Jdi na obsah Jdi na menu
 


Príbeh s pracovným názvom "PlanesWalker"

26. 10. 2010

Tržnica bola plná vôní a pachov čerstvej krvi z mäsiarskych stánkov. Janine sa však nepristavila ani pri jednom z nich. Inokedy by medzi stánkami strávila aj pol dňa aby si vypočula novinky z druhého brehu Bieleho mora a kúpila si maličký plátenný váčok s levanduľou aby uvoľnila ťatý vzduch za závesmi svojich nosidlách ale tento krát nemohla. Nie dnes! Nemohla si dovoliť riskovať, že jej peniaze nebudú stačiť, a aj tak to nemuselo vyjsť. Našťastie jej otec ešte nezistil, že si požičala jeden z jeho mešcov. Keby to vedel tak jej štyria ochrancovia ju teraz nenesú v nosidlách ale z rukami za chrbtom späť domov k jej otcovi. Tržnica bola o tomto čase plná ľudí. Súboje v aréne boli už v plnom prúde a veľa ľudí malo namierené práve tam, a ona tiež. V duchu si hovorila, že sa pravdepodobne zbláznila, keď sa pokúša o niečo také ako získať Drápača. Janine nad tým dlho rozmývala už dlho predtým. Nebol to žoldnier, mohol byť teda spoľahlivejší, a aj napriek tomu sa dal kúpiť. Teda skôr vykúpiť. Ak bojoval v aréne bol to pravdepodobne otrok. Stúpal síce v aréne hore, prežil už niekoľko súbojov, ale k titulu mal zatiaľ zo vrtkých najďalej a preto by malo byť ľahšie ho od jeho pána získať, ako keby chcela Kamennú Päsť, alebo Strelca. Na viac hovorilo sa, že Drápač má talent na boj.

„Uvoľnite cestu ľudia, prosím. Uvoľnite cestu pre dcéru najvyššieho pokladníka...“

Desiatky ľudí na tržnici ustupovali, a tlačili sa jeden na druhého aby urobili aspoň nejaké to miesto pre jej nosidlá a oni postupovali smerom k aréne. Zastavili priamo pred hlavným vchodom. Kapitán jej stráží – zástupca kapitána osobnej stráže jej otca, teda otcov človek, odhrnul záves nosidiel a Janine vykĺzla von. Pod jej sandálmi sa zvíril prach.

„Vy dvaja strážte nosidlá!“

Prikázal veliteľ. On a ďalší strážny Janine nasledovali dlhou, sporo osvetlenou, vstupnou chodbou, na konci ktorej boli drevené, oceľou spevnené dvere. Na pravej strane pri stene pred dverami stál stolík, pri ktorom na stoličke sedel bruchatý, plešivý muž s mäsitou tvárou. Na stole mal položený tučný, pootvorený mešec a niekoľko menších, pri ktorých boli uložené štítky s menami. Mal tam aj zapálenú sviečku, atrament, brko a pergamen na ktorom mal zapísané mená tých ktorý uzavreli stávku na niektorého z bojovníkov. Chodbu plnila rada ľudí ktorý platili a z druhej strany oceľou vystužených dverí im otváral muž z kapucňou na tvári a za každým a jedným človekom dvere aj pohotovo zavrel, aby sa dovnútra nedostal nikto kto ešte nezaplatil. Nejakú chvíľku trvalo, než Janine prišla na rad.

„Dve zlatky na osobu za zápas.“

Zahlásil tlsťoch.

„Kedy príde na radu Drápač?“

Spýtala sa Janine.

„Ste fanúšik pani?“

Prikývla.

„Príde na plac hneď ako skončí tento zápas.“

Janine si siahla do vrecka a položila mužovi na stôl štyri zlaté.
„Títo páni si zaplatia sami.“

Upozornila tlsťocha. Nemohla však ujsť. Ešte nie. Obaja muži tlsťochovi hodili do mešca po štyroch zlatých a zo šomraním ju nasledovali za dvere a potom hore točitým schodišťom, po ktorom už postupovalo aj pár ďalších ľudí čo platili ešte pred nimi. Nakoniec vyšli na prvé podlažie trojpodlažných balkónových priestorov pre divákov. Všetky tri podlažia boli plné a všetci skandovali:

„Červený Pes, Červený Pes, Červený Pes!“

Zápas ktorého hrdinom bol zjavne tento Červený Pes, práve prebiehal, v kruhovej aréne uprostred ktorej bol ježko z polámaných mečov, okolo ktorého boli štyri stĺpy z ktorých viseli reťaze. Po obvode celej arény bol žliabok v ktorom horel olej. Zápasníci bojovali bez zbraní. Trhali sa na kusy vlastnými rukami. Vysoký muž podľa vzhľadu severan, s červeným psom na špinavej, pôvodne žltej bojovej tunike, držal za ramená menšieho, plavovlasého muža a kolenom ho udieral do hrude. Potom ho vzal za jednu ruku, podkopol mu zozadu nohy a prehodil ho na chrbát. Potom mu položil nohu na ohryzok a prudko ňou trhol, navzdory tomu, že menší muž mu nohu držal a snažil sa ju z krku odtlačiť.

„Dámy a páni.“

Rozliahlo sa po celom priestore arény.

„Našim víťazom je Červený Pes ktorý zabil Zlatovlasa. Týmto víťazstvom sa z neho stal Gladiátor. Teraz môže arénu opustiť a odpočinúť si. Gratulujem tým, ktorý uzavreli stávku na jeho víťazstvo. Výhercovia si výhru môžu vyzdvihnúť pri odchode z arény.“

Oznamoval vyvolávač všetkým prítomným. Červený Pes sa otočil a odkráčal do tunelu. Zavrela sa za ním oceľová mreža.

„A teraz, vychádzajúca hviezda, tvor, ktorý nedávno zrazil hlavy dvom elfským sestrám. Toto poľudštené zviera poznáte pod menom Drápač!

 

Dnes nastúpi proti trom  cizincum, otrokum vznešeneho Baldara!“

 

Mřiže na vzdalenych stranach areny se začinaly zvedat a na širy svět v pomalum tempu vypouštět čtyři bytosti.

Na jeden straně kračela humanoidni kočka mužskeho pohlavi s ohnivě rudymi vlasy, v  a na druhe trojice lidi, 2 muži a jedna....divka!

 

Jak se tak Waylin přibližoval k trojici hodnotil jejich slabiny i přes ten hluk davu zaroveň svym vybornym šelmim sluchem slyšel, jak ta divka něco největšimu z mužu řika a chyta za ruku.

„Belante!....To nemužeš, nemužeš někoho zabit jen tak!“

„Proč ne, řekli nam, že jestli ho zabijem, pusti nas.....tak ho zabijem.“

„Viš, že nas nepusti, a budou dalši!“

„Utečem! Měli jsme to udělat už davno.....no taaaak, Belante!!!“ Divka se pověsila na mužovo rameno a ani ho tim nezpomalila.

„Vy stujte opodal, ja to vyřidim a pujdem.“

Divka se pustila Belantova ramena, dala ruce v bok a vztekle dupla nožkou.

„Belante, ty si tvrdohlavy sobecky pitomec!....A tyyyyy Strajdere si stejny!!!....Když ho nechaš tohle dělat!“

Menši muž z dlouhymi blond vlasy, ktery by se dal se dal přirovnat k elfovi, rozhodil ruce a zanařikal:“Co zas ja??? Co jsem zas proved?!“

„No pravě že nic,  ty pitomče! Ty nikdy nic!“ Divka frkla a otočila se k nim zady.

Strajder nevěřicně zakroutil hlavou a dotkl se ramena o hlavu většiho Belanta.

„Kvuli ni jsme se do te šlamastiky dostali a ona nam tu ještě bude vyčitat naše nehezke chovani k nepřiteli.“

 

Waylin došel přesně do prostřed bojiště.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Búrka na mori 2

(GirappAWt, 6. 3. 2011 2:01)

Cez palubu sa preliala menšia vlna. Ešte sa ani ničoho nechytil už bol do nitky premočený.
„Zvinte tú plachtu inak nám ju vietor vezme!“
Napomenul námorníkov kapitán. Šestica mužov, vrátane Waylina ale iba márne bojovala aby vôbec plachtové laná boly schopný udržať.
„Strajder, poď sem!“
Zavolal naňho. Bez slova mu vložil do rúk napnuté lano.
„Máte tu niekto sekeru?“
„V podpalubý, v sklade!“
Waylin sa tam ponáhľal. Ďalšia vlna dosiahla svojimi mokrými prstami na palubu. Prúd vody si z mužmi robil čo sa mu zachcelo. Aj Strajder cítil silu vodného prúdu. Zaprel sa nohami o sťažeň aby ho nestiahol zo sebou. Pantheran sa vrátil z malou sekerou v ruke. Zdalo sa, že si niekde po ceste zabudol čižmi. Zastrčil si sekeru za opasok a chytil sa stožiara s hlavnou plachtou. Vystrčil pazúri a začal sa krok po kroku šplhať vyžšie a vyžšie pevne primknutý k stožiaru aby ho z neho porivy vetra nesfúkli. Keď sa dostal až na úroveň plachtového rahna, pustil sa jednou rukov a vzal do nej sekeru. Najrýchlejšie a najlepšie ako vedel začal stínať úchyt rahna.
„A teraz to poriadne držte!“
Zakryčal ale jeho slová zanikly vo vetre. Zdalo sa však, že ostatný to pochopili. Zovreli laná vo svojich rukách pevnejšie. Posledný krát sekol. Muži pod ním zvierajúc lano ustupovali pred padajúcim rahnom. Potom plachtu namotali okolo rahna tak ako keby rolovali koberec a zväzovali to plachtovými lanami. Pri zostupe zo stožiara na loď udrela ďalšia vlna. Nečakaná prudká sila spôsobila, že to Waylina odtrhlo od stožiara. Dopad nebol najmäkkší. Šmíkal sa po chrbte po palube. Pred očami mal medzeru v zábradlí do ktorej jeho sklz smeroval. Odrazu ho nejaká ruka chytila za tuniku a prudkým trhnutím ho postavila na nohy. Bol to Belant ktorý sa objavil na palube.
„Belant, čo ru robýš? Rozkázal som ti zostať v kajute a vykonávať samoopravy!“
Belant na to len mávol rukov a vystúpal na kormu, kde prevzal kormidlo od vysileného kormidelníka. Narozdiel od toho človeka Belantovy nerobylo problém udržiavať kormydlo v rovnakom kurze aj napriek silnému morskému prúdeniu.

Bouře, povstani

(Sheewa, 5. 3. 2011 19:30)

Vitr nabiral na sile. Dva pirati se objevili v podpalubi u vesel a otrokum rozkazali stahnout padla dovnitř a zavřit otvory na vesla. Rozkazy doprovazel byč. Voda s lodi začala pohupovat s větši silou. Pirati měli problem udržet se na nohou.
Berias a Esfirem se na sebe podivali a přikyvli jakoby na souhlas, čekali totiž na spravnou chvili a ta nastala ve chvili, kdy rozbouřena voda s lodi zhoupla. Pirat, kteremu viseli kliče od pout u pasu a který se nachazel Beriasovi nejbliž, švihl byčem a sletěl na zem, jeho smulou bylo, že sletěl přimo na zem vedle Beriase. Ten ho popadl za byč, který pirat stále sviral v ruce a uškrtil ho. Druhy pirat, to viděl, a pokusil se rozběhnout kamaradovi na pomoct, jenže další otrok se rozhodl pomoct a veslem které držel v ruce mu podkopl nohy. Hrdlořez spadl na zem, otrok ho stahl k nim a další věci co s nim otroci provaděli už divka neviděla.
Protože osvobozeny Berias hodil Esfirovi kliče od pout. Ten se odpoutal, pak osvobodil od pout i divku, popadl ji silnymi pažemi za utly pas, trochu pozvedl hněde oboči překvapenim a jakmile byli volni vysadil ji na vyvešenou dřevěnou podlahu, po které chodili teď už mrtvi pirati. Esfir kliče hodil dalšimu z otroku.
„Teď je nejlepši čas převzit loď do našich rukou.“ Pronesl Esfir tak nahlas aby ho všichni i přes hluk vody slyšeli. Rozjařeni otroci zahulakali na souhlas a ti, co už byli osvobozeni od pout popadli co našli a vyrazili do hornich palub.

Búrka na mori 1

(GirappAWt, 27. 2. 2011 23:11)

„Všetci muži na palubu! Poďme, poďme!“
Keď to Strajder počul naposledy po vystúpení na palubu ho čakala banda hrdlorezov. Teraz ho čakalo niečo nie menej príjemné a ťažko povedať či nie aj horšie. Nemohol z istotou povedať že je už noc. Búrkové mračná boly všade na okolo. Blesky osvetľovali palubu. Prudký vietor si robyl z plachtou čo chcel. Každý kto na palube bol sa niečoho držal a zároveň držal nejaké lano a snažil sa ho upevniť. Dážď bičoval palubu lode aj námorníkov.

Pred búrkov

(GirappAWt, 27. 2. 2011 23:09)

Strajder si z čela otrel pot. Odhadoval, že mu to trvalo aj viac ako dve hodiny než sa dostal do tohto bodu.
„Oznám stav funkčnosti!“
„Súčasná funkčnosť systému 62%“
„Stav filtračného systému a samoopravného systému?“
„Filtračný systém pripojený, samoopravný systém pripojený!“
Zhlboka si vydýchol. Len z núdzovou sadou spraviť zo 47% 62% bol výkon v ktorý pomaly ani nedúfal. Počas práce Belant mlčal. Zjavne sa uložil do úsporného režimu a nechal Strajdera v tichu pracovať. Raz sa objavil vo dverách Waylin. Sotva stihol oznámiť, že našiel Janine už ho vyprevadilo Strajderovo nie príliž prívetivé:
„Dobre ale teraz mám prácu!“
Potom sa už neukázal. Asi čakal kým Strajder nevíde sám. Otvoril priehradku núdzovej súpravy z pohotovostným lekárskym vybavením a vybral injekčnú pištoľ z dávkou nanobootov. Dával si pozor aby ihlu nezaboril prihlboko a nanobooty vstrekol do buniek organickej kože pokrývajúcej androidovo telo. Ak by bodol prihlboko nestalo by sa nič vážne. Tieto nanobooty boly naprogramované na regeneráciu buniek takže by Belantove interné systémy nijak nepoškodili. Akurát by prišli o jednu z dávok nanobootov. Ale keďže tých dávok celkovo nebolo veľa a ešte mohly byť k úžitku bol Strajder opatrný. Odložil pištoľ späť na miesto a kódom uzavrel box zo súpravou.
„Spusti samoopravný mód!“
Prikázal Strajder. Belantov pohľad sa k nemu obrátil. Chvíľu sa Belant na strajdera len díval a potom prehovoril. Znel oficiálne aj sa vyjadroval oficiálne:
„Veliteľ, žiadam o okamžité uplatnenie dodatkovej klauzuly /916 k zákonu o misiách vykonávaných mimo Harfarského planetárneho priestoru a všeobecného hviezdneho priestoru.“
Strajder sa nad tým chvíľu zamyslel. Klauzula hovorila o tom, že ak je život jedného alebo všetkých organických členov expedície na planéte ktorá je mimo priameho Harfarského pôsobenia v ohrození android má dovolené používať bojový mód a ak je to nutné priamo zasahovať do vývoja situácie na planéte v záuime záchrani života a ocharny zdravia.
„Zamietam!“
„PREČO?!“
Neovládol sa Belant a vyštekol zvýšeným hlasom.
„Nie je dôvod na okamžité použitie bojového módu, ak len nechceš teda rozstrieľať celú túto loď, čo pochybujem, že by bolo nápomocné pri hľadaní Zirnitri.“
Strajder vstal a zamieril ku dverám. Pokúsil sa ich otvoriť ale niekto ich z vonku zatlačil späť zrejme aby mohol prejsť v úzkej chodbe. Keď ich Strajder znovu pootvoril naskytol sa mu pohľad na Waylinov chrbát. Podopieral Janine a vychádzali na palubu.
„Kde ste boly?“
Oslovil ich.
„Summerlandský kapitán nás zapojil do veslovania.“
Odpovedala Janine ktorá sa k nemu otočila. Na tváry mala utrápený výraz. Strajder si pomyslel, že to bolo zrejme prvý krát v jej živote, čo musela vykonávať takú ťažkú prácu.
„Hej, poď vystriedať poslednú smenu!“
Zavolal na Strajdera námorník prichádzajúci zo smeru ktorým mierili Waylin a Janine. Strajder sa otočil aby vyšiel z dverí. Všimol si, že Belant sa snaží postaviť.
„Zostaň tu a dávaj sa do poriadku.“
Zabuchol a zamkol dvere. Za nimi Belant začal namosúrene a ešte krívajúc chodiť po malej kajute kolom dokola ako tiger v klietke. Jeho bojový mód mohol aktivovať iba hlasový príkaz veliteľa nasedenej jednotky v znení:
„Povoľujem uplatnenie klauzuly /916!“
Systém sa mohol aktivovať v prípade potreby aj sám, ale len za podmienky, že Belantove senzory nevyhodnotia Strajderove životné funkcie ako funkcie živého organizmu.
Veslovať úplne sám bez Waylina a Belanta ktorý by s ním zdieľali veslo bolo o čosi náročnejšie, ale aj tak nie až do takej miery. Summerlandská loď bola menšia, mala aj menšie veslá a teda menšiu váhu ktorú musel Strajder v rukách obracať. Naviac lavica bola akurát pre jedného, takže by si ostatný aj tak nemali kde prisadnúť. Po nejakom čase sa ale všetko zmenilo. Čas od času sa cez otvor pre veslo dovnútra vliala voda a vlny začali klásť väčší odpor. Loď bola citeľne nestabilnejšia. Prudké stúpania striedali ešte prudšie klesania z čoho vyplývalo, že plávajú proti vetru. Bubny ustali ako by uťalo.

2 čast přiběhu, loď otrokařu2

(Sheewa, 27. 2. 2011 19:22)

Berias se naklaněl nad mladičkym klukem a chranil ho svým tělem. Citil jak z ran od byče mu začina po zadech tect krev. Bylo mu to však jedno, musel splnit rozkaz svého pana.
Pan mu přikazal dostat kluka k nim, aby ho chranil. To bylo poprve, co se jeho pan slitoval nad neznamym. Berias netušil proč to jeho pan udělal.
Klukové huste, dlouhe, černe řasy se pohly a odhalily hluboky zeleny pohled plny bolesti a zmatku. Jeho zrak se chvili rozhližel kolem a pak zabrzdil na něm a chvili na mistě setrval.

Toto setkani nemělo dlouheho trvani. Další otrokař kopnul do Beriase a popadl kluka za ruky a posadil vedle jeho pana, připevnil mu na ruky okovy a švihl byčem:“Začni padlovat smrade!!!“ Zařval a pro potvrzeni svých slov použil byč ještě jednou.
Kluk se nenavistně zahleděl na pirata a pak položil ruce na padlo. Jeho ruce se začali pohybovat v rytmu, stejně jako Beriasove a jeho pana.

Divce se točila hlava, při padlovani, když se naklaněla dopředu, svět před jejima očima tmavl, když se narovnavala tak světlo se vracelo. Od smradu a pohledu na vykaly plavajici pod jejima nohama, se ji co chvili nadzvednul žaludek a několikrat se neudržel...ovšem nebylo co zvracet. Jedině žaludečni šťavy smichane z krvi.
Chvili padlovani probihalo docela v klidu, občas se objevil pirat s byčem aby udal rychlost veslovani. Po jedne z takovych navštěv, majitel nezaujateho hlasu se ji zeptal:“Jak se jmenuješ, kluku?“
Divka se zarazila...nepamatovala to....nevěděla ani kdo je ani kde se nachazi a ani proč tu je....nic z minulosti...dokonce ani sve jmeno.
„Nevim...nic si nepamatuji.“ zamumlala přes opuchle rozbite rty.
Mezitim nastala chvilka odpočinku protože se objevil znovu vitr, ztmivalo se. Bylo to vidět v dirach na vesla. Divka toho využila, popadla svůj nos do dvou dlani a narovnala ho.

Esfir se znovu zeptal:“Když neviš, tak si vymysli jmeno ať tě mužu oslovovat...taky chci abys ses nas s Beriasem držel a bude ti lip.“
Kluk pomalu přikvl.

2 čast přiběhu, loď otrokařu

(Sheewa, 27. 2. 2011 19:21)

Prudky naraz...bolest....nadech...zavratny smrad....hruby, skřipavy, rozkazujici hlas....tichy šepot....kopanec do břicha...zavrať.

Když otevřela oči, první co spatřila byl rozmazany pohled na těžke okovane boty. Další kopanec ji přinutil kašlat krev.
„VSTAVAAAT!“ Znovu zařval majitel skřipaveho rozkazujiciho hlasu. Někdo ji bolestivě popadl za vlasy a nadzvednul do vzduchu.
Zastenala.
„Ty snad nerozumiš nebo co?!“ Zařval chlap a přitahl si jeji hlavu bliž k te sve. Divce se přes točivy, tmavnouci. zavratny vir před očima, konečně podařilo rozeznat brunatny, poďobany obličej hrdlořeze před sebou. Měl ho část potetovanou a i přes smrad, který panoval v mistnosti kde se nachazeli, bylo citit jak mu pachne z huby. To bylo na divku až přiliš, navalilo se ji a všechno co snědla předtim, vyzvracela na něho. Nebylo toho moc....ale i tak to postačilo aby hrdlořez zařval vzteky a praštil ji takovym zpusobem, že ji to odhodilo pěknych par metru od něj.
Divka tvrdě přistala na špinave dřevěne podlaze. Svět se s ni zatočil ještě vic, začala se dusit krvi z rozbiteho nosu a rtu. Rozkašlala se.
„JA TĚ ZABIJU TY MALEJ HAJZLIKU!!!“ Zařval Potetovanec a rozběhl se na oběť.
„Mě je to už jedno.“ Zamumlala divka přes rozbita usta a ani se už nepokoušela vstat. Hrdlořez ji popadl za košili a napřahl se k udaru. Divka zavřela oči, když se vedle ni ozvalo klidne, nezaujate:“Barte, ničiš si zboží, jestli ho ještě vic zřidiš, tak za něj nic nedostaneš a takovych chcipaček jako je on, dlouho na tve palubě veslovat nevydrži....“
„Drž hubu! Ten chcipak mi zabil kamoše a poblil mě.“
„Rifs ma pravdu...“Ozval se odněkud z daleka další panovačny hlas. „Hoď ho k ostatnim Barte, par krat jim zahraj ať padluji rychleji a přijď na horni palubu...chlapi tam rozehrali dobre kostky.“
„Dobra šefe už du.“
Divka znovu uslyšela ten klidny, nezaujaty hlas, byl však tichy. „Beriasi, rychle ho přitahni k nam.“
„Ano, pane.“ Ozval se další hluboky mužsky hlas. Najednou ucitila jak ji někdo popadl za ramena a začal tahnout do prava.
Taky uslyšela několikere šlehnutim byče.
„Co si to dovoluješ, ty pse!!! Vrať se na místo!!!“ dalších pul-tuctu šlehnuti byčem. Někdo ji sevřel v naruči. Otevřela znovu oči. A setkala se s hypnotizujicim, zkoumavym pohledem ořiškově-hnědych chladnych oči. Na chvili se pro ni zastavil cely svět.

Na Summerlandskej lodi 2

(GirappAWt, 19. 2. 2011 23:41)

Janine sa zamračila.
„A kde vlastne Zir je? Nikde som ju nevidela.“
Waylinova tvár zvážnela.
„Uniesli ju piráti.“

Strajder sa prehrabával hŕbou zachránených osobných vecí ktorú Summerlandský námorníci navŕšili pri hlavnom sťažni a snažil sa nájsť ich vaky.
„Čo by to mohlo byť?“
„No čo asi, je to celé strieborné, bude to asi šperkovnica.“
„Nebuď hlúpy, na palube nie je jediná žena.“
„To nie, ale podľa toho kapitána, majú pár zámožnejších pasažierov...“
Strajder sa vidal priamo za započutými hlasmi a tak našiel skupinku námorníkov v modrých uniformách zhluknutých do tesného klbka. Ten čo bol vstrede prevracial v rukách striebornú krabičku.
„Prepáčte páni, toto je môj majetok.“
Ozval sa k nim Strajder.
„A môžete to nejako dokázať pane?“
Strajder zapremýšľal.
„Však tú skrinku neviete otvoriť?“
Súhlasne pokývali hlavami.
„Je to čarodejná skrynka ktorá patrí môjmu priateľovi a iba on ju vie otvoriť. Môžete sa o tom presvedčiť.“
Ešte chvíľu sa dohadovali o tom, kto z nich pôjde zo Strajderom, presvedčiť sa, že hovorí pravdu a potom keď si už zástupcu vybrali, spolu so Strajderom odkráčali do kajuty kde ležal Belant. Len čo vstúpili do vnútra Strajder rýchlo v harfarčine vysvetlil o čo ide. Belant vzal strieborný box do rúk a zatiaľ čo vyťukával numerický kód zámku zamumlal niekoľko harfarských slov, ktoré Strajder pri svojom oznámení nepoužil, aby predstieral zaklínanie. Zámok z pípnutím prijal kód a veko sa otvorilo.
„Stačí?“
Obrátil sa Strajder na doprovodného námorníka. Ten iba pokýval hlavou na súhlas a zmyzol za dverami. Strajder vzal od Belanta strieborný box a položil ho ku posteli. Potom si kľakol, vytiahol niekoľko nástrojov zo základnej sady na opravu. Zarazil sa:
„Sú systémy samoopravného mechanizmu funkčné?“
Belantove oči sa na malý okamih zmenili, len kým oznámil:
„Systémy samoopravy vyradené. Skrat prepojenia neurálnoelektronického prepojenia.“
Strajder zamumlal, že si to mohol myslieť. Prečo inak by ho Belant žiadal aby ho dal do hromady. Rozhodol sa, že keď už má rameno sprístupnené a otvorené začne pracovať na ňom. Keď sa chcel nástrojom dotknúť jedného z obvodou Belant k nemu prudko otočil tvár:
„Strajder, musíme ju nájsť a zachrániť!“
V hlase mu zaznelo odhodlanie a naliehavosť. Strajder si povzdychol:
„Maly by sme pokračovať v misií...“
Belantova aj keď poškodená ruka sa vymrštila a pritlačila Strajdera pod krkom:
„MUSÍME JU NÁJSŤ!“
Zavrčal.
„S...sám si vravel, že ten... úder by zabil aj dossspelého chlapa!“
Vysúkal zo seba pridusene Strajder.
„Kým moje senzory neoveria jej smrť budeme ju pokladať za živú!“
Vyštekol Belant a pustil Strajdera. Ten chvíľu namáhavo dýchal.
„A ak sa jej niečo stane, tak ťa zabijem!“
Dodal android ľadovým hlasom.

Na Summerlandskej lodi 1

(GirappAWt, 19. 2. 2011 23:40)

„Ja, ja idem na chvíľu von.“
Ozval sa Waylin. Keď sa za ním zavreli dvere chvíľu bolo ticho ktoré nakoniec prelomil Belant:
„Viem o tom!“
Strajder zdvihol hlavu.
„Viem, že ste sa zo Zir bozkávali!“
V jeho hlase bolo cítiť náznak hnevu.
„Belant to...“
„Daj ma dohromady!“
Prerušil Belant Strajdera spôsobom ktorý nepripúšťal žiadne ďalšie námietky. Strajder tiež vstal a opustil miestnosť aby sa vydal hľadať núdzovú sadu. O umelú kožu, ktorá pokrývala Belantovo telo, no bola organického pôvodu by sa mohly postarať nanobooty, teda za predpokladu, že sa mu podarí zabrániť ich rozpadu.

Keď Waylin počul správu o tom, že niekto dostal dosť nepeknú ranu do hlavy a vydesil sa, že by to mohla byť aj Janine, vtedy si uvedomil, že si nie je istý, či ju videl medzi zachránenými z galéry. Prechádzal po palube, pomedzi hŕbu námorníkov z jednej aj z druhej lode a snažil sa pozrieť do tváre každému ktorý bol nejakým spôsobom zahalený a vzrastom pripomínal Janine. Jedného či dvoch Summerlandských námorníkov sa na ňu aj spýtal spôsobom:
„Prepáčte, nevideli ste tu niekde môjho nevlastného brata? ...“
A uvádzal popis Janininho mužského prestrojenia. Nebolo totiž nijako neobvyklé, keď pár tvorili pantheran a ľudská žena, aj keď častejšie to boly práve muži, čo vyhľadávali spoločnosť pantheraniek. Bolo to preto, že medzi mužmi sa povrávalo, že svoju zvieraciu stránku predvádzajú okrem iného aj v posteli. Nikde však Janine nemohol nájsť. Nechcel ani pomyslieť na to, že by už mal začať odkrývať deky ktorými boly zakrité telá padlých námorníkov. Všimol si vysokého muža v čiernom plášti z kapucňov. Chodil od raneného k ranenému, kontroloval im ich zranenia, tu priložil obväz, tu natrel nejakú masť. Mal silný pocit, že ich už videl a to na palube tej obchodnej galéry. Chcel znovu vyraziť ešte raz sa prejsť po palube, či náhodou niekde Janine nenájde, keď mu na ramene spočinula niečia ruka. Prinútilo ho to otočiť sa. Za ním stál muž v rovnako čiernom plášti a kapucni ako ten ktorého predchvíľou Waylin videl. Pokiaľ to bol schopný správne odhadnúť bol len o niečo málo nižší ako ten čo liečil zranených. Kapucňa mu spadala na oči, ale spod nej trochu vykukoval prameň kučeravých, gaštanovo hnedých vlasov.
„Hľadá Vás jeden mladík.“
Oznámil mu melodickým, mužským hlasom. Waylin okamžite zbistril pozoťnosť.
„Nasledujte ma prosím.“
Muž na ktorého mal Waylin podozrenie, že je to pravdepodobne elf ho viedol späť do kajút. Na Summerlandskej lodi ich bolo ešte menej než na obchodnej galére. Predsa len táto loď mala za úlohu strážiť Summerlandské pobrežie a ani nebola veľmi uspôsobená na taký počet pasažierov aký sa na nej vyskytoval teraz. Cestou míňali Moralisa ktorý sa zo Summerladnským kapitánom hádal a dožadoval sa, aby z jeho lode preložili čo najviac nákladu. Zastavili sa pred jednými z dverí a muž v kapucni ich otvoril a vošiel dovnútra ako prvý. Keď ju uvidel sedieť na okraji postele, okamžite sa k nej vrhol a bezostične ju objal:
„Ach Ja...“
Na sekundu sa zarazil.
„...ce, si v poriadku?“
„Počkaj, počkaj rozpučíš ma!“
Zaprotestovala Janine. Waylin sa odtiahol a zčervenal keď si uvedomil svoju prvotnú reakciu.
„A nemusíš nič predstierať. Vedia to!“
„Čože?“
„Vedia, že som žena. Zachránili ma keď ma Zir zamkla v našej kajute aby ma nemohly zajať alebo zabiť.“

Otrokařšti pirati čast 8.

(Sheewa, 18. 2. 2011 22:26)

„Co je s nim?“
„Je poškozeny.“ Odpověděl Strajder.
Waylin stále divajic na muže na posteli, neuvědomil o čem to elf mluvi.
„Jak to mysliš poškozeny, poškozene mužou byt jen věci.“
„On je věc....aspoň z tveho pohledu bute tak vypadat...my něco jako je on...vnimame trochu jinak.“
„Jak to mysliš věc?“ Šokovaně zašeptal tygři muž a obratil svůj stejně šokovany zrak na sediciho cizince před sebou.
„Tak jak to slyšiš.“
„Tomu nevěřim.“
„Uvěřiš.“ Velitel cizincu se postavil odhrnul deku z muže na posteli a začal si ho pozorně prohližet. Když jeho zraky došli k dřivku v rameni. Muž ho chvili špičkami prstu opatrně osahaval a pak ho rychle a profesionalně vytahl. Z rany na Belantově rameni vyšlehlo par malych blesku.
„Zatraceně.“ Zaklel vztekle Strajder, vztek ho všakjako mihnutim štětce přešel jakmile z Belanta, který jakoby najednou ožil, vyšel hlas jen ztěžka podobny lidskemu.
„Milovana...“ jeho hlas zněl jako dětsky a mužsky zaroveň, jako by vychazel ze studny s kovovym povrchem. Začal se zmitat.
„Belante....Bele podivej se na mě.“ Strajder chytil androidovou hlavu do rukou a snažil se ho přinutit aby se uklidnil a podival se na něho. Šlo to ztěžka, mužove oči tikali ze strany na stranu.

„Posedl ho snad demon?“ Optal se Waylin a ve sve nechapajici naivitě ještě dodal:“Chceš ho snad z Obra vyhnat....mam ti pomoct?“
„Neposedl ho žadny demon!!!!“ Zavrčel Strajder. A znovu obratil svou pozornost na Belanta. „A pomužeš mi za chvili...Belante podivej se na mě prosim....“
„Zklamal jsem ji...“ zachrčel...a z jeho ust se vylilo trochu vody.
„Belante prosim...zapomeň na to na chvili...nikoho si nezklamal...Bele prosim podivej se na mě a sděl mi informace o svém poškozeni...je to rozkaz!“
Androidove oči přestali tikat z jedne strany na druhou a taky přestal sebou hazet. Jeho oči se najednou změnily, místo černych zornic se objevili svitici tmavě modre a místo bělma střibrny povrch.
„Funkčnost systemu je na 47 procentech.“
„Co všechno je poškozene? Proč funkčnost systemu je tak mala? Nejsou snad tve systemy chraněne?“
„Zaznamenavam poškozeni v ochrannem obalu – kuže, šipy poškodili některe izolovane obvody....zklamal jsem ji... voda pronikajici do těchto poškozenych obvodu.....moje chyba....“ Oči androida přeskakovali z lidske barvy na robotickou a zpět.
„Belante soustřeď se!“
„...obvodu...zpusobili havarijni otevřeni stehennich prostoru.....zkrat v systemu pohybu....ruk-k-ou...nohou....Strajdere....oni ji ubližili“ jeho oči začali znovu tikat ze strany na stranu“ .......slana voda...poškodila uměle maso a kuži...zaneřadila filtrovaci prudušku...pokud se nevyčisti, kuže a maso během dvou hodin odumře...STraaaajdere!!!!“ Android zničeho nic prudce chytil dračiho muže za mokre oblečeni a přitahl ho těsně k sobě. „Viděl jsem jak ji praštili do hlavy! Viděl jsem ji na palubě te lodi!!! Zavolal jsem na ni!!! Byla to ma chyyyba!!!“ Vykřikl „....praštili ji po hlavě...viděl jsem krev...než jsem se potopil!! Praštili ji tak silně, že by to zabilo i dospěleho chlapa!!!! Přestala davat pozor, protože jsem na ni zavolal!!!!“
„Koho, praštili do hlavy?!! Koho praštili do hlavy... Belante?!!!“
Waylin na prazdno polkl, bal se, že to bude Jenine.
„Astarte!!!“ Dostal ze sebe android s bolesti v hlase.
Waylin tiše neznatelně vydechl ulevou. Strajder odtrhl androidove křečovitě stažene ruce ze sve košile, chytl se za hlavu, posadil se na kraj postele a pak se z něho svezl na zem.

Otrokařšti pirati čast 7.

(Sheewa, 18. 2. 2011 22:23)

Když s vypětim sil se konečně dostatali ke kotvě, těžce oddechujici blonďak rozkazal:“Chyť ho takovym zpusobem, že až budeme zvedat kotvu, aby se na ni Bel ocitl a udržel se na ni...jasne?!“
„Jasne!“ Odopověděl tygr, chytl se řetěze, popadl obra pod paži a přisunul ho k němu. Pak řetěz i Belanta obejmul.
Strajder to pohledem zhodnotil, hlavou pokyval kratce na souhlas, chytl se rukama toho sameho kotevniho řetěze kousek nad Waylinovou hlavou a začal se rukama přitahovat nahoru. Stačilo par chvil a elf byl na palubě. Pantheran musel obdivovat jak rychle to muž zvladl.
Pak však jeho pozornost upoutal obr, pořad mu z ramene trčel kousek začouzeneho ulomeneho dřivka, rana nekrvacela a co vic muž nedychal, byl ovšem při vědomi a dival se do neznama.

Někde nad nim zhora se ozval něči hlas, když Waylin vzhlednul spatřil hnědovlaseho mladeho muže v modre tunice se zlatymi knofliky a malym emblemem na hrudi se znakem slunce na kostkovanem poli. Summerlandsky namořnik.
„Chvili počkejte!“ Zvolal vojak „...Za chvili Vas vytahneme, vydržte!“
A doopravdy, chvili se nic nedělo a pak se kotva začala zvedat a po chvilce spolu s ni i dvojice.

Když dvojici pomohli namořnici v modrem na palubu, obkroužili je a chtěli jim pomoc, a celkově byli zvědavi koho to museli vytahnou přimo z kotvou a přitom se tolik nadřit. Strajder jim nedal šanci, odněkud se zjevil s dekou, hodil ji na Belanta, rozkazal Waylinovi a ještě dvoum dalšim, aby mu pomohli odnest kamarada do kajuty. Při tom se ještě nachomytnul kapitan, ten chvili protestoval, nakonec se elfovi podařilo ziskat klič od jedne z třech prazdnych mistnosti a ještě k tomu několik svici. Elf rozkazoval takovym zpusobem, že nikoho hned nenapadlo jestli na to ma vubec pravo.

Když neuvěřitelně těžkeho Belanta donesli muži do docela velke kajuty a položili na postel. Strajder jim rozkzal aby odešli. Jakmile byli pryč, elf zavřel a zamknul dveře, zapalil několik svici, postavil je na stul, posadil se vedle přitele a unaveně se nadechnul a vydechnul.
„Wayline...“ Ozval se po chvili polohlasem a ukazal na židli před sebou. Pantheran stahl mokrou kapi z hlavy a posadil se naproti němu. Jeho pohled padl na Belanta, ten ještě pořad dival do neznama a jak se zdalo nic kolem sebe nevnimal. Tygr už viděl lidi, co se topili, ale nikdy takove jako byl tento cizinec.

Otrokařšti pirati čast 6.

(Sheewa, 18. 2. 2011 22:21)

Když byli u toho mista. Strajder rozkazal:“Buď zde, jakmile se s Belantem vynořim, pomužeš mi s nim doplavat ke kotvě.“ Waylin pokyval hlavou na souhlas.

Belantovi před očima varovně blikala ruda vystražna světla, on si je však nevšimal. Pořad viděl jak se Astarte kaci k zemi. Krev. Oči. Tlak. Tma. Androidovi došlo, že přestal klesat ke dnu, i senzory mu to potvrdili.
Tma a Tlak narustajici s větši hloubkou, začal ustupovat.
Taky si uvědomil na co se to diva. Do velkych střibrnych oči s uzkyma černyma zorničkama a na podlouhly ladny čumak. Na překrasne šupiny jejichž barva ve vodě přelivala ze střibrne na zelenou. Ladně klenutou hlavu, dlouhe zlate vlasy a silne svalnate tělo s dlouhym ostnatym ocasem zakončenym vražednou špičkou.

Ze začatku android nemohl pochopit na koho se to diva. Pak mu to však došlo. Byl to Strajder...celym jmenem Strajder Ilfirilion Severus. Syn draka Severuse Zeleneho a drakonis humanoides Ilfirilion Diamantove.

Drak se robota čumakem jemně dotknul. Pak ho popadl do velkeho sparu se zlatymi drapy a začal plavat na hladinu.

Waylin začinal byt hodně nervozni. Strajder a Belant byli pod vodou už přiliš dlouho. Pantheran se podival na pravou stranu a spatřil jak Summerlandska patrolni loď je už skoro u te jejich. A ta piratska za pomoci vesel a šťastneho větru už mimo zorne pole. Znovu se zadival do hloubky kde nic neviděl. Jen nějaky obrovsky stin, který se k němu začinal přibližovat. Tygr zaklel, doufal že to není nějake vodni monstrum, které ty dva sežralo a teď si to plave k němu.
Najednou však stin zmizel a na hladině par metru od něj se zjevil Strajder s křečovitě stuhlym Belantem.
„No co se koukaš, pomoz mi!!!“ Zařval blonďaty elf a bylo vidět jak je mu těžke udržet se na vodni hladině s Belantem v naruči. Waylin par krat překvapeně zamrkal a zamiřil k dvojici.

Když tygr chytl černovlaseho obra tak jak mu ukazal elf, překvapilo ho, jak je muž těžky, ovšem neměl čas o tom přemyšlet. Museli se Strajderem dopravit napul utopeneho k loďi. Bylo to velice obtižne.

Otrokársky piráti čast 5. - Plamene na palube a záchrana Belanta

(GirappAWt, 13. 2. 2011 14:38)

Belantovy okolo ucha presvišťal zapálený šíp. Obzrel sa po smere z ktorého bol vystrelený a konečne si všimol kde Astarte vlastne je. Všetky jeho systémy vydali poplašné hlásenie keď si to uvedomil.

Na palubu pirátskej lodi sa vrátila väčšina mužov ktorý prepadali galéru a Zirina skupina sa tak ocitla v obkľúčení. Niekoľko tiel už ležalo na palube a zopár sa rozhodlo, že život je im prednejší než pomsta alebo čokoľvek iné a zahodili zbrane. Belantovy bolo jasné, že je to zlé a tak sa rozhodol ignorovať šípy a rozbehol sa.
„Belant nie!“
Strajder sa vrhol za ním aby ho zastavil ale už to nestihol. Belanta zasiahli dve šípy, jeden do ramena a druhý do hrude ale pád do mora ich obe uhasil. Vzdialenosť medzi loďami bola oveľa väčšia ako Belant pôvodne myslel. Nepomohly ani prídavné antigravy. Na krátko sa vynoril nad hladinu:
„Zir!“
Vykrýkol smerom za odplúvajúcov loďou.

Zir sa otočila za zvukom svojho mena. Ucítila bolesť vzadu na hlave a nastala pre ňu tma.

Belant začal zúrivo zo všetkých síl plávať za loďou ale morská hlbyna ho ťahala nižšie a nižšie. Cítil ako jeho telo oťažieva. Cez zranenia na koži vnikala do niektorých hydraulických a dutých úložných častí voda a tento fakt prispieval k tomu, že začal klesať na dno.

Strajder sa k snaženiu posádky uhasiť oheň ktorý na palube rozpútaly vystrelené ohnivé šípy nepridal miesto toho sa ponáhľal za Moralisom.
„Kapitán, okamžite spusťe kotvu!“
„Teraz sa musíme postarať aby sme tu neuhoreli za živa!“
Odvrčal kapitán a vrazil Strajderovy do rúk kýbel z vodou, zo zásob vody z podpalubia, ktorou oheň hasili.
„Kapitán, cez palubu spadol muž, je to môj najlepší priateľ a nie je kto vie aký dobrý plavec...“
Zaklamal Strajder.
„Aj môj prvý dôstojník bol mojim priateľom, a ja som ho videl umrieť priamo pred mojimi očami a nijako som tomu nemohol zabrániť! Teraz je prvoratá záchrana živých pane!“
Kapitán sa otočil a vyrazil do podpalubia po ďalšiu vodu. Strajder sa naštvane otočil, vylial vodu z kýbla na najbližšie plamene a išiel hľadať Waylina. Schmatol zo za rameno a odviedol na provu.
„Pomôžeš mi spustiť kotvu, rýchlo!“
Povedal keď ho tam viedol. Prudko zastavili a zaspätkovali v polovici paluby, pretože sa zrútilo nižšie rahno z plachtou v plameňoch a prehradilo im cestu. Obyšli ho tak, že prebalansovali po zábradlí. Odtiaľ Strajder videl ako Belant prehráva svoj zápas o to aby zostal na hladine. Kotvu spustiť problém nebol. Naštastie k tomu stačilo uvolniť trojicu smičiek okolo kolov ktoré držali kotvu pri boku lode. Strajder dúfal, že bude Belant schopný vyšplhať sa hore po vlastných, lebo ak budú nútený ho aj z kotvou vytiahnuť, už budú potrebovať pomoc.
„Nádych!“
„Čože?“
Avšak skôr než tá otázka z Waylina vyletela už letel aj spolu so Strajderom do vody. Vynorili sa nad hladinu a začali plávať k miestu kde naposledy videl Strajder na hladine Belanta.

Otrokársky piráti čast 4.

(GirappAWt, 13. 2. 2011 14:37)

Spamätať sa podarilo až poslednému z nich a tak sa Zir nevydarilo to čo u ostatných, prekvapiť. Chvíľu odrážal jej údery keď sa odrazu, vo chvíli keď sa chystala ho zasiahnuť zospodu vedeným úderom na jeho hlavu, vystrel s bolestným výrazom tváre. Nedokázala už výpad zadržať. Ozvalo sa kovové cinknutie ako oceľ narazila na oceľ.
„Hou, hou!“
Vystrel Waylin voľnú ruku aby nedošlo k niečomu ďalšiemu. Zir ho však okamžite zovrela za tuniku a odstrčila ho stranou, k stene a prudko bodla smerom dopredu. Keby to nebola urobila, pantheran by pravdepodobne skončil rozseknutý na dve polovice od hlavy až k pásu. Waylin z prekvapeným sledoval ako muž zvierajúci v rukách bojovú sekeru padol na zem.
„Ďakovať môžeš neskôr.“
Pri pohľade na Zir sa zarazil. Nedívali sa naňho jej obvyklé zelené oči, ale zúžené mačacie zrenice ostražité a v istom zmysle desivé.
„A Janine?“
Hlesol. Zir zdvihla druhý meč zo zeme.
„V bezpečí.“
Bolo jediné čo povedala a vydala sa chodbou späť na palubu. Waylin jej bol tesne v pätách. Akonáhle tam ocitly Zir rozbehla sa na ľavobok a z Waylinom sa rozdelili. Belant bol zabratý do boja a ani si nevšimol toho, že Zir prebehla vlastne v tej chvíli okolo neho. Jeho zbraňou bol vlastne on sám a staré harfarské bojové umenie ktoré mal v naprogramované v základnom programe, takže nevyžadovalo bojový mód. Nič iba silu svojich hydraulických častí. Takmer každý úder ktorý zasadil znamenal zlomeninu. Sám ich samozrejme pár dostal, ale žiadny z dôležitých systémov nebol poškodený. Jednalo sa väčšinou iba o prederavenie kože. Do niekoho narazil chrbtom a prudko sa otočil.
„Hlavu dole!“
Sikol Waylin a rozmáchlim seknutím otvoril hrdlo pirátovy ktorý sa k nim blížil z prava. Znovu sa o seba opreli chrbtom aby čelili útoku ktorý prichádzal z dvoch strán naraz.
„Kedy chceš začať?“
Dostal zo seba zadýchaný Waylin.
„Začať s čím?“
„Si predsa mág, nejaké kúzlo ktoré by ich všetkých ochromilo alebo niečo také!“
Belant si len odfrkol.
„Je Zir v poriadku?“
„Naposledy som ju videl ako prebodáva piráta čo stál priamo zamnou.“
Belant zaklial a zaútočil. Zir sa vystavovala nebezpečenstvu a on ju musel ochrániť. Strajder stál z jednou nohou na zábradlí a bránil prílevu ďalších pirátov tým, že ich prebodával, alebo im zosekával laná keď sa pomocou nich snažili prehnupnúť z jednej paluby na druhú.
„Zamnou!“
Zavelila Zir skupinke námorníkov ktorý boly práve bez súpera. Nasledovalo ju iba niekoľko z nich. Ostatný sa postavili na odpor novej vlne útoku. Zir vzala do jednej ruky oba Xifosi a druhou sa chytila jedného z lán patriacich k pirátskej lodi a zhupla sa dolu ponad pás morskej vody ktorý bol medzi oboma loďami. Pristála na palube pirátskej lodi a vyhlásila tak protiútok. O sekundu neskôr za ňu na palube pristál aj zvyšok skupinky. Tento nečakaný ťah pirátov dokonale zmiatol. Zasyčala a vrhla sa vpred. Bolo to ako keby sa opäť nachádzala v holotelocvični, len chýbala dynamická hudba ako podklad, výpady striedali uskočenia, či pozdvihnutia čepeli v obrane. Z gondoly pirátskej lode sa ozvalo:
„Summerlandská patrola!“
Piráti na svojej lodi sa rozdelili na dve skupiny. Jedna sa postavila protiútoku a druhá začala odsekávať lodné háky a strieľať zápalné šípy na obchodnú galéru.

Otrokařšti pirati čast 3.

(Sheewa, 12. 2. 2011 16:38)

Další a další zhoubne střely začaly dopadat na palubu nakladove lodi a posadku na ni. Waylinovi, který šel těsně za Belantem, par vteřin trvalo než si uvědomil co se to děje. Viděl jak ho Belant chytl za rameno a prudce ho odstrčil. Tygři muž spadl na zadek, zavrčel a chtěl protestovat, když uviděl na mistě, kde předtim stal, hromadku zabodnutych šipu. Waylin se rychle rozhledl a uviděl piratskou loď na levoboku, která se snažila haky s lany zachytit jejich loď.

Všechno se začalo odehravat tak rychle. Viděl jak Strajder už stoji na levoboku lodi a snaži se přesekat provazy a Belanta jak se zabodnutym šipem v rameni mu spěcha na pomoc. Taky jak maly zbytek namořniku včetně kapitana, kteři přežili šipovou salbu začinaji bojovat s přesilou piratu, kterym se podařilo dostat se na palubu. A také zjizveneho chlapka s jednim okem, který se na něho řiti s vytasenym Xifosem, krátkým 60 cm dlouhym, dvojbřitvym mečem.

Waylin dlouho nečekal, vyskočil na nohy a rozběhl se naproti piratovi. Uhnul jeho smrtici raně a drapy mu rozerval hrdlo, pak vytrhnul umirajicimu jednookem zbraň z ruky a vyrazil na další piraty.

Mezitim:

Zirnitra s Jenine ještě nedoběšli do jejich pokoje, když se ozvalo dupani, křiky a zvuky boje. Najednou se v chodbě směrem ke kajutam objevili 3 muži se zbrani v ruce. „A co pak to tu mame, že by mlade maso na poražku?“ Ozval se jeden z nich a parta nevzračně vyhližejicich bezzubych hlavořezu se chrchlavě rozesmala. Divky se v jejich směru otočili.

„Zir, kdo jsou ti muži?! Co budeme dělat?!“ Zašeptala vystrašeně hnědovlaska v předtuše, kdo jsou ti tři a chytla se přitelkyni za rameno.

Tady člověk nemusel byt z jiné planety, aby pochopil, že ti muži nemaji dobre umysly. Zirnitra nevahala, bezeslova ustoupila s Jenine o par kroku směrem ke vzdalenějšimu konci chodby, rychle otevřela dveře do jejich kajuty a strčila Jenine dovnitř. Nevšimla si protestnych vykřiku Jenine, když ji rychle zamkla a strčila si klič do kapsy.

Ale to už trojice byla skoro u Astarte, jelikož chodba byla uzka, zbojnici si nemohli dovolit si bojovat všichni naraz.

Jelikož v očich těch břidilu byla Zirnitra neozbrojeny kluk, tak se šeredně překavpili, když zjistili, že umiraji od svých vlastnich zbrani.

Otrokársky piráti čast 2.

(GirappAWt, 10. 2. 2011 21:34)

Táto plavba sa jej zdala ako simbol nekonečnosti. Mala pocit, že z toho prichádza o rozum. Už raz musela podstúpiť nie príliš krátky let štandardným, ťažkým, intergalaktickým, bojovým, krížnikom ale tam to bolo iné. Tam mala vo svojej kajute holotelevíziu, aj keď počas letu hyperpriestorom nebol signál, ešte stále mala nahraté programi, mala k dispozícií telocvičňu s perfektným ozvučením a 3D holografickou projekciou súperov, 15 úrovní obtiažnosti a dohromady viac ako päťsto variácií nastavení. Ak sa jej zachcelo mohla sa vŕtať v počítačovích programoch, alebo driemať v normálnej posteli. Tu zostávala zavretá po celé dni s Janine ako spoločníčkou v miestnosti, do ktorej keby vošli aj Belant, Strajder a Waylin, nebolo by tam kde spraviť krok a jediným zariadením bol malý stolík, sviečka, lavica a vedro na výkali.
Obe prechádzali po dosť odľudnenej palube a rozhliadali sa okolo seba. Zdalo sa, že väčšina členov posádky sa drží vesiel. Janine nahliadla cez zábradlie dolu do vĺn. Priamo pod ňou sa v pravidelnom rytme zdvíhali a klesali veslá. Slaný morský vietor jej zavial vlasy do tváre. Odhrnula si ich. Odrazu sa ozval dupot. Obe sa otočili aby zahliadli nejakého muža ktorý sa ponáhľal do podpalubia.

Do podpalubia zišiel jeden z námorníkov a zvolal:
„Máme vietor!“
Zvuk bubna okamžite ustal a všetci začali vstávať z lavíc a hrnúť sa na schody na hornú palubu. Trojica na čele s Belantom nebola výnimkov.

Odrazu sa začali z podpalubia rojiť muži. Chytali do rúk povrazi a uťahovali ich, rozliezali sa po celej ploche a každý mal hneď niečo napráci. Občas niektorý nie celkom šetrne vrazil ramenom buď do Zirnitri alebo Janine, ako keby tým chceli dať na javo, že nemajú zavadzať.
„Nestoj tu len tak, na!“
Jeden z námorníkov vrazil do Janininich rúk proti jej vôly hrubý povraz. Zavial poriv vetru, lano sebou mrsklo a Janine skončila roztiahnutá na palube, lano však ešte stále zvierala. Znovu zafučal prudký vietor a ona sa, keďže sa ešte nestihla postaviť sa začala šmíkať smerom ktorým ju povraz ťahal. Zir sa vrhla na zem, chytila dievča za kontníky a zadržala ju pevne na mieste. Čiasi ruka Janine vyrvala z rúk lano a potom sa jej ponúkla ako pomoc, aby sa dostala na nohy.
„Vráďte sa obe do kajuty. Teraz tu pre vás nieje miesto!“
Napomenul ich Strajder, keď Janine pomohol postaviť sa. Zir naňho vrhla zlý pohľad ale vzala Janine pod pazuchov a viedla ju späť do kajuty. Z gondoly na najvyžšom stožiari sa ozvalo:
„Plaví sa za nami nejaká loď!“
Na mužstvo nemala táto správa, žiadny výrazný efekt. Iba kapitán Morelis predal kormidlo prvému dôstojníkovy aby sa sám pozrel. Strajder nemal poňatia koľko času prešlo kým sa znovu ozvalo gondolierove volanie:
„Myslím, že vytiahli veslá a veslujú za nami.“
To už si to kapitán rázoval pod najvyšší stožiar a začal vystupovať ku gondolierovy po lanovom rebríku. Strajder vyhľadal Waylina. Ten práve upevňoval jedno z lán.
„Neveiš čo sa môže diať?“
Waylin len pokrčil ramenami. Vedel asi toľko ako všetci ostatný, že za nimi vesluje nejaká loď. Po pár minútach kapitán zase zliezol dole:
„Nič, všetko v poriadku. Vyzerá to len na Izimarskú obchodnú loď.“
Vyhlásil a dal posádke pokyn aby sa vrátila k plneniu svojich povinností. Sám sa vrátil ku kormidlu. Ubehla ďalšia istá chvíľa, počas ktorej sa zdalo, že je všetko v poriadku, až kým sa kapitánovy priamo za chrbtom neozval zvláštny chrčivý zvuk. Morelis sa otočil za jeho pôvodom. Jeho prví dôstojník stál za ním a upieral naňho sklený pohľad, ústa mal pootvorené a z kútika mu vytekal jasnočervený pramienok. Klesol na kolená a zrútil sa na palubu. Z chrbta mu trčal zabodnutý šíp. Kapitán si uvedomil, že Izimarská obchodná loď je menej než jednu dĺžku po ľavoboku, a na sťažni už nevlaje Izimarská vlajka, ale z gondoly vysí obesené telo.

Otrokařšti pirati čast 1.

(Sheewa, 7. 2. 2011 18:54)

Když Belant došel do podpalubí, všiml si že na něho jeho usměvavi přatele, včetně bezzubeho stařika, už čekaji. Jen tak tak stihl posadit se na sve misto a popadnout veslo, když se nanovo rozezněl dunivy zvuk bubna.

Mezitim:
"Ja si nemyslim, že to je dobry napad Zir, jestli nas uvidi kapitan nebo ten plešoun jeho prava ruka co nas pořad sleduje, tak nas začleni do veslovani!" Namitala Jenine, když ji Astarte tahla za ruku k horní palubě. "Nebo c-co huř!...k čištění paluby!!" Hnědovlasa kraska se zimomřivě zachvěla při vzpomince na namořniky plivajici a hazejici zbytky od jidla na zem.
"To pochybuji..." zamumlala Zirnitra a pak se na chvili zarazila a s přemyšlivym vyrazem ve tvaři, dodala "...aspoň u toho veslovani." Pak však zamitavě zavrtěla hlavou a vystoupala po přikrych schodech na denni světlo...

Nacvičená pravda

(GirappAWt, 31. 1. 2011 0:32)

„Býk? No to by mu aj zodpovedalo. Je trochu...“
„Výbušný. Vravela si.“
„Keď už sme pri tom, váš jazyk. Nikdy som ho nepočula, nikde a to som žila v Erdine celý život a chodila som na trhy. Boly tam obchodníci z rôznych kútov sveta, ale nikdy som nepočula niekoho hovoriť takou rečou ako je vaša.“
Belant a Zir si vymenili ostražité pohľady.
„Janine, koľko kráľovstiev, cisárstiev a podobne poznáš?“
„Všetky, z otcovej mapy, lepšie povedané nástennej maľby, čo má na stene v pracovni. Prečo?“
„Povedz jej nacvičenú verziu pre svety kde mágia skutočne funguje. Bude to lepšie ako keby sa v tom vŕtala a zistila pravdu. Aj keď je to vysoko nepravdepodobné, nie je to nemožné.“
Zamumlal Belant v harfarštine. Samozrjeme „nacvičená“ verzia obsahovala iba pár základných prvkov o tom odkiaľ pochádzajú a ako sa sem dostali. Všetko ostatné dotvárali pomocou informácií, ktoré v tomto svete doteraz získali. Zirnitra si pozvdychla, vstala od Belanta a prisadla si na posteľ k Janine.
„Ak to, čo ti teraz poviem, prezradíš niekomu mimo našej skupiny, ja osobne...“
Naklonila sa k Janine bližšie.
„...a vlastnoručne ti vyrežem z úst jazyk.“
Janine vytreštila oči a na tváre jej primrzol vystrašený výraz. Zo Zirnitrinho tónu bolo jasné, že to myslí smrteľne vážne.
„Rozumieš?“
Iba ustrašene prikývla.
„To isté platí aj pre Waylina ak, chceš môžeš mu povedať všetko čo ti poviem, nikomu ďalšiemu! Ale nezabudni mu tiež pripomenúť... jazyk.“
Zdôraznila Zir.
„My, niesme z tohto sveta!“
„Čo, čože? Akože nie z tohto sve...“
„Pozorne ma počúvaj, a neskáš mi do rečí! Okrem tohto sveta v ktorom žiješ, existuje mnoho neviditeľných ďalších svetov tesne natlačených svetov. Každý svet je od toho druhého oddelený magickou oponou. Z jedného takéhoto sveta prichádzame my. To žezlo čo sme ti ukazovali, je tvorené dávno stratenými krištáľmi ktoré majú nepredstaviteľnú magickú moc. Viac než pred päťsto rokmi sa jeden čarodejník z vašej strany, ten temný lord, ktorého si spomínala, dostal cez magickú oponu do nášho sveta, kde tieto krištále ukradol a vyrobil z nich to žezlo. Po návrate sem, trhlinu v opone ktorá jeho prechodom vznikla aj opäť zapečatil. Až donedávna sme nevedeli prísť na spôsob, ktorým sa mágovi podarilo oponu pretrhnúť. Keď kolégium mágov nakoniec prišlo na spôsob ako oponu oddeliť, vybrali nás aby sme vo vašom svete pátrali po krištáľoch. A preto sme tu!“

„Tak ľudia, prestávka sa skončila, poďme poďme!“
Vyzýval znovu mužov kapitán aby sa vrátili na svoje miesta k veslám. Strajder sa naštvane mračil. Belant sa za celú hodinu neukázal.
„Ty choď dole, ja sa po neho zastavím.“
Upozornil Waylina keď obaja vstávali z lavice. Keď všetci prechádzali na spodnú palubu Strajder sa ukryl tam kde predtým Zirnitra a Janine, v priestoroch na spanie a keď okolo premašíroval kapitán ako posledný vkĺzok späť do chodby. Naštvaným krokom sa vrátil pred kajutu v ktorej boly ubytované a rázne a naliehavo zaklopal:
„Hej Belant, no tak! Je čas vrátiť sa ku veslu!“
Zvnútra sa ozýval len ženský smiech. Strajder sa pokúsil znovu zabušiť na dvere, ale výsledkom bolo to, že ako aj minulej noci, vypadli z pántov. Odhalili mu tak bezmocne sa tváriaceho Belanta „v zajatí“ Zirnitri a Janine. Každá sedela z jeho jednej strany. Tiež vyzerali prekvapene keď sa Strajderovi podarilo vstúpiť tak náhle. Belant dievčatá mierne odstrčil postavil sa a opustil kajutu. Strajder ho nasledoval ale ešte venoval zamračený pohľad na dvojicu ktorá tam zostala. Než začal zostupovať po schodoch na nižšiu palubu započul ďalší smiech a:
„Vážne mu jeho prvá ohnivá guľa takmer spálila vlasy?“
„Čoby takmer, neviem aký by mal teraz účes nebyť tam vtedy to vedro s vodou...“

Hodina odpočinku3

(Sheewa, 23. 1. 2011 16:54)

Zavrčela Zirnitra a obratila se na Jenine:"Tady poslouchame, jak je ten tvuj znamy skvěly, ale pořad nevime jak se jmenuje a kde ho najdeme?"
"Jejda..." Usmala se nervozně Jenine a omluvila se.
"Jeho jmeno je Aldebaran, je to syn rytiře Palkese, pra pra pra...vnuk jednoho ze Světlych."
"Aldebaran?...Zvlaštni jmeno...v našem jazyce znamena Byk." Zamumlala Astarte a skončila obvazovani druhe Belantove ruky.

Hodina odpočinku2

(Sheewa, 23. 1. 2011 16:32)

Belant seděl na posteli v kajutě divek a sledoval počinani vysokeho utleho kluka mezi svymi koleny a poslouchal co vyklada Jenine. Ta mluvila o tom, že by možna nemuselo by se vkradat do knihovny jako nějaci zloději, kdyby se ji podařilo najit jednoho davneho kamarada z dětstvi. Mezitim co vykladala.
Zirnitra ve směru androida utrousila par slov v harfarštině:"Jestli nebudeš davat pozor na kuži, tak se ti setře dřiv než ukončime misi, uvědom si, že se ti neobnovuje a pěnovou nahradu sebou nemame."
"Ano, mami." pronel Belant neurčitym hlasem a jakmile měl dlaň jedne ruky obvazanou pruhy latky. Duvěrně ji položil na Zirnitřino stehno, těsně pod zadečkem.
Jenine byla tak zabrana do sveho vykladu, že si ničeho nevšimla do chvile než uslyšela plesknuti. Podivala se na dvojici a uviděla jak si černovlasy muž tře svou tvař a Zir na něho miři prstem. "Divat, nešahat."

Hodina odpočinku

(Sheewa, 23. 1. 2011 16:05)

Po dvou a pul hodinach veslovani, buben udavajici rytmus veslovani, utichl a kapitan nařidil hodinovy odpočinek. Z Waylina a Strajdera řinul pot. I když jen napodobovali veslovani, byli unaveni a sotva se na horni palubu doplazili. Když byli nahoře a vyčkali frontu na vodu, a pote co se posadili vedle sebe pobliž hlavniho stěžně, Waylin pronesl:"Nikdy jsem nic takoveho neviděl." Napil se vody a zavřel oči.
"A co?" Zeptal se Strajder a sundal si potem promočenou košili, položil ji vedle sebe a napodobil kočkoviteho muže.
"Belant...jak to že dokaže veslovat sam, když jsme skončili, tak se vubec nezdal unaveny."
"To viš, kouzla...je to bitevni mag."
"Bitevni mag? To slyšim poprve."
"O nich jsem slyšel jen jednou, pry před 300 lety existoval jeden, byl to zakladatel Summerlandskeho cisařstvi. Sjednotil rozhadana kralovstvi a postavil se silam zla. Řad bitevnich magu je daleko na severu v horach Draku. Dostane se tam jen malo kdo a odtamtud taky. Pokud vim tak tvuj přitel je prvni koho z řad Bitevnich magu vidim a nejspiš i posledni."
"Doufam, že se s tim šiřit nebudeš...chapeš...mohl bys nas všechny ohrozit."
"Je mi to jasne...nebojte se...budu mlčet."
Strajder se usmal. V mysli si mezitim vynadal do lhařu.
"Mimochodem, kde Belant je?" zeptal se Waylin, znovu se napil a podival se na elfa. Tomu usměv na tvaři zmizel a na jeho jinak dokonalem čele se objevila zamračena vraska. Muž otočil hlavu pryč od Waylina a tiše pronesl.
"Je u holek."