“
Jachtal rozpačito.
„Vieš čo radšej choď von a nechaj to na mňa!“
Doporučila sa mu sestra.
„Nie nie.“
Ale to ho už nepočula lebo sa vybavovala z hostinským. Čo bol pochudší chlap v stredných rokoch odetý v koženej kazajke.
„No radi by sme sa tu na dnešnú noc ubytovali.“
„To nebudze také ľahké.“
Rozhodil chlapík rukami a otočil sa k nej chrbtom. Keď sa otočil späť mal v rukách hrubú ťažkú knihu viazanú v koži a tiež brk a inkoust.
„Koľký že to sce?“
„Štyria!“
Hostinský najprv začal čosi hľadať prstom v knihe.
„A nebude vám vadit ak budete šeci v jednej zimre? Pričom dvaja budzece museť spať na... tak dočkať štyria?“
Poškrabal sa na hlave a rátal. Rátal znova, rátal ukazujúc na nich jednotlivo prstom.
„Heh jako rátam tak rátam vidzim tu iba troch novopríchodzích.“
„No viete, ten štvrtý no on čaká vonku.“
„A ha chápem stráži vám kone ale o to sa postará paholok len ho priveďte.“
„Nie o to nejde on sa sem akosi nevojde...“

Zlate oči nehybně sledovaly oběť, v jejich zornicich se odražel občasny blesk, ktery jako ostry nuž zabodaval se do oblohy a zanechaval za sebou po chvilce mizejici světelnou stopu.
Medvědi samec zavětřil ve vzduchu. Citil nebezpeči, nevěděl však odkud. Kyvajic hlavou šel pomalu ke stromum, přitom vystražně mručel.
Konečně nadešla jeho chvile.
Blade chňapl po medvědovi tlamou a překousnul ho v puli.
Bylo to tak rychle, že si medvěd možna ani neuvědomil, že zemřel.
Drak se položil na bok, jednim velkym nehtem si přidržel medvědi polovinu před obličejem a prstem druheho pařatu, si trochu přimačknul nozdru. Nasledoval uzky proud modreho plamene, jenž z medvědi poloviny odstranil chlupy a kuži. Zustalo jen krasně propečene maso.
Blade zivnul, dal jednu tlapu pod hlavu a maso napichnute na nehtu si dal do tlamy, labužnicky zamručel. Pořad pršelo, kdyby nebylo toho, že se někdo nebo něco objevilo na kraji louky, tak by nejspiše usnul.

Všetci zliezli z dračích chrbtov čo najrýchlejšie sa dalo a ponáhľali sa ukryť pred nepríjemne bodajúcimi ostrími daždovími kvapkami. Severus a Lilith ostali sami. Severus bol nevedno prečo trochu nervózny, nevedel ako začať. Potom to prišlo nejako samo od seba:
„Ach, škoda, že nepôjdeš s nami.“
„Ja by som išla ale bez Tanzi nie a tá tu nieje a naviac bohužiaľ ešte sa nepokladám za vyučenú a vycvičenú. Mohla by som pokojne a ľahko urobiť niečo čo by vás ohrozilo, čo by teba ohrozilo!“
Iba pokýval hlavu.
„Ale nechce sa mi preč.“
Dodala po kratučkej odmlke. Severus si ju v tom daždi privinul a znova ju nežne a veľmi dlho políbil. Nevedel či to náhodou nieje naposledy a ak to aj naposledy nebude kto vie ako dlho potrvá kým bude opäť s ňou. Chcel si túto chvíľu na veky zapamätať.
„Budem ťa čakať!“
Sľúbila mu.
„Leť!“
Pustil ju a ona vyrazila späť. Keď osamel jeho žalúdok sa mu pripomenul, bol už dobrý deň prázdny. Bohužiaľ Ceowulf aj všetci ostatný už vstúpili do hostinca a on nemal s jazdcom myšlienkové spojenie. Nemal mu teda ako oznámiť, že odchádza na lov a musel iba čakať a dúfať, že sa Ceowulf čím skôr zasa objaví.

Jak se dvojice ze zakladny bližila k dveřim hostince, vyšel z nich Wolfbrave, prasknul dveřmi a sprostě zaklel. Jakmile je uviděl přichazet, složil ruce na prsou a počkal až budou u něho.
Usmivajici Alucard chtěl Wolfovi podat ruku, ten se však ani nehnul.
"Něco se děje pane Wolfbrave? Omlouvam se jestli přichazim pozdě...ale..."
"Jó!! Něco se děje!..." přerušil ho nasupeně baron, "....Eleanor de Santo, manželka a dcera vevody z Blansh, obě dcery barona Balaza, JSOU HEJNO SLEPIC!!!...." zařval nasraně, "...a tomu klubu fiflen veli TVÁ ŽENA!" praštil Alucarda do zad silou jenž kynetha uvedla do pulminutoveho vyraženi dechu a ukazal prstem na hostinec, "...běž si tu svou ženušku uklidnit....nebo si holka vzpomene, co je to otcuv řemen na holym zadku!!"
Blade dělal vše proto, aby se nerozřechtal na cele kolo. Když uviděl usmivajiciho Alucarda jit ke dveřim a za nim nadavajiciho Wolfa, začal se smat naplno.
Kyneth si všiml, že ho přitel nenasleduje:"Ty nejdeš?" Oslovil ho v mysli.
"No ráád bych, ale máám hlad....ja bych raději šel v okoli zalovit..."začal kličkovat z odpovědi drak.
Alucardovi doklpalo, proč jeho přitel nechce jit dovnitř...
"zradče, v takove šlamastice mě nechat!" rozesmal se v mysli kyneth.
Posledni, co Blade od kynetha slyšel než odletěl do okolniho lesu lovit, bylo tiche klidne telepaticke:"A sakra..."
Obloha mezitim potemněla, začal lit dešť.

Severus sa díval na odlietajúci Bladeov chrbát. Vedel, že nemá šancu ho dostihnúť. Tlmene vrčal zlosťou. Mal pocit, že po akomkoľvek jeho slove, nech už povie komukoľvek čokoľvek zákonite to nevyjde tak ako si predstavuje. Jeho myseľ ešte stále pracovala.
„Nebuď najivni, nebuď tak najivni...“
„Kto vie, či by si hovoril rovnako keby si prišiel o Bladea a musel by si dôverovať inému neznámemu drakovi ktorý by ťa jedného dňa bez vysvetlenia opustil a zanechal ťa z ďalším úplne neznámym ktorému by si sa tiež musel naučiť dôverovať. Nieje to o naivite skrátka som príliš naučený dôverovať!“
Tento fiktívny rozhovor sa odohrával v jeho vnútri.
„No čo tu stojíte? Vysadnite na mňa!“
Jeho tón bol rozkazovačný. Ceowulf mlčky vysadol no Ylthin sa zdráhala. Predstierala že sa ho bojí. Fungovalo to, Severus si dokonca pokľakol aby sa jej naňho lepšie liezlo. Prinútil sa upokojiť aby ju nedesil.
„Na čo ešte čakáme?“
Povedal miesto toho čo ho skutočne napadlo:
„A čo keby sme radšej leteli na Juh do Kaldera?“
„Na mňa!“
Ozval sa odkiaľsi z blízka Val´kaesov hlas. Všetci sa pozreli na vedľajší balkón na pravo. Val´kaes nebol sám, tento raz ho ale nepriniesla Tenany ale Lilith.
„Tak poďme!“
Zavelil Severus a vyrazil.
„Dobre sa držte vy tam v zadu!“
Varoval Ceowulfa a Ylthin, tí na to okamžite zareagovali tým, že sa chytili jeho chrbtových ostňov. Lilith a Severus chvíľu leteli vedľa seba až po pár desiatok vzdušných metrov možno aj po kilometri sa rozohrala zvláštna ladná aktrobatická letová choreografia. Krúžili okolo seba, míňali sa iba o milimetre a pritom sa špirálovito točili.
„Severus už dosť je mi zle!“
Varoval ho Ceowulf no Severus si z toho v tejto chvíli robil pramálo. Pokračovali ďalej.
Vlnili sa akoby plávali v mori stúpali do nemožných výšok a zasa klesali. Neprestalo ich to baviť ani keď sa na oblohu prikradli mraky a začali z nich šľahať blesky i neľútostné ihličkovité kvapky. Let ktorý za bežných okolností trvá ani nie hodinu im zabral možno až dve. Nakoniec sa značne vyčerpaný zniesli na zablatenú hradskú cestu dve minúty chôdze od hostinca.

Ve chvili kdy se Alu s Bladem vznašeli ve vzduchu, kyneth se placnul do hlavy a zamručel.
"Co je Alucarde?" zeptal se v duchu Blade a přidal na rychlosti letu.
"Ale...byl jsem tak naštvany, že jsem si neuvědomil...jednu maličkost.....mam pocit, že on mluvil o koze a ja o voze..."
"Co? Jaka koza, jaky vuz?"
"Žadny....to byla metafora....přirovnani....nevim jak ti to vysvětlit....on mluvil o tom, že ztratil myšlenkovy kontakt se svym jezdcem....a ja....neuvědomil jsem si v tu chvili o čem mluvil...a tak jsem poznamenal, že jsem o tom věděl...achjo....ja mluvil o tom, že ma krev v Ceowulfovych žilach je schopna mu umožnit proměnu jen tehdy, kdy bude chtit....ne, že jim to znemožnilo spolu komunikovat..."
Drak se v mysli zasmal:"Nevadi Alu, co se stalo, stalo se..."
"Slyšim sva vlastni slova Blade."
"No vždyť..." poznamenal drak, ale to už se nachazeli několik desitek metru před hostincem. Drak nepřistaval, kousek od země se proměnil do sve lidske podoby a oba dva přistali na nohou, hned na to se rozběhli k hostinci, u ktereho už viděli postavat dva kočary.

Ty same myšlenky co mu předal Ceowulf, četl i Blade, protože Alucard měl otevřenou mysl. Sledoval jejich konverzaci a štvalo ho, že mu Alucard zakazal jakkoli zasahovat.
"Stalo se....Severusi....stalo se.....opravdu si mysliš, že to zustane jen na tom, nebuď najivni, ....mysliš že Val´kaesovi nebude vrtat hlavou kdo jsem, mysliš si, že se o tom neporadi se svymi lidmi, chtě nechtě to vyvola nežadanou vlnu zajmu, Lavarthi nejsou tak nevinni jak si mysliš a nejsou neomylni....prozradi nedopatřenim těm, kteři z jsou doopravdy bastardi a ti toho využiji ve svuj prospěch...ohrozi mě, meho draka a předevšim mou ženu....mam ti vysvětlovat dal, nebo si natolik inteligentni....že si to domysliš....ja si myslim, že ano."
Severus bol takmer odrovnaný no ešte mu celkom nedošli všetky argumenty: "Ibaže Val´kaes letí s nami! Všetci ho môžeme mať pod dohľadom a sľubujem ti, špeciálne ja si ho väzmem na starosť. A okrem toho, svojim to určite nepovie. Ani nemôže, zabili by ho skôr než by prevravel, je vihnancom, preto že je vlkolakom a dovolil si porušiť zákaz lietania na drakoch."
"Je vidět, že si doopravdy ještě ditě...tak najivni slova....ani ty ani my ho nemužeme mit pod dohledem pořad i kdyby jsme se sebevic snažili, apropo na starost si ho nevezmeš....protože se musiš starat o sveho jezdce, hlidat jeho....aby mu nikdo neubližil....branit ho, podporovat.... A v neposledni řadě...nemusi to povědět svojim....muže to povědět komukoli jinemu....hlavně od koho se mu dostane rady...."
Kyneth se odmlčel, protože musel naskočit na drači krk. Jakmile seděl na Bladeovych zadech, poprosil ho aby vzletli. A tak se i stalo.
Severus vedel, že znova urobil chybu. V mysli sa mu zopakovali slová: „Je vidět, že si doopravdy ještě ditě.“ Vedel, že je to úplná pravda. A: „se musiš starat o sveho jezdce, hlidat jeho....aby mu nikdo neubližil....branit ho, podporovat...“ čo znovu svedčilo o prehrešku proti dračiemu kódexu: „Najdôležitejším v živote jazdeckého draka je jeho jazdec. On a jeho bezpečnosť a zdravie sú prvoradé!“ Bezmocnou zlosťou tresol chvostom o podlahu balkóna.

„Viem čo si myslíte!“
Skrýkol Severus. Lebo to vedel, nepoznali totiž súvislosti a z toho čo sa tu povedalo skutočne mohol vzniknúť takýto dojem. Taktiež veľmi dobre vedel, že u Bladea nepochodí ak sa s ním pokúsi spojiť mysľou preto zariskoval a skúsil to u Alucarda.
Jeho myseľ sa veľmi jemne dotkla Alucardovej a myšlienka znela: "Vypočuj ma prosím."
"Co chceš Severusi, doopravdy nemam chuť poslouchat tve sebeobviňujici žvasty ani jine omluvy, jsem unaven, tebou...tvym jezdcem a to malou nevděčnou osubkou elfskeho puvodu, ktera mi ustavičně něco vytyka a strani se každeho meho doteku.....jako bych byl něco hloupeho a odpuzujiciho."
"Teraz nejde o ospravedlnenie, ani o sebaobviňovanie ani o víčitku. Stalo sa niečo čo si neočakával keď si nechal Ceowulfa piť svoju krv. My takmer sme prišli o svoje puto." Severus počkal na Alucardovu odozvu.
"Ano, životy osob, kterych mam rad, mi za to staly.....musel jsem."
Severus sa na Alucarda vydesene zadíval: "Tak ty si, ty si vedel čo sa stane?" Vyhŕkol neveriackym tónom.
Alucard pomalym krokem obešel drači hlavu a zamiřil k Bladeovu krku, aby na něho mohl naskočit a sklouznout po něm na jeho zada.
"Znam sebe," pokračoval, "....a to co dokaže ma krev....co je na tom divneho?"
"Nič, ale mohol si nás varovať. Videsilo nás to. Práve preto sme sa ihneď leteli poradiť z Val´kaesom. Mysleli sme, že o tom ani netušíš. Každopádne to čo som pôvodne chcel je dokázať ti, že sme neprezradili čo si v skutočnosti urobil a to kto si." Po týchto slovách odovzdal Alucardovy myšlienok kompletný priebeh Ceowulfovho rozhovoru z Val´kaesom.
"Nedovolil by som si ťa zradiť! Už nie!"
Dodal napokon.

"Proč se na to rovnou nezeptate jeho samotneho?!!", zavrčel Blade a znělo to docela strašidelně přimo životu nebezpečně. Jeho obrovska hlava se totiž přibližila na necelych deset centimetru od te Ceowulfove a pak zcvakla zuby. Normalni člověk by se v te chvili uděsem počural. Ceowulfova však polil studeny pot a přestal na chvili dychat.
To jak byl Blade naštvany se nedalo popsat, jeho černo-zlate šupiny začinaly vztekem bělat a z jeho nosnich direk začal vychazet sirny kouř. Jeho obrovska tlapa ze zaduněnim dopadla vedle Severuse, ktery se už už chystal na pomoc ke svemu jezdci. Blade natočil hlavu na Severuse a tiše mu v mysli zavrčel:"Ani to nezkoušej..." z jeho pysku odhalujicich řadu dlouhych ostrych zubu, dalo krasně vidět, co tim mysli.
Ceowulf se pohnul, Bladeova morda se nezkutečnou rychlosti udělala totež v jeho směru a vypustila tenky proud modreho ohně, ktery necely metr od temneho elfa vytvořil velkou spalenou diru.
"To by stačilo!" Ozval se Alucard nahlas a v mysli dodal:"Nebuď jako Severus, Blade, neudělej stejnou chybu...nestoji ti za to...jestli o našem tajemstvi vi někdo jiny, už s tim nic nenadělame, duvěřovali jsme těm u kterych jsme doufali, že budou natolik inteligentni a s velkym pocitem sebezachovy, že to neprozradi....ale jak vidiš...opak je pravdou." V Alucardovych myšlenkach šla slyšet smutna hořkost.
Blade se otočil na sveho jezdce, jeho dobělava rozžhavene šupiny vratily se do puvodni barvy, možna ještě vic potemněly. Opatrně se dotknul sveho jezdce. Alucard se opřel o jeho hlavu a pohladil Bladea pod nozdry v mistech kde kuže začinala obepinat maly zlaty ružek.
"Pojď muj drahy přiteli, leťme odsud...nestoji nam za ztratu dalšiho času." pronesl tiše kyneth.

Musím Vám říct, že chodit sama ještě umím. A pravděpodobně i dostat se na draka." promluvila Ylthin k Alucardovi, "Zvlášť pokud ten drak stojí o terasu níž, takže na něj prakticky stačí vejít," dodala lehce ironicky. Blade na to nikterak nereagoval. Možná až na lehký údiv, který se mu zrcadlil v očích. Ženy s ním většinou takhle nejednali.
"Dobře, tak polopatě. Mohl byste mě postavit na zem?" zněla další Ylthininy věta. Teprve když se doopravdy ocitla na zemi, asi dva kroky od Bladeovi hlavy, zareagovala na další části Alucardovy výpovědi: "Omlouvat se mi vůbec nemusíte, ale jedno mi řekněte. Kde je Ceowulf?"
Tahle otázka se ale zodpověděla sama.
__________________________________________________________________________________

Dřív než ty dva kroky stihla udělat, u voliéry se totiž objevil i právě jmenovaný. Menší Severus mohl přistát přímo na plošině před jejich, teď již bývalým, domovem a tím je trochu vylekal.
A aby to s těmi šokujícími částmi dnešního dne měli rychle zasebou, Ceowulf rovnou oznámil Alucardovi: "Obávám se, že minimálně já a Severus budeme muset strávit ještě jeden den zde. Potřebuji si něco dořešit. Nevím, jak jste domluven s vašimi přáteli. Ovšem pokud já mám k disozici draka a ostatní pouze koně, tak bych Vás měl během zítřka dohnat i pokud se rozhodnete, že vy budete pokračovat dál podle plánu."
A už jen k Severovi zašeptal: "Ten jeho dar je sice úžasný, ale má jaksi pár vedlejších účinků a těm my do zítřka společně s Val´kaesem snad přijdeme na kloub."
Což ale zaslechla i Ylthin a její zvědavost už nešlo uhasit.
"Tak! Je mi jedno kdo, ale někdo z Vás mi vysvětlí, co se tady dělo."

"Jsem rád, že aspoň někdo se baví," pronesl trochu sarkasticky. Pak mu ale došlo, že Severus za nic nemůže. Nebo alespoň nemůže za jeho špatnou náladu. Nebyl to on, kdo mu přibouchl prsty, které ho ještě teď bolely. Včera večer to nebyl on, kdo poškodil oltář a znemožnil mu tak podívat se znovu na tu desku, stejně jako vždycky totiž spal s ním a Ylthin. U tohohle jména se najednou zarazil.
"Severe, Ylthin!" zopakoval ho nahlas.
"Co je s ní?" zajímal se drak, i když byl na Ceowulfa trochu nevrlý, za to jeho přivítání.
"Nevím. Nevím, co by s ní mělo být. Neviděl jsem jí od té doby, co za mnou ráno sbíhala z voliéry," uvažoval dál a stále nahlas Ceowulf. Najednou se prudce otočil na Severuse, "myslím, jsme jí jaksi asi někde pozapoměli." Severus v tu chvíli nevěděl, jestli se má smát, nebo vyděsit. Formulace o pozapomenuté sestře mu cukala koutky, Ceowulf se ale tvářil dosti vážně. A Severus si musel přiznat, že ji od rána také neviděl.
"A nemyslíš, že je možné, že odešla s těmi ostatními?" zeptal se, i když předem tušil, jaká bude odpověď. A ta taky zazněla.
"To opravdu nepovažuji za příliš reálné, můj dračí příteli."
___________________________________________________________________

"No, alespoň, že sis na sestřičku vzpomněl dřv, než jsme se dostali kdoví do jaké země na dalekém východě," poznamenal Severus, snad na oplátku za tu Ceowulfovu uštěpačnou poznámku. Teď už se nad tím nepokrytě usmíval. A taky letěl. Přímou a nejkratší cestou k voliéře. Ceowulf ho tam navedl a on už měl tuhle cestu za dnešek nacvičenou.
"Poslyš, a jak víš, že zrovna k voliéře? A jak tě to vůbec všechno napadlo, tak najednou?" kladl jednu otázku za druhou. Teď, když si nemohli vzájemně číst v mysli, začalo Ceowulfovi připadat, že Severus má těch otázek nějak moc. I když ve skutečnosti už dávno myslel na něco jiného, přesto odpověděl.
"Mě to nenapadlo. Mně to Ylthin sama řekla." Severus zapoměl mávat křídli. Klesli o pár desítek centimetrů.
"Prosím?!" zeptal se, jestli dobře slyšel.
"Ylthin mi to řekla." zopakoval.
Teprve teď si to uvědomil i on.

Ylthin jak měla zavřene oči, tak na chivili na tom přijemnem sluničku zadřimala. Probudil ji z bezesneho spanku, prudky zavan větru, nechtělo se ji však cokoliv se svym tělem dělat, dokonce ani nadzvednout vička, aby zjistila co se děje, jenže během chvilky ty vička musela zvednout.
Otevřela oči a samym ulekem vyjekla:"Co to dělate?!"
Alucard se taky polekal, a malem divku upustil:"U dračich křidel, Ylthin! Malem mě z vas klepla pepka!"
"Proč mě držite v naruči?!"zazněla dalši divčina otazka s nadechem paniky."A kdo je pepka?"
Kyneth divku trochu nadhodil, aby se v rukou držela lip, mezitim od kraje balkonu terasy vykoukla obrovska drači zlato-černa hlava, Alucard zamiřil k ni.
"Myslel jsem, že spite." Oduvodňoval muž."Tak jsem Vas nechtěl budit.....apropo musim se Vam omluvit...zapomněl jsem na Vas....jakmile budeme na Bladovi bezpečně usazeni, pustim Vas."

Premožená nakoniec skončila Lilith. Vstala a otrepala sa od prachu.
„Veľmi si sa zlepšila, ale v tréningu netreba poľaviť. Nikdy nevieš proti komu sa ti pozemný boj zíde. A zajtra ti dohodnem súboj z Gabrielom. Dúfam, že si to z Tanzi skúšala.“
„Samozrejme!“
„Už sa teším na možnosť kedy to posúdim. Severus.“
Ancalagon mu krátko uklonil hlavu na čo Severus rovnako odpovedal.
Severus sa potom postavil pred Lilith a zamával krídlami. Zmietol tak z nej všetky zvyšky prachu.
„Čo ty tu?“
„Ceowulf si potrebuje v meste niečo zistiť a keď som videl že si tu...“
Už nevedel ako pokračovať. Chcel jej toho povedať toľko, že nevedel čím by mal začať. Lilith však očakávala, že bude pokračovať.
„Vieš, ja no, mi dnes odchádzame na východ a keď som ťa tu tak videl myslím si, že by bolo na mieste sa rozlúčiť.“
Lilith nevyzerala šťastne. A to sa mu nezdalo dobré, ale zároveň to znamenalo aj to, že jej určite nieje ukradnutý. Prisadla si k nemu, oprela sa oňho, obtočila si svoj ocásek z jeho a zdvihla hlavu zo svojim sklenným pohľadom. Nebol si istý či je to tá správna chvíľa. V tejto situácií sa ocitol po prvý krát vo svojom živote. No
ako mu kedysi povedal Alucard: "Aj tá najkratšia chvíľa v tvojom živote môže byť najdôležitejšia tým, že bude možno jediná."
A tak jej teda oblízol čumák. Sám bol prekvapený, pretože oblíznutie opätovala.
„Chcel by som ti povedať...“
„Zadrž, viem, čo chceš povedať, hoci som rovnako neskúsená ako ty a ešte od teba mladšia. Ver mi, všetky samičky akéhokoľvek druhu takéto veci vycítia...“
Vetu zakončila neurčito.
„A?“
Miesto odpovede ho ešte raz oblízla aj on ju. No to sa už ráznym pevným krokom vrátil Ceowulf a Severus len dúfal, že aspoň on ho pri tom nevidel keď si ich už možno stihla všimnúť polovica trénujúcich drakov.

Obrátil sa teda späť k Val´kaesovi.
„Dnes ráno odchádzame na cestu na východ...“
Zámerne urobil pauzu. Vedel, že Val´kaesovi napadne čo sa tým chce spýtať.
„Daj mi chvíľku!“
„V poriadku vrátim sa sem aj tak sa chcem na niečo pozrieť.“
Znovu hodil očkom po Severusovi no ešte stále bol s Lilith.
„Samozrejme z drakom by som sa na to pozrel rýchlejšie.“
A vykročil smerom do Formenu. Mal namierené na osudové miesto Sendarov chrám. Musel vedieť čo je virité na tej doske. Mal pocit, že je to nesmierne dôležité. No už pred vchodom do chrámu videl, že niečo nieje v poriadku, vchod bol totiž pevne zavretý zatarasený. Zastal a päsťou zabúchal na bránu. Priezor na nej sa otvoril a okamžite ho napadli slová jemu adresované:
„Zmiznite preč, nemáte tu čo hľadať!“
Priezor sa už už zatváral no Ceowulf tam ešte vopchal ruku:
„Čo sa stalo? Prečo je chrám uzatvorený?“
„Včera sa sem niekto vlámal a poškodil chrámový oltár!“
Potom sa bezcitný priezor zabuchol aj z Ceowulfovími prstami. Zaklial, chytil si ich druhov rukou a pritlačil na stehno. Evidentne tu teraz nikto nebol vítaný.

Severus nechal radšej na Ceowulfa aby sa dozvedel o situácií čo najviac. Zauímavejší teraz bol tréningoví súboj ktorý sa odohrával priamo pred ním. Lilith a Ancalagon trénovali boj na zemi. Je svätá pravda, že dračie vzdušné súboje sú oveľa impozantnejšie. Tie pozemné sú takmer identické ako boje iných zvierat. Tréningové boje sú však o to ťažšie, že súperi sa snažia jeden druhého nezraniť. A tak Severus sledoval kočkujúcu sa dvojicu. Chvíľami sa však súboj mierne „povzniesol“, keď niektorý z nich zatrepal krídlami a vzniesol sa niekoľko centimetrov do vzduchu.

Val´kaes si zamyslene založil ruku pod bradu. Severus bol k tým dvom obrátený chrbtom a celý uchvátený sledoval Lilith.
„Prejavila sa ešte nejaká zmena?“
Spýtal sa po chvíli zamyslenia.
„Severus tvrdí, že mám iné oči.“
Val´kaes trochu nadvihol hlavu Ceowulfovi a uprene sa mu zadíval do očí.
„Hovoríš vyliečil?“
„No nie celkom, vraj sa budem môcť meniť na vlkolaka dobrovoľne.“
„A ako to dosiahol?“
Ceowulf ucítil štipnutie na ramene. Vedel kto je za to zodpovedný. Severus aj keď očarený bol zrejme stále dostatočne pri zmysloch a nezabudol mu pripomenúť, že ich Blade dôrazne varoval aby o tom nikomu nehovorili.
„To netuším, ráno keď som sa premieňal späť ma vzal do rúk a hovoril niečo o tom, že mi dá malý dar. Potom som zaspal a keď som sa zobudil povedal mi len toľko, že už sa budem môcť meniť z vlastnej vôle. Čo si o tom myslíš?“
Dychtil zistiť odpoveď.
„Neviem nič povedať určito...“
Začal Val´kaes vyhýbavo:
„...počkaj ak sa nemýlim tak ty nie si Severusov prvý jazdec?“
Ceowulf nesúhlasne potriasol hlavou.
„Vieš, Severus nieje prvý prípad draka ktorý prežil smrť svojho prvého jazdca. Hodci sú tieto prípady skutočne zriedkavé stávajú sa. Draci si nájdu nových jazdcov, no tak silné puto ktoré je v prípade jazdcov pre ktorých sa draci vyliahli od narodenia samozrejmosťou sa v prípade druhých jazdcov musí vybudovať.“
„Ale veď my sme to silné puto nadobudli ani nie po dvoch dňoch.“
Namietol Ceowulf.
„A práve z toho vyplýva moja teória. Vieš keď som ťa stretol po prvý krát po tom čo som ťa pohrýzol, mal si oči rovnako fialové ako ja. A teraz? Teraz ti sotva vidno dúhovky. Máš ich slabo sivé skoro až biele...“
„Chceš tým povedať že...?“
Prerušil ho Ceowulf.
„...sa na teba spolu z vlkolačím jedom akosi prenieslo aj niečo z La´varthov. Aj keď si to sám neviem vysvetliť ale to by vysvetľovalo to „prirodzené“...
Prstami naznačil úvodzovky.
„...puto ktoré vás až doteraz spájalo.“
„A nedá sa to nejako?“
„To neviem, ale chcel by som niečo vyskúšať. Keď bude najbližšie spln mesiaca premeň sa do vlkolačej podoby, nech to už bude akokoľvek bolestivé. Potom mi povedz či sa vaše spojenie zlepšilo alebo nie. Ak to tak bude tak to bude znamenať, že to má minimálne súvis z tým na koľko si vlkolakom.“
„Samozrejme.“
Prisvedčil Ceowulf. Obzrel sa po Severusovi, no ako zistil ten sa už nadobro nechal strhnúť slabosťou pre Lilith a stál iba pár metrov od nej.

No skôr než našli Val´kaesa zbadali Tenany. Nedalo sa ju nevidieť keď im preletela elegantným oblúkom priamo pred očami.
„Tenany!“
Zavolal na ňu Ceowulf. No Severus sa už sústredil na iný objekt záujmu ktorý sa nachádzal na bojovom cvičisku. Konkrétne to bola Lilith ktorá práve trénovala boj z Ancalagonom. Samozrejme nebojovali tak aby si ublížili ale ani to nevyzeralo úplne ako hra. Tenany sa vrátila k nim. Samozrejme nesedel na nej nikto iný než ten koho hľadali Val´kaes.
„Prepáčte, že rušíme váš tréning ale potrebujem si nutne pohovoriť z Val´kaesom.“ Tenany prikývla a začala zosadať.
„Severus dolu!“
„HM M!“
„Héj! Komu to hovorím?“
„Eh a čo jaj!“
Spamätal sa Severus. Nemohol sa na Lilith vynadívať. Mal aj šťastie, že Ceowulf mu teraz nevidel myšlienky. Preháňala sa v nich divoká a neskrotná Lilith. Najnádhernejšia akú si ju pamätal v žiare zapadajúceho slnka. V myšlienkach sa okolo neho vlnila, dotýkali sa.
„Mohol by si letieť dolu?“
„Samozrejme.“
„A kamže si sa to tak zadíval? Ahá.“
Zatiahol Ceowulf keď si medzi cvičiacimi zahliadol aj Lilith. Pristáli trochu ďalej od cvičísk aby nikomu neprekážali. Tenany ich nechala osamote aby mohli prebrať čo bolo treba.
„Takže čo odomňa potrebujete?“
Ceowulf zo Severusom sa na seba zadívali.
„No vieš ide o takú jednu...“
Severus štuchol do Ceowulfa.
„Jednoducho takto, Alucard mi pomohol zbaviť sa vlkolačej kliatby no neviem či v dôsledku toho alebo niečoho iného kontakt medzi mnou a Severusom značne utrpel. Cítim jeho pocity, no vôbec nie tak intenzívne. Skôr nezúčastnene ako by mi o nich iba hovoril. A vôbec nevidím jeho myšlienky. Čo sa mohlo stať?“

Na puli cesty k hostinci:
Alucard seděl na dračich zadech a nad něčem přemyšlel.
Bladeovi to nedalo a v mysli se ho zeptal:"Nad čim dumaš?"
Kyneth na jeho otazku odpověděl otazkou:"Poslyš Draku... nemival si někdy pocit...že si....na něco zapomněl?"
"Ne...a kdy bych měl ten pocit proživat?"
"No napřiklad, když cestuješ... přibališ něco do kufru a když už jedeš v tom dopravnim prostředku, tak ti pořad něco vrta hlavou, takovy pocit...pocit, že si něco zapomněl. A když se do toho kufru podivaš za tim co si potřeboval, najednou zjistiš, že je to to, co si zapomněl."
"Aha..."
"No a pravě...tenhle pocit teď mam....co jsem to...."
Alu se podrbal na hlavě:"Co sem...." a pak to přišlo, jako facka od dvěstě kiloveho chlapa, jako rana z nebes.
"Dopr....!!!" kyneth se praštil do čela a Blade se vyděsil z toho, proč ma jeho jezdec tak divně vykulene oči.
"Co je?!" Zastrachoval se drak.
"Blade otoč se! Vracime se k volieře!" Rozkazal odvažně Alucard, a zatim co drak provaděl ukon, kyneth vymyšlel omluvy, kterymi Ylthin zahrne.

Slunce už plně svítilo, když se Ylthin vracela k voliéře. Po kamených schodech vyběhla rychle a lehce. Všechno šlo daleko líp, než si cestou ta představovala. Když Belise slyšela, že ji posílá Alucard, stala se rychle velmi přátelskou a nakonec si celkem pěkně popovídaly. Bez větších problémů se jí povedlo uzavřít s ní spiklenecké přátelství a, nejspíš přesně jak Alucard chtěl, přesměrovat Belisin zájem na ni. Teď Ylthin vesele vběhla do jeskyně a v tom strnula. Všude bylo prázdno. Nejistě se rozhlédla kolem a pak vyšla ven. Prozkoumala zrakem okolí, ale všechn bylo, jak mělo být. Umístění, terasa, nebylo pochyb, že je na správném místě, i když v první chvli ji napadlo, že vběhla do cizího příbytku. Vrátila se zpět dovnitř, ale neobjevila tu nic moc zajímavého, až na pár zářících hvězdiček na zemi, u kterých nedokázala určit, odkud pocházejí.
Zachovala klidnou hlavu. Vyšla ven na terasu. Mohla sice využít své intuice a nechat se k bratrovi dovést, ale intuice obvykle nechodí po širokých dlážděných cestách, a za letu není vidět do lesů, takže by se pravděpodobně hledali daleko delší dobu. Sice nechápala, kam mohli všichni najednou zmizet, včetně toho mladíka s jeho drakem, pánem z města i Tennany, ale ještě méně pochopitelné jí přišlo, že by na ni všichni, jak její brar, tak Severus a nakonec i Alucard, zapomněli a odešli bez ní, kdyby to nebylo jen ryche a na chvíli. Jako nejrozumnější jí tedy přišlo posadit se na slunce, nechat se laskat jeho paprsky a čekat.