Paritá
Kraj sa pomaly ponáral do noci. Slnko, unavené po celodennom skrášľovaní oblohy z nej pomaly skĺzalo. Zlatistá žiara ustupovala z končiarov zasnežených vrchov, vrcholkov lesných stromov, ich odraz mizol z blištivých zrkadiel riek a jazier a všade v tom kraji si bral nadvládu tieň. A v tieni sa všetko mení. Zdá sa strašidelnejším a desivejším. Niekto by si myslel, že svit luny poskytuje aspoň akú takú útechu. No aj sám mesiac, ten ktorý strieda Slnko, nahrádza svit a ktorý tak uctievajú niektoré elfské klany vie byť veľmi nebezpečný...
To, že sa stratilo svetlo ho prebudilo. Akoby práve prišiel zo sna do reality. Alebo z reality do sna? Nech už to čo videl okolo seba bolo čokoľvek nepoznával nič. Hustnúce šero mu sťažovalo rozoznávanie predmetov. Nevedel kde je, ako sa sem dostal ani čo sa mu stalo. Vedel iba to, že žije. Vedel to pretože mu to napovedala bolesť. Pálčivá bolesť na pravom ramene. Bál sa naň pozrieť, nie to ešte sa ho dotknúť. Bál sa sám seba. Pretože akosi vedel, že už nie je sám sebou.
Komentáře
Přehled komentářů
Severus sa naspäť ponáhľal ešte viac ako letom tam. Nezaťažoval sa tým aby letel vo výške potreboval rýchlosť. Cesta späť sa mu ale zdala až neprirodzene dlhá. Nepoľavoval v tempe ani keď už pomaly nestačil z dychom. Keď uvidel miesto ktoré hľadal vrhol sa šípkou dolu. Takmer to neubrzdil a stačilo pár centimetrov a zastavyl by ho až strom.
"Som tu tu je cesnak!"
Na jeho zrevanie až Ceowulf podskočil od ľaku.
"Severus čo tu vyrevuješ? A na čo je nám pre pána Jána cesnak?"
Severus sa otočil a videl Alucarda stáť opierajúc sa plecom o okraj otvoru do jaskyne. Samím šťastím sa k nemu rozbehol zvalil ho a začal mu oblizovať tvár ako keby bol malým šteňaťom.
"No tak dosť, dosť, prestaň už. Ty si si z toho cesnaku tuším dal nie?"
Ritier odtláčal dakovu hlavu a smial sa pri tom. Na únavou prevládlo aspoň na chvíľu šťastie.
"Vážne už fakt prestaň. Som unavený musím si ešte oddýchnuť. Ty naňho zatiaľ dozri!"
Upozornil ho na Cewulfa a Severus ho konečne prepustil zo súkromého zajatia.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:09)Alucard se probudil, citil se slaby a unaveny. Věděl, že jeho schopnost regenerace dnešni noc hlavně rano malem selhala a on malem umřel. Hlavně nejvice kriticky okamžik nastal tehdy, když jeho organizmus začal vylučovat vlkodlači jed z těla. To doopravdy myslel, že zemře. Alucard se až zachvěl, jak si vzpoměl na okamžiky, kdy mu ten zvlaštni domorodec pokoušel se pomoc a použival na to sul a vodu....
spoločny příběh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:09)
Severus radšej pristál ďalej od polý a farmy. Potom sa opatrne prikradol k poliam. Vedel, že ho určite odhalia. Nešlo to inak aj keby vzlietol a pristál priamo na ňom zanechal by stopy. Ale to ho netrápilo. Trápilo ho to strašne zvláštne ticho a nič čo by sa dialo. Mal ešte jeden maličký problém, cesnak už nevidel tak dlho, že sa bál, či ho vôbec spozná. Pretože draci cesnak veľmi nejedávajú. No bol si úplne istý tým ako cesnak vonia. A tak sa postupne zohýnal ku každej hriadke až kým mu jeho nos nepotvrdil, že naozaj našiel čo hľadal. Nabral zopár hlávok otočil sa a vzlietol. Nebol si však vedomí toho, že od kedy pristál až pokiaľ odletel bol neustále na očiach. A oči ho aj pozorovali.
Ceowulf vylial obsah mysky späť do rieky, utrel ju záhybom svojho plášťa a odložil späť do kapsy s tým, že to nebolo posledný krát, čo v nej študoval svoje myšlienky a spomienky. Výzia tej tváre ho vystrašila. Aj napriek tomu, že si bol istý, že žiadny z tvorou ktorého kedy videl sa mu ani trochu nepodobal, čím viac nad tou tvárou rozmýšľal, tým známejšia mu pripadala. Bolo to veľmi zvláštne akoby to boly spomienky niekoho iného, nie jeho vlastné.
Společný příběh
(Adven, 2. 11. 2008 22:08)
Elf dočistil spícímu muži rány. Popravdě, nebyl si jistý, že je to muž. Nebo alespoň ne obyčejný. Teď mu to ale bylo jedno. Přemýšlel, jak daleko může být nejbližší vesnice. A taky, jak dlouho může skorodospělému drakovi trvat tam doletět. Počítal s tím, že drak využil poslední zbytky tmy a alespoň kus cesty letěl. Možná spíš celou. Nakonec mu ale zvědavost nedala a zvedl se. Vzal misku s teď již zakalenou vodou. Kdyžtak se bude vymlouvat, že šel pro čerstvou, kdyby byla třeba. Tušil, že by se mu nepovedlo draka obelhat, ale zatlačil tuhle myšlenku hluboko zpátky. Touha byla silnější. Nejdřív si ale stáhnul plášť z ramen a přehodil ho přez spícího muže. Pro klid velkých zubů a drápů. Nebo snad pro své vlastní svědomí?
Sprintem seběhl k řece. Cestlou vychrstl špinavou vodu. Klekl na břeh. Soustředil vše na jedinou myšlenku: Čím jsem byl? Doufal, že mu to pomůže najít odpověď na to, čím je teď a taky že přesné soustředění předejde předchozímu nekontrolovatelnému mumraji myšlenek. Ponořil misku a nechal své fialkově-modré oči spočinout na jejím dně. Najednou se mu odraz zablýsk vycházejícím sluncem. Dál zíral na dno elfí nádobky, ale zpět koukal někdo jiný. Snědá pokožka se proměnila v tmavou. Oči zrudli. Uši se protáhli. Nos zmenšil. Do mysli se mu vrátilo pár myšlenek, než se odtrhl.
"To jsem si teda pomohl," zašeptal do jasného rána.
Ten odraz nepatřil nikomu z žádného pozemského rodu elfů.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:08)Chtěl to udělat po čtvrte, když Alucard s vyciněnymi zuby ho zastavil tim, že tiše zavrčel. Bylo krasně vidět jeho bile ostre špičaky:"Ještě jednou a ja tě roztrham na cucky, ty sadisticky magore....." Alucard se skulil do embryonalni polohy a když to dělal něco mumlal,typu:"nechte mě konečně napokoji uzdravim se sam....jak mam těm prymitivum vysvětlit.....že mmuj reg...." ale to už nedořekl, protože stočeny v klubičko usnul.
spoločny příběh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:07)
Severus vedel presne kde hľadať ako je to ďaleko a ktorým smerom. Asi pred pol dňom totiž míňali jednu farmičku z krásnymi poľami.
"Bol by v tom čert aby nemali nejaký cesnak posadený!"
Hovoril si Severus. Pravdaže pol dňa to trvalo peši, ale keď ho niesli krídla a navyše sa hnal do predu, veď išlo o život, už za nejakú hodinku vydel pahorok za ktorým sa tá farma skrívala. Iba dúfal, že to už nieje pridlho. Mysľou bol stále pri Alucardovi. Stále sa obával, že spravil chybu ak ho nechal samého s tým mužom. Pahorok mal už krásne pod sebou a pred zrakom sa mu otvorilo malebné údolie na ktorom sa vynímal jeden jediný osamotený dom. Dom skôr domisko. Drak nezachytil žiaden pohyb. To ho potešilo ale bolo mu to zároveň aj podozrivé. Slnko už totiž vystúpalo privisoko nato aby na poliach žiadny z držobníkov nepracoval.
Ceowulf si opäť kľakol k Alucardovi ktorý zadriemal vyčerpaním. Misku si položil vedľa jeho hlavi. Ako ju pokladal na zem na hladine sa mihla akási tvár. Určite to nebola jeho vlastná tvár. Akoby čakal, že za ním niekto bude stáť, ale obzrel sa a nevidel nič iba chladnú skalu. Znovu strhol pohľad na Alucardovu tvár. Nasypal si na daľ soľ a odtiaľ ju zosypal do rany na krku. Alucard sa prebral. Telo mu stuhlo akoby v kŕči a pevne stisnutými zubami premáhal pálivý pocit. Ceowulf išiel načrieť rukov do vody aby soľ z rany zmyl. Znovu sa na hladine odrážalo niečo čo evidentne nebola skutočnosť. Videl tam totiž hviezdne nebo. Keď Alucardovi omyl ranu položil si na chvíľu hlavu do dlaní a potichu zaklial. Šúchal si prstami spánky:
"Kým som do pekla bol?"
Povedal potichu niekoľko krát za sebou až kým sa mu to nepodarilo znovu vyhnať z hlavi a postup zo soľou a vodou nezopakoval ešte tri krát.
Společný příběh
(Adven, 2. 11. 2008 22:07)
Jen co se naklonil nad říčku a ponořil misku do vody, rozlil se mu myslí velmi zvláštní pocit. Jakoby mu do hlavy lili litry něčeho. Přesněji litry myšlenek. Zatočila se mu z toho hlava. A pak mu to došlo. Byli to jeho vlastní vzpomínky. Jakoby do něj proudili z odrazu jeho vlastních očí na dně té elfské misky. Měl ale v hlavě naprostý zmatek. Padl na kolena. Musel se násilím otočit k lesu.
A najednou zase nevěděl nic. Nic, než že mu nahoře leží jeho vlastní osud. Nepochyboval, že pokud by mu ten muž umřel, tak by nepochybně zjistil, co je to oko za oko, zub za zub. Ten zelený drak by mu to pravděpodobně parádně vysvětlit. Nabral tedy vodu a dával pozor, aby na dně misky znovu neutopil svoje oči a pak už s plnou miskou chvátal zpět k jeskyni. Zpátky k jeskyni, kde doufal zachránit dva životy. A možná ještě zkusit zjistit, co je na tom druhém tak divného. A pak plánoval ještě něco. Tajné vypůjčení. V nejhorším i krádež. Protože doufal chytit nějakou z těch vzpomínek ze dna misky.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:07)
Ceowulf došel k brašně zavěšene na stromě a otevřel ji. Našel sul, dal si ji do kapsy od kalhot pak z brašny vytahl dřevěnou misku, byla velice lehoučka a řezby a ozdoby na ni davali znat, že kdysi patřila nějakemu lesnimu elfovi.
Ceowulf tedy vyrazil k řičce. Ve chvili kdy prochazel kolem toho zraněneho muže, měl zvlaštni pocit, něco se mu na něm nezdalo a on nevěděl co.
spoločny příběh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:06)
Severus mal v hlave plné obrátky. Ak sa vyberie po cesnak sám a nechá ho s Alucardom osamote, riskuje, že by mohlo k niečomu dôjsť. Ak pôjdu obaja, Alucard nemusí dostať pomoc včas.
"Nejde to aj nejako inak?" Spýtal sa napokon.
Elf iba pokrčil plecami.
"Si vlkolak do čerta!" Zaklial Severus.
"Som ním krátko, od včera večera. Neviem nič zo svojej minulosti, neviem ako som sa ním stal, kde som a pomaly ani sám poriadne neviem čo by som mal v tejto situácií urobiť. Posledné na čo si spomínam je ako som sa našiel zo zubami zahryznutýmy do tohto muža a na svoje meno!"
Ceowulf hovoril rýchlim tempom a jeho hlas znel nahnevane. Akoby si vôbec neuvedomoval, že ten drak ho môže pokojne zabiť. Na svoje obrovské prekvapenie zistil, že drak je týmto jeho malým predstavením šokovaný.
"Tak ja... Vylož mi ho na chrbát. Poletíme k nejakej bližšej usadlosti."
"Na to bude a bojím sa, že už je neskoro. Tak aspoň tú vodu a soľ!"
Povedal si Ceowulf a vydýchol si, že aspoň čiastočne napravil svoje klamstvo.
"Voda je v rieke, soľ v tamtej kapse pri strome, ja idem po ten cesnak!"
Rozhodol sa zariskovať Severus a dôverovať mužovi o ktorom okrem toho, že je vlkolakom nevedel absolútne nič.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:06)
Svymi dlouhymi prsty jemně odsunul latku z ran a prohlidnul si je. Najednou se zarazil. Přimo mu před očima totiž jedna z nejškaredějšich a nejhlubšich ran se pomalu zatahovala a hojila se. Trochu znejistěl, jakmile si však znovu připoměl drakuv ostry ocas miřici na jeho osobu. Tak ho to přimělo konat:"Budu potřebovat vodu, hodně soli a česnek."
Drak zavrčel:"Voda a sul by tu byla, ale nemame česnek....na co ho potřebuješ?"
Elf se znovu podival na bledeho muže, ktery začal mit horečku a opatrně pronesl:"Abych zastavil šiřeni vlkodlačiho jedu, potřebuji je aby se do neproměnil ve vlkodlaka." A v duchu si zaklel, vlkodlači vir muže měl už davno ovladnout. Tak proč jim tady lže.
spoločny příběh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:05)
Severus sa ale na elfa díval podozrievavo.
"Takmer si my zssabil priateľa a teraz čakáššš, že ti uverím a pussstím ťa?" Zasyčal.
"Severus."
Slabo sa ozval Alucard. Drak k nemu sklonil hlavu.
"Myslím, že by si ho mal poslúchnuť."
"Ja si nemyslím, že je to dobrý nápad."
Protestoval Severus, no to, že sa Alucard už neozval ho prinútilo konať. Podoprel svojho priateľa pri tom ako ho ukladal do trávy a potom opatrne sa približujúc zastal pred Ceowulfom.
Chvíľu sa naňho iba díval, Ceowulf videl z draka iba drápy na zadných tlapách, pretože ležal tvárou k zemi. Potom počul ako mu trhá povrazy. Ruky aj nohy sa mu uvolnili ale uvolnenie znamenalo aj bolesť. Nejakú chvíľu sa nevedl postaviť až to nakoniec zariadil drak. Schytil ho a postavil na nohy ako keď vitiahnete muchu z medu. Nohy však odmietly poslušnosť a on spadol na všetky štyri. Kolenačky sa doškriabal až Alucardovi.
Společný příběh
(Adven, 2. 11. 2008 22:05)
Cítil se hrozně. Vinně. Ublížil mu. Nevěděl proč, nevěděl jak. A teď ten hrozný, neznámý pocit. Navíc drak na něj hleděl dolů s nenávistí v očích, což v něm vzbuzovalo další nepříjemné pocity, tentokrát ale jiného rázu. Ale těžko to dráčeti vyčítat, obzvláště pokud ten muž byl jeho přítel...
Doufal, že nelhal, když řekl, že mu může pomoci. Cítil, že jinak by pro něj bylo vše ztraceno. Cítil to, a to nejen pro ten nenávistný pohled velkého zeleného tvora.
"Rozvaž mě, prosím!" přikázal příkře, i když na temného elfa velmi slušně drakovi, přičemž se snažil vydolovat z paměti všechny zbytky léčitelských moudrostí svého starého rodu.
Společný příběh
(Alexisss, 2. 11. 2008 22:05)
"Pche," řekl jenom drak a stále ho pozoroval pronikavým pohledem.
"Umírá." řekl si elf pro sebe. Díval se na toho muže. Na hrudi a krku měl hluboké šrámy a jeho rty byly čím dál tím více bledší.
"Bude v pořádku." zavrčel Severus. Ceowulf se lekl a probral se ze zamyšlení. "Ne. Umře." vzdoroval drakovi. Teď se určitě smrti nevyhne. Ještě chvíli se díval na muže. "Mohu mu pomoci."
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:04)
"Si vpořadku?!" Zeptal se drak chvějicim se hlasem.
"Severusi neřikej, že se bojiš, vždyť si větši než vlkodlak a silnějši.....a..." na Alucardovi stale ležicim na zemi bylo vidět, jak diky ztratě krve upada do spanku. Severus nevěděl co dělat, byl ještě drače s timhle ještě neměl zkušenosti.
Jemně čumakem vžduchnul do sveho přitele a nalehavě se zeptal:"Co mam dělat? Co s nim....mam dělat?"
Než se rytíř propadl do teple naruči spanku stihl ještě zamumlat:"Svaž ho..."
Ranní sluničko pošimralo Ceowulfa na nose, chtěl se podrbat, když si uvědomil, že nemuže. Otevřel oči, chvili mrkal do slunička proudiciho přes listy stromu a pak se podival na duvod proč se nemohl pohnout. Viděl, že je svazany a take, že je přikryty nějakou dekou. Jeho pohled se přesunul k stale planoucimu ohni vedle ktereho ležel a pak padl na dlouhy zeleny šupinaty ocas jehož vražedně ostra špička miřila pravě na něho. Naprazdno polknul.
Najednou zazněl varovny trochu syčici mužsky hlas:"O nic sse nepokoušej!"
Ceowulf se setkal s velice nazlobenym zlatym dračim pohledem.
Drak se trochu pohnul a stahnul k sobě obrovske křidlo, kterym něco u sveho těla zakryval.
Temnemu elfovi se naskytl pohled na smrtelně nadherneho lidskeho bledeho muže potřištěneho zaschlou krvi od praveho ucha až po širokou hruď. Jeho krev na slunečnich paprscich zvlaštně se leskla. Muž ležel na boku opřeny o teply drači bok a pravidelně oddychoval.
Elf se trochu zachmuřil a kromě toho, že si vzpomněl na svoje jmeno a co je vlastně zač si nic jineho nepamatoval. Ale věděl, že muže pokousal on.
V obecne řeči zamumlal:"Mrzi mě to."
spoločny příběh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:04)
Aj Alucard bol oslabený stratou krvi. Mal chuť toho elfa zo seba zhodiť a zabiť ho aby už nikomu nemohol ublížiť. No to by teraz nedokázal ani keby bol v plnej sile. Nemal pri sebe, žiadnu striebornú zbraň. Iné na vlkolakov v podstate nepôsobyli. Ako tak nad tým rozmýšľal, zmocňoval sa ho veľký strach. Veď, bol práve pohryzený. Už teraz sa desil toho, čo prinesie najbližšia noc. Severus, mohol by mu pomôcť? Mal by ho volať alebo čakať, či sa drak o svojho priateľa začne báť. Alucard nechcel na seba volaním pútať pozornosť. Tu bol jeden vlkolak, ale kto vie koľko a aké tvory skríva tento les.
A Severus si veruže starosti robyl. No zvuky súboja mu na odvahe nepridali. No nakoniec sa prinútil prejsť temnými zákutiami a tam medzi stromami našiel ležať Alucarda a na ňom ležal akýsi neznámi mladík.
"Severus pomôž mi. Dostaň ho zo mňa!"
Drak sa zaprel predními labami a odtlačil telo neznámeho z Alucarda. Muž v ktorom spoznali temného elfa ďalej spal. Vyzeral skôr akoby bol omráčený a Alucard tam ležal vedľa neho. Nemohol vstať, mal pocit neskutočnej únavy.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:03)
Alucard se postavil sundal si brněni a lině se protahnul. Zeleneho draka pochutnavajiciho na zvěřině si nevšimal a pomalym krokem zamiřil k lesu.
Severus ho tiše sledoval a pak s plnou pusou zamumlal:"Ffkamff deš?"
Muž se znovu protahl, trochu zivl a s usměvem na rtech v odpověď pronesl:"Přiroda vola."
Drakovi doklaplo co tim myslel a už si počinani přitele nevšimal.
Alucard už byl dobrych 2O metru od ohniště. Zastavil se, rozhledl kolem sebe a pak u jednoho stromu zkontaktoval z přirodou(poz.a.:vyprazdnil močak:)). Když byl hotov tak se rozhledl kolem sebe, měl totiž pocit, že něco zaslechl. Když však nic nezaznamenal, řekl si, že se mu to asi jenom zdalo. A tak vyrazil zpět k ohniště. Něco mu připadalo divne a on nevěděl co. Prošel par metru a pak se zarazil. Konečně si uvědomil co mu vadilo, co mu připadalo divne....on nic neslyšel....žadne obvykle nočni zvuky....jakoby vše utichlo. Za sebou uslyšel šustěni, o kterym myslel, že se mu to jenom zdalo. Otočil se a najednou ho něco napadlo. Neměl ani čas zareagovat.
To něco se mu zahryzlo do krku. Pokusil se branit, zabořil ruce do chlupateho černeho kožichu humanoida. Ale vaha toho dotyčneho a ruce s drapy, ktere chytly ty jeho, mu obranu znemožnily.
Alucardovi na mysli vytanulo, že ho asi napadl vlkodlak. Uvědomil si, že je ztraceny, zatmivalo se mu před očima a jedine čemu se divil bylo, proč mu vlkodlak neroztrhal hrdlo, hned jakmile na něho vlkodlak skočil.
Rudy zavoj a chuť po krvi a masu ve vlkodlakovych očich mizel, vzpoměl si dokonce na svoje jmeno, ktere mu jako naschval připominalo, čim je teď....jeho jmeno bylo Ceowulf a kdysi byl temnym elfem.
Ceowul se pomalu vzpamatovaval, citil jak znovu nabyva lidske podoby, taky si uvědomoval, že je nějakemu muži svymi jako u upiru ostrymi zuby zahryznut do krku. Citil mužovo teplo proudici v jeho krvi. Taky si byl vědom toho že pokud, nepřestane sat jeho krev, tak to teplo zmizi a to on nechtěl.
Aby mu neubližil ještě vic opatrně vytahl zuby z jeho krku. Pokusil se slezt z toho člověka, ale byl tak slaby, že se na nic nezmohl a tak se na něho znovu zhroutil, během chvili ukoleban lidskym teplem usnul.
společny príbeh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:02)
"Nabudúce ma varuj! Stačilo niečo málo a mal by som tvár ako maur. A okrem toho... . Počúvaš ma vôbec?"
Alucard si dal ruky v bok. Mladý drak mu skutočne nevenoval ani štipku pozornosti. Tú už venoval niečomu čo Alucard zjavne nevidel a nijako nevnímal lebo ani nemohol.
Muž sa blýžil ku skale opatrne nie však bojazlivo. Za chrbtom sa ozvalo zavitie vlka ktoré uchytilo jeho pozornosť. Otočil sa a svit mesačného kosáka mu padol do tváre a vnikol do očí. Začal ťažko dýchať, potom sa celý roztriasol. Dostal neuveriteľnú chuť na surové mäso a čerstvú krv, no ešte stále si uvedomoval, sám seba aj svoje konanie. Chrbtom pritlačený ku skale ju obchádzal. Keď už bol v jej tieni otočil sa. Ten tvor mu bol otočený chrbtom. Bol zohnutý a na čom si si pochutnával pretože pri tom nechutne mľaskal. Bol celý chlpatý a dobre stavaný. Viac pre šero z toho tvora nevidel a ani vidieť nechcel, lebo ten tvor si náhle uvedomil, že za ním niekto stojí a otočil sa. To už ale pozoroval utekajúceho muža. Bežal zo všetkých síl. Prebehol cez rieku a bežal nevnímajúc okolie. Mesiac sa skryl za vrcholky borovíc. Uvedomil si, že odrazu lebšie vidí, počuje, cíti a beží po štyroch. Priťahovala ho žiara plameňov ktorú videl na zvdialených kmeňoch stromov ako slabučké odlesky. Počul pukotanie toho ohňa a cítil dve rozlišné pachy. Nevedel však určiť komu patria a čo znamenajú.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:02)
"Hej to neplati!!! Měl jsem brněni se všemi zbraněmi co mam a dohromady to važi tunu a to nemluvim, že na rozdil od tebe ty.....ty ...ty drače...nemam čtyři nohy a...a..."
Zeleny mlady drak se rozesmal.
"Čemu se směješ Severusi, ja to myslim važně!"
Drači podrostek přestal se smat na cele kolo a velice važně se zatvařil. Toto odmlčeni přinutilo muže ve zbroji vzhlednout od ohniště, ve kterem už vic jak 5 minut se pokoušel rozdělat oheň.
"Co je?" Zeptal se znervozněně, když si všiml dračiho vyrazu.
Drače si velice pomalu dokonce demonstrativně přiložilo si jeden prst na jednu ze svych nozder a pak tou druhou najednou fouklo. Než muž stačil zareagovat, oheň byl zapalen, konečky jeho dlouhych vlasu taky. Ještě štěsti, že se mu je podařilo včas uhasit. Pohledem, ktery by mohl zabijet se kouknul na draka umirajiciho smichy.
"Ha-ha-ha." Pronesl ironicky.
"Když drače konečně popadlo dech zavrnělo:"Omlouvam se ti Alucarde, ale nemohl jsem si pomoct."
Společný příbeh
(Adven, 2. 11. 2008 22:01)Pozorně si toho tvora prohlížel, přičemž vrátil svou stříbřitě lesklou, lehounkou zbraň zpět do pochvy. Během několika vteřin už první aktér této scénky zmizel v lese, aniž by si ho všiml. Druhý tvor evidntně tušil, že nejsou na mýtině sami. Když doběh k lesu, otočil svou velkou hlavu směrem k vodě. Ve světle měsíce se zalesklo velké, tmavé, nekonečně hluboké oko. Už jenom krátký pohled do něj vzbudil u vysoké postavy blízko říčky zvláštní pocit. Ani ne nepříjemý, ale zvláštní. Pak už i on zmizel do lesa. Snědá postava dole u řeky se jakoby probudila z transu, do které ho uvedla hloubka tmavé zornice i na tu dálku. Tato příhoda, byť bez jakýchkoliv důsledků, mu ale ukázala, že není v lese sám. Na noc by to chtělo nejspíš nějaký úkryt, radila mu intuice. Nejlépe i rozdělat oheň. Jak se upnul na tuto myšlenku, nevšiml si ani modrého odlesku na tmavé hladině říčky, kterou přeskakoval cestou za tmavým obrysem skály, v níž doufal najít úkryt.
společny přiběh
(Sheewa, 2. 11. 2008 22:01)
Najednou se zpoza stromu vyřitil nějaky muž, zakopnul, spadl, znovu vyskočil na nohy a rozběhl se v jeho směru.
Svymi fialovomodrymi oči sledoval jeho počinani, pro jistotu tasil meč. Muž si ho jakoby ani nevšiml proběhl kolem něho, něco zvolal v jemu neznamem jazyce a jakmile doběhl k řičce přeskočil ji. Fialovomodre oči ho neměly čas sledovat dal, protože tam kde se před chvili objevil ten muž, objevila se i nějaka zvlaštni přišera, ktera nabrala stejny směr. Byla aspoň o metr větši než on. Měla čtyři tlapy, řadu ostrych zubu, nějake podivne lesknouci šupiny a celkově vypadala dost strašidelně.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28
spoločny příběh
(GirappAWt, 2. 11. 2008 22:10)